49 C 247/2022-82

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících Věry Kadlecové a Vlastimila Lašky v právní věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], bytem v [obec], [ulice] [číslo] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [obec] [číslo] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum], bytem v [obec], [ulice] [číslo] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] o 72.900 Kč s úroky z prodlení, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 72.900 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72.900 Kč za dobu od 19. prosince 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a náhradě nákladů řízení částku ve výši 29.565 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [obec] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce e domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 72.900 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72.900 Kč za dobu od 19. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný pro něj vykonával činnost řidiče (instruktora) autoškoly podle pracovní smlouvy ze dne 18. 7. 2022, sjednaným dnem nástupu do práce byl 20. 7. 2022, sjednaná mzda byla v částce 16.200 Kč měsíčně. Dne 27. 7. 2022 byl žalovaný při výkonu práce řidiče – instruktora autoškoly účastníkem dopravní nehody, kdy došlo ke střetu vozidla Škoda Rapid, ve kterém právě probíhal výcvik žáka, s tramvají. Provozovatelem poškozeného osobního vozidla je žalobce (jedná se o vozidlo autoškoly). Podle zápisu o dopravní nehodě („ nehodový list“) nehodu zavinila žákyně autoškoly [jméno] [příjmení], která nebyla druhému účastníkovi nehody přednost v jízdě. V důsledku nehody na vozidle žalobce vznikla škoda, vozidlo bylo opraveno a uvedeno do původního stavu, žalobce podle vystavené faktury na opravu vozidla vynaložil částku ve výši 143.264,12 Kč. Podle žalobce es žalovaný při jízdě nevěnoval dostatečně této činnosti, jak měl, což u něj nebylo ojedinělé (k prokázání tohoto tvrzení žalobce navrhoval provedení důkazů výslechy řady svědků – žáků autoškoly, kteří byli svědky obdobného chování žalovaného). Žalobce z těchto důvodů rozvázal se žalovaným pracovní poměr ve zkušební době. Dne 9. 12. 2022 pak žalovanému odeslal předžalobní výzvu, v níž jej vyzval k zaplacení částky 72.900 Kč na náhradě škody. Žalovaný si zásilku nevyzvedl, na výzvu žalobce nereagoval, nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Nejprve namítal, že žaloba nevymezuje nehodový děj (žalovaný přitom sám žádný nehodový děj nepopsal, neuvedl v této souvislosti žádné skutkové tvrzení, a to ani na dotaz soudu a po poučení o koncentraci řízení při prvním jednání ve věci dne 27. 7. 2023). Uvedl přitom, že nehodový list předložený žalobcem nemůže nahradit skutková tvrzení žalobce, neboť informace, které jsou v něm uvedeny,„ slouží primárně k uchování základních informací s dopravní nehodou souvisejících, zejména náhrady škody z povinného ručení (…) a zachycení dohody účastníků o tom, kdo byl viníkem dopravní nehody ([jméno] [anonymizováno]) a z jakého důvodu, tj. jakou povinnost porušil (nedání přednosti v jízdě)“. Žalovaný zde nerozporoval, že k nehodě došlo v důsledku zavinění žákyně autoškoly, která nedala přednost v jízdě tramvaji, naopak ještě rozváděl, že„ samotná skutečnost, že viník dopravní nehody dle nehodového listu nedal přednost v jízdě druhému motorovému vozidlu, a došlo k jejich střetu, nic nevypovídá o tom, jaké měl žalovaný v takovém případě reakční možnosti dopravní nehodě zabránit či zmírnit její následky“.

