5 A 20/2024– 66

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce proti žalovanému V. M. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2024, č. j. MD–1898/2024–160/3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 2. 2024, podanou u Městského soudu v Praze dne 16. 2. 2024, domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních činností (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 10. 8. 2023, č. j. MHMP 1669109/2023/Dit, sp. zn. S–MHMP 1542198/2023, kterým prvostupňový správní orgán podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítl námitky žalobce a potvrdil provedený záznam 12 bodů ke dni 11. 7. 2023.

2. Soud ze správního spisu zjistil následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:

3. Prvostupňový správní orgán oznámením ze dne 19. 7. 2023, doručeným žalobci 20. 7. 2023, sdělil žalobci, že ke dni 11. 7. 2023 dosáhl celkového počtu 12 bodů podle bodového hodnocení porušením povinností stanovených zákonem o silničním provozu a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu. Součástí oznámení bylo poučení o možnosti podat proti provedení záznamu bodů námitky.

4. Dne 20. 7. 2023 podal žalobce proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení námitky s odůvodněním, že nesouhlasí s veškerými provedenými záznamy bodů v registru řidičů, a navrhl provedení opravy. Namítal, že pouze pravomocná a způsobilá rozhodnutí, bez právních či formálních pochybností mohou prokázat tvrzenou skutečnost o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení. Navrhl doplnění spisového materiálu o rozhodnutí (pokutové bloky), kterými měl být žalobce uznán vinným z předmětných přestupků. Dne 31. 7. 2023 byl žalobce prostřednictvím zmocněnce vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dne 6. 8. 2023 byla do datové schránky prvostupňového správního orgánu dodána písemnost označená jako Vyjádření se k podkladům správního spisu, kterou žalobce navrhoval přerušení správního řízení na dobu 90 dnů nebo do doby rozhodnutí příslušného orgánu o mimořádném opravném prostředku podaném žalobcem. Přílohou byl návrh na zahájení přezkumného řízení adresovaný Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina ve věci rozhodnutí vydaného Policií ČR Třebíč jako podřízeným správním orgánem.

5. Prvostupňový správní orgán při svém rozhodování v řízení o námitkách vycházel ze spisové dokumentace vedené v registru řidičů k osobě žalobce, a to z – Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 12. 10. 2020, č. j. KRPA–265248–4/PŘ–2020–000006–324, na jehož základě bylo žalobci ke dni 11. 10. 2020 zaznamenáno 5 bodů za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (ohrozil jiného řidiče při předjíždění s vozidlem z jednoho jízdního pruhu do druhého); – Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 24. 5. 2021, č. j. KRPA–130792–3/PŘ–2021–001406, na jehož základě byly žalobci ke dni 22. 5. 2021 zaznamenány 2 body za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu (překročil nejvyšší dovolenou rychlost); ke dni 23. 5. 2022 proveden zákonný odečet 4 bodů po 12 měsících; – Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 19. 7. 2022, č. j. KRPA–229751–2/PŘ–2022–001415, na jehož základě byly žalobci ke dni 12. 7. 2022 zaznamenány 2 body za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu (za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení) – Příkazu Městského úřadu Havlíčkův Brod, odboru dopravy, vyhotoveného dne 15. 11. 2022, zn. MHB_DOP/13567/2022–3, na jehož základě bylo žalobci ke dni 24. 11. 2022 zaznamenáno 5 bodů za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu ze dne 19. 9. 2022 (překročil nejvyšší dovolenou rychlost); – Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 12. 7. 2023, č. j. KRPJ–84841–4/PŘ–2023–161017–TRO, na jehož základě byly žalobci ke dni 11. 7. 2023 zaznamenány 2 body za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu (za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení); ve spojení s Výpisem z bodového hodnocení řidiče a Evidenční kartou řidiče vyhotovenými pro osobu žalobce dne 24. 7. 2023.

6. Oznámení a příkaz prvostupňový správní orgán vyhodnotil jako podklady způsobilé pro záznam v registru řidičů; shledal, že tyto obsahují zákonné náležitosti, přičemž záznam byl proveden v souladu s nimi a počet připsaných bodů odpovídal bodovému hodnocení jednání žalobce. Prvostupňový správní orgán s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 1/2015–35, konstatoval, že žalobce netvrdil ničeho, co by mohlo založit pochybnosti o údajích v oznámeních, tudíž není v řízení o námitkách oprávněn přezkoumávat správnost nebo zákonnost podkladů.

7. Žalobce proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu podal blanketní odvolání ze dne 28. 8. 2023, které následně doplnil o odvolací důvody (podaní ze dne 18. 9. 2023, doručené prvostupňovému správnímu orgánu téhož dne). V odvolání znovu namítal, že záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče nemůže být potvrzen pouze na základě oznámení o uložení blokové pokuty, správní orgán měl povinnost do spisu dodat předmětná rozhodnutí, s těmi měla být oznámení porovnána. Vyjádřil se také k náležitostem samotných pokutových bloků, byť tyto nebyly obsahem spisu. Namítal, že byly vyplněny chybně a vypočetl jejich jednotlivé nedostatky. S poukazem na obsáhlou (10 stran) citaci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018–52, měl za to, že jeho skutkově obdobný případ nebyl rozhodnut totožně, čímž došlo k porušení principu předvídatelnosti.

8. Žalovaný o odvolání žalobce rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. Shodně s prvostupňovým správním orgánem konstatoval, že v řízení o námitkách lze zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam v registru řidičů; zda záznam byl proveden v souladu se způsobilým podkladem; a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení jednání obsaženému v příloze k zákonu o silničním provozu. Připomněl, že dle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu se záznam v registru řidičů provede na základě oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě, rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek či o uložení trestu za trestný čin nebo na základě rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání či podmíněném zastavení trestního stíhání. V daném případě byly podklady (čtyři oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení a jeden příkaz o uložení správního trestu za přestupek) shledány způsobilými pro záznam v registru řidičů, záznam byl proveden v souladu s těmito způsobilými podklady i v souladu s přílohou určující počet bodů za jednotlivá jednání. Prvostupňový správní orgán přitom v řízení o námitkách zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, neboť je na ně nutné nahlížet jako na správné a zákonné do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zruší. O provedených záznamech bodů do evidenční karty nevznikly žádné konkrétní pochybnosti. Body byly zaznamenány na základě uvedené dokumentace, rozhodnutí bylo prvostupňovým orgánem vydáno na základě zjištěného skutkového stavu věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti. Dále se žalovaný jednotlivě vypořádal se zásadními námitkami z odvolání. Nepřisvědčil námitce, že záznam bodů v bodovém hodnocení nemohl být potvrzen jen na základě oznámení o uložení blokové pokuty. Akcentoval, že odvolatel nerozporuje skutky jako takové, ale pouze administrativní nedokonalosti kopií pokut příkazem na místě (přesto, že tyto kopie nejsou ve spise opatřeny). S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 As 186/2016–35, uvedl, že odvolatelova strohá a obecná argumentace nemůže obsah oznámení zpochybnit. Dále citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011–74, podle kterého je třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení. Námitku, že příkazové bloky musí být řádně vyplněny ve všech náležitostech, považoval za irelevantní, jelikož spisová dokumentace neobsahuje kopie příkazových bloků a záznam byl proveden na základě oznámení o uložení pokuty. Ta obsahem spisu jsou a jsou dostatečně přesná. Námitce, že prvostupňový správní orgán ignoroval důvody námitek odvolatele, také nepřisvědčil. Prvostupňový správní orgán se dle žalovaného naopak dostatečně věnoval všem námitkám a návrhům odvolatele a vypořádal se se vším, co odvolatel uvedl (na straně 2 až 5 svého rozhodnutí). Žalovaný poukázal na pravidelné hromadné zpochybnění všech příkazových bloků v prakticky všech kolonkách zmocněncem žalobce a označil je za obstrukční jednání v rámci jeho způsobu zastupování. V rozsahu ostatních námitek s odkazem na ustálenou judikaturu uvedl, že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění rozhodnutí správní orgán prezentuje od názoru odvolatele odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Uzavřel, že prvostupňový správní orgán rozhodoval zcela v souladu s právními předpisy a judikaturou Nejvyššího správního soudu. U každého z relevantních podkladů uvedl skutečnost, která z něj vyplývá (tedy příslušný počet zaznamenaných bodů a jednání, za které byl tento počet bodů udělen).

II. Obsah žaloby

9. Žalobce v podané žalobě v ryze obecné rovině namítal, že žalovaný nerespektoval odvolací důvody a ignoroval předložené důkazy a návrhy. Poté žalobce bez uvedl, že odvolací orgán nezohlednil při svém rozhodování žalobcem předložená rozhodnutí různých správních orgánů ve shodných věcech a jeho rozhodnutí je tak v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Konkrétně žalovaný nerespektoval např. rozhodnutí Městského úřadu Hlučín, odbor dopravy ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo a rozhodnutí Městského úřadu Černošice, odbor správní ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, ze kterých vyplývá ustálená praxe správních orgánů pokud jde o nutnost zabývat se způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, nebo rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeský kraj, odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne 13. 2. 2020, č. j. KUJCK–24343/2020 a rozhodnutí Magistrátu města Kladna, odbor správní ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19–16/Ka, kdy v těchto řízeních se správní orgány důsledně zabývaly jednotlivými bloky. Žalobce nesouhlasil, aby tytéž správní orgány v jiné místní působnosti postupovaly a rozhodovaly v obdobných věcech odlišným způsobem.

10. Dále namítal, že jednotlivé podklady jsou nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Nesouhlasil s postupem žalovaného, jenž neposuzoval jednotlivé podklady, neboť měl za to, že praxe ostatních správních orgánů je jiná. Žalovanému vytýkal, že jedinými důkazy, které posuzoval, byla oznámení od věcně příslušného oddělení policie o spáchání přestupku, která však nemohou být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnána s rozhodnutími (pokutovými bloky), kterých se týkají. Ani specifika blokového řízení nemohou omluvit případné nedostatky těchto rozhodnutí. Žalobce poukázal na rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014, č. bloku G 1498901 a série GF/2013, č. bloku F 0832677, která nesplňují podmínku dostatečné individualizace skutku pro rozhodnutí, a naproti tomu na rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013, č. bloku C 1404971, které veškeré zákonem stanovené požadavky naplňuje. Z těchto rozhodnutí je dle žalobce zřejmé, že i v blokovém řízení lze vydat rozhodnutí splňující všechny zákonem stanovené požadavky. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu a době spáchání přestupku, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou zákonnou povinnost porušil. Nesprávný je argument, že přestupce dal svým podpisem na pokutovém bloku souhlas s tímto druhem projednání a správností vydaného rozhodnutí. To by znamenalo nepřípustné přenesení odpovědnosti za správnost rozhodnutí na přestupce. Po přestupci však nelze požadovat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost za účelem zjednání nápravy upozornit. Žalobce v tomto kontextu poukázal na rozhodnutí KŘP Jihočeského kraje ze dne 30. 5. 2023, č. j. KRPC–57063–4/ČJ–2023–0200DP, kterým bylo rozhodnutí policejního orgánu vydané formou příkazového bloku pro rozpor s právními předpisy zrušeno s tím, že v dané věci bylo následně odvolacím orgánem konstatováno, že neuvedení formy zavinění nepodnikající fyzické osoby je porušením zákona.

11. Žalobce (obecně) vypočetl případy, kdy zejména podklad není způsobilý pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče a poté uvedl své výtky vůči jednotlivým pokutovým blokům ze dne 12. 7. 2022, 22. 5. 2021 a 11. 10. 2020 a zcela shodně jako ve svém doplněném odvolání zopakoval, že v jejich kolonkách týkajících se osoby přestupce nebyla přesně zjištěna osoba přestupce, neboť údaje zde uvedené jsou částečně nečitelné, není přesně uvedeno rodné číslo a datum narození přestupce a ověření totožnosti také není dostačující; dále není čitelně a komplexně uvedena doba spáchání přestupku, chybí přesné údaje o místě spáchání přestupku; obec je uvedena pouze nesrozumitelnou zkratkou, obdobně i název ulice; z popisu přestupkového jednání nevyplývá jednoznačná skutková podstata (uvedl, že například nelze akceptovat, že v případě porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostními pásem nelze zaznamenat jako „nepřipoután BP“, „neužil/nepřipoután bezp. pásem“) a ani jednoznačné propojení se zákonem stanovenou povinností, jež měla být porušena; zkratkovitý zápis právní kvalifikace znemožňuje seznat konkrétní právní normu, tedy přesně určit přestupkové jednání a odpovědnost účastníka za něj; tím je znemožněno i posouzení oprávněnosti uložené sankce; forma zavinění není jednoznačná; výše finanční sankce není zřetelná, údaj chybí či není úplný, nelze ověřit, zda výše uvedená číslem a slovy spolu korespondují; jednoznačně není zaznamenáno ani místo, kde bylo rozhodnutí vydáno, pročež není přezkoumatelné, zda jsou uvedeny veškeré údaje o oprávněné osobě, která měla rozhodnutí vydat; kvalita zápisu znemožňuje i přezkum data vyhotovení a převzetí rozhodnutí účastníkem, jehož podpis není zřetelný.

12. Žalobce pak shrnul, že zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registrů řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizovaná jednání vůbec vymezeny. Není tak bez důvodných pochybností patrno komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. Uvedené nedostatky přitom nelze zhojit argumentací, že strohé a zkratkové formulace jsou podle Nejvyššího správního soudu přípustné (rozhodnutí ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39).

13. Navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

III. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 6. 3. 2024 uvedl, že veškeré námitky žalobce byly v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu vypořádány. Stejně tak v rozhodnutí žalovaného byly řádně vypořádány odvolací námitky. K žalobcem předestřeným rozhodnutím krajských úřadů dodal, že krajské úřady jsou v problematice silničního provozu podřízeným správním orgánem žalovaného, jejich rozhodnutími není vázán. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 6. 7. 2019, č. j. 10 As 141/2018–40, který se vyjádřil k formálním nedostatkům pokutových bloků. Podle závěru Nejvyššího správního soudu v této věci se správní orgány mohou námitkami, ve kterých přestupce upozorňuje na formální nedostatky pokutových bloků, zabývat pouze do té míry, v jaké mohou zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Namítaná pochybení musí být natolik závažná, že je nelze jako podklad pro zápis vůbec použít. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby nebylo zaměnitelné s jiným jednáním.

15. Žalovaný zopakoval obecné pravidlo, že v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů je prvostupňový správní orgán oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam v registru řidičů, zda tento záznam byl proveden zcela v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení jednání obsaženému v příloze k zákonu o silničním provozu. Podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu se záznam v registru řidičů provede mj. na základě a) oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě nebo b) rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek. V daném případě byly podkladem čtyři oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě a jedno rozhodnutí ve formě příkazu, kterým byla vyslovena vinna a uložen správní trest za přestupek, přičemž všechny tyto podklady byly shledány způsobilými pro záznam v registru řidičů. K tomu žalovaný zdůraznil, že prvostupňový správní orgán v řízení o námitkách zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, neboť je na ně nutné nahlížet jako na správné a zákonné do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zruší. Spisová dokumentace pak neobsahuje kopie jednotlivých příkazových bloků z důvodu, že v řízení nevznikl důvod jejich vyžádání (což je postup souladný s předestřenou judikaturou).

16. Žalovaný závěrem konstatoval, že zmocněnec žalobce vystupuje ve velkém množství obdobných případů, používá typizované námitky a svá podání jen kopíruje a tomu pak odpovídá jejich obsah a kvalita, což již konstatoval i Nejvyšší správní soud, jehož rozhodnutí ze dne 16. 5. 2019, č. j. 10 As 123/2019–51, žalovaný citoval.

17. Žalovaný s ohledem na vše uvedené navrhl soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl.

III. Ústní jednání

18. Právní zástupce žalobce písemně podáním ze dne 30. 12. 2024 omluvil svou nepřítomnost na nařízeném ústním jednání a souhlasil, aby toto proběhlo bez jeho účasti.

19. Žalovaný na ústním jednání setrval na svém procesním stanovisku ve věci a odkázal na odůvodnění obou správních rozhodnutí a své vyjádření k žalobě.

20. Soud na ústním jednání přečetl k důkazu listiny navržené žalobcem k prokázání porušení zásady legitimního očekávání, a to pokutové bloky G 1498901, F 0832677 a C 1404971, z nichž však soud zjistil, že se nikterak netýkají předmětu tohoto řízení, resp. že nemají žádný vztah k žalobci, nýbrž se týkají třetích osob.

21. Dále soud k důkazu přečetl rozhodnutí Městského úřadu Hlučín, odbor dopravy ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, rozhodnutí Městského úřadu Černošice, odbor správní ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeský kraj, odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne 13. 2. 2020, č. j. KUJCK–24343/2020 a rozhodnutí Magistrátu města Kladna, odbor správní ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19–16/Ka, z nichž zjistil, že správní orgány zde na žalobcem uplatněné odvolací námitky opět v téměř stejné neurčité formě jako v nyní posuzované věci, reagovaly tak, že na rozdíl od nyní posuzované věci se uplatněnými odvolacími námitkami podrobně zabývaly a opatřily si i příslušné pokutové bloky, které přezkoumávaly. Nicméně soud poukazuje na tu skutečnost, že shora uvedená správní rozhodnutí byla uplatňována v letech 2019 a počátkem roku 2020 avšak v mezidobí došlo ke změně nejen správní praxe, ale taktéž i soudní praxe. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 As 377/2017–57, v němž byla vypořádána argumentačně totožná námitku téhož advokáta ve skutkově obdobné věci. A Nejvyšší správní soud zde konstatoval, že: „správní praxí zakládající legitimní očekávání se dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132, č. 1915/2009 Sb. NSS, rozumí „ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů.“ Jak ovšem vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2010, č. j. 6 Ads 88/2006–159, č. 2059/2010 Sb. NSS, správní praxe opírající se o nezákonný výklad nemůže zpravidla založit legitimní očekávání u adresátů správy, že tak bude setrvale postupováno i do budoucna. Pokud by tedy různé správní orgány postupovaly nezákonně a navzájem odlišně, nejednalo by se o setrvalou správní praxi způsobilou založit legitimní očekávání pro řízení vedené jiným krajským úřadem či u žalovaného. Jinými slovy řečeno za situace, kdy před téměř pěti lety různé krajské úřady jako odvolací orgány rozhodovaly v obdobných kauzách odlišně, než tak činí nyní, tj. plně v souladu s aktuální správní judikaturou, zejm. s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019–44, ve kterém právě kasační soud ke kasační stížnosti zástupce žalobce uvedl, že „námitky paušální, typizované, uplatňované šablonovitě ve všech případech bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti, lze hodnotit jako nevěrohodné a pro přijetí tohoto závěru ani není třeba, aby správní orgány musely vyžádat originály pokutových bloků“, nemůže tedy takovýto stav zakládat porušení námitky legitimního očekávání ze strany žalovaného.

22. Žalovaný sice k důkazu navrhl provést spisovou dokumentaci obou správních orgánů, jelikož je soud z tohoto spisového materiálu při přezkumu zákonnosti žalobou nápadného rozhodnutí povinen vycházet a mezi účastníky nebyla sporována věrohodnost žádné ze založených listin, soud jej k důkazu neprováděl (viz k tomu také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, podle kterého „Pokud v řízení o žalobě ve správním soudnictví soud vychází z údajů obsažených ve správním spisu, aby ověřil skutkový a právní stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí správního orgánu, pak tento postup nelze označit za dokazování ve smyslu § 52 s. ř. s.“).

23. Žalovaný již žádné další důkazní návrhy na ústním jednání nevznesla a ani neuplatnil žádné námitky k provedenému dokazování.

IV. Posouzení žaloby

24. Na základě podané žaloby soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a to podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl závěru, že žaloba není důvodná.

25. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

26. Podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu: „[ř]idiči motorového vozidla, kterému byl příslušným správním orgánem uložen správní trest za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku anebo trestný čin, za který mu byl uložen trest nebo pro nějž bylo trestní řízení vedeno, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů..“ 27. Podle § 123b odst. 2 písm. a), b) zákona o silničním provozu: „[z]áznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno a) oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě, b) rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek e zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo.“ 28. Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu v rozhodném znění „[n]esouhlasí–li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.“ 29. Podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu: „[s]hledá–li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.“ 30. Soud předně připomíná, že předmětem přezkumu je rozhodnutí žalovaného vydané ve věci námitek proti záznamu 12 bodů v registru řidičů uplatněných dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu. Při posouzení dané věci soud vyšel z bohaté a ustálené judikatury správních soudů např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, podle kterého: „[s]právní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ 31. Dále byla tato problematika řešena rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013–16, podle něhož je třeba rozlišovat mezi řízením „o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku)“ a řízením „o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou zcela odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ Jelikož se tedy jedná o řízení, jejichž předmět je zcela odlišný, musí se rozlišovat i mezi námitkami, které lze v těchto řízeních uplatnit, jak podotkl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 As 377/2017–57: „je třeba striktně rozlišovat mezi typem námitek, které může řidič uplatnit v samotném řízení o přestupku, a námitek, které lze uplatnit v řízení týkajícím se pouze provedeného bodového záznamu. Řidič může úspěšně brojit proti záznamu bodů pouze tehdy, když nebyly pro záznam naplněny zákonné podmínky vyplývající z § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu. Musí tedy tvrdit, že vůbec neexistuje pravomocné rozhodnutí o přestupku, případně že mu nebyl zapsán počet bodů danému přestupku odpovídající (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44, a ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16). … Nezákonnost rozhodnutí o přestupku lze totiž napadnout jen opravnými prostředky proti tomuto rozhodnutí; je–li rozhodnutí o přestupku pravomocné a srozumitelné a obsahuje–li všechny zákonné náležitosti, je možné na jeho základě záznam bodů provést.“ 32. V souladu s těmito závěry Nejvyššího správního soudu se správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů nezabývají tím, zdali se stal skutek, jenž má naplňovat znaky přestupku, zdali jej spáchal obviněný apod. To je předmětem přestupkového řízení, v němž je vydáno případné podkladové rozhodnutí. Naproti tomu v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů se správní orgány zabývají pouze tím, zda existuje zákonný podklad pro provedení záznamu, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá příloze zákona o silničním provozu.

33. K první žalobní námitce označené jako „Nerespektování odvolacích důvodů“, pod kterou žalobce namítá, že odvolací správní orgán zcela ignoroval předložené důkazy a návrhy, soud uvádí, že není důvodná, jelikož žalobce v odvolání (ani v doplněném odvolání) žádné konkrétní návrhy a důkazy nevznesl a nedoložil. Pro úplnost soud akcentuje, že ve správní spise ověřil, že žalobcem k žalobě přiložená správní rozhodnutí Městského úřadu Hlučín, odbor dopravy ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, rozhodnutí Městského úřadu Černošice, odbor správní ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeský kraj, odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne 13. 2. 2020, č. j. KUJCK–24343/2020, a rozhodnutí Magistrátu města Kladna, odbor správní ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19–16/Ka, nebyly součástí žalobcova odvolání a doplnění odvolání, tudíž žalovaný neměl žádný důvod se s těmito rozhodnutími jakkoli ve svém rozhodnutí zabývat. Shledává–li žalobce namítané ignorování v nevypořádání všech odvolacích námitek, soud k tomu předně akcentuje, že se jedná o námitku uplatněnou v ryze obecné rovině, proto k ní rovněž v obecné rovině toliko konstatuje, že žalobou napadené rozhodnutí je srozumitelné a je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Žalovaný se detailně, včetně relevantních odkazů na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, vypořádal jak s námitkou, že záznam v bodovém hodnocení řidiče nemohl být proveden pouze na základě oznámení o uložení blokové pokuty, tak s námitkou, že prvostupňový správní orgán ignoroval důvody námitek žalobce jako odvolatele. Pokud k ostatním námitkám z odvolání žalovaný toliko uvedl, že rozsah reakce odvolacího správního orgánu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (a proto zpravidla postačuje, jsou–li vypořádány alespoň základní námitky účastníka), soud s tímto závěrem souhlasí. Žalovaný ostatně tento svůj závěr podpořil přiléhavými odkazy na judikaturu a citacemi z ní. K tomu zdejší soud pro úplnost dodává, že správní orgány nemají povinnost detailně vypořádávat každou dílčí námitku či tvrzení, resp. jak je uvedeno v bodě [9] odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2018, č. j. 7 As 150/2018–36, správní orgány „[n]emají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08: ‚Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.‘ (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014–43).“ Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí je v tomto smyslu přezkoumatelné a řádně odůvodněno.

34. K poukazu žalobce na námitku porušení legitimního očekávání soud odkazuje, na již shora v pasáži věnované ústnímu jednání provedené její vypořádání. Nadto soud konstatuje, že uplatnění zásady legitimního očekávání nemůže být bezbřehé a správní orgán se může odchýlit od své dosavadní praxe nebo od závěrů jiného správního orgánu, pokud své rozhodnutí řádně zdůvodní (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2020, č. j. 4 As 50/2018–49).

35. Pod druhým okruhem žalobních námitek žalobce namítal nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů. Soud se nejprve zabýval výtkou žalobce, že oznámení o uložení pokuty příkazem na místě nemůže být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká tak, aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017–23, v němž kasační soud v bodě [16] shrnul základní teze týkající se nutnosti vyžadovat pokutové bloky. Patří mezi ně, že „1) Existence pokutového bloku (či alespoň jeho kopie) není podmínkou sine qua non pro provedení odpovídajícího bodového záznamu; 2) Při provádění záznamu lze vycházet i z oznámení o uložení pokuty, jsou–li v něm uvedeny obligatorní náležitosti vyžadované pro pokutový blok (více viz odst. [23] tohoto odůvodnění; 3) Ke zpochybnění skutečností podávajících se z oznámení o uložení pokuty (vyvolávající nutnost dalšího dokazování) nepostačí pouhé tvrzení dotčené osoby, že se toho kterého přestupku nedopustila; tato tvrzení musí být konkretizována a zásadně též podepřena odpovídajícími důkazními návrhy.“ V bodě

17. Nejvyšší správní soud uvedl, že „je správní orgán povinen na základě obsahu námitek řidiče i obsahu samotného oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení posoudit, zda lze při zápisu bodů do registru řidičů vycházet pouze z tohoto oznámení, či zda v řízení vyvstaly konkrétní pochybnosti o údajích zde zaznamenaných, v důsledku čehož by bylo nutné tyto údaje prokázat pomocí dalších důkazů.“ 36. Soud z obsahu správního spisu v dané věci zjistil, že správní orgány obou stupňů vyšly při svém rozhodování, pokud jde o rozhodnutí z blokových řízení, pouze z oznámení o uložené pokutě v blokovém řízení, tedy neměly k dispozici samotné pokutové bloky, což ale řádně odůvodnily tím, že žalobce nevznesl žádné tvrzení, z něhož by vyplývaly pochybnosti o údajích zanesených v oznámeních; tudíž jim žalobcem vytýkaná povinnost zajistit a posoudit pokutové bloky nevznikla.

37. Soud proto přistoupil k posouzení, zda oznámení o uložení pokut v posuzované věci naplňují obligatorní náležitosti vyžadované pro pokutový blok.

38. Soud konstatuje, že všechna čtyři dotčená oznámení ze dne 12. 10. 2020, 24. 5. 2021, 19. 7. 2022, 12. 7. 2023, obsahují úplné údaje o žalobci jako přestupci, konkrétně jeho jméno a příjmení, datum narození, státní příslušnost a adresu trvalého pobytu, dále obsahují údaje o spáchaném přestupku, konkrétně den a čas skutku a místo (označením města a ulice). Pokud jde o popis skutku, v oznámení ze dne 12. 7. 2023 a v oznámení ze dne 19. 7. 2022 je popsán jako „za jízdy držel(a) v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“, přičemž následuje specifikace porušeného zákonného ustanovení (§ 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb.) a uvedení zákonného ustanovení konkrétního spáchaného přestupku (§ 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb.), které bylo skutkem porušeno; v oznámení ze dne 24. 5. 2021 je popsán jako „překročil(a) nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o více něž 5 km/h a méně než 20km/h“, včetně uvedení povolené a naměřené rychlosti a rychlosti po odečtu, přičemž následuje specifikace porušeného zákonného ustanovení (§ 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.) a uvedení zákonného ustanovení konkrétního spáchaného přestupku (§ 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb.); a v oznámení ze dne 12. 10. 2020 je popsán jako „při předjíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého ohrozil(a) řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejížděl“, přičemž následuje specifikace porušeného zákonného ustanovení (§ 12 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.) a uvedení zákonného ustanovení konkrétního spáchaného přestupku (§ 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb.). Ve všech oznámeních je uvedeno, že žalobci byla udělena bloková pokuta v konkrétní výši, číslo příkazového bloku na tuto pokutu, dále hodnost a jméno zpracovatele a ověřující osoby a datum a čas. Oznámení tak obsahují dostatečné údaje k prokázání, že přestupky se staly a že se jich dopustil právě žalobce. Proto soud uzavřel, že jednotlivá oznámení mají všechny obligatorní náležitosti pokutového bloku s výjimkou podpisů, tj. popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce. Žalobce přitom v průběhu správního řízení ani v podané žalobě žádné konkrétní skutečnosti podávající se z oznámení nijak nezpochybnil, netvrdil, natož aby konkretizoval a prokazoval, že se toho kterého přestupku nedopustil. V projednávané věci tak správní orgány postupovaly správně, když v rámci posouzení věci vycházely při provedení bodového záznamu pouze z dotčených oznámení, tj. bez vyžádání pokutového bloku.

39. K argumentaci žalobce, v níž opět v obecné rovině uvádí, jaké náležitosti obecně by mělo mít rozhodnutí vydané v blokovém řízení, soud jen poznamenává, že takovýmto způsobem vedená argumentace nemá žádnou přímou souvislost a vazbu na jednotlivé pokutové bloky žalobce vydané k jím spáchaným jednáním a jedná se o povšechné polemiky nesouvisející s nyní přezkoumávanými napadenými rozhodnutími. K námitkám žalobce proti jednotlivým pokutovým blokům, tedy konkrétně k pokutovým blokům ze dne 12. 7. 2022, 22. 5. 2021 a 11. 10. 2020, které následují, soud především podotýká, že žalobce jím zpochybněné pokutové bloky, které měl zřejmě s ohledem na povahu vznesených námitek k dispozici, soudu vůbec nepředložil, přestože mu bylo jasné (opakovaně sděleno správními orgány), že tyto se ve správním spise nenacházejí. Namísto toho předložil zcela jiné a s věci nesouvisející pokutové bloky (viz výše). Z toho je zjevné, že žalobce své námitky vznáší v zásadě účelově a nikoli s cílem řádného soudního přezkumu způsobilosti pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů, což podtrhuje zejména žalobní výtka, že například nelze akceptovat, že v případě porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostními pásem nelze zaznamenat jako „nepřipoután BP“, „neužil/nepřipoután bezp. pásem“, za situace, kdy takovéto porušení povinnosti nebylo v dané věci předmětem žádného z oznámení ani příkazu.

40. Ze správního spisu soud ověřil že v řízení před prvostupňovým správním orgánem a v řízení odvolacím brojil žalobce proti pokutovým blokům shodnými zcela šablonovitými a paušalizujícími námitkami a po celou dobu řízení nevznesl konkrétní výtky proti jednotlivým záznamům bodů a příslušným oznámením o přestupku a tyto nevznesl ani v podané žalobě. Žalobce setrval na zcela unifikované a povšechné argumentaci užívané zástupcem žalobce i v řadě jiných případů, což je soudu známo z úřední činnosti. Jak již shora podrobně rozepsáno, žalobce všem pokutovým blokům vytýká společně a zcela paušálně absenci údaje obsažené v oznámeních a příkaze. Soud opakuje, že tyto žalobní námitky hodnotí jako typizované, obecné a neurčité. Žalobce sice snáší výtky vůči formálním vadám bloků, ve skutečnosti však nijak nereaguje na konkrétní podobu bloků. Ani v jednom případě však netvrdí, v jakém smyslu bylo označení místa či obce neurčité či nesrozumitelné apod. Částečně si jeho výtky i vzájemně odporují – žalobce sám ani neuvádí, která z varianty vad se dle jeho názoru vlastně u každého pokutového bloku má nacházet. Není tak zřejmé, zda v každém konkrétním případě při identifikaci přestupce chybí rodné číslo či datum narození, v čem má spočívat nedostatek ověření totožnosti, zda dalším údajům v pokutovém bloku vytýká absenci, či neúplnost, neurčitost či nečitelnost. Proto soud shodně se žalovaným odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 44, v němž Nejvyšší správní soud ve skutkově a právně obdobné věci vyslovil, že i když žalobce sice zpochybnil prakticky všechny náležitosti pokutových bloků (vymezení osoby přestupce, popis skutku, právní kvalifikaci, výši uložené sankce, místo vydání rozhodnutí, údaje o oprávněné osobě, datum vyhotovení a převzetí žalobcem, podpis žalobce), avšak ve vztahu k napadeným pokutovým blokům zcela shodně, za této situace lze bez dalšího vyhodnotit žalobcovy námitky jako paušální, typizované, a tudíž a priori nevěrohodné. Trvat za této situace na tom, aby správní orgány všechny bloky vyžádaly a zkontrolovaly, by podle názoru Nejvyššího správního soudu z námitkového řízení učinilo řízení oficiózní, jakým zjevně není. Soud uzavírá, že žalobcovy námitky shledal toliko paušalizované a bez konkrétní vazby na projednávanou věc, přičemž tento závěr potvrzuje i skutečnost, že prakticky všechny žaloby podané týmž právním zástupcem u zdejšího soudu jsou v podstatných rysech totožné. Tato skutečnost je soudu dostatečně známa z jeho úřední činnosti a známa je i Nejvyššímu správnímu soudu (který se v rozsudku ze dne 16. 5. 2019, č.j. 10 As 123/2019–51 vyjádřil k opakovaným námitkám zmocněnce) a bezesporu i žalovanému, jenž i v žalobou napadeném rozhodnutí z citované judikatury vycházel.

41. V tomto ohledu soud považuje za nezbytné poukázat na to, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Soud se tak mohl věnovat žalobcem uváděným skutečnostem pouze v míře obecnosti, v jaké je sám žalobce vznesl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015–31).

42. Soud tak shrnuje, že předmětná oznámení představují zcela způsobilý podklad pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče (žalobce), záznam byl podle nich proveden řádně, počet připsaných bodů odpovídá v jednotlivých případech (v oznámení) popsanému jednání i zákonu (příloha zákona o silničním provozu). Ani soud neshledal důvodné pochybnosti, které by jej vedly k závěru o nedostatečnosti podkladů obsažených ve správním spise jako řádných podkladů pro provedení bodového záznamu. Jak již bylo uvedeno, spisový materiál obsahuje celkem čtyři oznámení o přestupku ze dnů 12. 7. 2023, 19. 7. 2022, 24. 5. 2021 a 12. 10. 2020. Kromě toho se ve správním spisu nachází též příkaz Městského úřadu Havlíčkův Brod, odbor dopravy, úsek přestupkového řízení ze dne 15. 11. 2022, č. j. MHB–DOP/13567/2022–3. Soud v obecné rovině ověřil, že tato oznámení obsahují zcela jasné a srozumitelné označení přestupce i vymezení doby a místa spáchání jednotlivých přestupků, stejně jako akceptovatelný popis způsobu jejich spáchání a propojení s konkrétními zákonem stanovenými a žalobcem porušenými povinnostmi. Tyto informace nevyvolávají pochybnosti o přezkoumatelnosti takového vymezení. Z oznámení jsou rovněž zřejmé údaje o právní kvalifikaci, jakož i přesné označení pokutových bloků a výše uložených sankcí. Také pokud jde o příkaz Městského úřadu Havlíčkův Brod, dle názoru soudu z něj jednoznačně vyplývá identifikace žalobce jako přestupce, zjištěné jednání žalobce, porušená zákonná povinnost a právní kvalifikace jednání žalobce, otázka zavinění žalobce, úvahy správního orgánu o polehčujících a přitěžujících okolnostech a o výši trestu.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

43. Lze tak uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a judikaturou soudů, soud ve správním řízení neshledal ani procesní pochybení, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, proto soud nedůvodnou žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

44. Výroky o nákladech řízení pod bodem II. a III. rozhodnutí jsou odůvodněny dle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a úspěšnému žalovanému náklady řízení (nad rámec běžných činností správního úřadu) nevznikly.

Poučení

I. Základ sporu II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného III. Ústní jednání IV. Posouzení žaloby V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení