48 EC 143/2012-75

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená: Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená: Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 98 400Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 98 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 98 400 Kč od 15.12.2010 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 44 236,61Kč k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Právní předchůdkyně žalobkyně ([název původní účastnice], [IČO]) se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 98 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřely dne 10. 8. 2010 smlouvu o podpoře prodeje nemovitosti, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovanou vyvíjet podporu prodeje nemovitosti žalované směřující k tomu, aby měla žalovaná příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu o převodu vlastnického práva k těmto nemovitostem: nebytová jednotka [číslo] umístěná v budově [adresa] stojící na pozemku par. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, katastrální území Stodůlky, obec Praha. Žalovaná se jako zájemce o převod zavázala uhradit žalobkyni za podporu prodeje její nemovitosti odměnu. Dle čl. III smlouvy o podpoře prodeje nemovitosti byla smlouva uzavřena na dobu určitou, a sice 12 měsíců ode dne počátku její platnosti s tím, že se automaticky prodlužuje vždy o dalších 12 měsíců, pokud jedna ze stran ve lhůtě minimálně 2 měsíce před uplynutím aktuální 12ti měsíční doby trvání neoznámí druhé straně prostřednictvím doporučeného dopisu, že trvá na neprodloužení smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovanou zajistila plný servis spočívající v podpoře prodeje její nemovitosti a své povinnosti uvedené ve smluvních ujednáních splnila, tzn., vyvíjela činnost směřující k podpoře prodeje předmětných nemovitostí, a to zejména umístěním nabídky jejich prodeje na internetové servery [webová adresa], [webová adresa], propagací těchto serverů a na nich umístěných nabídek v celostátním tisku médiích, nabízením předmětných nemovitostí klientům evidovaných ve vlastní databázi žalobkyně, stejně jako dalším osobám majícím zájem o koupi nemovitosti, kdy v souvislosti s touto činností vznikly žalobkyni náklady. Na serveru [webová adresa] bylo uskutečněno 487 virtuálních prohlídek nemovitosti, na serveru [webová adresa] bylo uskutečněno 488 virtuálních prohlídek. Následně právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná převedla vlastnické právo k uvedeným nemovitostem na třetí osobu. Z kupní smlouvy vyplynulo, že byla uzavřena dne 31. 11. 2010 a kupní cena byla sjednána ve výši 1 640 000 Kč. Dle bodu 2 odst. 2 smlouvy o podpoře prodeje se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně zaplatit za podporu prodeje předmětných nemovitostí sjednanou odměnu ve výši 5% ze skutečné prodejní ceny předmětných nemovitostí. Předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na smluvní odměnu ve výši 82 000 Kč + DPH, a to v souvislosti s ust. čl. IV. odst. 1 smlouvy se splatností 14 dnů od vzniku nároku na ni. Z výše uvedeného předchůdkyně žalobkyně vyvozovala svůj nárok na úhradu odměny v celkové výši 98 400 Kč se splatností do 14. 12. 2010. Žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy o podpoře prodeje nesplnila a na odměnu předchůdkyně žalobkyně ničeho neuhradila a od 15. 12. 2010 je tak s úhradou svého závazku v prodlení. [ulice] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byla dne 11.9.2013 vymazána z obchodního rejstříku a téhož dne byla zapsána společnost [právnická osoba] Ve věci byl vydán dne 13.2.2012 pod č.j. 48EC 143/2012 - 8 platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala odpor. V rámci odůvodnění odporu žalovaná vznesla námitku, týkající se pravomoci rozhodujícího orgánu. Kdy odkázala na čl. IV odst. 2 smlouvy o podpoře prodeje nemovitosti, který uvádí, že:„ Smluvní strany sjednávají, že veškeré majetkové spory, které mezi nimi vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešeny v rozhodčím řízení podle platného znění zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, postupem podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydanými [právnická osoba] [IČO], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], a to jediným rozhodcem ze Seznamu rozhodců vedeného [právnická osoba] který bude jmenován podle Rozhodčího řádu.