5 C 101/2024 - 70

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] o 52.100,01 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 52.100,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11.318,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15.809,89 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 27.812,18 Kč ve výši 10 % ročně od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku 15 % ročně z částky 26.230,59 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 11. 1. 2024, doplněnou podáním ze dne 14. 5. 2024, soudu doručeným dne 16. 5. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 52.100,01 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11.318,78 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 15.809,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27.812,18 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a úrokem 15 % ročně z částky 26.230,59 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., a žalovanou došlo dne 28. 10. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 5.811 Kč a paušální ceny za plnění a za služby – úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 33.500 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5.239 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 10.000 Kč, s poskytnutou jistinou tedy celkem částku ve výši 104.550 Kč, v 17 měsíčních splátkách po 6.150 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 3. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 2. 3. 2022. Žalovaná celkově zaplatila částku 52.450 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]., postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná dne 2. 11. 2023 vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 14. 6. 2024, soudu doručeným dne 25. 6. 2024, v němž uvedla, že se v roce 2016 – 2017 ocitla ve finanční tísni z důvodu pracovní neschopnosti a splácení hypotéky, resp. dvou hypoték. Proto si vzala úvěr na pokrytí nákladů domácnosti. Jednalo se o asi tři půjčky do deseti až patnácti tisíc, splatné do 30 dnů. Dále si půjčila od rodičů. Její dluh z půjčky od žalobce, resp. jeho právního předchůdce a u [právnická osoba] činí dohromady asi 200.000 Kč, má tři exekuce na plat. Od žalobce, resp. jeho právního předchůdce si půjčila 50.000 Kč a vrátila 52.450 Kč, ještě chtějí 52.100 Kč zaplatit, když jí navrhli splátkový kalendář, jednalo se o částku přes 70.000 Kč.

3. Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím ve věci dle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání postupem dle § 115a o. s. ř. Soud proto ve věci nařídil jednání na [datum].

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], datované dnem 28. 10. 2018, a přílohy č. 1 k této smlouvě soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba]., jako věřitel, a žalovaná jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč, v hotovosti v místě jejího bydliště, před podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 50.000 Kč, úrok ve výši 5.811 Kč, částku 33.500 Kč za poskytnutí úvěru, částku 5.239 Kč jako náklady na vyhodnocení úvěru a částku 10.000 Kč za hotovostní inkaso splátek, celkem tedy částku ve výši 104.550 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 6.150 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z přehledu žalovanou splacených splátek k této smlouvě a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka obdržená žalovanou činila 50.000 Kč a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 52.450 Kč (žalobci žalovaná neuhradila ničeho).

7. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [Jméno žalobce]. je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 14. 8. 2023, a z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě závazku ze dne 15. 8. 2023, adresovaného žalované, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a žalovaná byla o této skutečnosti informována.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, žalobce soudu podáním ze dne 14. 5. 2024, soudu doručeným dne 16. 5. 2024, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr z 28. 10. 2018 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaná uvedla, že je od 30. 8. 2005 na dobu neurčitou zaměstnána u společnosti [právnická osoba], že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 28.750 Kč a že výše jejích měsíčních výdajů činí 9.000 Kč. Dále uvedla, že má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzená majetková situace žalované byla ověřena z dodatku k pracovní smlouvě o změně pracovních podmínek a výplatních pásek. Příjmy žalované zkoumal právní předchůdce žalobce dle výplatních pásek, výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Na základě těchto informací a s ohledem na výši poskytovaného úvěru právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 50.000 Kč s měsíční splátkou 6.150 Kč je dostatečná.

11. Z žádosti o úvěr ze dne 28. 10. 2018 soud mimo jiné zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná byla vdaná, vlastnictví nemovitostí, resp. druh bydlení družstevní, počet vyživovaných dětí nevyplněn, byla od 30. 8. 2005 zaměstnána, není ve výpovědní době, zaměstnavatel [právnická osoba], její jediný měsíční příjem (mzda) činil 28.750 Kč, jiné příjmy neměla, neměla sjednaný rezidenční úvěr (úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení). Její měsíční výdaje činily celkem 9.000 Kč, z toho 3.500 Kč výdaje na bydlení, energie, dále 4.000 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 1.500 Kč měsíční splátky stávajících půjček, jiné výdaje neměla, její použitelný příjem tak činil 19.750 Kč. Jako doložení jejích příjmů byly uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva. V kolonce seznam dluhů žadatele není uveden žádný dluh.

12. Ze změny sjednaných pracovních podmínek, uzavřené dne 19. 7. 2006 mezi žalovanou (pod jménem [Anonymizováno]) a [podezřelý výraz] [adresa], příspěvková organizace, soud zjistil, že pracovní poměr žalované na pracovní místo [podezřelý výraz] [Anonymizováno], dle pracovní smlouvy ze dne 30. 8. 2005 uzavřený na dobu určitou, se dnem 1. 9. 2006 mění na pracovní poměr na dobu neurčitou.

13. Z výplatních lístků na jméno žalované za období 05.2018, 08.2018 a 09.2018 soud zjistil, že čistý příjem/čistá mzda/částka k výplatě žalované činily za období 5.2018 částku 31.045 Kč /30.245 Kč/28.983 Kč, za období 08.2018 částku 30.409 Kč/29.609 Kč/28.942 Kč a za období 09.2018 částku 29.857 Kč/29.057 Kč/28.325 Kč, přičemž rozdíl mezi čistým příjmem a čistou mzdou tvoří srážka doplňkového penzijního spoření vždy ve výši 800 Kč, a rozdíl mezi čistou mzdou a částkou k výplatě tvoří vždy srážky za závodní stravování a za odbory, v proměnlivé výši.

14. Žádné jiné listiny, resp. důkazy ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy. K prokázání skutečnosti, že právní předchůdce žalobce řádně zkoumal výdaje žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobce navrhl účastnický výslech žalované.

15. Při výslechu žalované jako účastnice řízení u jednání dne 5. 9. 2024 žalovaná vypověděla, že při uzavírání úvěru předložila všechny listiny, které po ní právní předchůdce požadoval. Byly to výplatní pásky, asi za tři měsíce, a pracovní smlouva. Její příjem v té době byl kolem 20.000 Kč až 30.000 Kč. Co se zkoumání výdajů týče, má za to, že předložila bankovní výpis z jejího účtu, ve kterém byly uvedeny veškeré výdaje. V té době platila hypotéku ve výši 7.200 Kč měsíčně, dále příspěvek do fondu oprav ve výši 5.400 Kč, dále platila spotřebu plynu 1x za 3 měsíce cca 540 Kč a spotřebu elektřiny měsíčně ve výši 1.200 Kč. Dále hradila výdaje na školu dcery, která v té době měla 7 let, výdaje na stravné, ošacení, obutí. Dále v té době měla uzavřený jiný úvěr u [právnická osoba], na částku cca 100.000 Kč, v době uzavření úvěru zbývalo doplatit 80.000 Kč. Tuto informaci před uzavřením úvěru poskytla a sdělila zástupkyni právního předchůdce žalobce, s níž uzavírala smlouvu. Úvěr jí byl strháván z platu. Úvěr pak nebyla schopna splácet v době, kdy jí byla nařízena exekuce na zaplacení částky asi 30.000 Kč, původně za nezaplacený poplatek za televizi. Protože v té době nebyla schopna úvěr splácet, [právnická osoba] úvěr zesplatnila. V době před poskytnutím úvěru neměla jiný příjem než příjem z pracovního poměru. V době poskytnutí úvěru byla a stále je vdaná. V době před poskytnutím úvěru jí manžel s placením výdajů nepomáhal, nebylo to možné, měl sám úvěr ve výši 180.000 Kč na pořízení automobilu, který musel splácet. Poté, co se žalovaná dostala do dluhů, si vzal manžel další úvěr u [Anonymizováno] na necelých 500.000 Kč, tímto úvěrem se v podstatě zaplatil úvěr u [právnická osoba]. V této situaci manželova matka mezi nimi sepsala smlouvu o tom, že žalovaná bude manželovi splácet dluh u společnosti [Anonymizováno] ve výši 9.800 Kč měsíčně, to bylo v době po úvěru. V této době ještě formou notářského zápisu uzavřeli smlouvu o zúžení společného jmění manželů, přičemž placení jejích dluhů zůstalo na ní. Museli to udělat z důvodu, že na ni byla exekuce, a protože jsou manželé, byl blokován jeho plat a bylo složité vůbec platit nájem a další věci. V současné době se manžel na náhradě nákladů domácnosti nepodílí, žalovaná platí jemu, kvůli svým dluhům se dostala do situace, že přišla o všechno, musela prodat i svůj byt, nyní s manželem bydlí v nájmu, nájem si dělí na polovinu.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

23. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

29. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

30. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([Anonymizováno]-[právnická osoba]. vs. [Anonymizováno]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce tuto úvěruschopnost žalované řádně ověřoval, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalované soud z žádosti o úvěr a z výplatních pásek shora zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pobírané mzdy z pracovního poměru žalované, a to v průměrné čisté měsíční výši 28.750 Kč (dle žádosti o úvěr, resp. jako aritmetický průměr částek k výplatě dle výplatních lístků shora). Tyto příjmy byly řádně a dle názoru soudu i dostatečně doloženy výše uvedenými listinami. Ohledně výdajů žalované právní předchůdce žalobce vycházel dle tvrzení žalobce ze sdělení žalované a dále pak z předložených výpisů (resp. výpisu – dle výpovědi žalované) z bankovního účtu žalované. Tato skutečnost však nebyla soudu nijak doložena, pouze částečně, resp. nekategoricky („mám za to“) potvrzena výpovědí žalované, zejména však nebyly žalobcem ani tvrzeny informace, resp. údaje z těchto výpisů údajně zjištěné, mající vliv na posouzení úvěruschopnosti žalované. Skutečnost, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, je sice uvedena v podání žalobce (doplnění žaloby) ze dne 14. 5. 2024, není však uvedena v žádosti o úvěr shora. V této žádosti jsou výdaje žalované uvedeny jako měsíční výdaje žalované za bydlení a energie ve výši 3.500 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4.000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1.500 Kč, celkem výdaje ve výši 9.000 Kč, a to bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. V žalobcově podání ze dne 14. 5. 2024 obsažené tvrzení, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, je zmíněno bez jakékoli další bližší specifikace a konkretizace, resp. doložení, popř. alespoň uvedení zdrojů, jako např. číslo účtu, název peněžního ústavu, posuzované období, zjištěný obsah a výsledek tohoto zkoumání, a je tedy naprosto nepřezkoumatelné a dle názoru soudu zjevně účelově (pokud ne omylem) uvedené. Rovněž skutečnost, že žalobcem není ani tvrzeno ověření úvěruschopnosti žalované nahlédnutím do veřejných registrů (v situaci, kdy dle zkušenosti soudu je toto v obdobných případech běžně tvrzeno), v kombinaci se skutečnostmi vyplývajícími z výpovědi žalované (exekuce vůči ní vedené), se pak soudu jeví jako velmi pravděpodobný důsledek možného účelového opomenutí. Tomuto hodnocení svědčí i další nesrovnalosti a rozpory mezi údaji obsaženými, popř. naopak neobsaženými v žádosti o úvěr, oproti údajům vyplývajícím z výpovědi žalované. Dle žádosti o úvěr činily celkové měsíční výdaje žalované 9.000 Kč, součet výdajů žalované uvedených v její výpovědi činí i jen v případě výdajů v této výpovědi kvantifikovaných 13.980 Kč (tedy bez výdajů na dceru, na úvěr u [právnická osoba]., popř. na další předpokládané neuvedené výdaje). Žalovaná ve výpovědi uvedla, že v době žádosti o úvěr měla sedmiletou dceru (což je nepochybně skutečnost mající podstatný vliv na výdajovou stránku života žalované), v žádosti o úvěr není kolonka počet vyživovaných dětí vyplněna. Žalovaná ve výpovědi uvedla, že v době žádosti o úvěr platila hypotéku ve výši 7.200 Kč, a že dále splácela „jiný“ úvěr u [právnická osoba]., v žádosti o úvěr je uvedena pouze měsíční splátka stávajících půjček (bez bližšího upřesnění) ve výši 1.500 Kč, v kolonce seznam dluhů žadatele tamtéž pak není uveden vůbec žádný údaj (údaje v žádosti o úvěr tak nejsou v rozporu jen s výpovědí žalované, ale i mezi sebou navzájem – sic!). V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalované 19.750 Kč měsíčně (kdy tento je vypočtený právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaná dostatečný příjem k úhradě měsíční splátky ve výši 6.150 Kč, se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový, zejména též ve spojením s absencí jakéhokoli zohlednění faktu o existenci dřívější, dosud nesplacené půjčky žalované (byť i jen té, co je zmíněna v žádosti o úvěr v podobě měsíční splátky 1.500 Kč, neřku-li půjčky dle výpovědi žalované u [právnická osoba]., žalovanou při žádosti o úvěr uvedené, ale v textu žádosti nezaznamenané). Tato v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá skutečnost, že žalovaná již čerpá jiný, dosud nesplacený úvěr nebo půjčku, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Skutečnost, že formulář žádosti o úvěr byl vyplněn nedostatečně, jak je blíže popsáno shora, s vynecháním výše zmíněných údajů, které by přitom zřejmě vesměs zavdávaly důvod pro neposkytnutí úvěru, dle názoru soudu nelze klást k tíži žalované – ta neuvedla nepravdivé údaje, tyto údaje nebyly zástupcem původního věřitele buďto přes jejich uvedení žalovanou vyplněny, nebo minimálně nebyly (byť měly být) od žalované vyžádány, a byly tak dle názoru soudu v každém případě zjevně účelově opomenuty. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

34. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 50.000 Kč a že žalovaná na poskytnutou částku uhradila 52.450 Kč. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou a žalobci vzhledem k výši vzájemně poskytnutých plnění shora právo na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení nevzniklo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení