49 C 164/2022-80

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících JUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] v právní věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], bytem v [obec], [ulice] [číslo] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] proti žalovanému: ; [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec], [část obce] [číslo] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. června 2022, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20.328 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Přípisem ze dne 16. 6. 2022 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr z důvodu hrubého porušení pracovních povinností žalobce, jehož se žalobce měl dopustit dne 19. 5. 2022 tím, že dal na základě telefonického hovoru pokyn k nákupu investičního certifikátu [anonymizována dvě slova], aniž měl zákazník (MUDr. [jméno] [příjmení]) na svém účtu dostatek finančních prostředků, a dále nevyhotovil řádný a úplný záznam telefonických hovorů se zákazníkem, čímž žalobce porušil povinnosti, které žalovaná podrobně rozvedla.

2. Žalobce se (žalobou podanou dne 2. 9. 2022) domáhal určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobu rozvedl zejména tím, že pro žalovanou podle pracovní smlouvy ze dne 28. 4. 2014 vykonával práci burzovního makléře, že dne 8. 6. 2022 mu žalovaná odeslala výpověď z pracovního poměru„ z důvodu organizačních změn spočívajících v restrukturalizaci společnosti spojené se snižováním stavu zaměstnanců“, žalobce sdělil žalované, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Dne 16. 6. 2022 žalovaná odeslala žalobci okamžité zrušení pracovního poměru, o něž v projednávané věci jde, toto bylo žalobci doručeno dne 4. 7. 2022. Žalobce sdělil žalované, že jej považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. V reakci na to žalovaná sdělila žalobci, že vzhledem k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odvolává výpověď z pracovního poměru ze dne 8. 6. 2022. Pokud jde o skutek, v němž žalovaná spatřovala důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, žalobce podle svého názoru žádné své povinnosti neporušil. Klientka MUDr. [příjmení] měla u žalované dva účty (jako fyzická osoba a dále jako právnická osoba Plicní ambulance MUDr. [právnická osoba]). Obchod s klientkou MUDr. [jméno] [příjmení] byl řádně sjednán, klientka podle dohody se žalobcem dne 19. 5. 2022 zadala platbu, avšak uvedla nesprávný variabilní symbol, v důsledku čehož se příchozí částka připsala (nesprávně) na účet MUDr. [příjmení] jako právnické osoby, namísto (správného určení) na účet fyzické osoby (srov. vysvětlení žalobce při jednání dne 15. 6. 2023). V důsledku toho šlo o nekrytý obchod (obchod nekrytý dostatečným zůstatkem na účtu klienta), k pochybení však došlo ze strany MUDr. [příjmení], nikoli ze strany žalobce. [jméno] [příjmení] [příjmení] tehdy volala žalované, že si spletla variabilní symbol, a chtěla tuto situaci řešit. Pokud jde o nahrávání telefonických hovorů, žalobce uvedl, že mu žalovaná přidělila k „ běžnému“ užívání telefon, který nebyl vybaven nahrávacím zařízením. Tímto telefonem byly vyřizovány běžné hovory s klienty, zaměstnanci žalované si dokonce takto telefony vzájemně běžně půjčovali, pouze konečný pokyn klienta k provedení transakce musel být zaznamenán na nahrávaném hovoru. Tento postup byl ze strany žalované běžně akceptovaný.

3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla, že žalobce se skutku uvedeného v okamžitém zrušení pracovního poměru dopustil a že tím závažně porušil předpisy, které podrobně rozvedla.

4. Po provedení dokazování, kdy soud zjistil, že existuje další okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022 (tj. časově předcházející okamžitému zrušení pracovního poměru, o něž v projednávané věci jde), žalobce tvrdil, že toto„ mu nebylo doručováno“, že tuto listinu dne 7. 6. 2022 nepřevzal, že„ vůbec nemá originál (…), má pouze kopii a u ní neví, jak se k němu dostala, je možné, že s jinými listinami“. Zároveň uvedl, že pokud zaměstnavatel učiní více rozvazovacích jednání, které se liší pouze v detailech, je to stále jedno jednání, a pokud v druhém okamžitém zrušení pracovního poměru (ze dne 16. 6. 2022) žalovaná uvádí, že pracovní poměr skončí jeho doručením, jedná se – podle žalobce –„ stále o jedno okamžité zrušení pracovního poměru a žalobce postupoval správně, když žalobou napadl toto druhé okamžité zrušení pracovního poměru“. Žalobce poukazoval na to, že žalovaná se původně okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022 vůbec nebránila, netvrdila jeho doručení.

5. Žalovaná v reakci na to uvedla, že dne 7. 6. 2022 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru z téhož dne, že žalobce nepodal žalobu na určení jeho neplatnosti a že na určení v projednávané věci nemá žalobce naléhavý právní zájem.

6. Mezi účastníky byla nesporná tato skutková tvrzení, jež soud vzal za svá skutková zjištění a nevedl k nim dokazování (srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.): Dne 28. 4. 2014 účastníci podepsali pracovní smlouvu, dne 16. 6. 2022 žalovaná odeslala žalobci okamžité zrušení pracovního poměru a dne 4. 7. 2022 toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno.

7. Při jednání ve věci dne 15. 6. 2023 pak žalovaná - shodně se žalobcem - uvedla, že běžná komunikace mezi zaměstnanci (makléři) a klienty byla prováděna na mobilních telefonech, které nemají nahrávací zařízení, avšak„ ten konečný pokyn klienta k nákupu investičního certifikátu musí být nahrán“.

8. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

9. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022 soud zjistil, že jím žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr, neboť žalobce zvlášť hrubým způsobem porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci, když dne 19. 5. 2022„ došlo k nekrytému nákupu investičního certifikátu [anonymizována dvě slova] (…) na účtu klientky v počtu 500 kusů (…). Klientce po vypořádání transakce vznikl dluh ve výši 515.000 Kč včetně poplatku. Jednalo se klientku [jméno] [příjmení]. Tímto měl žalobce hrubě porušit„ pracovní povinnosti vyplývající z legislativy stanovené regulátorem, což je ČNB“.

10. K dotazu soudu žalobce uvedl, že nepodával žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022.

11. Pokud jde o doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022, mezi účastníky o tom nepanovala shoda. Žalobce při jednání ve věci dne 8. 8. 2023 uvedl, že„ je jisté, že žalobce listinu dostal, ale není jisté, kdy“ (byl to totiž žalobce, kdo listinu k důkazu předložil spolu s dalšími listinami, nikoli žalovaný, pozn. soudu). Později (při jednání dne 19. 10. 2023) již zástupce žalobce uváděl, že žalobce„ touto listinou pouze disponuje, ale doručeno mu nebylo“, že„ nebylo prokázáno, že žalobce dne 7. 6. 2022 převzal okamžité zrušení pracovního poměru, ani že by mu bylo doručováno“ a že„ žalobce nemá vůbec originál okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022, má pouze kopii a u ní neví, jak se k němu dostala“.

12. Žalovaná k této otázce uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022 žalobce osobně převzal dne 7. 6. 2022 na pracovišti, pouze odmítl podepsat potvrzení, že je převzal. Za účelem prokázání tohoto tvrzení navrhl žalovaný provést důkaz výslechem svědků [příjmení] a [příjmení].

13. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jmenovaná je zaměstnána u žalované jako HR manažer, tj. personalista, byla dne 7. 6. 2022 osobně přítomná schůzce se žalobcem, a to ještě se svědkem [příjmení]. Děj svědkyně popsala následovně: Interní kontrolou u žalované (svědkyně si nebyla jista, kdy přesně) bylo zjištěno pochybení žalobce, žalovaný poté uložil svědkyni, aby vyhotovila okamžité zrušení pracovního poměru. Svědkyně proto vyhotovila okamžité zrušení pracovního poměru datované dne 7. 6. 2022. V dopoledních hodinách uvedeného dne pak zavolali žalobce k jednání v zasedací místnosti. Jednání za žalovanou aktivně vedl svědek [příjmení], svědkyně vedle něj pouze seděla, nezasahovala do průběhu. Žalobce seděl proti nim. Svědek [příjmení] popsal žalobci, co mu vytýká, čeho se dopustil, a sdělil mu, že s ním žalovaná rozvazuje pracovní poměr okamžitým zrušením. K tomu mu předal listinu (okamžité zrušení pracovního poměru) datovanou téhož dne (tj. 7. 6. 2022). Žalobce tuto listinu převzal, odmítl však podepsat, že ji převzal. Podle svědkyně žalovaná si nebyla jista ohledně rozvázání pracovního poměru, chtěla však mít jistotu, že skutečně k rozvázání pracovního poměru dojde, proto ještě následně dala žalobci výpověď z pracovního poměru a následně ještě další okamžité zrušení pracovního poměru. Ve zbytku soud výpověď svědkyně nepovažuje za určující pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci.

14. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jmenovaný je zaměstnán u žalovaného, byl přímým nadřízeným žalobce v době trvání jeho pracovního poměru. Rovněž tento svědek se účastnil schůzky dne 7. 6. 2022, shodně se svědkyní [příjmení] popsal, že kontrolou bylo u žalované (zřejmě na přelomu května a června 2022) zjištěno pochybení žalobce, žalovaná potřebovala čas k prošetření této záležitosti, proto žalobci nařídila dovolenou, což žalobce odmítl akceptovat. Dne 7. 6. 2022 byl žalobce volán ke schůzce do zasedací místnosti, schůzky se účastnil žalobce, svědek a svědkyně [příjmení]. Svědek listinu před žalobcem ve dvou vyhotoveních podepsal, předal ji k podpisu žalobci, který ji však odmítl podepsat, vzal si jedno vyhotovení a odešel. Svědek tento popis postupu žalobce„ reportoval“ vedené žalované, žalovaná si chtěla být jista, že pracovní poměr bude rozvázán, proto„ z opatrnosti na pokyn vedení udělali další rozvázání z organizačních důvodů“. Další kroky se již svědka netýkaly (nepůsobil v nich aktivně), ví však, že žalovaná usilovala o to, aby měla jistotu ohledně rozvázání pracovního poměru, že shromažďovala podklady pro regulátora trhu a současně ty podklady poskytla externí advokátní kanceláři„ k dořešení rozvázání pracovního poměru se žalobcem“, což se však již svědka netýkalo.

15. Ač výpovědi obou svědků mohly být ovlivněny skutečností, že oba jsou dosud zaměstnanci žalované (na což žalobce poukazoval a dovozoval již z toho nevěrohodnost svědků), nelze přehlédnout, že byly konzistentní a shodné, pokud jde o popis základních rysů nejenom schůzky dne 7. 6. 2022, ale též jí předcházejících a následujících událostí, a zejména obsah obou výpovědí odpovídá též obsahu listin (okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022, formulovanému – v porovnání s listinou ze dne 16. 6. 2022 – velmi stručně a po skutkové stránce vymezené jediným skutkem (nekrytým nákupem investičního certifikátu a vznik dluhu na účtu klientky; nikoli však realizace telefonních hovorů mimo záznam, což je naopak uvedeno v listině ze dne 16. 6. 2022; tato stručnost podle soudu nasvědčuje tomu, že první okamžité zrušení formulovala personalistka bez právního vzdělání, nikoli advokátní kancelář, která naopak formulovala druhé okamžité zrušení pracovního poměru, které je velmi podrobně rozvedeno jak skutkově, tak právně), výpovědi z pracovního poměru ze dne 8. 6. 2022, okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 16. 6. 2022). Výpověď obou svědků pak především koresponduje se skutečností, že žalobce měl spornou listinu (okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022) k dispozici, když to byl právě on, kdo ji soudu předložil spolu s dalšími přílohami žaloby. Není zřejmé a žalobce žádným jiným hodnověrným způsobem nevysvětlil, jak jinak by se tato listina dostala do sféry jeho dispozice. Vzhledem ke všemu právě uvedenému soud vzal výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] za prokázané, že dne 7. 6. 2022 žalobce převzal okamžité zrušení pracovního poměru v zasedací místnosti žalované, byť odmítl podepsat potvrzení o jeho převzetí.

16. S ohledem na právě uvedené již další dokazování pro rozhodnutí ve věci nebylo určující, nicméně vzhledem k tomu, že provedeno bylo, pro úplnost soud uvádí i skutková zjištění učiněná z dalších provedených důkazů:

17. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 6. 2022 soud zjistil, že jím žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr, neboť žalobce zvlášť hrubým způsobem porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů, vztahující se k jím vykonávané práci, tím, že dne 19. 5. 2022 zadal na základě telefonického pokynu zákazníka (MUDr. [jméno] [příjmení]) pokyn k nákupu investičního certifikátu, aniž by zákazník měl na svém účtu dostatek finančních prostředků. Současně byl tento obchod telefonicky dohodnut předem mimo záznam telefonického hovoru. Žalovaná podrobně rozvedla, jaké konkrétní povinnosti tím žalobce porušil, stejně jako rozvedl důsledky, které tím hrozí žalované (uložení pokuty do výše 150.000.000 Kč aj. za spáchání přestupku obchodníkem s cennými papíry). Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že přípis byl žalobci odeslán dne 16. 6. 2022. Z připojené dodejky soud zjistil, že žalobce potvrdil převzetí zásilky dne 4. 7. 2022.

18. Z námitky neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 26. 7. 2022 soud zjistil, že jím žalobce sdělil žalované, že žalobci bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, toto žalobce považuje za neplatné, neboť k tomu nejsou splněny podmínky podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a že žalobce trvá na dalším zaměstnávání. Pokud jde o vymezení okamžitého zrušení pracovního poměru, žalobce neuvádí žádné datum, tedy není bez dalšího zřejmé, zda se jedná o reakci na okamžité zrušení ze dne 7. 6. 2022, či 16. 6. 2022. Z listiny bez dalšího není zřejmé, že byla doručena žalované či jejímu zástupci. Právě popsané nejasnosti nicméně neměly vliv na posouzení a rozhodnutí ve věci, proto soud v tomto směru nedával žalobci poučení a nevyzýval jej k doplnění tvrzení a označení důkazů podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

19. Z přípisu žalobce ze dne 13. 7. 2022 soud zjistil, že jím žalobce uplatnil námitku neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 8. 6. 2022 (výpověď byla zdůvodněna rozhodnutím vedení společnosti ze dne 19. 5. 2022, podle něhož k 31. 5. 2022 došlo k organizační změně spočívající v restrukturalizaci společnosti, s čímž je spojené snižování stavu zaměstnanců, přitom v důsledku této změny se žalobce stal pro žalovanou nadbytečným) a sdělil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání.

20. Z přípisu zástupce žalované ze dne 26. 7. 2022 soud zjistil, že jí žalovaná reagovala na námitku neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 8. 6. 2022. Žalovaná sdělila žalobci, že s ohledem na v mezidobí učiněné okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 16. 6. 2022 na výpovědi netrvá, odvolává ji a žádá o písemné vyjádření souhlasu s odvoláním výpovědi.

21. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 2. 9. 2022 soud zjistil, že žalobce vyjádřil svůj souhlas s odvoláním výpovědi z pracovního poměru ze dne 8. 6. 2022. Z připojené doručenky datové zprávy soud vzal za prokázané, že tato zpráva byla doručena zástupci žalované dne 2. 9. 2022.

22. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce podle pracovní smlouvy ze dne 28. 4. 2014 pro žalovaného vykonával práci burzovního makléře. Dne 7. 6. 2022 mu bylo na pracovišti (v zasedací místnosti žalované) předáno okamžité zrušení pracovního poměru z důvodů, které v něm byly rozvedeny. Listinu za žalovanou předával svědek [příjmení], v té době přímý nadřízený žalobce. Předání listiny byla dále přítomna svědkyně [příjmení]. Žalobce nepodal žalobu na určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru (tvrzení žalobce, o jehož správnosti a pravdivosti mezi účastníky nebylo sporu). Následně byla žalobci doručena ještě výpověď z pracovního poměru (datovaná dne 8. 6. 2022; tuto výpověď žalovaná se souhlasem žalobce později odvolala) a další okamžité zrušení pracovního poměru (datované dne 16. 6. 2022).

23. Projednávanou věc je i v současné době – vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 6. 2022, doručené dne 4. 7. 2022 – třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 19. 8. 202 (dále též„ zák. práce“).

24. Podle ustanovení § 334 odst. 1 zák. práce písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

25. Podle ustanovení § 334 odst. 2 zák. práce písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo d) prostřednictvím datové schránky.

26. Jak shora uvedeno, po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022 bylo žalobci doručeno dne 7. 6. 2022 v zasedací místnosti žalované, a to na schůzce, které se účastnil žalobce, svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení], který listinu žalobci předával.

27. Podle ustanovení § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

28. Žalobce k dotazu soudu uvedl, že žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022 nepodal. S ohledem na tuto skutečnost nelze v projednávané věci posuzovat otázku platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, a to ani jako otázku předběžnou.

29. Nelze souhlasit se žalobcem v tom směru, že by se, pokud jde o okamžité zrušení ze dne 7. 6. 2022 a ze dne 16. 6. 2022, jednalo o jediné právní jednání, o jedno jediné okamžité zrušení pracovního poměru. Jednak byla učiněna jednání dvě (poprvé dne 7. 6. 2022, kdy žalobce odmítl potvrdit, že převzal listinu, podruhé bylo právní jednání vůči žalobci učiněno dne 4. 7. 2022, kdy žalobce převzal druhé okamžité zrušení pracovního poměru), což nelze pominout, jednak, a to především, obě právní jednání mají odlišný obsah. Zatímco první okamžité zrušení je po skutkové stránce vymezeno výlučně nekrytým nákupem investičního certifikátu, druhé okamžité zrušení je výrazně podrobněji rozvedeno po skutkové stránce, a zejména je zdůvodněno nejenom nekrytým nákupem investičního certifikátu, ale též realizací telefonátů s klienty mimo záznam. V žádném případě tedy nelze dovozovat, že by se mělo jednat o jedno jediné právní jednání žalované ve vztahu k žalobci. Na právě uvedeném nic nemění ani ta okolnost, že sama žalovaná si nebyla jista platností prvního okamžitého zrušení (ze dne 7. 6. 2022) a učinila následně další dvě jednání s cílem rozvázat pracovní poměr se žalovaným. Nutno připomenout, že pokud zaměstnavatel po okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnanci dá ještě výpověď, případně další okamžité zrušení pracovního poměru, neznamená to bez dalšího, že by uznával neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru či že by následným právním jednáním to předchozí odvolal (obdobně srov. závěry Městského soudu v Brně v rozsudku ze dne 2. 4. 1996, sp. zn. 49 C 437/94, publikované In Právní rozhledy 9/1996, s. 421).

30. Jestliže žalobce nepodal v dvouměsíční lhůtě podle ustanovení § 72 zák. práce žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022, skončil pracovní poměr doručením tohoto okamžitého zrušení, tj. ke dni 7. 6. 2022 (shodně srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publ. č. Rc 40/1969).

31. Vzhledem k právě uvedenému ke dni 16. 6. 2022 (datum vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru, o něž v řízení jde) ani ke dni 4. 7. 2022 (datum doručení tohoto okamžitého zrušení žalobci) již mezi účastníky nebyl pracovní poměr. Podal-li žalobce dne 2. 9. 2022 žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 6. 2022, nejde již o žalobu v režimu ustanovení § 72 zák. práce, neboť směřuje proti okamžitému zrušení pracovního poměru dané jinou osobou než zaměstnavatelem, ale o tzv. obecnou určovací žalobu podle ustanovení § 80 o. s. ř., kdy žalobce na požadovaném určení musí mít naléhavý právní zájem (srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1951/2009).

32. Soud tedy podle ustanovení § 118a o. s. ř. poučil žalobce o nutnosti tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na určení, jehož se domáhá žalobou.

33. Žalobce v reakci na to uvedl, že„ naléhavý právní zájem je dán tím, že je to jediné okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo žalobci skutečně doručeno“, že„ tím prvním okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce pouze disponuje, ale doručeno mu nebylo“, že„ žalovaný se pokoušel rozvázat pracovní poměr řadou úkonů, nejprve dohodou, pak okamžitým zrušením, výpovědí a dalším okamžitým zrušením pracovního poměru“, přitom podle judikatury Nejvyššího soudu (již žalobce nespecifikoval) pokud je rozvazováno více způsoby ze stejného důvodu, může se jednat o šikanózní postup zaměstnavatele. Podle žalobce je první okamžité zrušení pracovního poměru neplatné, i v druhém okamžitém zrušení„ je uvedeno, že pracovní poměr skončí jeho doručením“. Podle žalobce„ pokud zaměstnavatel postupuje tak lstivě, že zahltí zaměstnance tak, že se v tom ztratí, nemůže takové jednání požívat právní ochranu“. Podle žalobce je„ nutno zohlednit, že zaměstnavatel následně netrval na výpovědi, ale vzal ji zpět, a stejně tak dovozoval žalobce, že žalovaný netrvá na prvním okamžitém zrušení pracovního poměru, když mu zaslal to druhé“.

34. Ve skutečnosti žalobce neuvedl nic, v čem by bylo lze spatřovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobce v podstatě polemizuje se (skutkovým) závěrem soudu ohledně doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022 (k tomuto skutkovému závěru soud odkazuje na skutková zjištění shora), s názorem na to, zda se jedná o jediné právní jednání ve vztahu mezi okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022 a ze dne 16. 6. 2022 (podle názoru soudu jde o dvě samostatná právní jednání, a to již pro jejich odlišný obsah a skutkové vymezení, srov. shora), a názorem na platnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. 6. 2022, resp. možnost přezkumu jeho platnosti v řízení o projednávané věci. Ke všem shora uvedeným námitkám žalobce se již soud vyjádřil shora, v podrobnostech tedy na své závěry shora odkazuje.

35. Je zřejmé, že v projednávané věci nejde o případ, kdy by požadované určení bylo způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty v právním postavení zaměstnance, případně též dřívějšího zaměstnavatele (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3250/2012). Postavení žalobce v projednávané věci není nejisté, po provedeném dokazování naopak je zřejmé, že pracovní poměr mezi účastníky skončil ke dni 7. 6. 2022, kdy bylo žalobci doručeno první okamžité zrušení pracovního poměru, ve vztahu k němuž žalobce nepodal včasnou žalobu, jíž by se domáhal určení neplatnosti podle ustanovení § 72 zák. práce.

36. Vzhledem k tomu, že žalobce, a to ani na výzvu a po poučení soudu o následcích nesplnění výzvy, neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, nebyla splněna podmínka podle ustanovení § 80 o. s. ř. a soudu nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok I.).

37. Dovozoval-li žalobce šikanózní postup ze strany žalované, s tímto názorem soud po provedeném dokazování nesouhlasí. Šikanóznost postupu žalované z ničeho neplyne. [jméno] okolnost, že žalovaná učinila více právních jednání směřujících k rozvázání pracovního poměru, o šikaně ze strany žalované nesvědčí, navíc je vysvětlitelná tím, že žalobce odmítl vyvinout jakoukoli součinnost v souvislosti s doručováním (srov. skutková zjištění shora).

38. Soud neshledává ani lstivost postupu žalované, která by měla způsobit zmatek žalobce v právních jednáních učiněných vůči němu. Žalovaná učinila celkem tři právní jednání (dvě okamžitá zrušení, jednu výpověď), přitom jedno odvolala (výpověď), tedy zbyla dvě právní jednání (okamžitá zrušení) odlišného data a odlišného skutkového vymezení. Není pak chybou žalované, že žalobce prvnímu okamžitému zrušení nevěnoval pozornost a k žalobě je snad přiložil pouze náhodou či omylem (jiné logické vysvětlení jeho postupu se nenabízí). V tomto směru nezbývá než odkázat na jednu ze základních zásad soukromého práva, totiž vigilantibus iura scripta sunt.

39. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalovaného ve výši 15.000 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za šest úkonů právní služby po 2.500 Kč, dále za šest náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 15. 6. 2023, dne 8. 8. 2023 a dne 19. 10. 2023 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny), a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 3.528 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

40. Domáhala-li se žalovaná dále náhrady za odměnu zástupce žalované v souvislosti s jeho účastí u prvního setkání se zapsaným mediátorem, tuto náhradu soud žalované nepřiznal, neboť povinnost prvního setkání se zapsaným mediátorem byla uložena účastníkům, nikoli jejich zástupcům. Je pak věcí účastníka, zda se takové schůzky zúčastní sám, či za přítomnosti svého zástupce. Využije-li však přítomnosti zástupce, nejde o náklad vynaložený účelně k uplatňování práva, který jediný ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. lze nahrazovat. Náhradu v této souvislosti proto soud žalované nepřiznal (shodně srov. též usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 74 Co 209/2022).

41. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 20.328 Kč žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).