5 A 189/2014 - 60

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Milana Taubera ve věci žalobce proti žalovanému Lidl Česká republika v.o.s., IČ: 26178541 se sídlem Náróžní 1359/11, Praha 5 zastoupen advokátem JUDr. Zoltánem Pálinkásem, LL.M. se sídlem Jindřišská 937/16, Praha 1 Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 32, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2014, č.j. MPO 39607/2014 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, 2 5 A 189/2014 Odbor živnostenský a občanskosprávní (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 6. 2014, č.j. MHMP-1068196/12/B/Fle-2184, kterým byla žalobci dle § 8a odst. 7 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) uložena úhrnná pokuta ve výši 40.000,- Kč za spáchání správních deliktů podle § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy a dále povinnost dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) a § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, ve znění rozhodném nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Správních deliktů se měl žalobce jako „zpracovatel“ dopustit tím, že 1) v červnu 2012 zpracoval reklamu na „Omáčku na hamburgery“, 450 ml za 32,90 Kč, šířenou na str. 3 reklamního letáku „Americký týden“ pro období od 9. 7. 2012 do 15. 7. 2012, 2) v červnu 2012 zpracoval reklamu na „Žemle na Hot Dog“, 250 g za 19,90 Kč, šířenou na str. 4 reklamního letáku „Americký týden“ pro období od 9. 7. 2012 do 15. 7. 2012, přičemž nebyly v uvedených případech zveřejněny důvody, na jejichž základě se mohl žalobce domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku, rozsahu reklamy a nabízené ceně, ačkoli se mohl domnívat, že výrobky nebudou zajištěny v dostatečném množství, což je nekalou obchodní praktikou podle § 4 odst. 3 ve vazbě na § 5 odst. 3 a Přílohu č. 1 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Tím došlo k porušení zákazu reklamy, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu (§ 2 odst. 1 písm. c) zákona o regulaci reklamy).

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobce v podané žalobě namítal nesprávné právní posouzení věci. Konkrétně nesouhlasil s aplikací písm. d) Přílohy č. 1 zákona o ochraně spotřebitele upravující nekalé obchodní praktiky, neboť přiměřené množství výrobků pro spotřebitele zajistil. Odmítl tak výtku správních orgánů, že nezveřejnil důvody, pro které se mohl domnívat, že nebude schopen zajistit dodávku uvedených či rovnocenných výrobků za příslušnou cenu a v přiměřeném množství. Zdůraznil, že správní orgány svá tvrzení o zpracování vábivé reklamy žalobcem založily toliko na neodůvodněném tvrzení, že na jedné z provozoven došlo k vyprodání výrobků již v průběhu samotné akce. Přitom podstatným pro posouzení věci byla otázka, zdali v době zpracování reklamy, zde existovaly důvody, pro které by se žalobce byl oprávněn domnívat, že nebude moci zajistit dodávku přiměřeného množství výrobků.

3. Vysvětlil, že přiměřené množství výrobku zjišťoval odhadem poptávky z historických dat o odprodejích daného či obdobného výrobku. Správnost tohoto modelu ověřuje navýšením zboží na několika svých prodejnách. Z historických dat o odprodeji vycházel i v případě výrobku „Omáčka na hamburgery“, proto připravil o 20 % větší množství, než o jaké měli spotřebitelé zájem v rámci minulé akce. U výrobku „Žemle na Hot Dog“ vycházel z údajů o odprodeji co nejpodobnějšího výrobku, tj. „Housek na hamburgery“, kterých se v průměru prodá na jedné prodejně 27 ks týdně. V rozhodné době tak žalobce zajistil v průměru 20 ks výrobku „Žemlí na Hot Dog“ na prodejnu, když vzal v potaz, že zároveň budou v akci prodávány i substituční výrobky „Housky na hamburgery“. Neměl tak důvod domnívat se, že nebude moci dodávku výrobků v přiměřeném množství a za danou cenu zajistit, tudíž se nemohl dopustit vábivé reklamy. Navíc zákazníky v reklamním letáku upozornil na omezenou nabídku zboží, když uvedl, že zboží bude k dispozici toliko do vyprodání zásob.

4. Namítal nesprávně zjištěný skutkový stav věci ohledně přiměřeného množství zajištěných výrobků pro danou akci. Uvedl, že správní orgány postupovaly v řízení v rozporu s § 3 a § 50 3 5 A 189/2014 odst. 3 správního řádu. Taktéž nezjišťovaly, zdali jsou dány důvody pro liberaci žalobce dle § 8b odst. 1 zákona o regulaci reklamy, které představují okolnosti svědčící ve prospěch žalobce.

5. Žalobou napadené rozhodnutí považoval za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný se totiž nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Konkrétně se nevypořádal s výkladem vábivé reklamy předestřeným žalobcem a s námitkou nedostatečného odůvodnění sankce. Taktéž se správní orgány nezabývaly závažností jednotlivých správních deliktů, když bez dalšího toliko konstatovaly, že nejzávažnějším je reklama na „Omáčku na hamburgery“. Žalovaný se nevypořádal ani s námitkou, že správní orgán I. stupně nepostupoval dle § 8b odst. 2 zákona o regulaci reklamy, když neuvedl, jakým způsobem žalobce správní delikty spáchal, za jakých okolností a jaké byly jeho jednáním způsobeny následky.

6. Vytkl správním orgánům porušení jeho procesních práv, neboť žalovaný nebyl oprávněn s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu odmítnout tvrzení a důkazy, které žalobce v rámci odvolání předložil. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č.j. 5 As 7/2011-48.

7. Žalobce navrhl soudu, aby zrušil žalobou napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalovaný ve vyjádření ze dne 18. 12. 2014 odmítl veškeré žalobní námitky. Uvedl, že správní orgány vycházely z definice vábivé reklamy obsažené v písm. d) Přílohy 1 zákona. Při posuzování přiměřeného množství výrobků přihlédly nejen k zákonným hlediskům, ale také k dalším okolnostem, např. že výrobky nebyly standardním sortimentem žalobce, přesto nemohlo uspokojit 12 ks „Omáček na hamburgery“ a 16 ks „Žemlí na Hot Dog“ očekávanou poptávku spotřebitelů. Poukázal na to, že „Omáčka na hamburgery“ byla vyprodána během 2 dnů, když tento výrobek nebyl nabízen ostatními obchodníky. Zároveň žalobce neučinil žádné kroky k doplnění zboží, přestože tvrdil, že má přiměřené množství výrobků v jiných prodejnách v České republice. Žalovaný odmítl, že by „Houska na hamburger“ byla substitučním výrobkem „Žemle na Hot Dog“, proto jako irelevantní posoudil historické údaje o odprodeji „Housek na hamburgery“ předložené žalobcem. Trval na tom, že počet výrobků zajištěných žalobcem nebyl přiměřený s ohledem na jím provedenou širokou reklamu; spotřebiteli oblíbenými výrobky pro jejich zařazení do rychlého občerstvení; a výhodné ceně výrobků.

9. Skutkový stav považoval za zjištěný dostatečně. Způsob stanovení nabídky na základě historických dat nespadá pod liberační důvod dle § 8b odst. 1 zákona o regulaci reklamy, neboť žalobce nezohlednil cenu výrobku, rozsah reklamy ani možnost zajistit dodávku z jiné provozovny, čímž nevynaložil veškeré úsilí, které bylo možno po něm požadovat.

10. Odmítl námitku nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, neboť rozhodnutí bylo řádně odůvodněno; obsahovalo rozhodovací důvody; byly řádně vypořádány veškeré odvolací námitky. K výši sankce uvedl, že v odůvodnění rozhodnutí je obsažen rozbor každé jednotlivé reklamy, správní orgán I. stupně postupoval podle zásady absorpce. Přihlédl i k tomu, že se nejedná o první správní delikt žalobce a v dané věci neshledal ani žádný škodlivý následek.

11. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl.

12. Na ústním jednání právní zástupce žalobce setrval na procesním stanovisku. Zdůraznil, že bojuje za spotřebitele, jelikož žalobce zanechá akce na výrobky, pokud na něj budou kladeny ze strany správních orgánů a soudu nesplnitelné podmínky, jelikož nelze vykládat definici tzv. vábivé reklamy jako povinnost žalobce zajistit zboží pro každého. Upozornil, že i pro žalobce je situace, kdy spotřebitel na prodejně nenalezne výrobek z reklamního letáku, finančně nevýhodná. Nelze předejít a připravit se na situaci, která nastala v dané věci na jeho prodejně v Brandýse nad Labem, kde zřejmě došlo k jednorázovému vykoupení výrobku „Omáčka na hamburgery“ majitelem nějaké večerky. Přitom v jiných prodejnách žalobce byl tento výrobek spotřebitelům 4 5 A 189/2014 k dispozici. Po žalobci nelze požadovat, aby taxíkem objížděl své provozovny v jiných městech a výrobek dovezl do provozovny, kde byl zrovna vykoupen.

13. Žalovaný na ústním jednání rovněž setrval na svém procesním stanovisku a odkázal na vyjádření k žalobě.

14. Soud zamítl návrh žalobce na spojení s věcí vedenou před zdejším soudem pod sp. zn. 5 A 88/2014. Rozhodnutí o spojení věci by totiž bylo v rozporu se zájmem hospodárnosti řízení, když v uvedené věci již bylo soudem rozhodnuto.

III. Obsah správního spisu

15. Dne 11. 7. 2012 provedl Krajský úřad Středočeského kraje kontrolu dodržování zákona o regulaci reklamy v provozovně žalobce v Brandýse nad Labem, při které bylo zjištěno, že se v provozovně nenacházejí výrobky „Omáčka na hamburgery, 450 ml“ za 32,90 Kč a „Žemle na Hot Dog, 250g“ za 19,90 Kč, které byly nabízeny v průběhu letákové akce platné od 9. 7. 2012 do 15. 7. 2012. Žalobce v podání ze dne 23. 10. 2012 sdělil, že do prodejny v Brandýse nad Labem bylo přiděleno 12 ks „Omáčky na hamburgery“ a 16 ks „Žemlí na Hot Dog“. Součástí spisového materiálu je také reklamní leták zpracovaný žalobcem pro výše uvedené výrobky, jež obsahuje text, že daná nabídka platí od 9. 7. 2012 do 15. 7. 2012 nebo do vyprodání zásob.

16. Dne 24. 6. 2014 vydal správní orgán I. stupně v pořadí druhé rozhodnutí č.j. MHMP- 1068196/12/B/Fle-2184, jímž uložil žalobci úhrnnou pokutu ve výši 40.000,- Kč za spáchání dvou správních deliktů podle § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že žalobce zpracoval reklamu na výrobek, o kterém se mohl domnívat, že jej nebude schopen zajistit v přiměřeném množství vzhledem k jeho povaze, rozsahu reklamy a nabízené ceně, avšak v reklamě neuvedl důvody, pro které se tak mohl domnívat. K výrobku „Omáčka na hamburgery“ za 32,90 Kč uvedl, že o omáčky na hamburgery je mezi spotřebitelky zájem, a to zejména u mladé generace, neboť spadá do kategorie tzv. rychlého občerstvení. Dokáže však oslovit jakéhokoli spotřebitele, který musí zohledňovat své výdaje. V rámci posouzení výše ceny výrobku zjistil, že srovnatelný výrobek není v obchodním řetězci Kaufland ani v internetových obchodech zastoupen ani žalobce běžnou cenu výrobků ve svých letácích neuvádí. Zajištění 12 ks (provozovna v Brandýse nad Labem) správní orgán I. stupně nepovažoval za přiměřené, neboť o výrobek je mezi spotřebiteli zájem a je pouze zřídka nabízen ostatními obchodníky. Rovněž konstatoval, že reklamní letáky žalobce jsou tištěny ve velkých nákladech a hromadně distribuovány do domácností plošným vhazováním do schránek. K výrobku „Žemle na Hot Dog“ za 19,90 Kč rovněž uvedl, že se jedná o atraktivní výrobek pro spotřebitele, neboť žemle jsou základní ingrediencí k přípravě rychlého občerstvení. K ceně konstatoval, že společnost Kaufland nabízí 2 ks housek na Hot Dog za 11,90 Kč, tudíž 4 ks by stály cca 24 Kč; čímž by byly o 4 Kč dražší, než u výrobku žalobce. Taktéž zhodnotil, že reklamní letáky žalobce jsou tištěny ve velkých nákladech a hromadně distribuovány plošným vhazováním do schránek domácností v okolí provozoven. Zajištění 16 ks „Žemlí na Hot Dog“ (provozovna v Brandýse nad Labem) tudíž nepovažoval za přiměřené. K výši pokuty správní orgán I. stupně uvedl, že vedl společné řízení a pokutu uložil na základě absorpční zásady. Za nejzávažnější správní delikt považoval správní delikt týkající se výrobku „Omáčka na hamburgery“, neboť obliba hamburgerů je obecně známou skutečností, čímž byl zájem spotřebitelů předvídatelný a zásoba 12 kusů na prodejnu byla nedostatečná. Správní orgán I. stupně považoval za přitěžující okolnost spáchání druhého správního deliktu; oslovení širokého okruhu spotřebitelů reklamními letáky; nejedná se o první porušení zákona o regulaci reklamy žalobcem. Jako polehčující okolnost vyhodnotil, že nezjistil žádného konkrétního spotřebitele, který by byl oklamán; poskytnutí součinnosti žalobcem. Vzhledem k tomu uložil pokutu ve výši 40.000,- Kč, jenž považoval za splňující jak preventivní, tak represivní funkci a bez likvidačních následků pro žalobce. 5 5 A 189/2014 17. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, jehož obsah je obdobný podané žalobě. K odvolání přiložil Tabulku s údaji o naskladnění a odprodeji výrobku „Omáčky na Hamburgery“ a „Housek na hamburgery“ jakožto substitučního zboží k „Žemlím na Hot Dog“. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, které odůvodnit tak, že zajištění 12 a 16 ks výrobků nebylo přiměřeným množství vzhledem k rozsahu reklamy, ceně a povaze výrobku. Upozornil, že až v odvolání žalobce uvedl tvrzení, že bylo možné během akce nakoupit i „Housky na hamburgery“. Tvrzení tak posoudil jako novotu s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu. Vysvětlil, že „Housky na hamburgery“ nemohou být považovány za rovnocenné výrobky, byť do určité míry mohou být substitučními výrobky pro „Žemle na Hot Dog“. Oba výrobky jsou totiž určeny pro vložení odlišného výrobku. Ohledně posuzování odhadu prodejnosti na základě historických dat konstatoval, že nelze srovnávat prodejnost „Žemlí na Hot Dog“ s „Houskami na hamburgery“, když „Žemle na Hot Dog“ žalobce nabízel k prodeji poprvé. Přisvědčil, že dle § 8b odst. 1 zákona o regulaci reklamy právnická osoba neodpovídá za správní delikt, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení zákona zabránila, avšak žalobce prokazatelně přiměřené množství nezajistil, a dané ustanovení tak nebylo možné aplikovat.

IV. Posouzení žaloby

1. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“).

2. Žaloba není důvodná.

3. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

4. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o regulaci reklamy zakazuje se reklama, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu.

5. Podle § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako zpracovatel zpracuje reklamu, která je nekalou obchodní praktikou.

6. Podle § 8a odst. 7 písm. b) zákona o regulaci reklamy za správní delikt podle odstavce 3 se uloží pokuta do 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3 písm. c) nebo d).

7. Podle § 8b odst. 1 zákona o regulaci reklamy právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

8. Podle § 8b odst. 2 zákona o regulaci reklamy při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

9. Podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.

10. Podle § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky.

11. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele obchodní praktika je klamavá, je-li při ní užit nepravdivý údaj. 6 5 A 189/2014 12. Podle § 5 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele klamavou obchodní praktikou je vždy praktika uvedená v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

13. Podle Přílohy 1 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud podnikatel nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama).

14. Podle § 82 odst. 4 věta prvá správního řádu k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.

15. Zásadní žalobní námitkou byla nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí pro nesprávné právní posouzení jednání žalobce jako správního deliktu dle § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy ve spojení s § 5 odst. 3 a písm. d) Přílohy č. 1 zákona o ochraně spotřebitele. V dané věci nebylo mezi účastníky sporu, že žalobce byl zpracovatelem předmětných reklam na výrobky.

16. Žalobce v dané věci postavil svou obranu na tvrzení, že podmínky vábivé reklamy dle písm. d) Přílohy 1 zákona o ochraně spotřebitele nenaplnil, jelikož v prodejnách zajistil přiměřené množství reklamními letáky nabízených výrobků. Při posouzení naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy, je nezbytné postavit na jisto, zdali žalobce zpracoval reklamu, která je nekalou praktikou. Podle tzv. generální klauzule nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele lze obecně za nekalou praktiku považovat takové jednání podnikatele, jehož podstatou je jeho cílená snaha negativně ovlivnit ekonomické chování spotřebitele. Ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách je nekalost spatřována mimo jiné i v jednání, které podstatně narušuje či je schopno narušit efektivní a informované rozhodování spotřebitele. Výzva ke koupi ve smyslu směrnice je chápána jako kritický okamžik v rozhodování spotřebitele, svou povahou je přímou a bezprostřední formou propagace produktu, která vede k impulzivnější reakci spotřebitelů, a tudíž jejich vystavení vyšším rizikům. Za výzvu ke koupi je obvykle pokládán i leták ze supermarketu s reklamou týkající se snížení cen u některých produktů. V Příloze č. 1 k zákonu o ochraně spotřebitele jsou pod písmeny a) až v) vypočtena jednání podnikatele, která jsou vždy za klamavá považována. V dané věci se žalobce měl dopustit právě klamavé obchodní praktiky tzv. vábivé reklamy stanovené v písm. d) Přílohy č. 1 zákona o ochraně spotřebitele.

17. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2010, č.j. 5 Ca 7/2007-35, [2320/2011 Sb. NSS], který ve svém rozhodnutí k problematice tzv. vábivé reklamy poukázal na „§ 2b odst. 1 zákona o regulaci reklamy [upravující zvláštní nabídku zboží, pozn. soudu] byl s účinností k 12. 2. 2008 zrušen zákonem č. 36/2008 Sb. Tento zákon přinesl především novelizaci zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v němž byly - zcela v souladu s výše citovanou směrnicí [směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES, pozn. soudu] - nově upraveny nekalé obchodní praktiky a jako jejich podskupina klamavé obchodní praktiky. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 36/2008 Sb. je v novém znění zákona o ochraně spotřebitele upravena i tzv. vábivá reklama [srov. jeho § 4, § 5 a přílohu 1 písm. d)], jejíž obsahové vymezení se překrývá s podmínkami pro reklamu uvádějící zvláštní nabídku podle dosavadního § 2b odst. 1 zákona o regulaci reklamy. Ustanovení § 2b se proto jako duplicitní vypouští. O vábivou reklamu, která je coby klamavá obchodní praktika vždy zakázána, jde podle zákona o ochraně spotřebitele tehdy, pokud podnikatel „nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny“. I nová úprava, 7 5 A 189/2014 jíž byl nahrazen původní § 2b zákona o regulaci reklamy, tak zdůrazňuje, že nepoměr mezi (výhodnou) cenou výrobku a rozsahem reklamy na straně jedné, a nabízeným množstvím výrobků na straně druhé je nežádoucí, a žádá od podnikatele, aby na takový nepoměr výslovně upozornil („zveřejnil důvody“).“ a současně v právní větě konstatoval následující: „Hodlá-li regulační orgán postihnout podnikatele za to, že zveřejnil zakázanou reklamu uvádějící zvláštní nabídku zboží, není povinen místo podnikatele hledat odpovědi na to, jakou poptávku měl podnikatel na základě takové nabídky očekávat, zda povaha zboží odpovídala inzerované ceně nebo kolik zájemců o zboží nebylo fakticky uspokojeno. Pro závěr, že podnikatel porušil zákaz podle § 2b odst. 1 citovaného zákona, postačí zjištění, že množství zboží, které je v provozovně ve skutečnosti k dispozici, je ve zcela zjevném nepoměru k množství potenciálních zákazníků, které podnikatel oslovil inzercí plošně vhazovanou do poštovních schránek.“ (srov. obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, č.j. 46 A 59/2013-58[NSS 4176/2015]). Uvedené závěry lze aplikovat i v nyní projednávané věci.

18. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zdali v době rozhodné, tj. v době konání prodejní akce, bylo množství výrobků na prodejně žalobce v Brandýse nad Labem ve zcela zjevném nepoměru k množství potenciálních zákazníků, kteří mohli být reklamou žalobce na dané výrobky osloveni, vzhledem k ceně výrobků a jejich povaze. Soud dává za pravdu správním orgánům, že je obecně známou skutečností, že obchodní řetězce pořizují reklamní letáky ve velkém množství, tj. řádově v tisíci kusech, a následně je ponechávají zákazníkům k dispozici na prodejnách, taktéž je plošně distribuují do domů či poštovních schránek osob bydlících v dosahu obchodu. Toto je bezesporu obecně známá skutečnost, se kterou je žalobce, jakožto člen jednoho z největších obchodních řetězců v České republice, velmi dobře obeznámen. Rozsah žalobcem uskutečněné reklamy tak byl značný, neboť reklamou byl osloven velký počet spotřebitelů. Žalobce sice považuje danou skutečnost za nepodloženou, avšak nikterak ji nepopřel. Soud tak nepovažuje za potřebné v dané věci zjišťovat přesné množství vytištěných letáků pro jednotlivé prodejny, neboť by se jednalo o zcela nadbytečnou činnost správních orgánů v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Žalovaný se s touto námitkou žalobce shodně vypořádal na str. 6 a 7 žalobou napadeného rozhodnutí.

19. K povaze dotčených výrobků, soud konstatuje, že nabízené výrobky jsou potravinami, tj. zásadně zbožím krátkodobé spotřeby. Přičemž potraviny nabízené žalobcem byly pro spotřebitele atraktivní jejich provedením i vlastnostmi, jelikož se jednalo o tradiční výrobky z Ameriky, proto byly nabízeny v rámci akce „Americký týden“. Reklamní akce se konala v létě, kdy jsou v oblibě venkovní párty spojené s grilováním a servírováním pokrmů tzv. rychlého občerstvení, k nimž bezesporu patří hamburgery a hot dogy. Oba výrobky jsou vítanou součástí tohoto občerstvení. Jedná se tak o pro spotřebitele atraktivní zboží, zejména během letních měsíců.

20. Obvyklou cenu výrobku „Omáčky na hamburgery“ se správním orgánům nepodařilo zjistit ani v jiném kamenném obchodě ani v internetových obchodech, což podporuje závěr správních orgánů o vysoké atraktivitě výrobku pro spotřebitele, neboť jej nelze běžně zakoupit. Co se týče výrobku „Žemle na Hot Dog“ zde správní orgány jeho cenu porovnaly s cenami výrobku „Housky na Hot Dog“ společnosti Kaufland. Zjištěný rozdíl činil 4 Kč.

21. Jak uvedeno výše žalobce spotřebitelům nabízel atraktivní výrobky, v případě „Omáčky na Hamburgery“ dokonce na českém trhu ojedinělý výrobek; v případě „Žemlí na Hot Dog“ za výhodnou cenu, tím se výrobky staly pro spotřebitele velmi přitažlivé a byly tak způsobilé ovlivnit jejich rozhodování. Soud zdůrazňuje, že je nerozhodné, zdali skutečně došlo k ovlivnění rozhodování konkrétního spotřebitele, podstatné v dané věci je toliko, že vytýkané jednání žalobce mohlo mít dopad na průměrného spotřebitele.

22. Na druhé straně soud zjistil, že žalobce zajistil na prodejně v Brandýse nad Labem pouze 12 kusů „Omáčky na hamburgery“ a 16 kusů „Žemlí na Hot Dog“. Soud shodně se správními orgány shledal ve výše uvedeném množství nabízených výrobků ve vztahu k rozsahu reklamy extrémní rozdíl. Tento rozdíl se projevil zejména v případě „Omáčky na hamburgery“ tím, že výrobek byl vyprodán již během prvních dvou dnů sedmidenní prodejní akce. Skutečnost, že žalobce souběžně s prodejem „Žemlí na Hot Dog“ prodával výrobek „Houska na hamburgery“ je pro 8 5 A 189/2014 právní posouzení věci zcela irelevantní. Podstatným v dané věci totiž bylo pouze zajištění přiměřeného množství konkrétního výrobku propagovaného v reklamním letáku, tj. „Žemle na Hot Dog“.

23. Žalobce přitom v reklamním letáku neupozornil na tento nepoměr, neuvedl, že se jedná o nabídku kvantitativně extrémně omezenou, ani nebylo z jeho strany naznačeno, s jakým počtem výrobků mohou spotřebitelé v provozovně zhruba počítat. Soud má shodně se správními orgány za to, že ani text „do vyprodání zásob“ v reklamním letáku nezbavuje žalobce povinnosti zajistit přiměřené množství výrobku s ohledem na rozsah reklamy, cenu a povahu výrobku. Žalobce byl ve smyslu písm. d) Přílohy č. 1 zákona o ochraně spotřebitele povinen v případě, kdy věděl, že nebude schopen zabezpečit přiměřené množství výrobků, zveřejnit v letáku konkrétní důvody, pro které nebude moci poptávku spotřebitelů po výrobcích zajistit. Text v letáku byl formulován natolik neurčitě, že si z něj nemohl spotřebitel učinit žádnou představu o konkrétním množství nabízených výrobků. Navíc každé zboží se zásadně prodává až do „vyprodání zásob“.

24. Námitku žalobce, že řádným způsobem provedl odhad poptávky z historických dat odprodeje, čímž zajistil na prodejnách přiměřené množství výrobku, soud posoudil jako zcela nedůvodnou. Pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy ve spojení s § 5 odst. 3 a písm. d) Přílohy č. 1 zákona o ochraně spotřebitele bylo podstatné, zdali žalobce svým jednáním reklamu vykazující znaky nekalé obchodní praktiky zpracoval. V daném případě bylo rozhodující, že žalobce nezajistil přiměřené zboží na prodejně a na tento nedostatek zákonem stanoveným způsobem spotřebitele neupozornil. Zcela irelevantním tak pro posouzení vytýkaného jednání žalobce bylo subjektivní přesvědčení žalobce, byť by bylo podloženo předchozím odhadem odprodeje, že svým jednáním skutkovou podstatu správního deliktu nenaplní. Navíc dle názoru soudu nelze při určení množství poptávaného zboží vycházet toliko z historických dat o jeho předchozích prodejích. V této souvislosti je totiž zapotřebí vzít v potaz veškeré rozhodné okolnosti mající vliv na poptávku zboží, například konkrétní lokalitu, kde je prodejna situována; roční období; módní trendy, což v souvislosti s cenou, za kterou jsou výrobky prodávány, a způsobem jakým jsou propagovány, určuje poptávku spotřebitelů po konkrétních výrobcích. Historická data mohou samozřejmě naznačit oblibu daného výrobku tím, i jaká bude po něm poptávka, nicméně přiměřenost množství musí žalobce odhadnout vždy jednotlivě na základě aktuální situace. Žalobce k prokázání řádného odhadu prodejnosti předložil správním orgánům Tabulku naskladnění a odprodej výrobků. Z Tabulky vyplynulo, že u výrobku „Žemle na Hot Dog“ nebyla konána předcházející prodejní akce. U výrobku „Omáčky na hamburgery“ sice byla uskutečněna předcházející akce, nicméně z listiny nelze zjistit, na jakých konkrétních prodejnách žalobce byl průzkum objednaného množství výrobků proveden. Tedy z Tabulky nebylo možno učinit věrohodný odhad prodejnosti výrobků pro prodejnu v Brandýse nad Labem.

25. Soud přitakává žalobci, že nelze zákonnou definici tzv. vábivé reklamy vykládat jako povinnost žalobce zajistit zboží pro každého. Jak uvedeno výše klíčovou je zákonem stanovená povinnost zajistit na prodejně přiměřené množství výrobků, nikoli zajistit výrobky pro všechny spotřebitele. Taktéž soud souhlasí se žalobcem, že nelze předejít a připravit se na situaci, kdy v prodejně dojde k jednorázovému vykoupení určitého výrobku majitelem jiného obchodu. Avšak pokud by žalobce zajistil přiměřené množství výrobků na prodejně, nemohl by být postižen za jeho zcela neočekávané a jednorázové vykoupení. Soud chápe odmítnutí žalobce taxíkem objíždět své provozovny v jiných městech za účelem dovezení vyprodaných výrobků do provozovny v Brandýse nad Labem, jako jistou nadsázku. Pouze dodává, že zajisté nelze ani po spotřebiteli požadovat, aby v úmyslu zakoupit si v reklamním letáku uvedený výrobek, taxíkem objížděl provozovny žalobce a pátral po něm.

26. Soud tedy konstatuje, že právní posouzení věci právními orgány shledal správným, v souladu se zákonem a judikaturou správních soudů. Taktéž skutkový stav věci má soud zcela dostatečně zjištěný pro rozhodnutí ve věci. Dle názoru soudu správní orgány nemají povinnost zjišťovat, zda 9 5 A 189/2014 u žalobce jsou dány tzv. liberační důvody dle § 8b odst. 1 zákona o regulaci reklamy. Z dikce zákona je zřejmé, že ten, kdo prokazuje, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil, je právnická osoba, tedy sám účastník řízení a nikoli správní orgán. Bylo tak na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že u něj nastaly důvody pro liberaci, a že pro tyto důvody za správní delikt neodpovídá. Žalobce sice v odvolání uvedl, že se správní orgány nezabývaly tím, zda u něj jsou splněny důvody pro upuštění od potrestání dle § 8b odst. 1 zákona o regulaci reklamy, žalobce však zaměňuje důvody upuštění od potrestání a důvody pro liberaci. V prvém případě totiž je učiněn závěr o tom, že se účastník správního deliktu dopustil, avšak z určitých důvodů jej není nutné potrestat; v druhém případě však odpovědnost za správní delikt z důvodu liberace zaniká. Žalobce tedy v řízení neprokázal, že byly naplněny předpoklady dle § 8b odst. 1 zákona o regulaci reklamy, přičemž správní orgány naplnění těchto předpokladů zjišťovat nemusely.

27. Soud dává za pravdu žalobci, že řízení o správním deliktu je řízením, ve kterém může být účastníkovi uložena povinnost, a proto nelze v odvolacím řízení odmítnout nová tvrzení účastníka nebo jeho návrh na provedení dalších důkazů s poukazem na § 82 odst. 4 správního řádu (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č.j. 5 As 7/2011-48). Žalobce spolu s odvoláním nově uplatnil tvrzení, že v době reklamní akce bylo možno zakoupit „Housky na hamburgery“ jako substituční výrobek „Žemlí na Hot Dog“ a předložil jako listinný důkaz Tabulku o naskladnění a odprodeji výrobků. Žalovaný důkazní návrh i tvrzení žalobce odmítl s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu. V řízení o správním deliktu se však nepoužije § 82 odst. 4 správního řádu, proto žalovaný v tomto řízení nebyl oprávněn odmítnout provést nově navržený důkaz či tvrzení s tím, že nebyly navrženy či uvedeny v řízení v prvním stupni. Žalovaný tedy ve správním řízení pochybil, když odmítl nové tvrzení i důkaz předložené žalobcem v odvolacím řízení s odůvodněním, že se jedná o nepřípustné novoty. Soud však toto pochybení nepovažuje za natolik podstatné, aby bylo způsobilé ovlivnit zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný se s novým tvrzením o možnosti nakoupit substituční výrobek – „Housky na hamburgery“ vypořádal. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že „Housky na hamburgery“ i „Žemle na Hot Dog“ mohou být substitučním výrobkem nikoli však rovnocenným, jelikož jsou určeny pro vložení jiného výrobku. Poukázal na tvrzení žalobce, že pro prodejnu bylo po dobu akce zajištěno 108 kusů „Housek na hamburgery“, přičemž pokud by žalobce skutečně odvíjel odhad prodejnosti „Žemle na Hot Dog“ od prodeje „Housky na hamburgery“, pak by neměl být počet „Žemlí na Hot Dog“ pouze ve výši 16 kusů, nýbrž v řádu stovek kusů. Rovněž se žalovaný zabýval i žalobcem předloženou Tabulkou, když uvedl, že historická data o odprodeji zboží v minulosti nelze použít, když například „Žemle na Hot Dog“ byla žalobcem nabízena v prodejně poprvé. Ke stejnému závěru, tedy že nelze vycházet jen a pouze z historických dat prodejnosti výrobku ostatně dospěl i soud, jak uvedeno výše v bodě 42 tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu soud uzavírá, že ačkoli v postupu žalovaného shledal procesní pochybení, nejedná se o podstatnou vadu řízení s vlivem na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, jelikož v jeho důsledku nebylo do právní sféry žalobce negativním způsobem definitivně zasaženo.

28. K námitce žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nevypořádání odvolacích námitek žalovaným, soud odkazuje na odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je totiž zřejmé, že žalovaný vypořádal veškeré odvolací námitky zcela dostatečným způsobem. Konkrétně odvolací námitku výkladu vábivé reklamy vypořádal žalovaný na str. 6 a 7 žalobou napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že zákon o regulaci reklamy jednoznačně zakazuje reklamu, jež je nekalou obchodní praktikou podle zákona o ochraně spotřebitele, mezi které patří klamavá obchodní praktika, kterou je vždy jednání uvedené v Příloze č. 1 zákona o ochraně spotřebitele a odkázal na znění písm. d) této přílohy. Konstatoval, že správní orgán I. stupně při hodnocení nabídky výrobků posuzoval množství výrobků dle povahy výrobku, rozsahu reklamy a nabízené ceně. Žalovaný se 10 5 A 189/2014 přitom ztotožnil s právními závěry správního orgánu I. stupně, pročež je zřejmé, že nesouhlasil s výkladem předestřeným žalobcem. Přičemž není povinností správních orgánů činit rozsáhlé právní rozbory věci, v nichž by detailně vyvracely právní názory účastníků. Správní orgány jsou povinny toliko uvést a odůvodnit svůj právní názor ve věci tak, jak to učinily i nyní.

29. V této souvislosti soud poukazuje na bod [61] rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č.j. 2 As 337/2016 – 64, kde Nejvyšší správní soud k otázce rozsahu vypořádání námitek uvedl následující: „… Povinnost orgánů veřejné moci (včetně orgánů moci soudní) svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13, případně, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, i s akceptací odpovědi implicitní, což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z nalus.usoud.cz), či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72. To znamená, že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí soud prezentuje od názoru stěžovatele odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08; obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50). Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. nález ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly.“ Právní závěry přijaté Nejvyšším správním soudem lze bezesporu vztáhnout i na danou věc. Soud tak konstatuje, že s ohledem na výše uvedené nepřisvědčil ani námitce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí.

30. Rovněž tak žalobní námitky týkající se výše uložené sankce a jejího nedostatečného odůvodnění soud posoudil jako zcela nedůvodné. V dané věci bylo vedeno společné řízení pro dva správní delikty a správní orgány správně při ukládání sankce postupovaly dle zásady absorpční. Přitom musely stanovit, jaký správní delikt je nejzávažnější, a podle něj sankci uložit. Žalobce spáchal dva správní delikty dle § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy, přičemž za každý z nich lze uložit stejnou sankci, a to pokutu do 5.000.000 Kč dle § 8a odst. 7 písm. b) zákona o regulaci reklamy. Za nejzávažnější považovaly správní orgány správní delikt týkající se výrobku „Omáčky na hamburgery“ a soud se s jejich úvahou plně ztotožňuje, neboť se jedná o ingredienci do nyní velmi populárních a oblíbených pokrmů rychlého občerstvení, přičemž zásoba výrobků ve výši pouze 12 ks na jednu prodejnu ve městě pro týdenní akci, byla zcela nedostatečná. Soud přitom poukazuje i na tu skutečnost, že omáčky na hamburgery nelze běžně zakoupit u jiných obchodních řetězců, na rozdíl od „Žemlí na Hot Dog“. Soud nepovažuje za nutné, aby správní orgány posuzovaly závažnost každého správního deliktu jednotlivě. Jako zcela dostačující se soudu jeví postup správních orgánů, jež v odůvodnění předložily své úvahy, na základě kterých považují jeden konkrétní správní delikt za nejzávažnější.

31. Dále správní orgány na jedné straně vážily jako přitěžující okolnosti: spáchání dalšího správního deliktu; rozsah reklamy; nejednalo se o první porušení zákona o regulaci reklamy ze strany žalobce. Na druhé straně jako polehčující okolnosti vyhodnotily poskytnutí potřebné součinnosti ze strany žalobce; nezjištění konkrétního spotřebitele, který by byl oklamán. Soud má tedy za to, že správní orgány dle § 8b odst. 2 zákona o regulaci reklamy při určení výše pokuty správně posoudily a stanovily zákonem stanovené kritérium závažnosti správního deliktu žalobce. 11 5 A 189/2014 Přičemž následek protiprávního jednání žalobce lze vzít v potaz v rámci posouzení závažnosti správního deliktu, neboť je jedním z demonstrativně vypočtených hledisek pro jeho určení. Soud zdůrazňuje, že v dané věci není rozhodné, zdali tu existuje či neexistuje důkaz o tom, že jednání žalobce skutečně přimělo konkrétního spotřebitele k cestě do prodejny žalobce za účelem koupě výrobků z reklamních letáků, jinými slovy, zdali jednáním žalobce skutečně došlo ke vzniku škody. Podstatným totiž bylo toliko, zdali obchodní praktika žalobce mohla mít dopad na průměrného spotřebitele. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 23. 10. 2014, č.j. 7 As 110/2014 – 52, v němž soud konstatoval, že „… v případě posuzování obchodní praktiky uvedené v příloze č. 1 a č. 2 zákona o ochraně spotřebitele (taxativní výčet nekalých praktik odpovídající příloze I citované směrnice), nemusí vnitrostátní orgán posuzovat dopad praktiky na ekonomické chování průměrného spotřebitele …“ 32. Soud zároveň poukazuje na to, že pokuta ve výši 40.000,- Kč byla uložena při dolní hranici zákonem stanoveného rozmezí a představuje toliko 0,8 % maximální možné výše pokuty, kterou lze za spáchání daného správního deliktu uložit. Soud shrnuje, že žalobcem sporovanou výši uložené sankci považuje za dostatečně odůvodněnou a zároveň za přiměřenou.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

33. Lze tak uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a judikaturou soudů, soud ve správních řízeních neshledal ani procesní pochybení, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, proto soud nedůvodnou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

34. Výrok o nákladech řízení pod bodem II. rozhodnutí je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve věci samé úspěšný a úspěšnému žalovanému však prokazatelné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevznikly.

Poučení