5 A 30/2023– 61

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: JUDr. L. D. bytem X zastoupená Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 – Smíchov proti žalované: Obvodní státní zástupkyně pro Prahu 9 se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10 – Vršovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2023, č. j. 0 SPR 131/2023–8, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně je státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9. Žalobou napadeným rozhodnutím jí byla žalovanou uložena výtka dle § 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění účinném od 1. 2. 2022, za to, že I. ve věci vedené pod sp. zn. 4 ZN 98/2023, poté, co jí byla dne 15. 3. 2023 přidělena k vyřízení jako trestní oznámení, toto dosud nevyřídila, oznamovatele o vyřízení nevyrozuměla, ač o to požádal a ve spise neprovedla ve stejném období žádný dozorový úkon; II. dne 18. 5. 2023, poté, co jí vedoucí státní zástupkyně uložila předložit všeobecné spisy sp. zn. 4 ZN 11004/2021 a 4 ZN 305/2021 a spisy pro zkrácené přípravné řízení sp. zn. ZK 122/2022 a ZK 144/2022, toto odmítla, nevyrozuměla vedoucí státní zástupkyni o tom, že hodlá vynést z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 minimálně všeobecné spisy sp. zn. 4 ZN 11004/2021 a 4 ZN 305/2021, během pracovní doby je přemístila mimo úřad, pravděpodobně do svého automobilu ve společných garážích v justičním areálu a následně, ačkoliv vynesení spisů vedoucí obvodní státní zástupkyně zjistila a výslovně zakázala spisy vynést, její pokyn jak ústní, tak písemný, nerespektovala, formálně vynesení spisů vedoucí státní zástupkyni pouze oznámila v okamžiku, kdy již spisy nebyly v úřadu, spisy pro zkrácené přípravné řízení ZK 122/2022 a ZK 144/2022 nepředložila a minimálně všeobecné spisy ZN 11004/2021 a 4 ZN 305/2021 z úřadu odvezla, během jednání ohledně předložení a vynesení spisů s vedoucí státní zástupkyní se chovala arogantně, provokativně a nerespektovala její pokyny. Tato jednání žalovaná klasifikovala jako porušení povinností státního zástupce dané v § 2 odst. 4 a § 158 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 2 odst. 2, § 24 odst. 1 a § 12e odst. 2 zákona o státním zastupitelství, čl. 11 opatření poř. č. 4/2021 Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen „pracovní řád“) a čl. 6 Etického kodexu státního zástupce, tj. postupovat v trestní věci rychle a bez průtahů, řídit se pokyny vedoucího státního zástupce, nevystavit spis ani jeho část riziku ztráty, odcizení nebo zpřístupnění nepovolaným osobám s tím, že konkrétní spis smí opustit státní zastupitelství jen s písemným souhlasem vedoucího státního zástupce a při výkonu své působnosti i ve vztazích ke svým kolegům vystupovat klidně a slušně.

2. V odůvodnění výtky žalovaná k prvnímu žalobkyni vytýkanému jednání uvedla, že dne 13. 3. 2023 podal podatel oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu. Žalobkyni byl tento spis sp. zn. 4 ZN 98/2023 přidělen dne 15. 3. 2023. Dne 23. 5. 2023 právní zástupce oznamovatele učinil dotaz, jaké byly ve věci učiněny úkony. Tento dotaz byl vyhodnocen jako stížnost na nečinnost. Žalobkyně byla vyzvána, aby se do 29. 5. 2023 do 16:00 hod. ke stížnosti vyjádřila, což do 31. 5. 2023 do 14:30 hod. neučinila. V tomto spisu rovněž žalobkyně neučinila žádný úkon, oznámení nevyřídila a tudíž ani ve lhůtě 1 měsíce dle § 158 odst. 2 trestního řádu oznamovatele o vyřízení podání nevyrozuměla. V tomto spise shledala žalovaná nečinnost trvající minimálně od 16. 4. 2023 do data vydání žalobou napadené výtky (1. 6. 2023).

3. K druhému žalobkyni vytýkanému jednání žalovaná ve výtce uvedla, že dne 18. 5. 2023 nahlédnutím do systému ISYZ zjistila, že se spisy sp. zn. 4 ZN 11004/2021, 4 ZN 305/2021, ZK 122/2022 a ZK 144/2022 nacházejí u žalobkyně a vyzvala ji, aby jí je předložila, což žalobkyně odmítla s tím, že tak učiní následující den ráno. Následně žalovaná na chodbě potkala žalobkyni s taškami, ve kterých identifikovala všeobecné spisy sp. zn. 4 ZN 11004/2021 a 4 ZN 305/2021. K dotazu, kde se spisy nacházejí, žalobkyně uvedla, že neví, možná v její kanceláři a výsměšně a arogantně se zeptala, zda jí bude prohledávat. Následně i s taškami odjela výtahem. Tohoto rozhovoru byly přítomny dvě pracovnice kanceláře. Za přítomnosti vedoucí kanceláře šla žalovaná spisy do kanceláře žalobkyně hledat, přičemž je nenašla. Žalobkyně se následně vrátila do kanceláře a na opakující dotazy sdělila, že spisy si odnesla do auta a donese je druhý den. Žalovaná zakázala spisy odnést ze státního zastupitelství a rovněž žalobkyni upozornila, že před odnesením ani o tom nebyla informována. Žalobkyně poslala žalované email, že si spisy odnáší domů. Na odpověď emailu, ve kterém jí žalovaná zakázala spisy odnést, již žalobkyně nereagovala. Další den ráno všeobecné spisy vrátila na státní zastupitelství.

4. Žalobkyně byla vyzvána, aby se k dané události vyjádřila. Uvedla, že spisy potřebovala, jelikož musela dokončit svoje písemné vyjádření pro účely kárného řízení vedeného před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 12 Ksz 2/2023. Toto vyjádření nemohla činit v pracovní době, kdy musí vykonávat jí zadanou práci a rovněž práci za kolegyni, kterou zastupuje. Rovněž se jednalo již o uzavřenou agendu, kterou jí musela pracovnice kanceláře donést ze spisovny. Jednala se o zažitou praxi, kdy si i ostatní státní zástupci berou spisy domů ke zpracování.

5. Žalovaná ve výtce dále uvedla, že žalobkyně zastupovala nemocnou kolegyni stejně jako ona je zastupována v případě její nepřítomnosti. Nápad nových věcí, ani věcí v běhu, nebyl v obou agendách enormní, proto jej bylo možné zvládat. Nepřítomné státní zástupkyni byl rovněž zastaven nápad v referátu ZK. Praxe na státním zastupitelství byla taková, že v souladu s čl. 11 pracovního řádu si státní zástupci mohli brát spisy ke zpracování domů, ale pouze s vědomím vedoucího státního zástupce a nezakázal–li to. Skutečnost, že žalobkyně potřebovala spisy k pro svoji obhajobu ve věci kárného senátu, není důvodem pro porušení pracovního řádu.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalované

6. Žalobkyně v podané žalobě k prvnímu jí vytýkanému jednání namítala, že podání podatele se věcně týkalo jiných celkem 4 věcí, ve kterých figurovala stejná osoba podezřelého, který spáchal sebevraždu. V těchto věcech docházelo ke kompetenčním sporům mezi jednotlivými součástmi policie. Po konzultaci s hlavním zpracovatelem věci se rozhodla vyčkat až věc bude řádně doplněna a znovu vrácena příslušnému orgánu policie. Dle žalobkyně je jasné, že věc bude skončena v důsledku nepřípustnosti trestního stíhání zemřelého pachatele. Vyčkání tak žádným způsobem nemohlo negativně ovlivnit výsledek věci. Nedodržení lhůty dané v § 158 odst. 2 trestního řádu tak nemělo žádné přímé negativní externí důsledky. I pro výtku by měl být splněn předpoklad společenské nebezpečnosti, alespoň v malém stupni. Žalobkyně upozornila na věc vedenou pod sp. zn. 2 ZT 123/2023, kde žalovaná postupovala opačně (jednalo se o žádost dle § 51a trestního řádu). Žalobkyně rovněž namítala, že podání právního zástupce podatele nebylo stížností na nečinnost, jelikož jej takto tento advokát nenazval.

7. Ke druhému jí vytýkanému skutku žalobkyně namítala, že všechny 4 spisy se týkaly věci, za které na ni byla podána kárná žaloba projednávaná před kárným senátem pod sp. zn. 12 Ksz 2/2023 a všechny spisy se týkají již ukončených případů. Spisy pro zkrácené přípravné řízení sp. zn. ZK 122/2022 a ZK 144/2022 žalobkyně domů neodnesla, zůstaly v její kanceláři a nemohla je ihned předložit, jelikož již byla na odchodu domů. Předložila je však další den ráno, proto nehrozilo nebezpečí z prodlení. Přestože tyto spisy neodnesla, byla jí i za tyto spisy uložena výtka. Všeobecné spisy sp. zn. 4 ZN 11004/2021 a 4 ZN 305/2021 skutečně domů odnesla, jelikož je potřebovala pro přípravu vyjádření kárnému senátu. Obhajobu ve vlastní kárné věci, přípravu podkladů pro advokáta, který ji obhajuje v kárném řízení, považuje žalobkyně za svoji soukromou věc. Proto nepovažovala za možné ani oprávněné věnovat pracovní dobu přípravě svojí obhajoby pro kárné řízení na pracovišti. Chtěla mít pro tuto práci klid a čas, což mohla mít jen doma se spisy, z nichž čerpala. Právo na právní pomoc, zahrnující i právo na obhajobu ve vlastní kárné věci, považuje žalobkyně za ústavně zaručené. Žalovaná přitom neměla žádný legitimní důvod pro to, aby měla spisy k dispozici právě daného dne odpoledne a nestačilo jejich předložení až další den ráno. Zopakovala, že se jednalo o spisy ukončené. Vyžadovat ukončené spisy nespadá pod oprávnění vedoucí státní zástupkyně vyplývající z jejího práva vykonávat tzv. vnitřní dohled, ale za součást řídících a kontrolních pravomocí, které mají základ v zákoníku práce. Pro takový výkon práva pak musí platit zákaz zneužívání.

8. Ke skutkovému ději žalobkyně uvedla, že si spisy ze spisovny vyžádala. Následně jí žalovaná zhruba v 15 hod. sdělila, ať jí je předloží, na což jí sdělila, že je předloží další den ráno. Žalobkyni bylo sděleno, že má spisy předložit ještě dané odpoledne. Po krátké navazující konverzaci žalovaná sdělila žalobkyni, aby jí alespoň písemně elektronicky oznámila vynesení spisů, což je obvyklá praxe. Následovala událost u výtahu, kdy si žalovaná myslela, že odnáší spisy z budovy státního zastupitelství. Žalobkyně však odnášela pouze svůj nákup. Po návratu do kanceláře našla žalovanou, která kancelář prohledala. Situace vygradovala, že nebylo možné jednat racionálně. Před odchodem z kanceláře žalobkyně odeslala žalované v 15:43 hod. elektronicky zprávu, že si všeobecné spisy odnesla domů. Již si nevšimla souběžně odeslané zprávy o zákazu vynesení spisů z budovy. Žalobkyně připustila, že komunikace a jednání probíhalo oboustranně ve vzrušeném tónu, avšak popřela, že by se dopustila fyzického útoku nebo prosté či dokonce hrubé neslušnosti.

9. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě k prvnímu skutku uvedla, že žalobkyně od 15. 3. 2023 do nejméně 23. 5. 2023 neučinila žádný úkon ve věci, čímž porušila povinnost danou v § 158 odst. 2 trestního řádu do jednoho měsíce vyrozumět podatele o učiněných opatřeních. Trestní oznámení jsou originálním a prvotním zdrojem informací, na jejichž základě nelze bez dalšího dospět ke kategorickému závěru o vyloučení možných nových poznatků, které by například mohly vést k odhalení nových a pro trestní řízení rozhodných skutečností. Postoupení podání policejnímu orgánu a provedení šetření či prověřování nebránila ani skutečnost, že se jednáním zemřelého podezřelého zabývaly orgány činné v trestním řízení z titulu jiných trestných oznámení. Naopak je logičtější, aby žalobkyně s ohledem na podrobnější znalost jiných dotčených kauz, postoupila podání obratem příslušnému policejnímu orgánu, tak aby byly poznatky soustředěny a mohlo se s nimi aktivně pracovat, a to například i v rámci řešení otázky místní a věcné příslušnosti. Běh trestního řízení rovněž není závislý na úmrtí podezřelé osoby, resp. úmrtí podezřelého nevede bezprostředně ke skončení trestní věci. I v uvedených případech existuje zájem na zachování zásady účinného vyšetřování. Vyhodnocení podání podatele ze dne 23. 5. 2023 jako stížnosti na nečinnost není v příčinné souvislosti s uložením výtky. Podanou stížností byla žalovaná toliko upozorněna na existenci pochybení žalobkyně, ale toto pochybení existovalo a vzniklo zcela nezávisle na předmětné stížnosti. Každé podání je rovněž nutné posoudit podle svého obsahu, nikoliv podle označení. Trestní řízení 2 ZT 123/2023 se týká zcela jiné procesní situace a není možné jej analogicky uplatnit.

10. Ke druhému skutku žalovaná uvedla, že přípravné trestní řízení je neveřejné a je s obsahem spisů možné se seznámit jen v zákonem předpokládaných případech. Právní předpisy neumožňují použít spisový materiál pro vlastní potřebu státních zástupců. Použila–li spisové materiály za účelem přípravy vlastní obhajoby v rámci probíhajícího kárného řízení a též s jejich obsahem seznámila svého právního zástupce, učinila tak mimo rámec svých pravomocí. Chtěla–li spisy použít pro svoji obranu, měla zvolit formalizovaný postup skrze kárné řízení, tedy vyžádání spisů, jejich připojení do kárného řízení a umožnění nahlédnutí účastníkovi řízení. Nebo minimálně o tomto svém požadavku měla formálně vyrozumět vedoucího státního zástupce, který může umožnit nahlížení do spisů z jiného, než pracovního důvodu. Žalobkyně měla v držení všechny 4 spisy bez důvodu vyplývajícího z pracovních povinností. S ohledem na funkční nadřízenost a podřízenost a povinnost vedoucího státního zástupce řídit státní zastupitelství má tento právo vyžádat a nechat si předložit jakékoliv spisy daného státního zastupitelství bez rozlišení, zda se jedná o živé nebo již vyřízené věci, a to nejen z titulu provedení tzv. vnitřního dohledu, ale též z titulu zobecňování poznatků, vytváření vnitřních předpisů, metodického vedení, kárného řízení, statistického šetření atd. U Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 je uplatněn postup, kdy státní zástupce vyrozumí vedoucího státního zástupce, jaké spisy (sp. zn.) chce zpracovávat mimo pracoviště a pokud mu bude sděleno negativní stanovisko vedoucího státního zástupce, pak tyto spisy nevynese. Tuto praxi nerozporuje ani žalobkyně v podané žalobě.

11. Ke skutkového stavu žalovaná odkázala na úřední záznam ze dne 18. 5. 2023, ze kterého plyne, že žalovaná žalobkyni ústně zakázala vynesení spisů z budovy státního zastupitelství a dále vynesení zakázala i emailem z času 15:42, který předcházel emailu žalobkyně z času 15:

43. Na ten žalovaná reagovala v 15:45 opětovným zákazem vynést spisy.

III. Ústní jednání

12. Na ústním jednání dne 25. 11. 2023 žalobkyně připustila, že v případě prvního jí vytýkaného skutku se dopustila formálního pochybení, jelikož do spisu nezaložila záznamy o telefonních hovorech, které ve věci činila. Komunikovala s vyšetřujícím policistou, se kterým domlouvala postup týkající se věcné působnosti policejního orgánu, a komunikovala i se státním zástupcem vyššího státního zastupitelství. Nebyla tak absolutně ve věci nečinná. Žalobkyně rovněž zopakovala, že chybí materiální znak trestnosti, jelikož došlo pouze k promeškání pořádkové lhůty k učinění oznámení, ale bylo to z toho důvodu, aby podateli poskytla relevantnější informaci.

13. Ve vztahu ke druhému jí vytýkanému skutku uvedla, že se jednalo spíše o nedorozumění, kde se spisy nacházely. Zopakovala, že při interakci u výtahu žalovaná mohla vidět v její tašce pouze denní tisk, nikoliv spisy, které v té době nevynesla. Po příchodu do kanceláře pak probíhala vzrušená debata, avšak bez vulgarit. Žalovaná řekla žalobkyni, aby jí napsala, které spisy si bere domů, což žalobkyně učinila e–mailem. Nevšimla si, že jí žalovaná současně zaslala e–mail, ve kterém spisy zakázala vynést. Poukázala na to, že mezi oběma účastnicemi panuje napjatý vztah. Chtěla si vzít spisy domů, aby se připravila na svoji obhajobu v kárné věci a neshledala správné, že by se na věc připravovala v práci v pracovní době.

14. Žalovaná k prvnímu skutku uvedla, že ke dni 23. 5. 2023 nebyl ve věci učiněn žádný úkon, proto shledala podanou stížnost jako důvodnou. Žalobkyně se k věci nevyjádřila a ani do 31. 5. 2023 neučinila žádný úkon, proto se rozhodla jí uložit výtku. Pro vznesení kárné žaloby neseznala dostatečné důvody, ale zároveň se nejednalo o pochybení, jež by bylo možné vyřešit pouze domluvou. V případě podání trestního oznámení se v 99 % případů toto přepošle policejnímu orgánu s určitým pokynem, jak ve věci postupovat. Jedná se tak o velmi jednoduchý úkon, který je možné učinit v zákonné lhůtě 1 měsíce. Věcná působnost nemá vliv na měsíční lhůtu danou v § 158 odst. 2 trestního řádu. Odložení věci z důvodu úmrtí podezřelého přichází v úvahu až tehdy, když je prokázáno, že se skutek stal a dopustil se ho podezřelý. I v případě jeho úmrtí tak musí proběhnout standardní prověřování. Žalobkyně sice telefonovala s policejním orgánem, avšak netýkalo se to podaného trestního oznámení, ale jiných souvisejících věcí.

15. Ke druhému skutku žalovaná uvedla, že pracovní řád je závazný pro všechny. Žalobkyně je dobře seznámena s pokynem žalované, že spisy je možné ze státního zastupitelství odnášet z pracovních důvodů jen po předchozím informování žalované a není–li toto vynesení zakázáno. Sama žalobkyně o této praxi věděla, což plyne i z podané žaloby. Chtěla–li se žalobkyně připravit na svoji obhajobu v kárné věci, mohla tak učinit v práci a po pracovní době. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyni zakázala vynést spisy ústně a následně i písemně e–mailem z času 15:42, který předcházel jejímu e–mailovému oznámení o vynesení z času 15:

43. Žalobkyni sice skutečně řekla, aby jí zaslala e–mailem seznam spisů, které si chce vzít domů, ale to až v situaci, kdy bylo zřejmé, že si je skutečně domů odnese. Žalovaná tak chtěla mít alespoň přehled o tom, které spisy si odnese. Toto vynesení se řešilo dlouhou dobu, zhruba od 13:30 do 16:00, proto není možné, že by se jednalo pouze o nedorozumění. Žalobkyně zopakovala, že při interakci u výtahu viděla spisy, nikoliv denní tisk. Doplnila, že je nepodstatné, že se jednalo o spisy ukončené. Žalobkyně souhlasila s tím, že jsou mezi účastnicemi vypjaté vztahy.

16. Soud jako důkaz formálně neprovedl navrhovaný výslech žalobkyně ani žalované, jelikož obě měly možnost se ve věci vyjádřit jak v písemných podáních, tak na ústním jednání, což také učinily. Návrh na provedení důkazu spisy obvodního státního zastupitelství, na které výtka odkazovala, vzala žalobkyně výslovně zpět.

17. Soud poznamenává, že žalovaná výslovně souhlasila s jednáním, i když jí nebyla zachována lhůta daná dle § 49 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), deseti dnů k přípravě na jednání.

IV. Posouzení žaloby

18. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované a shledal, že žaloba není důvodná.

19. Dle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství drobné nedostatky a poklesky může vedoucí státní zástupce státnímu zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení.

20. Je třeba předeslat, že ačkoliv zákon výtku neoznačuje za rozhodnutí ve formálním smyslu a nestanoví, že by se o ní vedlo správní řízení, jedná se o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016–41, č. 3779/2018 Sb. NSS, bod 77). Proti výtce není přípustný řádný opravný prostředek (tamtéž, bod 82). Věcnému projednání žaloby tedy nic nebrání.

21. Mezi účastnicemi řízení není sporný skutkový stav co se týče prvního žalobkyni vytýkaného skutku. Tento plyne i z doloženého správního spisu. Pro posouzení tohoto skutku je dle soudu podstatné, že žalobkyni bylo dne 15. 3. 2023 přiděleno podání podatele, který dle § 158 odst. 2 trestního řádu (Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.) požádal o vyrozumění o učiněných opatřeních. Žalobkyně tuto lhůtu nesplnila, jelikož žádný úkon ve věci neučinila.

22. Judikatura kárného senátu se s průtahy v řízení opakovaně zabývala. V rozhodnutí ze dne 15. 9. 2021, č. j. 12 Ksz 3/2021–94, kárný senát shrnul, že „průtah dosahující intenzity kárného provinění podle dosavadní rozhodovací činnosti kárného senátu zpravidla nastává v situaci, kdy státní zástupce ve více věcech po obdržení příslušného podání neučiní žádný relevantní úkon ve lhůtě 3 měsíců u věcí zapsaných v rejstříku ZT (KZV) a ve lhůtě 2 měsíců u věcí zapsaných v rejstřících ZN (KZN) a ZM (rozhodnutí NSS ze dne 9. 3. 2015, čj. 12 Ksz 13/2014–71, ve věci Olivera Pece, a na něj navazující konstantní rozhodovací praxe – k jejímu shrnutí viz například bod 33 rozhodnutí ze dne 29. 5. 2018, čj. 12 Ksz 1/2018–55, ve věci Miroslavy Šmehlíkové). Výjimku tvoří úkony, u kterých je lhůta dána přímo zákonem, případně ve fázi vyšetřování základní a stěžejní podání obviněných. V těchto případech jsou lhůty pro vyřízení věci státním zástupcem ještě výrazně kratší.“ Podání podatele patřilo do rejstříku ZN, tedy ve věci měl být učiněn úkon do 2 měsíců. Na věc se však aplikuje v citaci zmíněná výjimka z tohoto pravidla, jelikož dle již několikrát uvedeného § 158 odst. 2 trestního řádu měla žalobkyně učinit úkon (vyrozumět podatele) v zákonné lhůtě 1 měsíce. Žalobkyně dle vlastního tvrzení učinila první formální úkon až dne 15. 6. 2023, tedy více než po 3 měsících, a ke dni vydání žalobou napadené výtky neučinila žádný úkon po dobu cca 2,5 měsíce. O telefonních hovorech žalobkyně neučinila žádný záznam a žalovaná i na jednání sporovala, že se týkaly předmětného trestního oznámení. Vzhledem k tomu, že výše uvedená citace rozhodnutí kárného senátu předpokládá k naplnění intenzity kárného provinění nečinnost ve více věcech, je dle soudu zjevné, že pouze jedna způsobená nečinnost není kárným proviněním, které by mělo být řešeno cestou podání návrhu na zahájení kárného řízení. Může však být řešena jinými nástroji (instituty).

23. Dle již zmíněného usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 9 As 79/2016 stojí výtka „svou povahou někde uprostřed tří možných opatření, jimiž disponuje příslušný dohledový orgán po zjištění porušení profesních povinností dotčené osoby. Jde o opatření v obecném smyslu tohoto slova, rozumíme–li jím reakci na jakékoliv porušení povinností příslušníka dané profese zakládající jeho odpovědnost. Účelem výtky je možnost flexibilně postihnout takové nedostatky a poklesky, jež svojí menší závažností neodůvodňují zahájení kárného řízení. V praxi se zpravidla jedná o kratší a ojedinělé průtahy v řízení, drobná porušení procesních předpisů, drobné poklesky v chování, které odporují profesním etickým zásadám (např. nevhodné chování vůči účastníkům řízení a dalším osobám, ojedinělé požití alkoholu v pracovní době apod.). Nutno zdůraznit, že mezi bezvadným plněním povinností příslušníka profese a takovým porušením, které naplní znaky kárného provinění, existuje poměrně široká ‚šedá‘ zóna, kterou nelze vymezit ani nějakým výčtem konkrétních situací, ani stanovením ‚mantinelů‘ ji ohraničujících. V ní se nachází prostor pro udělení výtky, nedostačují–li reakce jemnější či měkčí“. Již samotný rozšířený senát uvedl, že ojedinělé průtahy v řízení je možné postihnout právě výtkou.

24. Žalobkyně namítala, že nedošlo k žádnému negativnímu externímu důsledku, jelikož trestní stíhání muselo být vzhledem k úmrtí podezřelého zastaveno, resp. odloženo. Trestní řád však zná určité případy, kdy trestní řízení nebude z důvodu smrti podezřelého zastaveno [viz § 265p odst. 3, § 275 odst. 1, § 289 písm. c) trestního řádu]. I kdyby však řízení mělo být zastaveno či odloženo, z § 158 odst. 2 trestního řádu není stanovena žádná výjimka. Chtěla–li žalobkyně vyčkat až budou vyřešeny kompetenční spory mezi policejními složkami, mohla podatele alespoň informovat o důvodu neučinění žádného úkonu. V opačném případě byl podatel v nejistotě, zda a jak bylo s jeho podáním naloženo, což i vyústilo v jeho dotaz na stav řízení (resp. stížnost na nečinnost). Soud tak nesouhlasí s žalobkyní, že nebyl naplněn materiální znak trestnosti. Soud naopak souhlasí s žalovanou, že dozorovala–li žalobkyně další 4 věci stejného podezřelého týkající se obdobných skutků a věděla–li o kompetenčních sporech policie, měla podání postoupit některému z policejních orgánů, aby bylo se všemi věcmi naloženo stejně. Soud i souhlasí s žalovanou, že skutečnosti uvedené v podání mohly být důležité pro posouzení místní a věcně příslušnosti policejních orgánů.

25. Ve věci není vůbec podstatné, že podání, ve kterém se podatel doptal na stav řízení, nenazval jako stížností na nečinnost, ale bylo tak vyhodnoceno. I kdyby toto podání nebylo vyhodnoceno jako stížnost, nic by to neměnilo na tom, že se žalobkyně dopustila nečinnosti. Namítá–li žalobkyně, že ve věci sp. zn. 2 ZT 123/2023 žalovaná postupovala opačně než v nyní posuzované věci, je nutné uvést, že návrh na ustanovení zmocněnce dle § 51a trestního řádu (kterého se věc sp. zn. 2 ZT 123/2023 týkala) na rozdíl od § 158 odst. 2 trestního řádu neobsahuje lhůtu, ve které je nutné o návrhu rozhodnout. Na první pohled se tak nejedná o obdobné situace.

26. Soud shrnuje, že žalobkyně v rozporu s § 158 odst. 2 trestního řádu nevyrozuměla podatele o učiněných úkonech ve lhůtě 1 měsíce, přestože tak měla učinit. Jedná se o lehčí pochybení, jež samo o sobě nezakládá intenzitu kárného provinění, ale je zcela adekvátní, že za něj byla uložena výtka.

27. V případě druhého žalobkyni vytýkaného skutku se účastnice řízení rozcházejí v detailech v tom, jak se daný skutek měl stát. V některých zásadních skutečnostech se však shodují. Ve věci není sporné, že žalovaná vyzvala žalobkyni, aby jí předložila všechny 4 předmětné spisy odpoledne dne 18. 5. 2023, na což jí žalobkyně sdělila, že je předloží další den ráno, a rovněž že žalobkyně stejného dne odnesla dva všeobecné spisy sp. zn. 4 ZN 11004/2021 a 4 ZN 305/2021 z budovy státního zastupitelství domů přes noc za účelem vypracování vyjádření k věci vedené u kárného senátu.

28. Ve správním spise je založen záznam ze dne 18. 5. 2023 podepsaný žalovanou, paní J. M. (vedoucí kanceláře) a M. K. (pracovnice kanceláře), dle kterého žalovaná po vyjádření žalobkyně, že spisy předloží až dne 19. 5. 2023, uvedla, aby je předložila ještě dne 18. 5. 2023. Následně v kanceláři žalovaná žalobkyni vyzvala k předložení spisů, což žalobkyně odmítla, a upozornila ji, že spisy mohou opustit pracoviště jen po nahlášení a s jejím souhlasem, a odnesení spisů zakazuje. Ve správním spisu je rovněž založena kopie e–mailu žalované žalobkyni z 15:42, ve kterém žalovaná vynesení spisů zakázala. Dále kopie e–mailu žalobkyně žalované z času 15:43, ve kterém žalobkyně oznámila žalované vynesení všeobecných spisů sp. zn. 4 ZN 11004/2021 a 4 ZN 305/2021 a e–mail žalované žalobkyni z 15:45, ve kterém žalovaná vyjádřila nesouhlas s vynesením spisů.

29. Mezi účastnicemi nebylo při podání žaloby sporné, že na státním zastupitelství bylo možné spisy odnášet mimo pracoviště domů za podmínky, že toto vynesení bylo nahlášeno vedoucí státní zástupkyni a ta jej nezakázala. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná na jednání a žalobkyně v žalobě uvedla, že „po krátké konverzaci na toto téma mi paní OSZ P9 sdělila, že jí mám alespoň písemně elektronicky oznámit, že označené spisy vynáším z budovy (tak, jak je obvyklá praxe i u ostatních státních zástupců).“ Ve správním spisu je rovněž založeno vyjádření žalobkyně k tomuto skutku ze dne 23. 5. 2023, ve kterém žalobkyně uvedla, že „domnívám se, že jsem jednala v souladu se zažitou praxí zavedenou na zdejším OSZ, kdy si i ostatní státní zástupci s vědomím vedoucí státní zástupkyně berou běžně spisy domů ke zpracování.“ Namítala–li žalobkyně nově na ústním jednání, že z žádného podkladu založeného ve správním spisu neplyne uvedená praxe, soud tuto změnu argumentace vnímá jako tendenční a neseznává jí z výše uvedených důvodů věrohodnou. Daná praxe rovněž odpovídá i čl. 11 odst. 3 pracovního řádu, dle kterého „pro účely práce odjinud tak může učinit pouze státní zástupce, který toto dá na vědomí nejbližšímu vedoucímu zaměstnanci, a to na nezbytnou dobu, po kterou musí bezpodmínečně zajistit, aby spis nebyl vystaven riziku zejména uvedenému v odstavci 1. Nejbližší vedoucí zaměstnanec vede seznam takových spisů.“ Na ústním jednání žalobkyně namítala, že z článku 11 vyplývá, že vedoucí zaměstnanec označí spisy, které je možné vynést z budovy státního zastupitelství jen s jeho předchozím souhlasem, a ostatní spisy je možné vynášet bez omezení. Tento výklad odpovídá čl. 11 odst. 2, avšak žalobkyně opomněla právě citovaný odst. 3, jež se zabývá prací odjinud.

30. Z tvrzení účastnic, ze záznamu a kopií e–mailových zpráv založených ve správním spisu soud vzal za prokázané, že žalovaná žalobkyni vydala pokyn, aby jí předložila všechny 4 předmětné spisy, což žalobkyně odmítla. Následně jí nejpozději v její kanceláři žalovaná zakázala spisy ze státního zastupitelství vynést, což znovu zdůraznila v e–mailu z času 15:

42. I kdyby soud přistoupil na tvrzení žalobkyně, že si daného e–mailu v rozrušení nevšimla, proto v e–mailu z téhož dne v čase 15:43 oznámila odnesení všeobecných spisů domů a e–mailu z času 15:45 si nevšimla, jelikož již z práce odešla, muselo být žalobkyni zejména z rozhovoru v její kanceláři zjevné, že žalovaná nesouhlasí s vynesením spisů ze státního zastupitelství. V souladu se zavedenou praxí a čl. 11 odst. 3 pracovního řádu tak žalobkyně tyto spisy vynést nesměla, přesto tak učinila.

31. Dle § 12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství vedoucí státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem státních zástupců a vyšších úředníků působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup státních zástupců a vyšších úředníků může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění či některých z nich může pověřit jiného státního zástupce. Podle odst. 2 stejného ustanovení státní zástupci jsou povinni řídit se pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem.

32. Dle citovaného ustanovení měla žalobkyně povinnost se pokynem žalované (zákaz vynést spisy) řídit. Ve věci nelze hovořit o tom, že by pokyn žalované byl nezákonný, jelikož ten přímo vycházel z oprávnění dané jí článkem 11 pracovního řádu. Byla to naopak žalobkyně, kdo jednala v rozporu s čl. 11 pracovního řádu a tedy i v rozporu s § 12e odst. 2 zákona o státním zastupitelství.

33. Namítá–li žalobkyně, že žalovaná neměla důvod pro vyžádání spisů právě dne 18. 5. 2023, snaží se dle soudu obrátit pochybení na stranu žalované, když to však byla žalobkyně, kdo pro vyžádání spisů ze spisovny a jejich odnesení neměla žádný legální důvod. Žalovaná se snažila zákonnými prostředky tomuto vynesení spisů zabránit. Dle soudu spisy (resp. obecně jakékoliv informace, které se státní zástupce při výkonu své činnosti dozví) může státní zástupce použít jen a pouze k pracovní činnosti, nikoliv pro své soukromé účely. Tento zákaz je v širším smyslu vyjádřen v § 24 odst. 2 písm. c) zákona o státním zastupitelství, dle kterého státní zástupce zejména nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů. Pracovní činnosti státního zástupce vychází z účelu státního zastupitelství. Účel státního zastupitelství je zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství (§ 1 odst. 1 zákona o státním zastupitelství). Příprava vyjádření k řízení před kárným senátem nelze chápat jako činnost směřující k ochraně veřejného zájmu. Je to naopak soukromou záležitostí žalobkyně. Ostatně sama žalobkyně v žalobě a i na ústním jednání uvedla, že přípravu vyjádření ke kárnému senátu považuje za soukromou záležitost, proto ji ani nemohla učinit na státním zastupitelství v pracovní době. Zákaz vynést spisy ze státního zastupitelství z důvodu soukromé záležitosti vyplývá i z čl. 11 odst. 3 pracovního řádu, dle kterého je možné vynést spisy pouze pro účely práce odjinud. Touto prací je nutné rozumět činnost pro státní zastupitelství v souladu s jeho účelem, jen je vykonávána mimo pracoviště státního zastupitelství.

34. Namítá–li žalobkyně, že jí žalovaná chtěla upřít ústavně garantované právo na obhajobu v kárném řízení, nelze s tímto souhlasit. Žalobkyně mohla svoje právo uplatnit skrz procesní postup před kárným senátem nahlížením do spisů vyžádaných kárným senátem a připojených ke spisu kárného senátu. Městskému soudu je z úřední činnosti známo, že kárný senát standardně spisy, ve kterých došlo k určitým pochybením státním zástupcem, vyžádává (tato skutečnost plyne z většiny rozhodnutí kárných senátů zejména týkajících se průtahů v řízení, kde jsou podrobně popsány jednotlivé průtahy zjištěné z vyžádaných spisů). Dle soudu se tak nejednalo o upření práva na obhajobu, jelikož žalobkyně se tohoto práva domáhala nelegálním způsobem.

35. Soud uzavírá, že žalobkyně nejenom přímo porušila zákaz daný vedoucí státní zástupkyní a již jen z tohoto důvodu nemohla vynést spisy ze státního zastupitelství, ale učinila tak i ze soukromého důvodu, pro který by se spisy nemohla disponovat ani na samotném státním zastupitelství. Městský soud pouze dodává, že tímto vyjádřeným názorem nijak nedoplňuje argumentaci žalované uvedenou v žalobou napadené výtce a nedomýšlí za ni důvody, pro které byla výtka vydána. Naopak dokonce s žalovanou v této otázce nesouhlasí, jelikož žalovaná na ústním jednání uvedla, že žalobkyně se na svoji obhajobu mohla připravit po pracovní době. Soud úvahou o právu na obhajobu toliko reaguje na námitky žalobkyně uvedené v žalobě. Důvody uvedené ve výtce (nemožnost vynést spisy pro neudělení souhlasu, resp. zákazu vynesení) dle soudu obstojí samostatně i bez nyní zmíněné úvahy týkající se nemožnosti užít spisy pro soukromé účely.

36. Žalobkyně v žalobě namítala, že jí bylo vytýkáno i to, že vynesla nejenom všeobecné spisy sp. zn. 4 ZN 11004/2021 a 4 ZN 305/2021, ale i spisy pro zkrácené přípravné řízení sp. zn. ZK 122/2022 a ZK 144/2022. S tím soud nesouhlasí. V popisu skutku výtky je uvedeno, že žalobkyně „minimálně všeobecné spisy ZN 11004/2021 a 4 ZN 305/2021 z úřadu odvezla“. V odůvodnění výtky je uvedeno „jestli vynesla jen spisy všeobecné, nebo i pro zkrácené přípravné řízení, není známo, dne 18. 5. 2023 nepředložila žádný ze spisů.“ 37. Žalobkyně konečně namítala, že se nedopustila fyzického útoku nebo prosté či dokonce hrubé neslušnosti. Žalobkyně v žalobě však přiznala, že situace v kanceláři vygradovala, nebylo možné jednat racionálně a komunikace probíhala oboustranně ve vzrušeném tónu. Ze záznamu založeného ve správním spisu podepsaného žalovanou a dvěma pracovnicemi kanceláře vyplývá, že žalobkyně jednala výsměšně. Jak ze záznamu, tak i ze samotného tvrzení žalobkyně plyne, že žalobkyně se slušně a klidně nechovala. I tato námitka je tak nedůvodná.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

38. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

39. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec její úřední povinnosti, proto jí soud podle § 60 odst. 7 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal.