49 Co 164/2021- 62

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení] obecným zmocněncem bytem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení] advokátem sídlem [adresa] o 101.451 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. října 2021, č.j. 5 C 211/2021-27, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.487 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 50.755,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3.000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32.725,50 Kč od [datum] do zaplacení, to vše nejpozději do [datum] (výrok I.), v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 50 755,50 Kč a„ zbývající část žalobou uplatněných úroků z prodlení“, byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení náhrady škody, kterou mu žalobce, který u něj byl zaměstnán jako elektromontér, způsobil při výkonu práce dne [datum] tím, že s vozidlem žalobce havaroval a způsobil mu na něm škodu, jejíž výše byla předběžně vyčíslena na 660.000 Kč bez DPH. Dále žalobu založil na tvrzení, že škoda byla s žalovaným projednána a žalovaný svůj závazek nahradit vzniklou škodu do výše 116.451 Kč (tj. do výše 4,5 násobku průměrného výdělku žalobce před vznikem škody) písemně co do důvodu a výše uznal v dohodě o způsobu náhrady škody, kterou účastníci uzavřeli. Žalovaný na základě uvedené dohody žalobci zaplatil částku 8.000 Kč, následně uzavřeli účastníci další dohodu, v níž se dohodli na tom, že zbývající dluh ve výši 108.451 Kč bude žalovaný žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách á 5.000 Kč, počínaje měsícem 1/ 2021. Pro případ, kdy by se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením v rozsahu nejméně dvou celých splátek, účastníci sjednali ztrátu výhody splátek. Žalovaný na náhradu předmětné škody žalobci zaplatil ve splátkách pouze 2.000 Kč za 1/ 2021 a 5.000 Kč za 2/ 2021, dále žij nezaplatil ničeho, a proto ho žalobce dne [datum] písemně vyzval k zaplacení zbývající částky 101.451 Kč jednorázově; žalovaný na výzvu nereagoval a dluh nezaplatil.

3. Žalovaný se uplatněnému nároku bránil tvrzením, že závazek žalovaného z dohody o náhradě škody a jejího dodatku nemohl platně vzniknout pro absenci svobodné vůle žalovaného při podpisu těchto závazků. Absenci svobodné vůle přitom žalovaný spatřoval ve skutečnosti, že uvedené listiny podepsal jako mladý člověk neznalý svých práv na pokyn nadřízených ve snaze pro něj nepříjemnou událost uzavřít, neboť nedisponoval potřebnou finanční částkou, a nejednalo se o jeho svobodný projev vůle. Dále žalovaný namítal, že žalobce svůj nárok na náhradu škody dosud řádně nevyčíslil a nedoložil, a že za škodu je spoluodpovědný i sám žalobce, neboť dal pokyn k řízení vozidla s plošinou se specifickými jízdními vlastnostmi žalovanému, který byl nezkušeným řidičem a v době uzavření pracovní smlouvy neměl ani platné řidičské oprávnění. Žalobce tak dle žalovaného porušil svou prevenční povinnost i tím, že neměl na vozidlo uzavřeno havarijní pojištění, a navíc žalovanému uložil úkol (řízení vozidla), který nebyl náplní jeho práce elektromontéra. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o odpovědnosti žalovaného za škodu, žalovaný navrhl, aby výši náhrady škody přiměřeně snížil.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná, že žalovaný pracoval u žalobce v období od [datum] do [datum] v pracovním poměru jako elektromontér, že v souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů řídil dne [datum] vozidlo žalobce s pracovní plošinou, se kterým kolem 13.45 hodin zavinil nedbalostní formou dopravní nehodu, při které došlo k poškození vozidla i plošiny. Dále vyšel ze zjištění, že v souvislosti s předmětnou škodní událostí uzavřeli účastníci dne [datum] dohodu o způsobu náhrady škody„ obsahu tvrzeného žalobcem“, v níž žalovaný uznal svůj závazek k náhradě škody do výše 116.451 Kč, představující 4,5 násobek jeho průměrného měsíčního výdělku před způsobením škody, a že dne účastníci dne [datum] uzavřeli dodatek k dohodě ze dne [datum], v němž se dohodli na tom, že dosud nezaplacenou částku 108.451 Kč bude žalovaný žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč počínaje měsícem 1/ 2021 pod ztrátou výhody splátek při nesplacení dvou celých splátek. Na základě takto změněné dohody o způsobu náhrady škody zaplatil žalovaný žalobci v měsících leden a únor 2021 celkem 7 000 Kč a poté přestal splátky hradit. Na základě takto nesporného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaný platně svůj závazek k náhradě škody, jejíž náhrada je předmětem řízení uznal co do důvodu a výše. Soud I. stupně dále uzavřel, že účastníci platně uzavřeli dohodu o způsobu náhrady škody dle § 263 odst. 2 zákoníku práce, předmětná dohoda je zcela určitým a srozumitelným právní jednáním, a nic na tom nemění ani skutečnost, že v době uzavření dohody nebyla ještě známa skutečná výše škody, neboť z textu dohody je zřejmé, že žalovaný akceptuje minimální odhad výše skutečné škody 660.000 Kč, tedy škodu několikanásobně převyšující výši škody, za kterou odpovídá (výše celkové skutečné škody na vozidle i plošině 1.189.831,41 Kč byla přitom žalobcem řádně doložena daňovými doklady vystavenými zhotoviteli oprav za opravu vozidla i plošiny, o jejichž autentičnosti i zaplacení cen v nich uvedených žalobcem soud I. stupně nepochyboval). Soud rovněž neshledal žádné důvody neplatnosti dohody o náhradě škody i jejího dodatku dle § 580 a následujících občanského zákoníku, neboť plně svéprávný žalovaný si musel být vědom následků podpisu obou těchto listin a samotná skutečnost, že nedisponoval finančními prostředky potřebnými k náhradě škody jednorázově, nezpůsobuje neplatnost obou těchto právních jednání. Závazek žalovaného z dohody o náhradě škody i jejího dodatku tak platně vznikl a v žalobou uplatněné výši dosud trvá, neboť platí vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 2053 občanského zákoníku, podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá a žalovaný je povinen žalobci škodu v dosud neuhrazené výši zaplatit. Současně však soud I. stupně přihlédl za použití § 264 zákoníku práce ke zjevně nedostatečným řidičským zkušenostem žalovaného v době vzniku škody i ke skutečnosti, že vozidlo s pracovní plošinou, se kterým žalovaný havaroval, je speciálním vozidlem s odlišným těžištěm i jízdními vlastnostmi oproti běžným osobním vozidlům, žalovaný nemohl mít s jeho řízením dostatečné zkušenosti a převzetím vozidla k řízení pouze vyhověl žádosti svého služebně staršího kolegy [jméno] [příjmení], který potřeboval přepravit jiné vozidlo. Škodní událost se navíc stala v době, kdy měl žalovaný necelých 20 roků a nemohl tak logicky disponovat dostatečnými naspořenými finančními prostředky k úhradě škody požadované po něm žalobcem v maximální možné zákonné výši a zaplacení náhrady škody ve požadované žalobcem by se nepochybně zásadně projevilo na jeho životní úrovni; jde-li o žalobce, ten navíc nevyužil své možnosti minimalizovat vzniklou škodu uzavřením havarijního pojištění předmětného vozidla. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu tvoří dle soudu I. stupně důvody zvláštního zřetele hodné pro použití moderačního práva soudu k přiměřenému snížení náhrady škody. Nelze přitom předpokládat, že by se snížení náhrady škody mohlo významným způsobem poškodit ekonomické výsledky žalobce, který je společností zaměstnávající více než 100 zaměstnanců. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným okolnostem proto soud I. stupně shledal přiměřeným snížením náhrady škody na polovinu žalovaným dosud nesplacené škody, tedy na částku 50.755,50 Kč. Zavázal proto žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 50.755.50 Kč včetně zákonného úroku z prodlení tak, jak ho žalobce požadoval (§ 1968 a § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) s tím, že s ohledem na výši přiznané částky a poměry žalovaného určil k zaplacení lhůtu do [datum], a ve vztahu ke zbývající části nároku žalobce, tj. částce 50.755,50 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Poučení