49 C 26/2023 - 44

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 73 862 Kč s příslušenstvím + 73 862 Kč s příslušenstvím (původně o zaplacení 190 000 Kč s příslušenstvím + 190 000 Kč s příslušenstvím) takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 54 704 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 54 704 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 116 138 Kč od 17. 5. 2023 do 27. 7. 2023, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně a) domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 18 158 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 18 158 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 116 138 Kč od 16. 11. 2022 do 16. 5. 2022, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 54 704 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 54 704 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 116 138 Kč od 17. 5. 2023 do 27. 7. 2023, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se v části, ve které se žalobce b) domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci b) částku 18 158 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 18 158 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 116 138 Kč od 16. 11. 2022 do 16. 5. 2022, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 23 093 Kč k rukám právního zástupce žalobců, [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokátovi, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou ze dne 18. 5. 2023 domáhali na žalované zaplacení částky 190 000 Kč pro každého s příslušenstvím jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci zahájili dne 5. 12. 2008 řízení o vyklizení nemovitostí, které byly užívány žalovaným v posuzovaném řízení. Řízení bylo skončeno dne 19. 5. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek. Řízení trvalo 13 let, 5 měsíců a 14 dní, přičemž žalobci se nedomnívají, že tato doba je přiměřená. K délce řízení žalobci nijak negativně nepřispěli, naopak k tomu přispělo obstrukční jednání žalovaného. Žalobci žalovanou vyzvali k uhrazení předmětných částek dne 16. 11. 2022, ke dni podání žaloby se žalovaná nevyjádřila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 31. 7. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobci každý dne 16. 11. 2022 uplatnili nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 190 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobců došlo dne 26. 7. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla každému z žalobců zadostiučinění ve výši 116 138 Kč. Žalovaná uvedla, že dospěla k základní částce 19 000 Kč za rok (první dva roky v poloviční výši), přičemž řízení trvalo 14 let a 7 měsíců. Shledala důvody pro snížení základní částky o 65 % (40 % z důvodu složitosti řízení, 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a 15 % pro sdílení nemajetkové újmy mezi žalobci) a zvýšeno o 10 % z důvodu postupu soudu, když se v řízení vyskytlo několik období nečinnosti. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o vyklizení nemovitosti. Soud posuzoval v řízení [spisová značka] i otázky platnosti rozhodnutí pozemkového úřadu, žalobci v posuzovaném řízení v průběhu řízení upravovali a měnili předmět řízení, řízení bylo opakovaně přerušeno, soud v řízení [spisová značka] též rozhodoval o osvobození od soudních poplatků a vedl žalobce k odstranění vad žaloby, na straně žalované se rozšířil v průběhu řízení počet účastníků, soud provedl dokazování větším množstvím listin včetně místního šetření a dokazování za účelem geometrického vytyčení parcely. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy. V řízení [spisová značka] rozhodoval soud prvního stupně dvakrát, odvolací soud dvakrát a je podáno dovolání, procesně bylo odvolacím soudem rozhodováno dvakrát v otázce přerušení řízení, v řízení [spisová značka] bylo věcně rozhodováno soudem prvního stupně i odvolacím soudem dvakrát, o odvolání proti odmítnutí žaloby pak rozhodoval i odvolací soud. Domnívá se, že přiznaná částka je dostatečná a navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. V replice ze dne 4. 8. 2023 žalobci uvedli, že žalobu berou zpět co do částky 116 138 Kč za každého, a to z důvodu plnění žalované. Dále uvedli, že nelze mít řízení za složité, když v řízení mělo být rozhodováno o tom, zda ve správním řízení došlo k nabytí právní moci rozhodnutí či nikoliv. Dále uvedli, že ke změně žaloby byli donuceni soudem, když několikrát byli vyzváni ke konkretizaci vyklizení věcí. Dále uvedli, že nikdy v řízení nedošlo k rozšíření počtu účastníků na straně žalovaných, stejně jako nedošlo k tvrzenému odmítnutí žaloby. Dále uvedli, že by nemuselo dojít k vytyčení parcely, když žalobci žádali vyklizení parcel definovaných číslem parcelním dle evidence katastru nemovitostí. K trojinstančnosti řízení se žalobci vyjadřují tak, že k dovolání v posuzovaném řízení došlo, ale to není v požadavku žalobců zahrnuto. Žalobci tak trvají na své žalobě ve zbylém rozsahu.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 8. 2023, č. j. 49 C 26/2023-35, bylo řízení ve vztahu k žalobkyni a) částečně zastaveno co do částky 116 138 Kč, současně bylo co do částky 116 138 Kč také řízení částečně zastaveno ve vztahu k žalobci b). Usnesení nabylo právní moci dne 6. 9. 2023.

5. Žalobci i žalovaná souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání.

6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

7. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobci u žalované 16. 11. 2022 uplatnili předmětný nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Dále je nesporné, že žalovaná projednala nárok žalobců dne 16. 11. 2022, přičemž žalovaná uznala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, a žalobci mají nárok za nepřiměřenou délku řízení na finanční zadostiučinění.

8. Z obsahu relevantních listin ze spisu [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující:

9. Žalobci podali dne 5. 12. 2008 žalobu na vyklizení nemovitosti, společně s žalobou zaplatili soudní poplatek. Žaloba byla společně s předvoláním na den 13. 2. 2009 zaslána žalovanému dne 22. 1. 2009. Dne 2. 2. 2009 požádal žalovaný o změnu termínu jednání a zaslal vyjádření k žalobě, ve které navrhl zamítnutí. Usnesením ze dne 3. 2. 2009 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], když se v tomto řízení domáhal žalovaný, aby soud nahradil rozhodnutí pozemkového úřadu v restitučním řízení týkající se předmětných nemovitostí, usnesení nabylo právní moci dne 26. 2. 2009. Ve dnech 27. 8. 2009, 22. 10. 2009, 21. 12. 2009, 22. 2. 2010, 24. 5. 2010, 21. 6. 2010, 22. 10. 2010, 26. 1. 2011, 29. 6. 2011, 27. 7. 2011, 31. 10. 2011, 6. 2. 2012, 11. 5. 2012, 17. 9. 2012, 8. 1. 2013, 11. 4. 2013, 11. 7. 2013, 11. 10. 2013, 14. 10. 2013, 20. 1. 2014 úřední záznamy o stavu řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne 15. 12. 2014 bylo pokračováno v řízení, jelikož došlo k pravomocnému skončení řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesení napadl odvoláním žalovaný dne 29. 12. 2014. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 11. 2. 2015, usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 6. 2015 bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, usnesení nabylo právní moci dne 13. 8. 2015. Dne 14. 10. 2015 bylo rozesláno předvolání. Usnesením ze dne 6. 11. 2015 došlo ke spojení řízení pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. První ústní jednání ve věci se konalo dne 2. 12. 2015, kde žalovaný vznesl námitku podjatosti soudkyně, za účelem rozhodnutí o námitce podjatosti bylo řízení odročeno. Námitku žalovaný doplnil dne 9. 12. 2015 a věc bylo předložena k rozhodnutí dne 30. 12. 2015. Usnesením [adresa] ze dne 17. 3. 2016 bylo rozhodnuto, že soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. Dále bylo rozesláno předvolání dne 19. 4. 2016, další jednání se konalo dne 18. 5. 2016, kde došlo k přednesu žaloby a dokazování z listin. Další jednání se konalo dne 22. 6. 2016, kde došlo k účastnickým výslechům žalobců a žalovaného. Na jednání dne 31. 8. 2016 bylo pokračování v provádění listinných důkazů. Na jednání dne 30. 11. 2016 bylo pokračování v provádění listinných důkazů. Usnesením ze dne 30. 11. 2016 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla řešena otázka vlastnictví k pozemku, která měla význam pro rozhodování soudu v řízení. Dne 16. 12. 2016 podali žalobci odvolání do usnesení, žalobci byli výzvou ze dne 10. 1. 2017 vyzváni k odstranění vad odvolání, k odstranění vad nedošlo. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 1. 3. 2017, usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 5. 2017 bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 7. 2017. Dne 24. 1. 2018 se konalo v řízení další jednání. Usnesením ze dne 22. 2. 2018 se pokračovalo v řízení, když řízení sp. zn. [spisová značka] pravomocně skončilo. Na jednání dne 26. 3. 2018 bylo pokračování v provádění listinných důkazů. Rozsudkem ze dne 5. 4. 2018, č. j. [spisová značka], bylo žalobě vyhověno, písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno účastníkům dne 7. 5. 2018. Žalovaný podal dne 14. 5. 2018 blanketní odvolání, které dne 25. 5. 2018 doplnil. Usnesením ze dne 28. 5. 2018 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání, soudní poplatek byl uhrazen dne 14. 6. 2018. Dne 28. 6. 2018 bylo odvolání zasláno žalobcům a spis byl odvolacímu soudu předložen dne 22. 8. 2018. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno na jednání dne 21. 2. 2019. Soudce odvolacího soudu požádal dne 25. 3. 2019 o prodloužení lhůty pro vyhotovení rozhodnutí. Usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 2. 2019, č. j. [spisová značka], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 5. 2019. Dne 29. 5. 2019 žalobci soudu předložili návrh na změnu žaloby, usnesením ze dne 12. 8. 2019 byla změna žaloby připuštěna. Následovalo jednání dne 26. 8. 2019, kde byla vznesená žalovaným námitka podjatosti. Usnesením ze dne 31. 8. 2019 byl žalovaný vyzván k doplnění námitky. Žalovaný námitku doplnil dne 9. 9. 2019, spis byl k rozhodnutí o námitce předložen dne 13. 11. 2019. Usnesením [adresa] ze dne 9. 12. 2019 bylo rozhodnuto, že soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. Usnesením ze dne 12. 3. 2020 byli žalobci vyzváni k odstranění vad žaloby. Dne 15. 4. 2020 soud zažádal o zapůjčení spisového materiálu, dne 4. 5. 2020 žádost o součinnost. Na jednání dne 20. 5. 2020 bylo pokračování v provádění listinných důkazů, byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, č. j. [spisová značka], bylo žalobě vyhověno, písemné vyhotovení bylo rozesláno dne 26. 6. 2020. Dne 7. 7. 2020 podal žalovaný blanketní odvolání do rozsudku, odvolání doplnil dne 24. 7. 2020. Odvolání žalobcům bylo zasláno dne 22. 3. 2021. Dne 31. 3. 2021 byl spis na základě žádosti předložen [adresa], dne 11. 6. 2021 požádán soud o vrácení spisu, dne 8. 7. 2021 urgováno. Spis předložen odvolacímu soudu dne 27. 7. 2021. Spis předložen k rozhodnutí o námitce podjatosti dne 2. 8. 2021. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 13. 12. 2021 bylo rozhodnuto, že soudci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci. Před soudem odvolacího soudu se konalo jednání dne 8. 3. 2022. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. 3. 2022, č. j. [spisová značka] byl rozsudek soudu I. stupně ve věci samé potvrzen. Soudce odvolacího soudu požádal dne 13. 4. 2022 o prodloužení lhůty pro vyhotovení rozhodnutí. Písemné vyhotovení bylo účastníkům rozesláno dne 9. 5. 2022, rozsudek nabyl právní moci dne 19. 5. 2022. Žalovaný podal dne 27. 6. 2022 dovolání. Usnesením ze dne 29. 6. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, ten byl uhrazen dne 11. 7. 2022. Dovolání bylo žalobcům rozesláno dne 18. 7. 2022. Spis byl dovolacímu soudu předložen dne 12.8. 2022. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 25. 9. 2023, č. j. [spisová značka], bylo dovolání odmítnuto, usnesení nabylo právní moci dne 12. 10. 2023.

10. Soud neprovedl pro nadbytečnost dokazování dalších navržených důkazů, neboť uplatnění nároku u žalované a projednání žádosti žalovanou bylo mezi účastníky nesporné.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

20. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

21. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 26. 7. 2023, kterým přiznala každému z žalobců zadostiučinění ve výši 116 138 Kč za období od 5. 12. 2008 do 26. 7. 2023, když v době projednání žádosti žalobců žalovanou nebylo skončeno dovolací řízení.

22. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

23. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

25. Soud se shoduje s časovým vymezením řízení vůči žalobcům, jak jej určila žalovaná, tedy že za počátek řízení je považováno podání žaloby dne 5. 12. 2008, když žalobci v tomto řízení vystupovali jakožto žalobci i v řízení posuzovaném. Soud posuzoval řízení do data pravomocného skončení řízení vč. řízení dovolacího, tj. do 12. 10. 2023. Co se týká namítaného žalobci, že neuplatnili v žalobě odškodnění za část řízení vedenou před dovolacím soudem, soud v tomto odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, kde je uvedeno, že „[c]o se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3, věty druhé, zákona, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání […].“ 26. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích, soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy řízení trvalo 14 let a 10 měsíců, by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a je toho názoru, že je třeba žalobce odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje částku 19 000 Kč, a to vzhledem k tomu, že se délka řízení blížila 15 letům, které soud považuje již za extrémní (tj. 1 583 Kč za jeden měsíc), přičemž za první dva roky je tato částka snížena na polovinu, a výpočtem dospěl k základní částce 262 833 Kč.

27. Po procesní, skutkové a hmotněprávní stránce byla věc dle soudu mírně složitější, o čemž svědčí především to, že se v řízení musel soud prvního stupně dvakrát, a soud druhého stupně jednou vypořádat se vznesenou námitkou podjatosti žalovaným. Dále musel jednou rozhodnout o změně žaloby, řízení rovněž bylo dvakrát přerušeno, jelikož byla projednávána řízení, která měla vliv na výsledek řízení pod sp. zn. [spisová značka], žalobci byli jednou vyzváni k odstranění vad žaloby, a žalovaný podal dvě odvolaní do procesních usnesení soudu, která byla následně potvrzena soudem odvolacím, jednou bylo rozhodováno o odvolání žalobců. I přes to, že účastníci řízení mají plné právo využít všech svých procesních možností, je třeba soudu k vypořádání se s procesními kroky účastníků poskytnout přiměřeně dlouhý čas. Došlo také ke spojení dvou řízení. Předmětem řízení byla žaloba na vyklizení nemovitosti, přičemž v řízení se konalo několik jednání, na kterém bylo provedeno větší množství listinných důkazů, byly provedeny účastnické výslechy. Vzhledem k tomu soud snížil základní částku o 30 %.

28. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam. Posuzované řízení nepatří typově mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam pro účastníky. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206 / 2010). Soud vzal v potaz, že žalobkyně a) byla vyššího věku. V době zahájení řízení žalobkyni a) bylo 62 let, v současné době je žalobkyni a) 77 let. Věk 75 let tedy žalobkyně a) ke konci posuzovaného řízení překročila. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou judikaturu, dle které jsou osoby pokročilejšího věku v zásadě považovány osoby starší minimálně 75 let. Jsou zde také okolnosti, které význam sporu pro žalobce snižují. Mezi tyto okolnosti lze zařadit to, že posuzované řízení nebylo jediné soudní řízení, v kterém žalobkyně a) vystupovala ([spisová značka]). Soud má za to, že více tíživě vnímá nejistotu o výsledek soudního řízení účastník, který nemá zkušenost s více soudními řízeními. Vzhledem k okolnostem, které význam zvyšují, ale i existenci okolností, které význam snižují, má soud za to, že standardní význam vystihuje posuzované řízení nejlépe.

29. Dále soud základní částku snížil o dalších 10 % za vzájemné sdílení újmy, když v řízení žalobci vystupovali na straně žalující straně společně. Koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob) (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III.ÚS 3369/17).

30. Žalobci se na délce řízení nijak nepodíleli, a to pozitivně i negativně, není tedy důvod k jakékoli úpravě základní částky.

31. Postup orgánů veřejné moci nebyl zcela koncentrovaný. První jednání ve věci se konalo až po sedmi letech ode dne podání žaloby, přičemž při posuzování soud přihlédl k tomu, že k tomuto došlo z důvodu přerušení řízení, během něhož docházelo pravidelně ke kontrole, zda překážka v řízení neodpadla. Rovněž došlo ke zrušení meritorního rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž až po vrácení spisu z odvolacího soudu byli žalobci soudem vyzváni k odstranění vad žaloby. V řízení se objevil delší průtah mezi doplněním blanketního odvolání žalovaným dne 24. 7. 2020 a rozesláním odvolání žalobcům k vyjádření dne 22. 3. 2021, k předložení odvolacímu soudu došlo až 27. 7. 2021, tedy rok po doplnění odvolání bez toho, aniž by ve věci byly konány další úkony směřující ke skončení řízení. Soud také přihlédl k tomu, že dvakrát u odvolacího soudu došlo k prodloužení lhůty pro vypracování rozhodnutí. Proto se soud rozhodl ke zvýšení základní částky o 15 % z důvodu postupu soudu.

32. A konečně řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát, odvolací soud rovněž rozhodoval meritorně dvakrát, dovolací soud rozhodoval ve věci jednou. Z tohoto důvodu došlo k úpravě základní částky, a to ke snížení o 10 %.

33. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 14 roky a 10 měsíců částku 262 833 Kč (13x 19 000 Kč + 10x 1 583 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu složitosti řízení (snížení o 30 %), trojinstančnosti řízení (snížení o 10 %), sdílení újmy (snížení o 10 %) a podílu soudu na délce řízení (zvýšení o 15 %). Každému z žalobců tak náleží zadostiučinění v celkové výši 170 842 Kč, tedy nad to, co plnila žalovaná, přiznal další částku 54 704 Kč, které soud žalobcům přiznal výrokem I. a III. Zároveň žalobcům náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 54 704 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 116 138 Kč od 17. 5. 2023 do 27. 7. 2023. Zákonný úrok žalobcům soud přiznal s ohledem na to, že žalovaná plnila žalobcům přiznanou částku až po uplynutí šestiměsíční lhůty pro projednání nároku, která uplynula žalované dnem 16. 5. 2023. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.

34. Výrokem II. a IV. soud zamítl žalobu co do zbývající částky 18 158 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 18 158 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 116 138 Kč od 16. 11. 2022 do 16. 5. 2023, když teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení.

35. O nákladech řízení soud rozhodl pod výrokem V. podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobci byli úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V řízení vystupovali dva žalobci, kteří se domáhali zaplacení nemajetkové újmy. Dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“) se považuje za tarifní hodnotu 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Za každý úkon ve věci tak ustanovenému zástupci dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 AT náleží odměna ve výši 3 100 Kč. Dle § 12 odst. 4 AT jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Výpočtem tedy soud zjistil, že za jednoho žalobce činí odměna zástupci za jeden úkon částku 2 480 Kč, tj. 4 960 Kč za jeden společný úkon. Soud tedy žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 23 093 Kč, která je tvořena: 2x zaplaceným soudním poplatkem dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tj. celkem 4 000 Kč; mimosmluvní odměnou ve výši 14 880 Kč za společné úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátního tarifu“ (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, replika za dne 4. 8. 2023); paušálem za náhradu hotových výdajů v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby, který byl přiznán ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu; náhradou za DPH ve výši 21 % z mimosmluvní odměny zástupce a paušálu za náhradu hotových výdajů, když soud z informačního systému ARES zjistil, že je advokát plátcem DPH, tj. 3 314 Kč.

36. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobcům náhradu nákladů řízení za předběžné uplatnění nároku u žalované, když dle ust. § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Uplatnění nároku u žalované nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 advokátního tarifu a odměna za něj žalobkyni nenáleží.

Poučení