49 Co 46/2024 - 69

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČ: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 44 334, 23 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2023, č. j. 54 C 126/2023-30, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku II. o zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty 100 Kč, 24 800 Kč, 100 Kč, 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od [datum] do zaplacení a 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od [datum] do zaplacení potvrzuje.

II. V části výroku II. o zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od [datum] do [datum] se rozsudek soudu I. stupně ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku 447 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 844,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 844,72 Kč od [datum] do zaplacení, částku 10 281,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 281,09 Kč od [datum] do zaplacení a částku 6 508,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 508,42 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), že žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 200 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 24 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 500 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 100 Kč, zamítá (výrok II.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a že žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 447 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalobce na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, obou smluv uzavřených se žalovanou dne [datum], dodával energie do odběrného místa [adresa], že žalobce plyn i elektřinu na toto odběrné místo dodával a žalovaná je odebírala, že co se týče plynu, vyúčtoval žalobce fakturou pod variabilním symbolem [var. symbol] částku 1 844,72 Kč včetně DPH splatnou dne [datum], přičemž tato částka představovala rozdíl mezi cenou odebraného plynu a souvisejících služeb ve výši 4 154,72 Kč ve fakturačním období od [datum] do [datum] a mezi částkou 2 310 Kč představující zaplacené zálohy. Na tuto fakturu ve výši 1 844,72 Kč nebyla žalovanou provedena žádná úhrada. Další fakturou pod variabilním symbolem [var. symbol] na částku 10 481,09 Kč včetně DPH, splatnou dne [datum] vyúčtoval žalované za odebraný plyn v období od [datum] do [datum] cenu 15 391,09 Kč a částku 200 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh na dodávky plynu a za prodlení se zaplacení předchozí faktury, od čehož odečetl 5 110 Kč představující zaplacené zálohy. Žalobce požadoval z částky 10 481,09 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. [adresa] 481,09 Kč dle žaloby sestávala z částky 10 281,09 Kč za nezaplacenou cenu odebraného plynu a částku 200 Kč za smluvní pokutu. Na tuto fakturu znějící na částku 10 481,09 Kč nebyla žalovanou provedena žádná úhrada. Žalobce odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností přípisem ze dne [datum] a uplatnil proti žalované právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o 31 měsíců (od dubna 2022 do listopadu 2024) ve výši 800 Kč za měsíc, celkem tedy ve výši 24 800 Kč. Dále uplatnil smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury pod variabilním symbolem [var. symbol], tj. v souvislosti s prodlením žalované se zaplacením záloh. Ve vztahu k odebrané elektřině a souvisejícím službám žalobce vyúčtoval žalované fakturou pod variabilním symbolem [RČ] částku 7 008,42 Kč včetně DPH, splatnou dne [datum], a to jako cenu odebrané elektřiny ve výši 9 168,42 Kč a souvisejících služeb za období od [datum] do [datum] a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení se zaplacením záloh na dodávku elektřiny, od čehož žalobce odečetl zaplacené zálohy ve výši 2 660 Kč. K úhradě zbývala částka 7 008,42 Kč a na tuto fakturu nebyla žalovanou provedena žádná úhrada. Další smluvní pokutu ve výši 100 Kč žalobce vyúčtoval dle ostatních ujednání smlouvy, na základě kterých si tuto částku nárokoval za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní.

3. Soud I. stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky plynu na dobu 36 měsíců, odběrné místo [adresa], a že za období od [datum] do [datum] dodal žalobce žalované plyn a další plnění v ceně 4 154,72 Kč, na kteroužto částku žalovaná uhradila 2 310 Kč. Ve výši 1 844,72 Kč nebylo žalovanou za tuto cenu uhrazeno, faktura se stala splatnou dne [datum], a proto bylo v této části žalobě vyhověno. Dále žalobce za období od [datum] do [datum] žalované dodával plyn a další služby za 15 391,09 Kč, přičemž na tuto cenu bylo ze strany žalované uhrazeno na zálohách 5 110 Kč. Na zbývající částku 10 481,09 Kč nebylo ze strany žalované ničeho uhrazeno a faktura na tuto částku se stala splatnou dne [datum]. V této částce byla zahrnuta i smluvní pokuta ve výši 200 Kč za pozdní úhradu faktur. Cenu za dodávky plynu ve výši 10 281,09 Kč žalovaná neuhradila, a proto bylo v této části žalobě vyhověno. Dále soud I. stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu 30 měsíců, odběrné místo [adresa], a na základě této smlouvy dodal žalobce žalované v období od [datum] do [datum] elektřinu za cenu ve výši 9 168,42 Kč, přičemž žalovaná uhradila na zálohách 2 660 Kč. Cenu za dodanou elektřinu ve výši 6 508,42 Kč žalovaná neuhradila, a proto v této části bylo žalobě vyhověno. K požadavku žalobce na zaplacení smluvních pokut soud I. stupně uvedl, že ustanovení smluv, jež se jich týkají, považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I.ÚS 3512/11. Konkrétně uvedl, že žalobce v daném případě vystupuje jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu, pro které obecně platí vyšší ochrana spotřebitele, jenž se projevuje už v samotném kontraktačním procesu. Ujednání o smluvní pokutě sice bylo zařazeno přímo v textu smlouvy, ovšem v sekci označené jako „Ostatní ujednání“, což může v běžném spotřebiteli vyvolat představu o ujednáních vysvětlujících, doplňujících či ujednáních pouze informativního charakteru ve vztahu k podstatným náležitostem smlouvy. Použité písmo i formulářové provedení smlouvy (drobné písmo, členění, nemožnost event. změny, resp. jiné dohody účastníků) naplňovalo typický charakter (nepoctivých) ujednání. Soud I. stupně dále uvedl, že v dané věci jsou smlouvy označeny jako dvoustranné. [adresa] smlouvy o sdružených službách dodávky plynu obsahuje ustanovení „Ostatní ujednání“ zahrnující ujednání převážně o smluvních pokutách, je psána výrazně menší velikostí písma než strana 2/2. [adresa] naopak obsahuje identifikační údaje účastníků smlouvy a dále pak obsahuje ujednání o podstatných náležitostech smlouvy, které v minulosti bývaly obsaženy právě na první straně smlouvy, a je tedy koncipována jako typický začátek smlouvy. Vizuálně tak smlouva působí jako jednostranná s tím rozdílem, že dochází k záměně ve formálním označení jednotlivých částí (stran), které byly dříve označovány jako obchodní podmínky. Ujednání o smluvní pokutě tak i nadále zůstává na straně smlouvy, která není spotřebitelem podepsána, je psána výrazně menší velikostí písma a je členěna do nepřehledných úseků (odstavců). Nadto byla smluvní pokuta sjednána pouze pro případ prodlení nebo porušení smlouvy ze strany žalované jako odběratele, nikoli však pro porušení smlouvy ze strany poskytovatele služby, tedy žalobce. Praxi žalobce tak označil ze přinejmenším nepoctivou, a ujednání o smluvní pokutě zakládající nerovnováhu v neprospěch spotřebitele neplatným pro rozpor s dobrými mravy.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům II., III. a IV., podal žalobce odvolání. Soudu I. stupně vytýkal jednak chybný procesní postup, když rozhodoval na základě předchozího souhlasu žalobce dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, a tudíž byl žalobce zbaven práva být řádně poučen ve smyslu § 118a o. s. ř. Žalobce nárok na smluvní pokutu považuje za paušalizovanou náhradu škody a pokud měl soud I. stupně za to, že takové ujednání o smluvní pokutě je neplatné, měl být na to upozorněn. Soud I. stupně se též vůbec nezabýval intenzitou neplatnosti ujednání o smluvních pokutách, když neuvedl, zda se jedná o neplatnost absolutní či relativní. Soudem zmiňovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11 podle žalobce reflektuje odlišnou právní úpravu, když smluvní pokuta byla v daném případě sjednána v rámci všeobecných obchodních podmínek. Naopak nový občanský zákoník výslovně předpokládá možnost ujednání smluvní pokuty v rámci obchodních podmínek. Podle žalobce je ujednání o smluvních pokutách integrální součástí samotné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny či plynu. Obě smlouvy přitom mají text, který je krátký, a co do rozsahu neodradí potencionálního zákazníka od jejího přečtení, dvě strany smlouvy jsou zřetelně označeny. Nelze souhlasit s hodnocením soudu, že vizuálně může smlouva působit jako jednostránková, když je vlastně pouze vyplňovací formulář na straně 2 a strana 1 v podstatě obchodními podmínkami. Celá první strana je psána stejně velkým písmem a jedná se o velikost, která nevybočuje z běžného standardu. Formulářová smlouva vychází z občanského zákoníku, která je standardně uzavírána se stovkami tisíc zákazníků, a tudíž nelze z povahy věci smlouvy příliš individualizovat. Podle žalobce nelze souhlasit s hodnocením soudu I. stupně, dle kterého použité písmo i formulářové provedení smlouvy naplňuje typický charakter nepoctivých ujednání. Část označená jako „ostatní ujednání“ přitom neupravuje výlučně jen smluvní pokuty, a tudíž je název oddílu zvolen s ohledem na jeho širší obsah. Žalobce své smlouvy považuje za krátké, přehledné a srozumitelné, které nenaplňují žádný z parametrů, jež by mohl svědčit o nepoctivosti žalobce. Ujednání o smluvní pokutě v oboru energetiky je zcela běžné a lze na něj hledět jako na určitý standard odvětví. Pro zákazníka tedy nemůže být existence sekundárního závazku plynoucího z porušení jeho primárního závazku v žádném případě překvapivá. Podle žalobce přitom žalovaná v rámci kontraktace prohlásila, že se seznámila s obsahem smlouvy, že mu rozuměla a souhlasila s ním. Tento výslovný projev vůle žalované se nachází na první straně každé ze smluv. Žalobce zároveň vyzýval žalovanou, aby se v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy důkladně seznámila s dokumenty a v případě dotazů se obrátila na nonstop zákaznickou linku nebo některé ze zákaznických center. Neztotožnil se ani se závěry soudu I. stupně o jednostrannosti ujednání o smluvních pokutách, neboť za situace, kdy odvětví energetiky podléhá výrazné veřejnoprávní regulaci, není namístě hovořit bez dalšího o jednostrannosti, pouze s poukazem na absenci recipročních smluvních pokut pro žalobce. Na ujednání o smluvní pokutě je přitom nutno hledět jako na komponent, který má v konstrukci závazkového vztahu důležité místo a kdy zákazník při dlouhodobém závazku získává výhodu v podobě zpravidla nižší ceny, než jakou by zákazník získal při krátkodobém závazku, respektive závazku na dobu neurčitou, který lze kdykoliv jednostranně vypovědět. Získává tak jistotu sjednané ceny na celé dohodnuté období. Žalobce proti tomu utvrzuje dodržení závazku zákazníkem v podobě ujednání o smluvní pokutě. Žalobce tedy ujednáními o smluvní pokutě nesleduje jiný účel než utvrzení závazku žalované. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadené části změnil a žalobě vyhověl, případně rozsudek zrušil a vrátil jej soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobce (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.) bylo podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání v napadené části (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

7. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.

8. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací.

9. V projednávané věci uzavřeli účastníci dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvu o sdružených službách dodávky plynu. Žalobce smlouvy uzavřel jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, proto mají uzavřené smlouvy povahu smluv spotřebitelských (§ 1810 obč. zák.).

10. Podle § 6 odst. 1 obč. zák. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

11. Podle§ 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Poctivé jednání v právním styku předpokládá „záměr neklamat druhého, jednat čestně, usilovat jenom o dosažení dovolených cílů dovolenými prostředky, chovat se v souladu se svými záměry a respektovat známé či presumované zájmy druhé strany“ či „šetřit práva a legitimní zájmy druhého a jednat tak, jak je to podle stavu vědomí jednajícího slušné a čestné (Pelikánová, I., Pelikán, R. in. Švestka, [právnická osoba], J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1 až 654). 2. vydání. [adresa]: Wolters Kluwer, kom. k § 6). Citované ustanovení vyžaduje chování stran, které by odpovídalo „objektivnímu standardu poctivosti, tj. především čestnosti, otevřenosti a imperativu zohlednění zájmů protistrany. Tento požadavek platí jak při uzavírání smlouvy, tak po celou dobu trvání právního vztahu, a to jak pro plnění povinností, tak i pro výkon či uplatňování práv“ (Lavický, P. in. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník, Komentář. Obecná část (§ 1 – 654), [adresa]: [právnická osoba]. Beck, kom. k § 6).

13. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že ve spotřebitelském právu lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obch. zák. nebo § 6 obč. zák.). V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách, na rozdíl třeba od obchodních smluv, mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).

14. V projednávané věci se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu I. stupně, který správně popsal skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Soud I. stupně upozornil, že smlouva uzavřená mezi účastníky je koncipována tak, že strana formálně označená jako „2/2“, tj. jako „druhá strana“ smlouvy, je psána větším písmem, jsou na ní identifikováni účastníci, adresa pro doručování, platební podmínky a smluvní a technické podmínky (o jaký odběr se jedná, jaká produktová řada byla sjednána, v jakém odběrném místě a od kdy bude dodávka uskutečňována). Jedná se o smlouvu formulářovou, do níž jsou vpisovány pouze údaje na této „druhé straně“, kde se nachází i kolonka pro podpis zákazníka. Naproti tomu „první strana“ smlouvy působí vizuálně spíše jako obchodní podmínky, je psána malým písmem a nejsou do ní vkládány žádné údaje za součinnosti zákazníka. Nazíráno pohledem průměrného spotřebitele se vůbec nejedná o první stranu smlouvy, ale o ujednání technického, nedůležitého charakteru, kterým spotřebitel nemusí věnovat zvýšenou pozornost. Ani název části „Ostatní ujednání“ neupozorňuje spotřebitele na to, že se zde nachází ujednání o smluvní pokutě, které mezi běžná ujednání počítat nelze.

15. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že ta strana smlouvy, která je formálně označena jako „druhá strana“, je uvedena označením smluvních stran (které se zcela standardně nachází na samém počátku smlouvy), následují ujednání významná pro vymezení předmětu smlouvy (cena a platební podmínky, produktová řada, odběrné místo), tuto stranu smlouvy uzavírají podpisy smluvních stran. Tato strana smlouvy je dále strukturovaná a využívá různé druhy písma. Pouze na této straně se nachází údaje, které smlouvu individualizují a které jsou doplňovány v součinnosti se spotřebitelem při jejím uzavření. U průměrného spotřebitele tato „druhá strana“ může snadno vyvolat dojem, že jde o kompletní smlouvu. Opačná strana smlouvy formálně označená jako „první strana“ působí naproti tomu zcela odlišně. Tato strana je psána nepřehledně, drobným písmem, hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny. Ujednání o smluvní pokutě je začleněno do části nazvané „Ostatní ujednání“, přestože tato část (s výjimkou první věty) obsahuje pouze ujednání o smluvních pokutách zákazníka a způsobu jejich uplatnění. Při pohledu na tuto stranu smlouvy nic nesignalizuje, že by v textu mělo být obsaženo ujednání o smluvní pokutě. U průměrného spotřebitele tato „první strana“ vyvolává dojem, že se jedná spíše o obchodní podmínky, které doplňují vlastní smlouvu o ujednání společná všem uzavíraným smlouvám, která spotřebitel nemůže ovlivnit. Na posouzení věci nemá vliv ani Informace pro zákazníka – spotřebitele, ve které se hovoří pouze o „případné“ smluvní pokutě s následným odkazem na smlouvu.

16. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že okolnosti, za kterých byla v projednávané věci mezi účastníky ujednána smluvní pokuta, jsou srovnatelné s těmi, které posuzoval Ústavní soud ve shora citovaném nálezu. Za situace, kdy smlouva uzavřená mezi účastníky má formálně dvě strany, ze kterých však pouze jedna vzbuzuje u průměrného spotřebitele dojem, že obsahuje vlastní text smlouvy, zatímco ta druhá navozuje dojem obecných smluvních (obchodních) podmínek, podléhá tato druhá strana smlouvy výše uvedeným obsahovým omezením a nelze do ní vkládat ujednání zakládající smluvní pokutu.

17. Odvolací soud považuje za potřebné dále zdůraznit, že poctivost v právním styku vyžaduje (jak uvedeno výše), aby každá ze stran při uzavírání smlouvy jednala otevřeně a s ohledem na zájmy druhé strany. V daném případě však žalobce koncipoval smlouvu tak, aby pozornost průměrného spotřebitele byla koncentrována pouze na jednu stranu, v níž jsou obsaženy náležitosti, které smlouvu individualizují (smluvní strany, cena, produktová řada, odběrné místo, podpisy stran) a které se jsou doplňovány za součinnosti spotřebitele při jejím uzavření. Spotřebitel tak nemá důvod se podrobněji seznamovat se stranou opačnou a hledat v ní ujednání o smluvní pokutě, a už vůbec ne v části nazvané „Ostatní ujednání“ (tento název vzbuzuje dojem ujednání doplňkových, přestože jsou obsahem této části prakticky výhradně ujednání o smluvních pokutách spotřebitele). Je zřejmé, že ujednání o smluvní pokutě je v této části smlouvy uvedeno zcela účelově, aby mu spotřebitel nevěnoval pozornost. Současně je třeba uvést, že žalobce se uvedeným postupem pokusil obejít povinnost ujednat smluvní pokutu ve vlastním textu smlouvy, když text, který průměrný spotřebitel vnímá jako vlastní smlouvu, umístil pouze na jednu stranu (označenou jako strana „druhá“), přitom však smlouvu formálně koncipoval jako dvoustránkovou a na opačnou stranu (označenou jako strana „první“) umístil do monotónního textu ujednání o smluvní pokutě, které navíc ukryl do klamavě označené části „Ostatní ujednání“. Takový postup žalobce se dostává zřetelně do rozporu s požadavkem na transparentnost a zohlednění zájmů druhé smluvní strany, jedná se tedy o postup vážně narušující povinnost jednat v právním styku poctivě. Za této situace se ujednání o smluvní pokutě dostává do rozporu nejen se zákonem i s veřejným pořádkem (jednání, kterým se jedna strana snaží nepoctivě koncipovat smlouvu tak, aby druhá strana nevěnovala pozornost tomu ujednání, které má pro ni zvýšenou důležitost, nelze přiznat právní ochranu), což působí jeho absolutní neplatnost (§ 588 obč. zák.).

18. Námitky žalobce uvedené v odvolání nejsou důvodné. Tvrzení žalobce, že ujednání o smluvních pokutách vždy bylo integrální součástí obdobných smluv nic mění na závěru odvolacího soudu o tom, že fakticky měla v daném případě první strana obsahující „ostatní ujednání“ charakter obchodních podmínek, že tato ujednání o smluvních pokutách byla učiněna nepřehledně a v části, která nic nenasvědčovala o tom, že by takový závazek v podobě smluvní pokuty měla obsahovat, a že ve svém souhrnu je nutné postup žalobce označit za nepoctivý a rozporný nejen se zákonem, ale i veřejným pořádkem. Za situace, kdy je učiněn závěr o nepoctivosti jednání, jež ve svém důsledku vede k absolutní neplatnosti ujednání o smluvních pokutách, je lhostejno, zda se takové ujednání nachází přímo ve smlouvě či v jejích obchodních podmínkách. Současně je nerozhodné, zda soud I. stupně výslovně uvedl, zda shledává ujednání týkající se smluvních pokut za neplatná absolutně či relativně, když je hodnotil jako rozporná s dobrými mravy, což má za následek neplatnost absolutní. Nedůvodná je též námitka žalobce o tom, že nebyl ze strany soudu I. stupně řádně na jednání poučen, a že se tudíž k předběžnému názoru soudu o neplatnosti ujednání o smluvních pokutách nemohl vyjádřit, když v daném případě soud vycházel pouze z listinných důkazů a závěr o nich byl činěn na základě jejich právní kvalifikace. Za takové procení situace tedy žádná výzva ve smyslu § 118a o. s. ř. nebyla namístě (a to ani dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., ani dle § 118a odst. 2 o. s. ř.) a soud I. stupně nepochybil, pokud rozhodl bez jednání, když jakákoliv další tvrzení by nemohla zvrátit učiněné závěry týkající se ujednání o smluvních pokutách.

19. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je v části výroku II. věcně správný (kromě zákonných úroků z prodlení z částky 200 Kč za dobu od [datum] do [datum]), a proto jej v této části potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 200 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (když částka 200 Kč byla zahrnuta v jeho nároku na zaplacení částky 10 481,09 Kč), a soud I. stupně rozhodl ve výroku II. o zamítnutí nároku na zaplacení této smluvní pokuty ve výši 200 Kč již za dobu od [datum] do zaplacení, je zřejmé, že soudem I. stupně bylo rozhodnuto nad rámec žalobního nároku. Odvolacímu soudu tak nezbylo než postupovat v souladu s § 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a v této části rozsudek soudu I. stupně zrušit a řízení zastavit tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí odvolacího soudu.

21. V odvolacím řízení byl žalobce neúspěšný, a měl by tedy nahradit žalované (která byla neúspěšná jen v nepatrné části) náklady odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalované však žádné náklady nevznikly, odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo.

22. Výrok o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, čímž mu vznikla poplatková povinnost ve výši 1 774 Kč. Vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebyl vydán, bylo nutno poplatek doměřit (viz Položka 2 odst. 2 Přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.) Pokud totiž soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše Položky 1. Dle Položky 1 bod 1 písm. b/ Přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. činí poplatková povinnost žalobce částku 2 217 Kč. Rozdíl tedy činí částku 447 Kč, kterou má povinnost žalobce doplatit tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí odvolacího soudu.