49 Co 209/2023 - 136

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D. ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 2. obec [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o určení vlastnického práva k nemovité věci, o odvolání žalobkyně a žalované 1 proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 6. 2023, č. j. 33 C 149/2023-91, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ve věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na nákladech řízení částku 151.008 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0].

III. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. na nákladech řízení částku 151.008 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 52.514 Kč k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 50.336 Kč k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaná 1 je vlastníkem pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a stavby [číslo] stojící na pozemcích p. č. [číslo] p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (výrok I.), žalobkyni byla stanovena povinnost nahradit žalované 1 náklady řízení ve výši 12.342 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1 (výrok II.) a žalobkyni byla stanovena povinnost nahradit žalovanému 2 náklady řízení ve výši 12.342 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2 (výrok III.).

2. Soud tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva žalované 1 k nemovitým věcem na základě tvrzení, že žalovaná 1 uzavřela kupní smlouvu ze dne [datum], kterou žalobkyně považovala za absolutně neplatnou, a na základě této kupní smlouvy bylo převedeno vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem ve vlastnictví žalované 1 na žalovaného 2, ačkoliv žalovaná 1 nebyla ke dni uzavření kupní smlouvy pro zhoršení svého zdravotního a duševního stavu schopna adekvátně posoudit své jednání a jeho důsledky. Žalovaná 1 se po smrti svého manžela v lednu 2023, tj. v době duševní a psychické zátěže, nacházela pod vlivem trvalého tlaku rodinných příslušníků v tísni a stavu zoufalství, v důsledku čehož se zbavila svého nemovitého majetku, a tím mělo dojít k podstatnému zásahu do jejích sociálních jistot a též do majetkové sféry, neboť kupní cenu žalobkyně nepovažovala za obvyklou či tržní. Ze strany žalované 1 se tak dle žalobkyně nejednalo o svobodný a vážný projev vůle, pokud uzavřela kupní smlouvu, kterou převedla své nemovité věci, neboť její jednání bylo učiněno v tísni, pod nátlakem a za nápadně nevýhodných podmínek a představovalo též jednání, které je v rozporu se smyslem a účelem zákona, jakož i veřejným pořádkem, který chrání ekonomicky zranitelné skupiny, tj. i osoby seniorů, kteří se nacházejí v tíživé sociálně společenské situaci. Žalobkyně měla za to, že je aktivně legitimovaná ve sporu, a že osvědčila svůj právní zájem na požadovaném určení, neboť je dle § 22 občanského zákoníku osobou blízkou ve vztahu k žalované 1, která je její sestřenicí a odjakživa spolu žily v těsném rodinném soužití, a sporné právní jednání tak zasahuje do sféry žalobkyně. Původně se žalobkyně domáhala určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, avšak vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu řízení bylo dokončeno vkladové řízení zahájené na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a jako vlastník předmětných nemovitých věcí byl do katastru nemovitostí zapsán žalovaný 2, soud I. stupně k návrhu žalobkyně připustil v tomto smyslu změnu žaloby.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že k datu podání žaloby, tj. ke dni [datum], byla v katastru nemovitostí zapsaná žalovaná 1 jako vlastnice předmětných nemovitých věcí, a to dle LV č. [číslo] pro obec a k. ú. [adresa], přičemž práva k nemovitostem byla dotčena změnou V-4668/2023-703. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to dle LV č. [číslo] pro obec a k. ú. [adresa], je vlastníkem předmětných nemovitých věcí nyní žalovaný 2, a to s právními účinky zápisu ke dni [datum] s tím, že vlastnické právo žalovaný 2 nabyl od žalované 1 na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Dle této kupní smlouvy žalovaná 1 jakožto prodávající převedla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na žalovaného 2 jakožto kupujícího za kupní cenu 8.250.000 Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 250.000 Kč byla žalované 1 zaplacena před podpisem kupní smlouvy a zbytek kupní ceny ve výši 8.000.000 Kč měl být zaplacen dle podmínek smlouvy o úschově finančních prostředků a svěřenectví listin ze dne [datum].

4. Na základě uvedených zjištění soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimovaná, a tudíž její žaloba nemůže být úspěšná. Zdůraznil, že věcně legitimován k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je pouze ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o němž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká, což není případ žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že je aktivně legitimována k podání žaloby z důvodu, že je osobou blízkou ve vztahu k žalované 1. I pokud by tomu tak skutečně bylo (což žalovaná 1 popřela), sama tato skutečnost nezakládá aktivní legitimaci žalobkyně k podané žalobě, neboť i kdyby takové žalobě bylo vyhověno, nebude to mít žádný příznivý dopad na právní postavení žalobkyně. Za situace, kdy žalobkyně zcela zjevně není účastna právního vztahu z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou 1 a žalovaným 2 dne [datum], tak ani do její právní sféry uvedený vztah nijak nezasahuje. Od věcné legitimace soud I. stupně dále odlišil naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, který je dán zejména v situaci, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kdy by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak může mít pouze ten, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Za situace, kdy není dána aktivní legitimace žalobkyně, nemůže mít tato logicky ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. S ohledem na tyto závěry soud I. stupně neprováděl další důkazy navržené žalobkyní. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zavázal žalobkyni jako procesně neúspěšnou k úhradě nákladů řízení procesně úspěšných žalovaných 1 a 2, kterým přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Při stanovení tarifní hodnoty aplikoval ustanovení § 9 odst. 4 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že v daném případě cena nemovitostí není známa, když v řízení nebyl proveden žádný důkaz prokazující jejich cenu, tj. znalecký posudek či odhad realitní kanceláře. Uvedl, že z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá pouze kupní cena ve výši 8.250.000 Kč, za kterou žalovaná 1 převedla své vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na žalovaného 2, ale měl za to, že kupní cena odráží pouze smluvní ujednání mezi žalovanou 1 a žalovaným 2 a nijak nevyjadřuje zjištěnou cenu obvyklou v daném místě a čase za převod předmětných nemovitých věcí, a odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 5795/2017. Učinil tedy závěr, že v daném řízení chybí spolehlivý ověřitelný údaj o ceně předmětných nemovitostí. Přiznal odměnu za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 50.000 Kč), které shledal účelnými, a to jak ve vztahu k žalované 1, tak ve vztahu k žalovanému 2, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast u jednání včetně režijních paušálů a DPH. U žalované 1 nepřiznal odměnu za poradu s klientem před jednáním dne [datum].

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. Setrvala na argumentaci, že žalobkyně je osobou blízkou ve vztahu k žalované 1, která potřebuje ochranu před nátlakovým postupem při uzavírání absolutně neplatné kupní smlouvy ze dne [datum]. Konkrétně uvedla, že je sestřenicí žalované 1, že odjakživa spolu žily v těsném rodinném a sousedském soužití dvojdomku čp. [číslo], vzájemně se navštěvovaly a společně řešily aktuální problémy stáří. Žalobkyně měla za to, že s ohledem na uvedené prokázala jak aktivní legitimaci, tak naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když sporné právní jednání zasahuje též do její právní sféry. Jediným zájmem žalované 1, který tato při osobním setkání prezentovala v měsíci březnu 2023, kdy se její zdravotní stav zhoršil v důsledku zoufalství a akutní lítostivosti, bylo zajištění důstojného bydlení ve stáří a nemoci. Podle žalobkyně bylo řízení zatíženo neodstranitelnou vadou, když soud neprovedl důkazy dle návrhu žalobkyně, a to výpisem informací o průběhu vkladového řízení, dále spisem Okresního státního zastupitelství [adresa], účastnickým výslechem žalobkyně a žalované 1 a výslechem svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], a nakonec znaleckým posudkem, který měl být posouzen psychický stav žalované 1 ke dni [datum] a znaleckým posudkem, který by stanovil cenu obvyklou předmětných nemovitostí ke dni [datum]. Stěžejním důkazem pak měl být zejména návrh žalobkyně na účastnický výslech žalované 1, která podle žalobkyně nejednala svobodně, ale pod nátlakem. Navrhla tedy, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že její žalobě vyhoví. V případě, kdyby odvolací soud dal ve věci samé za pravdu soudu I. stupně, žádala, aby nepřiznal náklady řízení dle ustanovení § 150 o. s. ř. a vycházel přitom z motivačního faktoru, tj. ze skutečnosti, že řízení bylo vedeno ušlechtilým záměrem ve prospěch třetí osoby, tj. z důvodů zvláštního zřetele hodných.

6. Odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, a to proti výroku II. o nákladech řízení, podala též žalovaná 1, která nerozporovala počet úkonů právní služby, který soud I. stupně určil (tj. celkem 3), avšak zásadně nesouhlasila s jeho závěrem, že by v řízení měl chybět spolehlivý ověřitelný údaj o ceně předmětných nemovitostí. Správně tak dle žalované 1 mělo být aplikováno ustanovení o tarifní hodnotě dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a nikoliv ustanovení speciální - § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu, podle něhož činila tarifní hodnota částku 50.000 Kč, jak jej aplikoval soud I. stupně. Pokud soud I. stupně učinil závěr, že z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá pouze kupní cena ve výši 8.250.000 Kč, za kterou žalovaná 1 převedla své vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na žalovaného 2, a že tato cena nijak nevyjadřuje cenu zjištěnou a obvyklou v daném místě a čase, považovala žalovaná 1 tento názor za nesprávný, neboť v daném případě naopak zcela nepochybně z kupní smlouvy vyplynulo ujednání o ceně, tedy o tržní hodnotě daných nemovitostí mezi žalovanou 1 a žalovaným 2, přičemž jejich jednání bylo učiněno svobodně mezi na sobě nezávislými účastníky, a představovalo tak ryzí esenci vyjádření tržní ceny dané nemovitosti, a tedy i její hodnoty. Odhad realitní kanceláře nebo znalecký posudek přicházejí v úvahu v případě, kdy se snaží nějakým způsobem zjistit, jaká by tržní cena mohla být, když reálná transakce dosud neproběhla. Jedná se tedy o jakési teoretické konstrukty, za kolik by mohla být daná nemovitá věc prodána a lze je použít pouze tehdy, nelze-li pracovat s cenou skutečnou, která byla sjednána v rámci reálné transakce mezi skutečnými osobami. Cena, za kterou byly předmětné nemovité věci prodány, tj. 8.250.000 Kč je nejpřesnějším a nejaktuálnějším vyjádřením jejich hodnoty a současně je hodnotou předmětu sporu. Žalovaná 1 zdůraznila, že tato cena nebyla deformována dalšími netržními faktory, což by se mohlo stát například při prodeji mezi osobami blízkými nebo osobami mezi sebou propojenými jinými zájmy. Prodej předmětných nemovitých věcí navíc zprostředkovala realitní kancelář. Pakliže by byla žalobkyně ve sporu úspěšná, znamenalo by to, že částka 8.250.000 Kč, kterou jako kupní cenu žalovaná 1 obdržela, by musela vrátit žalovanému 2, takže ve výsledku byl spor o tom, zda 8.250.000 Kč bude muset být žalovanou 1 vráceno, nebo si je bude smět ponechat, a tudíž je i v tomto smyslu zjevná hodnota předmětu sporu.

7. Žalovaná 1 ve vyjádření k odvolání žalobkyně zopakovala, že žalobkyně nebyla ve věci aktivně legitimována, a tudíž ani nemohla mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Nesouhlasila ani s názorem žalobkyně v tom smyslu, že by se výslechem žalované 1 mělo cokoliv zvrátit. Je naprostý nesmysl, že žalovaná 1 nebyla schopna samostatně jednat a tvrzení žalobkyně o žalované 1 uvedené v žalobě jsou na hranici inzultace žalované 1. Žalovaná 1 vyloučila, že by byla osobou blízkou ve vztahu k žalobkyni. Pokud se jedná o tvrzený ušlechtilý záměr, který žalobkyně uvedla ve vztahu k žádosti o aplikaci § 150 o. s. ř., nejedná se o pravdivá tvrzení, a pokud by osoby znalé místních poměrů v obci [adresa] mohly hovořit, pak by bylo zřejmé, že naopak byla žalovaná 1 ze strany žalobkyně a jejího syna obtěžována, neboť to byl syn žalobkyně, kdo měl zájem o koupi nemovitostí žalované 1, která jeho nevýhodnou nabídku nepřijala. Naopak k prodeji nemovitých věcí obci [adresa] (žalovaný 2) došlo za tržní cenu prostřednictvím realitní kanceláře. Obec podléhá povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, a lze tak vyjít z předpokladu, že cena odpovídala ceně tržní a obvyklé. Pokud by řízení dopadlo dle toho, co požaduje žalobkyně, musela by žalovaná 1 kupní cenu vracet, když mezitím si za ni pořídila bydlení, které jí lépe vyhovuje, což by narušilo její život, který v současné době vede a celkově se tak zhoršilo její postavení. V žádném případě podle žalované 1 není dán důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř.

8. Žalovaný 2 se k odvolání žalobkyně vyjádřil pouze tak, že zopakoval svá tvrzení, která uváděl již před soudem I. stupně o tom, že žalobkyně nemá aktivní legitimaci k vedení vyvolaného sporu a rovněž v souvislosti s touto primární skutečností neprokázala ani sekundárně existenci naléhavého právního zájmu. Samotná žalovaná 1 zcela popřela, že by jí osoba žalobkyně byla osobou blízkou. Naopak žalobkyně jednala zcela zištně a v zájmu svého syna, tj. navrhovaného svědka [jméno FO], který měl sám zájem od své vzdálené příbuzné nemovitosti získat, a který byl se svou nabídkou odmítnut. Považoval motivaci žalobkyně k vedení tohoto sporu za morálně nízkou a odsouzeníhodnou. Žádal tedy, aby bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, a aby o náhradě nákladů řízení soud vycházel z hodnoty předmětu řízení na základě důkazů, jež by osvědčily reálnou tržní hodnotu dané nemovitosti v čase a místě. Žalovaný 2 neshledal žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné pro postup dle § 150 o.s.ř. ve vztahu k žalobkyni, ba naopak. Jak ze strany žalovaných, tak ze strany soudu I. stupně byla žalobkyně upozorňována a opakovaně informována o možných nákladech, které by jí v souvislosti s daným řízení mohly vzniknout, přesto i nadále nepochopitelně trvala na projednání věci.

9. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.) a důvodným shledal pouze odvolání žalované 1.

10. V projednávané věci se odvolací soud zcela ztotožnil s argumentací soudu I. stupně a s jeho závěry uvedenými v odstavcích 8 až 10 jeho odůvodnění, jež odvolací soud zrekapituloval v odst. 4 tohoto rozhodnutí, a na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Jelikož soud I. stupně důvody pro zamítnutí žaloby vysvětlil vyčerpávajícím způsobem, odvolací soud k nim již dále nemá co dodat. Lze jen zopakovat, že za situace, kdy žalobkyně není osobou aktivně věcně legitimovanou k podání žaloby, nemůže být samozřejmě dán ani její naléhavý právní zájem na požadovaném určení, kteroužto otázkou se s ohledem na primární závěr nebylo třeba ani zabývat. Žaloba byla od počátku zjevně bezúspěšná, když výsledek sporu by na postavení žalobkyně nemohl mít žádný vliv. Správně tedy soud I. stupně neprováděl další dokazování a žalobu bez dalšího zamítl.

11. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud za použití ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil.

12. Ve vztahu k nákladům řízení se odvolací soud v prvé řadě zabýval stanovením tarifní hodnoty sporu. Odvolací soud přezkoumává vždy správnost výroků o nákladech řízení z úřední činnosti, a je tudíž nerozhodné, že výrok o nákladech řízení byl napaden pouze žalovanou 1. V případě žaloby na určení vlastnického práva k nemovitým věcem podle závěrů soudní praxe platí, že je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv § 9 odst. 1 advokátního tarifu (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3281/22). Dle dalších závěrů judikatury aplikovatelných i na daný případ obecným soudům nic nebrání ani v tom, aby případně na základě vlastní úvahy údaj uváděný účastníkem (ohledně ceny – pozn. soudu) dále korigovaly. K právu vítězného účastníka na náhradu nákladů řízení je totiž i významně podhodnocený odhad ceny nemovitosti mnohem šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2688/15). Rovněž v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1750/23, Ústavní soud vyslovil názor, že je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V opačném případě jde o nerespektování kogentní právní úpravy. Jak navíc vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 1492/2016, dokazování sloužící pouze pro určení tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů řízení se neprovádí.

13. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě je předmětem řízení věc penězi ocenitelná, a tudíž je nutné pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V projednávaném případě cena sporu jednoznačně vyplynula z uzavřené kupní smlouvy mezi žalovanou 1 a žalovaným 2, tj. mezi osobami bez jakéhokoliv blízkého vztahu, který by mohl jejich právní jednání deformovat. Není tedy pochyb o tom, že kupní cena ve výši 8.250.000 Kč, za níž byly nemovité věci prodány, byla v době jejich prodeje jejich tržní cenou, a současně se jedná právě o ten ověřitelný údaje, který v řízení vyplynul najevo, a jež určuje hodnotu sporu pro účely stanovení tarifní hodnoty.

14. Pokud tedy soud I. stupně dospěl k závěru, že v daném případě nebyla cena nemovitých věcí známa, neboť v řízení nebyl proveden žádný důkaz prokazující jejich cenu, tj. znalecký posudek nebo odhad realitní kanceláře, a že tedy chybí spolehlivý údaj o ceně předmětných nemovitých věcí, nejednalo se s ohledem na shora uvedenou (a citovanou konstantní judikaturu) o závěr správný. Soud I. stupně při aplikaci ustanovení § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 5795/2017, avšak nejednalo se o odkaz přiléhavý, neboť v daném případě byla kupní smlouva uzavřena mezi osobami, které k sobě měly blízký vztah (před uzavřením kupní smlouvy byli manželé), a je tudíž za této situace pochopitelný závěr Nejvyššího soudu o tom, že v takovém případě kupní cena odrážela pouze jejich smluvní ujednání a nijak nevyjadřovala cenu obvyklou v místě a čase. V takovém případě totiž sjednaná kupní cena mohla být blízkým vztahem mezi prodávajícím a kupujícím deformována, což však nebyl případ žalované 1 a žalované 2.

15. Žalovaná 1 a žalovaný 2 byli v řízení zcela úspěšní, a mají tak každý samostatně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 151.008 Kč, které sestávají z odměny jejich zástupců za 3 úkony právní služby á 41.300 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 8.250.000 Kč), a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, a g/ a dle § 8 odst. 1 a § 7 bodu č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a dále sestávají ze 3 částek paušální náhrady hotových výdajů zástupce každého z žalovaných á 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), to vše zvýšeno o částku 26.208 Kč, představující 21% DPH z odměny a náhrad, jíž jsou advokáti žalovaných 1/ a 2/ plátci (§ 137 odst. 1, § 138 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

16. Odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Byť je žalobkyně osobou staršího věku, neuvedla žádné relevantní skutečnosti, které by pro užití tohoto mimořádného ustanovení mohly být zohledněny. Pouhé tvrzení o jejím ušlechtilém záměru vést řízení ve prospěch třetí osoby, kterážto motivace k vedení sporu byla navíc popřena jak žalovanou 1, tak žalovaným 2, nemůže obstát.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve výrocích II. a III. za přiměřeného použití § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozhodnutí odvolacího soudu. S ohledem na vyšší částky stanovil žalobkyni delší lhůtu splatnosti 3 měsíců od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupců žalované 1 a žalovaného 2 (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud bylo rozhodnuto s ohledem na úspěch obou žalovaných.

19. Žalované 1 byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 52.514 Kč ve smyslu § 142 odst. 1, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalované 1 v odvolacím řízení zahrnují odměnu za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby, a to za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] v částce 41.300 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 8.250.000 Kč - viz výše), a dále sestávají z odměny za 1 úkon ve výši 1.500 Kč za odvolání do nákladů řízení (počítáno z tarifní hodnoty 10.000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, když hodnotu věci nebo práva v tomto případě nelze zjistit), a ze 2 částek paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalované 1 ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), to vše zvýšeno o částku 9.114 Kč, představující 21% DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalované 1 plátcem (§ 137 odst. 1, § 138 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

20. Žalovanému 2 byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 50.336 Kč ve smyslu § 142 odst. 1, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaného v odvolacím řízení zahrnují odměnu za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby, a to za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] v částce 41.300 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 8.250.000 Kč - viz výše), a dále sestávají z 1 částky paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalované 2 ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), to vše zvýšeno o částku 8.736 Kč, představující 21% DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalované 2 plátcem (§ 137 odst. 1, § 138 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Odvolací soud nepřiznal žalovanému 2 odměnu za stručné vyjádření k odvolání, jež bylo pouhou recyklací dřívějších vyjádření žalovaného 2 a neobsahovalo žádné nové argumenty.

Poučení