5 A 187/2012 - 47

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: JUDr. J. S., zastoupen JUDr. Miroslavem Enžlem, advokátem se sídlem Praha 3, Chlumova 20, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.8.2012 č.j. 709/550/12-Br 52906/ENV/12, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Hradec Králové (dále jen „ČIŽP“) ze dne 29.5.2012, č.j.: ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.010/12/KMA, kterým byla žalovanému uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč podle § 4 písm. a) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa ve znění rozhodném (dále jen „zákon o inspekci“) za ohrožení životního prostředí v lesích, kterého se žalobce v období od září 2009 až do 6. září 2011 dopustil tím, že neoprávněně použil lesní půdu k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů na lesních pozemcích p.č. 1765/1 v k. ú. Studnice u Hlinska a p.č. 273/1 v k. ú. Košinov, dle lesnické evidence v porostních skupinách 216 E9, 217 C9, 220 G5, 224 B7, 218 C3, 218 D2 a 223 B7 dle lesního hospodářského plánu pro LHC Nasavrky. Žalobce se jako nájemce a uživatel honitby „Církevní“ tohoto správního deliktu dopustil tím, že při výkonu práva myslivosti vnadil zvěř a jako osoba zodpovědná umožnil dalším osobám vnadění nestandardním způsobem na vnadištích ve shora uvedených porostních skupinách, kde bylo zvěři nepřípustným způsobem nasypáno nadměrné množství jadrného krmiva na lesní půdu mezi stromy, takže došlo k negativnímu ovlivnění stanovištních podmínek a zvěř poškodila okolní stromy, čímž došlo k porušení § 11 odst. 1, 4 a § 13 odst. 1 zákona o lesích.. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí v důsledku zásadní procesní vady, neboť ve věci rozhodovala vyloučená úřední osoba, a to vedoucí oddělení ochrany lesa Ing. M. B. Žalobce vůči Ing. B. vznesl námitku podjatosti, o níž bylo rozhodnuto dne 4.10.2011, přičemž ve stejný den Ing. B. s ním zahájil správní řízení. Jelikož žalobci byla obě rozhodnutí, tj. jak o námitce podjatosti, tak o zahájení řízení, shodně doručena dne 7.10.2011 měl zato, že Ing. B. v době, kdy vydával oznámení o zahájení správního řízení proti žalobci, nemohl mít ještě doručeno usnesení o vypořádání námitky podjatosti, tudíž nebyl oprávněn vydávat ve věci žádné rozhodnutí. Navíc s poukazem na složení čísla jednacího žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného obsahujícího i zkratku „Br“ dovodil, že se jedná o značku podjatého úředníka Ing. B. Na podjatosti Ing. B. žalobce trval, jelikož nepořídil úřední záznam z výslechu účastníka K. B. a správní řízení označil jako „řízení o uložení pokuty žalobci“, čímž předjímal jeho výsledek. Namítal nesprávně uvedený údaj o místě vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného. Když v Hradci Králové odbor výkonu státní správy žalovaného nesídlí. Nesouhlasil s vymezením okruhu účastníků ve správním řízení, neboť myslivost byla v honitbě vykonávána i K. B. a Mgr. M. E., kteří měli právní zájem na výsledku řízení a svým jednáním se mohli dopustit přestupku, přesto je správní orgány za účastníky nepřipustily. Poukázal na to, že v druhém, souběžně probíhajícím správním řízení byl K. B. za účastníka připuštěn, nikoli však Mgr. E. Přičemž Ing. B. byl K. B. informován, že výkon myslivosti byl v honitbě prováděn vícero osobami a zároveň, a že značné poškození lesních pozemků bylo způsobeno dřevaři. Namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, neboť v řízení nebyly provedeny jím navržené důkazy, zejména jeho účastnická výpověď. Připustil, že se na nařízené ústní jednání ze zdravotních důvodů nedostavil. Nicméně ČIŽP měl provést ve věci další důkazy, které se z logiky věci nabízely, což neučinil. Zdůraznil, že ve správním řízení nebylo nikterak prokázáno, že by nepřípustně vnadil, neboť mu to jeho onemocnění neumožňuje. Odmítl právní závěr správních orgánů, že měl porušit § 4 písm. a) zákona o inspekci, neboť v honitbě se vnadění provádí pouze na vnadištích schválených držitelem honitby. Tudíž, nelze učinit závěr o neoprávněném použití lesní půdy k jiným účelům. Zároveň podotkl, že zvěř poškozuje okusem dřeviny i na jiných místech, než kde se vnadí, což je přirozený jev. Odmítl svou „absolutní odpovědnost“ jako uživatele honitby za vše, co se v honitbě odehrálo, bez ohledu na to, kdo se jakého jednání dopustil. Zdůraznil, že správní orgány se nezabývaly subjektivní stránkou věci a možným zaviněním. Když § 4 písm. a) zákona o inspekci umožňuje postihnout pouze konkrétní osobu, která svým jednáním nebo opomenutím něco ohrozí či poškodí. Poukázal na použití neurčitých pojmů ve výroku rozhodnutí ČIŽP, jako „nestandardní způsob“, „nepřípustný způsob“ a „nepřiměřené množství“ při popisu množství závadně sypaného jadrného krmiva. Přičemž tyto nejsou definovány v právních předpisech a správní orgán je nevysvětlil. Namítal, že rozhodnutí o zahájení řízení žalobci kladlo za vinu toliko nesprávné vnadění, avšak žalobou napadeným rozhodnutím mu bylo přičteno k tíži i umožnění dalším osobám vnadit „nestandardním způsobem“. Žalobce v žalobě navrhl, aby soud řízení v této věci dle § 48 odst. 3 písm. d) s.ř.s. přerušil do doby pravomocného skončení řízení vedeného před Městským soudem pro Prahu pod č.j. 5 A 178/2012, jelikož se obě řízení týkají vymezení okruhu účastníků správního řízení. Žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí ČIŽP zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl veškeré žalobou uplatněné námitky. K námitce rozhodování podjatou osobou ve správním řízení zdůraznil, že dne 4.1.2012 nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu o nepodjatosti Ing. B., které předcházelo rozhodnutí ČIŽP o uložení pokuty žalobci. Zdůraznil, že žalobou uplatněné námitky týkající se nesprávně stanoveného okruhu účastníků řízení, nesprávně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci nebyly žalobcem uplatněny v odvolacím řízení. K žalobní námitce žalobce, že v Hradci Králové nemá žalovaný sídlo ani pracoviště, poukázal na svou organizační strukturu uvedenou na internetových stránkách. Odmítl námitku spočívající v tvrzení žalobce, že zkratka „Br“ za číslem jednacím v žalobou napadeném rozhodnutí by mělo náležet Ing. M. B. Vysvětlil, že se jedná o zkrácené příjmení jiného zaměstnance žalovaného z odboru výkonu státní správy VI. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. V souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci se ve stanovené lhůtě k rozhodování soudu bez nařízení jednání nevyjádřili. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Dne 15.6.2011 proběhlo inspekční šetření ČIŽP v Revíru Hlinsko, což vyplývá z Dílčího protokolu z inspekčního šetření ve státních lesích obhospodařovyaných Lesy ČR s.p., č.j. ČUŽP/45/OOL/1107763.005/11KMA. Kontrolou bylo zjištěno poškození mladých lesních porostů. Emailem ze dne 5.9.2011 žalobce vznesl námitku podjatosti vůči Ing. B. pro přátelský a osobní poměř k účastníkům řízení či svědkům. Dne 6.9.2011 proběhla kontrola v honitbě „Církevní“, což vyplývá z protokolu o kontrolním zjištění ze dne 6.9.2011 č.j. ČIŽP/45/OOL/1109801/004/11/KMA, který byl zaslán žalobce. ČIŽP v lesním porostu honitby zjistil zejména dlouhodobé poškozování stromů ohryzem i čerstvým oloupáním kůry, lesní půda na vnadištích byla rozbahněná, rozrytá od zvěře, v některých případech došlo k obnažení kořenových náběhů u stromů či půda byla bez jakékoli vegetace, někde došlo i ke změně původní lesní vegetace nitrofilními druhy a v jednom případě chybělo původní bylinné patro. O námitce podjatosti žalobce bylo rozhodnuto usnesením ředitelky oblastního inspektorátu ČIŽP Ing. S. ze dne 3.10.2011 pod č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.003/11 tak, že ji vyhodnotila jako nedůvodnou, neboť nebylo zjištěno, že by Ing. B. měl vztah k předmětu řízení či k účastníkům řízení. V zápatí usnesení bylo uvedeno, že má být rozesláno žalobci a na vědomí ČIŽP, nelze však ze spisu zjistit, kdy usnesení bylo doručeno ČIŽP. ČIŽP zaslala žalobci současně jak usnesení o námitce podjatosti, tak usnesení o zahájení řízení ze dne 4.10.2011, která byla převzata žalobcem dne 7.10.2011, což vyplývá z poštovní doručenky založené ve správním spise. Z oznámení o zahájení správního řízení ze dne 4.10.2011, č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.001/11/KMA vyplývá, že ČIŽP zahájilo se žalobcem správní řízení ve věci uložení pokuty dle § 4 písm. a) zákona o inspekci za neoprávněné využití lesní půdy k jiným účelům než k plnění funkcí lesa, čímž mělo dojít k ohrožení životního prostředí v lesích na lesních pozemcích p.č. 1765/1 v k.ú. Studnice u Hlinska a p.č. 273/1 v k.ú. Košinov, dle lesnické evidence v porostních skupinách 216 E9, 217 C9, 220 G5, 224 B7, 218 C3, 218 D2 a 223 B7 dle lesního hospodářského plánu pro LHC Nasavrky. Když žalobce se měl jako nájemce a uživatel honitby „Církevní“ v období let 2009-2011 uvedeného správního deliktu dopustit tím, že při výkonu práva myslivosti vnadil zvěř nestandardním způsobem na vnadištích ve shora uvedených porostních porostních skupinách, kde bylo zvěři nepřípustným způsobem nasypáno nadměrné množství jadrného krmiva a na lesní půdu mezi stromy, takže došlo k negativnímu ovlivnění stanovištních podmínek a zvěř poškodila okolní stromy, čímž došlo k porušení § 13 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., zákon o lesích ve znění rozhodném (dále jen „lesní zákon“). Dále byly popsány výsledky kontrol ČIŽP ve dnech 15.6.2011 a 6.9.2011 v honitbě „Církevní“. Žalobce podáním ze dne 5.1.2012 opětovně vznesl námitku podjatosti vůči Ing. B. a Ing. S., současně se stížností z důvodu procesních pochybení. Podjatost Ing. B. odůvodnil tak, že usnesením ze dne 4.10.2011 zahájil správní řízení proti němu, přestože žalobce vůči němu vznesl námitku podjatosti, o níž nebylo v době vydání usnesení o zahájení řízení rozhodnuto. Přípisem ze dne 5.3.2012 vedoucí oddělení vnitřní kontroly ČIŽP odpověděl žalobci, že o opětovně podané námitce podjatosti již nebude znovu rozhodovat usnesením, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost. K námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči Ing. S. uvedl, že k ní nepřihlédl, neboť se jedná o opožděnou námitku. S poukazem na § 14 odst. 1 správního řádu uvedl, že ani jedna z úředních osob, vůči kterým byla vznesena námitka podjatosti, nemají nepřípustný poměr k předmětu řízení či jakékoli věci podstatné pro výsledek řízení ani k osobě účastníka řízení či k dalším účastníkům kontroly. Dopisem ze dne 23.3.2012 K. B. uvedl, že se jej předmět tohoto řízení týká, neboť on prováděl vnadění na stálých vnadištích a krmelištích v honitbě „Církevní“. Přičemž pokud by byla žalobci uložena pokuta za nesprávné vnadění, pak by se musel podílet na její úhradě. Emailem ze dne 16.4.2012 se Mgr. M. E. přihlásil jako účastník řízení dvou současně probíhajících řízení souvisejících s honitbou „Církevní“, neboť v honitbě získal povolení k lovu. Usnesením ČIŽP ze dne 20.4.2012 č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.006/12/KMA nebyl K. B. v řízení ve věci uložení pokuty JUDr. J. S. přibrán mezi jeho účastníky. Rovněž tak usnesením ČIŽP ze dne 20.4.2012 č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.007/12/KMA nebyl ani Mgr. M. E. přibrán jakožto účastník tohoto správního řízení. Žalovaný k odvolání proti výše uvedeným rozhodnutím obě usnesení potvrdil, a to v případě Mgr. M. E. rozhodnutím ze dne 31.7.2012 č.j. 612/550/12-Br 43579/ENV/12 a u K. B. rozhodnutím ze dne 1.8.2012 č.j. 613/550/12-Br 43582/ENV/12. Podáním ze dne 7.5.2012 žalobce opět vznesl námitku podjatosti vůči Ing. B., spojenou s návrhem na delegaci a svým vyjádřením ve věci. Žalobce zdůraznil, že správní orgány neprovedly jeho účastnickou výpověď. Podjatost spatřoval v tom, že dne 17.4.2012 ČIŽP vyslýchal v místě bydliště K. B., o čemž nebyli vyrozuměni ani žalobce ani Mgr. M. E.. Zdůraznil, že Ing. B. písemně i ústně vyjádřil názor, že v honitbě žalobce něco „porušil“ a od počátku správní řízení označuje jako „řízení ve věci uložení pokuty JUDr. J. S.“, čímž nepřípustně vyjadřuje předem svůj právní názor. Dne 29.5.2012 ve věci ČIŽP vydal rozhodnutí, jehož výrok již byl uveden výše. Rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že v honitbě jakožto uživatel myslivecky hospodaří žalobce. Rovněž zde byla podrobným způsobem popsána zjištění ČIŽP při kontrole dne 6.9.2011 s tím, že na základě závěrů kontroly dospěli inspektoři ČIŽP i zástupci dalších správních orgánů k závěru, že na určitých (v rozhodnutí přesně popsaných) vnadištích se při provozování myslivosti zvěř vnadila nadměrně a nepřípustným způsobem, čímž došlo k porušení § 13 odst. 1 lesního zákona, který ukládá, že veškeré pozemky určené k plnění funkcí lesa musí být účelně obhospodařovány podle lesního zákona a jejich využití k jiným účelům je zakázáno. Dále měl za to, že zde také bylo provedeno nevhodné vnadění zvěře, kterým došlo k porušení základních povinností stanovených § 11 odst. 1 a 4 lesního zákona, čímž v daných lokalitách došlo k omezení veřejně prospěšných funkcí lesa. S poukazem na předchozí rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti Ing. B. zopakoval, že příslušné orgány nenalezly důvod pochybovat o jeho podjatosti, proto byla jeho námitka zamítnuta usnesením ze dne 4.10.2011 ředitelkou oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králově. Druhou námitku podjatosti vůči Ing. B. a Ing. S. podal žalobce dne 5.1.2012. Ředitelství ČIŽP v Praze novou námitku podjatosti vyhodnotilo jako bezpředmětnou, o čemž byl žalobce vyrozuměn dopisem ze dne 5.3.2012. Žalobcem ve vyjádření ze dne 7.5.2012 opětovně vznesenou námitku podjatosti na Ing. B. z důvodu, že označil předmět řízení jako „řízení ve věci uložení pokuty JUDr. J. S.“, ČIŽP rovněž odmítl pro neopodstatněnost. Poukázal na předchozí jím uplatněné námitky podjatosti, které byly pro nedůvodnost zamítnuty. Proto i námitku obsaženou ve vyjádření ze dne 7.5.2012 posoudil jako vyjádření k předmětu řízení, a nikoli jako formální námitku podjatosti. K námitce týkající se účastenství K. B. a Mgr. M. E. v daném správním řízení s odkazem na předchozí zamítavá rozhodnutí správních orgánů uvedl, že jejich postavení účastníka bylo řádně posouzeno podle § 27 odst. 2 správního řádu. Když ČIŽP dospěl k závěru, že ani jeden z nich není přímo dotčen rozhodnutím ve věci na svých právech a povinnostech, neboť jediným účastníkem řízení je pokutovaná osoba, a to žalobce, jakožto uživatel honitby. Jak K. B., tak Mgr. E. by byli dotčeni na svých právech pouze nepřímo, na základě soukromoprávních ujednání se žalobcem. Nesouhlasil s obranou žalobce spočívající v tvrzení, že vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu jej nelze činit odpovědným jako uživatele honitby, neboť vnadění zvěře neprováděl. Zdůraznil, že uživatel honitby nevhodným vnaděním zvěře porušil základní povinnosti stanovené v lesním zákoně, čímž v předmětných lokalitách došlo k omezení veřejně prospěšných funkcí lesa. Dále uvedl, že základním kritériem pro stanovení odpovědnosti uživatele honitby za zjištěný protiprávní stav je § 52 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění rozhodném (dále jen „zákon o myslivosti“), kterým byla založena tzv. objektivní odpovědnost uživatele honitby za poškození lesní půdy, bez ohledu na případnou konkrétní míru zavinění jednotlivých fyzických osob vykonávajících v daném místě mysliveckou činnost na základě vůle uživatele honitby. Proto považuje žalobce, jakožto uživatele honitby za osobu zcela odpovědnou za neoprávněné využití lesní půdy na vnadištích, která bez jakýchkoliv pochybností souvisí s provozem myslivosti v honitbě „Církevní“. Za adekvátní nepovažoval zkoumání povolení jednotlivých myslivců a jejich vztahů s uživatelem honitby, jak vyžadoval ve svých vyjádřeních žalobce, neboť hlavní odpovědnost za správný výkon myslivosti v honitbách je obecně delegována na uživatele honiteb. Rovněž uvedl, že ve správním řízení nebylo zjištěno, zda vnadění zvěře prováděl sám žalobce osobně či bylo prováděno jinými osobami na základě jeho pokynů či svolení, neboť tato skutečnost nemá pro uložení sankce žádný právní význam. ČIŽP v rámci odůvodnění týkající se výše pokuty konkrétním způsobem uvedl, že závažnost tohoto správního deliktu spatřoval v tom, že žalobce umožnil vnadění nestandardním způsobem na lesní půdě o celkové ploše 0,15 ha, čímž byly výrazně narušeny veřejně prospěšné funkce lesa v dané lokalitě po dobu nejméně dvou let od prvotního nestandardního vnadění v září 2009. Došlo zde k navezení vrstvy nakvašené kukuřice na vnadiště, což zjevně vedlo k negativnímu ovlivnění stanovištních podmínek. I po dvou letech zde chybělo původní bylinné patro. Navíc stromy na vnadištích byly od zvěře poškozeny obnažením kořenových náběhů. Žalobce dne 15.6.2012 podal proti výše uvedenému rozhodnutí ČIŽP odvolání s tím, že s rozhodnutím nesouhlasí, jelikož je nesprávné, neurčité a vydala jej vyloučená úřední osoba. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že jej zamítl, neboť se plně ztotožnil s právními názory a skutkovými zjištěními obsaženými v předchozím správním rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že ČIŽP dostatečně zjistil skutkový stav věci a správně rozhodující důkazní váhu přiznal místním šetřením. Přičemž v protokole o kontrolním zjištění a místním šetření, které jsou založené ve spise, byly podrobně uvedeny veškeré zjištěné skutečnosti. Tyto byly dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci, neboť jimi bylo prokázáno neoprávněné použití lesní půdy k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů. Provádění dalších důkazu by bylo zcela nadbytečné. Rovněž se žalovaný ztotožnil s právními závěry ČIŽP týkajícími se posouzení jeho plné odpovědnosti za zjištěné nedostatky a škody na funkcích lesa. Konstatoval, že v odvolání napadeném rozhodnutí nechybí úvaha o tom, k jakému konkrétnímu ohrožení životního prostředí v lesích došlo v důsledku protiprávního jednání žalobce, konkrétně na stranách 3-7 rozhodnutí ČIŽP, a taktéž zde byly vyčerpávajícím způsobem zdůvodněny následek a znaky objektivní stránky deliktu. Objektivní odpovědnost za výsledek činnosti vykonávané v rozporu se zákonem a příčinná souvislost mezi jeho následkem a jednáním měl v daném případě za nespornou. K námitkám podjatosti vzneseným ze strany žalobce uvedl, že byly dostatečně posouzeny v odvolacím řízení a odkázal i na předchozí rozhodnutí správních orgánů, kdy veškeré důvody podjatosti uváděné žalobcem byly vždy shledány zcela irelevantními. Zdůraznil, že odmítá námitku žalobce, že rozhodnutí by mělo být nesprávné a neurčité, neboť naopak v řízení byl objasněn zcela dostatečně skutkový stav ve věci a žádné procesní vady jím nebyly zjištěny. S poukazem na vysoce obecné odvolací námitky uvedl, že jimi nebyla založena bez dalšího povinnost žalovaného se k nim vyjadřovat. Žalobce soudu do spisu založil lékařskou zprávu – nález ze dne 24.10.2012, z nějž vyplynulo, že žalobce je v péči praktické lékařky pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, když je žalobce často několik měsíců v roce v pracovní neschopnosti. Soud tento důkaz, s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci, posoudil jako zcela nadbytečný. Soud v tomto řízení nerozhodl o návrhu žalobce na jeho přerušení do pravomocného skončení řízení vedeného před zdejším soudem pod sp. zn. 5A 187/2012, neboť v této věci byl již dne 19.5.2012 pod č.j. 5A 178/2012-24 vyhlášen rozsudek, kterým byla zamítnuta žaloba Mgr. M. E., jíž se domáhal zrušení rozhodnutí správního rozhodnutí, kterým nebyl připuštěn jako účastník ve věci uložení pokuty JUDr. J. S. Tímto odpadl důvod, pro který žalobce žádal dané řízení přerušit. Skutkový stav zjištěný ze správního spisu nebyl mezi účastníky sporným. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), ve znění rozhodném (dále jen „s.ř.s.“). Žaloba není důvodná. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy: Podle § 4 písm. a) zákona o inspekci Inspekce uloží pokutu až do výše 5 000 000 Kč právnickým nebo fyzickým osobám, které svým jednáním nebo opomenutím ohrozí nebo poškodí životní prostředí v lesích tím, že neoprávněně používají lesní půdu k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů. Podle § 11 odst. 1 lesního zákona každý si musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících hospodaření v lese. Podle § 11 odst. 4 lesního zákona nikdo nesmí bez povolení užít lesní pozemky k jiným účelům, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle § 13 odst. 1 lesního zákona veškeré pozemky určené k plnění funkcí lesa musí být účelně obhospodařovány podle tohoto zákona. Jejich využití k jiným účelům je zakázáno. O výjimce z tohoto zákazu může rozhodnout orgán státní správy lesů na základě žádosti vlastníka lesního pozemku nebo ve veřejném zájmu. Podle § 52 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti uživatel honitby je povinen hradit škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech. Podle ust. § 28 odst. 1 správního řádu za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Postup podle předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci. Žalobce jako zásadní procesní námitku, která způsobila nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, označil rozhodování vyloučené úřední osoby ve věci. Konkrétně poukázal na to, že Ing. B., vedoucí oddělení ochrany lesa ČIŽP, zahájil usnesením ze dne 4.10.2011 správní řízení proti žalobci, přestože žalobce proti němu vznesl námitku podjatosti. Soud však ze správního spisu zjistil, že o námitce podjatosti žalobce bylo rozhodnuto již dne 3.10.2011 usnesením ředitelky oblastního inspektorátu Hradec Králové č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.003/11 tak, že byla vyhodnocena jako nedůvodná. Tedy o námitce podjatosti bylo rozhodnuto již dne 3.10.2011, zatímco usnesení o zahájení správního řízení bylo Ing. B. vyhotoveno den poté, tj. 4.10.2011 pod č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.001/11/KMA. Soud zdůrazňuje, že žalobce již shodnou námitku uplatnil v průběhu správního řízení podáním ze dne 14.10.2011, s níž se vedoucí oddělení vnitřní kontroly ČIŽP vypořádal přípisem ze dne 5.3.2012 tak, že k ní nebude přihlížet, neboť neobsahuje nová sdělení. Soud připouští, že přestože v zápatí usnesení ze dne 3.10.2011, č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.003/11 bylo uvedeno, že má být rozesláno žalobci a na vědomí ČIŽP, ze spisu nelze zjistit, kdy toto usnesení bylo ČIŽP doručeno. Vzhledem k tomu, že žalobce dne 7.10.2011 obdržel současně jak usnesení o námitce podjatosti ze dne 3.10.2011, tak usnesení o zahájení řízení ze dne 4.10.2011, soud předpokládá, že jakmile bylo usnesení o vyřízení námitky podjatosti ze dne 3.10.2011 doručeno ČIŽP, došlo bezodkladně k vydání usnesení o zahájení řízení dne 4.10.2011 a poté k jejich společnému odeslání žalobci. Soud připouští, že ČIŽP měl nejprve posečkat na nabytí právní moci usnesení o námitce podjatosti a teprve poté vydat usnesení o zahájení správního řízení. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. června 2012 č.j. 1 As 55/2012 – 32 v jehož druhé právní větě bylo konstatováno, že: „Správní orgán může pokračovat v řízení již po (nepravomocném) rozhodnutí o námitce podjatosti podle § 14 správního řádu z roku 2004, byť samozřejmě nese riziko, že odvolací orgán bude mít na námitku podjatosti jiný názor.“, soud uvádí, že ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že žalovaný jakožto odvolací orgán neshledal pochybení na straně ČIŽP při rozhodování o námitce podjatosti. Proto soud dospěl k závěru, že přestože žalovaný nedostál svým procesním povinnostem, když nevyčkal nabytí právní moci usnesení ze dne 3.10.2011 č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.003/11 o námitce podjatosti, není toto pochybení takové intenzity, aby odůvodnilo zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, protože v jeho důsledku nebylo do právní sféry žalobkyně negativním způsobem definitivně zasaženo, když Ing. B. nebyl shledán ve správním řízení podjatou osobou. Dále žalobce s poukazem na složení čísla jednacího žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného obsahujícího i zkratku „Br“ dovodil, že se jedná o značku podjatého úředníka Ing. B. Soud má za potřebné uvést, že přestože žalobce na Ing. B. podal několik námitek podjatosti v tomto správním řízení, ani jedna z nich nebyla shledána oprávněnou, tedy Ing. B. nebyl osobou podjatou v tomto správním řízení. Soud zdůrazňuje, že poukaz žalobce na číslo jednací, z nějž vydedukoval, že Ing. B. rozhodoval i v postavení odvolacího orgánu, žalobce nikterak nedoložil. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě toto tvrzení žalobce popřel a vysvětlil, že se v čísle jednacím odrazila podoba zkráceného příjmení jiného zaměstnance žalovaného z odboru výkonu státní správy VI. Tím námitka žalobce zůstala pouze v rovině tvrzení a soud jí proto posoudil jako ryze účelovou. Žalobce v žalobě trval na podjatosti Ing. B. ve správním řízení tak, jak to již učinil ve svém podání ze dne 7.5.2012, tj. že Ing. B. je podjatým proto, že nepořídil úřední záznam z výslechu účastníka K. B. a správní řízení označil jako „řízení o uložení pokuty žalobci“, čímž předjímal jeho výsledek. Soud zdůrazňuje, že se s touto námitkou již vypořádal ČIŽP ve svém prvostupňovém správním rozhodnutí ve věci, když ji pro neopodstatněnost odmítl s poukazem na správní spis v dané věci, z nějž vyplývá, že o veškerých námitkách podjatosti vznesených žalobcem bylo řádně rozhodnuto správními orgány, a to buď usnesením ze dne 3.10.2011 či formou přípisu vedoucího oddělení vnitřní kontroly ČIŽP ze dne 5.3.2012. Soud upozorňuje, že žalobce řádně nespecifikoval, z jakého konkrétního výslechu neměl být sepsán úřední záznam s K. B. a soud ve spise nalezl pouze Záznam do spisu ze dne 18.4.2012, č.j.ČIŽP/45/OOl/SR02/11009801.006/12/KMA, v němž sice bylo uvedeno, že Ing. B. navštívil dne 17.4.2012 K. B., ale jednalo se o jiné správní řízení, a to ve věci uložení zákazu intenzivního vnadění a uložení opatření k nápravě v honitbě. Proto má soud tuto námitku netýkající se posuzovaného řízení za zcela účelovou. Dále soud konstatuje, že pokud žalobce měl za to, že lze podjatost spatřovat v tom, že Ing. B. správní řízení označil jako „řízení o uložení pokuty žalobci“, nemůže tento „důvod“ podjatosti obstát. Soud odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 6 A 21/95-29, jehož prvá právní věta zní: „“Poměrem k věci" (§ 9 odst. 1 spr. ř.) bude zpravidla osobní zájem (skutečný nebo potencionální) pracovníka správního orgánu na tom, aby bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu. Za poměr k věci nelze považovat profesionální a neosobní procesní stanovisko pracovníka správního úřadu ...“ Ve světle citované judikatury je zřejmé, že žalobce ve výše uvedené námitce podjatosti neuvedl žádný konkrétní osobní zájem Ing. B. na vydání rozhodnutí o uložení sankce žalobci. Pokud se žalobce bez dalšího dovolával a dovolává toliko označení správního řízení jako „řízení o uložení pokuty žalobci“, soud na tomto označení neshledává ničeho závadného a považuje je za profesionální a neosobní procesní stanovisko pracovníka správního úřadu. Žalobce v žalobě namítal, že žalobou napadené rozhodnutí má v záhlaví nesprávně uvedeno, že bylo vydáno v Hradci Králové. Je pravdou, že žalovaný, tj. Ministerstvo životního prostředí, má své sídlo v Praze. Soud však shodně se žalovaným poukazuje na organizační strukturu žalovaného, kterou tvoří jeho ministr a jednotlivé sekce, odbory a oddělení. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo totiž zpracováno odborem výkonu státní správy žalovaného. Tento odbor sídlí v Hradci Králové, proto soud výše uvedenou námitku posoudil jako ryze účelovou. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce spočívající v nesprávném vymezení okruhu účastníků ve správním řízení. Ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že ČIŽP poté, co se K. B. dopisem ze dne 23.3.2012 a Mgr. M. E. emailem ze dne 16.4.2012 přihlásili jako účastníci řízení s tím, že se jich předmět řízení dotýká. Rozhodl ČIŽP o nepřipuštění jejich účastenství v posuzovaném správním řízení usnesením ze dne 20.4.2012 č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.006/12/KMA ve věci K. B. a usnesením ze dne 20.4.2012 č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.007/12/KMA ve věci Mgr. M. E. Proti těmto usnesením se jak K. B., tak Mgr. M. E. odvolali k žalovanému, který obě předchozí správní rozhodnutí potvrdil, v případě Mgr. M. E. rozhodnutím ze dne 31.7.2012 č.j. 612/550/12-Br 43579/ENV/12 a u K. B. rozhodnutím ze dne 1.8.2012 č.j. 613/550/12-Br 43582/ENV/12. Soud podotýká, že Mgr. M. E. proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného podal ke zdejšímu soudu správní žalobu, která byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19.5.2012 pod č.j. 5 A 178/2012-24 zamítnuta. Žalovaný tak ve správním řízení postupoval zcela dle § 28 odst. 1 správního řádu a zkoumal, zda K. B. a Mgr. M. E. splňují podmínky účastenství v daném správním řízení, když o jejich účastenství rozhodl samostatnými usneseními. Nad rámec soud podotýká, že se s právním posouzením otázky účastenství v posuzovaném správním řízení ztotožňuje se závěry správních orgánů, neboť řízení o uložení pokuty je svou povahou řízením s jediným možným účastníkem, a to pachatelem správního deliktu. Přičemž omezení okruhu účastníků v oblasti sankční odpovědnosti pouze na osobu, která měla provádět protiprávní činnost, je úpravou speciální a logickou, neboť rozhodnutí o uložení pokuty směřuje pouze vůči tomu, kdo je za protiprávné jednání odpovědný (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.1.2008 č.j. 2 As 52/2007-67 a taktéž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.5.2008 č.j. 2 As 8/2008-39). Dále z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19.5.2008 č.j. 2 As 8/2008-39 vyplývá, že byť okruh účastníků správního řízení, jehož účelem je potrestání toho, kdo se dopustil protiprávního jednání, není explicitně určen v zákoně, vyplývá ze samotné povahy tohoto řízení, kdy takové řízení může být vedenou toliko pouze proti osobě, která se dopustila protiprávného jednání, neboť její práva a povinnosti budou bezprostředně vydaným rozhodnutím dotčena. Z výše uvedené judikatury tedy vyplývá, že v posuzovaném správním řízení správní orgány ani neměly povinnost o účastenství K. B. a Mgr. M. E. rozhodovat formou usnesení, neboť zde nebylo pochyb o tom, že jediným účastníkem řízení o uložení pokuty žalobci, je jen a pouze sám žalobce, který se měl dopustit protiprávního jednání. Taktéž námitku spočívající v nesprávném právním posouzení § 4 písm. a) zákona o inspekci, jelikož žalobce odmítá svou „absolutní odpovědnost“ jako uživatele honitby za vše, co se v honitbě odehrálo, bez ohledu na to, kdo se jakého jednání dopustil, soud posoudil jako zcela nedůvodnou. V této souvislosti soud poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 3.5.2016 sp.zn. II. ÚS 521/16 v němž se Ústavní soud vyslovil k problematice myslivosti a z ní plynoucí právní odpovědnosti uživatele honitby takto: „… zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody, jejichž prostřednictvím naplňuje stát svou ústavní povinnost zakotvenou v čl. 7 Ústavy [nález sp. zn. Pl. ÚS 34/03 ze dne 13. 12. 2006 (N 226/43 SbNU 541; 49/2007 Sb.)]. Uvedené však nikterak neodnímá z uživatelů honiteb zákonem stanovenou povinnost hradit škodu způsobenou výkonem myslivosti nebo zvěří nacházející se v honitbě, což nastalo i v případě stěžovatele. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že užívání honitby a z něho plynoucí povinnost hradit škodu dle ustanovení § 52 zákona o myslivosti se ve své podstatě vymyká běžným standardům, musí Ústavní soud zdůraznit, že uvedené ustanovení představuje protiváhu k benefitům vyplývajícím z práva myslivosti [viz ustanovení § 2 písm. h) zákona o myslivosti]. Takto s ohledem na samotný charakter myslivosti zákon o myslivosti stanoví povinnosti, které musí uživatel honitby plnit (krom dalších viz např. ustanovení myslivecké stráže, mysliveckého hospodáře nebo každoroční vedení plánu mysliveckého hospodaření), včetně odpovědnosti za škodu, která je způsobená užíváním honitby, včetně škody, kterou způsobila zvěř ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 zákona o myslivosti.“ Ke zcela shodným závěrům dospěl Ústavní soud rovněž ve svých usneseních ze dne 23. června 2015, č.j. II. ÚS 3374/2014 a ze dne 3.5.2016 č.j. II. ÚS 521/16. Ve světle výše uvedené judikatury je zřejmé, že výklad správních orgánů § 52 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti byl zcela správným. Citované zákonné ustanovení se vztahuje toliko na škodu, která je způsobena na honebních pozemcích. Přičemž „provozováním myslivosti“ se rozumí aktivní jednání osob, které myslivost vykonávají či se podílejí na jejím výkonu. Pokud osoby, které myslivost vykonávají či se na ní podílejí, způsobí v honitbě škodu, odpovídá za ni uživatel honitby, který sám nemusel ani ničeho vykonat. Bezesporu se tak v tomto případě na straně uživatele honitby jedná o odpovědnost objektivní. Soud podotýká, že tímto zákonným ustanovením samozřejmě není dotčeno regresní právo uživatele honitby vůči škůdci podle občanskoprávních předpisů. Jelikož jednou ze základních činností souvisejících s provozováním myslivosti je i péče o zvěř, spočívající mimo jiné v jejím vnadění, na držitelem honitby schválených částech lesa, soud shodně se správními orgány dospěl k závěru o odpovědnosti žalobce jakožto uživatele honitby, za nestandardní a nepřípustný způsob vnadění zvěře, a to bez ohledu na to, že žalobce tvrdí, že on sám vnadění zvěře neprováděl. Z protokolů o kontrole provedených dne 15.6.2011 a dne 6.9.2011, které ani nebyly ve správním řízení sporovány, jednoznačně vyplývá, jakým konkrétním způsobem bylo v důsledku nesprávného nadměrného vnadění zvěře poškozeno životní prostředí v lesním porostu honitby, když bylo zjištěno zejména dlouhodobé poškozování stromů ohryzem i čerstvým oloupáním kůry, lesní půda na vnadištích byla rozbahněná, rozrytá od zvěře, v některých případech došlo k obnažení kořenových náběhů u stromů či půda byla bez jakékoli vegetace, někde došlo i ke změně původní lesní vegetace nitrofilními druhy a v jednom případě chybělo původní bylinné patro. Soud pro stručnost odkazuje na výše uvedená pečlivá a vyčerpávající odůvodnění obou žalobou napadených rozhodnutí při rozboru této námitky. V souladu s tímto posouzením bylo tedy zcela nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti a efektivity výkonu státní správy zabývat se „subjektivní stránkou věci“ či provádět další důkazy za účelem zjištění, kdo konkrétně „zavinil“ tento protiprávní stav či provést účastnický výslech žalobce. Navíc žalobce sám ani v žalobní námitce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci neuvedl žádný konkrétní důkaz, kromě své účastnické výpovědi, který měl být v řízení proveden. Žalobní tvrzení, že správní orgány měly provést důkazy, které: „se z logiky věci nabízely“ je formulováno natolik obecně, že je soud nemůže přezkoumat. Proto soud toliko shrnuje, že žádná žalobcem vytýkaná pochybení ve výše naznačeném smyslu ohledně skutkového stavu věci neshledal. Pokud žalobce tvrdil, že je přirozeným jevem, že zvěř okusuje dřeviny, tak s tímto soud samozřejmě souhlasí a zdůrazňuje, že žalobce nebyl za tento „přirozený jev“ jakkoli sankcionován, nýbrž v posuzovaném případě bylo zjištěno dlouhodobé poškozování stromů ohryzem i čerstvým oloupáním kůry a další výše uvedená podstatná pochybení. Soud se neztotožnil ani s žalobcovou námitkou, že mu rozhodnutí o zahájení řízení kladlo za vinu jen nesprávné vnadění, avšak žalobou napadeným rozhodnutím mu bylo přičteno k tíži i umožnění dalším osobám vnadit „nestandardním způsobem“. Dle názoru soudu byl v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 4.10.2011, č.j. ČIŽP/45/OOL/SR01/1109801.001/11/KMA předmět řízení identifikován dostatečně určitě tak, že žalobci muselo být zřejmé, jaké jeho konkrétní jednání bude posuzováno, čímž mu bylo od počátku řízení zaručeno jeho právo účinně se hájit. Když žalobce byl informován o tom, že je mu kladeno za vinu, že při výkonu práva myslivosti vnadil zvěř nestandardním způsobem na vnadištích ve shora uvedených porostních porostních skupinách, kde bylo zvěři nepřípustným způsobem nasypáno nadměrné množství jadrného krmiva a na lesní půdu mezi stromy, takže došlo k negativnímu ovlivnění stanovištních podmínek a zvěř poškodila okolní stromy. Přičemž v rozhodnutí správního orgánu prvého stupně byl výrok ve skutkové části pouze formulačně zpřesněn následujícím způsobem. Žalobce se dopustil správního deliktu tím, že při výkonu práva myslivosti vnadil zvěř a jako osoba zodpovědná umožnil dalším osobám vnadění nestandardním způsobem na vnadištích ve shora uvedených porostních skupinách, kde bylo zvěři nepřípustným způsobem nasypáno nadměrné množství jadrného krmiva na lesní půdu mezi stromy, takže došlo k negativnímu ovlivnění stanovištních podmínek a zvěř poškodila okolní stromy. Soud v posuzovaném případě neshledává ve výše uvedeném procesním postupu správního orgánu prvého stupně žádné projevy libovůle či jiných nezákonností, pouze snahu vyprecizovat výrok rozhodnutí tak, aby byl zcela jednoznačný a nezaměnitelný. Rozhodně zde nedošlo k žádnému rozšíření či změně předmětu řízení v průběhu správního řízení. Soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2012, č.j. 9 As 83/2012-62, v němž se ke stejné námitce Nejvyšší správní soud vyjádřil takto: „Není pochyb o tom, že skutkové vymezení jednání, které soud či správní orgán považují za deliktní, je esenciální podmínkou práva na obhajobu stíhaného. To však neznamená, že by v průběhu řízení nemohla být připuštěna určitá zúžení či upřesnění skutkového jednání. Z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně je i přes určitou stručnost zřejmé, jakého jednání se stěžovatelka dopustila, jaké předpisy tímto jednáním porušila a kde a kdy bylo porušení příslušných zákonných ustanovení zjištěno. Uvedenému vymezení pak odpovídá i výrok žalovaného, přičemž skutečnost, že žalovaný výrok prvostupňového rozhodnutí v napadeném rozhodnutí zpřesnil, nijak do práva stěžovatelky na obhajobu či jiného jejího práva nezasáhla.“ Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost výroku správního rozhodnutí prvého stupně pro jeho nesrozumitelnost a neurčitost, když zde byly použity neurčité pojmy jako „nestandardní způsob“, „nepřípustný způsob“ a „nepřiměřené množství“, které správní orgán nevysvětlil. Soud v této souvislosti nejprve odkazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15.1.2008, č.j. 2 As 34/2006-73, z nějž vyplývá, že vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu musí vždy spočívat ve specifikaci deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. Pouze z výroku lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byly uloženy. Rozšířený senát uzavřel, že „výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popř. i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným“. Je tak nezbytné, aby ve výroku rozhodnutí správního orgánu byly nezaměnitelným způsobem uvedeny poruchové jednání a místo, čas a způsob spáchání daného deliktu. Soud konstatuje, že ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvého stupně jsou specifikována data, kdy bylo správními orgány zjištěno vytýkané pochybení, tj. v období od září 2009 až do 6. září 2011. Je zde konkrétně uvedeno, jakým jednáním a kde bylo ze strany správních orgánů zjištěno vytýkané pochybení, tj. použitím lesní půdy k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů na lesních pozemcích p.č. 1765/1 v k. ú. Studnice u Hlinska a p.č. 273/1 v k. ú. Košinov, dle lesnické evidence v porostních skupinách 216 E9, 217 C9, 220 G5, 224 B7, 218 C3, 218 D2 a 223 B7 dle lesního hospodářského plánu pro LHC Nasavrky. Taktéž způsob spáchání poruchových jednání je specifikován tak, že nemůže být zaměněn s jinými, neboť je zde uvedeno, že žalobce se jako nájemce a uživatel honitby „Církevní“ správního deliktu dopustil tím, že při výkonu práva myslivosti vnadil zvěř a jako osoba zodpovědná umožnil dalším osobám vnadění nestandardním způsobem na vnadištích ve shora uvedených porostních skupinách, kde bylo zvěři nepřípustným způsobem nasypáno nadměrné množství jadrného krmiva na lesní půdu mezi stromy, takže došlo k negativnímu ovlivnění stanovištních podmínek a zvěř poškodila okolní stromy. Zároveň byla ve výroku citována konkrétní zákonná ustanovení, která žalobce protiprávním jednáním porušil, a jaká mu za to byla uložena sankce. Pokud žalobce namítal, že mu nejsou zřejmé neurčité pojmy „nestandardní způsob“, „nepřípustný způsob“ a „nepřiměřené množství“, soud se s touto námitkou neztotožnil, neboť z textu celého výroku jednoznačně vyplývá, že mu je kladeno za vinu jednání, kdy zvěři bylo nasypáno nad míru přiměřenou poměrům tolik krmiva, v jehož důsledku vznikl na vnadištích poruchový stav. Z toho je zřejmé, že žalobce měl v rámci vnadění zvěře postupovat „standardně“ a „přiměřeně“, tj. s péčí řádného hospodáře a v míře obvyklé daným poměrům v honitbě tak, aby nedošlo k postižení životního prostředí. Soud tedy nespatřuje žádné pochybení ve formulaci výroku rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Lze tak uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí, bylo vydáno v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou soudů, dále soud ve správním řízení neshledal ani procesní pochybení takové intenzity, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadených rozhodnutí, proto soud nedůvodnou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. neboť žalobci ve věci samé úspěšní nebyli a úspěšnému žalovanému prokazatelné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.

Poučení