“ Na základě tohoto ustanovení se žalovaná domnívala, že o případném sporu je příslušný rozhodovat rozhodčí orgán, nikoliv soud. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně ve vyjádření k odporu žalované ze dne 25. 6. 2012 nesouhlasila s tím, že je dána pravomoc rozhodovat rozhodcem, kdy odkázala na usnesení Velkého senátu NS, který ve svém usnesení ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 vyslovil právní názor, že„ Neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, reps. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje na„ rozhodčí“ řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.“ § 56 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že„ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran.“ Toto ustanovení, včetně odstavce 3, má svůj zdroj ve směrnici č. 13/93 EHS. Příloha této směrnice však, na rozdíl od její české implementace, obsahuje v příkladném výčtu v bodě 1 pod písmenem q) ustanovení, podle kterého je za nepřiměřenou a tedy nepřijatelnou, pokládán závazek spotřebitele, podle kterého by„ předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů.“ V souladu s judikaturou ESD, ve které soud dospěl k závěru, že„ objeví-li (soud) ve spotřebitelské smlouvě rozhodčí doložku, (měl by) ji prohlásit z úřední moci za neplatnou a z toho vyvodit i další důsledky např. prohlásit rozhodčí nález za neplatný či nicotný.“ S ohledem na ustálenou judikaturu pak by skutečnost sjednání rozhodčí doložky mohla mít za následek, v případě, že by žalobce podal žalobu k příslušnému rozhodci, vydání rozhodčího nálezu, který by však žalovaná nepochybně napadla (s argumentací, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu a směrnici ESD) u příslušného soudu. Obecný soud by pak právě s ohledem na judikaturu rozhodčí nález zrušil a žalobce by byl nucen opět podat žalobu k obecnému soudu. Aby se žalobkyně výše uvedenému postupu vyhnula, rozhodla se podat žalobu již hned k obecnému soudu. Žalobkyně navrhla, aby bylo v řízení před soudem pokračováno a žalobě vyhověno. Řízení bylo z důvodu insolvenčního řízení žalobkyně přerušeno. Po skončení insolvenčního řízení žalobkyně bylo v řízení opět pokračováno. Žalobkyně zaslala soudu vyjádření ze dne 18. 2. 2022, kde shrnula dosavadní stav věci a zopakovala skutečnosti uvedené v žalobě a ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 2012. Přes poučení dle ust. § 118 a) odst. 1 a 3 o.s.ř., jakou vyvíjela konkrétní činnost vyvíjela žalobkyně k tomu, aby žalovaná měla příležitost uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem, zda žalovanou informovala o případných zájemcích a zda si byl z aktivity žalobkyně nemovitost někdo prohlédnout a kdy, uvedla, že umístila nabídku prodeje na internetové servery [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [anonymizováno] a [webová adresa] propagací těchto serverů a na nich umístěných nabídek v celostátním tisku a médiích, nabízením nemovitosti klientům evidovaných ve vlastní databázi žalobkyně, jako i dalším osobám majícím zájem o koupi, kdy s touto činností vznikly žalobkyni náklady. Žalobkyně uvedla, že téměř po 12 letech nemá k dispozici e-maily či jiné zprávy, ve kterých informovala žalovanou o průběhu inzerce. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 2. 2022, považuje nárok žalobkyně za neoprávněný, a to z níže uvedených důvodů. Žalobkyně prodej nemovitosti nezprostředkovala. Bez ohledu na otázku platnosti smlouvy o podpoře prodeje je ustanovení, podle kterého by mělo žalobkyni vzniknout právo na provizi bez jejího přičinění neplatné, protože k újmě spotřebitele znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran a je v rozporu s dobrými mravy. Smlouva je neplatná rovněž z důvodu, že žalobkyně při jejím uzavření uvedla žalovanou v omyl, když záměrně neopravdivě opakovaně ujistila žalovanou, že smlouva je neexkluzivní, ačkoliv tomu bylo naopak. Jedná se o omyl podstatný, protože žalovaná před podpisem smlouvy výslovně upozornila zástupce žalobkyně (pana [jméno] [příjmení]), že si nepřeje poskytovat žalobkyni žádnou exkluzivitu a má zájem nemovitost prodávat i prostřednictvím jiných realitních kanceláří, případně sama. Námitku neplatnosti smlouvy žalovaná učinila dopisem ze dne 11. 8. 2010 (jen den po jejím podpisu). Od smlouvy žalovaná písemně odstoupila dopisem ze dne 11. 8. 2010 z důvodu ust. § 57 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v tehdy platné znění. Vymáhání nároku na provizi je v rozporu s dobrými mravy, které nemůže požívat právní ochrany a žalobou uplatněná pohledávka je promlčena. Žalovaná má za to, že žalobkyni nevzniklo právo na provizi za zprostředkování prodeje nemovitosti, protože žalobkyně žádný prodej nezprostředkovala. Zájemce o koupi nemovitosti, který si od žalované nemovitost koupil dle kupní smlouvy dne 30. 11. 2010, žalobkyně nevyhledala a ani se o jeho nalezení a uzavření kupní smlouvy žádným způsobem nezapříčinila. Tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě ohledně činností, které měla učinit na základě smlouvy, žalobkyně žádným způsobem neprokázala. Ujednání čl. IV. odst. 1 ve spojení s čl. II. odst. 1 smlouvy o vzniku nároku na odměnu v podobě procenta z ceny nemovitosti i v případě že se zprostředkovatel nijak nepřičinil o změnu vlastnictví, je podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v tehdy platném znění, neplatné, neboť jde o nepřípustné ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 3 písm. j) citovaného obč.z., které je v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele a má za následek značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 15 Co 677/2012) a je v rozporu s dobrými mravy. Smlouva je typickou formulářovou adhezní smlouvou, jejíž obsah žalovaná nemohla ovlivnit. Návrh smlouvy byl žalované předložen na formuláři, smluvní ujednání jsou psaná drobným písmem a žalované nebyl v důsledku nekalých obchodních praktik dán řádný prostor k jejímu prostudování. Žalovaná je v postavení spotřebitele, ve vztahu k žalobkyni v nerovném postavení, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontrakci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a lepší dostupnost právních služeb a konečně možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Pro takové vztahy je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání pochází zpravidla od dodavatele, přičemž spotřebitel není na smluvní jednání připraven, při kontraktaci je využíván moment překvapení a nezkušenosti spotřebitele. Společným znakem právní úpravy spotřebitelských smluv je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie (II ÚS 2877/10) Smlouva je taktéž neplatná jako celek, protože„ makléř“, který za žalobkyni smlouvu předložil, pan [jméno] [příjmení], uvedl žalovanou v omyl o podstatných skutečnostech, o kterých pokud by žalovaná věděla, takovou smlouvu by neuzavřela. Žalovaná se několikrát při prohlídce bytu panem [příjmení] dotazovala, zda spolupráce se žalobkyní nebude exkluzivní, že si to nepřeje a že byt má zájem nabízet sama nebo i jinými realitními kancelářemi. Pan [anonymizováno] totiž žalovanou oslovil sám a nabídl jí zprostředkování prodeje bytu a to na základě inzerátu, který si žalovaná zveřejnila v Anonci. Pan [anonymizováno] žalovanou ujistil, že se o žádnou exkluzivní smlouvu nejedná a že ze smlouvy pro žalovanou v tomto směru nevyplývají žádné povinnosti. Po předložení návrhu smlouvy pak [příjmení] nechal žalovanou smlouvu řádně prostudovat a neustále ji rozptyloval dotazy. Když si žalovaná po odchodu pana [příjmení] smlouvu prostudovala, nalezla ustanovení o exkluzivitě, cítila se podvedena, a proto kontaktovala žalobkyni. Ze strany žalobkyně bylo žalované sděleno, že smlouva již nelze zrušit. Proto žalovaná kontaktovala právního zástupce, který druhý den žalobkyni odeslal písemnou námitku neplatnosti smlouvy a rovněž od smlouvy odstoupil podle ust. § 57 obč.z. Shora uvedené nekalé praktiky vyvolání omylu a zamlčení podstatných informací a významu a obsahu smlouvy se žalobkyně dopouštěla opakovaně ve stovkách jiných případů. Toto své tvrzení žalobkyně blíže rozvádí a dokládá s odkazem na jednání žalobkyně (dříve [název původní účastnice]). Žalovaná taktéž odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 A 164/2012, který dospěl k závěru, že:„ Politikou žalobce zjevně bylo uzavřít Smlouvu o podpoře prodeje nemovitostí s co největším počtem spotřebitelů a následně při případném prodeji nemovitosti bez součinnosti žalobce a bez jakéhokoliv jeho přičinění vyinkasovat od spotřebitelů odměnu a smluvní pokutu, o které tito při podpisu smlouvy předložené jim žalobcem neměli ani tušení, když byl z jeho strany vytvářen dojem, že nic takového nehrozí. Osoby jednající jménem žalobce poskytovali klientům nesprávné informace, což je v rozporu s požadavkem odborné péče a což podstatně mohlo ovlivnit jejich rozhodování, tak že pokud by byli informováni správně, tak by k uzavření smlouvy nepřistoupili. Tvrzení, že klienti mohou nemovitost i přes uzavření smlouvy prodat samostatně, aniž by to pro ně mělo jakékoliv negativní důsledky, znamená porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik, neboť taková informace byla v rozporu se zněním smluvních ujednání, která byla součástí smlouvy a na které klienti nebyli upozorněni. Žalovaná od smlouvy odstoupila dne 11. 8. 2010 z důvodu ust. § 57 odst. 1 obč.z. Dle čl. VI. odst. 3 je uvedeno, že je-li žalovaná v postavení spotřebitele, je oprávněna od smlouvy odstoupit za podmínek uvedených v ust. § 57 obč.z.. Toto ustanovení umožňovalo spotřebiteli odstoupit od smluv uzavřených mimo obvyklé prostory podnikatele ve lhůtě 14 dnů bez uvedení důvodu. Z kopie výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo] ke dni 16.6.2015 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. byla vymazána 11.9.2013 a stejného dne byla zapsána [právnická osoba] [příjmení], [anonymizováno]. Ze smlouvy o podpoře prodeje nemovitostí č. A [číslo] ze dne 10.8.2010 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (za žalobkyni smlouvu sjednával [jméno] [příjmení]) a žalovanou, předmětem smlouvy byla podpora a prodej nemovitosti- bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hl. město Prahu Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 12 měsíců s tím, že se automaticky prodlužuje o dalších 12 měsíců, pokud jedna ze stran ve lhůtě minimálně 2 měsíce před uplynutím aktuální 12ti měsíční doby neoznámí druhé straně, že trvá na neprodloužení. Podle smlouvy (bod 2odst. 2) má žalobkyně nárok na sjednanou odměnu ve výši 5% ze skutečné prodejní ceny, tj. 82 000 Kč + DPH. Kupní smlouvou ze dne 30.11.2010 prodala žalovaná (jako prodávající) shora uvedenou nemovitost [jméno] [příjmení] (jako kupující) za kupní cenu 1 640 000 Kč. Dne 30.11.2010 byl podán návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Z kontrolního protokolu [obec] obchodní inspekce ze dne 5.5.2011 bylo zjištěno, že na základě podnětu spotřebitele byl dne 5.5.2011 proveden fiktivní prodej bytové jednotky v [obec a číslo]. Byla sepsána Smlouva o podpoře prodeje nemovitosti č. A [číslo], za [právnická osoba] jednal pan [příjmení]. Ještě před vyplněním smlouvy byl prodávajícím tázán, co se stane v případě, že byt bude dříve prodán jinou oslovenou realitní kanceláří, odpověděl, že se nic nestane. Z kontrolního protokolu vyplynulo, že ve smlouvě v článku II. Práva a povinnosti smluvních stran bod 3 je klient povinen: písmeno g) neuzavřít s jinou osobou smlouvu, kterou se zcizují předmětné nemovitosti ani smlouvu o této budoucí smlouvě bez součinnosti poskytovatele. V případě, že klient poruší své povinnosti vyplývající ze smlouvy či se jeho prohlášení ukáží být nepravdivá, neúplná, klamavá nebo zavádějící, je klient povinen zaplatit poskytovateli dohodnutou smluvní pokutu ve výši 6% z předpokládané ceny předmětných nemovitostí. Pan [anonymizováno] byl tázán, zda nevadí, že byla oslovena i jiná realitní kancelář za účelem prodeje bytové jednotky, a že je možné, že byt bude prodán přes jinou realitní kancelář. Odvětil, že se nic neděje a na dotaz ohledně nějakého postihu, odpověděl záporně..Výše uvedené zjištění lze kvalifikovat jako porušení § 4 odst. 3 v návaznosti na §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, neboť informace poskytované ze strany kontrolované osoby byly nepravdivé a byly způsobilé spotřebitele podstatně ovlivnit v jeho obchodním rozhodování. Z prohlášení neplatnosti smlouvy, popř. odstoupení od smlouvy ze dne 11.8.2010 bylo zjištěno, že žalovaná považuje uvedenou Smlouvu od počátku za absolutně neplatnou, smlouva obsahuje řadu ujednání, které jsou v rozporu s požadavkem dobré víry, Smlouva byla uzavřena ze strany klienta v omylu, úmyslně vyvolaném p. [jméno] [příjmení], který opakovaně tvrdil a ubezpečoval klienta, že podpisem smlouvy je dáván souhlas s prezentací nemovitosti na internetových stránkách společnosti, bez jakékoliv exkluzivity a jiného práva společnosti na plnění od klienta. Žalovaná z opatrnosti využila svého práva na odstoupení od smlouvy dle § 57 odst. 1 obč. zákoníku, pokud by důvody., které uvedla, nezpůsobily neplatnost Smlouvy jako celku. Uvedené prohlášení bylo zasláno žalobkyni 22.12.2010, jak vyplynulo z dodejky. Ostatní důkazy, jako: účastnický výslech žalované, výslech svědka [jméno] [příjmení], rozhodnutí ústředního ředitele české obchodní inspekce ze dne 31. 8. 2012 a rozhodnutí ředitele inspektorátu české obchodní inspekce středočeského kraje a hlavního města Prahy ze dne 8. 11. 2010, insolvenčním spisem sp. zn. [spisová značka], soud zamítl z důvodu nadbytečnosti a důkaz inzeráty [webová adresa], soud podrobněji nehodnotil, neboť dle názoru soudu provedenými důkazy byl zjištěn skutkový stav věci. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 10. 8. 2010 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] Smlouvu o podpoře prodeje nemovitosti, kterou se žalobkyně zavázala pro žalovanou vyvíjet podporu prodeje nemovitosti žalované směřující k tomu, aby měla žalovaná příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu o převodu vlastnického práva k těmto nemovitostem: a to k bytové jednotce [číslo] umístěné v budově [adresa] stojící na pozemku par. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, katastrální území Stodůlky, obec Praha. Žalovaná se jako zájemce o převod zavázala uhradit žalobkyni za podporu prodeje její nemovitosti odměnu. Smlouva byla smlouva uzavřena na dobu určitou, a sice 12 měsíců ode dne počátku její platnosti s tím, že se automaticky prodlužuje vždy o dalších 12 měsíců, pokud jedna ze stran ve lhůtě minimálně 2 měsíce před uplynutím aktuální 12ti měsíční doby trvání neoznámí druhé straně prostřednictvím doporučeného dopisu, že trvá na neprodloužení smlouvy. Žalobkyně pro žalovanou zajistila plný servis spočívající v podpoře prodeje její nemovitosti a své povinnosti uvedené ve smluvních ujednáních splnila, tzn., vyvíjela činnost směřující k podpoře prodeje předmětných nemovitostí, a to zejména umístěním nabídky jejich prodeje na internetové servery [webová adresa], [webová adresa], propagací těchto serverů a na nich umístěných nabídek v celostátním tisku médiích, nabízením předmětných nemovitostí klientům evidovaných ve vlastní databázi žalobkyně, stejně jako dalším osobám majícím zájem o koupi nemovitosti, kdy v souvislosti s touto činností vznikly žalobkyni náklady. Následně právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná převedla vlastnické právo k uvedeným nemovitostem na třetí osobu a to na základě kupní smlouvy ze dne 31. 11. 2010 za kupní cenu ve výši 1 640 000 Kč. Dle bodu 2 odst. 2 smlouvy o podpoře prodeje se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně zaplatit za podporu prodeje předmětných nemovitostí sjednanou odměnu ve výši 5% ze skutečné prodejní ceny předmětných nemovitostí. Předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na smluvní odměnu ve výši 82 000 Kč + DPH, a to v souvislosti s ust. čl. IV. odst. 1 smlouvy se splatností 14 dnů od vzniku nároku na ni. Z výše uvedeného předchůdkyně žalobkyně vyvozovala svůj nárok na úhradu odměny v celkové výši 98 400 Kč se splatností do 14. 12. 2010. Žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy o podpoře prodeje nesplnila a na odměnu předchůdkyně žalobkyně ničeho neuhradila a od 15. 12. 2010 je tak s úhradou svého závazku v prodlení. [ulice] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byla dne 11.9.2013 vymazána z obchodního rejstříku a téhož dne byla zapsána společnost [právnická osoba] Dne 11.8.2010 zaslala žalovaná žalobkyni [příjmení] neplatnosti smlouvy, popř. odstoupení od smlouvy ve kterém žalobkyni oznámila, že považuje uvedenou Smlouvu od počátku za absolutně neplatnou, smlouva obsahuje řadu ujednání, které jsou v rozporu s požadavkem dobré víry, byla uzavřena ze strany klienta v omylu, úmyslně vyvolaném p. [jméno] [příjmení], který opakovaně tvrdil a ubezpečoval žalovanou, že podpisem smlouvy je dáván souhlas s prezentací nemovitosti na internetových stránkách společnosti, bez jakékoliv exkluzivity a jiného práva společnosti na plnění od žalované. Žalovaná z opatrnosti využila svého práva na odstoupení od smlouvy dle § 57 odst. 1 obč. zákoníku, pokud by důvody, které uvedla, nezpůsobily neplatnost Smlouvy jako celku. Uvedené prohlášení bylo zasláno žalobkyni 22.12.2010. Smlouva o podpoře prodeje nemovitosti byla uzavřena za platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (OZ). Kdy věc bude posuzována dle ust. § 51a a násl. OZ ve spojení se směrnicí Rady 93/13/. Na věc není možné použít úpravu zákona 89/2012, občanského zákoníku s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 NOZ. Podle § 52 OZ spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 55 OZ smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Podle § 56 OZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která: a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, k ) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele. Podle §57 OZ byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od jejího uzavření; nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce. To neplatí ohledně smluv o opravě nebo údržbě provedené v místě určeném spotřebitelem na jeho žádost, pokud dodavatel neprovedl jinou než vyžádanou opravu nebo údržbu nebo nedodal jiné zboží než nutné k provedení opravy nebo údržby. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy. Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na právo odstoupit od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy; písemné upozornění musí obsahovat i označení osoby, u níž je třeba toto právo uplatnit, včetně bydliště či sídla takové osoby. Podle § 112 OZ uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudu nebo rozhodce, a to s odkazem na čl. IV odst. 2 smlouvy o podpoře prodeje nemovitosti, který uvádí, že:„ Smluvní strany sjednávají, že veškeré majetkové spory, které mezi nimi vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešeny v rozhodčím řízení podle platného znění zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, postupem podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydanými [právnická osoba] [IČO], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], a to jediným rozhodcem ze Seznamu rozhodců vedeného [právnická osoba] který bude jmenován podle Rozhodčího řádu.“ V návaznosti na usnesení Velkého senátu NS, který ve svém usnesení ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 vyslovil právní názor, že„ Neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, reps. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje na„ rozhodčí“ řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.“ § 56 odst. 1 OZ stanoví, že„ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran.“ Toto ustanovení, včetně § 56 odstavce 3 OZ, má svůj zdroj ve směrnici č. 13/93 EHS. Příloha této směrnice obsahuje v příkladném výčtu v bodě 1 pod písmenem q) ustanovení, podle kterého je za nepřiměřenou a tedy nepřijatelnou, pokládán závazek spotřebitele, podle kterého by„ předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů.“ V souladu s judikaturou ESD, ve které soud dospěl k závěru, že„ objeví-li (soud) ve spotřebitelské smlouvě rozhodčí doložku, (měl by) ji prohlásit z úřední moci za neplatnou a z toho vyvodit i další důsledky např. prohlásit rozhodčí nález za neplatný či nicotný.“ S ohledem na výše uvedené je dána pravomoc soudu. Dále se soud zabýval tím, zda byla smlouva o podpoře prodeje uzavřena platně či v rozporu s dobrými mravy a zda žalovaná platně od této smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu, že se na uzavřenou smlouvu bude pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou (§ 51a OZ a násl.) je tato dle názoru soudu absolutně neplatná, a to co do jednotlivých částí, ale i celku. Smlouva je neplatná z důvodu, že žalobkyně při jejím uzavření uvedla žalovanou v omyl, když záměrně nepravdivě opakovaně ujistila žalovanou, že smlouva je neexkluzivní, ačkoliv tomu bylo naopak. Jedná se o omyl podstatný, protože žalovaná před podpisem smlouvy výslovně upozornila zástupce žalobkyně (pana [jméno] [příjmení]), že si nepřeje poskytovat žalobkyni žádnou exkluzivitu a má zájem nemovitost prodávat i prostřednictvím jiných realitních kanceláří, případně sama. Námitku neplatnosti žalovaná učinila dopisem ze dne 11. 8. 2010 (jen den po jejím podpisu). Od smlouvy žalovaná písemně odstoupila dopisem ze dne 11. 8. 2010 z důvodu ust. § 57 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v tehdy platné znění. Vymáhání nároku na provizi je v rozporu s dobrými mravy, které nemůže požívat právní ochrany. Ujednání čl. IV. odst. 1 ve spojení s čl. II. odst. 1 smlouvy o vzniku nároku na odměnu v podobě procenta z ceny nemovitosti i v případě že se zprostředkovatel nijak nepřičinil o změnu vlastnictví, je podle § 55 odst. 2 OZ, neplatné, neboť jde o nepřípustné ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 3 písm. j) citovaného OZ, které je v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele a má za následek značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 15 Co 677/2013) a je v rozporu s dobrými mravy. Smlouva je typickou formulářovou adhezní smlouvou, jejíž obsah žalovaná nemohla ovlivnit. Návrh smlouvy byl žalované předložen na formuláři, smluvní ujednání jsou psaná drobným písmem a žalované nebyl v důsledku nekalých obchodních praktik dán řádný prostor k jejímu prostudování. Žalovaná je v postavení spotřebitele, ve vztahu k žalobkyni v nerovném postavení, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontrakci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a lepší dostupnost právních služeb a konečně možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Pro takové vztahy je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání pochází zpravidla od dodavatele, přičemž spotřebitel není na smluvní jednání připraven, při kontraktaci je využíván moment překvapení a nezkušenosti spotřebitele. Společným znakem právní úpravy spotřebitelských smluv je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie (II ÚS 2877/10). Jelikož bylo výše stanoveno, že je smlouva absolutně neplatná, soud se již nezabýval oprávněností odstoupení žalované. Od institutu odstoupení od smlouvy je třeba důsledně odlišovat ostatní následky vadných právních úkonů, zejména neplatnost právních úkonů (ať již absolutní či relativní) a odporovatelnost, i když některé prvky těchto institutů jsou obdobné. Vzhledem k tomu, že v případě absolutní neplatnosti je taková smlouva od počátku neplatná, nelze od ní jakkoliv odstupovat, když de facto neexistuje. Totéž platí i v případě relativní neplatnosti, pokud osoba, která je oprávněna se neplatnosti dovolat, takové své právo uplatnila. Výše uvedené potvrdil také Nejvyšší soud ČSSR, když judikoval, že„ odstoupit lze jen od smlouvy, která byla platně uzavřena.“ Pokud by byla smlouva o podpoře prodeje sjednána platně (což nebyla) byla žalovaná oprávněna od smlouvy odstoupit dle čl. VI. odst. 3, kde je uvedeno, že je-li žalovaná v postavení spotřebitele, je oprávněna od smlouvy odstoupit za podmínek uvedených v ust. § 57 OZ. Toto ustanovení umožňovalo spotřebiteli odstoupit od smluv uzavřených mimo obvyklé prostory podnikatele ve lhůtě 14 dnů bez uvedení důvodu. Smlouva o podpoře prodeje je s ohledem na výše uvedené absolutně neplatná, kdy tato smlouva je jednak v rozporu s dobrými mravy a také obsahuje ustanovení, které jsou v rozporu se zákonnými ustanoveními na ochranu spotřebitele. Žalovaná tak nemohla platně odstoupit od smlouvy, která je neplatná (de facto neexistuje). Žalovaná námitku neplatnosti smlouvy vznesla a odstoupení učinila pro případ, kdyby smlouva za neplatnou považována nebyla. Pokud jde o námitku žalované ohledně promlčení, tak dle názoru soudu k promlčení pohledávky nedošlo. S odkazem na § 112 OZ došlo ke stavení promlčení. I když žalovaná argumentuje, že žalobkyně v řízení řádně nepokračovala, když se nedostavila k nařízenému jednání dne 21. 2. 2022, žalobkyně se z jednání řádně omluvila a zaslala své vyjádření, kdy žádný z těchto úkonů nebránil řádnému průběhu řízení. V souladu s ustanovením § 151 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 236,61 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů za právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“), náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 5 060 Kč za jeden úkon právní služby, když v daném případě advokát vykonal 6 takových úkonů (příprava a převzetí zastoupení, písemné odporu proti platebnímu rozkazu, účast na jednání soudu dne 15.10.2015, účast na jednání soudu dne 21.2.2022, účast na jednání soudu dne 11.5.2022 a písemné vyjádření ve věci samé ze dne 18.2.2022). Za každý úkon právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč, a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH v sazbě 21 % tedy ve výši 6 753,60 Kč, cestovné k účasti na jednání před soudem [obec] – [obec] a zpět (182 km jedna cesta) ve výši 4 399,21 Kč (1 393,21 Kč za cestu na jednání soudu dne 15.10.2015, při základní náhradě za 1 km ve výši 3,70 Kč a ceně paliva natural 95 dle vyhlášky 35,90 Kč, při průměrné spotřebě dle |TP 7,8 l /100 km, 1 503 Kč za cestu na jednání soudu dne 21.2.2022 při základní náhradě za 1 km ve výši 4,70 Kč a ceně paliva natural 95 dle vyhlášky 37,10 Kč, při průměrné spotřebě dle |TP 7,8 l /100 km, 1 503 Kč za cestu na jednání soudu dne 11.5.2022 při základní náhradě za 1 km ve výši 4,70 Kč a ceně paliva natural 95 dle vyhlášky 37,10 Kč, při průměrné spotřebě dle |TP 7,8 l /100 km,) a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH v sazbě 21 % tedy ve výši 923,8 Kč, když advokát doložil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení na straně žalované při součtu výše uvedených částek činí 44 236,61 Kč (6 x 5 060+ 6 x 300 + 4 399,21 + 6 753,60 + 923,8). Tyto náklady řízení je žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalované. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení