4VSOL 380/2020

Rubrum

V insolvenčním řízení se neuplatní přednostní uspokojení věřitele, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, z výtěžku zpeněžení zadržené věci dle ustanovení § 1398 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. I takový věřitel bude uspokojen v pořadí stanoveném dle § 167 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Martina Láníčka v insolvenční věci dlužnice: Exiteria a.s., IČ: 286 49 419 sídlem Vídeňská 101/119, 619 00 Brno - Dolní Heršpice o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli o odvolání zajištěného věřitele: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem nám. Svobody 4, 602 00 Brno Územní pracoviště Brno - venkov, Příkop 8, 604 24 Brno proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2020 č. j. KSBR 38 INS 7666/2017-B-118 za účasti zajištěné věřitelky: P3 Prague D11 s.r.o., IČO 02610493 sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 zastoupené advokátkou Mgr. Klárou Stibůrkovou sídlem Husova 2117, 256 01 Benešov takto:

Odůvodnění

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2020 č. j. KSBR 38 INS 7666/2017-B-118 se v odvoláním napadeném výroku I. zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Poučení

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení majetku dlužnice ve výši 2.609.279,51 Kč zajištěné věřitelce č. 510: P3 Prague D11 s.r.o. (výrok I.) a povolil insolvenčnímu správci čerpat po právní moci usnesení zálohu na odměnu ze zpeněžení zajištění ve výši 263.135,49 Kč včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (výrok II.).

2. Na odůvodněnítohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu 3. 3. 2020 navrhl insolvenční správce dlužnice, aby výtěžek zpeněžení zajištěného majetku dlužnice, a to movitého majetku zapsaného v soupise majetkové podstaty pod č. 1, 15, 62, 63, 65, 66 a 67, jehož zpeněžením bylo dosaženo částky 3.106.500 Kč, byl vydán zajištěné věřitelce ve výši 2.609.279,51 Kč. Správce vyčíslil náklady spojené se zpeněžením a správou jednotlivých předmětů zajištění, když náklady spojené se správou movitých věcí činily 126.260 Kč, náklady se zpeněžením majetku 157.825 Kč. Odměna správce ze zpeněžení jednotlivých předmětů zajištění činila dle návrhu správce 263.135,49 Kč včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. Po odečtení odměny a nákladů správce z výtěžku zpeněžení tak zbývá k vyplacení zajištěné věřitelce č. 510, jakožto věřitelce s přednostním právem na uspokojení pohledávky na základě zadržovacího práva 2.609.279,51 Kč. V podrobnostech k výpočtu odkázal insolvenční správce na tabulku s výpočtem založenou ve spise jako č. d. B-113. Soud prvního stupně návrh na vydání výtěžku zpeněžení zveřejnil vyhláškou 13. 3. 2020. Byly mu doručeny námitky věřitele č. 497 Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, který uvedl, že jeho pohledávky v celkové výši 27.488.965 Kč byly v insolvenčním řízení zjištěny jako zajištěné na základě zástavního práva zřízeného rozhodnutím správce daně ze dne 5. 4. 2017 s okamžikem vzniku zajištění 10. 4. 2017 a pohledávky věřitelky č. 510 ve výši 3.167.870,74 Kč byly přihlášeny jako zajištěné s okamžikem vzniku zajištění 10. 4. 2017, kdy bylo uplatněno zadržovací právo. Věřitel č. 497 má proto za to, že věřitelka se zadržovacím právem má v insolvenčním řízení stejné postavení jako on s ohledem na shodné datum vzniku zajištění. Proto má dojít k rozdělení výtěžku mezi tyto věřitele poměrně a věřiteli č. 497 má být vyplacena na jeho zajištěnou pohledávku částka 2.339.654,15 Kč. Soud prvního stupně nařídil jednání k projednání těchto námitek zajištěného věřitele, při kterém zmocněnec insolvenčního správce uvedl, že návrh na vydání výtěžku zpeněžení věřitelce č. 510 předložil v souladu s pokynem insolvenčního soudu, který mu byl udělen na jednání 6. 2. 2020, když jeho první návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům vycházel z právní úpravy insolvenčního zákona, který je ve vztahu k občanskému zákoníku speciálním předpisem, protože oba zajišťovací instituty vznikly téhož dne, měly být podle insolvenčního zákona zajištěné pohledávky uspokojeny poměrně. Soud prvního stupně učinil zjištění z protokolu o přezkumném jednání ze dne 10. 5. 2018 a ze seznamu přihlášených pohledávek, podle něhož pohledávky věřitele č. 497 byly zjištěny v celkové výši 27.488.965 Kč s právem na uspokojení ze zajištění na základě zástavního práva zřízeného rozhodnutím správce daně dle § 170 daňového řádu ze dne 5. 4. 2017 s datem pořadí zajištění 10. 4. 2017 a pohledávka věřitelky č. 510 byla zjištěna ve výši 3.167.870,74 Kč s právem na uspokojení ze zajištění na základě zadržovacího práva ze dne 10. 4. 2017. Movité věci, které byly předmětem zajištění dle rozhodnutí správce daně a dle zadržovacího práva byly sepsány do soupisu majetkové podstaty pod položkami 1, 15, 62, 63, 65, 66 a 67. První návrh na vydání výtěžku zpeněžení předložil insolvenční správce soudu 15. 10. 2019 a navrhl rozdělit výtěžek mezi věřitele č. 497 a 510 poměrně s ohledem na shodné datum vzniku zajištění jejich pohledávek. Na jednání 6. února 2020 soud prvního stupně vyhlásil usnesení, kterým tomuto návrhu insolvenčního správce nevyhověl a s ohledem na úpravu zadržovacího práva obsaženou v ustanoveních § 1395 až 1399 občanského zákoníku uložil insolvenčnímu správci, aby předložil soudu nový návrh na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli. V návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli doručeném soudu 3. 3. 2020 správce navrhl vydání výtěžku zajištěnému věřiteli s přednostním právem na uspokojení dle zadržovacího práva, a to věřitelce č.

