49 C 174/2022 - 335

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2) [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované C] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o žaloba o určení takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je zákonnou dědičkou zůstavitelky [jméno FO], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], naposledy bytem [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 79.521 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

III. Žalobkyně je povinna uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady vynaložené na znalečné a svědečné ve výši 75.887 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2022 se žalobkyně proti žalovaným domáhala určení, že je zákonnou dědičkou zůstavitelky [jméno FO], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], naposledy bytem [adresa] (dále jen „zůstavitelka“) s tím, že k podání žaloby byla odkázána usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2022, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 14. 7. 2022 a bylo vydáno v pozůstalostním řízení soudním komisařem.

2. Zůstavitelka byla v době své smrti rozvedená a zanechala pouze jednoho v úvahu připadajícího zákonného dědice, a to žalobkyni, dceru svého předemřelého syna [Jméno žalobkyně]. Závětí sepsanou ve formě notářského zápisu ze dne 10. 12. 2021, [Anonymizováno], povolala zůstavitelka za dědice veškerého svého majetku žalované a současně vydědila žalobkyni, svou vnučku, s tím, že žalobkyně o zůstavitelku trvale neprojevuje opravdový zájem, jaký by jako vnučka projevovat měla, a že jí neposkytla potřebnou pomoc ve stáří a nemoci. Podle žalobkyně jednak nejsou dány důvody vydědění, jednak zůstavitelka v okamžiku sepisu závěti a listiny o vydědění jednala v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat, tedy nacházela se v takovém duševním stavu, který jí neumožňoval uvědomit si smysl, účel, obsah a dosah jejího jednání, tj. sepisu závěti a listiny o vydědění.

3. Závěť byla sepsána pouhé tři dny před smrtí zůstavitelky ve zdravotnickém zařízení, a to v [právnická osoba] v [Anonymizováno]. Z propouštěcí zprávy [právnická osoba] je zřejmé, že zůstavitelka se v době sepsání závěti nacházela ve stavu, který jí neumožňoval posoudit následky svého jednání. Podle MUDr. [jméno FO], který v den sepisu závěti prováděl psychiatrické konzilium, byla schopnost zůstavitelky obstarávat vlastní potřeby a relevantně rozhodovat o vlastních záležitostech zřetelně snížená. Podle psychiatra bylo vhodné zahájit řízení o omezení zůstavitelčiny svéprávnosti. Závěť je proto neplatná.

4. Závěť byla sepsána za přítomnosti dvou svědků, z nichž [jméno FO] je podle žalobkyně blízkou přítelkyní závětní dědičky žalované 1) a z tohoto důvodu nemohla vystupovat jako svědek závěti. Žalobkyně z facebookového profilu [jméno FO] dovozuje, že je blízkou přítelkyní žalované 1). Jedná se o natolik blízké přítelkyně, že by újmu jedné z nich mohla druhá právem vnímat jako újmu vlastní. Žalobkyně byla svědkyní na svatbě [jméno FO].

5. Žalované navrhly, aby žaloba byla zamítnuta. Poukázaly především na skutečnost, že zůstavitelka nebyla v době pořízení závěti omezena ve svéprávnosti. Doporučení psychiatra provádějícího psychiatrické konzilium v době hospitalizace zůstavitelky v [právnická osoba] k zahájení řízení o omezení svéprávnosti nemá podklad v diagnóze zůstavitelky. Zůstavitelka sice nebyla dokonale orientována časem, byla však orientovaná situací. Primární onemocnění zůstavitelky, s nímž se léčila, a které nakonec vedlo k jejímu úmrtí, stejně jako užívaná medikace, nevylučovaly schopnost zůstavitelky právně jednat, respektive nesnižovaly její ovládací a rozpoznávací schopnosti natolik, aby nebyla schopná posoudit smysl a účel svého jednání a své jednání ovládat. Žalované se o zůstavitelku staraly, byly jí podporou, pomáhaly jí při zajišťování běžných životních situací a až do jejích posledních dnů ji pravidelně navštěvovaly v nemocnici. Zůstavitelka svůj záměr povolat žalovanou 1) za dědičku prezentovala dlouhodobě, stejně tak dlouhodobě hovořila o tom, že má v úmyslu vydědit svou vnučku. Co se týče vztahu svědkyně závěti [jméno FO] a žalované 1), je pravdou, že jsou přítelkyněmi, jejich vztah však nelze podřadit pod definici osoby blízké ve smyslu ustanovení § 22 občanského zákoníku.

6. Podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

7. Usnesením Městského soudu v ze dne 28. 6. 2022, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 14. 7. 2022, byla žalobkyně odkázána k podání předmětné žaloby proti žalovaným, k čemuž jí byla stanovena lhůta dvou měsíců od právní moci usnesení. Žaloba doručená soudu dne 13. 9. 2022 byla podána včas.

8. Soud provedl dokazování listinami, účastnickými výpověďmi obou žalovaných, výpověďmi svědků a znaleckými posudky. Provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla zpochybňována.

9. Závětí sepsanou dne 10. 12. 2021 notářem JUDr. [jméno FO] na místě samém, v [právnická osoba] na [adresa] formou notářského zápisu [Anonymizováno], zůstavitelka ustanovila obě žalované dědičkami svého veškerého majetku, a to rovným dílem. Současně vydědila žalobkyni jako svou vnučku s odůvodněním, že o zůstavitelku neprojevuje opravdový zájem, jaký by jako vnučka projevovat měla, že jí neposkytla potřebnou pomoc ve stáří a nemoci a že zůstavitelku od smrti zůstavitelčina syna kontaktovala pouze za účelem poskytnutí finančních prostředků. Závěť obsahuje prohlášení zůstavitelky o tom, že je svéprávná a schopná samostatně právně jednat v rozsahu týkajícím se obsahu notářského zápisu. S ohledem na prohlášení zůstavitelky, že nemůže pro svůj zdravotní stav číst, byli k sepisu závěti přibráni dva svědci, a to [jméno FO] a [jméno FO]. Tyto svědkyně závěť vlastnoručně podepsaly.

10. U jednání před soudním komisařem Mgr. [jméno FO] dne 28. 6. 2022 byly žalobkyně i žalované poučeny o dědickém právu, dědictví neodmítly, obě žalované uznaly závěť zůstavitelky za pravou a platnou. Žalobkyně jako vnučka zůstavitelky namítla neplatnost závěti i listiny o vydědění s odůvodněním, že zůstavitelka v okamžiku sepisu závěti a listiny o vydědění se nacházela v takovém duševním stavu, který jí neumožňoval právně jednat. Dále namítla, že svědkyně závěti [jméno FO] je ze svědectví vyloučená, neboť je osobou blízkou žalované 1).

11. Žalovaná 1) vypověděla, že se zůstavitelkou znala asi 10 let. [adresa] je společný zájem, a to venčení psů. Jejich vztah se vyvíjel od příležitostného setkávání po přátelství. Pro žalovanou 1) byla zůstavitelka nakonec [právnická osoba] náhradní babička. Zpočátku se potkávaly pouze při venčení psů, později žalovaná 1) zajišťovala pro zůstavitelku nákupy, po zhoršení zůstavitelčina zdravotního stavu jí pomáhala s péčí o domácnost. Jezdily spolu na výlety, byly společně ve Vídni. Zdravotní stav zůstavitelky se výrazně zhoršil poté, co upadla a zlomila si nohu v krčku. Po hospitalizaci se ještě vrátila domů, ale nebyla schopná žít sama. Přidružily se další zdravotní potíže, které vedly k hospitalizaci, v jejímž závěru zůstavitelka zemřela. Když se zůstavitelce stal onen (pro ni fatální) úraz, stejně tak když se po krátce po návratu z nemocnice prudce zhoršil její zdravotní stav, volala s žádostí o pomoc žalovanou 1). Žalovaná 1) společně se žalovanou 2) zajistily převoz zůstavitelky do zdravotnického zařízení a dále komunikovaly s lékaři. Zdravotnický personál se obracel právě na žalovanou 1) ve všech záležitostech týkajících se zůstavitelky a jejího zdraví. Podnět k sepisu závěti vzešel od lékařky LDN v Nemocnici u Milosrdných bratří. Tato lékařka sdělila nejprve oběma žalovaným a následně zůstavitelce, že její stav je terminální a že jí bude poskytována paliativní péče. Zůstavitelka na to požádala žalovanou 1), aby zajistila notáře pro sepis závěti. Žalovaná 1) vypověděla, že záměr zůstavitelky odkázat svůj majetek žalovaným, stejně jako její záměr vydědit žalobkyni, byl žalované stejně jako většímu okruhu zůstavitelčiných přátel znám dlouhodobě. Zůstavitelka se ještě před svou hospitalizací měla setkat s právničkou, která jí měla být nápomocná při sepisu závěti. Podle žalované 1) nebyla celá záležitost dotažena právě kvůli zranění a následné hospitalizaci zůstavitelky. Žalovaná 1) stejně jako žalovaná 2) navštěvovaly zůstavitelku během její hospitalizace, jak jen to bylo možné s ohledem na hygienická opatření v době vrcholící pandemie Covid-19. Zůstavitelka byla i v době bezprostředně před svou smrtí z laického pohledu žalované 1) zcela orientovaná. Kvůli svému onemocnění byla dušná, hovořila tichým hlasem, ale orientovala se časem i situací.

12. Zůstavitelka si žalované 1) v průběhu svého života několikrát stěžovala na chování žalobkyně, své vnučky, která se o zůstavitelku podle jejích slov vůbec nezajímala a pouze žádala finanční podporu. Žalovaná 1) v minulosti na přání zůstavitelky podepisovala jako svědek listinu o vydědění.

13. Tuto část výpovědi žalované 1) potvrzuje allografní listina o vydědění žalobkyně datovaná 17. 1. 2019, opatřená (mimo jiné) úředně ověřeným podpisem žalované 1) jako svědka, kterou žalované nalezly v bytě zůstavitelky v průběhu řízení; listina o vydědění proto nebyla před zahájením tohoto řízení předložena soudnímu komisaři. Provedení důkazu listinou o vydědění nebránila koncentrace řízení, neboť listina byla nalezena v bytě zůstavitelky až poté, co žalovaná 1) vypovídala u soudu a při té příležitosti si na sepisování listy o vydědění vzpomněla; žalovaná 2) o existenci listiny dříve nevěděla.

14. Z výpovědi žalované 2) bylo zjištěno, že žalovaná 2) a zůstavitelka se znaly více než 25 let, spojoval je zájem o zvířata. Žalovaná 2) se se zůstavitelkou setkávala na své zahradě, scházely se téměř denně. Zůstavitelka se k dětem žalované 2) chovala jako ke svým vnoučatům, ony ji považovaly za babičku. Žalovaná 2) potvrdila, že zůstavitelka vnímala žalovanou 1) téměř jako svou vnučku. Podle žalované 2) by se vztah žalované 1) a zůstavitelky dal nazvat zčásti vztahem přátelským a zčásti vztahem babičky a vnučky. Podle žalované 2) byl vztah mezi zůstavitelkou a žalobkyní poznamenán dávnou rodinou tragédií, tragickým úmrtím otce žalobkyně, zůstavitelčina syna. Zůstavitelka před žalovanou 2) opakovaně vyjádřila vůli vydědit žalobkyni a odkázat svůj majetek žalované 1). K povolání žalované 2) za svou dědičku se zůstavitelka rozhodla bezprostředně před sepisem závěti. Žalovaná 2) měla původně vystupovat jako svědek závěti.

15. Účastnická výpověď obou žalovaných působila konzistentně a věrohodně. Svědci [adresa] a [Anonymizováno] ve svých výpovědích potvrdili, že obě obžalované se se zůstavitelkou pravidelně stýkaly, že mezi žalovanými a zůstavitelkou byl přátelský vztah a že žalované zůstavitelce pomáhaly zejména v posledních letech života, že jí zajišťovaly nákupy, pomáhaly s úklidem a při obstarávání běžných životních záležitostí.

16. Svědkyně [Anonymizováno], dlouholetá přítelkyně zůstavitelky, vypověděla, že zůstavitelka před ní opakovaně vyjádřila přání, aby její majetek po její smrti zdědily právě žalované, protože pro ni představovaly velkou oporu a poskytovaly jí pomoc. Opakovaně před svědkyní [Anonymizováno] hovořila o svém záměru vydědit vnučku, se kterou měla dlouhodobě špatné vztahy poznamenané rodinou tragédií. Svědkyně [Anonymizováno] viděla osobně zůstavitelku naposledy po jejím návratu z první hospitalizace ve Fakultní nemocnici [adresa]. Podle svědkyně zůstavitelka přecenila své síly, když se domnívala, že po náročné ortopedické operaci zvládne samostatný život pouze za pomoci žalovaných. Během následné (a poslední) hospitalizace již svědkyně zůstavitelku nenavštívila, neboť se jednalo o dobu vrcholící pandemie Covid-19; návštěvy ve zdravotnických zařízeních byly velmi omezené a svědkyně se obávala o vlastní zdraví. Nicméně svědkyně se zůstavitelkou byla v pravidelném telefonickém kontaktu. Zůstavitelka byla podle svědkyně psychicky poznamenána dlouhodobým pobytem v nemocnici, jinak se běžně orientovala.

17. Svědek [Anonymizováno], dlouholetý přítel zůstavitelky, vypověděl, že mu byl znám záměr zůstavitelky vydědit žalobkyni a odkázat veškerý majetek žalovaným. Zůstavitelka o tom před ním opakovaně hovořila. Svědek [Anonymizováno] na popud zůstavitelky zprostředkovával setkání zůstavitelky a jeho známé právničky za účelem sepisu závěti. Byť svědkovi nebylo známo, o čem zůstavitelka s onou právničkou jednaly, věděl, že se setkaly dvakrát. K dalšímu setkání již pro úraz zůstavitelky nedošlo a celá záležitost nebyla dokončena. O dvou setkáních s právničkou za účelem sepisu poslední vůle vypovídala rovněž žalovaná 1), která uvedla, že k dokončení celé záležitosti nedošlo z důvodu hospitalizace zůstavitelky.

18. O záměru zůstavitelky vydědit žalobkyni a o nedobrých vztazích mezi žalobkyní a zůstavitelkou byla informována rovněž svědkyně [Anonymizováno], která zůstavitelce dlouhodobě a pravidelně poskytovala kadeřnické služby.

19. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí v dané věci.

20. Svědek [Anonymizováno], který byl ošetřujícím lékařem na interním oddělení LDN [právnická osoba], si zůstavitelku nepamatoval, pouze obecně vypověděl, že psychiatrické konzilium, které podle propouštěcí zprávy mělo být svoláno z jeho popudu se obvykle svolává při podezření na demenci. Svědek vypověděl, že v případě nepříznivé prognózy zdravotního stavu je obvyklou praxí informovat blízké pacienta a pacienta samotného a umožnit pacientovi zařízení záležitostí spojených s koncem života. V takových případech se při podezření na neschopnost pacienta rozhodovat zodpovědně o majetkových otázkách svolává psychiatrické konzilium.

21. Svědek [jméno FO], který prováděl psychiatrické vyšetření zůstavitelky, si na zůstavitelku a konkrétní vyšetření nepamatoval. Po seznámení se s propouštěcí zprávou vypověděl, že ke svému závěru dospěl na základě pohovoru se zůstavitelkou a že nerozhodoval o nasazení kognitiv, pouze léků na zklidnění, neboť u zůstavitelky diagnostikoval úzkost a neklid. Pokud vyslovil doporučení k zahájení řízení o omezení svéprávnosti, činil tak pro futuro. Toto doporučení obvykle uvádí proto, aby byli příbuzní pacientů informováni o jejich zdravotním stavu, respektive nepříznivém budoucím výhledu.

22. Notář [jméno FO], který sepisoval předmětnou závěť, vypověděl, že nebyla-li by zůstavitelka schopná formulovat svou vůli, nebyla-li by z jeho pohledu schopna vyjádřit svá přání, či v případě, že by na něj působila dezorientovaně nebo zmateně, nepřistoupil by k sepisu závěti. Na samotný průběh sepisu závěti si detailně nepamatoval.

23. Svědkyně [jméno FO], která vystupovala jako svědkyně závěti, ve své výpovědi potvrdila, že zůstavitelka před ní a druhou svědkyní prohlásila, že obsah závěti odpovídá její poslední vůli, tedy že její představa o uspořádání majetkových poměrů po smrti odpovídá tomu, co je vtěleno do textu závěti. Ke svému vztahu se žalovanou 1) vypověděla, že jsou kamarádky, znají se mnoho let ze sportovního prostředí, společně hrají americký fotbal. Mezi svědkyní a žalovanou 1) je běžný přátelský vztah, setkávají se především ve sportovním prostředí, občas společně zajdou na kávu nebo nákupy, netráví spolu dovolené, netráví společně čas se svými rodinami.

24. Svědkyně [jméno FO], lékařka [právnická osoba], která byla podle žalované 2) náhodně oslovena asistentkou notáře, aby vystupovala jako druhý svědek závěti, si na celou záležitost vůbec nepamatovala. Vzpomínala si jen, že byl u pacientky přítomen notář a že i ona byla nějakým způsobem u úkonu prováděného notářem přítomna. Samotný obsah úkonu ani detaily si nevybavovala. Potvrdila však, že podpis na závěti je jejím podpisem.

25. Za účelem posouzení míry zachování ovládacích a rozpoznávacích schopností zůstavitelky soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. [jméno FO]. Znalec při zpracování písemného znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 13. 7. 2023 vycházel ze zdravotnické dokumentace vedené praktickým lékařem zůstavitelky a z dokumentace vedené Nemocnicí Milosrdných bratří při poslední hospitalizaci zůstavitelky. V rámci této hospitalizace byl u zůstavitelky proveden dne 6. 12. 2021 tzv. [Anonymizováno] test, ve kterém zůstavitelka dosáhla skóre 20 bodů. Toto skóre podle znalce odpovídá lehké demenci.

26. Na základě studia zdravotnické dokumentace zůstavitelky dospěl znalec k závěru, že její ovládací a rozpoznávací schopnosti byly v okamžiku sepisu závěti a listiny o vydědění natolik ovlivněny jejím zdravotním stavem a užívanou medikací, že byla podstatným způsobem snížena její schopnost posoudit smysl, účel a následky jednání, které činí. Při své výpovědi před soudem, před níž se znalec seznámil s výpověďmi účastníků a svědků, svůj závěr korigoval tak, že zůstavitelka by nebyla schopna učinit kvalifikovanou úvahu o uspořádání svých majetkových poměrů pro případ smrti, pokud by ji činila až dne 10. 12. 2021, tzn. tři dny před svou smrtí v nemocnici, ve zdravotním stavu, v jakém se podle zdravotnické dokumentace nacházela. Podle znalce však zdravotní stav zůstavitelce umožňoval, aby si pamatovala úvahu, ke které dospěla již dříve, respektive aby realizovala svůj dlouhodobý záměr. Jestliže zůstavitelka svůj záměr povolat žalované za své dědičky a vydědit žalobkyni promýšlela dlouhodobě, nebránil jí stav odpovídající lehké demenci v tom, aby jej realizovala.

27. S ohledem na změnu znaleckého závěru v návaznosti na zjištění učiněná z výpovědí svědků a účastníků vyhověl soud návrhu žalobkyně na zpracování revizního znaleckého posudku. Znalecký ústav – Fakultní nemocnice [adresa] ve svém revizním posudku ze dne 11. 12. 2024 vyslovil souhlas se závěrem znalce [jméno FO] předneseným při výpovědi u soudu dne 10. 4. 2004. Byť znalecký ústav vytýkal znalci [jméno FO], že se nepokoušel detailně analyzovat, zda v okamžiku sepisu závěti byl u zůstavitelky přítomen stav zmatenosti a že vycházel pouze z obecných poznatků o lécích, pokud hodnotil vliv užívané medikace na zůstavitelčinu psychiku, se závěrem znalce [jméno FO] znalecký ústav souhlasil.

28. Podle znaleckého ústavu měla zůstavitelka záměr vydědit žalobkyni a povolat žalované za své dědičky již od roku 2019, což je pro posouzení její schopnosti učinit kvalifikovanou úvahu vedoucí k sepisu závěti a listiny o vydědění rozhodující. Mírný stupeň demence není sám o sobě podle znaleckého ústavu, který vycházel z odborné literatury, překážkou pro právní jednání. Z obsahu spisu ani zdravotnické dokumentace nevyplývá, že by zůstavitelka v okamžiku sepisu závěti a listiny o vidění byla zmatená, ostatně při sepisu závěti byl přítomen notář, který vypověděl, že zůstavitelka byla schopná souvisle a smysluplně formulovat svá přání. Pokud psychiatr [jméno FO] shledal u zůstavitelky stav zmatenosti, stalo se tak před sepisem závěti a ze zdravotnické dokumentace ani žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by stav zmatenosti byl u zůstavitelky přítomen ještě v odpoledních hodinách, kdy byla závěť sepisována. Co se týče léků Fentanyl a Neurol, oba léky byly zůstavitelce kontinuálně aplikovány několik týdnů před sepisem závěti a případné nežádoucí účinky byly monitorovány lékařem. Ve zdravotnické dokumentaci není záznam o nežádoucích účincích či nežádoucím vlivu těchto léků na psychiku zůstavitelky. Nadto zůstavitelce byla aplikována nejmenší možná dávka léku Fentanyl, který byl podáván ve formě náplastí.

29. Jelikož písemné vyhotovení revizního znaleckého posudku bylo zcela přesvědčivě odůvodněno a žádná ze stran k němu neměla připomínek, upustil soud od výslechu znalců zpracovávajících za znalecký ústav tento posudek.

30. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle ustanovení § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

32. K neplatnosti právního jednání nevede každá duševní porucha, nýbrž pouze taková duševní porucha, která činí jednající osobou neschopnou právního jednání z důvodu, že nemůže posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011, všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

33. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3404/2018, k dokazování v otázce jednání v duševní poruše uvedl, že je povinností soudu umožnit znalcům (psychiatrům, psychologům), aby konfrontovali výsledky svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování a aby na základě této konfrontace bezpečně usoudili, do jaké míry projevy duševní choroby vyžadují zbavení, případně omezení způsobilosti k právním úkonům. K tomuto účelu je soud povinen zajistit úplná a spolehlivá zjištění o osobních poměrech vyšetřované osoby, přičemž nedostatek takových skutkových zjištění nelze nahradit posudkem znalců. Zvláště je nutno zdůraznit požadavek zjištění údajů o tom, jak se vyšetřovaný chová v každodenním životě, jak se stará o potřeby své a své rodiny, jak hospodaří s finančními prostředky, jak se případně projevuje na svém pracovišti, jak se chová v různých životních situacích apod. Dále poukázal na judikaturně ustálené pravidlo, že závěry znaleckého posudku přitom nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba v případě potřeby je ověřovat i jinými důkazy, a to zejména tehdy, jestliže mohou být pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku.

34. Zůstavitelka byla v okamžiku sepisu závěti plně svéprávná. Závěť byla sepsána notářským zápisem, tedy ve formě veřejné listiny, a pravdivost údajů v ní uvedených nebyla v řízení vyvrácena. Byť byla závěť sepsána krátce před smrtí zůstavitelky ve zdravotnickém zařízení, v době, kdy již byla zůstavitelce poskytována pouze paliativní péče a podávány tišící léky, a zůstavitelka trpěla lehkou demencí, byly podle závěru znalců její ovládací a rozpoznávací schopnosti na takové úrovni, že si byla schopna uvědomit smysl, obsah a podstatu svého právního jednání a posoudit jeho následky, resp. že byla schopna uskutečnit dlouhodobě zvažovaný záměr stran uspořádání svých majetkových poměrů pro případ smrti. Skutečnost, že do závěti vtělená poslední vůle zůstavitelky odpovídá jejímu dlouhodobému záměru, tedy že vůlí zůstavitelky bylo vydědit žalobkyni a povolat žalované za své dědice, má soud za prokázanou výpověďmi svědků [adresa] a Bělohoubkové jako osob, s nimž se zůstavitelka stýkala po mnoho let a až do konce svého života, resp. do své poslední hospitalizace, a jimž se svěřovala s osobními záležitostmi. Výpovědi těchto svědků odpovídají výpovědím žalovaných.

35. Soud proto neshledal důvody pro neplatnost závěti ve smyslu ustanovení § 581 o. z.

36. Podle § 1537 o. z. zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině.

37. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, ve znění pozdějších předpisů, je-li účastníkem někdo, kdo neumí nebo nemůže číst nebo psát, může notář sepsat notářský zápis pouze za účasti dvou svědků úkonu. Tito svědci musí být přítomni při projevu účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu a při předčítání notářského zápisu a jeho schválení tím účastníkem, v jehož zájmu byli přítomni.

38. Podle § 66 notářského řádu svědky totožnosti a svědky úkonu nemohou být osoby, které nejsou plně svéprávné, osoby nevidomé, neslyšící nebo němé a osoby, které nemohou číst nebo psát. Dále jimi nemohou být osoby blízké účastníkům a osoby, které mají zájem na právním jednání a jeho obsahu nebo se jich týká jinak, a pracovníci notáře, který notářský zápis sepisuje.

39. Podle § 1539 odst. o. z. svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.

40. Dědic nebo odkazovník není podle § 1540 odst. 1 o. z. způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.

41. Podle § 22 odst. 1 o. z. osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

42. Jiné osoby v poměru rodinném (např. tety, strýcové) nebo obdobném (druh a družka, pěstouni apod., viz Beck I 22 8) se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Aby se jednalo o osobu blízkou, musí být dán jak rodinný nebo obdobný poměr (nikoliv pouze přátelský vztah, Leges I 22 30), tak současně důvodný předpoklad, že by taková osoba vnímala újmu způsobenou osobě blízké jako újmu vlastní, ač by to nemuselo být vzájemné (Leges I 22 34). (BODEČKOVÁ, [jméno FO]. § 22 [Osoby blízké]. In: PETROV, [jméno FO], VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, marg. č. [hodnota].)

43. Není sice vyloučeno, aby za osoby blízké byly považovány i osoby v přátelském vztahu, ovšem muselo by se jednat o natolik intenzivní přátelský vztah – např. známost osob od dětství, časté trávení společných dovolených, pravidelný kontakt – aby bylo možné dospět k závěru, že jedna z těchto osob by újmu druhé mohla považovat za újmu vlastní (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2018, sp. zn. II. ÚS 955/18, dostupný na www.nalus.usoud.cz)

44. V případě žalované 1) a [jméno FO] nelze hovořit o natolik intenzivním přátelství, aby je bylo možno považovat za osoby blízké ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 o. z. Žalovaná a svědkyně jsou bezpochyby kamarádkami, které spojuje společný zájem o sport, při jehož provozování se také potkávají. Jinak spolu ale čas běžně netráví, mají každá vlastní zájmy, jejich rodiny se nestýkají. Skutečnost, že žalovaná 1) vystupovala jako svědek na svatbě [jméno FO], z ní nedělá osobu blízkou. Soud proto neprováděl žalobkyní navrhovaný důkaz svatebním videem. Ať již by žalovaná 1) v (jistě emotivním) projevu na svatbě své kamarádky uváděla cokoliv, nevyšly v řízení najevo žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že je jejich vzájemný vztah přátelským vztahem vyšší kvality než běžné kamarádství.

45. Nadto je třeba podotknout, že nezpůsobilost svědkyně, byla-li by prokázána, by mohla mít za následek neplatnost závěti toliko ve vztahu k žalované 1), nemohla by tedy vést k závěru o tom, že po zůstavitelce nastupuje dědění ze zákona, jehož se žalobkyně domáhá (k tomu obdobně srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1765/2004, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2005, nebo jeho rozsudku ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3098/2011, jejichž závěry jsou využitelné i za současné právní úpravy).

46. Jelikož zjištěný skutkový stav nesvědčí závěru o neplatnosti závěti z důvodů namítaných žalobkyní, nenastupuje po zůstavitelce zákonná dědická posloupnost a žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

47. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovaným, které byly z procesního hlediska zcela úspěšné, právo na jejich plnou náhradu, když neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro výjimečné odepření náhrady nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř.

48. Žalobkyně argumentovala tím, že výsledek řízení, k jehož zahájení ji vedly skutečnosti zjištěné z propouštěcí zprávy [právnická osoba], byl zcela závislý na znaleckém posouzení, přičemž názor znalce se v jeho průběhu změnil.

49. Podání žaloby, resp. zpochybnění poslední vůle zůstavitele v pozůstalostním řízení a následné vyvolání sporu o dědické právo, by mělo být výsledkem zodpovědné a kvalifikované úvahy presumptivního dědice. Nebylo by spravedlivé, aby jeden z presumptivních dědiců vyvolal spor o dědické právo na základě svých domněnek, bez jejich dostatečného ověření, přistoupil k podání žaloby, a nenesl pak následky případného neúspěchu. Důvodem zvláštního zřetele hodným, pro který by mohla být (úspěšným) žalovaným odepřena náhrada nákladů řízení, zcela jistě není, že žalobkyně jako vnučka zůstavitelky dovolávající se svého zákonného dědického práva čerpala informace o zdravotním stavu své babičky pouze z propouštěcí zprávy a jiné informace o jejím stavu v době sepisu závěti ani o jejích záměrech k dispozici neměla. Naopak tato skutečnost je přinejmenším zarážející a nelze ji klást k tíži žalovaným.

50. Soud při úvaze o mimořádném odepření náhrady nákladů žalovaným přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně odmítla vyplacení finanční náhrady odpovídající hodnotě povinného dílu nepominutelného dědice, která jí byla ze strany žalovaných nabízena před zahájením řízení. Podání žaloby za této situace bylo ze strany žalobkyně zjevně uváženým krokem a je na žalobkyni, aby nesla následky s tím spojené.

51. Co se týče majetkových poměrů žalobkyně, dospěl soud k závěru, že její finanční a sociální situace není důvodem zvláštního zřetele hodným ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. ani důvodem pro osvobození od soudních poplatků 52. Žalobkyně je sice nezaměstnaná a zdravotní důvody (plánovaná ortopedická operace) ji v současné chvíli neumožňují najít si zaměstnání, avšak žije ve společné domácnosti s partnerem, jehož hrubý příjem z podnikání činí cca 50.000 Kč měsíčně. Žalobkyně s dětmi a partnerem žije ve vlastní, nezatížené, nemovitosti. V souvislosti s pořízením bydlení nemá žádný dluh, finanční prostředky na zakoupení nemovitosti jí darovala její matka s partnerem. Pravidelné výdaje domácnosti žalobkyně nepřesahují 30.000 Kč měsíčně. Žalobkyně pobírá podporu v nezaměstnanosti, ale není poživatelem žádných sociálních dávek spojených s hmotnou nouzí, nepobírá ani přídavky na děti. Z předložených výpisů z účtu mapujících pravidelné příjmy a výdaje nevyplývá, že by žalobkyně byla v sociální situaci, která by jí znemožňovala či zásadně ztěžovala zajišťování základních životních potřeb. Naopak struktura výdajů svědčí spíše o zcela standardním životním stylu, neodpovídá sociální situaci člověka pohybujícího se na hranici životního minima. Dcera žalobkyně navštěvuje ZUŠ, žalobkyně pravidelně hradí např. streamovací službu Netflix, využívá služeb automyčky, platí hradí služby společnosti Apple. Pokud žalobkyně hradí měsíčně splátky dluhů, jedná se o bezúčelové spotřebitelské úvěry, jejichž uzavření bylo zcela na vůli žalobkyně.

53. Náklady žalovaných činí 79.521 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 57.320 Kč stanovené podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12. 2024 za jedenáct úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 9. 12. 2022, ze dne 19. 9. 2023, ze dne 6. 11. 2023, ze dne 21. 11. 2023, ze dne 25. 3. 2024 a ze dne 23. 5. 2024, účast na jednání soudu dne 20. 10. 2023, dne 13. 12. 2023, dne 21. 2. 2024 a dne 10. 4. 2024) ve výši 2.500 Kč za úkon a z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 za dva úkony právní služby § 11 odst. 1 advokátního tarifu (písemné podání ze dne 28. 1. 2025, účast u jednání soudu dne 14. 3. 2025) ve výši 3.700 Kč při zastupování dvou osob, hotových výdajů advokáta ve výši celkem [hodnota] podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 za jedenáct režijních paušálů po 300 Kč a dva režijní paušály ve výši 450 Kč stanovené podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 za každou ze zastupovaných osob a náhrady za DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 13.801 Kč, neboť zástupce žalovaných doložil, že je plátcem této daně.

54. Náklady žalovaných jako nerozlučných společníků je žalobkyně povinna hradit žalovaným společně a nerozdílně (§ 140 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

55. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna k náhradě nákladů, které stát vynaložil na znalečné a svědečné, v plné výši, když předpoklady pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků nebyly shledány. Zálohou nepokryté náklady na znalečné, které byly vynaloženy z rozpočtových prostředků státu, činí 72.851 Kč; dne 21. 9. 2023 bylo vyplaceno 15.612 Kč, dne 7. 6. 2024 bylo vyplaceno 6.159 Kč a dne 21. 2. 2025 bylo vyplaceno 51.080 Kč. Na svědečném bylo dne 20. 2. 2024 vyplaceno 3.036 Kč.

56. Pokud žalobkyně namítala, že vysoké náklady na znalečné bylo způsobeny potřebou zpracování revizního znaleckého posudku, soud připomíná, že revizní znalecký posudek byl zpracován na návrh žalobkyně, která zpochybňovala závěry znalce [jméno FO]. Znalec [jméno FO] sice ve své výpovědi změnil svůj původní závěr, k němuž dospěl v písemném vyhotovení znaleckého posudku, ovšem přesvědčivě a logicky osvětlil, co jej ke změně názoru vedlo.

Poučení