5 A 64/2016 - 32

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: O2 Czech Republic a.s., IČO 60193336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, 190 00 Praha 9, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v zaslání výzvy k odstranění zjištěných nedostatků ze dne 9. 2. 2016, na níž žalovaný zakládá sankční opatření proti žalobkyni. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je osobou vykonávající komunikační činnost ve smyslu § 7 a § 129 odst. 1 a 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích); provozuje vlastní mobilní síť na území České republiky. Rozhodnutím žalovaného byl žalobkyni udělen příděl rádiových kmitočtů k zajištění veřejné komunikační sítě v pásmech 800 MHz, 1 800 MHz a 2 600 MHz (dále jen „příděl“). Za účelem splnění závazku velkoobchodní nabídky převzatého v rámci výběrového řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů zveřejnila žalobkyně referenční nabídku. Výzva k odstranění zjištěných nedostatků ze dne 9. 2. 2016 (která nemá náležitosti rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a kterou žalovaný vyzval žalobkyni ke zjednání nápravy v důsledku neplnění závazku, jenž na sebe převzala v rámci aukce), je dle žalobkyně pokynem, kterým jí žalovaný zakládá povinnost změnit zveřejněnou referenční nabídku. Jde o pokyn podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), zamířený proti žalobkyni, jelikož ji nutí změnit svou velkoobchodní nabídku pod pohrůžkou sankce. Žalobkyně poznamenala, že za bezprostřední důsledek nevyhovění výzvě jí žalovaný hrozí odnětím přídělu rádiových kmitočtů. Tato pohrůžka dle ní jen dovršuje nezákonnost a absurdnost výzvy, neboť za kmitočty žalobkyně zaplatila přes 2,8 miliardy Kč. Tyto příděly nelze odejmout pouze na základě zjištění nedostatků ve dvoustránkovém přípisu, který neodůvodňuje nic. Ustanovení § 22b odst. 1 zákona o elektronických komunikacích ve spojení s § 114 postihuje toliko neplnění podmínek zjevné; není možné tento institut aplikovat v případě, že zjištěný nedostatek závisí na hodnotovém posouzení správního orgánu, tedy že podmínka splněna je, ale podle mínění správního orgánu málo či nedostatečně. Dle žalobkyně není zřejmé, kterou konkrétní povinnost a v jak velké míře neplní, a jak a co má napravit (zda je nedostatek jeden či více a které to jsou). V rámci postupu žalovaného došlo k porušení ústavních a zákonných limitů, Listiny základních práv a svobod a základních zásad činnosti správních orgánů. Je nutné, aby byla žalobkyni dána práva a proběhla kontrola nebo řízení předtím, než se nesplnění povinností stane spouští následného správního řízení o odnětí přídělu. Kontrolu elektronických komunikací musí žalovaný vykonávat v souladu s § 113 zákona o elektronických komunikacích, a nikoli mimo tento rámec. Správní orgán si zjištěné nedostatky vymyslel, resp. údajné nedostatky jsou pouze výsledkem nepřezkoumatelných dojmů žalovaného. Rozdíl cen za 1 MB dat uvedený ve velkoobchodní nabídce žalobkyně (0,43 Kč) a uvedený ve výzvě jako maximální částka (0,41 Kč) v rozsahu 2 haléřů (0,02 Kč) není nedostatek, natož nedostatek zjištěný. Žalovaný musí postupovat v souladu se správním řádem a dalšími zákonnými předpisy. Jasný postup státní kontroly stanoví zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Není možné, aby správní orgán vytvořil výzvou novou povinnost, aby bez dalšího konstatoval, že jiná povinnost plněna není, a že tento nedostatek má žalobkyně napravit. Výzva totiž zahrnuje stanovení nové povinnosti, která jinde stanovena není (že cena za 1 MB dat má být 0,41 Kč), zjištění, že tato nová povinnost není plněna a též pokyn k nápravě. V postupu žalovaného absentuje kontrolní protokol ve smyslu § 113 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích; žalobkyni tak bylo odňato právo podat námitky. Výzva musí navazovat na kontrolní zjištění, a nikoli jej předbíhat nebo obcházet. Je třeba respektovat principy demokratického právního státu. Žalobkyně se u žalovaného domáhala zrušení či změny výzvy, avšak bylo s ní zahájeno řízení ve věci uložení pokuty z důvodu neodstranění nedostatků specifikovaných ve výzvě. Žalovaný odůvodnil zahájení správního řízení stejně jako samotnou výzvu; z výzvy vychází jako z jediného podkladu. Žalovaný tak zahájením řízení z moci úřední dopředu vyslovil závěr o tom, že byl spáchán správní delikt a řízení se má vést pouze o výši pokuty. Jedná se tak o „sebenaplňující se proroctví“, což je nepřípustné. V případě výzvy se jednalo o určení viny, kterému nepředcházelo žádné správní řízení, což je nepřijatelné. Zahájení správního řízení, které se odvíjí od výzvy k odstranění zjištěných nedostatků, je tedy nezákonné a mělo by být zastaveno. Výzva k odstranění zjištěných nedostatků, která tvoří podklad pro uložení pokuty, nemá odůvodnění. Absence odůvodnění je znakem libovůle, která je ve správním řízení nepřípustná. Napadené rozhodnutí trpí vadami, neboť z výzvy nelze zjistit, jakými úvahami či myšlenkami se žalovaný řídil, když dospěl k závěru o ceně 0,41 Kč. Odstavec na straně 1 dole sice obsahuje popis problematiky a postupu správního orgánu, který je ovšem natolik obecný a vágní, že z něj nelze logicky dovodit, jak správní orgán dovodil přesné číslo 0,41 Kč. Správní orgán by mohl do výroku uvést úplně jiné číslo a přesvědčivost by byla stejná. Jelikož je výzva neurčitá a nepřezkoumatelná, nemůže se na ní zakládat zahájení správního řízení o uložení pokuty s tím, že vina je nepochybná a zjištěná. Povinnost, kterou měla žalobkyně údajně porušit, byla stanovena teprve v samotné výzvě. Navíc posouzení schopnosti virtuálního operátora ziskově podnikat v porovnání s žalobkyní zahrnuje celou řadu aspektů. Jde o nedostatek domnělý a institut prosté výzvy uplatnit nelze. V navazujícím oznámení o zahájení správního řízení se žalovaný snaží deficit odůvodnění dohnat, čímž vágnost, svévoli a nezákonnost celého postupu umocňuje. Odůvodnění ze zahájení správního řízení je výsledkem nepřezkoumatelné správní úvahy žalovaného. Zákon nedefinuje „plnohodnotného MVNO“ (virtuální mobilní operátor), ani žalovaný sám nemá stanovenu jasnou hranici mezi tím, kdo a za jakých podmínek může využívat služby a síť jiného podnikatele. Jestliže činil žalovaný jakékoli výpočty, kde operuje s pojmy „MVNO“ a „plnohodnotný MVNO“, pak je zřejmé, že je činil z naprosto neznámého a jasně nedefinovaného základu a na základě neznámých kritérií, což činí jeho postup nepřezkoumatelným. Správní orgán si tedy svévolně stanovil částku 0,41 Kč, aniž by mu předcházel zákonný proces a aniž by byl vznik této částky řádně a smysluplně odůvodněn. Žalobkyně dále namítla porušení presumpce neviny, neboť žalovaný den po doručení oznámení o zahájení správního řízení o uložení pokuty zveřejnil v tiskové zprávě sdělení, že je rozhodnut pokutu udělit. Z toho je patrná zainteresovanost žalovaného na rozhodnutí věci předem avizovaným způsobem bez ohledu na průběh řízení a v něm zjištěná fakta. Samotné zveřejňování podobných komentářů k probíhajícím šetřením a řízením nebo subjektivních stanovisek je v rozporu s požadavkem řádné veřejné správy. Žalovaného nikdo nenutil zveřejňovat své stanovisko. Je tedy naprosto nezbytné, aby byla předmětná výzva, od níž se vše odvíjí, označena jako nezákonný zásah. Žalobkyně dále poukázala na odepření jejích procesních práv. Výzva nebyla výsledkem správního řízení a byly jí dotčeny zájmy a krácena práva žalobkyně. Jestliže žalovaný činil závěry, které se týkají žalobkyně, pak jí měl zpřístupnit spisový materiál před vydáním pokynu, který je ve své podstatě rozhodnutím, a aby vedl protokoly o jednání. Žalovaný však správní řízení nevedl, natož aby dodržel jakákoli procesní práva žalobkyně. Výzvě k odstranění zjištěných nedostatků nepředcházelo žádné správní řízení ani kontrola ve smyslu kontrolního řádu. Předmětná výzva dle žalobkyně představuje nezákonný zásah, který vznikl mimo správní řízení nezákonným způsobem. Výzva mířila proti žalobkyni a plyne z ní pokyn ke změně velkoobchodní ceny pod pohrůžkou sankce. Obsah výzvy i postup, jakým k němu správní orgán dospěl, byl v rozporu se zákonem. Na základě těchto skutečností navrhla žalobkyně soudu, aby deklaroval, že předmětná výzva je nezákonným zásahem (výrok I.), aby žalovanému zakázal, aby na základě výzvy činil vůči žalobkyni jakékoli kroky, vedl nebo zahajoval jakékoli správní řízení a ukládal pokuty (výrok II.), aby žalovanému přikázal výzvu zrušit (výrok III.) a aby žalovanému uložil povinnost nahradit náklady řízení (výrok IV.). Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že výzva není a nemůže být nezákonným zásahem či pokynem, neboť je nevynutitelná, pouze upozorňuje na možné důsledky jejího neuposlechnutí, a tedy nezasahuje do subjektivních práv žalobkyně. Do práv žalobkyně by mohlo zasáhnout až případné rozhodnutí o odnětí přídělu, proti kterému by se žalobkyně mohla bránit žalobou dle § 65 s. ř. s. Výzva žalobkyni neukládá povinnost změnit referenční nabídku, neboť ta vyplývá již z přídělu, v němž je zakotven závazek velkoobchodní nabídky a tomu odpovídající povinnost žalobkyně zajistit, aby jí zveřejněná nabídka byla s obsahem předmětného závazku v souladu. Výzva pak žalobkyni upozorňuje, že z její strany dochází k porušování uvedeného závazku, a nabádá ji ke zjednání nápravy. Výzva žalobkyni poučuje, že nezjedná-li nápravu, bude naplněn zákonný důvod pro zahájení řízení ve věci odnětí přídělu rádiových kmitočtů, přičemž otázka porušování povinností bude předmětem případného dalšího zkoumání v rámci příslušného správního řízení; toto řízení však nemusí vyústit v odnětí přídělu. Samotné zahájení správního řízení nelze považovat za sankci. Žalovaný dodal, že výzva práva ani povinnosti žalobkyně nezakládá, nemění ani neruší, ani neprohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má nebo nemá, ani se jí nerozhoduje o procesních otázkách; není proto rozhodnutím a nemusí splňovat náležitosti dle § 68 správního řádu. Dle ustanovení § 114 zákona o elektronických komunikacích je povinností žalovaného ve výzvě specifikovat, v čem spočívají zjištěné nedostatky a vyzvat povinného ke zjednání nápravy. Žalovaný odkázal na § 115 zákona o elektronických komunikacích, dle něhož není žalovaný povinen postupovat podle kontrolního řádu při jakékoli jeho dozorčí činnosti. V předmětné věci se nejedná o kontrolní činnost ve smyslu kontrolního řádu, neboť žalovaný informace získané od žalobkyně neprověřoval, nýbrž provedl výpočet v souladu s principy popsanými v metodice, odkazované ve vyhlášení výběrového řízení, a to na základě nákladových a provozních podkladů dodaných žalobkyní; žalovaný se spolehl na správnost těchto údajů. Skutečnost, že došlo k porušení závazku velkoobchodní nabídky, pak plyne přímo z výpočtu. Žalovaný nedospěl k závěru o porušení závazku velkoobchodní nabídky na základě správního uvážení, nýbrž výpočtem provedeným v souladu s principy popsanými v metodice. Postup výpočtu byl navíc s žalobkyní opakovaně projednán. Žalovaný poznamenal, že skutečnost, že v oznámení o zahájení správního řízení o uložení pokuty bylo konstatováno, že žalobkyně výzvy neuposlechla, nečiní z výzvy nezákonný zásah. Předmětná tisková zpráva dle žalovaného nepředjímá výsledek správního řízení o uložení pokuty, nýbrž pouze konstatuje jeho zahájení a horní hranici sankce. Žalovaný doplnil, že správností postupu předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu se ve věci výzvy (z podnětu žalobkyně) zabývala rovněž Rada Českého telekomunikačního úřadu, která se s postupem předsedy ztotožnila. Žalovaný proto navrhl soudu, aby podanou žalobu zamítl. Podle ustanovení § 87 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl soud bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se k této otázce k výzvě soudu nevyjádřili, čímž se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Ve výzvě k odstranění zjištěných nedostatků ze dne 9. 2. 2016 předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu uvedl, že za účelem splnění závazku velkoobchodní nabídky na sebe žalobkyně převzala závazek stanovit ceny v povinné referenční nabídce tak, aby umožnily ziskové podnikání na podřazeném trhu nebo trzích, tedy tak, aby s jejich využitím mohl stejně efektivní operátor (full MVNO) ziskově replikovat maloobchodní služby žalobkyně. Ceny zveřejněné žalobkyní v referenční nabídce však stejně efektivnímu operátorovi ziskové podnikání neumožňují. K tomuto závěru dospěl žalovaný na základě vyhodnocení dat poskytnutých žalobkyní dle principů popsaných v metodice žalovaného. Podklady předložené žalobkyní i postup výpočtu byly s žalobkyní opakovaně projednávány. Žalovaný ve výzvě dále popsal způsob výpočtu, na jehož základě dospěl k závěru, že cena za 1 MB dat (tak, aby splňovala výše uvedený závazek) měla být stanovena maximálně ve výši 0,41 Kč. Jelikož žalobkyně nesplnila závazek, který na sebe převzala, byla vyzvána ke zjednání nápravy. Současně byla poučena o tom, že neodstraní-li uvedené nedostatky ve stanovené lhůtě, zahájí žalovaný správní řízení ve věci odnětí přídělu. Přípisem ze dne 14. 8. 2015 žalovaný informoval žalobkyni, že začal prověřovat, zda poskytuje služby za podmínky, k jejímuž plnění se zavázala v bodě 9 písm. b) části I. rozhodnutí žalovaného o přídělu rádiových kmitočtů, a v této souvislosti ji požádal o předložení informací a podkladů prokazujících, že ceny služeb z referenční nabídky umožňují stejně efektivním operátorům ziskové podnikání na podřazeném trhu. Žalobkyně reagovala na přípis dopisem ze dne 14. 9. 2015, v němž se mimo jiné vyjádřila k metodice výpočtu. Správní spis tvoří též zápisy z jednání ze dne 8. 10. 2015, 27. 11. 2015 a 13. 1. 2016 ve věci ověření plnění závazku žalobkyně stanovit v povinné referenční nabídce k síti 4G takové velkoobchodní ceny, které umožní stejně efektivnímu plnohodnotnému MVNO ziskové podnikání na maloobchodním trhu, a finální model žalovaného pro výpočet velkoobchodní ceny. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 114 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích zjistí-li Úřad, že osoba vykonávající komunikační činnost podle tohoto zákona (dále jen „povinná osoba“) nesplní podmínky nebo nesplní zvláštní povinnosti stanovené všeobecným oprávněním, oprávněním k využívání rádiových kmitočtů nebo oprávněním k využívání čísel, nebo nesplní zvláštní povinnosti uvedené v § 11, vyzve povinnou osobu, aby odstranila zjištěné nedostatky ve lhůtě do 1 měsíce. Úřad může stanovit lhůtu kratší v případě opakovaného porušení podmínek nebo povinností, nebo jestliže s ní povinná osoba projeví souhlas. Úřad v odůvodněných případech může stanovit lhůtu delší než 1 měsíc. Povinná osoba bezodkladně písemně oznámí Úřadu odstranění zjištěných nedostatků. Podle § 22 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích se přídělem rádiových kmitočtů rozumí udělení práva k využívání rádiových kmitočtů podle podmínek, které budou Úřadem stanoveny v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Podle § 22b odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích rozhodne předseda Rady o odnětí přídělu rádiových kmitočtů nebo jeho části též, jestliže držitel přídělu nesplnil podmínku nebo povinnost stanovenou tímto zákonem nebo rozhodnutím o udělení přídělu a nápravu nezjednal ani ve lhůtě stanovené Úřadem podle § 114, ačkoliv byl na možnost odnětí přídělu z tohoto důvodu Úřadem písemně upozorněn. Na úvod soud poznamenává, že ustanovení § 82 s. ř. s. užívá legislativní zkratku zásah, pod níž spadají pokyn, donucení a zásah v užším slova smyslu; jedná se o jakýkoli akt či úkon správního orgánu, který směřuje vůči konkrétnímu subjektu a je způsobilý zasáhnout do jeho práv a povinností. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 3. 6. 2004, čj. 2 Afs 17/2003 - 54, k definici zásahu uvedl, že „jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd.; tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu“. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008 - 98, je zřejmé, že „nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“. Nejprve tak bylo zapotřebí posoudit, zda je výzva podle § 114 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích způsobilá být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Soud se proto zabýval samotnou povahou předmětné výzvy, tím, zda mohla bezprostředně zasáhnout sféru práv a povinností žalobkyně a také zda je namístě (v případě její nezákonnosti) takový zásah zakázat. Podle důvodové zprávy k zákonu o elektronických komunikacích „je v § 114 výslovně stanoven postup, podle kterého Úřad před uložením pokuty nebo jiné sankce za porušení vyjmenovaných povinností vyzve dotčený subjekt k nápravě v přiměřené lhůtě“. Smyslem výzvy k odstranění zjištěných nedostatků je tedy především upozornit povinnou osobu na nesprávnost jejího jednání, spočívajícího v neplnění podmínek či povinností stanovených jí vyjmenovanými správními akty (v daném případě oprávněním k využívání rádiových kmitočtů – přídělem), a umožnit jí, aby v určené lhůtě zjednala nápravu. K potrestání povinné osoby a případnému uložení pokuty za správní delikt dle § 118 odst. 5 písm. a) zákona o elektronických komunikacích proto může dojít teprve za situace, kdy povinná osoba výzvě nevyhoví a neodstraní vytýkané nedostatky či pokud o jejich odstranění žalovaného bezodkladně neinformuje. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 30. 1. 2007, čj. 2 Aps 6/2006 - 70) již ze samotného označení procesního úkonu – výzvy – je zřejmé, že správní orgán povinnou osobu pouze vyzývá, tzn. informuje ji o tom, že nastala potřeba její aktivní činnosti spočívající ve splnění požadavků stanovených správním orgánem, nenutí ji k jakékoli činnosti. Nyní projednávaný případ není výjimkou, neboť z obsahu výzvy k odstranění zjištěných nedostatků ze dne 9. 2. 2016 je patrné, že výzva měla v prvé řadě upozornit žalobkyni na porušování závazku velkoobchodní nabídky a podnítit ji k tomu, aby dbala na dodržování podmínek a povinností z něj vyplývajících. Na žalobkyni tedy bylo, aby řádně zajistila, že cena za 1 MB dat ve zveřejněné referenční nabídce bude stanovena tak, že umožní ziskové podnikání na podřazeném trhu nebo trzích, tj. aby s jejich využitím mohl stejně efektivní operátor ziskově replikovat maloobchodní služby žalobkyně. Podle výpočtu žalovaného by ke splnění této podmínky musela cena činit maximálně 0,41 Kč. Neopodstatněná je námitka žalobkyně, že výzva je nepřezkoumatelná, neurčitá a že z ní není zřejmé, kterou konkrétní povinnost a v jak velké míře žalobkyně neplní a jak a co má napravit. Soud má však za to, že z výzvy je naopak jednoznačně patrné, že se žalobkyně dopustila porušení závazku podle bodu 9 písm. b) části I. přídělu tím, že v referenční nabídce zveřejnila ceny, které neumožňují stejně efektivnímu operátorovi ziskové podnikání. Taktéž je z výzvy zcela nepochybné, jakým způsobem může žalobkyně uvedené porušení napravit, a to stanovením ceny za 1 MB přenesených dat maximálně ve výši 0,41 Kč. Z rozpornosti nadpisu výzvy, který hovoří o nedostatcích v plurálu, a jejího textu, v níž je uveden nedostatek pouze jeden, nelze dovozovat žádné závěry o nezákonnosti výzvy; podstatný je totiž obsah dané výzvy, ve které je konkretizován jediný nedostatek. Nedůvodná je též námitka, že žalovaný ve výzvě založil žalobkyni novou povinnost, neboť již z vyjádření žalobkyně ze dne 14. 9. 2015 vyplývá, že si žalobkyně byla vědoma svého závazku zajistit ziskové podnikání stejně efektivním operátorům. Jádrem sporu mezi účastníky je především otázka, zda byla žalobkyně předmětnou výzvou zkrácena na svých subjektivních právech, či nikoli. Soud má za to, že vydáním výzvy nemohlo být zasaženo do práv žalobkyně, neboť daná výzva není přímo vynutitelná a žalovaný pro případ jejího neuposlechnutí nestanovil žádnou bezprostřední sankci. V důsledku nesplnění výzvy tudíž automaticky nedochází k uložení nějaké sankce (např. pokuty či odnětí přídělu); ta by mohla být žalobkyni uložena až v průběhu správního řízení, a to samostatným rozhodnutím. Výsledek takto případně vedeného řízení nelze na základě předmětné výzvy jakkoli předjímat, poněvadž celé řízení by se odvíjelo od nashromážděných podkladů pro vydání rozhodnutí a provedeného dokazování. Poučení na straně 2 předmětné výzvy, v němž žalovaný žalobkyni upozornil na možné důsledky jejího neuposlechnutí výzvy, jimiž může být zahájení správního řízení ve věci odnětí přídělu, nelze chápat jako zkrácení práv žalobkyně. Jedná se totiž o pouhé sdělení, v němž žalovaný žalobkyni informuje o eventuálních negativních následcích nesplnění výzvy, které mohou nastat. Do práv žalobkyně by mohlo být zasaženo teprve následně (a nikoli bezprostředně, jak tvrdila žalobkyně), např. pokud by předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu skutečně rozhodl o odnětí přídělu rádiových kmitočtů žalobkyni podle § 22b odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích; proti takovému rozhodnutí by však mohla žalobkyně (po podání řádných opravných prostředků) brojit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. Závěr o nezpůsobilosti výzvy zasáhnout do právní sféry žalobkyně zcela koresponduje s názorem Nejvyššího správního soudu (vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005 - 65), dle něhož „přípis správního orgánu určité osobě, který obsahuje sdělení o stavu určitých věcí nebo určitého řízení, přímo nevynutitelnou výzvu, aby něco učinila, a informaci o případných negativních důsledcích, které tuto osobu za určitých zákonem předvídaných podmínek mohou postihnout, ještě nelze považovat za zkrácení subjektivních práv této osoby, jakkoli samozřejmě takovou osobu mohou znejistět v náhledu na její právní pozici a vyvolat v ní pocit jistého ohrožení“. Na základě všeho shora uvedeného dospěl soud k závěru, že vydáním předmětné výzvy k odstranění zjištěných nedostatků nemohla být žalobkyně přímo zkrácena na svých právech; žalovaný se tedy nedopustil nezákonného zásahu dle § 82 s. ř. s. Žalobkyně se svými námitkami neuspěla; soud neshledal, že by se žalovaný vůči ní vydáním výzvy k odstranění zjištěných nedostatků dopustil nezákonného zásahu, a proto žalobu podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Poučení