49 Co 14/2020-997

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1/ [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2/ [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 1.096.108,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, č. j. 43 C 306/2004-890, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 6. 11. 2019, č. j. 43 C 306/2004-903, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba, aby byli žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 920.988,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 920.988,10 Kč od 22. 12. 1998 do zaplacení, částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč od 10. 12. 1998 do zaplacení, částku 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300 Kč od 22. 1. 1999 do zaplacení, částku 135.843,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21.219,50 Kč od 1. 4. 1999 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16.032,20 Kč od 1. 7. 1999 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 98.591,60 Kč od 1. 7. 1999 do zaplacení, částku 27.480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 27.480 Kč od 18. 7. 1997 do zaplacení, částku 1.102,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 1.102,50 Kč od 11. 8. 1997 do zaplacení a částku 395 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 395 Kč od 11. 8. 1997 do zaplacení (výrok I.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává.

2. Soud tak rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalovaný 1/ odčerpal finanční prostředky ve vlastnictví žalobce získané podnikáním žalobce v úklidových službách, za které žalovaný 1/ pořídil pro svou potřebu vozidlo [jméno] [jméno] za 930.988,10 Kč, zaplatil silniční daň za rok 1998 ve výši 300 Kč, pořídil v žalobě blíže specifikované spotřební položky související s využíváním vozidla [jméno] [jméno] celkem za 135.843,30 Kč a pořídil zbraň za 27.480 Kč a střelivo za 1.497,50 Kč. Podnikání v úklidových pracích bylo prováděno na živnostenský list žalobce, proto i prostředky získané tímto podnikáním byly ve vlastnictví žalobce. Žalovaný 1/ byl pouze zplnomocněn k provádění některých činností souvisejících s podnikáním. Pokud žalovaný 1) /použil uvedené finanční prostředky žalobce k nákupu věcí pro svou potřebu, je povinen žalobci uvedené částky zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení. Solidární odpovědnost žalované 2/ je dána tím, že žalovaní byli v rozhodné době manželé a neměli zúžené společné jmění manželů.

3. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobce měl vystavený živnostenský list ze dne 21. 3. 2015 pro předmět podnikání úklidové práce. Veškerou činnost a ekonomickou agendu na základě tohoto živnostenského listu však vykonával a vedl od roku 1996 do roku 1999 žalovaný 1/, který pod identifikačním číslem žalobce pokračoval ve svém dřívějším podnikání v úklidových pracích pro [anonymizována dvě slova], které již jako vedoucí zaměstnanec [anonymizována dvě slova] nemohl nadále uskutečňovat pod svým jménem. Živnostenský list žalobce sloužil pouze ke krytí této činnosti žalovaného 1/. Žalovaný 1/ vedl podnikání sám, organizoval práci zaměstnanců, uzavíral pracovní smlouvy či dodatky k nim, vedl účetnictví, disponoval s finančními prostředky získanými podnikáním, podával všechna daňová přiznání. Žalobce se nezajímal o výsledky svého podnikání, neinkasoval z něj žádný příjem, neuskutečnil žádný výběr či příkaz k úhradě z účtu či z pokladny. Soud proto odmítl verzi žalobce, podle které žalovaný 1/ neoprávněně použil prostředky získané z podnikání pro svou potřebu, protože podle dohody žalobce a žalovaného kryla podnikatelská činnost spočívající v úklidových pracích pro [anonymizována dvě slova] podnikání žalovaného 1/. Žalobce propůjčil žalovanému 1/ své jméno a živnostenské oprávnění k tomu, aby žalovaný 1/ přes zákaz svého zaměstnavatele nadále vykonával činnost v úklidových pracích pro tohoto zaměstnavatele, a žalobce byl srozuměn s tím, že příjmy z uvedené činnosti bude inkasovat žalovaný 1/. Vztah žalobce jako podnikatele a žalovaného 1/ jako osoby k podnikatelské činnosti použité byl pouze tzv.„ naoko“, tedy vyjadřovaný pouze ve vztahu k třetím osobám. Použil-li proto žalovaný 1/ finanční prostředky, ať už na bankovním účtu či z pokladní hotovosti, získané uvedenou podnikatelskou činností v úklidových pracích, kterou na základě dohody se žalobcem fakticky za účelem dosažení vlastního zisku vykonával, pro svoji potřebu, neobohatil se tak na úkor žalobce. Soud dále dovodil, že i kdyby přistoupil na argumentaci žalobce, že finanční prostředky byly získány činností krytou živnostenským listem žalobce, a proto k nim žalobce získal vlastnické právo, pak shledal důvodnou námitku promlčení. Tříletá objektivní promlčecí doba podle ustanovení § 106 odst. 2 a § 107 odst. 2 obč. zák. běžela u jednotlivých položek vždy již ode dne odčerpání peněz bez ohledu na vědomost žalobce. Jak soud v odůvodnění rozsudku podrobně rozvedl, u každé z položek uplynulo od data odčerpání peněz do podání žaloby déle než tři roky. Aplikace desetileté promlčecí doby podle ustanovení § 106 odst. 2 a § 107 odst. 2 obč. zák. není v daném případě na místě. Úmysl žalovaných bezdůvodně se na úkor žalobce obohatit nebo mu úmyslně způsobit škodu nelze dovodit ze skutečnosti, že žalovaný 1/ nakládal s finančními prostředky získanými jeho činností krytou dle dohody se žalobcem živnostenským listem žalobce. Byl to žalovaný 1/, kdo fakticky podnikatelskou činnost vykonával, činil veškeré úkony, nemohl jednat v úmyslu se obohatit či způsobit škodu, když vykonávanou činnost vykonával jako svoje podnikání.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání. Namítl, že skutková zjištění soudu jsou nesprávná a vychází z nesprávně provedených důkazů. Soud čerpal svá skutková zjištění převážně z výpovědi žalobce uskutečněné v procesním postavení obviněného v trestním řízení, přestože mohl výslech žalobce uskutečnit i v rámci tohoto řízení. Jestliže soud výpověď žalobce jako obviněného v trestním řízení použil jako stěžejní důkaz, zcela opomněl, že ji nelze považovat za spolehlivý a zcela pravdivý popis předmětných událostí, ale je třeba ji chápat jako obhajobu osoby obviněné z trestného činu, která může v rámci své výpovědi uvádět cokoliv, tedy třeba i zkreslené či nepravdivé údaje. Nebyly dány podmínky k tomu, aby byla výpověď žalobce jako účastníka řízení nahrazena čtením jeho výpovědi z trestního řízení. Nesprávné je i právní posouzení věci. Soud totiž zcela pominul tu skutečnost, že žalobce jako osoba, na jejíž IČ bylo předmětné podnikání vedeno, na rozdíl od žalovaného 1/ odpovídal za závazky z podnikatelské činnosti celým svým majetkem. Jestliže tedy za závazky týkající se podnikání odpovídal žalobce jako osoba, na jejíž živnostenský list bylo podnikání provozováno a která je podle daňových předpisů povinna platit daně a další povinné platby, příslušely mu bezesporu také veškeré příjmy z podnikatelské činnosti, a to bez ohledu na to, zda podnikatelskou činnost provozoval sám nebo prostřednictvím jiných osob. Podle soudu byla podnikatelská činnost žalobce provozována tzv.„ na oko“ – ve vztahu k třetím osobám, fakticky se jednalo o„ podnikatelskou činnost“ žalovaného 1/, proto si i mohl ponechat pro svou potřebu i finanční prostředky získané touto činností. Takový názor není v právním státě akceptovatelný, neboť zcela nabourává právní jistotu účastníků právních vztahů. Takový názor by znamenal, že by veškeré závazky vyplývající z určité podnikatelské činnosti připadaly osobě, na základě jejíhož živnostenského listu byla podnikatelská činnost formálně provozována, zatímco s veškerými příjmy z takovéto podnikatelské činnosti by mohla beztrestně nakládat podle svého uvážení osoba zcela jiná, která by stála v pozadí tohoto podnikání, která by nemusela nikde oficiálně figurovat a která by současně neodpovídala za žádné závazky z podnikání vyplývající. Rozsudek navíc zcela opomíjí skutečnost, že žalovaný 1/ jednal na základě plné moci, kterou ho žalobce k této činnosti pověřil. Z existence této plné moci pak jednoznačně vyplývá, že žalobce měl v úmyslu podnikatelskou činnost provozovat a že žalovaného 1/ k jejímu výkonu pověřil. Samotná existence plné moci vyvrací názor soudu, že fakticky podnikal žalovaný 1/, neboť tento tak činil jako zmocněnec pověřený k této činnosti žalobcem. Vztah mezi žalobcem a žalovaným 1/ lze považovat za závazkový vztah vyplývající z příkazní smlouvy. Žalobce je proto přesvědčen, že osoba, na jejíž živnostenský list (IČ) je podnikatelská činnost provozována, má nejen povinnost odvádět z této podnikatelské činnosti daně a platit závazky, a dále odpovědnost za dodržování veškerých právních předpisů souvisejících s podnikáním (např. přepisů o bezpečnosti práce apod.), ale tato osoba má na druhé straně současně také právo na příjmy z této podnikatelské činnosti a právo s těmito příjmy nakládat. Názor soudu, že s příjmy z tohoto podnikání, které patřily žalobci jako podnikateli, mohl žalovaný 1/ nakládat podle vlastní úvahy, je zcela nesprávný a neakceptovatelný. Žalobce poukázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 21 Cdo 744/2020, ve kterém Nejvyšší soud – byť v řízení vedeném proti jinému žalovanému – při hodnocení činnosti žalobce dospěl k závěru, že není podstatné, zda podnikatel svou podnikatelskou činnost vykonává„ prostřednictvím“ zaměstnanců, zda jedná osobně, nebo prostřednictvím zástupce, nebo zda za něj určité obchodní záležitosti zařizuje jiná osoba na základě mandátní (příkazní) smlouvy, ani to, jakým způsobem podnikatel nakládá s peněžními prostředky uloženými na jeho bankovních účtech (zda například umožní třetím osobám, aby s těmito peněžními prostředky disponovaly), podstatné je, že jsou splněny všechny znaky podnikání uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 obch. zák., tj. že podnikatel předmětnou soustavnou činnost provádí samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Při posuzování otázky, zda žalobce podnikal v oblasti úklidových prací, je podstatné (mimo jiné) zjištění, zda to byl žalobce, kdo uzavřel se společností„ [anonymizována dvě slova]“ smlouvu o provádění úklidových prací a jehož jménem a na jehož odpovědnost byly úklidové práce u této společnosti prováděny. Závěr o výkonu podnikatelské činnosti žalobcem nevylučují skutečnosti, že„ zakázka na úklidové práce u [anonymizována dvě slova] byla jedinou zakázkou na živnostenský list žalobce“ a že na této zakázce se„ žalobce fakticky nepodílel, ani podílet nemohl, protože byl zaměstnán“, jestliže to byl žalobce, kdo (na základě jemu vydaného živnostenského listu) se společností„ [anonymizována dvě slova]“ uzavřel smlouvu o provádění úklidových prací, a jestliže byly jeho jménem a na jeho odpovědnost úklidové práce pro tuto společnost vykonávány. Žalobce konečně odmítl i úvahu soudu, že nárok žalobce je promlčen. V daném případě činí objektivní promlčecí doba 10 let, neboť se jednalo o bezdůvodné obohacení úmyslné, protože žalovaní 1/ a 2/ si byli oba velmi dobře vědomi, že odčerpávané finanční prostředky patří žalobci. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl.

5. Žalovaný 1/ ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalobce ani po poučení soudem nedoplnil skutečnosti potřebné pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Žalobce neprokázal, zda a jakým způsobem žalovaní neoprávněně použili finanční prostředky žalobce pro vlastní potřebu, a jaká konkrétní dohoda, jakého obsahu a kdy byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným 1/, soud proto žalobu důvodně zamítl. Žalovaný 1/ navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

6. Žalovaná 2/ ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní. Obsah dohody mezi žalobcem a žalovaným 1/ nebyl žalobcem nikdy dostatečně tvrzen ani prokázán. Existovala pouze dohoda, že žalovaný 1/ využije IČ žalobce, ale veškerá činnost včetně zisku bude v jeho moci. Není ani pravda, že by soud vycházel z výpovědi žalobce v trestním řízení jako ze stěžejního důkazu, tato výpověď zapadá do celkového kontextu patrného z ostatních dílčích důkazů. Žalovaná 2/ navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobce (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

8. V projednávané věci došlo k jednáním, která mají zakládat bezdůvodné obohacení žalovaných, popř. kterými měla být žalobci způsobena škoda, před 1. 1. 2014, je proto třeba postupovat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

9. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

10. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

11. V projednávané věci z provedeného dokazování plyne (a mezi účastníky není sporné), že žalobce měl vystavený živnostenský list ze dne 21. 3. 2015 pro předmět podnikání úklidové práce. Na základě tohoto živnostenského listu a pod IČ žalobce vykonával v době od roku 1996 do roku 1999 činnost spočívající v provádění úklidových prací fakticky žalovaný 1/, který pokračoval ve svém dřívějším podnikání v úklidových pracích pro [anonymizována dvě slova] (kdy úklidové práce pro [anonymizována dvě slova] nemohl jako vedoucí zaměstnanec této společnosti nadále sám vykonávat). Žalovaný 1/ vedl podnikání sám bez účasti žalobce, organizoval práci zaměstnanců, uzavíral pracovní smlouvy, vedl účetnictví, disponoval s finančními prostředky získanými podnikáním a podával všechna daňová přiznání. Žalovaný 1/ měl dispoziční právo k účtům žalobce využívaným k provozování této podnikatelské činnosti. Žalobce se naopak o výsledky svého podnikání nezajímal, neinkasoval z něj žádný příjem, neuskutečnil žádný výběr či příkaz k úhradě z účtu či z pokladny.

12. Nelze souhlasit s námitkou žalobce, že soud při zjišťování skutkového stavu vycházel nesprávně z výslechů účastníků řízení a dalších osob provedených v trestním řízení vedeném proti žalobci a žalovanému 1/ a v jiných civilních řízeních. Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (§ 125 o. s. ř.), z okruhu důkazů v civilním řízení tedy nelze vylučovat ani výslechy účastníků či dalších osob provedených v jiném řízení. Takové výslechy nelze považovat za výslechy provedené v projednávané věci, mohou být však provedeny jako listinné důkazy a k údajům z nich zjištěným může (resp. musí) být přihlédnuto v rámci hodnocení důkazů při zjišťování skutkového stavu v daném řízení (§ 132 o. s. ř.).

13. V projednávané věci soud vyšel z širokého okruhu především listinných důkazů, které ve svém souhrnu vedou k výše popsaným skutkovým závěrům. Skutečnost, že v době od roku 1996 do roku 1999 vykonával žalovaný 1/ úklidové práce s využitím živnostenského oprávnění žalobce nebyla mezi účastníky sporná. To, že se jednalo o činnost výlučnou bez faktické účasti žalobce a že s příjmy z této činnosti disponoval pouze žalovaný, potvrzují (kromě výpovědí žalobce v trestním řízení) i zprávy finančního úřadu (které potvrzují, že s finančním úřadem v rozhodném období jednal vždy výhradně žalovaný 1/, který vedl účetnictví a zpracovával daňová přiznání). Ze skutečnosti, že žalovaný 1/ vystavoval všechny účetní doklady a měl k dispozici kompletní účetnictví, dále plyne, že to byl žalovaný, kdo úklidové práce fakticky realizoval a kdo nakládal se získanými peněžními prostředky. Skutečnost, že žalobce neznal účetnictví vedené o úklidových pracích prováděných žalovaným 1/ (a tedy, že neměl o průběhu těchto prací informace, takže se na nich ani nemohl podílet), pak byla i základním argumentem žalobce z hlediska počátku běhu subjektivních promlčecích lhůty. Žalobce v této souvislosti tvrdil, že se o dispozicích s penězi získanými z provozování úklidových prací (a tedy o tom, že se žalovaný 1/ na jeho úkor takovými dispozicemi obohatil, popř. že mu tím způsobil škodu) dozvěděl teprve z účetnictví vedeného žalovaným 1/, které mu bylo předáno až dne 27. 11. 2002 při prostudování vyšetřovacího spisu policejním orgánem.

14. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu I. stupně, že žalovaný 1/fakticky prováděl veškerou činnost spojenou s provozováním úklidových prací samostatně a bez účasti žalobce, živnostenský list žalobce tedy sloužil pouze ke krytí činnosti žalovaného 1/. Tomuto závěru svědčí výše uvedená zjištění, že žalovaný 1/ zajišťoval veškerou agendu spojenou s výkonem úklidových prací, jednal se zaměstnanci, vedl účetnictví, měl dispoziční právo k účtům žalobce, disponoval se získanými finančními prostředky a zajišťoval i veškerou komunikaci s finančním úřadem. Žalobce naopak sám jakoukoli činnost spojenou s provozováním úklidových prací nevyvíjel, nedisponoval se získanými prostředky, neměl bližší informace o činnosti žalovaného 1/. Na tomto způsobu využití živnostenského listu žalobce a provozování úklidových prací žalovaným 1/ se žalobce a žalovaný 1/ dohodli, protože žalovaný 1/ chtěl nadále pokračovat v poskytování úklidových prací [právnická osoba] [anonymizováno], které nemohl nadále poskytovat pod svým jménem jako její vedoucí zaměstnanec. Tomuto závěru koresponduje i skutečnost, že žalovaný 1/ jednal na základě plné moci vystavené žalobcem, jejíž rozsah nebyl dále omezen.

15. Žalobce na výzvu soudu v průběhu řízení uvedl, že zmocnění žalovaného bylo omezeno ústně pouze na ty úkony, které budou účelné pro řádné provozování podniku žalobce a ve prospěch žalobce, včetně nakládání s finančními prostředky žalobce získanými z provádění živnosti, toto své tvrzení však žádným způsobem neprokázal. Žalobce k prokázání tohoto tvrzení navrhl pouze výslech účastníků a spis vedený v trestním řízení u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Ve vztahu ke svému výslechu však žalobce v odvolacím řízení uvedl, že na něm netrvá, z trestního spisu pak na výzvu odvolacího soudu v podání ze dne 26. 1. 2022 označil pouze listiny, ve kterých jakýkoli údaj o omezení rozsahu zmocnění žalovaného 1/ obsažen není.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný 1/ se na úkor žalobce jednáním, které je předmětem tohoto řízení, bezdůvodně neobohatil, ani žalobci nezpůsobil škodu. Žalobce se s žalovaným 1/ dohodl, že žalovaný 1/, který nemohl jako vedoucí zaměstnanec nadále poskytovat úklidové služby [právnická osoba] [anonymizováno], využije živnostenské oprávnění žalobce k tomu, aby mohl úklidové služby [právnická osoba] [anonymizováno] přesto fakticky poskytovat. V souladu s touto dohodou prováděl žalovaný 1/ úklidové práce sám bez jakékoli účasti žalobce, tuto činnost komplexně zajišťoval po materiální, technické i účetní stránce a sám si také ponechávat získané peněžní prostředky, se kterými také neomezeně nakládal. Z uvedeného plyne, že žalovaný 1/ se se žalobcem dohodl na takovém provádění úklidových prací, při kterém žalovaný 1/ prováděl veškerou činnost, která by jinak při výkonu živnostenského podnikání náležela žalobci, a to včetně ekonomických důsledků s tím spojených. Žalovaný 1/ na jedné straně nesl veškeré náklady této činnosti, na straně druhé mu patřil zisk, který tato činnost přinášela. Pokud si žalovaný 1/ takto získané peněžní prostředky přisvojil nebo je použil pro své soukromé potřeby, jednalo se o dispozice, které se zcela opíraly o uvedenou dohodu stran. Odvolací soud pro úplnost dodává, že předmětem řízení v projednávané věci byly pouze peněžní částky, které žalovaný 1/ získal z poskytování úklidových prací, které prováděl na základě výše uvedené dohody se žalobcem, nikoli peněžní částky, které získal prodejem kancelářských potřeb, kdy tuto činnost žalovaný 1) /prováděl také jménem žalobce, aniž se však na tom spolu dohodli (toto vymezení předmětu řízení žalobce výslovně potvrdil při jednání odvolacího soudu dne 5. 1. 2022).

17. Za důvodnou nelze považovat námitku žalobce, že se v daném případě jednalo o podnikání žalobce, které bylo prováděno jeho jménem a na jeho účet, na čemž nic nemění fakt, že žalobce svoji podnikatelskou činnost vykonával„ prostřednictvím“ žalovaného 1/ jako svého zmocněnce (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 744/2020), a proto žalobci také náleží všechny příjmy z takového podnikání, či námitku, že žalobce jako osoba, na jejíž IČ bylo předmětné podnikání vedeno, odpovídal za závazky z podnikatelské činnosti a byl povinen z nich platit daně, proto mu příslušely také veškeré příjmy z jeho podnikatelské činnosti, a to bez ohledu na to, zda podnikatelskou činnost provozoval sám nebo prostřednictvím žalovaného 1/.

18. Odvolací soud nezpochybňuje, že v daném případě prováděl žalovaný 1/ veškeré úklidové práce, resp. veškerou činnost spojenou s úklidovými pracemi jménem žalobce jako jeho zástupce na základě plné moci, kterou mu žalobce udělil. Jednalo se tedy o podnikání žalobce, který byl ve vztahu k třetím osobám vázán právními úkony prováděnými jeho jménem, proto také žalobce nabýval aktiva plynoucí z takového podnikání do svého majetku. Tato skutečnost však neznamená, že by se žalobce a žalovaný 1/ nemohli dohodnout, že si žalovaný 1/ může takto získaná aktiva (peněžní prostředky) přisvojit nebo je použít pro své soukromé potřeby. Je třeba odlišovat vztah žalobce jako podnikatele a třetích osob, s nimiž bylo v rámci výkonu podnikatelské činnosti žalobce jednáno, od vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1/. Samotná skutečnost, že podnikatelská činnost spočívající v provádění úklidových pracích byla v daném případě formálně prováděna žalobcem (a proto i peněžní prostředky získané touto činností nabýval žalobce), nevylučuje dohodu žalobce a žalovaného 1/, že fakticky bude tuto činnost provozovat žalovaný 1/, který bude také oprávněn ponechat si, popř. pro svou potřebu použít, aktiva (peněžní prostředky), která touto činností žalobce formálně získá. Takovou dohodu bylo možno platně uzavřít, bez ohledu na to, zda se jednalo o dohodu, podle které mohl žalovaný 1/ nabývat získané peněžní prostředky přímo do svého vlastnictví, či zda je mohl používat za účelem pořízení věcí, které mu měly následně patřit (event. zda je mohl použít za účelem pořízení věcí, které by zůstaly ve vlastnictví žalobce). Právním titulem pro získání těchto aktiv či nakládání s nimi žalovaným 1/ tedy nebyly smlouvy uzavřené s třetími osobami (s [anonymizována dvě slova]), ale dohoda žalobce a žalovaného 1/.

19. Pokud si žalovaný 1/ za této situace přisvojil peněžní prostředky získané z podnikání formálně provozovaného žalobcem, nebo pokud získané peněžní prostředky použil pro své soukromé potřeby, jednalo se o dispozice, které se zcela opíraly o výše vymezenou dohodu stran, a tedy o relevantní právní důvod. Uvedeným jednáním se tedy žalovaný 1/ nemohl na úkor žalobce bezdůvodně obohatit, a protože tímto jednáním neporušil žádnou právní povinnost, nemohl žalobci ani způsobit škodu. Není-li žalovaný 1/ povinen nahradit žalobci škodu či vydat bezdůvodné obohacení, nemohl být tento závazek ani součástí SJM žalovaného 1/ a žalované 2/. Pro úplnost lze dodat, že žalovaná 2/ nebyla v přímém vztahu k žalobci (pouze se v určitém rozsahu podílela na činnosti žalovaného 1/), nemohla mu tedy jednáním, které je předmětem tohoto řízení (neoprávněné dispozice s peněžními prostředky žalobce získané jeho podnikáním) sama způsobit škodu, ani se na jeho úkor obohatit.

20. Na základě uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto se již blíže nezabýval námitkou promlčení, kterou žalovaní vznesli. S ohledem na odůvodnění napadeného rozsudku a průběh odvolacího řízení považuje odvolací soud za vhodné přesto zmínit, že se neztotožnil se závěrem soud I. stupně, že případná povinnost žalovaného 1/ vydat bezdůvodné obohacení, popř. nahradit škodu by se promlčovala v objektivní tříleté promlčecí lhůtě. V daném případě platí, že pokud žalovaný 1/ prováděl dispozice s peněžními prostředky na základě dohody se žalobcem, pak se vůbec nejednalo o bezdůvodné obohacení, popř. způsobení škody. Pokud by ale dispozice s peněžními prostředky tuto dohodu překročila, jednalo by se o bezdůvodné obohacení (způsobení škody), o kterém by žalovaný 1/ věděl a kterého by svým jednáním chtěl dosáhnout, jednalo by se tedy o úmyslně získané bezdůvodné obohacení (způsobení škody), které by se promlčovalo v objektivní desetileté lhůtě (§ 106 odst. 2 a § 107 odst. 2 obč. zák.).

21. Tento závěr by však neplatil nutně i ve vztahu k žalované 2/, jejíž případná povinnost vydat bezdůvodné obohacení či nahradit škodu by se promlčovala v samostatné promlčecí lhůtě, kterou by bylo třeba posoudit nezávisle na promlčecí lhůtě žalovaného 1/. Pokud by se žalovaná 2/ svým jednáním na vzniku obohacení nepodílela, popř. pokud by nevěděla o tom, že dispozice s peněžními prostředky překračuje dohodu žalobce a žalovaného 1/, byla by její objektivní promlčecí lhůta pouze tříletá.

22. Konečně z hlediska běhu subjektivní promlčecí lhůty platí, že běží ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, popř. kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 106 odst. 1 a § 107 odst. 1 obč, zák.). V daném případě se žalobce o skutečných dispozicích se získanými peněžními prostředky dozvěděl nepochybně dne 27. 11. 2002, kdy mu bylo vydáno účetnictví v trestním řízení při prostudování vyšetřovacího spisu policejním orgánem. Z uvedeného však neplyne, že se o jednotlivých případech nakládání s peněžními prostředky nemohl dozvědět dříve. Žalovaní ani na výzvu odvolacího soudu žádné konkrétní údaje o vědomosti žalobce o dispozicích, které jsou předmětem řízení, neuvedli, z obsahu spisu však plyne, že žalobce o nákupu vozidla [jméno] [jméno] za částku 930.988,10 Kč, věděl nejpozději v době, kdy podal na Policii ČR dne [datum] přípis nazvaný„ Dotaz na průběh a stav šetření“, ve kterém uvádí, že žalovaný 1/ využil jeho oslabení k tomu, aby„ své rodině na cizí účet nadělil příjemný ŠTĚDRÝ DEN ve smyslu otázky pořízení Mercedesu [jméno], jak jsem sám nyní zjistil“ (trestní spis vedený u Městského soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka], příloha 5: podání obviněného, č. l. 238-239), stejně tak z protokolu o ústním jednání na Finančním úřadu [obec] [anonymizováno] ze dne 17. 1. 2001 plyne, že žalobce věděl o tom, že [značka automobilu] byl žalovaným 1/ nakoupen v souvislosti s provozem jeho podnikatelské činnosti spočívající v poskytování úklidových služeb (tamtéž, č. l. 296-297). Z uvedeného lze dovodit, že žalobce věděl o nákupu vozidla žalovaným 1/ z peněžních prostředků získaných při realizaci jeho živnostenského oprávnění, věděl tedy o tom, že (pokud by šlo o dispozici překračující dohodu uzavřenou se žalovaným 1/) se žalovaný 1/ na jeho úkor obohatil, resp. že mu takto vznikla škoda. Ve vztahu k takovému bezdůvodnému obohacení (náhradě škody) by bylo právo žalobce v době podání žaloby dne 25. 10. 2004 promlčeno.

23. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), včetně výroků o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i o náhradě nákladů řízení státu, o kterých bylo rozhodnuto správně podle průběhu a výsledku řízení (§ 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.) při zohlednění skutečnosti, že všichni účastníci byli osvobozeni od soudních poplatků (nákladové výroky nebyly v odvolacím řízení samostatně zpochybněny).

24. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci (142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.), když také zohlednil, že úspěšní žalovaní, jejichž náklady zastoupení hradí stát, se jinak náhrady nákladů řízení vzdali.

Poučení