3. Poukazoval-li žalovaný na nedostatek žalobních tvrzení ohledně nehodového děje, žalobce uvedl, že v tomto směru má informační deficit, neboť – na rozdíl od žalovaného – nebyl přítomen nehodě, tedy není schopen děj popsat lépe, než je uvedeno v záznamu o nehodě. Navrhl v této souvislosti provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], která v době nehody řídila vozidlo autoškoly (žákyně autoškoly). Na výzvu soudu učiněnou při jednání pak žalobce doplnil, že k nehodě došlo při teprve třetí jízdě žákyně [příjmení], kdy při třetí jízdě (tj. v druhé etapě výcviku) vůbec žákyně autoškoly neměla být žalovaným navigována na místo křižovatky [ulice] a [ulice] v [obec]. Tato křižovatka je frekventovaným místem, přitom podle vyhlášky č. 167/2002 Sb. má být výcvik ve druhé etapě zaměřen mj. na procvičování získaných základních řidičských dovedností v městském a mimoměstském provozu s nízkou hustotou provozu vozidel (na znění vyhlášky byl žalovaný upozorněn při seznámení s povinnostmi řidiče autoškoly, vyjma toho je per se má znát s ohledem na to, že jde o profesionálního instruktora autoškoly). Nehodový děj podrobněji žalobce rozvedl tak, že žákyně autoškoly jela ve směru jízdy podél tramvajových kolejí, následně chtěla odbočit vlevo, přitom se nedostatečně rozhlédla a odbočila pod jedoucí tramvaj. Podle žalobce„ je velmi pravděpodobné, že k pokynu pro odbočení vlevo muselo dojít přímo od instruktora“ a že„ v takovém případě (i kdyby pokyn nepřišel) musí být instruktor připravený bezprostředně reagovat a především hlídat, zda žákyně v takto hustém provozu smí změnit směr jízdy a vjet na koleje“. Nehoda se stala v hustém silničním provozu na frekventované křižovatce, žákyně byla nucena zvládnout obtížnou dopravní situaci.

4. Na to reagoval žalovaný (po koncentraci řízení) detailním popisem nehodového děje, kdy podle žalovaného byla nehoda – v rozporu s tím, co je uvedeno v nehodovém listě - zaviněna řidičem tramvaje. K nehodě podle žalovaného došlo tak, že vozidlo autoškoly jelo po ulici [ulice], žákyně [příjmení] chtěla odbočit vlevo do ulice [ulice], po konzultaci se žalovaným zapnula levý ukazatel změny směru jízdy, řádně a pomalu si najela do křižovatky, přitom částí vozidla stála na tramvajovém pásu ve svém směru jízdy a čekala, než vozidlo v protisměru (Kia Sorento) dokončí odbočovací manévr doleva (na ulici [ulice]). Před nájezdem na tramvajový pás se žákyně [příjmení] i žalovaný pohledem do zpětného zrcátka ujistili, že zastavení na místě je bezpečné a že„ zezadu bezprostředně nepřijíždí tramvaj“. Odbočovací manévr protijedoucího vozidla podle žalovaného trval desítky sekund (vozidlo dávalo přednost vozidlům jedoucím ve stejném směru jako vozidlo autoškoly). Po celou tuto dobu vozidlo autoškoly stálo. Za této situace došlo„ zezadu k nárazu do výcvikového vozidla tramvají, poškozena byla levá přední část vozidla, zasahující do tramvajového pásu“. Tramvaj před střetem nebrzdila, nezvonila. Řidič tramvaje musel stojící vozidlo autoškoly vidět na vzdálenost cca 400 m, počasí bylo dobré, slunečno, avšak neučinil nic, aby střetu zabránil. [příjmení] [příjmení] i žalovaný byli po střetu otřeseni, ale nijak vážněji zraněni. K nehodě nebyla volána policie, neboť poškození na vozidle i na tramvaji se nejevilo, že by mělo přesáhnout částku 100.000 Kč. Přístup řidiče tramvaje byl podle žalovaného„ arogantní“, žalovaný i žákyně [příjmení] podepsali nehodový list„ otřeseni“, bohužel„ v podobě, jak byl předložen na místě samém řidičem tramvaje“. Podle žalovaného žákyně [příjmení] neporušila žádné předpisy, stejně tak žádné předpisy neporušil žalovaný.

5. K prokázání tvrzení ohledně nehodového děje žalovaný navrhl kamerový záznam z tramvaje, která se střetla s vozidlem autoškoly. Soud o poskytnutí tohoto záznamu žádal [anonymizována dvě slova] [územní celek], a. s., avšak k této žádosti [anonymizováno] podnik [územní celek], a. s., soudu sdělil, že vlivem nehodového děje nedošlo k uložení příslušné sekvence vztahující se k předmětné události, tj. dopravní nehodě na křižovatce [ulice] x [ulice] v [obec] dne 27. 7. 2022. Předchozí záznam končí v zastávce [ulice] ve směru do centra, následující záznam začíná až několik minut po události, kdy tramvaj stojí za místem střetu v konečném postavení. K takovým technickým závadám na zařízení, které má dopravní podnik k dispozici, bohužel občas dochází. Z uvedeného důvodu tedy soud nemohl provést důkaz videozáznamem.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 18. 7. 2022 účastníci podepsali pracovní smlouvu, že sjednali mzdu ve výši 16.200 Kč a že dne 27. 7. 2022 vykonával žalovaný práci instruktora autoškoly ve vozidle řízeném žákyní [příjmení] v době, kdy došlo k dopravní nehodě. Žalovaný dále označil za nesporné, že k nehodě došlo při třetí cvičné jízdě žákyně [jméno] [příjmení].

7. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

8. Z pracovní smlouvy ze dne 18. 7. 2022 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali účastníci řízení, žalovaný se zavázal vykonávat práci řidiče autoškoly a před podpisem pracovní smlouvy se seznámil mj. s pracovními povinnostmi. V pracovní smlouvě žalovaný uvedl adresu svého trvalého bydliště ([obec], [ulice] [číslo]), žádnou jinou adresu neuvedl.

9. Z popisu povinností učitele autoškoly soud zjistil, že jde o listinu obsahující seznam povinností učitele autoškoly, je zde uvedeno mj., že učitel praktického výcviku je povinen věnovat se plně výcviku žáka z hlediska pedagogických zásad a metodických a obsahových postupů s důrazem na udržení pozornosti a zájmu žáků (…). S povinnostmi učitele autoškoly byl žalovaný seznámen, což dne 18. 7. 2022 potvrdil připojením podpisu na tuto listinu.

10. Z údajů o dopravní nehodě ze dne 27. 7. 2022 soud zjistil, že k nehodě došlo v čase 10.33 hodin na křižovatce [ulice] a [ulice] v [obec], kdy se střetlo vozidlo [anonymizována dvě slova] [územní celek], a. s., které řídil řidič [jméno] [příjmení] (kurz [číslo], na vozidle byl poškozen 1. a 2. sloupek dveří), a vozidlo Škoda rapid [registrační značka], u něhož je jako řidič uvedena [jméno] [příjmení], jako provozovatel je uveden žalobce, v popisu škody je uveden„ LP blatník, kapota, nárazník a LP kolo“ a dále je zde uveden žalovaný jako instruktor. Na tomto listě je uvedeno, že nehodu zavinila [jméno] [příjmení] ve výcviku tím, že„ nedala přednost“. Nehodový list je podepsán mj. [jméno] [příjmení] a žalovaným jako instruktorem. Soud nemá důvod pochybovat o správnosti informací uvedených v této listině, a to tím spíše, že po provedení tohoto důkazu žádný z účastníků neměl žádné námitky co do pravosti či obsahové správnosti. Žalovaný tehdy (ani dříve) neuvedl naprosto nic, co by vedlo k pochybnostem o tom, že by zápis nemusel odpovídat skutečnému nehodovému ději.

11. Z průkazu žadatele o řidičské oprávnění žákyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žákyně [příjmení] měla cvičné jízdy v I. etapě dne 18. 7. 2022 a dne 19. 7. 2022 a následně ve druhé etapě dne 22. 7., dne 26. 7. a dne 27. 7. 2022 (další potom po nehodě, k níž došlo dne 27. 7. 2022). Dne 27. 7. 2022 tedy měla třetí jízdu ve druhé etapě výcviku.

12. Z přípisu nadepsaného jako„ Žádost zaměstnavatele o náhradu škody“ ze dne 25. 8. 2022 soud zjistil, že ji vyhotovil žalobce a že v ní podrobně rozvedl výši škody a vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 72.900 Kč. Soud však nevzal za prokázané, že by tuto listinu žalobce odeslal (doručil) žalovanému tak, aby vůči žalovanému mohla mít jakékoli právní účinky. Tato okolnost nicméně nemá vliv na rozhodnutí ve věci, neboť soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky později odeslanou výzvou (srov. níže), proto se soud dále otázkou doručení této listiny nezabýval a nevyzýval žalobce k označení důkazů k prokázání tvrzení o odeslání listiny.

13. Z přípisu žalobce ze dne 14. 9. 2022 soud zjistil, že jím žalobce sdělil žalovanému, že s ním rozvazuje pracovní poměr ve zkušební době. Současně tímto přípisem vyzval žalovaného k náhradě škody do 19. 10. 2022 (žalobce uvedl, že žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 143.000 Kč s DPH). V přípisu je dále uvedeno, že žalovaný„ se vzniklou škodou ústně souhlasil a s jejím splacením také, a to ústně i formou sms (…)“ a že„ při nástupu do zaměstnání byl upozorněn na potřebu pojištění odpovědnosti zaměstnance, kterou si (žalovaný) uzavřel až po vytvoření škody, a to dne 9. 8. 2022“.

14. Z podacího lístku žurnalizovaného na č. l. 11 spisu soud zjistil, že žalobce odeslal žalovanému zásilku dne 20. 9. 2022 na adresu [ulice] [číslo] v [obec].

15. Z mailu ze dne 17. 10. 2022 soud zjistil, že jím žalovaný sdělil žalobci, že„ dokument jím zaslaný je neplatný“, neboť„ nelze retrospektivně dávat výpověď, informace v dokumentu jsou nepravdivé a zcela zavádějící, s uznáním údajné škody (žalovaný) nikdy nesouhlasil, auto formálně nepřevzal, nemá podepsanou hmotnou odpovědnost, další nepravdivá skutečnost je, že si měl na začátku pracovního poměru sjednat pojištění, nebyl upozorněn na skutečnost, že žalobce nemá sjednáno havarijní pojištění, dokument = plagiát je neúčinný a dokument převzal na poště dne 5. 10. 2022“.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2022 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 72.900 Kč a náhrady nákladů zastoupení advokátem.

17. Z podacího lístku žurnalizovaného na č. l. 12 spisu soud zjistil, že zástupce žalobce odeslal žalovanému zásilku dne 9. 12. 2022 na adresu [ulice] [číslo] v [obec]. Zásilka měla číslo RR106643624CZ.

18. Z detailní informace k zásilce č. RR106643624CZ soud zjistil, že dne 9. 12. 2022 byla zásilka převzata do přepravy, dne 12. 12. 2022 byla zásilka doručována a dne 13. 12. 2022 byla zásilka uložena na poště, neboť adresát nebyl zastižen.

19. Obě listiny odeslané žalovanému poštou (přípis ze dne 14. 9. 2022 a předžalobní výzva ze dne 9. 12. 2022) byly žalovanému odeslány na adresu jeho trvalého pobytu, kterou uvedl v pracovní smlouvě, nesdělil přitom žalobci žádnou jinou korespondenční adresu, na niž by přebíral poštu (srov. vyjádření žalovaného k dotazu soudu při jednání dne 27. 7. 2023). Zatímco první přípis (ze dne 14. 9. 2022) žalovaný evidentně převzal (jak o tom svědčí jeho reakce v mailu ze dne 17. 10. 2022), u druhého přípisu toto není zřejmé, což však nemá vliv na rozhodnutí ve věci (výzva k náhradě škody ze dne 14. 9. 2022 byla nepochybně žalovanému doručena, jak o tom svědčí obsah mailu ze dne 17. 10. 2022, následná předžalobní výzva tak již má význam pouze z hlediska náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že byla odeslána, což žalobce prokázal, jsou splněny podmínky podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., a soud se pro nadbytečnost již nezabýval otázkou, kdy byla tato výzva doručena žalovanému.).

20. Z faktury vystavené dne 23. 8. 2022 soud zjistil, že ji vystavil [anonymizováno] [právnická osoba] na částku 143.264,12 Kč, a to za materiál a práci, které byly podrobně rozvedeny, na automobilu [registrační značka], příjem zakázky dne 28. 7. 2022. Žádný z účastníků neuvedl - ani soud na faktuře neshledává - nic, co by vedlo k pochybnostem ohledně toho, zda vše, co bylo vyfakturováno, bylo provedeno výhradně v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 27. 7. 2022, při které bylo uvedené vozidlo žalobce poškozeno.

21. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že dne 2. 9. 2022 žalobce částku 143.264,12 Kč podle shora uvedené faktury zaplatil dne 2. 9. 2022.

22. Svědkyně [jméno] [příjmení], narozená dne 6. 8. 2004, při výslechu dne 12. 10. 2023 uvedla, že po dopravní nehodě byla otřesena, nepamatovala si podrobnosti. Zároveň nicméně poměrně podrobně popsala děj, který bezprostředně předcházel střetu tramvaje s vozidlem autoškoly. Tento popis se však jeví jako stěží uvěřitelný pro rozpory a pozdější upřesnění, k nimž ze strany svědkyně [příjmení] došlo. Svědkyně například uváděla, že před střetem jela ve vozidle autoškoly po ulici [ulice], žalovaný ji„ chtěl vzít do uličky, kam standardně jezdí zkoušející v rámci zkoušky“, svědkyně dala světelný signál, že bude odbočovat, ve zpětném zrcátku kontrolovala, že může odbočit, kontroloval to i instruktor, naproti jelo vozidlo, které ukazovalo, že bude také odbočovat do té samé uličky, pak se tam ale„ nějak motalo“, trvalo to delší dobu,„ snad tři minuty“, a poté došlo k nárazu tramvaje. Později svědkyně na dotaz soudu upřesnila, že jela původně po ulici [ulice] (tedy nikoli [ulice]). Dále pak – po konfrontaci s mapou - svědkyně uvedla, že protijedoucí vozidlo„ chtělo nejprve odbočit doprava, ale náhle změnilo směr a jelo doleva“. Na dotaz zástupce žalovaného ještě později uvedla, že nedokáže odhadnout dobu mezi zastavením vozidla autoškoly a okamžikem nárazu, a že„ to všechno bylo strašně rychlé“. Svědkyně tedy uváděla nesrovnalosti ohledně ulice, po níž mělo vozidlo autoškoly před zahájením odbočovacího manévru jet ([ulice], později [ulice]), nesrovnalosti ohledně manévru údajného protijedoucího vozidla (původně mělo odbočovat do téže ulice [ulice] jako svědkyně [příjmení], to by však nemělo žádný vliv na vozidla jedoucí rovně ve směru jako svědkyně [příjmení] a nebyl by důvod, aby jim protijedoucí vozidlo dávalo přednost, teprve po konfrontaci se situací na mapě svědkyně toto„ upřesnila“ tak, že původně mělo protijedoucí vozidlo odbočovat na jednu stranu, poté však zmatkovalo a nakonec odbočilo na druhou stranu) i nesrovnalosti ohledně délky doby, která měla uplynout mezi zastavením vozidla autoškoly a okamžikem střetu (nejprve svědkyně uvedla dobu tří minut, později uvedla, že„ to bylo všechno strašně rychlé“). Tyto nesrovnalosti mohou být ovlivněny okolností, že svědkyně v době nehody byla žákyní autoškoly, nezletilá (zletilosti nabyla teprve dne 6. 8. 2022, tj. krátce po nehodě) a byla na místě řidiče ve vozidle, které se střetlo s tramvají, což nepochybně mohlo mít vliv na to, zda a co si z události pamatovala. Všechny tyto nesrovnalosti a současně rozpor mezi výpovědí svědkyně [příjmení] a obsahem nehodového listu pak vedou soud k závěru, že výpovědí svědkyně [příjmení] nevzal za prokázaný děj, k němuž došlo bezprostředně před nehodou dne 27. 7. 2022.

23. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] (tento důkaz soud provedl, aniž jej navrhovali účastníci, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., neboť to shledal potřebným ke zjištění skutkového stavu, přičemž tento důkaz vyplýval z obsahu spisu, jak o tom soud účastníky poučil při jednání dne 12. 10. 2023) soud zjistil, že tento svědek řídil dne 27. 7. 2022 tramvaj, která se střetla s vozidlem autoškoly žalobce. Tento svědek popsal průběh nehody (a bezprostředně předcházející děj) následovně: Vozidlo autoškoly stálo na ulici [ulice], na křižovatce ulic [ulice] a [ulice] (křižovatku svědek označoval jako„ křižovatka u Moravské zemské knihovny“), stálo mimo tramvajový pás. Zezadu se ke křižovatce blížila tramvaj, kterou řídil svědek (tj. ve směru do centra). Svědek brzdil a zvonil, neboť křižovatku považoval za problematickou. Přesto vozidlo autoškoly učinilo pohyb, začalo odbočovat doleva, a v důsledku toho došlo ke střetu vozidla autoškoly a vozidla tramvaje. Poškození vozidel se nejevilo jako rozsáhlé, proto nebyla volána policie. Řidič tramvaje nicméně volal dispečink, který přijel na místo a nehodu šetřil. Sepis nehodového listu provedl pracovník dispečinku, žalovaný s ním v této souvislosti spolupracoval, pouze trval na tom, aby v listě byla jako viník nehody uvedena žákyně autoškoly, [jméno] [příjmení]. Proto byl takto vyplněn nehodový list, žalovaný tam byl uveden jako instruktor. Sám žalovaný bezprostředně po nehodě sděloval, že dávali pozor na protijedoucí vozidlo a přehlédli zezadu jedoucí tramvaj. Nehodový list podepsal žalovaný i svědkyně [příjmení]. Žalovaný se po nehodě jevil zcela normálně, spolupracoval, pouze požadoval, aby jako viník byla uvedena žákyně autoškoly, nikoli on. Svědek po nehodě nijak neověřoval funkčnost nahrávacího zařízení, nemá k tomu příslušná oprávnění, k tomuto mají přístup pracovníci dispečinku, kteří po příjezdu vytáhnou datovou kartu a zabezpečí data.

24. Jde-li o výpověď svědka [jméno] [příjmení], soud naprosto nemá důvod pochybovat o pravdivosti jeho výpovědi. Svědek byl o následcích vědomě nepravdivé výpovědi soudem řádně poučen a není zřejmé, z jakého důvodu by svědek měl vypovídat nepravdivě (jak dovozoval žalovaný, byť ani sám žalovaný žádný takový důvod neuvedl). Především však je nutno zdůraznit, že výpověď svědka [jméno] [příjmení] byla zcela konzistentní, logická, bez rozporů a zejména v souladu s obsahem nehodového listu, který podepsali na místě všichni přítomní účastníci nehody, tj. řidič tramvaje, svědkyně [příjmení] coby žákyně autoškoly a žalovaný coby instruktor autoškoly. Nenabízí se žádný (rozumný) důvod k tomu, aby zápis o nehodě (nehodový list) byl na místě bezprostředně po nehodě vyplněn všemi zúčastněnými v rozporu se skutečností a aby všichni zúčastnění takto nepravdivě zaznamenaný děj potvrdili svým podpisem. Nelze přehlédnout též to, že sám žalovaný obsah této listině po jejím provedení soudem nijak nezpochybňoval, s tvrzením o odlišném skutkovém ději přišel teprve později (srov. shora). Ze všech těchto důvodů soud vzal za prokázaný skutkový děj bezprostředně před nehodou tak, jak jej popsal svědek [jméno] [příjmení] ve spojení s nehodovým listem.

25. Navrhoval-li pak žalovaný k prokázání svého skutkového tvrzení o nehodovém ději provedení důkazu vlastní účastnickou výpovědí, soud tento důkaz neprovedl, neboť skutkový stav v tomto směru byl nade vší pochybnost zjištěn výpovědí svědka [příjmení] ve spojení s nehodovým listem (srov. ustanovení § 131 odst. 1 o. s. ř.). Vyjma toho s vlastní verzí nehodového děje (a souvisejícím návrhem na prokázání takových nových tvrzení) žalovaný přišel poté, co řízení bylo koncentrováno. Žalovaný má nepochybně kdykoli za řízení právo popírat skutková tvrzení žalobce, pokud však chce tvrdit a prokazovat opak, v tomto směru jeho tvrzení a důkazní návrhy podléhají koncentraci řízení, jak o tom byl ostatně soudem u prvního jednání ve věci řádně poučen (srov. protokol z prvního jednání).

26. Ze mzdového výměru soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění (výše sjednané mzdy 16.200 Kč měsíčně byla mezi účastníky nesporná).

27. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s ř.), a se zohledněním nesporných tvrzení účastníků (srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.) učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

28. Podle pracovní smlouvy ze dne 18. 7. 2022 žalovaný vykonával pro žalobce práci lektora (instruktora) autoškoly. Mzda byla sjednána v částce 16.200 Kč měsíčně. Dne 27. 7. 2022 žalovaný byl jako instruktor autoškoly ve vozidle, které v rámci výcviku řídila žákyně [jméno] [příjmení], narozená dne 6. 8. 2004. Toto vozidlo jelo po ulici [ulice] ve směru do centra města Brna a chystalo se odbočit doleva do ulice [ulice]. Svědkyně [příjmení] s vozidlem zastavila, stála mimo tramvajový pás a dávala světelné znamení o změně směru jízdy. V té chvíli se v témže směru zezadu blížila tramvaj, která brzdila a dávala zvukový signál (srov. výpověď svědka [příjmení]). Svědkyně [příjmení] však v téže chvíli zahájila odbočovací manévr, najela přední částí vozidla do tramvajového pásu a tam došlo ke kolizi tramvaje s vozidlem autoškoly. Bezprostředně po nehodě nebyla volána policie, neboť účastníkům se škoda na vozidlech nejevila jako větší, byl však volán dispečink [anonymizována dvě slova] [územní celek], a. s., který na místě provedl šetření a vyplnil nehodový list, který následně podepsali svědek [příjmení] (řidič tramvaje), svědkyně [příjmení] (žákyně autoškoly) a žalovaný (instruktor autoškoly). Žalovaný při sepisu nehodového listu spolupracoval, uváděl, že dávali pozor na protijedoucí vozidlo a přehlédli tramvaj jedoucí zezadu. Při nehodě bylo mj. poškozeno vozidlo žalobce, jeho oprava stála 143.264,12 Kč, žalobce tuto částku zaplatil (srov. fakturu a výpis z účtu žalobce). Žalobce následně opakovaně vyzýval žalovaného k náhradě škody, a to přinejmenším přípisem ze dne 14. 9. 2022 a naposledy předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2022. Listiny žalobce žalovanému odesílal na adresu jeho trvalého pobytu, kterou žalovaný uvedl v pracovní smlouvě. Jinou korespondenční adresu žalovaný žalobci nesdělil (srov. sdělení žalovaného na dotaz soudu při jednání dne 27. 7. 2023). Na adrese trvalého pobytu žalovaný předžalobní výzvu nepřevzal.

29. Projednávanou věc je i v současné době – vzhledem k tomu, že ke škodní události, z níž žalobce odvozuje své právo na náhradu škody, došlo dne 27. 7. 2022 – třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 19. 8. 2022 (dále jen„ zák. práce“).

30. Podle ustanovení § 250 zák. práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

31. Žalovaný u žalobce vykonával práci instruktora autoškoly. Bylo jeho pracovní náplní mj. dohlížet nad výcvikem žáků autoškoly a vzdělávat je, pokud jde o řízení vozidel. V rámci této povinnosti byl žalobce nepochybně povinen dbát – mimo jiné - o to, aby nedošlo k dopravní nehodě, aby nedošlo k újmě na zdraví (žáka ve výcviku i jiných osob) či škodě na majetku, mj. též na vozidle autoškoly. Pro práci instruktora (lektora) autoškoly je typické to, že dohlíží nad postupem žáka ve výcviku. Dává mu pokyny k jízdě (pokyny k trase, po které má žák jet, pokyny ke konkrétním úkonům aj.), předává mu řidičské dovednosti, kontroluje jeho jízdu a mj. má též možnost do jízdy zasáhnout – nejenom vydáním pokynu, ale též použitím vlastních pedálů, jimiž je vozidlo autoškoly opatřeno (shodný závěr srov. též rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 24 C 83/2020). Takový postup lze také zcela legitimně od lektora autoškoly očekávat.

32. Jestliže tedy žalovaný dne 27. 7. 2022 při výkonu práce během výcviku se žákyní autoškoly [jméno] [příjmení] při jízdě po ulici [ulice] v [obec], resp. odbočování z této ulice doleva ve směru na ulici Hrnčířskou dal pokyn k odbočení doleva, přitom nezkontroloval, zda lze bezpečně odbočit, případně, pokud to zkontroloval, nezasáhl, ačkoli zezadu se k vozidlu autoškoly bezprostředně blížilo vozidlo tramvaje, v důsledku čehož došlo ke střetu vozidla autoškoly s vozidlem tramvaje a k poškození vozidla autoškoly, porušil povinnosti, které mu plynou z jeho pracovního poměru (povinnosti instruktora autoškoly).

33. Vznik škody (poškození vozidla autoškoly, na jehož opravu žalobce vynaložil částku 143.264,12 Kč, jak bylo prokázáno) je zde v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaným. Zavinění žalovaného je dáno přinejmenším formou nedbalosti, ostatně zavinění ve formě úmyslu žalobce ani netvrdil.

34. Podle ustanovení § 257 odst. 2 zák. práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

35. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán od 20. 7. 2022 (sjednané datum nástupu do práce), nelze zjistit jeho průměrný měsíční výdělek postupem uvedeným v ustanovení § 354 zák. práce, soud tedy vycházel z pravděpodobného výdělku (srov. ustanovení § 355 zák. práce). S ohledem na ustanovení § 355 odst. 2 zák. práce pak soud odvodil pravděpodobný měsíční výdělek od výše sjednané mzdy, tj. od částky 16.200 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že tuto částku si účastníci sjednali, vychází z ní soud jako z pravděpodobného výdělku. Čtyřapůlnásobkem této částky podle ustanovení § 257 odst. 2 zák. práce je pak částka ve výši 72.900 Kč.

36. Ze shora uvedených důvodů soud dovodil, že žaloba je důvodná, pokud jde o žalovanou jistinu. Žalovaný je odpovědný za vzniklou škodu a je povinen k její náhradě v částce 72.900 Kč.

37. Žalobce vyzval žalovaného k náhradě škody mj. přípisem ze dne 14. 9. 2022, který si žalovaný převzal dne 5. 10. 2022 (srov. mail žalovaného ze dne 17. 10. 2022). Jestliže žalovanému byla výzva reálně doručena dne 5. 10. 2022 (zde soud pomíjí otázku, kdy se dostala do sféry dispozice žalovaného, neboť pro posouzení ve věci je tato otázka bez významu), byl povinen plnit bez zbytečného odkladu (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o.z.), tj. v řádu dní. Protože tuto svou povinnost nesplnil, je v prodlení, a to mj. v období od 19. 12. 2022 (za něž se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení; za předchozí období se žalobce úroku z prodlení nedomáhá, soud se tedy – vázán žalobním petitem – nezabýval otázkou, odkdy žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení). Žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

38. Žaloba je tedy důvodná i ve vztahu k žalovanému úroku z prodlení, a soud jí tedy v celém rozsahu vyhověl. O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

39. Namítal-li žalovaný, že žalobce jako provozovatel autoškoly mohl a měl mít sjednáno havarijní pojištění, a dovozoval-li z absence tohoto pojištění jakékoli důsledky ve vztahu ke své osobě, těmto úvahám přisvědčit nelze. Je zcela irelevantní, zda havarijní pojištění lze sjednat či nikoli. Provozovatel vozidla (ani provozovatel autoškoly) není povinen mít sjednáno havarijní pojištění. Instruktor autoškoly nemůže bez dalšího spoléhat na to, že jeho zaměstnavatel takové pojištění má, a rezignovat na plnění svých pracovních povinností. Ostatně stejně jako žalovaný dovozuje, že žalobce mohl mít sjednáno havarijní pojištění, mohl mít sám žalovaný sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání. Tuto námitku žalovaného tedy soud shledává jako zcela nepřípadnou, z hlediska posouzení ve věci irelevantní.

40. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalobci (který doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.645 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 24.120 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za šest úkonů právní služby po 4.020 Kč, dále za šest náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, předžalobní výzva, účast u jednání soudu (tři úkony – jednání dne 27. 7. 2023, dne 12. 10. 2023 a dne 23. 11. 2023).

41. Náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nenáleží, neboť zástupce žalobce, advokát Mgr. [jméno] [příjmení], v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb. neprokázal, že je plátcem této daně (shodně srov. též například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1227/2012).

42. Náhradu za další úkony, které žalobce ve věci učinil (podání repliky, doplnění k výzvě soudu), soud žalobci nepřiznal, neboť všechna tvrzení, která v nich žalobce učinil, a důkazy, které v nich označil, mohl uvést a označit již v žalobě, případně při prvním jednání ve věci. Učinil-li tak v dalším (jiném) podání a vznikl-li mu v této souvislosti jakýkoli náklad, nejde o náklad vynaložený účelně, který jediný lze nahrazovat (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud tedy nad rámec shora uvedeného žalobci další náhradu nákladů řízení nepřiznal.

43. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 29.565 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

44. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát v tomto řízení vynaložil částku ve výši 3.012 Kč na svědečné svědka [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela neúspěšný, soud mu podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby tento náklad státu nahradil. O třídenní pariční lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

Poučení