4To 75/2011

Rubrum

Z povinnosti soudu vyjádřit ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, i všechny zákonné znaky, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu (§ 120 odst. 3 tr. ř.), vyplývá nutnost uzpůsobit popis skutku tak, aby jednoznačně vyjadřoval naplněnost těch kvalifikačních znaků, které soud užil při jeho právním posouzení a vymezil v tzv. právní větě rozsudku. V případě trestných činů proti životu a zdraví to znamená, že již v rámci tzv. skutkové věty je nezbytné náležitým způsobem vyjádřit příslušnou formu pachatelova zavinění následku, která je rozhodná pro správné právní posouzení skutku (např. nedbalostní formu zavinění smrtelného následku v případě zločinu činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku). Spočívá-li dle zjištění soudu vědomá nedbalost obviněného vážící se k jím vyvolanému smrtelnému následku v tom, že vědom si intenzivního krvácivého poranění poškozeného a jeho neschopnosti zabezpečit si nezbytnou lékařskou pomoc, zanechal tohoto na místě činu, kde svým zraněním podlehl, pak takové skutkové zjištění je potřebné vyjádřit nejen v odůvodnění rozsudku, nýbrž již v jeho výrokové části. Skutkové zjištění, že obviněný jednal "se záměrem způsobit poškozenému těžké ublížení na zdraví", není souladné s právním závěrem, že ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví podle ustanovení § 122 odst. 2 tr. zákoníku jednal v úmyslu nepřímém podle § 15 písm. b) tr. zákoníku.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání, konaném dne 10. ledna 2012, v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Stanislava Urbance a soudců JUDr. Renáty Sobalové a JUDr. Petra Angyalossy, Ph.D., odvolání obžalovaného L. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.10.2011, č.j. 31 T 5/2011-352, a rozhodl t a k t o :

Odůvodnění

I. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalovaného L. B. v celém rozsahu z r u š u j e . II. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje t a k t o : obžalovaný L. B., občan České republiky, bez zaměstnání, trvale formálně bytem , t.č. ve vazbě ve Vazební věznici Ostrava, j e v i n e n , ž e dne 18.4.2011 krátce před 22. hodinou v K. na ulici N., jako osoba dlouhodobě žijící bez domova, s vědomím toho, že z důvodu své opilosti nemůže přespat na noclehárně Slezské diakonie v K., přišel do bývalého vážního domku poblíže vlakového nádraží, v úmyslu přečkat v něm noc, avšak tento již byl obsazen čtyřmi osobami, a v rámci slovního konfliktu s A. V., jenž mu pro nedostatek místa v domku dal najevo svůj nesouhlas s tím, aby zde přespal, se záměrem způsobit jmenovanému zranění, vytáhl z oděvu svůj zavírací nůž celkové délky 16,7 cm s čepelí o délce 7,5 cm a maximální šířce 1,7 cm a po jeho otevření jím neočekávaně nejméně střední intenzitou síly dvakrát bodl těžce opilého A. V. do pravé nohy, kterému tak po protětí riflových kalhot a tepláků způsobil dvě bodné rány, a to jednu o délce 1,7 cm v pravé kyčelní krajině na hranici se zevní plochou pravého stehna a druhou o délce 1,3 cm ve střední třetině vnitřní plochy pravého stehna, kdy první uvedená rána přecházela v bodný kanál dlouhý 6 cm, jenž procházel kůží, podkožím, hýžďovou svalovinou a končil na zevní ploše lopaty pravé kyčelní kosti, přičemž zraňoval cévní svazky v podkoží a ve svalovině, a druhá bodná rána přecházela v bodný kanál dlouhý 8,5 cm, který procházel kůží, podkožím do stehenní svaloviny, protínal hlubokou stehenní žílu a dále pronikal do svaloviny stehna, přičemž následkem protětí hluboké stehenní žíly došlo u A. V. k masivním krevním ztrátám a rozvoji nezvratného úrazově krvácivého šoku, v jehož důsledku byla u A. V. ve 22.25 hod. přivolaným lékařem konstatována smrt, přičemž věděl, že s ohledem na charakter použitého nože, opakované útoky s větší razantností, sice do spodní části těla poškozeného, kde se však také nacházejí cévní svazky, žíly a tepny, které mají rovněž charakter důležitého orgánu lidského těla, může jejich poškozením způsobit i těžké zranění a pro případ, že ho způsobí, byl s tímto následkem srozuměn, a také věděl, že jednak poškozený žije bezdomovským způsobem života, nadměrně požívá alkoholické nápoje a může být v době útoku pod jejich vlivem, a tím i ve stavu až bezmocnosti, jednak, že pokud poškozenému způsobil takové těžké zranění a z místa činu utekl, aniž by mu poskytl či přivolal pomoc, může tomuto v důsledku způsobeného zranění způsobit i smrt, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že takový následek nezpůsobí, t e d y jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví a způsobil takovým činem smrt, t í m s p á c h a l zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, a o d s u z u j e s e podle § 145 odst. 3 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody na 11 (jedenáct) let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku se obžalovaný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku se obžalovanému ukládá trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to celokovového zavíracího kapesního nože, který tvoří přílohu spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 31 T 5/2011. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody, a to - V. z. p. České republiky, se sídlem P., O., zastoupenou Krajskou pobočkou pro M. k., S. tř., O., částku ve výši 1.224,- Kč, - Statutárnímu městu K., Magistrátu města K., F., K.-F., částku ve výši 4.638,- Kč.

Poučení

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.10.2011, č.j. 31 T 5/2011-352, byl obžalovaný L. B. uznán vinným trestným činem spočívajícím ve zvlášť závažném zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, kterého se měl dopustit tak, že dne 18.4.2011 krátce před 22. hodinou v K. na ulici N., jako osoba dlouhodobě žijící bez domova, s vědomím toho, že z důvodu své opilosti nemůže přespat na noclehárně Slezské diakonie v K., přišel do bývalého vážního domku poblíže vlakového nádraží, v úmyslu přečkat v něm noc, avšak tento již byl obsazen čtyřmi osobami, a v rámci slovního konfliktu s A. V., jenž mu pro nedostatek místa v domku dal najevo svůj nesouhlas s tím, aby zde přespal, se záměrem způsobit jmenovanému těžkou újmu na zdraví, vytáhl z oděvu svůj zavírací nůž celkové délky 16,7 cm s čepelí o délce 7,5 cm a maximální šířce 1,7 cm a po jeho otevření jím neočekávaně nejméně střední intenzitou síly dvakrát bodl těžce opilého A. V. do pravé nohy, kterému tak po protětí riflových kalhot a tepláků způsobil dvě bodné rány, a to jednu o délce 1,7 cm v pravé kyčelní krajině na hranici se zevní plochou pravého stehna a druhou o délce 1,3 cm ve střední třetině vnitřní plochy pravého stehna, kdy první uvedená rána přecházela v bodný kanál dlouhý 6 cm, jenž procházel kůží, podkožím, hýžďovou svalovinou a končil na zevní ploše lopaty pravé kyčelní kosti, přičemž zraňoval cévní svazky v podkoží a ve svalovině, a druhá bodná rána přecházela v bodný kanál dlouhý 8,5 cm, který procházel kůží, podkožím do stehenní svaloviny, protínal hlubokou stehenní žílu a dále pronikal do svaloviny stehna, přičemž následkem protětí hluboké stehenní žíly došlo u A. V. k masivním krevním ztrátám a rozvoji nezvratného úrazově krvácivého šoku, v jehož důsledku byla u A. V. ve 22.25 hod. přivolaným lékařem konstatována smrt. Za to byl obžalovanému L. B. podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na 11 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku byl obžalovanému také uložen trest propadnutí věci, a to celokovového zavíracího kapesního nože, který tvoří přílohu spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 31 T 5/2011. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byl obžalovaný zavázán k povinnosti zaplatit poškozeným V. z. p., Krajské pobočce pro M. k., S. tř., M. O., škodu ve výši 1.224,- Kč, a Statutárnímu městu K., F., K.-F., škodu ve výši 4.638,- Kč. Takto citovaný rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obžalovaný L. B. odvolání, u něhož bylo shledáno, že bylo podáno včas (§ 248 odst. 1 tr.ř.), oprávněnou osobou (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr.ř.) a mělo zákonem předepsané náležitosti (§ 249 tr.ř.). Nebylo proto shledáno zákonných důvodů pro jeho zamítnutí podle § 253 odst. 1 tr.ř. či odmítnutí podle § 253 odst. 3 tr.ř. V písemném odůvodněníodvolání obžalovaného L. B., vypracovaném jeho obhájcem Mgr. J. K. (v substituci za JUDr. S. M.) se podává, že odvoláním jsou napadány výroky o vině a trestu v celém rozsahu. Odvolatel požaduje, aby odvolací soud překvalifikoval vytýkané jednání na trestný čin s mírnější právní kvalifikací tj. ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 4 tr.zákoníku, popřípadě opilství dle § 360 odst. 1 tr.zákoníku. Výše uvedený návrh odvolatel odůvodňuje tím, že soud prvního stupně neobjasnil stěžejní otázku, a to vyhodnocení jeho jednání z hlediska zavinění a jeho právní kvalifikaci. Má zato, že bodnutí nožíkem do oblasti stehna nelze považovat za úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví. Předmětná stehenní žíla je široká 1 cm, jak uvedla znalkyně MUDr. S., z čehož odvolatel odvozuje, že k úmyslnému způsobení těžké újmy na zdraví by bylo zapotřebí poměrně detailních znalostí z oboru anatomie, tyto však nemá. Odvolatel se dále neztotožňuje se závěrem soudu o jeho příčetnosti v době spáchání skutku. Podle výslechu MUDr. K. ze dne 27.9.2011, byla u odvolatele v důsledku konzumace alkoholu podstatně snížena ovládací schopnost. Skutečnost, že tato ovládací schopnost nebyla vymizelá znalec dovozuje z toho, že odvolatel dokázal „něco rozpoznat“, tj. že jej pod vlivem alkoholu nevezmou na ubytovnu. Z ustanovení § 26 tr. zákoníku vyplývá, že pachatel může být považován za nepříčetného při absenci