5 C 101/2014-310

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený [titul] [jméno] [jméno] bytem [adresa] doručovací adresa [adresa] proti žalovaným: ; 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalované] ; 2. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalované] ; 3. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalované] ; 4. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] ; 5. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalované] všichni zastoupeni advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem zdi postavené na parc. st. [číslo] sousedící s nemovitostí žalovaných [adresa], vše v katastrálním území a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 84 865 Kč, k rukám jejich zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 1 666 Kč na účet Okresního soudu ve Svitavách [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 4. 2014 domáhal určení, že je výlučným vlastníkem zdi, která je postavena na jeho pozemku - parcele st. [číslo] – a která sousedí s nemovitostí žalovaných [adresa] v obci [obec]. Žalobce je vlastníkem domu [adresa] na parcele st. [číslo] žalovaní jsou spoluvlastníky domu [adresa] na parcele st. [číslo]. Mezi jejich domy se nachází nosná sousedící zeď, která je dle názoru žalobce v jeho výlučném vlastnictví a nejedná se o zeď společnou s žalovanými. Přesto žalovaní bez jeho souhlasu provedli stavební práce spočívající ve vestavbě nové bytové jednotky a opravě střechy - výměna krovu a krytiny, čímž došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce, neboť úžlabí mezi domy se nachází na pozemku žalobce a na zdi ve vlastnictví žalobce. Žalobce odkázal na znalecký posudek [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 31. 1. 2008, který byl zpracován v rámci řízení vedeného u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 106/2006, a ve kterém se žalobce domáhal po žalovaných odstranění nepovolených stavebních úprav, tedy odstranění nadezdívky středové zdi mezi domy [adresa] a uvedení střechy a venkovní omítky domu [adresa] do původního stavu. Z důvodu stavebních úprav žalovaných, zasahujících do vlastnického práva žalobce, měl žalobce za to, že je zde dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví zdi postavené mezi domem žalobce a domem žalovaných. Další tvrzení a důkazní návrhy předložil žalobce soudu dne 1. 8. 2018, kdy opětovně poukázal na projektovou dokumentaci z roku 1930, ze které vyplývá, že obvodová zeď domu [adresa] již v té době stála a bylo s ní nakládáno jako s výlučným vlastnictvím žalobce. Žalovaní žádnou dobovou dokumentaci nedoložili. Dozdívkami ze strany žalovaných došlo k vytvoření falešného zdání, že zeď je alokována taktéž na jejich pozemku, dopouštěli se však pouhého dostavování žalobcovy zdi. Z historických událostí, zejména z požáru v roce [číslo] žalobce dovozoval, že oba domy, žalobce i žalovaných, lehly v té době popelem a byly nově vystavěny, u domů [adresa] došlo k výstavbě zcela nového podloubí. Původní zdivo tedy bylo zbouráno a zeď byla nově vystavěna na náklad právních předchůdců žalobce.

2. Žalovaní nesouhlasili s podanou žalobou s tím, že mezi domy [adresa] se nachází jedna společná zeď, tedy rozhrada, která je společná pro vlastníky obou domů. [anonymizována dvě slova] [adresa] byl vystavěn kolem roku [číslo] a při požáru [obec] v roce [číslo] nedošlo k destrukci tohoto domu, jak se mylně domnívá žalobce. Shořela střecha, ale obvodové zdi zůstaly zachovány, a to až do výše druhého nadzemního podlaží (první patro nad přízemím), kdy ohořelost kamenného zdiva zjistili žalovaní při rekonstrukci domu v letech 1991 [číslo] O destrukci lze naopak uvažovat u domu [adresa], a to zejména pro jiný tvar klenby, která se opakuje i u ostatních domů v řadě. Na domě [adresa] je navíc umístěn od nepaměti obrázek [příjmení] [jméno], patrona hasičů a ochránce před požáry, a z vyprávění pamětníků se traduje, že se tak stalo právě na památku toho, že dům [adresa] jako jediný z řady měšťanských domů neshořel do základů. V letech 1920 a 1930 byla středová zeď mezi domy již vystavěna a byla na ní uložena střešní konstrukce domu [adresa] a část tohoto původního trámu položeného na středové zdi mezi domy je v dnešním obývacím pokoji v druhém nadzemním podlaží domu [adresa]. Střešní konstrukce mezi domy [adresa] nebyla nijak dotčena stavebními úpravami domu [adresa] v letech 1920 1930. Původní střešní konstrukce [adresa] byla zbudována dávno před rokem 1920 a byla nahrazena až novou střešní konstrukcí v roce 2000. Při rekonstrukci domu v 90. letech bylo jasně patrné, že kamenná zeď končí nad přízemím a dále pokračuje zeď z cihel. Zeď v přízemí je stavěna tak, že obsahuje klenby, které se dělaly proto, aby klenba rozkládala sílu budoucího zatížení do stran, neboť v patrech se dělaly pouze dřevěné stropy, které neměly takovou nosnost jako dnešní betonové stropy. Středová zeď sloužila od okamžiku svého vzniku pro oba domy a nejsou zde žádné znaky, nápisy či jiné pomůcky, které by toto vyvracely. Důkazní břemeno ohledně vyvratitelné domněnky rozhrady podle §§ 854-857 o. z. o. stíhá toho, kdo tvrdí své výlučné vlastnictví, tedy žalobce.

3. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 3. 11. 2014, č. j. 5 C 101/2014-53, žalobu zamítl s odůvodněním, že zeď mezi domy [adresa] je ve společném vlastnictví vlastníků těchto sousedících domů. Věc posoudil podle ust. § 854 o. z. o., vzal za prokázané, že mezi domy se nachází pouze jedna zeď, která se v přízemí nachází na pozemku žalobce st. parc. [číslo] i na pozemku žalovaných st. parc. [číslo]. Jedná se o historické domy na náměstí v [obec], u nichž nelze doložit, kdy byly původně postaveny.

4. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 27 Co 79/2015-77, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že pokud se zeď nachází na pozemku žalobce i žalovaných a není k dispozici žádný důkaz o tom, že by navzdory své poloze byla ve výlučném vlastnictví vlastníka jen jednoho z domů, nelze než učinit závěr, že předmětná zeď je ve spoluvlastnictví obou. Stejně tak není možné, aby zeď při svém průchodu různými podlažími domů procházela postupně rozdílnými právními režimy, tedy že by v prvém nadzemním podlaží byla ve společném vlastnictví a ve druhém nadzemním podlaží s ohledem na své odchýlení od původní základnové linie pouze ve výlučném vlastnictví žalobce.

5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 11. 2016, č.j. 22 Cdo 3706/2015-96, odmítl dovolání žalobce, neboť v otázce, zda předmětná zeď v části nacházející se nad pozemkem žalobce může být v jeho výlučném vlastnictví, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2097/2006, 5 Ob 190/63, 22 Cdo 3700/2009, 22 Cdo 2097/2006 a další. Nejvyšší soud odkázal na ust. § 854 o. z. o. z roku [číslo] ohledně právní úpravy rozhrad s tím, že spoluvlastnictví rozhrad je spoluvlastnictvím neděleným s ideálními podíly. Vyvratitelná domněnka společného vlastnictví rozhrad obsažená v § 854 o. z. nachází své uplatnění zejména v případech, kdy zdi, případně jiné rozhrady, na pozemcích stály od nepaměti a nemohou být již vyjasněny jejich vlastnické poměry. Pokud byla zeď postavena, tak jakékoliv dostavování (zvyšování) je pouze dostavování původní zdi a nelze příčně hovořit o různých vlastnících zdi. Shodný závěr pak platí i pro ty případy, kdy v určité své části se v důsledku výstavby zeď nachází pouze nad jedním z pozemků. Ustanovení § 857 o. z. o. míří na případy, kdy je rozhrada postavena takovým způsobem, že jsou její stavební prvky umístěny pouze na jednu stranu. Takový závěr však v řešené věci učinil nelze.

6. Ústavní soud nálezem ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. IV ÚS 233/17, zrušil všechna předchozí rozhodnutí s tím, že bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces, neboť soudy neprovedly stěžovatelem navrhované důkazy a ani neodůvodnily jejich zamítnutí. Jedná se o tzv. opomenuté důkazy a tato vada zakládá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Ústavní soud rovněž nebyl přesvědčen o tom, že by tvrzení a důkazy předestřené v řízení před civilními soudy byly v daném případě plně dostačující k učinění závěru, kdo je vlastníkem předmětné zdi, takže bylo na místě poučení ve smyslu ust. § 118 a odst. 2 o. s. ř. K samotnému právnímu hodnocení věci se Ústavní soud nevyjádřil.

7. Přestože se strany snažily v roce 2019 dohodnout na mimosoudním řešení sporu, k dohodě nedošlo.

8. Okresní soud po vrácení věci Ústavním soudem i z důvodu změny v obsazení soudu ve smyslu ust. § 119 odst. 3 o. s. ř. sdělil obsah celého spisu a listin a důkazů dosud provedených, a to při jednání dne 17. 3. 2021. Přitom dospěl k závěru, že za účelem náležitého objasnění skutkového stavu je vhodné nechat vypracovat nový znalecký posudek, jehož úkolem bude stanovit, zda mezi domy [adresa] se nachází pouze jedna zeď či zdi dvě, jaká je šířka této zdi v jednotlivých podlažích domů a na jakém pozemku je tato zeď či zdi umístěna. Mimo dříve provedené důkazy bylo provedeno rovněž další dokazování listinnými důkazy i šetření na místě samém.

9. Soud opětovně dospěl k závěru, že s ohledem na dlouhodobé spory mezi účastníky je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví zdi, neboť správní řízení mezi účastníky je přerušeno právě do doby pravomocného rozhodnutí civilního soudu o určení vlastnictví zdi. Spor o vlastnictví zdi byl přitom vyvolán stavebními úpravami žalovaných, kteří provedli nadezdívku středové zdi, udělali novou střechu a posunuli úžlabí mezi domy více nad dům žalobce. Odstranění stavby a uvedení střechy domu a venkovní omítky domu do původního stavu se žalobce domáhal v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 106/2006, ve kterém byl zpracován rovněž znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení].

10. Soud provedl důkaz znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 31. 1. 2008 jakožto listinným důkazem, a z tohoto zjistil, že předmětem požadavku soudu bylo zjistit zejména na jakém pozemku je situováno úžlabí mezi domy [adresa], které bylo nově vybudováno žalovanými. Předmětem požadavku soudu nebyla ani tak zeď v přízemí mezi domy [adresa], neboť jak uvedl znalec, tato je historická a žádná ze zúčastněných stran ji nezpochybňovala, a navíc do ní nebylo ani zasahováno. Byla tedy řešena hlavně zeď nacházející se v „ prvním patře“. Znalec dospěl k závěru, že mezi domy [adresa] je pouze jedna zeď a tato zeď se v přízemí mezi domy [adresa] nachází na obou st. parc. [číslo] i [anonymizováno], jak vyplývá z provedeného měření. V 1. patře, přesněji řečeno mezi sociálním zařízením a chodbou na [adresa] a pokojem a chodbou na [adresa] s ohledem na skutečnost, že znalci nebylo umožněno provést sondy do hraničního zdiva, dospěl k závěru, že se jedná o jednu zeď o šířkách dle projektu z roku 1920, tedy o tl. 0,45 m v části blíže k náměstí a 0,3-0,36 m směrem do zahradní části. Znalec uvedl, že v 1. patře se sporná zeď nachází na stavební ploše 418. Přestože znalecký posudek obsahoval souřadnice bodů z měření a v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 10 C 106/2006 byl proveden i výslech znalce, soud považoval za vhodné zpracovat nový znalecký posudek, který by se zaměřil zejména na prostor přízemí mezi domy, a dále spornou zeď názorně zakreslil ve vztahu k vlastnické hranici, neboť pro určení vlastnického režimu zdi považuje soud za podstatné to, na kterém pozemku či pozemcích byla zeď založena a vystavěna.

11. Z publikace [anonymizováno] [územní celek] od autora [jméno] [příjmení] z roku [číslo] na str. 330 a rovněž z [anonymizováno] [územní celek] [číslo] vyplývá, že dne 3. září [číslo] v 8 hodin večer vyšlehl oheň z domu [číslo] od něj v důsledku prudkého větru se vzňalo 180 měšťanských domů a dva obecní domy.

12. Z protokolu ze dne 25. 4. 1930 sepsaného u purkmistrovského úřadu v [obec] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žádal o povolení zřízení nového krovu nad domem [adresa], nového schodiště a světlíku a k tomu byla přiložena rovněž dokumentace z r. 1930 obsahující plán na zřízení nového schodiště, světlíku a krovu. Tato dokumentace se týká sloučení domů [adresa] v jeden dům [adresa], o výstavbě obvodových zdí domu [adresa] zde však není žádná zmínka a ve vztahu k vlastnictví sporné zdi tak nelze na základě těchto dokumentů učinit žádný závěr. O scelení domů [adresa] v jeden vypovídá rovněž odhad obytných a obchodních domů [adresa] manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] ze dne 30. 10. 1958, ve kterém jsou uvedeny rovněž výměry jednotlivých místností v domě [adresa]. Stáří domů bylo odhadnuto na [číslo] let. Výměra stavební parcely byla uvedena 257,40 m2, podle současného výpisu z katastru nemovitostí pak má parc [číslo] výměru 287 m2 O stěně mezi domy [adresa] se zde nehovoří. Průvodní zpráva [anonymizována čtyři slova] z roku 1959 pak hovoří o tom, že obou domů [adresa] se dotknula přestavba loubí a fasád podle plánu [anonymizováno]. [příjmení] z roku [číslo].

13. Z kupní smlouvy na koupi domu [adresa] z 30. srpna 1976 soud zjistil, že obvodové zdi domu zde nejsou žádným způsobem řešeny. Pokud jde o výměru parc. [číslo] pak tato byla uvedena o výměře 199 m2, podle současného výpisu z katastru nemovitostí pak má parc [číslo] výměru 193 m2.

14. Z technické zprávy [právnická osoba] ze dne 21. 5. 2014 soud zjistil, že tato se týká výpočtu výměry úžlabí mezi domy [adresa] ve vztahu k vlastnické hranici mezi pozemky par. [číslo]. Z přílohy [číslo] této zprávy vyplývá, že osa úžlabí se nachází ve vztahu k vlastnické hranici pozemků převážně na pozemku parc. [číslo] tedy nad domem žalobce, byť je patrné, že ve směru od náměstí se osa úžlabí nachází stejnou měrou rovněž nad domem žalovaných a dále se směrem do zahrady stáčí nad dům žalobce.

15. Z technické zprávy [právnická osoba] ze dne 16. 10. 2018 soud zjistil, že tato se týká zaměření stavu chodby v domě [adresa], přitom z této zprávy není zřejmé, zda se jedná o chodbu v přízemí, či v dalších patrech domu. Ze samotného zákresu chodby je patrné, že zeď mezi domy [adresa] se nachází na vlastnické hranici mezi parc. [číslo] není však opět zřejmé, jaká je tloušťka této zdi, respektive není zaměřena na parc. [číslo]. Zakreslení chodby v domě žalobce tak nevypovídá nic konkrétního o stěně mezi domy žalobce a žalovaných, kromě toho, že tato se viditelně musí nacházet ve větší či menší míře na vlastnické hranici.

16. V protokolu z jednání konaného dne 17. 1. 2002 na [anonymizována dvě slova] v [obec] je uvedeno, že projektová dokumentace žalovaných v části řešení střechy ze strany domu [adresa] nebyla úplná. Není zde totiž dořešena návaznost provedení zastřešení domu [adresa] s úžlabím k domu [adresa], a pokud stavební úřad na základě takové dokumentace stavbu povolil, došlo k tomu, že byla dotčena i střecha domu [adresa], na jehož střešní konstrukci je uložena konstrukce úžlabí. Nedostatek zde vyplývá z neúplnosti řešení projektové dokumentace, na kterou stavební úřad správně nereagoval a bez dalších opatření stavbu povolil. Úžlabní konstrukce, prováděná těmito stavebníky, ve skutečnosti spočívá na stavbě souseda. Uvedený nedostatek bude ref. RR motivovat k oznámení o zahájení řízení podle § 65 správního řádu (přezkoumání vydaného stavebního povolení), s cílem zásahu do stability právní moci vydaného stavebního povolení.

17. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] ze dne 27. 1. 2022 a výslechu znalce při jednání dne 27. 4. 2022 soud zjistil následující skutečnosti. Úkolem znalce bylo určit šířku zdi postavené mezi domy [adresa], a to v jednotlivých podlažích domů a současně tuto zeď názorně zakreslit ve vztahu k vlastnické hranici mezi pozemky parc. [číslo]. Druhým úkolem znalce bylo určit, zda se v přízemí domů jedná o jednu společnou zeď nebo o zdi dvě. Součástí znaleckého posudku jsou listy [číslo] přitom list [číslo] zachycuje šířku zdi a její polohu v přízemí, list [číslo] šířku zdi a její polohu v prvním patře a list [číslo] průmět zdi v jednotlivých patrech ve vztahu k vlastnické hranici. Z detailu zdi v přízemí (list [číslo]) je patrné, že šířka zdi se pohybuje od 0,65 m v nejužším místě po 1,13 m v nejširším místě. Při porovnání členitosti této zdi v domě žalobce a rovněž jejího umístění ve vztahu k vlastnické hranici dospěl soud k závěru, že měření provedené znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] se shoduje s měřením provedeným [anonymizováno] [obec] ze dne 16. 10. 2018, kdy tito zaměřovali chodbu v domě [adresa] (jednalo se tedy o zeď v přízemí). Z listu [číslo] vyplývá, že zeď v přízemí kopíruje po celé její délce vlastnickou hranici pozemků parc. [číslo] v nejužším bodě dokonce zasahuje pouze na pozemek žalovaných. Je rovněž patrné, že zeď má tvar oblouku, zatímco vlastnická hranice je vedena jako přímka mezi dvěma krajními body. Tomu odpovídá rovněž vysvětlení znalce při jednání dne 27. 4. 2022, který uvedl, že měšťanské domy se stavěly po blocích a v té době, tedy někdy v období 16. století, nebylo možné určit vlastnické hranice, neboť k tomu neexistovaly přesné informace. První záznam o vlastnických hranicích obsahuje císařský otisk z let [číslo], což byl první výstup z mapování, které bylo prováděno s tehdejší přesností přibližně 2,8 m. Tento císařský otisk se stal podkladem pro další mapování, které v [obec] probíhalo v roce 1905 [číslo], a které prováděl doktor [příjmení]. Tehdy došlo k zaměření hranice na začátku a na konci pozemků a mezi těmito body se udělala přímka, nicméně žádným způsobem nebyla řešena vlastnická hranice uprostřed těchto pozemků. Na listu [číslo] je znázorněna zeď v 1. patře, tato zeď má rovněž nepravidelný tvar, nekopíruje tedy tvar zdi v přízemí, pokud jde o její šířku, tak ta se pohybuje od 0,49 m v nejužším místě po 1,22m. Její umístění ve vztahu k vlastnické hranici je znázorněno na listu [číslo] ze kterého vyplývá, že rovněž tato zeď většinou své délky kopíruje vlastnickou hranici, pouze v místě kde se zužuje na šířku cca 0,5 m se odchyluje na pozemek žalobce. Naopak v místě své šířky okolo 1,2 0 se nachází v rozsahu 0,96 m na straně žalovaných a pouze 17 cm na straně žalobce. Průmět zdi ve vztahu k vlastnické hranici v přízemí a v prvním patře je znázorněn na listu [číslo]. Přestože znalci bylo uloženo, aby zpracoval ve znaleckém posudku šířku zdi a její umístění ve všech podlažích domů, z jeho výslechu vyplynulo, že znalec neprováděl měření zdi v podkroví domu, kde byla prováděna rekonstrukce a zateplení zdi sádrokartonem. Znalec tedy nezjišťoval šířku zdi a šířku zateplení zdi v podkroví domu žalovaných, přestože soudem mu bylo jasně sděleno, že pokud žalovaní nebudou souhlasit s provedením sond v místech, kde se nachází sádrokarton, má zaměřit zeď i se sádrokartonem a jeho šířku následně odečíst na základě předložené stavební dokumentace ze strany žalovaných (viz. úřední záznam ze dne 29. 11. 2021). Znalec se ve znaleckém posudku omezil pouze na konstataci, že nebylo prováděno dělání sond do sádrokartonu, neb znalec nedisponuje žádnou technikou, kterou by dokázal uvést vše do původního stavu, a úkol zadaný soudem tedy v této části nesplnil. Znalci bylo rovněž uloženo, aby určil, zda se v přízemí domů jedná o jednu společnou zeď nebo o zdi dvě, stojící hned vedle sebe. Znalec k tomu ve znaleckém posudku uvedl, že po mnoha dotazech a jednání s odborníky stavebních prací došel k závěru, že provedení vrtaných sond není možné. Jelikož se jedná o zeď kamennou, jakákoliv vrtaná sonda by velice narušila statiku obou domů, nemluvě o finanční nákladnosti prováděné práce. U svého výslechu pak doplnil, že po seznámení se se spisem zjistil, že provedení sond trubkovým vrtákem není možné. Jelikož základem domu je kamenná zeď, sonda do takové zdi by stála přibližně 150 000 až 200 000 Kč, ale zejména by došlo k narušení statiky domu. Na místě samém tedy nebyl pomocí sond schopen ověřit, zda se jedná o jednu či dvě kamenné zdi, stojící těsně vedle sebe, nicméně z tvaru této zdi v přízemí, která má kónický tvar ve směru na pozemek žalovaných a rovněž z maximální šířky této zdi, není pravděpodobné, že by se mohlo jednat o dvě zdi postavené vedle sebe. Pokud je zeď v přízemí široká přibližně 90 cm, pak není možné, aby v tehdejší době byly postaveny dvě zdi pouze v šířce 40 cm, neboť takováto šířka by nebyla možná z hlediska únosnosti domu. Kónický tvar zdi rovněž svědčí o tom, že v 1. patře se stavěla zeď užší, neboť na ni již nebyl takový tlak jako v přízemí domu. Pokud by došlo k odstranění části zdi dle vlastnické hranice, oba domy by spadly.

18. Pokud jde o hodnocení předloženého znaleckého posudku, pak znalec dodržel do značné míry uložené zadání ve vztahu k otázkám [číslo] neboť určit šířku zdi mezi domy [adresa] v přízemí a v prvním patře domů a tuto rovněž názorně zakreslil ve vztahu k vlastnické hranici. Jeho závěry mají oporu v provedeném měření, a pokud jde o zaměření zdi v přízemí, v podstatě se jeho závěry shodují s měřením provedeným [anonymizováno] [obec] dne 16. 10. 2018. Znalec nezměřil šířku zdi a její umístění v podkroví domů, přestože měl za úkol zpracovat i tuto část zdi. Soud však dospěl k závěru, že tento nedostatek znaleckého posudku nečiní znalecký posudek nepoužitelným, neboť v tomto řízení je pro určení vlastnického práva ke zdi podstatné především zaměření zdi v přízemí a její umístění ve vztahu k vlastnické hranici. Ostatní patra pak představují dostavování původní zdi a sdílejí osud zdi, na kterou navazují. Soud pouze pro úplnost požadoval zaměřit zeď v celé její výšce, tedy v jednotlivých podlažích domů, aby bylo jasně patrné, jakým způsobem se zeď vychyluje ať už nad pozemek žalobce či žalovaných. Z provedeného znaleckého posudku je však zřejmé, že rovněž zeď v 1. patře většinou své délky kopíruje vlastnickou hranici. Je možné, že v podkroví domů se zeď dále zužuje či vychyluje, musí však určitým způsobem navazovat na zeď v 1. patře a nemůže tedy stát zcela mimo tuto zeď pouze na pozemku žalobce. To však již není podstatné pro právní posouzení věci v tomto řízení, a proto rovněž soud návrh žalobce na doměření zdi v podkroví zamítl pro nadbytečnost. Pro právní posouzení věci, tedy pro určení vlastnického práva ke sporné zdi, je totiž dostačující zaměření zdi v přízemí domů. Pokud jde o odpověď znalce na druhou otázku, tedy zda se v přízemí domů jedná o jednu společnou zeď či o zdi dvě, pak tuto otázku ve znaleckém posudku znalec nezodpověděl s odkazem na nemožnost provedení sond, při svém výslechu nicméně odůvodnil závěr, že z tvaru této zdi v přízemí, která má kónický tvar ve směru na pozemek žalovaných a rovněž z maximální šířky této zdi, není pravděpodobné, že by se mohlo jednat o dvě zdi postavené vedle sebe. Poloviční šířka zdi by nebyla možná z hlediska únosnosti domu. Kónický tvar zdi rovněž svědčí o tom, že v 1. patře se stavěla zeď užší, neboť na ni již nebyl takový tlak jako v přízemí domu. Přestože soud částečně sdílí výhrady žalobce, že nemožnost provedení sond do kamenné zdi nebyla ze strany znalce žádným způsobem doložena, má za to, že trvání na provedení sond by bylo nadbytečné, částečně rizikové a možná zbytečně nákladné. Skutečnost, zda se jedná o jednu kamennou zeď či dvě zdi stojící hned vedle sebe lze podle soudu určit i z jiných skutečností, než pouze z vrtaných sond, a to konkrétně z tvaru a šířky této zdi, jak vyplývá z předloženého znaleckého posudku a doplnění znalce při jednání. Z listu [číslo] posudku vyplývá, že zeď v přízemí má ve svém nejužším bodě šířku pouze 0,65 m a je tedy prakticky nemožné, aby se jednalo o dvě zdi vedle sebe o šířce pouhých 32,5cm, neboť taková kamenná zeď by neunesla tlak celého domu. Skutečnost, že se jedná o kamennou zeď, byla ověřena soudem při místním šetření a rovněž při ohledání za účasti znalce. O tom, že se jedná pouze o jednu zeď, dále svědčí rovněž její kónický tvar a klenby, které měly za úkol rozkládat zatížení domu do stran. Nepravidelný tvar zdi pak svědčí o tom, že se skutečně jedná o historickou zeď, přitom tento nepravidelný tvar se nachází jak na straně žalobce, tak na straně žalovaných. Soud proto dospěl k závěru, že ostatními skutečnosti, i bez provedení sond do kamenné zdi, bylo dostatečně prokázáno, že se jedná o jednu kamennou zeď a nikoliv o zdi dvě, a proto pro nadbytečnost zamítl další důkazní návrhy žalobce i žalovaných, které měly ověřit či vyvrátit tvrzení, že se jedná o jednu zeď.

19. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. [anonymizována dvě slova] [adresa] na [anonymizována dvě slova] v [obec] jsou historické domy, u kterých není přesně známo, kdy byly postaveny. Z historických podkladů se podává, že byly vystavěny někdy v polovině 16. století. V té době neexistovaly přesné vlastnické hranice mezi domy, domy byly stavěny po blocích. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by dům [adresa], který vznikl sloučením původních domů [adresa], byl vystavěn jako první a dům [adresa] byl k němu dostavěn až později. Rovněž nebylo prokázáno, že by oba domy shořely až do základů při požáru v roce [číslo], naopak se jeví jako pravděpodobnější tvrzení žalovaných, že obvodové stěny domu [adresa] zůstaly zachovány, neboť ohořelé zdivo bylo zjištěno žalovanými při rekonstrukci domu v roce 1991 [číslo] a na domě [adresa] je umístěn obrázek [příjmení] [jméno], patrona hasičů a ochránce před požáry na památku toho, že dům [adresa] jako jediný z řady měšťanských domů neshořel do základů. Stavební dokumentace z roku 1920 a 1930 žádným způsobem nedokládá, že by stavebníkem zdi mezi domy [adresa] byl právní předchůdce žalobce. Mezi domy [adresa] se tedy nachází jedna kamenná zeď, jejíž šířka je od 0,65 m do 1,13 m, tato zeď je kónického tvaru s oblouky a dále nepravidelného tvaru s různými výčnělky na obou stranách. Zeď se po celé své délce táhne po vlastnické hranici mezi pozemky parc. [číslo] v jednom bodě se dokonce vychyluje pouze na pozemek žalovaných parc. [číslo]. Tato zeď se táhne do oblouku, zatímco vlastnická hranice je stanovena jako přímka mezi dvěma krajními body. První záznam o vlastnických hranicích obsahuje císařský otisk z let [číslo], což byl první výstup z mapování, které bylo prováděno s tehdejší přesností přibližně 2,8 m. Tento císařský otisk se stal podkladem pro další mapování, které v [obec] probíhalo v roce 1905 [číslo], a které prováděl doktor [příjmení]. Tehdy došlo k zaměření hranice na začátku a na konci pozemků a mezi těmito body se udělala přímka. Zeď v 1. patře je rovněž nepravidelného tvaru a šířky a prochází většinou své délky rovněž po vlastnické hranici.

20. Po právní stránce hodnotil soud spor mezi účastníky podle ust. § 854 a násl. obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. (dále jen o. z. o.), a to s ohledem na skutečnost, že domy stály již za účinnosti tohoto zákona a pravděpodobně byly postaveny i dříve.

21. Podle ust. § 854 o. z. o. brázdy, ploty dělané i samorostlé, ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky místa jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky.

22. Podle ust. § 857 o. z. o. je-li postavení rozhrady takovým, že cihly, latě nebo kamení jen na jednu stranu vyčnívají nebo svah mají, anebo jsou-li pilíře, sloupy, kůly, podpěry na jedné straně zapuštěny, jest v pochybnosti na této straně nedělené vlastnictví rozhrady, ač nevychází-li opak z oboustranného zatížení, zapuštění, z jiných známek nebo jiných důkazů. Také se pokládá za výlučného držitele zdi, kdo nesporně drží zeď ve stejném směru pokračující, stejně vysokou a tlustou.

23. Ustanovení § 854 o. z. o. stanoví domněnku společenství, neboli vyvratitelnou domněnku společného vlastnictví (spoluvlastnictví obou sousedů) pokud jde mimo jiné o zdi mezi sousedními pozemky, ledaže je tato domněnka vyvrácena nějakými znaky, nápisy, jinými známkami či pomůckami. Jedná se o demonstrativní výčet tzv. jednoduchých rozhrad mezi pozemky nezastavěnými i mezi stavbami. Tato domněnka může být ze strany žalobce vyvrácena jakýmikoliv důkazy. Domněnku svědčící proti spoluvlastnictví pak stanoví i ust. § 857 o. z. o., podle kterého se pokládá za výlučného držitele zdi, kdo nesporně drží zeď ve stejném směru pokračující, stejně vysokou a tlustou. Podle judikatury uvedené v Komentáři k československému obecnému zákoníku občanskému od autorů Roučka a Sedláčka, str. 660, rozh. nejv. soudu Gl. U. N. F. 3956 spoluvlastnictví na společné hraniční zde se vztahuje také na její zvýšení, jež provedl druhý spoluvlastník.

24. Pokud jde o ust. § 857 o. z. o., toto opět stanoví vyvratitelnou domněnku, a to výlučného držitele zdi či nerozděleného vlastnictví rozhrady, ovšem pouze v případech zde stanovených. Zákon vychází z toho, že jeden ze sousedů nedal by si patrně líbit, aby společná rozhrada byla opřena jen o jeho pozemek, nebo aby cihly, latě nebo kameny z rozhrady vyčnívaly nebo se klonily jen nad jeho pozemek. V případě zdi se muselo jednat o zeď ve stejném směru pokračující, stejně vysokou a tlustou, u které se předpokládalo, že byla jedním ze sousedů celá vystavěna, a poté se pokládá takový soused za výlučného držitele zdi.

25. Domněnka společného vlastnictví měla své opodstatnění, neboť jak již bylo uvedeno, až do počátku 20. století prakticky neexistovaly přesně zaměřené vlastnické hranice a tudíž nebylo možno ani přesně určit jako dnes, kde končí a kde začíná pozemek souseda. Domněnka společného vlastnictví se tak uplatní zejména v případech, kdy zdi, případně jiné rozhrady, na pozemcích stály od nepaměti a nemohou být již vyjasněny jejich vlastnické poměry (viz rozhodnutí rakouského nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 1963, sp. zn. 5 Ob 190/63).

26. V daném případě by tak žalobce musel vyvrátit domněnku společného vlastnictví, což se snažil prokázat tvrzením, že to byl právní předchůdce žalobce, který dům [adresa] vystavěl jako první a dům [adresa] byl pouze dostavěn k již stojící zdi na pozemku žalobce. Z provedeného dokazování však takový závěr o skutkovém stavu nevyplývá. Žádné znaky, nápisy, známky či pomůcky tuto skutečnost nedokládají, nebylo ani prokázáno, že by domy účastníků celé shořely v roce 1814 a rovněž tuto skutečnost nedokládá stavební dokumentace z roku 1920 a 1930. Ze zpracovaného znaleckého posudku nadto vyplývá, že zeď mezi domy [adresa] není postavena na pozemku žalobce, a to ani v nějakém větším rozsahu. Tato zeď kopíruje vytyčenou vlastnickou hranici. Stojí-li zeď na sousedních pozemcích různých vlastníků a byla-li zřízena před nebo za účinnosti o. z. o., pak k ní žádný ze sousedů nemohl již v důsledku zásady superficies solo cedit nabýt výlučné vlastnické právo výstavbou zdi; muselo jít o zeď společnou. Je lhostejné, zda hranice mezi pozemky probíhá zdí, nebo zeď střídavě zasahuje do obou pozemků. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1064/2020).

27. Společné vlastnictví zdi nevyvracejí ani skutečnosti, které předpokládá ust. § 857 o. z. o., neboť zeď nebyla postaveny takovým způsobem, že by cihly či kamení vyčnívaly pouze na stranu žalobce nebo že by pilíře byly zapuštěny pouze na straně žalobce. Naopak, i v tomto případě se výčnělky, oblouky a kónický tvar zdi vyskytují i na straně žalovaných. Žalobci pak nemůže svědčit ani domněnka věty druhé ust. § 857 o. z. o., neboť se nejedná o zeď, která by pokračovala ve stejném směru a byla stejně tlustá, naopak, zeď se značně klikatí a rovněž se mění její šířka. Rovněž se neprokázalo tvrzení, že by se v přízemí domů mohlo jednat o dvě samostatné zdi k sobě těsně přiléhající, tedy o tzv. dvojitou rozhradu.

28. Žalobci se tak žádným způsobem nepodařila vyvrátit domněnka o spoluvlastnictví sporné zdi. Spoluvlastnictví dělící zdi představuje spravedlivé uspořádání vztahu mezi vlastníky sousedních domů, neboť pro každého z nich plní zeď stejnou funkci – ukončuje jeho dům, a každý z nich má tudíž na jejím vlastnictví rovnocenný zájem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2005/2010).

29. Pokud jde o případné nástavby zdi, pak i dnes platí výše uvedená judikatura, že jakékoliv dostavování zdi sdílí právní režim původní zdi a nelze příčně hovořit o různých vlastnících jedné zdi, a to ani v případě, že by se zeď v důsledku výstavby vychýlila větší či menší měrou nad jeden z pozemků.

30. Soudu proto nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť žalobce není výlučným vlastníkem zdi mezi domy [adresa], ale naopak tato zeď je ve společném vlastnictví sousedů, respektive v podílovém spoluvlastnictví. Soud však žádným způsobem nepopírá skutečnost, že úžlabí na střeše mezi domy účastníků bylo realizováno v převážné míře nad pozemkem žalobce. Tato věc je však předmětem řízení před správními orgány, které k tomu musejí zaujmout své stanovisko.

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za současné aplikace ust. § 150 o. s. ř. Žalovaní měli ve věci plný úspěch a náležela by jim tak náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalovaných sestávaly z nákladů právního zastoupení advokátem, a to za řízení před soudem prvního stupně dle rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 11. 2014, č.j. 5 C 101/2014-53, ve výši 49 852 Kč, kdy se jednalo o 4 úkony po 2 000 Kč za zastupování každého z žalovaných dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), tedy celkem 10 000 Kč za úkon, 4 paušální výdaje po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 AT a DPH ve výši 21 %. Náklady na odvolací řízení činily dle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 11. 3. 2015, č.j. 27 Co 79/2015-77, částku 26 224 Kč, a to za dva úkony právní služby po 10 000 Kč, dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, cestovné ve výši 673 Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 400 Kč a DPH ve výši 21 %. V průběhu dovolacího řízení a řízení před Ústavním soudem žalovaným žádné náklady řízení nevznikly. Po zrušení shora uvedených rozsudků Ústavním soudem vznikly žalovaným náklady řízení ve výši 93 654 Kč, které sestávaly ze 7 úkonů právní služby po 10 000 Kč (vyjádření ze dne 28. 5. 2018, vyjádření ze dne 2. 11. 2018, účast na jednání dne 17. 4. 2019, jednání na místě samém dne 14. 5. 2019, a účast na jednáních dne 9. 9. 2019, 17. 3. 2021 a 27. 4. 2022), jednoho úkonu právní služby po 5 000 Kč dle ust. § 11 odst. 2 písm. f) AT (účast při jednání dne 30. 5. 2022, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí), 8 paušálních náhrad po 300 Kč a 21 % DPH. Cestovného a ostatních náhrad za ztrátu času se žalovaní vzdali. Celkem tak náklady žalovaných činily částku 169 730 Kč.

32. Soud však shledal, že jsou zde důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Jedná se o moderační nákladové právo soudu, které soud využije v případě, kdy by důsledná aplikace ust. § 142 o. s. ř. vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Soud zohlednil výjimečné okolnosti tohoto konkrétního případu, spočívající zejména v povaze věci a poměrech účastníků, a dospěl k závěru, že by bylo nespravedlivé uložit žalobci náhradu nákladů řízení žalovaným v plné výši, což by představovalo částku 169 730 Kč. Soud přihlédl zejména k tomu, že to byly stavební úpravy žalovaných, které vedly žalobce k uplatnění nároku, tedy k podání žaloby na určení vlastnictví zdi, neboť k tomuto ho vyzval sám stavební úřad a řízení do doby rozhodnutí civilních soudů přerušil. Žalobci proto nezbylo, než se domáhat určení vlastnictví zdi soudní cestou. Pokud jde o ostatní osobní, majetkové, sociální a zdravotní poměry na straně účastníků, pak je zřejmé, že žalobce je starší osobou (ročník 1934), jeho příjem tedy není nikterak vysoký, chodí za pomoci hůlky a ani při místním šetření nebylo zjištěno, že by jeho majetkové poměry byly v kontrastu s jeho věkem a zdravotním stavem. Osobní, majetkové a sociální poměry žalovaných jsou pak zcela jiné, neboť vyjma žalované č. 4 se jedná o osoby o generaci mladší, čemuž odpovídá i jejich majetková situace. Soud rovněž přihlédl k tomu, že vzhledem k počtu žalovaných spoluvlastníků se mimosmluvní odměna advokáta zvýšila na částku 10 000 Kč za úkon, přestože u jednoho účastníka by se jednalo o částku 2 500 Kč za úkon a fakticky se rovněž řízení účastnil osobně„ pouze“ druhý žalovaný. Soud proto dospěl k závěru, že jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, pro které přiznal žalovaným„ pouze“ polovinu náhrady nákladů řízení, na kterou by jinak měli právo, tedy částku 84 865 Kč. Z vyjádření zástupkyně žalovaných vyplynulo, že žalobce žalovaným již dříve uhradil přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 76 076 Kč, proto zbývá žalobci k úhradě částka 8 789 Kč. S ohledem na částku, kterou je třeba ještě žalovaným doplatit, pak stanovil soud lhůtu k plnění uložené povinnosti v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku, neboť se nejedná o částku nepřiměřeně vysokou (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Jednalo se o náklady na znalecký posudek [titul] [celé jméno znalce] ve výši 14 552 Kč a náhradu za účast [titul] [celé jméno znalce] u jednání dne 27. 4. 2021 ve výši 2 114 Kč, celkem o částku 16 666 Kč, která byla znalci přiznána pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2022, č. j. 5 C 101/2014-307. Žalobce zaplatil zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 15 000 Kč. V tomto rozsahu se jedná o spotřebovanou zálohu, která představuje náklady žalobce a zbývá k úhradě částka 1 666 Kč. Jelikož žalovaní měli ve věci plný úspěch, stíhá povinnost nahradit náklady řízení státu žalobce, proto soud uložil žalobci nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách částku ve výši 1 666 Kč, a to rovněž dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).