510. Soud prvního stupně dále odkázal na ustanovení § 1398 věty první zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dle něhož věřiteli, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, náleží z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Soud prvního stupně s ohledem na tuto úpravu institutu zadržovacího práva považuje námitky věřitele č. 497 za nedůvodné („přehlédl“ ovšem přitom právní úpravu pořadí uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů provedenou v ustanovení § 167 odst. 1 I. Z. - správně „nepřehlédl“ - poznámka odvolacího soudu). Soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka věřitelky č. 510 byla v insolvenčním řízení zjištěna jako pohledávka zajištěná na základě zadržovacího práva, tedy jako pohledávka s nejvýhodnějším pořadím dle pravidla superiority zadržovacího práva před ostatními zajištěnými věřiteli dle § 1398 občanského zákoníku. Proto rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení, jak uvedl ve výroku I. napadeného usnesení a povolil správci čerpat zálohu na odměnu (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., § 298 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 I. Z.).

3. Toto usnesení napadl včasným odvoláním věřitel č. 497 Finanční úřad Jihomoravský kraj, a to výslovně ve výroku I. V odvolání zopakoval průběh insolvenčního řízení ve vztahu k jeho zajištěným pohledávkám a ve vztahu k zajištěné pohledávce věřitelky P3 Prague D11 s.r.o. č.

510. Zdůraznil, že dle původního návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení movitého majetku dlužnice měli být, jak on sám, tak věřitelka č. 510 uspokojeni poměrně, a to Finanční úřad pro Jihomoravský kraj částkou 2.339.654,15 Kč a věřitelka P3 Prague D11 s.r.o. částkou 269.625,35 Kč. Zajištění pohledávek obou věřitelů nastalo ve stejný den 10. 4. 2017 a proto také insolvenční správce navrhl uspokojit zajištěné věřitele poměrně s tím, že míra uspokojení činila u každého z věřitelů 8,5112412 %. K projednání námitek proti tomuto návrhu, které podala zajištěná věřitelka č. 510, bylo nařízeno jednání insolvenčního soudu na 6. února 2020, při němž bylo vydáno usnesení, jímž insolvenční soud návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům nevyhověl a uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 15 dnů předložil nový návrh na vydání výtěžku zpeněžení respektující závěry tohoto jednání. Podle nového návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn 9. 3. 2020 měl věřitel Finanční úřad pro Jihomoravský kraj obdržet částku 0 Kč a věřitelka č. 510 částku 2.609.279,51 Kč, když původní návrh insolvenčním správcem byl přepracován v návaznosti na závěry jednání u Krajského soudu v Brně konaného 6. 2. 2020 v souladu s požadavkem insolvenčního soudu, který vycházel z ustanovení § 1398 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník. Proti tomuto novému návrhu podal zajištěný věřitel Finanční úřad pro Jihomoravský kraj námitky, o kterých bylo jednáno před insolvenčním soudem 4. 6. 2020. Na základě tohoto jednání bylo vydáno usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce č.

510. Odvolatel poukázal na ustanovení § 167 odst. 1 I. Z. a § 5 I. Z. s tím, že ustanovení insolvenčního zákona jsou ustanoveními speciálními vůči ustanovením občanského zákoníku, takže ustanovení § 1398 občanského zákoníku nelze v insolvenčním řízení použít a pro pořadí uspokojení zajištěných věřitelů je třeba zásadně vycházet pouze z ustanovení § 167 insolvenčního zákona. Proto také věřitel se zadržovacím právem má v insolvenčním řízení stejné postavení, jako věřitel se zástavním právem. Absolutní přednost věřitele se zadržovacím právem před ostatními zajištěnými věřiteli, která je dána občanským zákoníkem, se v insolvenčním řízení neuplatní, když pro pořadí uspokojení zajištěných věřitelů je rozhodující pouze doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění. Celková výše pohledávek obou zajištěných věřitelů činí 30.656.835,74 Kč. Vzhledem ke shodným okamžikům vzniku zajištění a vzhledem k zásadám insolvenčního řízení je nutné tyto zajištěné věřitele uspokojit poměrně s mírou uspokojení každého z věřitelů 8,51124612 %. Odvolatel má proto za to, že by mu měl být z prodeje movitých věcí dlužnice vydána částka 2.339.654,15 Kč a zajištěné věřitelce P3 Prague D11 s.r.o. částka 269.625,35 Kč. Soudu prvního stupně vytkl tedy nesprávné právní posouzení věci a navrhl, změnit usnesení v odvoláním napadeném rozsahu tak, že soud udělí souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení podle návrhu insolvenčního správce ze dne 3. 3. 2020.

4. Podáním doručeným soudu 7. 9. 2020 věřitelka P3 Prague D11 s.r.o. navrhla své přistoupení do řízení v pozici vedlejšího účastníka na straně dlužnice s tím, že má s ohledem na ustanovení § 93 o. s. ř. se zřetelem na obsah výroku I. napadeného usnesení za to, že je subjektem přímo dotčeným vedeným řízením a má právní zájem na jeho výsledku. Dále v tomto podání tato věřitelka tvrdila a zdůvodňovala, že její zadržovací právo k označenému movitému majetku dlužnice vzniklo již 8. 4. 2017, tedy dříve, než zajištění věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, které vzniklo až 10. 4. 2017. K tomu také dokládala listiny, ze kterých toto datum vzniku zadržovacího práva dovozuje.

5. Insolvenční správce dlužnice se k odvolání věřitele Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj vyjádřil. Uvedl, že má za to, že napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení věci a k tomu odkázal na svá vyjádření, která uvedl při ústním jednání o námitkách Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj 4. 6. 2020 a které jsou uvedeny v protokole zveřejněném na č. d. B-117. Má za to, že jeho první návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům (č. d. B-98) je v souladu s právní úpravou insolvenčního zákona, který je ve vztahu k občanskému zákoníku předpisem speciálním. Pouze v návaznosti na závěry jednání u Krajského soudu v Brně 6. 2. 2020 (č. d. B-106) přepracoval svůj předchozí návrh na vydání výtěžku do podoby, kterou následně Krajský soud v Brně schválil napadeným usnesením. Absolutní přednost věřitele se zadržovacím právem před ostatními zajištěnými věřiteli daná občanským zákoníkem se v insolvenčních řízeních neuplatní, neboť pro pořadí uspokojení zajištěných věřitelů je rozhodující pouze doba vzniku zástavního práva a doba vzniku zajištění. Vzhledem k tomu, že okamžik vzniku zajištění pohledávek Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj a společnosti P3 Prague D11 s.r.o. nastal ve stejný den 10. 4. 2017, je nutné tyto zajištěné věřitele uspokojit poměrně. Proto se ztotožnil se závěrečným návrhem odvolatele.

6. Věřitelka č. 510 při vyjádření k odvolání poukázala na to, že není postaveno najisto, že by ustanovení § 167 insolvenčního zákona bylo speciálním ustanovením oproti občanskému zákoníku. Úmyslem zákonodárce bylo, aby zadržovací právo bylo první v pořadí, a tedy, aby se uspokojení věřitele s pohledávkou zajištěnou zadržovacím právem, řídilo ustanovením § 1398 občanského zákoníku. Zdůrazňuje, že dokládala, že její zadržovací právo vzniklo dříve, než zástavní právo věřitele č. 497, a to již dnem 8. 4. 2017 a k prokázání této skutečnosti zakládala do spisu i příslušné listiny. Není rozhodným, že v důsledku administrativního pochybení bylo v přihlášce pohledávky uvedeno jako datum vzniku zajištění 10. 4. 2017. Okamžik vzniku zajištění nebyl předmětem přezkumu a tato otázka musí být řešena až při vydání rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Má proto za to, že věřitelka č. 510 má být uspokojována jako první v pořadí z výtěžku zpeněžení a navrhla potvrzení napadeného usnesení.

7. Dlužnice se k odvolání věřitele č. 497 nevyjádřila.

8. Z insolvenčního spisu dlužnice vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno 11. 4. 2017 a o úpadku dlužnice bylo rozhodnuto 16. 8. 2017. Se zřetelem na přechodná ustanovení zákona č. 64/2017 Sb., jímž byl zákon č. 182/2006 Sb. (dále jen „I. Z.“) změněn s účinností od 1. 7. 2017 a na přechodná ustanovení zákona č. 31/2019 Sb., jímž byl změněn insolvenční zákon s účinností od 1. 6. 2019, postupoval odvolací soud při přezkumu a rozhodnutí o odvolání v této přezkoumávané věci podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2019 při respektování právních účinků úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly před 1. 7. 2017.

9. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (s uplatněním odvolacích důvodů podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř.), při nařízeném jednání a dospěl k následujícím závěrům.

11. Odvolací soud především uvádí, že o návrhu věřitelky č. 510 na přistoupení do řízení na straně dlužnice nerozhodoval. Vedlejší účastenství v insolvenčním řízení není podle ustanovení § 14 odst. 2 I. Z. přípustné a podle ustanovení § 41a odst. 3 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) k úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží. Navíc je nutno zdůraznit, že tato věřitelka s přihlášenou a zjištěnou zajištěnou pohledávkou za dlužnicí je účastnicí odvolacího řízení bez dalšího (§ 14 I. Z.).

12. Z obsahu spisu ve vztahu k přezkoumávané věci vyplývá, že dne 15. 10. 2019 předložil insolvenční správce dlužnice návrh na vydání souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Uvedl, že byly zpeněženy movité věci zajišťující pohledávky dvou zajištěných věřitelů, a to věřitele 497 Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a věřitelky č. 510 P3 Prague D11 s.r.o. Jednalo se o movité věci sepsané v majetkové podstatě pod č. 1, 15, 62, 63, 65, 66 a 67. Uvedl, že vzhledem k tomu, že okamžik vzniku zajištění pohledávek obou těchto zajištěných věřitelů nastal ve stejný den, a to 10. 4. 2017 získal pokyny a souhlasy s prodejními cenami od obou zajištěných věřitelů, vyčíslil náklady spojené se správou a zpeněžením těchto movitých věcí, výši své odměny, která činí včetně DPH 263.135,49 Kč. Částku určenou k vydání zajištěným věřitelům 2.872.415 Kč navrhl rozdělit tak, že zajištěnému věřiteli Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj bude vydána částka 2.339.654,15 Kč a zajištěné věřitelce P3 Prague D11 s.r.o. částka 269.625,35 Kč, tedy oba zajištění věřitelé budou uspokojeni poměrně z 8,511248612 % jejich zjištěných pohledávek. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 25. 10. 2019 (č. d. B-99) sdělila věřitelka P3 Prague D11 s.r.o. prostřednictvím své advokátky insolvenčnímu soudu postup při vzniku jejího zadržovacího práva k předmětným movitým věcem. Tvrdila a dokládala, že zadržovací právo vzniklo již 8. 4. 2019, tedy před vznikem zástavního práva Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj. Z toho dovozovala, že co do vydání výtěžku zpeněžení je první v pořadí a že tedy předložený návrh insolvenčního správce není správný. K tomuto návrhu se vyjádřil insolvenční správce dlužnice podáním z 26. listopadu 2019 (č. d. B-101). V něm uvedl, že vycházel z data vzniku zajištění, jak bylo uvedeno v přihláškách obou zajištěných věřitelů, tj. 10. 4. 2017. Pokud nově věřitelka 510 uvádí jiné skutečnosti ohledně pořadí, než uvedené v přihlášce, pak tato tvrzení musí insolvenčnímu soudu prokázat. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 4. 2016 sen. zn. 29 Cdo 2011/2014 s tím, že pořadí zajištěných věřitelů by měl řešit insolvenční soud v rámci odvolání zajištěného věřitele proti usnesení insolvenčního soudu o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení dle § 298 odst. 2 I. Z. Z tohoto důvodu uvedl, že považuje vyjádření věřitelky 510 za předčasné. Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku 9. 12. 2019 oznámil insolvenční soud účastníkům řízení předložení návrhu na vydání výtěžku zpeněžení insolvenčním správcem ze dne 15. 10. 2011 na č. d. B-98 s tím, že do sedmi dnů od zveřejnění tohoto návrhu mohou podat námitky a k později podaným námitkám se nepřihlíží. Dne 13. 12. 2019 sdělila věřitelka č. 510 insolvenčnímu soudu námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení, kde opakovala svou argumentaci o tom, že její zadržovací právo k předmětnému majetku vzniklo již 8. 4. 2017, tedy před vznikem zástavního práva Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj. Tento svůj názor zdůvodnila a přiložila listiny, jichž se v tomto smyslu dovolávala. Soud prvního stupně při nařízeném jednání 6. února 2020 projednával námitky zajištěné věřitelky č.

510. Seznámil přítomné s úpravou institutu zadržovacího práva v ustanoveních § 1395 až 1399 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, zejména s poukazem na ustanovení § 1398. Na základě projednání vyhlásil usnesení, jímž návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům z 15. 10. 2019 nevyhověl a současně insolvenčnímu správci uložil, aby předložil nový návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům respektující závěry tohoto soudního jednání. Dne 3. 3. 2020 insolvenční správce dlužnice předložil nový návrh na vydání souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, v němž v souladu se závěry soudu prvního stupně uvedenými při projednání námitek věřitele č. 510, navrhl vydání celého výtěžku zpeněžení po odpočtu odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení tohoto majetku věřitelce č. 510 částkou 2.609.279,51 Kč. Tento návrh na vydání výtěžku zpeněžení zveřejnil insolvenční soud vyhláškou z 13. 3. 2020 (č. d. B-113) s tím, že do sedmi dnů od zveřejnění návrhu mohou věřitelé a dlužník podat námitky a k pozdě podaným námitkám se nepřihlíží. Své námitky doručil insolvenčnímu soudu 13. 3. 2020 věřitel č. 497 Finanční úřad pro Jihomoravský kraj. Argumentoval ustanovením § 167 odst. 1 I. Z., dle něhož pro pořadí uspokojení zajištěných věřitelů je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění. To platí, ať už se jedná o zástavní, zadržovací nebo jiné právo, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak. Zdůraznil ustanovení § 5 insolvenčního zákona o stejném nebo obdobném postavení věřitelů v insolvenčním řízení s tím, že nelze v insolvenčním řízení aplikovat ustanovení § 1398 občanského zákoníku a že věřitel se zadržovacím právem má v insolvenčním řízení stejné postavení, jako věřitel se zástavním právem. Absolutní přednost věřitele se zadržovacím právem před ostatními zajištěnými věřiteli, která je daná občanským zákoníkem, se tedy v insolvenčním řízení neuplatní. Vzhledem k tomu, že zajištění u obou zajištěných věřitelů vzniklo ve stejný den a s ohledem na zásady insolvenčního řízení navrhl, aby oba zajištění věřitelé byli z výtěžku zpeněžení uspokojeni poměrně tak, jak uvedl v původním návrhu ze dne 15. 10. 2019 insolvenční správce dlužnice. Insolvenční soud nařídil k projednání námitek jednání na 4. června 2020, zrekapituloval návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení, odkázal na úpravu institutu zadržovacího práva v zákoně č. 89/2012 Sb. (§ 1395 až § 1399). Insolvenční správce zdůrazňoval, že první návrh na vydání výtěžku byl v souladu s právní úpravou insolvenčního zákona, který je ve vztahu k občanskému zákoníku speciálním předpisem. Potom soud prvního stupně vyhlásil usnesení, jímž návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení ze dne 24. 2. 2020, (doručenému soudu 3. 3. 2020), vyhověl. Dne 23. června 2020 vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení.

13. Dále z insolvenčního spisu dlužnice ve vztahu k přihláškám pohledávek obou zajištěných věřitelů vyplývají skutečnosti tak, jak je uvedl soud prvního stupně pod bodem 10. důvodů napadeného usnesení, tedy že věřitel č. 497: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj měl po přezkumu zjištěny zajištěné pohledávky v celkové výši 27.488.965 Kč s právem na uspokojení ze zajištění, a to ze zástavního práva zřízeného rozhodnutím správce daně dle ustanovení § 170 daňového řádu č. j. 1643402/17/3002-00540-712019 ze dne 5. 4. 2010 s tím, že v přihlášce pohledávky uvedl jako datum vzniku zajištění 10. 4. 2017 a věřitelka č. 510: P3 Prague D11 s.r.o. měla zjištěné zajištěné pohledávky ve výši 3.167.870,74 Kč, a to zajištěné na základě zadržovacího práva z 10. 4. 2017. Movité věci, které jako předmět zajištění obou zajištěných věřitelů, byly insolvenčním správcem zpeněžovány, byly zapsány v soupisu majetkové podstaty dlužnice.

14. Podle ustanovení § 167 odst. 1 I. Z., zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich zajištění je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak (věta první a druhá).

15. Podle ustanovení § 298 odst. 1 zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.

16. Podle ustanovení § 298 odst. 3 I. Z., proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.

17. Podle ustanovení § 298 odst. 7 I. Z., rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť, dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

18. Podle ustanovení § 1395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.

19. Podle ustanovení § 1398 téhož zákona, věřiteli, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, náleží z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně § 1359.

20. Podle ustanovení § 2016 téhož zákona, zakládá-li se jistota různých věřitelů na různých právech k téže věci, uspokojí se v rozsahu těchto práv a pořadí podle vzniku zajištění postupně v první skupině věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav a ve druhé skupině věřitelé zajištění věcným právem nezapsaným ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav. Poté se ve třetí skupině uspokojí věřitelé zajištění závazkovým právem.

21. Otázkou rozhodnou pro rozhodnutí o odvolání odvolatele je to, zda při uspokojení pohledávek více zajištěných věřitelů z téhož zajištění, když jeden z nich má zajištěnu pohledávku zadržovacím právem, je na místě rozhodnout o pořadí jejich uspokojení ze zpeněžení zajištění dle ustanovení § 167 odst. 1 insolvenčního zákona, anebo podle obecné úpravy v ustanovení § 1398 občanského zákoníku.

22. K limitům aplikace ustanovení § 2016 občanského zákoníku při řešení pořadí věřitelů, kteří jsou zajištěni toutéž věcí, není výklad jednotný. Na jedné straně se vychází z toho, že úprava v občanském zákoníku je úpravou obecnou a může se tedy prosadit pouze tehdy, dokud dlužník není ve stavu úpadku a je schopen ve lhůtách splatnosti své věřitele uspokojovat, když jak insolvenční, tak i exekuční právo má svá vlastní kritéria pro rozdělení výtěžku zpeněžených věcí mezi více zajištěných věřitelů. Tedy na jedné straně je zastáván výklad, že jakmile je zahájeno exekuční nebo insolvenční řízení, v jehož průběhu dojde k postižení zatíženého majetku a jeho zpeněžení, změní se již vypořádací schéma věřitelů podle příslušných zvláštních úprav, tj. tedy podle insolvenčního zákona pro řízení insolvenční. Tento závěr je možno odůvodnit tím, že se přechází od bilaterárního režimu uspokojování věřitelů do kolektivizačních pravidel insolvenčního řízení. Na druhé straně je zastáván názor, že občanský zákoník má mít vůči těmto speciálním úpravám přednost jako lex posterior a že právě přednost této občanskoprávní úpravy byla úmyslem zákonodárce.

23. Pokud se týká výkladu ustanovení § 1938 občanského zákoníku, který zakládá prioritu zadržovacího práva, pak je v některých komentářích zastáván názor, že se prosadí tato úprava i v poměrech insolvenčního řízení. Přitom ohledně určení pořadí věřitelů s jinými druhy věcného zajištění (v prvé řadě s právem zástavním), není přijímán závěr o obecné aplikaci úpravy občanského zákoníku pro účely insolvenčního řízení. Judikatura v oblasti insolvenčního práva pak nerozlišuje mezi jednotlivými druhy zajištění a způsoby jejich vzniku, ale uplatňuje jako jediné kritérium pro uspokojení zajištěných věřitelů dobu vzniku jejich zajištění podle ustanovení § 167 odst. 1 insolvenčního zákona. K tomu je možno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu z 30. 3. 2016 senátní značky 29 NSČR 7/2014 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 76/2017, kde v právní větě Nejvyšší soud uzavřel, že pro pořadí uspokojení více zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení téhož zajištění je ve smyslu § 167 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2013) rozhodující skutečná doba vzniku zástavního práva nebo vzniku zajištění bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka některého z nich byla před tím přezkoumána a zjištěna s uvedením chybného údaje o pozdější době vzniku zajištění v přihlášce pohledávky. Dále též viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016 senátní značky 29 NSČR 127/2016, které je dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, a dle něhož rovněž pro pořadí uspokojení zajištěných věřitelů, kteří se písemně nedohodli jinak, je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, a to se uplatní i na věřitele zajištěného zákonným zástavním právem, které vzniklo dle § 15 zákona o vlastnictví bytů. Je tedy zřejmé, že Nejvyšší soud nerozlišuje mezi jednotlivými druhy zajištění a způsoby jejich vzniku a za rozhodné považuje výlučně dobu vzniku zástavního práva nebo dobu vzniku zajištění za předpokladu, že nedošlo k jiné písemné dohodě věřitelů.

24. Pokud jde o vývoj komentáře k prioritě zadržovacího práva, pak nejstarší komentáře vycházejí z toho, že výklad ustanovení o této prioritě má být ponechán soudní praxi, komentáře z roku 2014 upřednostňují pro pořadí zajištěné pohledávky i v insolvenčním řízení úpravu zadržovacího práva z občanského zákoníku, konkrétně pak v komentářích z roku 2017 je přijímán závěr, že není vhodné „zavádět jiné vzájemné uspořádání nároku jednotlivých práv věřitelů, pokud taková změna není nutnou součástí přechodu ze systému individuálního vymáhání pohledávek na systém kolektivní (viz Občanský zákoník, Komentář Petrov, Výtisk, Beran a kolektiv, nakladatelství C. H. Beck, rok 2017, str. 2041).

25. Odvolací soud se s přihlédnutím k citované judikatuře Nejvyššího soudu, i pokud jde o komentář k citovaným ustanovením občanského zákoníku, přiklání k závěru, že úprava rozdělení výtěžku zpeněžení mezi zajištěné věřitele v § 167 odst. 1 insolvenčního zákona je úpravou v poměru speciality k úpravě v zákoníku občanském. Je možno právě odkázat na zásady insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona), z nichž je zřejmé, že se jedná o systém kolektivního uspokojování věřitelů dlužníka podle pravidel stanovených insolvenčním zákonem. Proto je nutno v poměru těchto dvou zákonných úprav (občanskoprávní a insolvenční) prosadit systém speciality a neuplatňovat systém lex posterior. Odvolací soud v této souvislosti považuje za nutné rovněž poukázat na to, že dle jeho názoru není ani pochyb o tom, že při rozhodování o pořadí více věřitelů, kteří mají zajištěnou svou pohledávku na totožné věci, není namístě aplikovat ustanovení § 2016 občanského zákoníku, ale speciální ustanovení § 167 odst. 1 insolvenčního zákona. I zde je tedy respektována zásada speciality insolvenčního zákona ve vztahu k zákoníku občanskému. V souladu se stejnou zásadou se v insolvenčním řízení neuplatní přednostní uspokojení věřitele, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, z výtěžku zpeněžení zadržené věci dle ustanovení § 1398 občanského zákoníku. I takový věřitel bude uspokojen v pořadí stanoveném dle § 167 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona.

26. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 2 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

27. V dalším řízení, kdy je soud prvního stupně vázán shora uvedeným právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), neopomene, že je povinností insolvenčního správce při rozdělování výtěžku zpeněžení a insolvenčního soudu při udělování souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům vycházet ze skutečného pořadí doby vzniku zajištění (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 4. 2016 sen zn. 29 Cdo 2011/2014 publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 50/2017). Bude proto nutno zjistit v případě věřitele č. 497 datum vzniku zástavního práva rozhodnutím správce daně dle ustanovení § 170 odst. 4 daňového řádu č. 280/2009 Sb. Z tohoto ustanovení vyplývá, že zástavní právo k majetku, o kterém jsou vedeny veřejné registry, vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva příslušnému úřadu, který vede veřejný registr. Pokud jde o věřitelku č. 510, pak je nutno se zabývat tím, kdy vzniklo její zadržovací právo dle ustanovení § 1395 občanského zákoníku (splněním předpokladů uvedených v tomto zákonném ustanovení s tím, že vyrozumění dle § 1397 odst. 1 má jen notifikační povahu - viz Občanský zákoník, Komentář, Petrov, Výtisk, Beran a kolektiv, nakladatelství C. H. Beck, rok 2017, str. 1378). K tomu je nutno vyhodnotit tvrzení této věřitelky ve vztahu k okamžiku vzniku zadržovacího práva a důkazy, které k prokázání těchto tvrzení soudu předložila. Při hodnocení pořadí vzniku zajištění není podstatné, že v přihlášce pohledávky byl uveden chybný údaj o době vzniku zajištění (viz shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu publikované pod R 76/2017). O novém návrhu insolvenčního správce, jenž bude vycházet ze skutečného zjištěného pořadí vzniku zajištění, soud prvního stupně znovu rozhodne při dodržení procesního postupu dle ustanovení § 298 I. Z. V tomto rozhodnutí se také neopomene zabývat přezkumem insolvenčním správcem tvrzených nákladů na správu a zpeněžení zajištění a přezkumem výše jeho vyčíslené odměny (§ 298 odst. 2 I. Z.).