49 C 155/2021-78

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], bytem ve [obec], [ulice] [číslo] zastoupená JUDr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [ulice] č. [rok], proti žalované: ; Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: [osobní údaje žalované] se sídlem v [obec a číslo], [ulice] [číslo] zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice] [číslo] o 200.380 Kč s úroky z prodlení, takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 200.380 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 200.380 Kč za dobu od 28. července 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Soud vyzývá žalobkyni, aby do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatila soudní poplatek za žalobu v částce 2.000 Kč na účet č. ú. [číslo], [variabilní symbol].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 200.380 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedla. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je vlastníkem motorového vozidla BMW 535 D, [registrační značka] [příjmení] [číslo], že dne 5. 10. 2016 bylo mj. toto vozidlo při úkonech trestního řízení dobrovolně vydáno orgánům činným v trestním řízení, ač vlastníkem a provozovatelem tohoto vozidla byla již tehdy žalobkyně. Dne 12. 12. 2016 žalobkyně požádala o vrácení vozidla, na tuto žádost„ nebylo kladně reagováno“, dne 23. 2. 2017 požádala žalobkyně opakovaně, dne 20. 3. 2017 policejní orgán rozhodl o zajištění vozidla, proti tomuto usnesení dne 23. 3. 2017 žalobkyně podala stížnost, její stížnost byla usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017 zamítnuta. Dne 13. 3. 2018 žalobkyně podala žádost o zrušení zajištění. O vrácení vozidla rozhodl Městský soud v Brně až usnesením ze dne 31. 8. 2020, č. j. 9 T 158/2018-2524, které nabylo právní moci dne 8. 9. 2020. Až do 8. 9. 2020 vozidlo žalobkyně bylo odstaveno na venkovním parkovišti, aniž by byla prováděna alespoň nutná údržba, čímž došlo ke škodě na vozidle. Žalobkyně ztotožňuje výši škody s rozdílem mezi obvyklou hodnotou vozidla v době zajištění (5. 10. 2016) a v době vydání vozidla (září 2020), takto dospěla k částce ve výši 136.900 Kč, přitom na dva znalecké posudky, jimiž byla obvyklá hodnota vozidla stanovena, vynaložila částku ve výši celkem 4.980 Kč. Podle žalobkyně je ve vztahu k částce žalované z titulu náhrady škody dána podmínka nezákonného rozhodnutí, a pokud nikoli, pak se podle žalobkyně jednalo o nesprávný úřední postup, neboť podle žalobkyně zajištění vozidla nemělo žádný vztah k trestné činnosti, která byla vyšetřována ve věci sp. zn. 9 T 158/2018 u Městského soudu v Brně, žádné rozhodnutí soudu se nezabývalo vozidlem žalobkyně a jeho souvislostí s trestnou činností obviněných, tedy podle žalobkyně nebyl důvod k jeho zajištění. Zajištění vozidla bylo podle žalobkyně„ postaveno na tom, že (obžalovaný) bratr žalobkyně je kriminálník“. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 58.500 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku podle jejího názoru nepřiměřené celkové doby řízení (takřka čtyři roky), kdy výši částky žalobkyně v žalobě rozvedla.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla, že vozidlo žalobkyně bylo ve věci sp. zn. 9 T 158/2018 u Městského soudu v Brně bylo zajištěno, neboť„ policejní orgán na dané vozidlo pohlížel jako na výnos z trestné činnosti“, což bylo opakovaně uváděno v zamítavých rozhodnutích příslušných orgánů. Žalobkyni byly důvody zajištění známy, na veškeré její podněty„ bylo vždy reagováno“. Spolu s návrhem na podání obžaloby ze dne 23. 10. 2018 policejní orgán dal podnět státnímu zástupci, aby podal návrh na propadnutí věci, eventuálně na zabrání věci, mj. též vozidla žalobkyně. K vrácení vozidla nebylo po celou dobu probíhajícího trestního řízení přistoupeno, neboť státní zástupce na něj nahlížel jako na výnos z trestné činnosti. V trestním řízení bylo postupováno podle trestního řádu, nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu. Bratr žalobkyně nakonec byl pravomocně odsouzen za trestnou činnost, jež mu byla kladena za vinu,„ tedy podezření ze spáchání trestné činnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení bylo důvodné“. Pokud jde o výši škody, žalovaná poukázala na to, že nelze případnou škodu na vozidle ztotožňovat s rozdílem mezi obvyklou hodnotou vozidla v říjnu 2016 a v září 2020, neboť na vývoj obvyklé hodnoty má vliv též plynutí času (kdy v čase se obecně hodnota vozidla snižuje), což znalecké posudky předložené žalobkyní nijak nezohledňují. Pokud jde o délku trestního řízení, resp. délku doby, po kterou bylo vozidlo žalobkyně zajištěno, podle názoru žalované s ohledem na množství a charakter úkonů, které byly v řízení provedeny (a které žalovaná podrobně rozvedla), je délka řízení„ zcela adekvátní rozsáhlosti posuzované věci“.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 25. 1. 2021 žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u Ministerstva spravedlnosti.

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

5. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 28. 11. 2016 soud zjistil, že žalobkyně je evidována v registru motorových vozidel [územní celek] jako vlastník (provozovatel) motorového vozidla BMW 535 D, [registrační značka], od 26. 11. 2015 dosud (tj. do 28. 11. 2016, pozn. soudu).

6. Ze spisu sp. zn. 9 T 158/2018 u Městského soudu v Brně soud zjistil, že v této věci byl obviněn a následně odsouzen mj. bratr žalobkyně v projednávané věci, [jméno] [příjmení] [jméno], a [jméno] [příjmení], ve věci byly prováděny úkony od roku 2014 (srov. oznámení [právnická osoba] ze dne 3. 1. 2014, podání trestního oznámení [právnická osoba] s. r. o., ze dne 21. 7. 2014), spis je rozsáhlý, obsahuje několik tisíc stran, je z něj zřejmé, že orgány činné v trestním řízení po celou dobu prováděly množství úkonů, ze spisu není patrné, že by došlo k jejich nečinnosti apod.

7. Z návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce ze dne 3. 10. 2016 soud zjistil, že jím MSZ v [obec] navrhlo příkaz k domovní prohlídce u bratra žalobkyně v rozsahu, jež byl dále rozveden.

8. Z příkazu Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2016, č. j. 70 Nt 1313/2016-599, soud zjistil, že jím byla nařízena prohlídka budovy ve vlastnictví bratra žalobkyně a jeho manželky a okolního pozemku, budova a pozemek byly blíže popsány, příkaz je řádně odůvodněn.

9. Z příkazu Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2016, č. j. 70 Nt 1313/2016-605, soud zjistil, že jím byla nařízena prohlídka osobního motorového vozidla tovární značky BMW 535, černé barvy, [registrační značka], jehož vlastníkem je žalobkyně v projednávané věci a které fakticky užívá její bratr, [jméno] [příjmení] [jméno] Příkaz je opět řádně odůvodněn (existencí podezření, že se ve vozidle nacházejí věci mající význam pro trestní řízení).

10. Z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 5. 10. 2016 soud zjistil, že prohlídka byla provedena uvedeného dne podle shora uvedeného příkazu Městského soudu v Brně, při prohlídce byla zajištěna řada movitých věcí, které jsou podrobně v protokole rozvedeny, mj.„ papírová složka označená [anonymizována dvě slova] s eurosložkami obsahující mimo jiné kopie osobních dokladů na jméno (…) [celé jméno žalobkyně] (…)“, a osobní vozidlo BMW 535D, registrační značky [anonymizováno] [příjmení] [číslo] (vozidlo bylo zajištěno před vjezdem do garáže).

11. Z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 5. 10. 2016 soud zjistil, že uvedeného dne byla provedena prohlídka osobního motorového vozidla BMW 535D, [registrační značka], prohlídky se účastnil mj. bratr žalobkyně, při prohlídce byly zajištěny: kupní smlouva o prodeji BMW, bílý pytel s hnědou taškou obsahující listiny, razítko [právnická osoba]

12. Z usnesení Policie ČR ze dne 6. 10. 2016 soud zjistil, že jím bylo zahájeno trestní stíhání těchto osob: [jméno] [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [právnická osoba], [právnická osoba], v usnesení je podrobně rozvedena trestná činnost, jíž se měli jmenovaní dopustit (společným jednáním a po předchozí vzájemné dohodě mezi [jméno] [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] na pokyn [anonymizováno] uzavřel úvěrové smlouvy, které byly dále rozvedeny, za účelem financování koupě vozidel, jež byly rovněž rozvedeny, ač oba věděli, že [právnická osoba] s. r. o. ani [právnická osoba] s. r. o. nebudou řádně splácet sjednané splátky, celkově měla být takto způsobena škoda ve výši 1.324.881 Kč [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno], a dále další škoda oběma společnostmi (419.782 Kč a 905.099 Kč).

13. Z žádosti žalobkyně ze dne 12. 12. 2016 soud zjistil, že jí žalobkyně požádala policejní orgán a vrácení vozidla. Žádost je zdůvodněna tím, že žalobkyně je vlastníkem a provozovatelem vozidla a že„ propadnutí nebo zabrání vozidla nepřipadá v úvahu a věc v dalším řízení již není potřeba“.

14. Z opakované žádosti žalobkyně ze dne 23. 2. 2017 soud zjistil, že jí žalobkyně požádala o vrácení vozidla. Žádost je zdůvodněna tím, že žalobkyně je vlastníkem vozidla, do 23. 2. 2017 jí nebylo sděleno, z jakého důvodu byla omezena ve svém vlastnickém právu k vozidlu.

15. Z usnesení policejního orgánu ze dne 20. 3. 2017 soud zjistil, že jím bylo mj. zajištěno osobní motorové vozidlo žalobkyně, neboť doposud provedená skutková zjištění nasvědčují tomu, že vozidlo bylo na žalobkyni v projednávanou věci v centrálním registru vozidel evidováno pouze formálně, reálně jej po celou dobu provozoval a užíval obviněný [jméno] [příjmení] [jméno].

16. Ze stížnosti žalobkyně ze dne 23. 3. 2017 soud zjistil, že jí žalobkyně namítala, že stížností napadené usnesení policejního orgánu není řádně odůvodněno, resp. není v něm odůvodněno, proč policejní orgán„ považuje finanční prostředky (žalobkyně), která vozidlo sama platila (…) za peněžní prostředky pocházející z výnosu z trestné činnosti. Žalobkyně poukazovala na to, že v důsledku zajištění vozidla jí vzniká škoda, již rozvedla, a konstatovala, že opakovaně žádala o sdělení, proč je vozidlo zadržováno policejním orgánem, nicméně jí„ nebylo sděleno, zda (policejní orgán) požaduje vozidlo například za účelem provedení prohlídky jiných prostor a pozemků“, k jejímuž provedení případně policejní orgán již měl podle žalobkyně dostatek času.

17. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 70 Nt 16/2017, soud zjistil, že jím byla zamítnuta mj. stížnost žalobkyně proti usnesení policejního orgánu ze dne 20. 3. 2017. V odůvodnění je podrobně rozveden dosavadní průběh řízení (v části vztahující se k vozidlu žalobkyně), je konstatováno, že s ohledem na dosavadní skutková zjištění je dáno důvodné podezření, že vozidlo a zajištěná peněžní hotovost mohou být výnosem trestné činnosti. Pro okolnosti koupě a užívání vozidla (rovněž podrobně rozvedené soudem) soud dovozoval, že„ převod vozidla na sestru obviněného byl pouze předstíraným úkonem tak, aby se obviněný vyhnul jeho případnému zajištění“.

18. Z vyrozumění Krajského státního zastupitelství o výsledku dohledu ze dne 15. 6. 2017 soud zjistil, že jím v reakci na podání žalobkyně ze dne 10. 4. 2017 (které bylo vyhodnoceno podle obsahu jako podnět k výkonu dohledu) státní zastupitelství podrobně seznámilo žalobkyni s dosavadním průběhem věci, kdy uvedlo, že usnesením policejního orgánu ze dne 5. 10. 2016, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] [jméno], bytem ve [obec], [ulice] [číslo] (tj. bratra žalobkyně v projednávané věci), a [jméno] [příjmení], bytem ve [obec], [ulice] [číslo] pro zločin podvodu spáchaného ve formě spolupachatelství. Podstata trestné činnosti obou obviněných měla spočívat v tom, že jmenovaní po předchozí domluvě a za účelem obohacení se a vylákání ve vyrozumění dále uvedených motorových vozidel obviněný [jméno] [anonymizováno] na pokyn [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřel úvěrové smlouvy, ač věděli, že společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] je nebudou řádně splácet, obě společnosti přitom ovládá a řídí„ od jejího odkoupení“ [jméno] [příjmení] [jméno], který požádal [jméno] [příjmení], aby byl v obchodním rejstříku společností zapsán jako jednatel a společník, tímto jednáním pak obě společnosti a oba obvinění způsobili škodu ve výši, již státní zastupitelství rozvedlo. Návrh na prohlídku vozidla žalobkyně podala státní zástupkyně MSZ v [obec] dne 3. 10. 2016, příkaz prohlídce vydal soudce Městského soudu v Brně téhož dne. Při prohlídce vozidla dne 5. 10. 2016 byla mj. zajištěna kupní smlouva vztahující se k prodeji vozu. Žalobkyně o vrácení vozidla požádala přípisem ze dne 12. 12. 2016, přípisem dozorující státní zástupkyně MSZ [obec] ze dne 13. 1. 2017 jí bylo sděleno, že„ vůz je třeba mít za výnos z trestné činnosti“ (z důvodů, které byly podrobně rozvedeny), proto přichází v úvahu zabrání věci a nelze jej vrátit žalobkyni. Dále je v přípisu popsán následný průběh, tj. 13. 1. 2017 předchozí souhlas dozorové státní zástupkyně se zajištěním vozidla, dne 20. 3. 2017 usnesení policejního orgánu o zajištění vozidla, následná stížnost žalobkyně a její zamítnutí usnesením Městského soudu v brně ze dne 25. 4. 2017, kdy soud se v odůvodnění v podstatně ztotožnil s argumenty policejního orgánu, neboť„ v současné době je skutečně dáno důvodné podezření, odůvodněné konkrétními zjištěními, že tyto (tj. vozidlo a peněžní hotovost, pozn. soudu) mohou být výnosem trestné činnosti. Ve vyrozumění jsou rozvedeny důvody, které tomuto závěru nasvědčovaly, následovně: zajištěné vozidlo žalobkyně bylo u obviněného (bratra žalobkyně), který neměl žádný oficiální příjem, zajištěno při domovní prohlídce dne 5. 10. 2016, vozidlo bylo dobrovolně vydáno, při jeho prohlídce byla nalezena kupní smlouva uzavřená mezi [anonymizováno] – [anonymizováno] s. r o. a spoluobviněným [jméno] [příjmení]. Dne 26. 11. 2015 se novým provozovatelem vozidla stala žalobkyně, sestra obviněného [příjmení], k tomuto převodu bylo doloženo jen čestné prohlášení obviněného [jméno] [příjmení], vozidlo od jeho zakoupení reálně užíval výlučně obviněný [příjmení], u něhož bylo nalezeno a zajištěno (žalobkyně přitom žije v [anonymizováno] kraji). Obviněný [příjmení] při zajištění vozidla nic nenamítal, žalobkyně se o něj přihlásila„ až s odstupem několika měsíců“. Pojistnou smlouvu k vozidlu uzavřel obviněný, ten rovněž hradil náklady související s provozem vozidla. Nákup vozidla měl proběhnout tak, že obviněný [příjmení] požádal obviněného [příjmení], aby vůz na sebe zaregistroval s tím, že zanedlouho se přepíše na jinou osobu, při koupi vozidla v autobazaru bylo uvedeno kontaktní číslo na obviněného [příjmení]. Za této situace Krajské státní zastupitelství hodnotilo postup dozorující státní zástupkyně MSZ v [obec] jako věcně správný, zákonný a řádně odůvodněný a shodně s ní dovodilo, že z konkrétních skutkových zjištění skutečně plyne důvodné podezření, že vozidlo žalobkyně je výnosem z trestné činnosti obviněných [příjmení] a [příjmení]. Žalobkyně tedy byla velmi podrobně seznámena s dosavadním průběhem řízení a zejména důvody zajištění svého vozidla.

19. Ze žádosti o zrušení zajištění ze dne 13. 3. 2018 soud zjistil, že jí žalobkyně požádala o zrušení zajištění vozidla. V žádosti uvedla, že jí„ není známo, že vy v uvedené trestní věci došlo k nějakým změnám či posunu, daná trestní věc se stále nachází ve fázi přípravného řízení,“ dále žalobkyni„ nebylo nikdy sděleno, k jakým konkrétním úkonům bylo předmětné vozidlo zajištěno a zda byly provedeny“.

20. Z usnesení MSZ v [obec] ze dne 13. 4. 2018, č. j. 1 ZT 136/2016-288, soud zjistil, že jím byla mj. zamítnuta žádost o zrušení zajištění osobního motorového vozidla žalobkyně, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že vozidlo je výnosem z trestné činnosti. Státní zástupkyně zdůraznila, že veškeré zákonné podmínky pro zajištění věci byly dány již v okamžiku jejího zajištění, tyto byly dále opětovně přezkoumány a státní zástupkyně dospěla ke stejným závěrům jako dříve, tzn. vozidlo bylo evidováno na žalobkyni pouze formálně, reálně vozidlo užíval a provozoval obviněný [příjmení], v době provedení domovní prohlídky se vozidlo nacházelo v místě trvalého bydliště [anonymizováno], ten nesl náklady spojené s provozováním vozidla, ve vozidle byla nalezena smlouva, z níž vyplývalo, že předchozím vlastníkem byl druhý spoluobviněný [příjmení]. Státní zástupce považoval vozidlo za výnos z trestné činnosti, neboť právě motorová vozidla luxusních značek oba obvinění nezákonným způsobem získali vylákáním úvěrů u poškozených úvěrujících společností prostřednictvím stíhaných právnických osob ([právnická osoba] a [právnická osoba]). Pokud jde o délku řízení, státní zástupce konstatoval, že tato je odůvodněna rozsáhlostí dané věci (byla vyhotovena řada odborných vyjádření, byla realizována právní pomoc do ciziny, u právnických osob byli ustanovováni opatrovníci, byly shromažďovány listinné důkazy), v dané době byla analyzována data z počítačů zajištěných při domovní prohlídce, probíhala kompletace spisu a„ dle vyšetřovacího plánu budou obvinění v nejbližší době postaveni před soud“.

21. Z obžaloby Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne 5. 11. 2018, č. j. 1 ZT 136/2016-362, soud zjistil, že byla podána na obviněné: [jméno] [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [právnická osoba], [právnická osoba] Státní zástupce mj. navrhl, aby soud rozhodl o zabrání části majetku, která je výnosem z trestné činnosti, a to osobního motorového vozidla BMW 535 D, registrační značky 1 [příjmení] [číslo], černé barvy, v centrálním registru vozidel evidovaném na sestru obviněného [příjmení], tj. žalobkyni v projednávané věci.

22. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2019, č. j. 9 T 158/2018-2354, soud zjistil, že jím byl [jméno] [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [právnická osoba], a [právnická osoba] shledáni vinni společným jednáním, které je ve výroku rozsudku dále rozvedeno a které bylo kvalifikováno jako přečin úvěrového podvodu podle ustanovení § 211 odst. 3 trestního zákoníku. Z odůvodnění rozsudku je mj. zřejmé, že vyšetřování činnosti obviněného bratra žalobkyně, [jméno] [příjmení] a dalších, bylo značně rozsáhlé, že se soustředilo na jejich aktivity s motorovými vozidly (nákup za využití úvěru, z něhož jsou splaceny řádově dvě splátky, následně je vozidlo zcizeno, další splátky úvěru již spláceny nejsou, osoba v postavení statutárního zástupce společnosti – dlužníka z úvěrové smlouvy – je pro věřitele fakticky nedostupné, srov. bod 354 odůvodnění), že takto byly zjišťovány též okolnosti vztahující se k vozidlu žalobkyně (srov. bod 317 odůvodnění, kde je uvedeno, že u bratra žalobkyně v projednávané věci byla nalezena řada dokumentů týkající se žalobkyně, ať již povolení k trvalému pobytu, návrh na uzavření pojistné smlouvy„ vozidla BMW, tedy toho, jež bylo vyloučeno k projednání do veřejného zasedání“ (…), kopie bulharského občanského průkazu (…), originál kupní smlouvy mezi obžalovaným [příjmení] a touto osobou na vozidlo BMW (,,,), jakož i kopie řidičského průkazu (…), kopie potvrzení o přechodném pobytu a kopie cestovního pasu (…)). V rámci vyšetřování byly též prováděny úkony v cizině (srov. bod 132 či bod 219, 220, 244 odůvodnění). Z odůvodnění rozsudku, resp. z přepsaných záznamů z odposlechů, je pak zřejmé, že bratr žalobkyně byl ve styku se zástupcem žalobkyně, JUDr. [příjmení], zjevně se znali, tykali si, JUDr. [příjmení] byl o aktivitách bratra žalobkyně v projednávané věci informován (srov. bod 300, 301, 371 odůvodnění), průběh trestního řízení mu byl znám též proto, že v něm zastupoval jiného obžalovaného, [jméno] [příjmení] (srov. bod 359 odůvodnění). Pokud jde o vozidlo žalobkyně, rozhodnutí o něm si soud vyhradil do veřejného zasedání s ohledem na nutnost dalšího dokazování (srov. bod 421 odůvodnění).

23. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2020, č. j. 5 To 44/2020-2486, soud zjistil, že jím byl prvostupňový rozsudek zrušen ve výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným, to vše způsobem, který odvolací soud rozvedl, a v této části bylo odvolacím soudem nově rozhodnuto o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody. Odvolací soud konstatoval správnost postupu soudu prvního stupně, pokud jde o provedené dokazování a hodnocení důkazů, v bodě 8 odůvodnění popsal podstatu činnosti obviněných ([právnická osoba], s. r. o., a [právnická osoba], nevykonávaly žádnou podnikatelskou činnost, ani jedna z nich neměla dostatek prostředků či jiný majetek použitelný k zaplacení poskytnutých úvěrů, obě společnost sloužily pouze jako nástroje pro získání nelegálního prospěchu obžalovaných [příjmení] a [příjmení]; obžalovaní [příjmení] a [příjmení] prostřednictvím těchto společností dostali do dispozic motorová vozidla, podíly v obou společnostech byly převedeny na nekontaktní či dokonce neexistující osobu, krátce po uzavření úvěrových a kupních smluv, případně krátce po převodu podílů, byla vozidla prodána třetím osobám, vždy za aktivní účasti obviněných [příjmení] a [příjmení]. Z právě citovaného bodu odůvodnění je dále zřejmé, že odvolací soud se zabýval aktivitami obžalovaných ve vztahu k vozidlu BMW, které bylo registrováno na žalobkyni v projednávané věci. Závěrem odvolací soud (srov. bod 10 odůvodnění) konstatoval, že„ přestože je to velmi nepravděpodobné, nelze vyvrátit výpověď obviněného (…) Tsvetanov, že finanční prostředky zajištěné při domovní prohlídce nepocházejí z trestné činnosti“, a proto ve vztahu k nim neuložil trest propadnutí věci.

24. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2020, č. j. 9 T 158/2018-2524, soud zjistil, že jím bylo žalobkyni jako zúčastněné osobě vráceno vozidlo zn. BMX 535 D, černé barvy, reg. značky 1 [příjmení] [číslo]. Vrácení vozidla je odůvodněno návazností na rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2020, č. j. 5 To 44/2020-2486), který neuložil odsouzenému [jméno] [příjmení] [jméno] trest propadnutí věci, neboť„ přestože je to velmi nepravděpodobné, nelze vyvrátit výpověď obžalovaného… [anonymizováno], že finanční prostředky zajištěné při domovní prohlídce nepocházejí z trestné činnosti. A proto tento trest již znovu neuložil“. Soud prvního stupně uvedl, že pokud odvolací soud vyslovil vážnou pochybnost o souvztažnosti mezi trestněprávním jednáním odsouzeného a získanými finančními prostředky, nelze rozhodnout o jejich zabrání podle ustanovení § 101 odst. 1 trestního zákoníku. Tytéž závěry pak soud prvního stupně uplatnil též ve vztahu k vozidlu žalobkyně, kdy podle jeho skutkových zjištění„ není z čeho dovodit“ souvislost vozidla s trestnou činností popsanou ve skutkové větě obou rozsudků ve věci samé, a proto – stejně jako v případě obžalovaného [příjmení] –„ i zde, přes veškeré pochybnosti nelze mít za to, že zakoupení vozidla bylo výnosem z předchozí trestné činnosti“. Vzhledem k tomu, že vozidlo nebylo pro další trestní řízení zapotřebí, soud rozhodl o jeho vrácení žalobkyni. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2020 tedy bezprostředně navazuje na rozhodnutí a odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2020.

25. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 4 Tdo 536/2021-2624, soud zjistil, že jím bylo odmítnuto dovolání obviněného [jméno] [příjmení] [jméno].

26. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2654/21, soud zjistil, že jím byla odmítnuta ústavní stížnost [jméno] [příjmení] [jméno] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 4 Tdo 536/2021-2624, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2020, č. j. 5 To 44/2020-2486, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2019, č. j. 9 T 158/2018-2354.

27. Z přípisu žalobkyně ze dne 25. 1. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně požádala Ministerstvo spravedlnosti o náhradu škody a přiměřené zadostiučinění z důvodů, které rozvedla.

28. Z přípisu ze dne 27. 1. 2021 soud zjistil, že jím Ministerstvo spravedlnosti informovalo žalobkyni o tom, že mu bylo dne 25. 1. 2021 doručeno její podání – žádost o náhradu škody a přiměřené zadostiučinění.

29. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. 11. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyni k její žádosti nebyla přiznána ani náhrada škody, ani náhrada nemajetkové újmy. Ministerstvo neshledalo žádný nesprávný úřední postup, ve věci bylo podle jeho názoru„ konáno podle trestního řádu za dozoru MSZ v [obec]“, délka řízení byla přiměřené vzhledem k množství a charakteru úkonů, které byly prováděny (část úkonů byla provedena v zahraničí, byly prováděny prohlídky bytových i nebytových prostor, spis byl veden v režimu utajení, došlo k použití operativní techniky – odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, bylo vydáno povolení ke sledování, došlo k zajištění vozidel v zahraničí, bylo zažádáno o právní pomoc do ciziny aj., policejní orgán z věci vyčlenil další spisový materiál, a to z důvodu podezření na spáchání dalších protiprávních jednání daňového charakteru, přípravné řízení probíhalo po dobu dvou let, v rámci toho došlo též k výměně hlavního vyšetřovatele, kdy nový vyšetřovatel se musel seznamovat s obsahem rozsáhlého spisu atd., řízení – před vrácením vozidla žalobkyni - před soudy probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, jen před soudem prvního stupně se konalo devět hlavních líčení).

30. O pravosti a obsahové správnosti listin provedených k důkazu soud neměl pochybnosti, ostatně žádný z účastníků v tomto směru žádné námitky nevznášel.

31. Pokud jde o další důkazní návrhy, soud pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení další dokazování neprováděl (tj. neprováděl důkaz znaleckými posudky aj. ke zjištění výše případné škody, neboť podle jeho názoru nejsou dány podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu, k tomu srov. níže).

32. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Od roku 2014 orgány činné v trestním řízení prováděly šetření vztahující se k aktivitám bratra žalobkyně, [jméno] [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení] a společností [právnická osoba], a [právnická osoba], které obě fakticky ovládal [jméno] [příjmení] [jméno] Tyto aktivity, stručně řečeno, spočívaly v tom, že na právnickou osobu (jako kupujícího) bylo zakoupeno vozidlo vyšší hodnoty, kupní cena byla placena prostřednictvím čerpaného úvěru, z něho byly následně splaceny cca dvě splátky a vozidlo bylo obratem prodáno třetí osobě, aniž by byly nadále spláceny splátky úvěru (srov. rozsudky Městského a Krajského soudu v Brně, jak podrobně citovány shora), to vše za situace, kdy od počátku bylo obviněným, resp. později odsouzeným, zřejmé, že obě právnické osoby nemají reálně prostředky k plnění smluvních závazků ze smluv o úvěru. [jméno] [příjmení] [jméno] neměl žádný oficiální zdroj příjmů (srov. rovněž skutková zjištění obecných soudů). Proto když u něj při domovní prohlídce dne 5. 10. 2016 byla mj. zajištěna finanční hotovost, byla tato považována za výnos z trestné činnosti a jako taková byla zajištěna, stejně jako osobní vozidlo BMW 535D, [registrační značka], které bylo sice formálně v registru motorových vozidel registrováno na žalobkyni v projednávané věci, bylo však zjevné, že je fakticky neužívá žalobkyně, ale její bratr (srov. též shora podrobně citovaná usnesení, v nichž je konstatováno, že vozidlo se nacházelo v místě bydliště tehdy obviněného [příjmení], zatímco žalobkyně má bydliště v [anonymizováno] kraji, vyjma toho v rámci prohlídky vozidla dne 5. 10. 2016 bylo zjištěno, že ve vozidle se nacházejí věci [jméno] [příjmení] [jméno]; úkony vztahující se k vozidlu – uzavření povinného pojištění – realizoval rovněž bratr žalobkyně, [jméno] [příjmení] [jméno], jeho kontaktní údaje byly uvedeny též při nákupu vozidla, žalobkyně se„ o vůz přihlásila“ až s odstupem několika měsíců, srov. např. přípis KSZ ze dne 15. 6.2 017, citován shora). Dne 5. 10. 2016 bylo uvedené vozidlo ze shora uvedených důvodů zajištěno. Dne 12. 12. 2016 žalobkyně požádala o jeho vrácení, následovala řada dalších žádostí a rozhodnutí o nich. O všech žádostech žalobkyně bylo řádně rozhodnuto, a to ve lhůtách, které soud považuje za zcela přiměřené (srov. časovou návaznost, jak popsána shora u jednotlivých listin). Dne 5. 11. 2018 byla podána obžaloba ve věci sp. zn. 9 T 158/2018 u Městského soudu v Brně, dne 26. 11. 2019 byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, dne 22. 7. 2020 potom rozsudek odvolacího soudu a v návaznosti na něj bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2020 rozhodnuto o vrácení mj. vozidla žalobkyni. Pro úplnost nutno dodat, že všichni obvinění v dané věci, tj. bratr žalobkyně [jméno] [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení] i obě právnické osoby fakticky ovládané [jméno] [příjmení] [jméno] ([právnická osoba] a [právnická osoba]), byli pravomocně odsouzeni za přečin úvěrového podvodu podle ustanovení § 211 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, obě fyzické osoby byly odsouzeny k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, obě právnické osoby byly odsouzeny k trestu zrušení právnické osoby (srov. rozsudek odvolacího soudu), dovolání [jméno] [příjmení] [jméno] stejně jako jeho ústavní stížnost byly odmítnuty (srov. usnesení Nejvyššího soudu a Ústavního soudu). Pokud jde o usnesení, jímž bylo žalobkyni původně zajištěné vozidlo vráceno, tj. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2020, č. j. 9 T 158/2018-2524, toto je odůvodněno tím, že byť měl soud řadu pochybností, nevzal za prokázané (resp.„ nelze mít za to, že …“), že„ zakoupení tohoto vozidla bylo výnosem z předchozí trestné činnosti“. Vozidlo bylo následně žalobkyni fyzicky vráceno (nesporné mezi účastníky), dne 25. 1. 2021 žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u Ministerstva spravedlnosti (nesporné mezi účastníky), žádost byla zamítnuta (stanoviskem ze dne 25. 11. 2021).

33. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

34. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOdpŠ“, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

35. Podle ustanovení § 1 odst. 3 ZOdpŠ stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

36. Podle ustanovení § 3 písm. a) ZOdpŠ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

37. Podle ustanovení § 7 odst. 1 ZOdpŠ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

38. Podle ustanovení § 8 odst. 1 ZOdpŠ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Podle ustanovení § 13 odst. 1 ZOdpŠ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě.

40. Podle ustanovení § 31a odst. 1 ZOdpŠ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

41. Podle ustanovení § 31a odst. 3 ZOdpŠ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

42. Předmětem řízení byly typově dva nároky: Právo na náhradu škody vztahující se ke škodě vztahující se k vozidlu žalobkyně a právo na náhradu nemajetkové újmy vzniklé délkou řízení.

43. Pokud jde o právo na náhradu škody, soud dospěl k závěru, že v této části žaloba není důvodná, neboť zde není dána podmínka nezákonného rozhodnutí, jak je uvedena v ustanovení § 8 odst. 1 ZOdpŠ, tj. není zde rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Pokud jde o rozhodnutí o zajištění věci (vozidla), toto nebylo pro nezákonnost zrušeno, naopak k opakovaným žádostem o vrácení věci byla opětovně přezkoumávána důvodnost zajištění a opakovaně bylo konstatováno, že jde o věc, u níž orgány činné v tresním řízení spatřovaly její souvislost s trestnou činností později odsouzených, kdy bylo dáno podezření, že jde o věc získanou za prostředky z trestné činnosti později odsouzených (srov. odůvodnění zamítavých usnesení shora). Evidence vozidla na žalobkyni v projednávané věci se orgánům činným v trestním řízení jevila – s přihlédnutím k okolnostem zajištění věci, k tomu, kdo vozidlo do té doby fakticky užíval, ke způsobu nabytí, sjednání pojištění – jako čistě formální, kdy bylo zjištěno, že reálně vozidlo užíval bratr žalobkyně, později odsouzený [jméno] [příjmení] [jméno]. Rozhodnutí o zajištění vozidla nebylo později zrušeno pro nezákonnost. Vozidlo bylo žalobkyni vráceno poté, kdy – v návaznosti na závěry odvolacího soudu – soud prvního stupně konstatoval, že nelze vzít za prokázané, že by zakoupení vozidla bylo výnosem z předchozí trestné činnosti.

44. Soud tedy dospěl k závěru, že v části, v níž žaloba směřuje na náhradu škody, není dána podmínka nezákonného rozhodnutí podle ustanovení § 8 odst. 1 ZOdpŠ. Pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se pak již soud nezabýval otázkou výše škody.

45. Dovozovala-li žalobkyně, že zajištění vozidla bylo nesprávným úředním postupem, ani s tímto názorem souhlasit nelze, neboť s přihlédnutím ke všem okolnostem, jak byly zjištěny shora, měly orgány v činném řízení zcela logicky podezření, že vozidlo je na žalobkyni evidováno pouze formálně, zatímco ve skutečnosti je užíval její bratr, jak uvedeno shora, k dalším podrobnostem soud rovněž odkazuje na skutková zjištění uvedená shora. Za této situace se postup orgánů v trestním řízení jeví zcela v souladu s účelem trestního řádu, jak vymezen v ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu.

46. Pokud jde o námitky žalobkyně, že„ žádné rozhodnutí se nezabývalo vozidlem a jeho souvislostí s trestnou činností obviněných, bylo to v podstatě postaveno na tom, že bratr žalobkyně je kriminálník“, s tímto názorem souhlasit nelze. Jde o závěr značně zkreslený a zjednodušený. V první řadě nutno uvést, že orgány činném v trestním řízení se po celou dobu otázkou vozidla žalobkyně zabývaly, o čemž svědčí obsah jejich rozhodnutí (srov. mj. obžalobu, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2019, č. j. 9 T 158/2018-2354, kdy si soud vyhradil rozhodnutí o něm do veřejného zasedání s ohledem na nutnost dalšího dokazování, tedy se okolnostmi vztahujícími se k vozidlu žalobkyně zabýval). Dále nutno uvést, že okolnost, že bratr žalobkyně byl později odsouzen za činnost, která mu byla kladena za vinu, je z hlediska posuzování v projednávané věci vcelku irelevantní. Podstatné je, jak se situace – ve vztahu k vozidlu žalobkyně, o něž jde - jevila orgánům činným v trestním řízení, kdy nebyl určující příbuzenský poměr mezi žalobkyní v projednávané věci a odsouzeným [jméno] [příjmení] [jméno], ale okolnosti vztahující se k vozidlu. Jak shora podrobně popsáno, okolnosti skutečně svědčily ve prospěch závěru, že vozidlo mohlo být evidováno na žalobkyni pouze formálně, skutečně jej užíval [jméno] [příjmení] [jméno], tento sjednával jeho koupi, pojištění, měl v něm své věci atd. (srov. skutková zjištění shora). Tyto okolnosti pak určovaly postup orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k zajištění vozidla. Příbuzenský poměr mezi žalobkyní a odsouzeným [příjmení] zde nebyl relevantní.

47. Pokud pak jde o druhý nárok (náhrada nemajetkové újmy, která měla být žalobkyni způsobena nepřiměřenou délkou řízení), rovněž v této části soud žalobu shledal nedůvodnou. Ze spisu není patrné (a ostatně ani žalobkyně ničeho takového nenamítala), že by v nějaké části řízení došlo k průtahům. V žádné části řízení žalobkyně nebyla v nejistotě ohledně průběhu řízení, všechna rozhodnutí, která se týkala jejího vozidla (rozhodnutí žádostech žalobkyně o vrácení vozidla žalobkyni), podrobně rozváděla důvody zajištění, žalobkyni byl znám průběh trestního řízení, o jeho průběhu byla nepochybně informována. Pokud pak jde o celkovou dobu řízení ve vztahu k žalobkyni, vozidlo bylo zajištěno dne 5. 10. 2016, žalobkyně požádala o jeho vrácení dne 12. 12. 2016 (kdy časový odstup více než dvou měsíců mj. podle názoru soudu svědčí též o tom, jaký vztah měla žalobkyně k vozidlu a jaký význam pro ni mělo), o vrácení bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2020. S přihlédnutím k rozsahu trestné činnosti obviněných a dále k tomu, že orgány činné v trestním řízení prováděly značné množství úkonů, některé též v zahraničí (o rozsahu činnosti svědčí též rozsah trestního spisu), soud dobu necelých čtyř let, během nichž bylo o věci rozhodnuto soudem prvního stupně i soudem odvolacím (a v návaznosti na jeho rozhodnutí bylo rozhodnuto o vrácení věci žalobkyni), nepovažuje za dobu nepřiměřenou, za niž by bylo namístě přiznat žalobkyni zadostiučinění. Není tedy splněna podmínka pro náhradu nemajetkové újmy podle ustanovení § 13 ZOdpŠ.

48. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, které mu v řízení vznikly, a to náhradu za tři úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za tyto úkony: podání ve věci samé (vyjádření k žalobě), příprava účasti u jednání, účast u jednání soudu dne 21. 4. 2022.

50. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 900 Kč žalované zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok II. tohoto rozsudku.

51. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dosud nezaplatila soudní poplatek za žalobu, který je splatný s podáním žaloby (srov. ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), soud ji k jeho zaplacení vyzval výrokem III. tohoto rozsudku. Výše poplatku je dána položkou 8a Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení