48 C 91/2022 - 75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] oba bytem [adresa žalobce a žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 2 x 168 375 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 13 188,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 188,25 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 13 188,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 188,25 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 155 186,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 155 186,75 Kč od [datum] do zaplacení žalobkyni a) a o zaplacení částky 155 186,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 155 186,75 Kč od [datum] do zaplacení žalobci b) se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 547 Kč k rukám zástupce žalobkyně a), Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 547 Kč k rukám zástupce žalobce b), Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhali na žalované zaplacení každému z žalobců částky 168 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 758/2009 (dále také jen„ posuzované řízení“). Žalobci uvedli, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy se žalobci po procesních žalovaných domáhali vyklizení pozemku a náhrady škody ve výši 20 620 Kč s příslušenstvím. Předseda Okresního soudu v Břeclavi připustil, že v období [datum] do [datum] nebyly ze strany soudu činěny žádné úkony, což bylo zapříčiněno nedostatkem soudců. Žalobci se na délce řízení nepodíleli. Žalobci uvedli, že nesouhlasí s tím, že by k bezdůvodným průtahům docházelo pouze v tomto období. Zrekapitulovali průběh posuzovaného řízení. Uvedli, že v průběhu řízení bylo rozhodováno s průtahy, soud rozhodoval o opakované změně žaloby, bylo zpracováno více znaleckých posudků, byli vyslechnuti svědci, řízení bylo z důvodu nařízené mediace přerušeno, avšak déle než na tři měsíce, kdy mediátor byl nečinný. Soud dále nesprávně částečně odmítl žalobu, což potvrdil i soud odvolací. Ve věci byl vyhlášen až dne [datum] rozsudek, který byl částečně potvrzen rozsudkem soudu odvolacího ze dne [datum]. Proti rozsudku bylo dále podáno dovolání, které bylo odmítnuto. Řízení nebylo po skutkové ani právní stránce složité. Žalobci se na délce řízení nepodíleli. Řízení bylo zatíženo průtahy. Nelze sice státu přičítat k tíži prodloužení délky řízení tím, že je nezbytné rozhodnout o opravných prostředcích, avšak nejsou ospravedlnitelné průtahy vznikající rušením nesprávných rozhodnutí soudů nižších stupňů, což se v posuzovaném řízení stalo dvakrát. Opakované rozhodování soudů bylo zapříčiněno nesprávným rozhodnutím již od začátku. Význam předmětu řízení pro žalobce byl zvýšený, neboť občanský zákoník dává vyšší váhu na vlastnictví věci nemovité před vlastnictvím věci movité, což se projevuje např. zřízení katastru nemovitostí, délkou vydržení vlastnického práva k nemovitým věcem, aj. Každý z žalobců tak požaduje zadostiučinění ve výši 264 000 Kč, která spočívá v základní částce za rok řízení ve výši 20 000 Kč (za první dva roky v poloviční výši), kterou dále požadují zvýšit o 20 % z důvodu chybného postupu soudu. Nárok u žalované uplatnili dne [datum] a dne [datum]. Žalobcům byla každému přiznána částka 67 375 Kč a 28 250 Kč. S ohledem na částečné vyhovění jejich návrhu, každý z žalobců požaduje zadostiučinění ve výši 168 375 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě potvrdila, že u ní žalobci nárok uplatnili poprvé dne [datum], přičemž dne [datum] žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě a přiznala každému z žalobců zadostiučinění ve výši 67 375 Kč. Zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, kdy shledala, že v řízení došlo k průtahu v období od [datum] do [datum]. Při stanovení výše zadostiučinění vycházela z částky 15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky ve výši poloviční. Tuto částku snížila o 30 % z důvodu složitosti věci a o 10 % za přičinění žalobců na dílce řízení. Částku dále o 10 % navýšila z důvodu značného průtahu soudu. Věc byla po skutkové i právní stránce do určité míry složitá. Předmětem řízení je vyklizení nemovitosti a náhrada škody. Ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky, jeden z oboru geodezie a kartografie, v rámci kterých bylo provedeno místní šetření a proveden nový geometrický plán. Druhý znalecký posudek byl z oboru odhady cen rostlin a okrasných dřevin. Řízení bylo složité z procesního hlediska, neboť bylo vydáno 21 různých procesních usnesení. Žalobci se na dílce řízení podíleli, když opakovaně měnili žalobu, pročež byla odročována jednání soudu. Soud musel žalobce opakovaně vyzývat k odstranění vad odvolání. Soud účastníkům řízení nařídil setkání s mediátorem, avšak účastníci nebyli schopni se na osobě mediátora shodnout, proto jej nakonec musel ustanovit soud. Účastníci mediátora ani sami nekontaktovali. Podruhé svůj nárok žalobci uplatnili dne [datum], kdy k projednání došlo dne [datum]. Žalovaná opět konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a každému z žalobců poskytla zadostiučinění ve výši 28 250 Kč. Vzhledem k délce řízení, které ke dni druhého projednání žádosti trvalo 12 let a 3 měsíce byl shledán důvod pro přiznání částky 17 000 Kč za rok řízení (první dva roky v poloviční výši), přičemž základní částku žalovaná snížila o 35 % z důvodu složitosti věci (při prvním projednání byla částka snížena s ohledem na toto kritérium pouze o 30 %, avšak při druhém projednání dospěla žalovaná k tomu, že věc bude projednána i u Nejvyššího soudu) a o 10 % z důvodu podílů žalobců na délce řízení a o 15 % z důvodu tzv. sdílené újmy žalobců. Částka byla zvýšena o 10 % z důvodu postupu soudu. Žalovaná tak dospěla při druhém projednání k základní částce 95 625 Kč pro každého z žalobců, avšak s ohledem na již částečné plnění (67 375 Kč) poskytla každému z žalobců částku 28 250 Kč.

3. V replice ze dne [datum] na vyjádření žalované žalobci poukázali na to, že délka řízení činila přinejmenším 12 let 5 měsíců a 2 dny. Žalobci dále nesouhlasili se základní částkou 17 000 Kč, z níž vycházela žalovaná a to s poukazem na inflační vlivy, které způsobují faktické snižnování hodnoty částek, které byly stanoveny již před více jak 10 lety. V této souvislosti poukázali na judikaturu, která se sice nevztahuje k nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, nicméně dle žalobců se jedná se o právní názor plně aplikovatelný rovněž na jejich věc. Dále poukázali na judikaturu ESPL, konkrétně rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 29. 3. 2006 ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, bod 78). Žalobci dále v souvislosti s modifikací základní částky poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu, která dovodila, že nesprávné poučení účastníka o způsobu, jak má postupovat v řízení, představuje nesprávný úřední postup orgánu státu, byť se tím ovlivněné počínání účastníka projevilo v obsahu vydaného rozhodnutí. Přitom právě nesprávné a nedostatečné poučení ze strany procesního soudu I. stupně mělo značný vliv na délku celého řízení. Je proto třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně. Žalobci měli za to, že předmětné řízení nebylo nijak zvlášť skutkově ani právně složité. Ve věci sice rozhodovalo více instancí, ale rozhodování odvolacího soudu bylo opakovaně vynuceno chybami při postupu procesního soudu I. stupně. Dle žalobců je potřeba navýšit základní částku odškodnění o několik desítek procent pro postup orgánu veřejné moci.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili.

5. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, soud zjistil, že žalobci svůj nárok prvně u žalované uplatnili dne [datum], přičemž žalovaná jejich nárok projednala dne [datum] a přiznala každému z nich částku 67 375 Kč spočívající v základní částce za rok řízení 15 000 Kč (za první dva roky v částce poloviční), když tuto částku dále snížila o 30 % z důvodu složitosti řízení a o 10 % z důvodu podílu žalobců na délce řízení. Částku dále navýšila o 10 % z důvodu postupu soudu. Podruhé svůj nárok žalobci u žalované uplatnili dne [datum], přičemž jejich nárok žalovaná projednala dne [datum], kdy každému z žalobců přiznala částku 28 250 Kč, když vycházela ze základní částky ve výši 17 000 Kč za rok řízení, přičemž tuto částku dále snížila o 35 % z důvodu složitosti řízení, dále ji snížila o 10 % z důvodu podílů žalobců na délce posuzovaného řízení a o 10 % z důvodu tzv. sdílené újmy.

6. Na základě účastníky předložených či navržených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

7. Ze stížnosti na průtahy v řízení ze dne [datum] na č.l. 17 spisu) zjištěno, že předseda Okresního soudu v Břeclavi reagoval na stížnost žalobce b), kdy rekapituloval průběh posuzovaného řízení ke dni [datum] a konstatoval, že stížnost shledává důvodnou, co se týká období [datum] do [datum], kdy pouze v tomto období nebyly ve věci činěny žádné úkony z důvodu přetížení soudců Okresního soudu v Břeclavi, tedy že v tomto období došlo ze strany soudu k průtahům. Dále dochází k průtahům ze strany ustanoveného mediátora a účastníků řízení, přičemž není úkolem soudu sjednávat termín setkání mediátora s účastníky řízení. Za průtahy v řízení se předseda soudu žalobci b) omluvil.

8. Ze spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 7 C 78/2009 soud zjistil následující skutečnosti: [Obsah přílohového spisu]

10. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobcům trvalo od podání návrhu dne [datum] do nabytí právní moci posledního rozhodnutí, kterým je usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2022, č.j. 22 Cdo 1033/2022-524, dne 31.5.2022, tedy 12 let a 5 měsíců. Současně má soud za prokázané, že žalovaná nárok žalobců z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení projednávala dvakrát, poprvé stanoviskem ze dne [datum], kdy žalobce odškodnila za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení za období od [datum] do [datum] částkou 67 375 Kč pro každého z žalobců. Dále žalovaná žalobce odškodnila podruhé za zbývající část řízení stanoviskem ze dne [datum], přičemž každému ze žalobců přiznala částku 28 250 Kč Celkem žalovaná každému z žalobců přiznala částku 95 625 Kč.

11. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobci u žalované svůj nárok předběžně uplatnili ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána.

22. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

23. V posuzovaném případě se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

24. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

25. Celková délka posuzovaného řízení od podání návrhu na zahájení posuzovaného řízení žalobcem do nabytí právní moci posledního rozhodnutí, resp. doručení rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobce činila 12 let a 5 měsíců. Soud dospěl k závěru, že takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat již na první pohled za nepřiměřeně dlouhou. Soud zjistil, že v řízení docházelo opakovaně k průtahům v řízení, které byly konstatovány i předsedou Okresního soudu v Břeclavi na základě stížnosti podané žalobcem b). Tím došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

26. V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že je na místě žalobcům poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování porušení práva žalobce v tomto případě dostatečnou a spravedlivou formu zadostiučinění nepředstavuje. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 17 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje podle Stanoviska za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč až 1 667 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Tato základní částka za jeden rok řízení se soudu jeví přiměřené, neboť použití nižší částky je na místě u nepřiměřeně dlouhých řízení přibližně do 10 let jejich trvání. V posuzovaném případě délka řízení přesahuje dvanáct let a je tak na místě přistoupit k částce vyšší. Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). K použití vyšší základní částky za rok než 17 000 Kč soud neshledal důvod, neboť délka řízení je sice značná, není však extrémní, kdy o vyšší částce za rok řízení by soud uvažoval u řízení přesahujícího svou délkou 15 let. Soud v této souvislosti dále konstatuje, že sice při stanovení výše základní částky a při posouzení kritérií pro její případnou modifikaci vyšel z celkové délky řízení, nicméně zohlednil též to, že žalobci v souladu s judikaturou uplatnili nárok na odškodnění u žalované dvakrát, a to poprvé ještě před skončením posuzovaného řízení. Po prvním projednání se žalobci na soud neobrátili a je tak zjevné, že částka přiznaná žalovanou ve výši 67 375 Kč plně kompenzovala nemajetkovou újmu nesprávným úředním postupem žalobcům způsobenou. V této souvislosti soud připomíná závěry judikatury Nejvyššího soudu, a to jednak, že ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2012, sp.zn. 30 Cdo 2357/2010). Soud se také musí vyvarovat toho, aby pouze mechanicky aplikoval zákonem stanovená kritéria, aniž by se zabýval tím, k jaké konkrétní nemajetkové újmě ve sféře poškozené osoby došlo. Současně soud připomíná, že peněžité odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem představovaným nepřiměřenou délkou řízení není peněžitým trestem pro žalovanou ani nemá kompenzovat poškozenému jiné újmy, například neúspěch v řízení, ale pouze nejistotu, kterou poškozený zažívá po dobu, po kterou neví, jak řízení dopadne. Z tohoto důvodu je tak nepochybně újma jím utrpěná v počáteční fází průtažného řízení nižší a zvyšuje se tím, jak řízení dále pokračuje a stále nekončí. Taktomu bylo i v posuzovaném případě, kdy žalobci se na žalovanou obrátili v době, kdy řízení ještě nedosahovalo délky 10 let. Jí přiznané odškodnění je na místě považovat za postačující a reagující na tehdy způsobenou nemajetkovou újmu. Žalobci nemohou po třech letech úspěšně tvrdit, že jejich nemajetková újma byla vyšší a žádat po soudu, by jí případně odškodnil vyšší částkou. Pak by soud neodškodňoval nemajetkovou újmu, kterou žalobci utrpěli, ale to, jak intenzitu této újmy žalobci vidí poté, co již je jasné, jak dlouho řízení trvalo a jak skončilo. Proto soud považuje za spravedlivé stanovit základní částku a případně její modifikace na základě celého průběhu řízení, avšak stanovit odškodnění toliko za zbývající část řízení od [datum] do [datum], tedy za 3 roky a 3 měsíce. V posuzované věci tak základní částka činí 55 251 Kč (3x17 000 + 3x1 417 Kč). K požadavku žalobce, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, soud konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30.12.2021, sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, bod 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3171/2018).

27. Dále soud přihlédl k dalším okolnostem významným pro případnou modifikaci shora uvedené základní částky a to dle § 31a odst. 3 OdpŠk.

28. Soud shledal, že řízení bylo po stránce právní běžně složité, neboť šlo o standardní spor o vyklizení nemovitosti a náhradu škody. Řízení však bylo složitější po skutkové a procesní stránce. Dokazování za účelem zjištění skutkového stavu věci bylo třeba provádět na vícero jednáních. Ve věci byl podán návrh na vydání předběžného opatření. Bylo nutné zadat znalecký posudek a v řízení byl opatřován i geometrický plán. Rovněž žalobci v řízení vícekrát žádali o připuštění změny žaloby, podávali blanketní opravné prostředky a soudní poplatky platili až na výzvu soudu. S ohledem na složitost řízení je tak na místě základní částku snížit o 10 %. Řízení probíhalo vícekrát na dvou stupních soudní soustavy a jednou rozhodoval Nejvyšší soud. Již samo řízení na několika stupních soudní soustavy má nutně za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Byť nemůže být stranám řízení vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jim k ochraně jejich práv poskytuje vnitrostátní právní řád (pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukční), na druhou stranu nemůže být stát činěn odpovědným za tu část řízení, které bylo prodlouženo v důsledku nutnosti vypořádat se s procesními návrhy stran (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1613/2009 ze dne 23. 3. 2011). Ve věci rozhodoval odvolací soud jednou o odvolání proti předběžnému opatření, jedenkrát o odvolání proti částečnému odmítnutí žaloby a dvakrát proti prvostupňovému rozsudku. Jedenkrát ve věci rozhodoval Nejvyšší soud o dovolání procesních žalovaných. V souzené věci bylo dále zjištěno, že s odvoláním proti prvnímu zamítavému rozsudku a proti usnesení o odmítnutí žaloby byly žalobci úspěšní. V prvém případě odvolací soud ve stručnosti uvedl, že žalobcům nebylo v dostatečném rozsahu dáno procesní poučení ze strany procesního soudu prvního stupně a v druhém případě odvolací soud dospěl k závěru, že vady žaloby, pro jejichž údajné neodstranění byla žaloba částečně odmítnuta, odstraněny žalobci byly. Soud vychází z toho, že projednávání věci na vícero soudních instancích je objektivní skutečností, která plyne ze samotné skutečnosti podání zákonem předvídaného prostředku. V tomto případě soud k prodloužení posuzovaného řízení v důsledku dvou žalobci v zásadě úspěšně podaných odvolání přihlédl již v samotném závěru o nepřiměřené délce řízení. Soud tak zohlednil projednávání věci na dalších stupních soudní soustavy a dospěl k závěru o nutnosti snížit základní částku toliko o 10 %.

29. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení do žádné z právě uvedených kategorií nepatří a význam řízení je tak třeba zásadně považovat za standardní. Okolnosti svědčící pro případně zvýšený význam předmětu řízení je povinen tvrdit poškozený, naopak okolnosti svědčící pro snížený význam řízení je musí tvrdit žalovaná. Soud nepřisvědčil názoru žalobců, že o zvýšeném významu svědčí již samotná skutečnost, že se jednalo o nemovitou věc. Dle názoru soudu by musely přistoupit další okolnosti, jako například specifický význam předmětné nemovitosti či jiné okolnosti zvyšující význam toho, co bylo v posuzovaném řízení pro žalobce tzv. v sázce. Nic takového však žalobci netvrdili. Z hlediska tohoto kritéria tak není na místě základní částka modifikovat.

30. Žalobci se na délce řízení částečně podíleli. Soud zohlednil, že žalobci opakovaně žádali o připuštění změny žaloby v důsledku čehož byla jednání soudu odročovány. Rovněž bylo prokázáno, že žaloba měla vady, které bylo nutné odstranit. Soud tak s ohledem na uvedené základní částku snížil o 5 %.

31. Pokud se jedná o postup soudu, nutno konstatovat, že postup procesních soudů byl v zásadě plynulý, nicméně byla shledána období nečinnosti, a to od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Byla tak překročena obecně akceptovaná lhůta tří měsíců pro učinění procesního úkonu ve věci (srov. [jméno], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V [obec]: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN [tel. číslo] [číslo] str. 286). Podíl procesních soudů na délce řízení je třeba dále shledat v tom, že rozsudek procesního soudu I. stupně byl jedenkrát zrušen pro nedostatečné procesní poučení ze strany soudu. Na straně druhé, státu nelze přičítat k tíži, že si účastníci chybně vyložili, že mají samo soudem ustanoveného mediátora kontaktovat a neučinili tak, v důsledku čehož soud nařizoval mediaci znovu. Státu není přičitatelné ani to, že v mezidobí mezi dvojím ustanovením mediátora účastníci sami s jimi zvoleným mediátorem jednali, případně z to, že se jim neozval s termínem mediačního setkání. Jelikož ke vzniklým průtahům v řízení a ke zrušení prvního rozsudku a částečného odmítnutí žaloby soud přihlédl již v samotném závěru o nepřiměřené délce řízení, je na místě pro postup procesních soudů základní částku sice zvýšit, avšak toliko o 10 %.

32. Jelikož výše kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk je demonstrativní, je soud oprávněn a povinen přihlédnout i ke kritériím dalším, která jsou pro posouzení intenzity nemajetkové újmy rozhodné. Snížení základní částky o 10 % je na místě za sdílení újmy, neboť žalobci vystupovali na procesní straně žalující v posuzovaném řízení společně v „ zájmovém souladu“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1649/2016, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019), a mohli tak újmy, která jim byla působena délkou řízení sdílet.

33. Celkově je tak důvodné základní částku snížit o 25 % (– 10 – 10 – 5 + 10 – 10) S ohledem na uvedené tak soud považuje za přiměřené poskytnutí zadostiučinění za zbývající období od [datum] do [datum] pro každého z žalobců ve výši 41 438,25 Kč (55 251 x 0,75). Jelikož žalovaná již každého z žalobců odškodnila částkou 28 250 Kč, soud žalobě u každého z žalobců vyhověl co do částky 13 188,25 Kč (41 438,25 – 28 250) - výroky I. a II., ve zbytku žalobu zamítl (výrok III.).

34. Co se týče úroku z prodlení, žalobci uplatnili svůj nárok naposledy u žalované dne [datum], ta jejich nároku žalovaná částečně vyhověla dne [datum], tj. ještě před uplynutím lhůty 6 měsíců. Soud tedy přiznal žalobcům zákonný úrok z prodlení z další přisouzené částky nad rámec přiznaný žalovanou, tedy z částky 13 188,25 Kč od [datum], kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou zbylé částky (resp. částky, kterou soud uložil žalované k úhradě). Ve zbytku, tedy zákonný úrok z prodlení z částky, v níž soud žalobu neshledal důvodnou, požadovaný zákonný úrok z prodlení zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci jen částečný úspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud přiznal každému z žalobců náhradu účelně vynaložených nákladů, když co do základu nároku byla žaloba úspěšná a výše přiznané částky pak závisela toliko na hodnocení rozhodujícího soudu. Nákladům řízení v dané věci odpovídá částka 11 547 Kč pro každého z žalobců, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 9 547 Kč Náklady právního zastoupení byly určeny za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby a sepis a podání repliky) dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za použití § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), snížené o 20 %, neboť advokát činil společné úkony za oba žalobce (§ 12 odst. 4 AT), dále polovina z 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 7 890 Kč (7 440 + 450), zvýšené o náhradu za 21% DPH ve výši 1657 Kč na základě dokladu o registraci advokáta žalobců coby plátce této daně, 36. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců částku 11 547 Kč k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř, výroky IV. a V.) .

37. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.