5 A 64/2025–52

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: FERRUM FORM, spol. s r.o., IČO: 47153806 se sídlem Malá Morávka 13, Malá Morávka zastoupená Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j. MZE–18769/2025–14113, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně podala dne 27. 7. 2018 žádost o dotaci v rámci 1. výzvy místní akční skupiny RÝMAŘOVSKO, o.p.s. (dále jen „MAS“), do operace 19.2.1 Podpora provádění operací v rámci komunitně vedeného místního rozvoje na projekty Programu rozvoje venkova 2014–2020 do Fiche 4 Podpora investic na založení nebo rozvoj nezemědělských činností. Žalobkynin projekt „Pořízení automatické pásové pily“ byl vybrán k podpoře a dne 9. 5. 2019 podepsala dohodu o poskytnutí dotace. Dne 23. 9. 2019 jí byla vyplacena dotace ve výši 294 480 Kč. Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „Fond“) však na základě následně provedené kontroly zjistil, že nebyly splněny podmínky dotace a rozhodnutím ze dne 6. 6. 2024, č. j. SZIF/2024/0400004, uložil žalobkyni povinnost vrátit veškeré vyplacené finanční prostředky. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí Fondu potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou.

2. Soud ze správního spisu zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se v podané žádosti o dotaci zavázala ke splnění podmínky, jež zněla: „Žadatel vytvoří v rámci projektu min. 1 pracovní místo, které bude uvedeno v Žádosti o dotaci (dále jen ŽoD). Pro stanovení počtu nově vytvořených pracovních míst se použije Metodika v příloze č. 14 Pravidel 19.2.

1. Závazek pracovního místa začíná běžet ode dne převedení dotace na účet příjemce (Pravidla Část B, kapitola 5 Další podmínky, bod 7). Kontrola se provádí po podání Žádosti o proplacení (dále ŽoP) kontrolou na místě dle dokladů uvedených v příloze č. 14 Pravidel 19.2.1.“ Konkrétně se žalobkyně zavázala vytvořit 1 pracovní místo s úvazkem 1,0 pracovního místa, za což získala 50 bodů. Celkem tak žalobkyně získala 80 bodů, přičemž minimální počet preferenčních bodů k vybrání projektu k podpoře činil dle strany E1 žádosti o dotaci 50 bodů.

3. Dne 5. 12. 2022 zahájil Fond kontrolu pracovních míst, ze které zjistil, že žalobkyně preferenční kritérium neplnila po celou dobu, po kterou se k tomu podle pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014–2020, (dále jen „Pravidla“) č. j. 7183/2018–MZE–14113, zavázala, tedy v době od března 2020 do 23. 9. 2022. Žalovaný následně v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že dle podané žádosti o dotaci činila referenční hodnota 36 zaměstnanců a dle žádosti o platbu 35,4 zaměstnance. Průměrný počet zaměstnanců od dubna 2020 do prosince 2020 činil 33,8 zaměstnance, v roce 2021 činil 32,75 a v roce 2022 (do října) činil 32,3 zaměstnanců.

4. Oznámením ze dne 16. 12. 2022 Fond žalobkyni vyzval, aby provedla nápravné opatření do 16. 3. 2023. Proti tomuto oznámení podala žalobkyně žádost o přezkum, ve kterém namítala, že do roku 2023 z vlastní vůle nepropustila žádného zaměstnance, ale z důvodu situace na trhu (extrémně vysoké energie, nárůst cen vstupního materiálu a úbytek zakázek) musela přejít k zastavení výroby a v roce 2022 neprodloužit pracovní smlouvy zaměstnancům, kteří měli smlouvu na dobu určitou. Navýšit počet zaměstnanců na počet 35,5 je v současné době s počtem 24 zaměstnanců ekonomicky a lidsky nereálné a nesplnitelné. Tuto žádost o přezkum vyhodnotil ministr žalovaného jako žádost o výjimku a dne 6. 4. 2023 žalobkyni informoval, že žádosti nevyhověl. Žalobkyně podala následně další žádost o výjimku, které rovněž nebylo vyhověno. Následně Fond vydal prvostupňové správní rozhodnutí.

5. Žalovaný v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím (žalobou napadené rozhodnutí), kterým potvrdil rozhodnutí Fondu o povinnosti vrátit vyplacenou dotaci, uvedl, že podle Pravidel (část B, kap. 5, bod 11) jsou preferenční kritéria závazná po dobu udržitelnosti projektu a jakékoliv nesplnění podmínek preferenčních kritérií se posuzuje jako nedodržení podmínek dotace. V Pravidlech (část B, kap. 5, bod 7) je rovněž uvedeno, že zavázal–li se žadatel vytvořit nové pracovní místo, musí postupovat podle metodiky tvorby nových pracovních míst (dále jen „Metodika“), která je uvedená v příloze č. 14 Pravidel. Závazek počtu nově vytvořených pracovních míst běží pro malý nebo střední podnik ve lhůtě 3 roky od data převedení dotace na účet příjemce dotace. Žalobkyně se přitom v žádosti o dotaci zavázala vytvořit jedno nové pracovní místo, za což obdržela 50 bodů. Byla tak povinna postupovat podle Metodiky, kde je uvedeno, že „pro prokázání nově vzniklých pracovních míst bude současný stav zaměstnanců u příjemce dotace za aktuálně uzavřený rok, nebo nastalé kratší období roku, porovnán s průměrným stavem zaměstnanců v pracovním poměru v podniku za posledních dvanáct uzavřených měsíců před předložením Žádosti o dotaci.“. Tato Metodika byla zpřesněna Pravidly č. j. MZE–20309/2022–14113 zveřejněnými dne 19. 4. 2022, kde bylo uvedeno, že stav zaměstnanců v pracovním poměru bude porovnáván ke stavu buď před předložením žádosti o dotaci, nebo žádosti o platbu, podle toho, co je pro příjemce dotace příznivější. Dle žalovaného žalobkyně nemohla legitimně dospět k závěru, že k plnění pracovních míst postačí pouze vytvoří–li nové pracovní místo v souvislosti s projektem, ale naopak si musela být vědoma toho, že bude porovnáván stav jejích zaměstnanců za posledních 12 měsíců od podání žádosti o dotaci. Dle žalovaného se ke splnění tohoto kritéria zavázala žalobkyně dobrovolně, není možné tak nyní tvrdit, že splnění podmínky je neekonomické. Žalobkyně si měla být vědoma rizik. Za zavázání se vytvoření a udržení 1 pracovního místa obdržela žalobkyně 50 bodů, bez nichž by její projekt nebyl vybrán ke schválení, jelikož by získala pouze 30 bodů a minimální hranice, kterou MAS stanovila pro výběr projektu, byla 50 bodů.

6. Žalovaný se dále vyjádřil i k dalším námitkám žalobkyně. Dle žalovaného není odnětí dotace sankcí ve smyslu správního trestání. Odnětí dotace ve výši 100 % je zcela přiměřené, jelikož žalobkyně byla vybrána na základě bodů, na které neměla nárok. Tento postup zajišťuje rovnost adresátů výkonu veřejné správy. Naopak nepřiměřeným zásahem do vlastnictví a rovnosti by byla situace, kdyby žadatelé, kteří pravdivě uvedli veškeré informace a reálně odhadli, která preferenční kritéria jsou schopni dodržet, dotaci nedostali oproti žadatelům, kteří by uváděli nepravdivé informace, na základě nichž dotaci obdrží, a kteří by pak přišli pouze o určitou část poskytnutých finančních prostředků.

7. Na posuzovanou věc dle žalovaného nedopadá nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 2191/20 (N 183/108 SbNU 229), který hovoří o neodůvodněných administrativních nárocích na malé obce. Dle Ústavního soudu výklad neurčitého právního pojmu nesmí vést k vytvoření povinnosti, která nemohla být předvídatelná pro ty, kteří jsou vázáni dodržovat pravidla obsahující neurčité právní pojmy. V případě žalobkyně se však nejedná o neurčitý právní pojem, když Pravidla i Metodika jsou zcela jasné. Pouze následným zpřesněním Pravidel došlo k jejich zmírnění v tom smyslu, že v případě, že by bylo pro žalobkyni příznivější posuzovat plnění tohoto preferenčního kritéria ve srovnání s obdobím předcházejícím žádosti o platbu namísto žádosti o dotaci, použilo by se toto srovnání s cílem zohlednit aktuální podmínky na trhu. Ani toto zmírňující zpřesnění Pravidel ale nebylo v případě žalobkyně dostačující. K tvrzení, že MAS (jakožto znalec místních poměrů) podpořil ponechání dotace žalobkyni, žalovaný uvedl, že k tomu nelze přihlédnout, jelikož MAS by žalobkyni nevybral k poskytnutí dotace, měla–li by pouze 30 bodů. K námitce, že účel dotace byl splněn, žalovaný odkázal na body [16] až [18] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. 10 Afs 354/2017–40, ve které byla rovněž stanovena povinnost vrátit dotaci za nesplnění dobrovolného kritéria, za které příjemce dotace obdržel body způsobující výběr projektu k podpoře. Preferenční kritérium nebylo dle žalovaného splněno výrazně a dlouhodobě a nebyl ani naplněn smysl preferenčního kritéria, a to podpořit zaměstnanost v regionu, když u žalobkyně nedošlo k navýšení počtu zaměstnanců, ale došlo i k poklesu.

II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následné podání

8. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) na úvod této kapitoly uvádí, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), je postaveno na zásadě, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení správnímu soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2022, č. j. 8 Azs 94/2022–30). Dále městský soud zdůrazňuje, že pokud žalobce v žalobních bodech neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu v žalobou napadeném rozhodnutí, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (podrobněji srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013–128). Za takové situace není vadou rozhodnutí soudu, když soud v rozhodnutí v podrobnostech odkáže na vypořádání odvolacích námitek obsažené v rozhodnutí správního orgánu, panuje–li mezi názorem soudu a odůvodněním napadeného rozhodnutí shoda (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005–130, č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012–47, nebo ze dne 20. 1. 2023, č. j. 8 Afs 92/2022–239).

9. Žalobkyně podanou žalobu koncipovala tím způsobem, že z desíti stran argumentace je osm stran téměř doslovně přepsané odvolání, které směřovalo proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Pouze na dvou stranách je argumentace zpochybňující názor vyjádřený žalovaným v žalobou napadeném rozhodnutí. Takový procesní postup je zajisté možný, v důsledku toho však v podané žalobě takřka nereagovala na závěry, které žalovaný vyslovil. Nereflektovala, že žalovaný předmětné námitky vypořádal a zdůvodnil závěr o jejich neopodstatněnosti. V tomto ohledu platí, že žalobkyně tím, že v žalobě zopakovala námitky vznesené v odvolání, aniž by reagovala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se žalovaný s těmito námitkami vypořádal a přezkoumatelným způsobem popsal a vysvětlil, na základě jakých konkrétních úvah dospěl k závěru o nedůvodnosti těchto námitek, značně snížila svou šanci na procesní úspěch, neboť soud za ní nemohl domýšlet další argumenty.

10. Z uvedeného důvodu soud bude rekapitulovat a vypořádá primárně námitky, kterými žalobkyně brojí proti rozhodnutí žalovaného. Ohledně vypořádání námitek, na které žalovaný již reagoval ve svém rozhodnutí, soud pouze odkáže na toto rozhodnutí žalovaného (viz bod [36] tohoto rozsudku).

11. Žalobkyně v podané žalobě proti názoru žalovaného namítá, že ze strany MAS jí bylo sděleno, že pro naplnění preferenčního kritéria musí zřídit jedno pracovní místo a toto po celou dobu udržet. Preferenční kritérium v žádosti o dotaci výslovně uvádí jedno pracovní místo. Odkaz na Metodiku je uveden pouze teoreticky a ne příliš srozumitelně. Příjemcům dotace (lidem z praxe) nemusí být známo, co je v Metodice uvedeno.

12. Žalovaný odůvodňuje svůj názor zpřesněnou Metodikou, která byla zveřejněna dne 19. 4. 2022. To však bylo dva roky po poskytnutí dotace a rovněž těsně před uložením sankce. Podle této zpřesněné Metodiky tak nelze postupovat.

13. Částka, která byla žalobkyni poskytnuta, se stala vlastnictvím žalobkyně a její odnětí je tedy sankcí. Žalovaný tak neměl odmítat argument, že sankce je přímým ohrožením ekonomické stability žalobkyně. Je nepodstatné, zda se jedná o správní trestání. Podstatné je, o jakou částku žalobkyně přišla, a to pouze na základě porovnání počtu zaměstnanců, kteří nemají nic společného s dotovaným projektem a na základě metodiky, o které neměla tušení.

14. Postup žalovaného je dle žalobkyně formalistický. Zřídila jedno pracovní místo, provozuje dotované zařízení a vše funguje. Jakýkoliv zásah ohrozí provoz a zaměstnanost, protože vrácení takové částky je pro malou firmu ohrožující. To dle žalobkyně není účelem dotace.

15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poznamenal, že žaloba je v podstatě totožná s podaným odvoláním, proto odkázal na žalobou napadené rozhodnutí. Dodal, že smyslem daného kritéria bylo skutečně zvýšení zaměstnaneckého stavu, tedy aby se počet zaměstnanců v důsledku realizace projektu zvýšil oproti výchozímu stavu. Žalobkyně sice místo vytvořila, ale zároveň došlo k ukončení jiných pracovních poměrů, což vedlo k celkovému poklesu počtu zaměstnanců oproti výchozímu období. V takové situaci nelze hovořit o naplnění preferenčního kritéria, neboť účelem nebyla personální obměna, ale reálný přírůstek zaměstnanosti. Pouhé formální vytvoření pracovního místa není dostatečné. Dodržení některých preferenčních kritérií může být pro žadatele náročné, ale platí, že se pro jejich splnění zavazují dobrovolně. Preferenční kritéria přitom hrají klíčovou roli při rozhodování o poskytnutí dotace, protože při omezeném objemu finančních prostředků jsou k podpoře vybrány jen projekty s nejvyšším počtem bodů. Projekt žalobkyně by bez bodů za preferenční kritérium nebyl schválen. Žadatel o dotaci rovněž neví dopředu, kolik bodů bude pro získání dotace stačit, i když je stanovena minimální bodová hranice, proto je důležité, aby zvolená preferenční kritéria odpovídala reálné schopnosti žadatele je naplnit. Ponechání části dotace žadateli, který neměl dotaci vůbec získat, by bylo nepřiměřeným zásahem do rovnosti i ochrany a bylo by nespravedlivé vůči ostatním žadatelům, kteří např. financují ztrátové pracovní místo, nebo nabídnou vyšší mzdu, jen aby navýšili či udrželi počet zaměstnanců. Žalobkyně ani nezjednala nápravu, ke které byla vyzvána.

16. Žalobkyně v podané replice uvedla, že nové pracovní místo vzniklo, čímž bylo naplněno preferenční kritérium. Pravidlo neznamená, že není možné disponovat s jinými pracovními místy, když si tuto dispozici vyžádá trh. To by bylo nepřiměřené rozšiřování podmínek poskytnuté dotace. Ad absurdum by muselo být pracovní místo udržováno jen proto, že v opačném případě přijde žadatel o dotaci. Měla–li tato podmínka být vykládána způsobem, který zastává žalovaný, nebyla tak formulována ani postavena.

III. Posouzení žaloby

17. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. účinného od 1. 1. 2026 soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy. Soud v souladu s tímto ustanovením vychází kromě předloženého správního spisu i ze všech tří znění Pravidel, které žalovaný ve svém rozhodnutí zmiňuje, a která nejsou založena ve správním spisu. Konkrétně z Pravidel ze dne 29. 3. 2018, č. j. 17183/2018–MZE–14113, ze dne 16. 8. 2018, č. j. 45691/2018–MZE–14113, a ze dne 13. 4. 2022, č. j. MZE–20309/2022–14113. Všechna tato Pravidla soud obstaral z internetových stránek Fondu (https://szif.gov.cz/cs/prv2014–1921). Strany se k těmto Pravidlům mohly vyjádřit, jelikož jsou uvedeny v žalobou napadeném rozhodnutí a žalobkyně výslovně brojí proti Pravidlům ze dne 13. 4. 2022 jako proti nepoužitelným.

18. Soudem zjištěný skutkový stav byl popsán shora v bodech [2] až [4] tohoto rozsudku. Mezi stranami není o tomto skutkovém stavu sporu, když i žalobkyně v podané replice výslovně uvedla, že spor je pouze v otázce právní.

19. Soud opakuje, že rozhodná podmínka zněla v žádosti o dotaci následovně: „Žadatel vytvoří v rámci projektu min. 1 pracovní místo, které bude uvedeno v Žádosti o dotaci (dále jen ŽoD). Pro stanovení počtu nově vytvořených pracovních míst se použije Metodika v příloze č. 14 Pravidel 19.2.

1. Závazek pracovního místa začíná běžet ode dne převedení dotace na účet příjemce (Pravidla Část B, kapitola 5 Další podmínky, bod 7). Kontrola se provádí po podání Žádosti o proplacení (dále ŽoP) kontrolou na místě dle dokladů uvedených v příloze č. 14 Pravidel 19.2.1.“ 20. Žádost o dotaci odkazuje přímo na Metodiku uvedenou v příloze č. 14 Pravidel, a to co se týče stanovení počtu nově vytvořených míst i co se týče následné kontroly. Žádost o dotaci rovněž odkazuje na část B, kapitolu 5, bod 7 Pravidel.

21. Ve všech verzích Pravidel, které žalovaný ve svém rozhodnutí jmenoval (ze dne 29. 3. 2018, č. j. 17183/2018–MZE–14113, ze dne 16. 8. 2018, č. j. 45691/2018–MZE–14113, i ze dne 13. 4. 2022, č. j. MZE–20309/2022–14113), je část B, kapitola 5, bod 7 ve stejném znění: „V případě, že se žadatel zavázal vytvořit pracovní místo (případně pokud získal body za preferenční kritérium tvorba nových pracovních míst), musí postupovat podle Metodiky tvorby nových pracovních míst, která je uvedena v Příloze 14 Pravidel. Příjemce dotace musí vytvořit nové pracovní místo nejpozději do 6 měsíců od data převedení dotace na jeho účet; D jinak C. Závazek počtu nově vytvořených pracovních míst běží ve lhůtě 3 roky od data převedení dotace na účet příjemce dotace v případě, že ke dni podání Žádosti o platbu je příjemce dotace malý nebo střední podnik nebo ve lhůtě 5 let od data převedení dotace na účet příjemce dotace v případě, že ke dni podání Žádosti o platbu je příjemce dotace velký podnik.“ I tato část Pravidel (bez ohledu na znění) stanoví, že žadatel má postupovat podle Metodiky (příloha 14 Pravidel).

22. V Metodice ve znění Pravidel ze dne 29. 3. 2018, č. j. 17183/2018–MZE–14113, a i ze dne 16. 8. 2018, č. j. 45691/2018–MZE–14113, je postup kontroly splnění daného preferenčního kritéria uveden následovně: „Pro prokázání nově vzniklých pracovních míst bude současný stav zaměstnanců u příjemce dotace za aktuálně uzavřený rok, nebo nastalé kratší období roku, porovnán s průměrným stavem zaměstnanců v pracovním poměru v podniku za posledních dvanáct uzavřených měsíců před předložením Žádosti o dotaci. Pracovní místo je možné v souvislosti se spolufinancovaným projektem vytvořit od podání Žádosti o dotaci.“ 23. Ve znění zpřesněných Pravidel ze dne 13. 4. 2022, č. j. MZE–20309/2022–14113, je tato část doplněna o zvýrazněnou část: „Pro prokázání nově vzniklých pracovních míst bude současný stav zaměstnanců u příjemce dotace za aktuálně uzavřený rok, nebo nastalé kratší období roku, porovnán s průměrným stavem zaměstnanců v pracovním poměru v podniku za posledních dvanáct uzavřených měsíců před předložením Žádosti o dotaci, nebo Žádosti o platbu. Pracovní místo je možné v souvislosti se spolufinancovaným projektem vytvořit od podání Žádosti o dotaci.“ 24. Pravidla, resp. Metodika, se tak v jednotlivých zněních liší pouze v tom, že oproti předchozím verzím se ve zpřesněných Pravidlech posuzuje průměrný stav zaměstnanců nejenom za posledních dvanáct měsíců před předložením žádosti o dotaci, ale lze tak učinit i za posledních dvanáct měsíců před předložením žádosti o platbu.

25. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl skutkové zjištění, které žalobkyně v podaném odvolání ani v podané žalobě nerozporuje. Konkrétně, že dle podané žádosti o dotaci činila referenční hodnota 36 zaměstnanců a dle žádosti o platbu 35,4 zaměstnance. Průměrný počet zaměstnanců od dubna 2020 do prosince 2020 činil 33,8 zaměstnance, v roce 2021 činil 32,75 a v roce 2022 (do října) činil 32,3 zaměstnanců.

26. Z uvedeného plyne, že ať již by se vycházelo z jakéhokoliv znění Pravidel, žalobkyně nesplnila podmínku v žádném roce. I kdyby ve prospěch žalobkyně bylo za referenční hodnotu považováno 35,4 zaměstnanců, žalobkyně tento počet pracovních míst neudržela v žádném roce v období, ke kterému se zavázala je udržet, což ostatně ani sama žalobkyně nesporuje.

27. Soud tak uzavírá, že žalobní námitka nesprávného použití znění Pravidel, resp. Metodiky, nemá vliv na posouzení věci, jelikož i kdyby měla žalobkyně pravdu, že žalovaný neměl aplikovat Metodiku ze zpřesněných Pravidel ze dne 13. 4. 2022, č. j. MZE–20309/2022–14113, nemělo by to vliv na posouzení věci.

28. Soud se dále zabýval samotným meritem věci. Proti žalobou napadenému rozhodnutí žalobkyně primárně namítá, že v preferenčním kritériu je stanoveno, že žadatel má vytvořit jedno pracovní místo, což žalobkyně splnila a toto konkrétní místo po celou dobu udržela. Dle žalobkyně je odkaz na Metodiku nesrozumitelný, pouze teoretický a příjemci dotací (lidé z praxe) tomuto odkazu nemusí rozumět.

29. S tímto názorem soud nesouhlasí. V žádosti o dotaci je preferenční kritérium zcela jasně svázáno s Metodikou. Neprostudovala–li si žalobkyně znění Metodiky, ze které zcela jasně vyplývá, že splnění podmínky bude ověřováno porovnáním s průměrným stavem zaměstnanců (Pro prokázání nově vzniklých pracovních míst bude současný stav zaměstnanců u příjemce dotace za aktuálně uzavřený rok, nebo nastalé kratší období roku, porovnán s průměrným stavem zaměstnanců v pracovním poměru v podniku za posledních dvanáct uzavřených měsíců), je to bohužel pouze její pochybení. Žalobkyně v podané žalobě ostatně ani nesporuje, že z Metodiky plyne, že se hodnotí udržení všech pracovních míst a nikoliv pouze nově vzniklého pracovního místa, když namítá, že jí nebylo známo, že se má podle Metodiky postupovat. Jak již bylo zdůrazněno, přímo v žádosti je odkaz na Metodiku uveden. Zároveň kromě samotné žádosti o dotaci je i v Pravidlech (část B, kapitola 5, bod 7) uvedeno, že se při zavázání se ke splnění tohoto preferenčního kritéria postupuje podle Metodiky.

30. Soud uzavírá, že nevěděla–li žalobkyně o tom, že se při hodnocení splnění podmínek daného preferenčního kritéria postupuje podle Metodiky, nelze to přičítat správním orgánům, jelikož odkaz na Metodiku byl v dokumentech, které se zavázala dodržovat, dostatečně srozumitelný. Žalobní námitka, že odkaz na Metodiku nebyl srozumitelný, je nedůvodná.

31. Namítá–li žalobkyně, že jí bylo ze strany MAS sděleno, že pro naplnění preferenčního kritéria musí zřídit jedno pracovní místo, a to po celou dobu udržet, toto tvrzení nijak nedokládá a neprokazuje. I kdyby toto tvrzení žalobkyně prokázala, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k otázce legitimního očekávání v bodě [80] usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132, č. 1915/2009 Sb. NSS, uvedl, že „jasná (pochybnosti nevzbuzující) slova zákona samozřejmě předčí (překonají) jakékoliv očekávání, ať už vzniklo jakkoliv“. Soud si uvědomuje, že v nyní posuzované věci žádost o poskytnutí dotace ani Pravidla nejsou „slova zákona“, avšak tento názor rozšířeného senátu je možné vztáhnout šířeji i na nyní posuzovanou věc. I kdyby tak MAS skutečně žalobkyni ubezpečil, že k naplnění preferenčního kritéria postačí vytvořit a udržet jedno pracovní místo, nemohlo by to převážit nad zcela jasným odkazem na Metodiku a tam dostatečně srozumitelným zněním porovnání s průměrným stavem zaměstnanců. I tato námitka je tak nedůvodná.

32. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný neměl odmítnout její argument, že sankce je přímým ohrožením její ekonomické stability. S tímto názorem soud rovněž nesouhlasí. Jak již uvedl žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí (bod 50), sankce spočívající v povinnosti vrátit dotaci není trestně–správní právní povahy, proto se neposuzují majetkové poměry příjemce dotace ani není možné přistoupit k moderaci částky k vrácení (bod [56] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2024, čj. 5 Afs 108/2022–57). Je tak v zásadě nepodstatné, že vrácením dotace dojde k ohrožení ekonomické stability žalobkyně. Soud rovněž doplňuje, že žalobkyně své tvrzení o ohrožení ekonomické stability nijak nedokládá a nečinila to ani ve správním řízení.

33. Žalobkyně rovněž namítala, že postup správních orgánů byl formalistický, když jedno pracovní místo zřídila a udržovala jej. Dle městského soudu žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečně vysvětlil, že postup správních orgánů formalistický nebyl. Žalovaný uvedl, že neobdržela–li by žalobkyně body za preferenční kritérium, které nesplnila, nebyla by jí dotace vůbec přiznána, jelikož by nesplnila ani minimální počet bodů stanovených MAS. S tímto názorem soud souhlasí. Opačný postup by byl nespravedlivý vůči jiným žadatelům o dotaci, kteří jsou z důvodu zavázání se k udržení pracovních míst potenciálně povinni vynakládat nemalé finanční prostředky k jejich udržení, nebo i vůči žadatelům, kteří si vyhodnotili, že toto preferenční kritérium není možné splnit a o dotaci nepožádali, či ji z důvodu menšího počtu bodů neobdrželi.

34. Ze stejných důvodů soud souhlasí i s názorem žalovaného, že sankce ve výši povinnosti vrátit celou poskytnutou dotaci odpovídá míře porušení dotačních podmínek. Dle soudu je na věc aplikovatelný žalovaným uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. 10 Afs 354/2017–40. V tomto rozsudku se kasační soud vyjadřoval k zásadě přiměřenosti výši sankce. Uvedl následující: „Rozhodnou okolností pro stanovení odvodu v plné výši bylo, že stěžovatelka by na dobrodiní dotace vůbec nedosáhla, pokud by v žádosti o dotaci nepřislíbila, že v sledovaném období bude vykazovat obrat o 10 % vyšší, než byl její obrat v roce 2007. I z protokolů o hodnocení projektu založených spisů je patrné, že stěžovatelka za splnění specifického kritéria nárůstu obratu obdržela body, bez nichž by se nepřehoupla přes práh, který dělil dotací podpořené projekty, a projekty nepodpořené. V tomto případě se nejednalo o žádné administrativní či zanedbatelné pochybení […] Stěžovatelka nenaplnila jeden ze stěžejních monitorovacích indikátorů, na základě nichž je sledována úspěšnost veřejnými zdroji podpořených projektů. […] Pokud je v konečném důsledku nesplnila [dotační podmínky, pozn. městského soudu], naopak ona získala bezdůvodnou konkurenční výhodu oproti jiným soutěžitelům na relevantním trhu, kteří si – vědomi rizika spojeného s čerpáním dotací – žádný obdobný mechanismus či stroj nemohli pořídit z vlastních zdrojů. Nutno dodat, že dotace by rozhodně neměly sloužit ke generování neopodstatněných tržních výhod a příležitostí. […] Proto nezbývá, než zopakovat, že v posuzované věci stěžovatelka svobodně uzavřela smlouvu o poskytnutí dotace, nesplnila ale podmínku, k níž se v této smlouvě sama zavázala. Nyní proto musí nést důsledky s tím spojené, které rovněž byly jasně sjednány.“ K tomu soud dodává, že i v samotných Pravidlech (konkrétně v Metodice) je uvedeno, že nesplní–li příjemce dotace ve stanovené lhůtě opatření k nápravě, bude muset vrátit dotaci v plné výši („V případě, že příjemce dotace opatření k nápravě ve stanovené lhůtě nesplní, nebo jej následně opět poruší během lhůty trvání závazku, bude příjemci dotace uložena sankce C, tedy vrácení dotace v plné výši.“). Žalobkyně byla přitom ke zjednání nápravy vyzvána opatřením ze 16. 12. 2022, avšak toto opatření nesplnila. Městský soud tak uzavírá, že námitka nepřiměřenosti výše sankce je nedůvodná.

35. Namítá–li žalobkyně, že zákaz disponovat s jinými pracovními místy by byl nepřiměřeným rozšiřováním podmínek poskytnuté dotace, je nutné zopakovat, že to byla žalobkyně sama, kdo se zavázal splnit dané dobrovolné kritérium. Žalobkyně sice uvádí, že ad absurdum by musela uměle udržovat pracovní místa, v opačném případě by o dotaci přišla, to je však realita jejího dobrovolného závazku. Nejedná se o situaci ad absurdum.

36. Výše soud vypořádal všechny v žalobě vznesené námitky, které výslovně směřovaly proti rozhodnutí žalovaného. Co se týče dalších námitek vznesených v žalobě, jež jsou však pouze zopakováním odvolacích námitek, soud pro stručnost odkazuje na žalobou napadené rozhodnutí, kde se žalovaný s danými námitkami vypořádal (viz i rekapitulace názorů žalovaného zejména v bodě [7] tohoto rozsudku). Není přitom smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené (viz judikatura citovaná v bodě [8] tohoto rozsudku). Žalobkyně ostatně ani v podané žalobě nenamítá, že by se žalovaný s jejími odvolacími námitkami nevypořádal. Namítá pouze, že s nimi nesouhlasí. Za takové situace je dle městského soudu dostatečné na tyto názory odkázat, jelikož se s nimi soud ztotožnil.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

37. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

38. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle § 60 odst. 7 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal.