5 C 101/2018-388

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalobkyně] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] Za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně: ; [celé jméno vedlejšího účastníka], insolvenční správce žalobkyně sídlem [adresa vedlejšího účastníka] proti; žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 800 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 665 886,75 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 360 000 Kč od 19. 12. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 134 113,25 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 127 349 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalující na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. České republice Okresnímu soudu Brno-venkov se náhrada nákladů státu vůči žalobkyni nepřiznává.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov na náhradě nákladů státu částku 12 415,25 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 4. 2018 ve znění změn a doplnění se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 800 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 360 000 Kč od 19. 12. 2017 do zaplacení představující bezdůvodné obohacení žalované získané na úkor žalobkyně užíváním spoluvlastnického podílu žalobkyně ve výši id. nemovitostí, a to pozemku p. č. [anonymizováno] [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku p. [číslo] nacházejících se v obci a katastrálním území Neslovice, okres [okres] (dále jen„ nemovitosti“) v období od dubna 2015 do listopadu 2021, kdy žalovaná nemovitosti užívala výlučně s osobami žijícími s ní ve společné domácnosti (se svou početnou rodinou) bez právního titulu, aniž žalobkyni, a posléze insolvenčnímu správci žalobkyně, do majetkové podstaty, hradila jakoukoliv peněžitou náhradu.

2. Žalobkyně tvrdí, že je bývalou, v pořadí první manželkou [jméno] [příjmení], zesnulého [datum]. Za trvání tohoto manželství nabyli žalobkyně se [jméno] [příjmení] do společného jmění manželů nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, pro katastrální území a obec Neslovice, a to pozemek p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a pozemek p. [číslo] zahrada, stavbu [adresa žalované a žalobkyně], způsob využití rodinný dům, stojící na pozemcích p. č. St. [číslo] a p. č. St [číslo], kdy pozemek p. č. St. [číslo] není ve vlastnictví žalobkyně. Toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov z 28. 1. 1997, č. j. 4 C 404/95-31. Po rozvodu manželství žalobkyně a [jméno] [příjmení] k vypořádání jejich společného jmění nedošlo. Na základě zákonné domněnky jsou tak předmětné nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a zesnulého bývalého manžela žalobkyně, každému z nich náležel spoluvlastnický podíl o velikosti id. vzhledem k celku. Po rozvodu manželství byly nemovitosti užívány výlučně bývalým manželem žalobkyně, který uzavřel své druhé manželství dne [datum] s žalovanou. K nemovitostem, které žalovaná užívá bez souhlasu žalobkyně se svými rodinnými příslušníky, nemá žalobkyně přístup, nemá k dispozici klíče. Za užívání spoluvlastnického podílu žalobkyně nehradila žalovaná po celou dobu (a dříve ani její bývalý manžel) jakoukoliv částku, přestože žalobkyně hradí daň z nemovitostí a žalovanou (mimo jiné přípisem ze dne 23. 9. 2010) žádala, aby bylo hrazeno měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč. Jelikož na výzvu žalovaná nereagovala, žalobkyně se obrátila se svým návrhem na soud, řízení však bylo zastaveno usnesením z 12. 7. 2013, č. j. 5 C 269/2012-13. Jelikož dosavadní snaha žalobkyně o získání úhrady za užívání jejího spoluvlastnického podílu na nemovitostech výše nebyly efektivní, obrátila se na nynější právní zástupkyni, jejíž odměnu hradí děti žalobkyně, neboť sama je ve starobním důchodu, který nepostačuje ani k pokrytí základních životních potřeb. Přípisem z 30. 11. 2017 byla žalovaná vyzvána k úhradě bezdůvodného obohacení za období posledních 3 let, tj. od 29. 11. 2014 do 29. 11. 2017, v celkové výši 360 000 Kč, a to do 10 dnů od obdržení výzvy. Byla taktéž vyzvána k placení částky 10 000 Kč (představující dle žalobkyně polovinu ceny obvyklé v místě i čase za užívání srovnatelných nemovitostí) za každý další měsíc užívání spoluvlastnického podílu žalobkyně k 15. dni v měsíci. Žalobkyně zmínila rovněž probíhající řízení o určení dědického práva, jehož účastníky byla [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [celé jméno žalobkyně] [anonymizováno], a [jméno] [příjmení] na straně žalobců, a [jméno] [příjmení] a žalovaná [celé jméno žalované] na straně žalovaných.

3. Po řádném posouzení žádosti byla žalobkyně osvobozena od placení soudních poplatků usnesením podepsaného soudu z 18. 7. 2018, č. j. 5 C 101/2018-52, a to v rozsahu 90%.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, zpochybnila vlastnické právo žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu v rozsahu id. vzhledem k celku na nemovitostech výše uvedených. Zejména nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že za trvání manželství se zůstavitelem [jméno] [příjmení], nabyli tito manželé předmětné nemovitosti do společného jmění manželů, a tyto jsou v jejich podílovém spoluvlastnictví. Tvrdila, že veškeré nemovitosti s příslušenstvím nabyli do společného jmění manželů pouze žalovaná a její zesnulý manžel, a tudíž zákonná domněnka o podílovém spoluvlastnictví svědčí ve prospěch žalované.

5. V replice ze dne 28. 11. 2018 se k podání žalované s důrazným nesouhlasem vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že ani bývalý manžel žalobkyně nerozporoval její vlastnictví, žádost o zápis novostavby podával společně s žalobkyní, nikoliv s žalovanou, a to v roce 1999. To, že žalobkyně nebyla účastna dědického řízení po zemřelém [jméno] [příjmení], je dáno předmětem dědického řízení, mimo jiné v rozsahu spoluvlastnického podílu ve výši id. vzhledem k celku na nemovitostech patřících zesnulému. Námitky žalované má za účelově vznesené, zejména s ohledem na dobu 20 let, kdy v nemovitosti žalovaná bydlí jen se svou rodinou.

6. Řízení v posuzované věci bylo usnesením z 31. 10. 2019, č. j. 5 C 101/2018-115, které nabylo právní moci 21. 11. 2019, přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 105/2019, o určení vlastnictví, které bylo zahájeno k návrhu žalované.

7. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 2. 2020, č. j. 8 C 105/2019-82, jeho výrokem I. byl zamítnut návrh žalobkyně [celé jméno žalované], kterým se domáhala určení, že žalobkyně je, vedle [jméno] [příjmení], zemřelého 31. 12. 2009, a namísto žalované [celé jméno žalobkyně], vlastnicí spoluvlastnického podílu ideální k domu [adresa], stojícímu na pozemcích p. č. St. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří a p. č. St. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, zapsanému na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Neslovice u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov. Žalobkyně byla výrokem II. zavázána nahradit žalované na nákladech řízení částku 12 342 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 4. 2020.

8. V citovaném rozsudku ze dne 21. 2. 2020, č. j. 8 C 105/2019-82, soud v odůvodnění zrekapituloval, že za trvání manželství [celé jméno žalobkyně] se [jméno] [příjmení], které zaniklo k [datum], byl předmětný rodinný dům [adresa] v obci [obec] v takovém stavu, že jednoznačně a nezaměnitelně bylo patrno dispoziční řešení prvého nadzemního podlaží, když dům byl již užíván ve všech jeho podlažích (1 podzemní a 2 nadzemní podlaží). Stavba domu jako nové věci v právním smyslu byla za trvání manželství dokončena, byť nebyla zkolaudována. Na základě provedeného dokazování soud dále uzavřel, že [celé jméno žalobkyně] se svým manželem na základě kupní smlouvy z roku 1974 nabyli do jejich bezpodílového spoluvlastnictví pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], za trvání manželství získali stavební povolení na stavbu rodinného domu na tomtéž pozemku, kterou realizovali v 80. letech 20. století, v 90. letech byl dům dokončován. Vlastnictví k nové věci nabyli ve formě bezpodílového spoluvlastnictví manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] dle § 132 odst. 1 občanského zákoníku. Zánikem manželství zaniklo dle § 148 odst. 1 občanského zákoníku, i bezpodílové spoluvlastnictví manželů, které nebylo vypořádáno, do něhož dům náležel. Pro případ, že k vypořádání nedošlo do 3 let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví dohodou a nebylo ani provedeno jeho vypořádání rozhodnutím soudu na návrh podaný do 3 let od jeho zániku, platila právní domněnka podle § 149 odst. 4 občanského zákoníku, podle níž u nemovitých věcí se mělo za to, že tyto jsou v podílovém spoluvlastnictví, a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. S účinností od 1. 8. 1998 se bezpodílové spoluvlastnictví manželů přeměnilo na společné jmění manželů dle novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 91/1998 Sb. Tudíž ke dni 7. 3. 2000 (když rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 1. 1997, č. j. 4 C 404/95-31, o rozvod manželství, nabyl právní moci dne 7. 3. 1997), byl dům v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalované [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení], a zároveň tímto způsobem byla vlastnická práva k předmětnému domu evidována i v katastru nemovitostí. Právní hodnocení skutkového stavu zjištěného soudem vycházelo z četné judikatury soudů vyšších, která byla uvedena v bodě 15 citovaného rozsudku. V řízení pak nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné učinit závěr o tom, že spoluvlastnický podíl žalované na předmětném domě není ve vlastnictví žalované, nýbrž žalobkyně. Pro úplnost soud doplnil, že ač žalobkyně požadovala určení vlastnictví k domu, který označila jako dům [adresa] v [obec] na [parcelní číslo] na zastavěné ploše, zapsaný na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], soud zjistil, že tento dům stojí nejen na předmětném pozemku, nýbrž svou částí také na pozemku p. č. St. [číslo] a proto ve výroku upřesnil označení domu tak, že uvedl oba pozemky, na kterých dům stojí.

9. Soud poté pokračoval v přerušeném řízení po odpadnutí překážky, a to po právní moci usnesení č. j. 5 C 101/2018-128, ze dne 5. 5. 2020, které nabylo právní moci 28. 5. 2020.

10. Otázka vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu v rozsahu id. k předmětným nemovitostem byla tudíž jako otázka prejudiciální řešena ve zmíněném pravomocném rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 2. 2020, č. j. 8 C 105/2019-82, a bylo-li toto právo bylo zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným stavem. Byť výroky pravomocných rozsudků jsou obecně závazné pouze pro účastníky řízení, v němž byly vyhlášeny (§159a o. s. ř.), platí, že pro soud je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný potud, pokud posuzuje jako předběžnou otázku mezi účastníky, popř. mezi osobami, na něž byla subjektivní závaznost rozsudku rozšířena, právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím. Nutno konstatovat, že v tomto řízení byly žalovanou vzneseny shodné námitky jako v řízení předchozím, avšak soudu nebyly předloženy žádné důkazy, které by závěry rozsudku okresního soudu ve věci sp. zn. 8 C 105/2019 zpochybnily. Soud plně souhlasí se skutkovými a právními závěry v citovaném rozsudku ze dne 21. 2. 2020, jež je s projednávanou věcí propojen, zcela se s přijatými závěry ztotožňuje a nemá žádného důvodu se od nich odchýlit. Tento postup soudu konvenuje i zásadě předvídatelnosti práva dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, i požadavku dovolacího a Ústavního soudu na harmonii soudních rozhodnutí podmiňujících důvěru v právo.

11. Po rozhodnutí ve věci citované již ani strana žalovaná nesporovala výši spoluvlastnického podílu žalobkyně v rozsahu id. dotčených nemovitostí, která nesporně plyne taktéž z [list vlastnictví] vedeného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, pro obec a k. ú. [obec]. [příjmení] byla rovněž skutečnost, že nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] užívala žalovaná výlučně se svou rodinou nejméně od roku 1997 po svém sňatku, který uzavřela se [jméno] [příjmení] po rozvodu jeho prvého manželství s žalobkyní [celé jméno žalobkyně].

12. V průběhu tohoto řízení byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], zjištěn úpadek dlužníka - [celé jméno žalobkyně], soud povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven [celé jméno vedlejšího účastníka]. Usnesením ze dne 5. 2. 2021, č. j. 5 C 101/2018-222, soud vyrozuměl účastníky o přerušení řízení dle § 140a odst. 4 insolvenčního zákona O pokračování v řízení bylo rozhodnuto usnesením ze dne 12. 3. 2021. Insolvenční správce poté soudu oznámil zájem se řízení účastnit coby vedlejší účastník na straně žalující, konstatoval zájem na výsledku tohoto řízení, neboť byla-li by dlužnice jako žalobkyně úspěšná, plynuly by tyto příjmy do insolvenčního řízení jako mimořádný příjem, díky čemuž by došlo k vyššímu uspokojení nezajištěných věřitelů.

13. Nutno zmínit, že žalovaná podala proti usnesení podepsaného soudu ze dne 6. 12. 2021, č. j. 5 C 101/2018-314, kterým bylo rozhodnuto o připuštění změny žaloby, odvolání (č. l. 337-338), kdy rovněž namítala, že žalobkyně nebyla aktivně legitimována k podání návrhu dne 3. 12. 2021 na rozšíření žaloby na částku 800 000 Kč, když jako osoba v insolvenčním řízení není oprávněna disponovat se svým majetkem a ani k takovému úkonu neměla souhlas vedlejšího účastníka, tedy insolvenčního správce [anonymizováno] [celé jméno vedlejšího účastníka]. Toto odvolání bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2022, č. j. 13 Co 42/2022-340, jako nepřípustné.

14. Soud nesdílí názor žalované na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně k návrhu na rozšíření žaloby. A to proto, že pokud dlužnice vystupovala v tomto civilním řízení v procesním postavení žalobkyně (vymáhající svou pohledávku) a insolvenční správce dlužnice projevil vůli v řízení vystupovat jako vedlejší účastník na straně žalující (kdy mohl pokračování v řízení kromě insolvenčního správce navrhnout kterýkoliv z účastníků), dlužník zůstává v takovém případě i nadále účastníkem řízení. Pokud pro insolvenčního správce není např. zcela ekonomické vést předmětný spor, nelze ho k tomu nutit a je nutné respektovat jeho vůli. Nicméně i v takovém případě svou pohledávku může tzv. dožalovat a vymoci dlužník, který si však vymožené plnění nemůže ponechat, neboť náleží do majetkové podstaty.

15. Správnost skutkových tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě, v replice žalobkyně, korespondujících s výsledkem řízení ve věci sp. zn. 8 C 105/2019, podporuje vydané usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 10. 2021, č. j. 21 D 58/2010-338, ve věci projednání dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení], které nabylo právní moci dne 9. 11. 2021, ve spojení s následným aktuálním [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Žalovaná pozůstalá manželka je nyní zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí v rozsahu id. [číslo] vzhledem k celku, pozůstalé dcery zůstavitele [jméno] [příjmení] v rozsahu id. [číslo] vzhledem k celku a [jméno] [celé jméno žalované] v rozsahu id. [číslo] vzhledem k celku. Zápis tohoto nabývacího titulu byl proveden do katastru dne [datum]. U žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je zapsáno vlastnické právo v rozsahu id. vzhledem k celku dle listin: a) smlouvy o převodu nemovitostí, kupní smlouvy ze dne [datum] a b) kolaudačního [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 25. 5. 1998 (žádost o zápis domu do LV ze dne 17. 3. 1998).

16. Stěžejní pro řešenou věc bylo posouzení žalovanou získaného majetkového prospěchu, tedy stanovení finanční náhrady dané obvyklým měsíčním nájemným za užívání nemovitosti, resp. id. spoluvlastnického podílu žalobkyně. Ke zjištění výše bezdůvodného obohacení žalované byl soudem zadán znalecký posudek, který zpracoval znalec [příjmení] [jméno] [příjmení].

17. Znaleckým posudkem ustanoveného znalce [příjmení] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne 10. 8. 2021 (č. l. 245-264) ve spojení s Dodatkem č. 1 ke znaleckému posudku [číslo] 2021, č. evidence dodatku [číslo] 2021 (č. l. 322-326), jakož i s výpovědí znalce a jeho obhajobou posudku u jednání soudu (č. l. 318-319), byla na základě místního šetření a podkladů specifikovaných, stanovena výše obvyklého nájemného za pronájem podobných nemovitostí (nemovitostem dotčeným), a poté i výše nájemného za pronájem id. rodinného domu na adrese [adresa žalované a žalobkyně], stojícího na pozemcích p. č. St [číslo] ([list vlastnictví]) a p. č. St. [číslo] ([list vlastnictví]) a pozemků par. č. St. [číslo] a [parcelní číslo] v kat. území a obci [obec] za období od 27. 4. 2015 do 30. 12. 2021. Znalec velmi podrobně vyhodnotil veškeré dostupné informace, popsal popis postupu při sběru či tvorbě dat, při zpracování posudku, po seznámení se s námitkami stran je podrobně vypořádal, jejich relevanci vyloučil. Dle zadání soudu se mělo jednat o určení výše bezdůvodného obohacení za užívání spoluvlastnického podílu žalobkyně ve výši id. 1/2, proto bylo určeno nájemné za užívání nemovitostí jako celku a z tohoto nájemného následně byla určena jeho 1/2. Obvyklá výše nájemného v daném období byla určena na základě vyhodnocení požadovaného či realizovaného nájemného za pronájem obdobných či podobných nemovitostí. Za užívání prostor rodinného domu a pozemku v minulosti se jako nejobjektivnější metoda odhadu obvyklého nájemného jeví dle znalce porovnávací metoda. Předpokládal, že nájemní smlouva by byla, jak je obvyklé, uzavírána s inflační doložkou či by byla uzavírána na 1 rok s tím, že každá nová nájemní smlouva by s vysokou mírou pravděpodobnosti reflektovala vývoj nájemného, resp. inflace. Obvyklou výši nájemného určil na základě vyhodnocení nabídek realitních kanceláří, příp. na základě údajů o realizovaném nájemném evidovaných v databázi Asociace znalců a odhadců, na základě parametrů předmětu nájmu, zohlednil podlahovou plochu domu, využitelnost přilehlého pozemku. Porovnávané nájemné je určeno na 1 m podlahové plochy a rok, následně takto byla vynásobena podlahová plocha rodinného domu. Pronájem přilehlého pozemku [parcelní číslo] byl zohledněn v rámci porovnávaných pronájmů rodinných domů. Zdůraznil, že prostřednictvím realitních kanceláří nabízené pronájmy bývají realizovány za cenu nižší než v inzerci požadovanou. Znalec popsal stavbu, zdokumentoval ji v posudku založenými fotografiemi, včetně vybavení rodinného domu, zhodnotil jeho stavebnětechnický stav. Přesvědčivé a podrobně vyhodnotil veškeré dostupné informace, vyhodnotil porovnávané nájmy a určil obvyklou výši nájemného za pronájem nemovitostí jako celku, pro rok 2020 ve výši 1 180 Kč/m2/rok. Při zohlednění inflace dopočetl nájemné za rok 2015 ve výši 1 085,95 Kč/m2/rok, za rok 2016 ve výši 1 089,21/m2/rok, za rok 2017 ve výši 1 096,83 Kč /m2/rok, za rok 2018 ve výši 1 124,25 Kč/m2/rok a za rok 2019 ve výši 1 147,86 Kč/m2/rok. Z takto určené obvyklé výše nájemného stanovil jeho polovinu ve výši 513 918 Kč za období od 27. 4. 2015 do 30. 6. 2020. Dodatkem č. 1 ke znaleckému posudku [číslo] [rok], číslo evidence dodatku [číslo] [rok] (č. l. 322 – 325), byla stanovena výše obvyklého nájemného za období od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021. Za období od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 znalec určil obvyklé nájemné za nemovitosti jako celek ve výši 105 645 Kč, za id. 1/2 předmětných nemovitostí ve výši 52 823 Kč, za rok 2021 pak ve výši 216 317 Kč, s polovinou obvyklého nájemného, které činí 108 159 Kč.

18. V reakci na zpracovaný znalecký posudek (č. l. 292-293 z 15. 11. 2021) žalovaná namítala, že znalec nesplnil zadání soudu, požadovala, aby uvedl rovněž rozsah a výši investic na rekonstrukci nemovitosti provedených, aniž byly konkretizovány, aby určil věcnou hodnotu nemovitosti před rekonstrukcí a doplnil, kterými osobami byla nemovitost v období od 27. 4. 2015 do 30. 6. 2020 užívána. U jednání dne 16. 3. 2022 soud proto poučil zástupce žalované především o nutnosti doplnit skutková tvrzení, domáhá-li se žalovaná vypořádání investic a doplnění znaleckého posudku, tj. o nutnosti unést břemeno tvrzení. Návrh žalované na stanovení lhůty k doplnění byl zamítnut jako účelový s ohledem na průběh jednání po vypracování posudku, a avizovaný zájem o mimosoudní jednání, která se již neuskutečnila.

19. Ve vyjádření ke znaleckému posudku (č.l. 307-308) předložila žalobkyně po jeho zpracování soudu inzeráty na pronájmy rodinných domů, které byly dle jejího tvrzení srovnatelné s předmětnými nemovitostmi, z nichž by bylo možno vycházet. Ač není znalec, určila výši nájemného orientačně a setrvala na částce požadované po žalované jako na přiměřené.

20. Žalovaná byla žalobkyní požádána o úhradu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním spoluvlastnického podílu žalobkyně v rozsahu id. na nemovitostech výše označených, jak prokázala žalobkyně přípisy z 30. 11. 2017 ve spojení s potvrzením o doručení za období od 29. 11. 2014 ve výši 360 000 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, jakož i vyzvána k úhradě úplaty ve výši 10 000 Kč měsíčně za toto užívání se splatností k 15. dni v měsíci, dále přípisy z 10. 12. 2017, z 29. 1. 2018, z 22. 3. 2018, 21. Soud na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru relevantnímu pro právní posouzení věci.

22. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a její bývalý manžel [jméno] [příjmení] byli vlastníky nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, pro katastrální území a obec Neslovice, a to pozemku p. č. St. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 127 m2 s na pozemku stojící stavbou: [obec], [adresa], rodinný dům, stojící na parcele St. [číslo] a St [číslo], [list vlastnictví] a pozemku p. [číslo] zahrada, o výměře 571 m2, každý v rozsahu id. 1/2. Předmětný spoluvlastnický podíl žalobkyně po rozvodu jejich manželství užíval dnes již zesnulý [jméno] [příjmení] spolu s žalovanou, s níž uzavřel sňatek v roce 1997. Mezi spoluvlastníky nedošlo k uzavření dohody o užívání, nemovitosti užívala po smrti [jméno] [příjmení] (v roce 2009) a doposud užívá výlučně žalovaná se svými rodinnými příslušníky, aniž za užívání spoluvlastnického podílu žalobkyně v rozsahu id. cokoliv žalobkyni uhradila za celé období, za něž je úplata požadována, a do nemovitosti v [obec] zamezila žalobkyni v přístupu tím, že vyměnila zámky a nepředala žalobkyni klíče, žalobkyni z užívání nemovitosti vyloučila. Výši bezdůvodného obohacení žalované za období od dubna 2015 do listopadu 2021 soud určil částkou 665 886,75 Kč na základě závěrů obhájeného znaleckého posudku ve znění jeho dodatku znalce [příjmení] [příjmení]. Přes výzvy žalobkyně doručené žalované k úhradě nárokované částky nedošlo, ani k úhradám částek požadovaných po žalované za užívání v dalším časovém období.

23. Za podklad svého rozhodnutí soud vzal citovaný znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], který má veškeré formální náležitosti, jehož závěry jsou precizně a nadstandardně odůvodněny, znalecký úkol byl v plném rozsahu vyčerpán, závěry znaleckého posudku byly znalcem u jednání obhájeny. Soud o věcné správnosti tohoto posudku neměl žádných pochybností, neboť znalec vyvrátil veškeré námitky vznesené jak právním zástupcem žalobkyně, tak právním zástupcem žalované. Na základě provedeného místního šetření, dostupných relevantních podkladů po vyhodnocení relevantních informací dospěl k závěru o výši obvyklého nájemného v daném místě a čase, k výši bezdůvodného obohacení žalované za předmětné žalované období.

24. Po právní stránce soud posuzoval uplatněný nárok dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský a zákoník.

25. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, k protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Ustanovení § 2991 občanského zákoníku vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle níž se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného.

27. Podle § 2999 odst. 1 věty první občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

28. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založenou na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který zakládá právní nárok na předmětné plnění. Obecně lze o obohacení hovořit tehdy, dostalo-li by se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Plněním bez právního důvodu je i užívání cizí věci bez platné smlouvy či jiného titulu opravňujícího věc užívat, čímž vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, který je povinen vydat (§ 2991 o. z.).

29. Majetkovým vyjádřením prospěchu je pak částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobného předmětu nájmu, kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013, ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018). Při srovnání, aby mohlo jít o částku skutečně obvyklou vzhledem ke srovnávanému stavu, musí být respektováno, jak posuzované místo a období, tak charakter, stav i způsob užívání konkrétní věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, a usnesení téhož soudu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 25 Cdo 399/2001). Soud tedy musí přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc užíval a jaké nájemné by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se proto odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše, co sám získal (§ 2999 odst. 1 občanského zákoníku).

30. Vztah z bezdůvodného obohacení je pojímán jako objektivní, regulovaný právní úpravou směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu. Samotný vznik bezdůvodného obohacení není ve své podstatě ovlivněn subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného. Pro povinnost vydat spoluvlastníku to, oč se třetí osoba užíváním nemovitosti obohatila, není rozhodující, zda spoluvlastník neužíval nemovitost dobrovolně či nikoliv (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 1. 8. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4287/2016). Pro případ, že došlo k omezení spoluvlastnického práva svévolným jednáním některého ze spoluvlastníků či jiné osoby, vzniká spoluvlastníku vyloučenému z užívání nárok na vydání bezdůvodného obohacení (např. R Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011).

31. Je nutno akceptovat, že právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílů (srov. stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018 sp. zn. Pl ÚS – st. 48/ 2018). Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.

32. Znaleckým posudkem nebylo zjištěno, že by nemovitou věc nebylo v předmětném období možné pronajmout, a že by užívací právo žalované k ní mělo hodnotu nulovou, pročež by nemohlo být usuzováno na vznik obohacení žalované, coby subjektu, který ji užíval (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 987/2007). Jelikož znalcem bylo určeno obvyklé nájemné za užívání srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase užívaných k totožnému či obdobnému účelu, pro který je užívala žalovaná se svou rodinou, lze jednoznačně konstatovat, že výsledky znaleckého dokazování byly podkladem pro určení výše bezdůvodného obohacení, kterého se žalované na úkor žalobkyně v rozhodném období dostalo užíváním jejího spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální jedné poloviny na předmětných nemovitostech.

33. V posuzované věci bylo soudem zjištěno, že žalovaná po smrti svého manžela, spoluvlastníka předmětných nemovitostí v rozsahu ideální 1/2, který užíval společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, bez právem uznatelného důvodu tyto nemovitosti užívala i nadále a svým jednáním vyloučila žalobkyni z užívání věci, čímž způsobila, že žalobkyně neužívala věc v rozsahu odpovídajícím jejímu spoluvlastnickému podílu. Náhrada, která žalobkyni přísluší, se odvozuje od obecné úpravy náhrady za omezení vlastnického práva dle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, lze ji též odvodit z dřívějšího § 137 občanského zákoníku zákona č. 40/1964 Sb., či z § 1122 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

34. Žalovaná užívala spoluvlastnický podíl žalobkyně na nemovité věci v období od dubna 2015 do listopadu 2021 bez právního důvodu. Do doby, než bylo rozhodnuto ve věci projednání dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení], nebyla zapsána jako spoluvlastník předmětných nemovitostí spolu s žalobkyní, t. č. zapsaná je spolu s žalobkyní a pozůstalými dcerami zemřelého manžela. Nyní žalovaná užívá společnou věc nad rámec svého vlastního spoluvlastnického podílu, a to na úkor zejména žalobkyně.

35. K omezení spoluvlastnického práva žalobkyně tak došlo svévolným jednáním žalované, která žalobkyni bránila v užívání společné věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 33 Odo 1583/2006). V posuzované věci je tudíž podstatná újma žalobkyně, která jí vznikla coby vyloučenému spoluvlastníku, soud proto zjišťoval užitek, kterého by bylo v rozhodném období dosaženo s přihlédnutím k tomu, že se jedná o nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví, přičemž výše náhrady žalobkyně se odvíjí od velikosti jejího spoluvlastnického podílu. Žalobkyně nemohla v nemovitostech, kterých je spoluvlastníkem uspokojovat svou potřebu bydlení, kterou realizovala pouze žalovaná se svou rodinou, což vedlo soud k úvaze o nutnosti zjištění výše obvyklého nájemného v místě a čase.

36. Pokud se týká výpočtu výše bezdůvodného obohacení, soud vycházel ze znaleckého posudku, který za období od 27. 4. 2015 do 30. 6. 2020 určil výši bezdůvodného obohacení žalované ve výši 513 918 Kč, za období od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 52 823 Kč a za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 108 159 Kč. Z poslední částky vzhledem k předmětu řízení byla vypočtena výše bezdůvodného obohacení za období 11 měsíců, která představuje částku 99 145,75 Kč Celkem tak činí znalcem zjištěné bezdůvodné obohacení žalované za období od 27. 4. 2015 do konce listopadu 2021 665 886,75 Kč. Takto bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení výrokem I. s příslušenstvím dle § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ode dne 19. 12. 2017 (viz prvá výzva včetně lhůty poskytnuté). Soud žalobě jako důvodné vyhověl, neboť provedeným dokazováním byla prokázána skutková tvrzení žaloby o užívání spoluvlastnického podílu žalobkyně na předmětných nemovitostech stranou žalovanou, která žalobkyni za toto užívání v předmětném období nehradila ničeho, jakož i výše toho, oč se žalovaná v uvedeném období obohatila.

37. Výrokem II. pak bylo rozhodnuto o částečném zamítnutí žaloby v rozsahu částky zbývající ve výši 134 113,25 Kč, a to opět na základě znalcem vypracovaného znaleckého posudku.

38. Výrokem III. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k předmětu řízení, který byl postupně rozšiřován, právní zástupkyni žalobkyně by náležela odměna za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 360 000 Kč ve výši 9 740 Kč, po první změně žaloby z tarifní hodnoty 630 000 Kč ve výši 10 820 Kč, po druhé změně žaloby z tarifní hodnoty 800 000 Kč ve výši 11 500 Kč. Právní zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna za každý z úkonů právní služby ve výši jí vyúčtované, za 7 úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 360 000 Kč ve výši 68 180 Kč, za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 360 000 Kč ve výši 14 610 Kč, za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 630 000 Kč ve výši 21 640 Kč, za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 630 000 Kč ve výši 5 410 Kč, za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 800 000 Kč ve výši 34 500 Kč a za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 800 000 Kč ve výši 5 750 Kč. Soud by rovněž přiznal právní zástupkyni žalobkyně 17 × režijní paušál á 300 Kč k 17 úkonům právní služby tak, jak byly specifikovány v písemném vyjádření, tj. celkem 5 100 Kč, cestovní náhradu na trase Brno - Neslovice a zpět osobním vozidlem dne 14. 5. 2021 při respektování základní sazby náhrady za 1 km ve výši 4,40 Kč, ceny za 1 l benzinu á 27,20 Kč, spotřebě 0,079 l/1 km a ujetých 49 km, ve výši 321 Kč, náhradu za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 2× 100 Kč, celkem 155 711 Kč bez DPH, s 21% DPH ve výši 32 699,31 Kč, by po zaokrouhlení v případě plného úspěchu náležela právní zástupkyně žalobkyně částka 188 410 Kč, se soudním poplatkem ve výši 3 150 Kč, celkem 191 560 Kč. Jelikož se však žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 800 000 Kč představující 100 % předmětu řízení, a úspěšná byla pouze v rozsahu 83,24 %, neúspěšná tedy v rozsahu 16,76 % předmětu řízení, náleží jí z vyčíslených nákladů 66,48 %, tedy částka 127 349 Kč.

39. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro aplikaci jiné zákonné lhůty soud neměl dostatek podkladů.

40. Výrokem IV. pak bylo rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalující na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč za 2 úkony dle § 1, 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř.

41. Výrokem V. nebyla České republice Okresnímu soudu Brno-venkov přiznána náhrada nákladů státu vůči žalobkyni osvobozené od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb.

42. Výrokem VI. soud rozhodl o povinnosti žalované hradit náklady státu České republice dle § 148 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu 83,24 % z částky 14 915 Kč znalci přiznané, tj. ve výši 12 415, 205 Kč.

Poučení