schopnosti ovládací nebo rozpoznávací. Znalec přitom podle odvolatele nevzal v potaz jeho poškození jater, tzv. hepatopatii, jež mohla mít podstatný vliv z hlediska účinku alkoholu (odvolatel se domnívá, že od posledního vyšetření jater v roce 2008 nedošlo ke zlepšení, když alkohol užívá nejméně ve stejné míře jako v době vyšetření). V písemně doplněném odvolání je odvolatelem podrobněji rozebírána zejména subjektivní stránka vytýkaného jednání. Vyloučení přímého i nepřímého úmyslu opírá o fakt, že zasažení stehenní žíly není běžným následkem při útoku proti stehnu, a jako bezdomovec se základním vzděláním a notorický alkoholik si existenci této žíly neuvědomoval. K subjektivní stránce poukazuje na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp.zn 3 Tdo 1181/2009, sp.zn. 3 Tdo 842/2009). Předmětný útok nebyl podle odvolatele veden proti důležitému orgánu a nešťastnou náhodou byla zasažena stehenní žíla poškozeného. Podle odvolatele je závěr krajského soudu ohledně subjektivní stránky pouze předpokládaný a v rozporu tak se zásadou in dubio pro reo, a také judikaturou Ústavního soudu, sp.zn. IV. ÚS 433/02, sp.zn. III. ÚS 521/01. Zranění poškozeného způsobené odvolatelem podle něj nebylo samo o sobě smrtelné, skutečnost, že poškozený zůstal po útoku ležet a nevyhledal lékařskou pomoc, nutno posoudit jako spoluzavinění poškozeného. Nalézací soud se přitom nezabýval příčinnou souvislostí mezi útokem a smrtí poškozeného v souvislosti s absencí zajištění lékařské pomoci, kterou si poškozený mohl zajistit. Odvolatel se dále neztotožňuje se znaleckým posudkem týkající se jeho rozlišovací a ovládací schopnosti v době útoku ve smyslu § 26 tr.zákoníku, a to s odkazem na jeho chorobnou závislost na alkoholu. Podle něj znalec zanedbal při zpracování posudku odvolatelův zdravotní stav (hepatopatie) a nepřihlédl k absenci jídla, jež účinek alkoholu znásobila. Zároveň odvolatel napadá i samotný údaj o vypitém alkoholu, který sdělil znalci, a který není s ohledem na výpadky paměti zcela přesný a směrodatný. Z těchto důvodů navrhuje vypracování nového znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie k posouzení jeho duševního stavu a schopnosti rozpoznat protiprávnost svého jednání a toto jednání ovládat. Z hlediska právní kvalifikace odvolatel navrhuje kvalifikovat vytýkané jednání s mírnější právní kvalifikací, tj. ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 4 tr.zákoníku, popř. opilství podle § 360 odst. 1 tr.zákoníku, a pro případ, že by se odvolací soud s uvedenými argumenty neztotožnil, navrhuje zachování právní kvalifikace se snížením trestu odnětí svobody. Obžalovaný L. B. v rámci veřejného zasedání zopakoval prostřednictvím svého obhájce písemné vyhotovení svého odvolání a v něm učiněný návrh na rozhodnutí. Znovu vznesl požadavek na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví anatomie ke specifikaci velikosti stehenní žíly k poměru ostatní části stehna v místě poranění a z toho vyplývající procentuální předpoklad zasažení žíly i s uvedením, kde je stehenní žíla umístěna, zda je zjistitelná pohmatem, případně je běžně viditelná. Netrval již na vypracování nového znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Intervenující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v rámci veřejného zasedání využil svého zákonného práva a k odvolání obžalovaného se vyjádřil v tom směru, že odvolací námitky obžalovaného považuje za nedůvodné a navrhl, aby jeho odvolání bylo zamítnuto. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, na podkladě podaného odvolání obžalovaného L. B. podle § 254 odst. 1, odst. 3 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání obžalovaného, jakož i správnost postupu řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, odvolací soud pak přihlédl, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Pokud se týká řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, v tomto nebyly zjištěny takové podstatné vady, jak má na mysli ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., tedy vady spočívající v porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby. V tomto směru prakticky ani odvolatel neuplatnil žádné odvolací námitky. Z hlediska ustálení skutkového stavu je patrno, že soud prvního stupně provedl veškeré důkazy potřebné k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho meritorní rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr.ř.). V tomto směru soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy na základě uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr.ř.). Nevytrhává tedy jednotlivé důkazy z kontextu provedeného dokazování, ale přihlížel k jejich vzájemným vazbám a souvislostem. Odůvodněnínapadeného rozsudku stran zásadních skutkových zjištění pak odpovídá ustanovení § 125 tr.ř., když soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahy se řídil při hodnocení provedených důkazů. V tomto směru lze proto na příslušné pasáže odůvodněnínapadeného rozsudku odkázat. Ani odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že se skutek tak, jak je uveden ve výroku o vině napadeného rozsudku, jímž byl obžalovaný L. B. uznán vinným, stal. Soud prvního stupně při rekonstrukci skutkového děje vycházel z celé řady provedených důkazů, jednak částečně z výpovědí obžalovaného, které učinil jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem prvního stupně, a ve kterých v zásadě doznal, za jakých okolností vedl útok nožem proti tělesné integritě poškozeného, co tomuto činu předcházelo, a jak se choval po činu, jednak z výpovědi svědka Z. S., jenž byl činu obžalovaného přítomen, a výpovědí svědků M. G., S. L., kterým svědek Z. S. oznámil tuto událost, a ti se dostavili na místo činu. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, byla především objasněna násilná smrt poškozeného A. V., rozsah a charakter zranění, které poškozený utrpěl, mechanismus jejich vzniku, intenzita a charakter násilí vůči tělesné integritě poškozeného, včetně příčiny jeho smrti. Správně učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně objektivní stránky jednání obžalovaného a jeho pachatelství k posuzovanému činu, jsou pak podporována dalšími provedenými důkazy, a ani ze strany obžalovaného nejsou tato skutková zjištění soudu prvního stupně odvolacími námitkami zpochybňovány. Soudem prvního stupně bylo jednání obžalovaného po právní stránce posouzeno jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, jehož znaky měl obžalovaný po objektivní stránce a subjektivní stránce naplnit. Odvolacími námitkami obžalovaného jsou pak zpochybňovány zejména právní závěry soudu prvního stupně ohledně jeho subjektivní stránky k tomuto zločinu a jeho příčetnost v době činu ve smyslu § 26 tr.zákoníku. Domáhá se toho, aby jeho jednání bylo právně posouzeno jako mírnější zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 4 tr.zákoníku či jako zločin opilství podle § 360 odst. 1 tr.zákoníku. Soud prvního stupně ve svých právních závěrech v odůvodněnínapadeného rozsudku k subjektivní stránce obžalovaného dovodil, že obžalovaný při naplnění znaků základní skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr.zákoníku, jednal zaviněně podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.zákoníku ve formě nepřímého úmyslu. Tuto míru zavinění obžalovaného soud prvního stupně odůvodnil skutkovými závěry spočívajícími v tom, že byť obžalovaný vedl útok do spodní části těla poškozeného, s ohledem na užitou zbraň, razanci útoku a jeho opakování si tento musel být vědom, že poškozenému může způsobit těžkou újmu na zdraví a v inkriminované době mu bylo zcela lhostejno, zda takové těžké poranění způsobí. Ve vztahu ke způsobenému těžšímu následku v podobě smrti poškozeného, soud prvního stupně dovodil, že obžalovaný jednal zaviněně ve formě vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku, neboť obžalovaný si musel být v rozhodné době - při zohlednění okolností útoku vůči poškozenému a jeho jednání po činu, kdy z místa utekl a poškozeného bez jakéhokoliv zájmu ponechal - vědom si toho, že svým jednáním může skrze intenzívní krvácející zranění, přivodit poškozenému případně i smrt, k níž také došlo, přičemž se nepatřičně spoléhal na to, že se tak nestane. K odvolacím námitkám obžalovaného, jimiž jsou zpochybňovány výše uvedené závěry soudu prvního stupně ohledně zavinění obžalovaného, je nutno uvést, že z hlediska posouzení, které znaky násilného trestného činu obžalovaný naplnil, je rozhodující subjektivní stránka, tedy, k jakému následku směřoval úmysl pachatele. Zavinění je v takových případech určujícím kritériem pro použití příslušné právní kvalifikace. Trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví a způsobí tímto činem smrt. Trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 4 tr.zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví a způsobí tímto činem smrt. Jak trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 tr.zákoníku, jímž byl obžalovaný napadeným rozsudkem uznán vinným, tak i trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr.zákoníku, jehož se domáhá v odvolacích námitkách obžalovaný, jsou trestnými činy úmyslnými, to znamená, že pachatel chtěl svých jednáním způsobit jinému těžkou újmu na zdraví, respektive jinému ublížit na zdraví, což je podle § 15 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku úmysl přímý. Postačí však, že pachatel o možnosti způsobení těžké újmy, respektive ublížení na zdraví, věděl, a pro případ, že takový následek nastane, byl s ním srozuměn, což je podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.zákoníku úmysl nepřímý. Jak přímý, tak i nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, ale i nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Úmysl způsobit takový následek, je třeba v takových případech, kdy ho pachatel nedozná, zjišťovat na základě nepřímých důkazů. Na úmysl pachatele způsobit jinému těžkou újmu na zdraví, respektive jen ublížit na zdraví, tak lze usuzovat z objektivních skutečností, zejména z charakteru použité zbraně, intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení, z místa na těle poškozeného, kam útok záměrně a cíleně směřoval, dále z okolností subjektivních, například pohnutky činu, ale i z osobních vlastností pachatele, z jeho chování po útoku apod. Ze zjištěných okolností projednávaného případu je patrno, že mezi obžalovaným a poškozeným došlo v rozhodné době ve vážním domku ke slovnímu konfliktu ohledně přespání obžalovaného, na který reagoval tento tak, že vytáhl svůj zavírací nůž, kterým ve zlobném afektu 2x bodl poškozeného do pravé nohy. Z toho lze dovodit, s ohledem na zjištěný mechanismus útoků, rozsah a charakter způsobených poranění, že obžalovaný chtěl poškozenému způsobit nějaké zranění. Otázkou však je, k jakému konkrétnímu následku tento projev vůle obžalovaného směřoval. Z výsledků provedeného dokazování bylo možno učinit závěr, že obžalovaný ve svém záměru způsobit poškozenému nějaké zranění použil nůž, jenž byl způsobilý svou délkou čepele 7,5 cm proniknout hlouběji do těla poškozeného, útoky směřované do nohy poškozeného obžalovaný opakoval, přičemž se jednalo o útoky větší razantnosti, o čemž svědčí zejména jeden z bodných kanálů o délce 8,5 cm, tedy delší než samotná čepel nože. V průběhu trestního řízení nebyly přitom zpochybněny rozumové schopnosti obžalovaného. K tomu byl také ve veřejném zasedání proveden jeho osobní výslech, v rámci kterého uvedl, že chodil do základní školy, kde ukončil 6 tříd, potom se vyučil horníkem a toto studium ukončil zkouškami. Věděl, že tělem jsou vedeny tepny či žíly, a že je v nich krev, která v nich proudí, neví ale, kde se v těle nachází, uvedl, že na krku, rukou i na nohou. K dotazu uvedl, že z jejich poškození vzniká krvácení. K dotazu obhájce uvedl, že o existenci stehenní žíly se dozvěděl až u soudu prvního stupně, předtím ji nikdy neviděl. Z výše uvedeného lze učinit závěr, že obžalovaný má obecnou vědomost o tom, že v lidském těle se nacházejí tepny či žíly, a to i v končetinách, které zajišťují stálý průtok krve tělem, a že jejich poškozením dochází ke krvácení. Není proto podstatné, že obžalovaný nemá odbornou znalost o existenci hluboké stehenní žíly, která se nachází ve svalovině stehna, a že ji nikdy neviděl, což je pochopitelné, neboť většina životně důležitých orgánů se nachází uvnitř těla člověka. V obecné rovině tedy obžalovaný věděl, že i v končetinách lidského těla se nacházejí tepny či žíly, a že jejich poškozením dochází ke krvácení. Jestliže pak obžalovaný opakovaně bodal do pravé nohy poškozeného s takovou intenzitou, že čepel nože pronikala hluboko do stehenní svaloviny, musel si být vědom toho, že může zasáhnout i žíly či tepny, které jsou v těchto místech uloženy, přičemž musel být srozuměn i s tím, že takový následek v podobě protětí stehenní žíly či tepny může způsobit. Uvedené srozumění obžalovaného s možným následkem pak pokrývá i tzv. nepravá lhostejnost, kdy lhostejnost obžalovaného k tomu, zda způsobený následek nastane nebo nenastane, vyjadřuje jeho aktivní kladné stanovisko k oběma možnostem tak, jak tuto lhostejnost obžalovaného vyjádřil soud prvního stupně v odůvodněnínapadeného rozsudku konstatováním, že obžalovanému bylo v inkriminované době zcela lhostejno, zda poškozenému takové těžké poranění způsobí. I odvolací soud odmítl návrh obžalovaného na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví anatomie, ke zjištění, jaký je poměr plochy stehenní žíly k poměru ostatních ploch stehna, a to s cílem zjistit míru pravděpodobnosti či náhodnosti zasažení žíly bodnou ranou. Je tomu proto, že odvolací soud nezpochybňuje skutečnost, že poměr plochy stehenní žíly k poměru ostatní plochy stehna je malý, avšak tím, že obžalovaný opakovaně a razantně bodal poškozeného do stehna, zvýšil pravděpodobnost zásahu vnitřních tepen či žil, narozdíl od ojedinělého bodnutí, kde by byla pravděpodobnost zásahu daleko menší. Za nadbytečný je pak požadavek znaleckého zkoumání, kde je stehenní žíla umístěna, zda je zjistitelná pohmatem a zda je viditelná. Proto i odvolací soud považuje uplatněný návrh na doplnění dokazování za nepotřebný. Odvolací soud se tak v zásadě ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že obžalovaný jednal zaviněně podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.zákoníku ve formě nepřímého úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Soud prvního stupně přitom dospěl rovněž ke správnému závěru, že protětím stehenní žíly byl u poškozeného ve smyslu § 122 odst. 2 písm. e) tr.zákoníku poškozen důležitý orgán. Za poškození důležitého orgánu se považuje takové porušení některého z tělesných orgánů, při němž vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný, déletrvající nebo trvalý následek. Protětím stehenní žíly u poškozeného došlo přitom k masivnímu krvácení, byl tak narušen systém umožňující stálý průtok krve tělem a v důsledku masivním krevním ztrátám došlo u poškozeného k rozvoji nezvratného, úrazově krvácivého šoku, v jehož důsledku nastala u poškozeného smrt. S tím pak souvisí právní závěry soudu prvního stupně ohledně zavinění obžalovaného ve vztahu ke způsobenému těžšímu následku, jímž je smrt poškozeného. Podle § 17 písm. a) tr.zákoníku se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, jde-li o těžší následek, přihlédne i tehdy, zaviní-li jej pachatel z nedbalosti. Odvolací soud se tak v zásadě ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že obžalovaný ve vztahu ke způsobenému těžšímu následku jednal zaviněně podle § 16 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku ve formě vědomé nedbalosti. Ta spočívá v tom, že pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Obžalovaný přitom věděl, že realizovaným útokem proti tělesné integritě poškozeného může zasáhnout v jeho svalovině stehna cévní svazky, tepny či žíly, což může vést k jejich poškození a vyvolání i masivního krvácení, v důsledku kterého může dojít i k smrti poškozeného, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takový následek nezpůsobí. Jak přitom vyplynulo z výpovědi obžalovaného u veřejného zasedání, tento znal poškozeného delší dobu, věděl, že i on žije bezdomovským způsobem života, nadměrně požívá alkoholické nápoje a ve vážním domku také přespává, jako i ostatní, ve stavu alkoholové intoxikace, která u poškozeného mohla vést až do stavu bezmocnosti. Alkoholová intoxikace poškozeného v době jeho smrti byla přitom objektivizována závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie, podle kterých měl poškozený v době smrti hladinu alkoholu v krvi v rozpětí celé 2 až 2,58 g/kg. Ta odpovídá střednímu stupni opilosti. Obžalovaný si proto mohl uvědomovat, že v tomto stavu, a za dané situace, která byla v době činu ve vážním domku si poškozený nebude schopen sám poskytnout pomoc či tuto přivolat, přesto z místa činu utekl, aniž by poškozenému pomoc poskytl či ji přivolal, zanechal ho jeho osudu a reálné možnosti, že poškozený vykrvácí a tím ho bezprostředně ohrozil na životě, k čemuž také došlo, když u poškozeného nastala smrt. Neobstojí proto i odvolací námitky obžalovaného, jimiž zpochybňuje příčinnou souvislosti mezi jeho jednáním a vzniklým následkem s odůvodněním, že takové banální poranění si mohl poškozený ošetřit sám a nemuselo tak dojít k jeho smrti. Z těchto důvodů proto musely být odmítnuty odvolací námitky obžalovaného, jimiž zpochybňuje právní závěry soudu prvního stupně ohledně zavinění obžalovaného, tak jako i právní závěry, vztahující se k právnímu posouzení spáchaného činu. Nicméně odvolací soud z podnětu odvolání obžalovaného L. B. podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř., napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Bylo tomu pro vady rozsudku spočívající v tom, že popis skutku ve výroku o vině napadeného rozsudku trpí určitou nejasností a neúplností ohledně zavinění obžalovaného ve vztahu ke způsobenému následku. Podle § 120 odst. 3 tr.ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, musí kromě jiného, aby nemohl být zaměněn s jiným, obsahovat všechny znaky trestného činu včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Mezi tyto znaky patří i zavinění, tedy subjektivní stránka jednání obžalovaného, kterou je nutno skutkově v popisu skutku vyjádřit. Soud prvního stupně přitom nekriticky převzal do svého výroku o vině napadeného rozsudku popis skutku z žalobního návrhu, ve kterém sice upřesnil údaje, co do doby konfliktu mezi obžalovaným a poškozeným a doby jeho smrti, ale již neupřesnil formulační neobratnost subjektivní stránky jednání obžalovaného jak k základní skutkové podstatě trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr.zákoníku, tak i k jeho kvalifikované skutkové podstatě podle odst. 3 tohoto trestného činu, která nebyla ani v žalobním návrhu skutkově vymezena. Jak v žalobním návrhu, tak i ve výroku o vině napadeného rozsudku, je sice v popisu skutku uvedeno, že obžalovaný jednal „se záměrem způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví“, ale tím je prakticky formulačně vyjádřeno chtění obžalovaného tento následek způsobit, tedy volní složka zavinění podle § 15 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku ve formě přímého úmyslu. Nesoulad žalobního návrhu, tak jako i výroku o vině napadeného rozsudku, pak spočívá v tom, že jak v odůvodněníobžaloby, tak i napadeného rozsudku, se argumentuje zaviněním obžalovaného podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.zákoníku, tedy ve formě nepřímého úmyslu, avšak jak žalobní návrh, tak i výrok o vině napadeného rozsudku, neobsahuje vyjádření jak složky vědění obžalovaného k možnému následku, tak i jeho složky volní, která u nepřímého úmyslu představuje srozuměnost se vzniklým následkem. Aby proto nebyly pochybnosti o subjektivní stránce posuzovaného jednání obžalovaného, bylo odvolacím soudem upřesněno zavinění obžalovaného popisu skutku tak, aby bylo v souladu s právními závěry, které k nim správně učinil soud prvního stupně v odůvodněnínapadeného rozsudku. Na základě toho byl obžalovaný, za podmínek § 259 odst. 3 tr.ř., znovu uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, jehož znaky po subjektivní, tak i objektivní stránce naplnil. Neobstojí také odvolací námitky obžalovaného, jimiž zpochybňuje závěry soudu prvního stupně ohledně příčetnosti obžalovaného v době činu. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a také výslechem příslušného znalce v hlavním líčení, bylo objasněno, že obžalovaný v době činu netrpěl duševní poruchou ve smyslu psychózy, jeho rozpoznávací schopnosti v důsledku opilosti byly sníženy o polovinu pomyslného pásma, jeho ovládací schopnosti byly sníženy v důsledku opilosti a struktury osobnosti podstatně, přesahujíce polovinu pomyslného pásma. Podle znalce v žádném případě však obě složky nebyly vymizelé. Znalec také doplnil, že závažným důvodem ke změně těchto závěrů nevedlo ani v minulosti u obžalovaného diagnostikované onemocnění jater. I podle odvolacího soudu není důvod zpochybňovat výše uvedené závěry o příčetnosti obžalovaného v době činu, ten se podrobil klinickému vyšetření znalce, na jeho základě tento učinil příslušné závěry, které jsou přezkoumatelné, logické a netrpí vnitřními rozpory, a proto nebylo důvodu vyhovět návrhu obžalovaného, aby k jeho psychickému stavu byl vypracován nový znalecký posudek, jak k tomuto závěru správně dospěl i soud prvního stupně. Protože byla prokázána příčetnost obžalovaného v době činu, nepřichází v úvahu jeho jednání posuzovat jako zločin opilství podle § 360 odst. 1 tr.zákoníku, který spočívá v tom, že se pachatel požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného. Protože byl odvolacím soudem zrušen výrok o vině napadeného rozsudku, musely být zrušeny i jeho výroky o trestu a náhradě škody, o kterých bylo znovu rozhodnuto. Při novém rozhodování o trestu vycházel odvolací soud u obžalovaného z obecných zásad trestního zákoníku pro ukládání trestu. Obžalovaný posuzovaným jednáním porušil zájem společnosti na ochraně lidského zdraví a života. Míra společenské škodlivosti činu spáchaného obžalovaným je především vyjádřena v trestní sazbě spáchaného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, za který lze uložit trest odnětí svobody na 8 až 16 let. Podle § 39 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku pak při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédl odvolací soud u obžalovaného zejména k povaze a závažnosti spáchaného zločinu, jeho osobním poměrům, dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy. Nebylo možno přehlédnout, že obžalovaný žije dlouhodobě bezdomovským způsobem života, nadměrně se oddává požívání alkoholických nápojů, sice je veden jako uchazeč o zaměstnání, ale předchozí evidence byly ukončeny většinou z důvodů sankčního vyřazení. Obžalovaný má výrazné sklony k páchání úmyslné trestné činnosti a relativně v krátkém časovém odstupu po propuštění z posledního výkonu trestu se dopustil projednávané trestné činnosti. Stejně jako soud prvního stupně, tak i odvolací soud neshledal u obžalovaného polehčující okolnosti. Obžalovaný sice projevil určitou lítost nad svým jednáním, ale ta má i podle odvolacího soudu pouze formální charakter. Obžalovaný také doznal, že pobodal poškozeného, avšak na druhé straně i bez tohoto doznání měly orgány činné v trestním řízení takový důkazní podklad, který vedl k usvědčení obžalovaného. Nelze proto obžalovanému přiznat polehčující okolnost spočívající v napomáhání příslušným orgánům při objasňování své trestné činnosti. Na druhé straně obžalovanému přitěžovalo podle § 42 písm. p) tr.zákoníku, že byl již pro trestný čin odsouzen. Navíc obžalovanému podle § 42 písm. c) tr.zákoníku přitěžuje, že čin spáchal zákeřně, když poškozenému nedal možnost se jeho jednání bránit. Nebylo možno také přehlédnout, že projednávaný konflikt byl mezi obžalovaným a poškozeným vyvolán z malicherných důvodů, na který obžalovaný reagoval zjevně nepřiměřeným způsobem. U obžalovaného se jedná také o osobu s bohatou kriminální minulostí, na kterého předcházející tresty neměly výchovného vlivu, a proto k jeho nápravě je nutno již působit důrazným trestem odnětí svobody spojený s jeho přímým výkonem. Ve shodě s napadeným rozsudkem proto odvolací soud obžalovanému podle § 145 odst. 3 tr.zákoníku uložil rovněž trest odnětí svobody na 11 let, tedy mírně pod polovinou zákonné trestní sazby. Pro výkon takto uloženého trestu odnětí svobody byl obžalovaný ve shodě s napadeným rozsudkem v souladu s § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. V souladu s napadeným rozsudkem byl obžalovanému také uložen podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to celokovového zavíracího kapesního nože, který je přílohou spisu, když nejsou pochybnosti, že vlastníkem tohoto nože byl obžalovaný, který užil ke spáchání trestného činu. Odvolacím soudem bylo pouze upřesněno nové označení tohoto trestu. Odvolacím soudem byl obžalovaný podle § 228 odst. 1 tr.ř. také zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody, a to V. z. p. ČR, se sídlem P., O., zastoupenou Krajskou pobočkou pro M. k., S. tř., O., částku ve výši 1.224,- Kč a statutárnímu Městu K., Magistrátu města K., F., K.-F., částku ve výši 4.638,- Kč. Oba poškození včas a řádně uplatnili vůči obžalovanému nárok na náhradu škody, která jim vznikla v příčinné souvislosti s posuzovaným jednáním obžalovaného, a to v souvislosti s úkony záchranné služby při výjezdu k poškozenému či s náklady na pohřeb poškozeného. Narozdíl od soudu prvního stupně však musel odvolací soud, především v případě V. z. p. ČR, upřesnit u této právnické osoby údaje o právní subjektivitě této společnosti, zda je kompetentní uplatňovat nárok na náhradu škody. Ze všech výše uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Rubrum