5 C 118/2017 - 1499

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobců:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] a) [Jméno advokáta B], narozený dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] b) [Jméno advokátky B], narozená dne [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] proti žalovaným:[Jméno žalované], narozený dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky C] sídlem [Adresa advokátky C] 1. [Jméno advokátky D], narozený dne [Datum narození advokátky D] bytem [Adresa advokátky D] 2. [Jméno advokátky E], narozený dne [Datum narození advokátky E] bytem [Adresa advokátky E] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky F] sídlem [Adresa advokátky F] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví a) žalobce, b) žalobce, c) žalobkyně a 1. žalovaného k pozemkům - parc. č. St. 631/1, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 237, rodinný dům, - parc. č. St. 631/2, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, - parc. č. St. 637, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 238, bydlení, - parc. č. St. 741, jehož součástí je stavba bez čp/če, zemědělská stavba, - parc. č. St. 1031, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, - parc. č. St. 2196, - parc. č. St. 2197, - parc. č. St. 2507/1, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, - parc. č. St. 2941, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, - parc. č. St. 3381, - parc. č. 776, parc. č. 784/2, parc. č. 880, parc. č. 881, parc. č. 951/1, parc. č. 1029/1, parc. č. 1029/2, parc. č. 1029/3, parc. č. 1046, parc. č. 1050/1, parc. č. 1075, parc. č. 1103/1, parc. č. 1103/2, parc. č. 1103/3, parc. č. 1116/1, parc. č. 1116/2, parc. č. 1281/2, parc. č. 1356/1, parc. č. 1617, parc. č. 2179/2, parc. č. 2179/4, parc. č. 2179/11 a parc. č. 2225/15, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm Svitavy, a to na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa].

II. Do výlučného vlastnictví 1. žalovaného se přikazují pozemky - parc. č. St. 631/1, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 237, rodinný dům, - parc. č. St. 631/2, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, - parc. č. St. 637, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 238, bydlení, - parc. č. St. 1031, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, - parc. č. St. 2196, - parc. č. St. 2197 - parc. č. St. 3381, - parc. č. 776, parc. č. 784/2, parc. č. 880, parc. č. 881, parc. č. 1356/1, parc. č. 1617, parc. č. 2179/2, parc. č. 2179/4, parc. č. 2179/11 a 2225/15, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm Svitavy, a to na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa].

III. Do podílového spoluvlastnictví a) žalobce, b) žalobce a c) žalobkyně se přikazují pozemky - parc. č. St. 741, jehož součástí je stavba bez čp/če, zemědělská stavba, - parc. č. St. 2507/1, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, - parc. č. St. 2941, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, - parc. č. 951/1, parc. č. 1029/1, parc. č. 1029/2, parc. č. 1029/3, parc. č. 1046, parc. č. 1050/1, parc. č. 1075, parc. č. 1103/1, parc. č. 1103/2, parc. č. 1103/3, parc. č. 1116/1, parc. č. 1116/2 a parc. č. 1281/2, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm Svitavy, a to na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], přičemž každému ze žalobců připadne spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3 na shora uvedených nemovitostech.

IV. V rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], je 1. žalovaný povinen zaplatit a) žalobci vypořádací podíl ve výši 10 177 425 Kč, b) žalobci vypořádací podíl ve výši 10 177 425 Kč a c) žalobkyni vypořádací podíl ve výši 10 177 425 Kč, to vše ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví a) žalobce, b) žalobce, c) žalobkyně, 1. žalovaného a 2. žalovaného k pozemkům - parc. č. St. 640/1, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 241, rodinný dům, - parc. č. 772/1, - parc. č. 772/2, - parc. č. 2551/4 vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm Svitavy, a to na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa].

VI. Do výlučného vlastnictví 1. žalovaného se přikazují pozemky - parc. č. St. 640/1, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 241, rodinný dům, - parc. č. 772/1, - parc. č. 772/2, - parc. č. 2551/4 vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa], a to na listu vlastnictví č. 6243, katastrální území [adresa].

VII. V rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], je 1. žalovaný povinen zaplatit a) žalobci vypořádací podíl ve výši 478 333 Kč, b) žalobci vypořádací podíl ve výši 478 333 Kč, c) žalobkyni vypořádací podíl ve výši 478 333 Kč a 2. žalovanému vypořádací podíl ve výši 239 166 Kč, to vše ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví a) žalobce, b) žalobce, c) žalobkyně, 2. žalovaného a 3. žalovaného k pozemkům - parc. č. St. 2668, - parc. č. St. 2669, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm Svitavy, a to na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa].

IX. Do podílového spoluvlastnictví 2. žalovaného a 3. žalovaného se přikazují pozemky - parc. č. St. 2668, - parc. č. St. 2669, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm Svitavy, a to na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], přičemž 2. žalovanému připadne spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/6 na shora uvedených nemovitostech a 3. žalovanému připadne spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5/6 na shora uvedených nemovitostech.

X. V rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], je 2. žalovaný povinen zaplatit a) žalobci vypořádací podíl ve výši 28 250 Kč, b) žalobci vypořádací podíl ve výši 28 250 Kč a c) žalobkyni vypořádací podíl ve výši 28 250 Kč, to vše ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

XI. V rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaných na LV č. [hodnota] k. ú. [adresa], je 3. žalovaný povinen zaplatit a) žalobci vypořádací podíl ve výši 141 250 Kč, b) žalobci vypořádací podíl ve výši 141 250 Kč a c) žalobkyni vypořádací podíl ve výši 141 250 Kč, to vše ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

XIII. A) žalobce je povinen nahradit státu – České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 14 314 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIV. B) žalobce je povinen nahradit státu – České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 14 314 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XV. C) žalobkyně je povinna nahradit státu – České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 14 314 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XVI. 1. žalovaný je povinen nahradit státu – České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 42 943 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XVII. 2. žalovaný je povinen nahradit státu – České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 895 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XVIII. 3. žalovaný je povinen nahradit státu – České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 2 684 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. XIX. 1. žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek za podaný vzájemný návrh ve věci ve výši 7 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 5. 2017 původně pouze vůči 1. a 2. žalovanému se původní a) žalobkyně [právnická osoba], nar. 18. 4. 1938, a b) žalobce domáhali toho, aby soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví původní a) žalobkyně, b) žalobce, 1. žalovaného a 2. žalovaného k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], konkrétně k pozemkům parc. č. St. 631/1, jehož součástí je rodinný dům č.p. 237, St. 631/2, jehož součástí je garáž bez čp/če, St. 637, jehož součástí je rodinný dům č.p. 238, St. 741, jehož součástí je zemědělská stavba bez čp/če, St. 1031, jehož součástí je stavba bez čp/če, St. 2196, St. 2197, St. 2507/1, jehož součástí je jiná stavba bez čp/če, St. 3381, St. 2941, 1103/1, 776, 784/2 a 2179/4. Dále se domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], konkrétně k pozemkům parc. č. St. 640/1, jehož součástí je rodinný dům č.p. 241, 772/1, 772/2 a 2551/4, a nemovitostem zapsaným na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], konkrétně k pozemkům parc. č. St. 2668 a St. 2669. V žalobě uvedli, že přestože spoluvlastní se žalovanými i další nemovitosti, mají zájem pouze na vypořádání podílového spoluvlastnictví ke shora popsaným nemovitostem, neboť zbývající nemovitosti jsou buď pronajímány třetím osobám, nebo je neužívá žádný z účastníků. Se žalovanými se žalobci nebyli schopni dohodnout na dalším užívání předmětných nemovitostí, proto je vyzvali k uzavření dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy měli zájem na užívání poloviny nemovitostí a stejně tak domů postavených na pozemcích. U většiny pozemků dle žalobců nebylo zapotřebí je reálně dělit, žalobci uvedli, že 1. žalovaný užívá nemovitost č.p. 238 a dále část domu, která byla postavena dodatečně v roce 1942 a nachází se mezi domy č.p. 237 a 238. V rámci vypořádání spoluvlastnictví bude třeba reálně rozdělit uvedený dům svislou příčkou a dále rozdělit pozemek pod domem na dvě stejné poloviny, přičemž postavení příčky je z pohledu žalobců z technického hlediska možné a stavebně proveditelné. Žalobci navrhli, aby do výlučného vlastnictví původní a) žalobkyně připadl pozemek parc. č. St. 631/1, jehož součástí je dům č.p. 237, část nemovitostí vzniklých na základě reálného rozdělení nemovitostí mezi domy č.p. 237 a 238, pozemek parc. č. st. 631/2, jehož součástí je garáž bez čp/če, parc. č. St. 1031, jehož součástí je stavba bez čp/če, parc. č. 784/2, parc. č. St. 2197, ST. 2507/1, jehož součástí je stavba bez čp/če, St. 2941, parc. č. 1103/1, vše zapsáno na LV č. [hodnota], a aby do výlučného vlastnictví 1. žalovaného připadl pozemek parc. č. St. 637, jehož součástí je rodinný dům č.p. 238, část nemovitostí vzniklých na základě reálného rozdělení nemovitostí mezi domy č.p. 237 a 238, a pozemky parc. č. 776, 2196, st. 3381, 2179/4, St. 741, jehož součástí je stavba bez čp/če. Ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. 6243 a LV č. [hodnota] pak žalobci uvedli, že tyto nemovitosti užívají výhradně žalovaní a jejich rodiny a že žalobci o tyto nemovitosti zájem nemají, proto navrhli, aby byly uvedené nemovitosti přikázány do podílového spoluvlastnictví 1. a 2. žalovaného a aby oběma žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobcům odpovídající vypořádací podíl. 2. 1. žalovaný ve vyjádření z 25. 7. 2017 navrhl, aby byl předmět řízení rozšířen i o pozemky p. č. 2179/2 a 2179/11 zapsané na LV č. [hodnota]. Poukázal na to, že tyto pozemky tvoří funkční celek s dalšími nemovitostmi, které žalobci navrhli k vypořádání. Současně upozornil, že není podílovým spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č.[Anonymizováno][hodnota], není tedy ve vztahu k těmto nemovitostem v řízení pasivně věcně legitimován. 1. žalovaný dále vyjádřil souhlas s tím, aby bylo podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným na LV č. 2375 zrušeno a vypořádáno, odmítl však žalobci navržený způsob rozdělení jednotlivých nemovitostí. Sdělil, že pozemky p. č. St. 631/1, St. 631/2, St. 637, St. 1031, St. 2196, St. 2197, St. 3381, 776, 784/2, 2179/2, 2179/4 a 2179/11 tvoří soubor prostorově navazujících nemovitostí, které jsou vzájemně propojeny jak svým účelovým určením, tak funkčně prostřednictvím inženýrských sítí, přístupů, a rovněž stavebním uspořádání. Jako takový je tento celek nemovitostí reálně nedělitelný. Zmíněné nemovitosti by do budoucna měly sdílet jeden vlastnický osud spolu s nemovitostmi sousedními, jimiž jsou budova č.p. 284 na pozemku parc. č. St. 2196, v níž 1. žalovaný dlouhodobě provozuje jedinou pohřební službu v Litomyšli, a budova č.p. 384 postavená na pozemcích p. č. St. 784 a St. 3381, v níž 1. žalovaný bydlí se svou rodinou. Podle 1. žalovaného byl celý komplex nemovitostí vzájemně propojen a společně užíván již před mnoha lety jeho předky. V roce 1948 došlo k jeho zestátnění, k uvalení národní správy, následně se vlastnictví areálu ujal [právnická osoba] (dále jen „OPS“), přičemž v této době došlo k vzájemnému propojení nemovitostí tvořících areál v ještě větším rozsahu. Ten zůstal zachován až do současnosti, neboť po vydání nemovitostí v restituci do spoluvlastnictví a) žalobkyně a 3. žalovaného (který následně svůj spoluvlastnický podíl v roce 2015 daroval 1. žalovanému) spoluvlastníci nemovitostí v důsledku vzájemných neshod areál opravovali pouze v minimální míře. Dům č.p. 237 postavený na pozemku p. č. St. 631/1 je propojen ve II. a III. nadzemním podlaží s budovou bez čp/če postavenou na pozemku parc. č. St. 1031 a je pronajat [právnická osoba], již založil 1. žalovaný. Prostory domu č.p. 238 postaveného na pozemku parc. č. St. 637, jakož i prostory garáže postavené na pozemku parc. č. St. 631/2, část prostor v budově vystavěné na pozemku parc. č. St. 1031, pozemek parc. č. St. 631/1 a St. 2197 pak 1. žalovaný využívá ke své podnikatelské činnosti pod hlavičkou firmy [Anonymizováno], kterou provozuje již od roku 1991 jako podnikající fyzická osoba. Zaměstnává zde 200 zaměstnanců a užívané nemovitosti se souhlasem spoluvlastníků stavebně upravil do dnešního stavu. Přístup do budovy pohřební služby (č.p. 284) vede přes společné pozemky parc. č. 2179/11 a 2179/2 a zejména po zahradě parc. č. 784/2 se zajišťuje příjezd vozidel k mrazicím boxům umístněným v suterénu budovy č.p. 284 včetně nezbytného požárního vstupu do komplexu budov čp. 284, č.p. 237 a č.p. 238 z [adresa]. Za éry OPS bylo na pozemku parc. č. 776 vybudováno kamenosochařství, které 1. žalovaný odkoupil a vybudoval zde dům č.p. 384, kde bydlí se svou rodinou a má zde rovněž umístěny stáje pro koně. Na pozemku parc. č. 776 pak vybudoval jízdárnu, kde provozuje jezdeckou školu. Přístup k domu č.p. 384 vede mimo jiné i přes společný pozemek p. č. 2179/4. Společné pozemky p. č. 784/2 a 776 jsou ze strany od Prokešovy ulice oploceny zdmi s přístupy pouze přes dům č.p. 284 nebo dům č.p.

384. Jedná se o budovy, které vlastní, vybudoval a užívá a udržuje po celou dobu od vrácení majetku jeho rodině v restituci 1. žalovaný či jeho manželka. Do budov č.p. 237, čp. 238, bez čp/če na pozemku p. č. St. 1031 a do garáže na p. č. St. 631/2 je jediný společný přístup z [adresa] přes společný dvůr na p. č. St. 631/1, do budoucna nelze zřídit samostatné vstupy pro každou z budov. Všechny objekty na pozemcích p. č. St. 631/1, St. 631/2, St. 1031 a St. 637 mají společné elektrorozvaděče, rozvody vody, společnou plynovou kotelnu, za tímto účelem jsou budovy propojeny společnými rozvody, jsou vzájemně průchozí. Přes společné pozemky p. č. 776 a 784/2 pak vedou přípojky inženýrských sítí pro budovy č.p. 284 a č.p. 384, které vlastní pouze 1. žalovaný. Celý soubor shora uvedených nemovitostí má podle 1. žalovaného jako celek sloužit ke společnému účelu, pročež není možné jeho reálné rozdělení. Navíc pokud by došlo k dělení nemovitostí způsobem navrženým žalobci, ztratí nemovitosti zcela svou hodnotu a možnost dalšího užívání. V případě rozdělení pozemku p. č. St. 631/1 a přikázání pozemků p.č. St. 631/1 a St. 631/2 do vlastnictví původní a) žalobkyně by došlo k odříznutí firmy [Anonymizováno] od energií a ke znemožnění přístupu ke skladům a znemožnění zásobování. Při přikázání p. č. 784/2 původní a) žalobkyni by došlo k odříznutí pohřební služby od vstupu do přízemí a mrazicích boxů. Navrhované rozdělení tedy směřuje k podstatné újmě 1. žalovaného jako jednoho ze spoluvlastníků, neboť je ohrožena nejen existence jeho podnikání v rámci firmy [Anonymizováno], ale též i další fungování SOŠ a provozování pohřební služby. 1. žalovaný proto navrhl, aby byl celý komplex uvedených nemovitostí přikázán do jeho výlučného vlastnictví. Tento způsob vypořádání pak odůvodnil v prvé řadě tím, že původní a) žalobkyně již v roce 1964 odešla z [adresa], kde žije dodnes. Po navrácení nemovitostí v restituci nejednala při nakládání s nemovitostmi s péčí řádného hospodáře, ze společných nemovitostí sice brala výnosy v řádech milionů korun, zároveň ale vynaložila pouze minimální částky na údržbu či opravy nemovitostí, čímž došlo ke značnému znehodnocení areálu, který postupně začali opouštět jeho nájemci, jejichž počet se snížil až na jednu třetinu původního stavu. U původní a) žalobkyně by tak nebyla dána do budoucna záruka, že o společné nemovitosti bude řádně pečovat. Naopak 1. žalovaný od roku 1991 do současnosti nemovitosti nejen užívá, ale rovněž řádně hradí nájemné a energie, nemovitosti opravuje, udržuje a investuje do nich, to vše pak činí se souhlasem spoluvlastníků, od roku 2015 přitom neobdržel z nemovitostí žádný výnos. Ve společných nemovitostech dále vybudoval střední školu, pohřební službu, jezdeckou školu s jízdárnou a bydlení pro vlastní rodinu. Společné nemovitosti zhodnotil investicemi zejména do domu č.p.

238. Navíc je schopen zaplatit odpovídající vypořádací podíl.

3. V dalším průběhu řízení 1. žalovaný nad rámec svých shora popsaných argumentů vyslovil názor, že pokud by soud přistoupil k rozdělení společných nemovitostí dle návrhu původních žalobců a rozdělil areál v Tyršově ulici na dva celky, snížila by se takovým dělením hodnota nově vzniklých nemovitostí oproti původnímu celku o více než 30 %. V takovém případě přitom dle judikatury není reálné dělení možné. Současně poukázal i na nepřiměřeně vysoké náklady takového dělení, které odhadl na částku ve výši minimálně 3,5 mil. Kč. 4. 2. žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě z 20. 6. 2017 uvedl, že principiálně není proti rozdělení a vypořádání předmětných nemovitých věcí, ze žaloby však vůbec nevyplývá, jak velký spoluvlastnický podíl na jednotlivých nemovitostech by mu měl dle návrhu žalobců připadnout a jak vysoký vypořádací podíl by měl platit. Odmítl hradit náklady řízení s poukazem na to, že jeho zahájení nezavinil, naopak sám před časem kontaktoval žalobce s tím, že má zájem o jednání a případně o koupi části jejich spoluvlastnických podílů na žalobou dotčených nemovitostech. Žalobci mu však sdělili, že o prodej nemají zájem. Následně neobdržel žádnou předžalobní výzvu ani jej nikdo neoslovil s návrhem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

5. V rámci repliky k vyjádření 1. žalovaného sepsané 23. 10. 2017 původní žalobci navrhli, aby soud připustil přistoupení 3. žalovaného do řízení a současně aby byla připuštěna změna žaloby v tom smyslu, že návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným na LV č. 431 bude nově směřovat vůči 2. a 3. žalovanému, přičemž původní žalobci nově navrhují, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do podílového spoluvlastnictví 2. a 3. žalovaného. Původní žalobci dále zdůraznili, že z jejich pohledu jsou nemovitosti tvořící areál v Tyršově ulici reálně dělitelné, a to jak fakticky, tak po technické stránce. Nemovitosti bude možné užívat i v případě jejich rozdělení, náklady na toto dělení by pak podle názoru původních žalobců měly být minimální, navíc žalobci jsou ochotni je nést ze svých prostředků. Stavby v areálu vznikly na samostatných parcelách a každému z domů bylo přiděleno samostatné číslo popisné. Rodiče původní a) žalobkyně si přitom představovali, že ona bude užívat dům č.p. 238, 3. žalovaný jako její bratr dům č.p.

237. Původní a) žalobkyně v domě bydlela od svého narození a užívala jej až do roku 1959, poté nemovitosti pravidelně navštěvovala a udržovala. Průchod z garáže do části domu č.p. 238 si 1. žalovaný vytvořil bez jejího souhlasu, stejně jako schodiště do prvního poschodí, na žádosti o stavební úpravy je uveden jiný podpis než podpis původní a) žalobkyně, která vyjádřila domněnku, že tento podpis je zfalšován. 1. žalovaný dále měl užívat část garáží na p. č. St. 631/2 bez souhlasu původní a) žalobkyně, bez jakékoliv nájemní smlouvy a bez toho, aby původní a) žalobkyni za užívání nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu cokoliv hradil. K propojení budov bez čp/če na pozemku p. č. St. 1031 a č.p. 238 došlo až v roce 1994 v přízemí, do té doby se jednalo o dvě samostatné budovy. I po této úpravě jsou budovy propojeny pouze dveřmi, jinak spolu nijak nesouvisí a mohla by je oddělit pouhá svisle vedená příčka, aniž by bylo nutné provádět jakékoliv složité stavební úpravy. Společnost LITEX nikdy nevyužívala a nevyužívá pozemky p. č. St. 631/1 a St. 2197. Uvedená společnost od počátku uzavření nájemní smlouvy užívá některé společné nemovitosti účastníků za stále stejně vysoké nájemné, které je oproti ostatním nájemcům v areálu výrazně nižší. Domy č.p. 284 a č.p. 384 stojí asi 60 metrů opodál, z logiky věci nemohou být funkčně propojeny se zbytkem areálu, nýbrž se jedná o zcela samostatné stavby. Původní žalobci se o společné nemovitosti starali po celou dobu od jejich navrácení v restituci, veškeré finanční prostředky, které jejich pronájmem obdrželi, investovali zpět do nemovitostí. 3. žalovaný měl v roce 1991 původní a) žalobkyni vyplatit částku 777 917 Kč, což nikdy neučinil, dále prodal nemovitosti, které měl zdědit jak on, tak i původní a) žalobkyně (pozemek p. č. 1003, jehož součástí je budova č.p. 1054), a původní a) žalobkyni nikdy neuhradil její podíl z prodeje.

6. Usnesením vyhlášeným do protokolu při jednání konaném ve věci dne 13. 11. 2017 soud připustil změnu žaloby dle návrhu původních žalobců popsaném v předchozím odstavci. Následně usnesením ze dne 4. 1. 2018, č.j. 5 C 118/2017-137, připustil, aby do řízení přistoupil 3. žalovaný.

7. Vzhledem k tomu, že dne 15. 1. 2022 původní a) žalobkyně zemřela, bylo usnesením ze dne 12. 5. 2022, č.j. 5 C 118/2017-696, řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení o její pozůstalosti. Usnesením ze dne 25. 7. 2022, č.j. 5 C 118/2017-704, bylo rozhodnuto o tom, že v řízení bude na straně žalující pokračování namísto původní a) žalobkyně se současným a) žalobcem a c) žalobkyní.

8. Procesní stanovisko 1. žalovaného a 2. žalovaného ve vztahu k možnému způsobu vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem zůstalo po celou dobu trvání řízení v podstatě neměnné. 1. žalovaný po celou dobu trvání řízení navrhoval, aby byly všechny nemovitosti zapsané na LV č. 2375 a 6243 přikázány do jeho výlučného vlastnictví s tím, že ostatním spoluvlastníkům vyplatí odpovídající vypořádací podíly, přičemž nesouhlasil s tím, že by bylo možné nemovitosti tvořící areál v Tyršově ulici reálně rozdělit. 2. žalovaný pak konstantně projevoval zájem nabýt do svého výlučného vlastnictví nemovitosti na LV č. 6243 a 431 s tím, že by ostatním spoluvlastníkům vyplatil odpovídající vypořádací podíly. 3. žalovaný pak navrhoval, aby byly nemovitosti na LV č. 431, jichž je spoluvlastníkem, přikázány do jeho výlučného vlastnictví s tím, že by ostatním účastníkům uhradil odpovídající vypořádací podíly.

9. Procesní stanovisko nejprve původních žalobců, následně pak žalobců současných, se v průběhu řízení několikrát změnilo. V obecné rovině však žalobci setrvali na svém původním návrhu, že by nemovitosti tvořící areál v Tyršově ulici měly být reálně rozděleny, byť postupně přišli minimálně se třemi různými variantami toho, jak by toto reálné dělení z jejich pohledu mělo být realizováno. Jejich poslední návrh reálného dělení areálu je obsažen v písemném závěrečném návrhu ve věci z 10. 12. 2024, respektive 11. 12. 2024 (návrh b) žalobce), přičemž spočívá v podstatě v přikázání „levé“ části areálu při pohledu z Tyršovy ulice do rovnodílného spoluvlastnictví žalobců (pozemky p. č. St. 631/1, St. 1031 a St. 631/2), k vymezení nebytových jednotek v příčné části budovy č.p. 238 a přikázání zbývající části budovy č.p. 238 a pozemku p. č. St. 637 do výlučného vlastnictví 1. žalovaného. Dále by do rovnodílného spoluvlastnictví žalobců měly být přikázány pozemky p. č. St. 2197, 784/2 a části pozemků p. č. 2179/2 a 2179/11, které by měly být dle žalobců rovněž reálně rozděleny pro účely zajištění přístupu k pozemkům p. č. St. 2197 a 784/2. V neposlední řadě žalobci navrhli, aby do jejich rovnodílného podílového spoluvlastnictví byly přikázány pozemky p. č. St. 741, St. 2941, 1103/1, 1281/2, St. 2507/1, 1029/1, 1029/2, 1029/3, 1046, 1050/1, 1075, 1103/2, 1103/3, 1116/1, 1116/2 a 951/1. O zbývající nemovitosti, jichž byli k datu podání žaloby spoluvlastníky, neměli zájem a navrhli, aby byly tyto nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví některého ze žalovaných za odpovídající vypořádací podíl.

10. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 28. 6. 2022, č.j. 15 D 180/2022-133, soud zjistil, že dědici po zemřelé původní a) žalobkyni [právnická osoba] se stali b) žalobce jakožto pozůstalý manžel, a) žalobce jakožto pozůstalý syn a c) žalobkyně jakožto pozůstalá dcera. Dle dohody o rozdělení pozůstalosti uzavřené mezi současnými žalobci zdědil každý z nich podíl o velikosti id. 1/6 na nemovitostech zapsaných na LV č. 2375, LV č. 431 a LV č. 6243, k. ú. [adresa].

11. Původní a) žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že v [adresa] žila až do roku 1960, poté se přestěhovala nejprve do [adresa] a následně do [adresa]. Její děti samostatně nikdy v [adresa] nebydlely. Od revoluce jezdila s b) žalobcem do areálu maximálně v intervalu deseti dnů, pokud bylo třeba něco řešit, tak i častěji. Stavební úpravy, které v areálu prováděl 1. žalovaný, nikdy nerozporovala.

12. B) žalobce ve své účastnické výpovědi konstatoval, že budovy č.p. 237 a 238 byly vždy dvě samostatné jednotky. Spojovací trakt mezi nimi byl sice postaven již v roce 1943, nicméně průchod z budovy č.p. 238 do tohoto spojovacího traktu byl zřízen až na žádost 1. žalovaného o vytvoření dalšího vchodu, a to bez souhlasu původních žalobců. Stejné to bylo i s dalšími kroky, které 1. žalovaný v areálu svévolně činil. Obě budovy měly samostatné vjezdy z Tyršovy ulice. Každá má rovněž vlastní přípojku kanalizace, elektřiny, vody a vlastní kotelnu. Firma LITEX platila nižší nájemné než ostatní nájemci, protože prováděla na své náklady různé opravy a rekonstrukce. Nájemné bylo nižší asi o 300 Kč za m, než byl průměr u ostatních nájemců. 13. 1. žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že po navrácení předmětných nemovitostí v restituci se žalobci o tyto nemovitosti nestarali. Byl to 1. žalovaný, kdo začal v areálu podnikat a provozovat textilní výrobu. Je významným zaměstnavatelem v regionu. 1. žalovaný obvinil původní žalobce, že v budově pohřební služby verbálně napadli jeho zaměstnance a požadovali po nich, aby opustili pozemek, hrozili, že sem vysypou fůru dřeva, aby zamezili v přístupu do budovy. 1. žalovaný po revoluci do nemovitostí investoval a zveleboval je, přičemž počítal s tím, že se v budoucnu stane jejich spoluvlastníkem namísto svého otce. Vybudoval zde stříhárnu, investoval do budovy č.p. 237, v níž působí střední škola, kterou založil v roce 1992, v budově školy investoval do přestavby třetího patra. V roce 2017 bylo škole bez jeho souhlasu zvýšeno nájemné. 1. žalovaný má k celému areálu vztah, neboť se zde narodil, vyrostl, areál udržuje a žije v něm on i jeho rodina.

14. V rámci své účastnické výpovědi 3. žalovaný uvedl, že areál kolem domů č.p. 237 a 238 získal společně s původní a) žalobkyní, která je jeho sestrou, v restituci jako celek. Původně domy a areál kolem nich koupili jejich prarodiče a provozovali zde řeznictví, obchod s koňmi a zájezdní hostinec, po roce 1948 byla udělena k areálu národní správa a nakonec došlo k jeho znárodnění. V areálu pak měl sídlo OPS, v č.p. 238 vznikla filiálka [Anonymizováno] [adresa]. 3. žalovaný poté, kdy se oženil, bydlel s rodinou v domě č.p.

237. Někdy v roce 1964 nebo 1965 jeho rodiče zakoupili dům č.p. 241, kde pak bydleli. Po revoluci začal 1. žalovaný provozovat v areálu podnik [Anonymizováno]. Investice do areálu prováděl výlučně on, například vybudoval pohřební službu, přístavbu v domě č.p. 238 nebo jízdárnu pro koně. 3. žalovaný ani původní a) žalobkyně proti těmto úpravám areálu nic nenamítali, věděli o nich. Spojovací trakt mezi budovami č.p. 237 a 238 byl vystavěn někdy před druhou světovou válkou.

15. Současný a) žalobce ještě v procesním postavení svědka vypověděl, že se v [adresa] narodil, prožil tam část dětství, než se jeho rodina byla nucena přestěhovat jinam. I poté tam jezdil na prázdniny a vždy, když mu to čas dovolil. K areálu má citový vztah, osobně se podílel na jeho údržbě a opravách.

16. Současná c) žalobkyně ještě v procesním postavení svědkyně vypověděla, že s rodinou [jméno FO] její rodina vycházela dobře až do roku 2015. V [adresa] se narodila, jezdívala tam posléze k babičce na prázdniny, pokud by nemovitosti připadly jí, nemá zájem se jich zbavovat, v takovém případě by se o ně starala. Vztahy se [jméno FO] se zhoršily proto, že 1. žalovaný se choval nepěkně k původním žalobcům a urážel je.

17. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], někdejší ředitelky [právnická osoba], bylo zjištěno, že škola funguje jako jazyková škola s ekonomickým zaměřením, v roce 2021 zaměstnávala 16 učitelů a studovalo ji 130 žáků. V přízemí budovy č.p. 237 se nachází školní šatny, v prvním patře pak ředitelna, sekretariát a 4 učebny, ve druhém patře pak dvě učebny a kabinety. Celkem je pro potřeby školy potřeba zajistit přibližně 13 učeben. V budově č.p. 237 se rovněž nachází jeden privátní pokoj pro ubytování dětí, další privátní pokoj se pak nachází v budově bez čp/če. V obou pokojích byly v roce 2021 ubytováni studenti školy. V budově bez čp/če na p. č. St. 1031 škola využívá horní patro, kde se nachází čtyři učebny a kabinet. 1. žalovaný školu zakládal, o její činnost se i nadále zajímá, podílel se na strategických plánech školy. Rovněž b) žalobce se se svědkyní osobně scházel. Škola má k prostorám, které využívá, uzavřenou nájemní smlouvu, v roce 2017 se svědkyně dohodla s b) žalobcem na zvýšení nájemného na částku 30 000 Kč, 1. žalovaný o tomto informován nebyl, svědkyně totiž měla obavu, že by se zvýšením nájemného nesouhlasil. Se zvýšením nájemného svědkyně souhlasila, neboť v opačném případě by škola byla v neřešitelné situaci. Jinak svědkyně většinou v záležitostech týkajících se nájmu komunikovala s b) žalobcem. Usilovala o to, aby byla uzavřena nová nájemní smlouvy o dlouhodobém pronájmu, aby škola měla jistotu, že bude moci v nemovitostech zůstat. B) žalobce však svědkyni sdělil, že se s ní o celé věci bude bavit až po skončení tohoto soudního řízení. Vždy však svědkyni ujišťoval, že není problém, aby ve stávajících prostorách škola fungovala i v případě, že se spoluvlastníky nemovitostí stanou děti původních žalobců, tedy současní a) žalobce a c) žalobkyně.

18. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrálním pracovištěm Svitavy, pro LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], bylo zjištěno, že k datu 26. 6. 2017 byli původní a) žalobkyně a 1. žalovaný rovnodílnými spoluvlastníky (každý vlastnil podíl o velikosti id. ) pozemků parc. č. St. 631/1, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 237, St. 631/2, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, St. 637, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 238, St. 741, jehož součástí je stavba bez čp/če, zemědělská stavba., St. 1031, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, St. 2196, St. 2197, St. 2507/1, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, St. 2941, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, St. 3381, 776, 784/2, 880, 881, 951/1, 1029/1, 1029/2, 1029/3, 1046, 1050/1, 1075, 1103/1, 1103/2, 1103/3, 1116/1, 1116/2, 1281/2, 1356/1, 1617, 2179/2, 2179/4, 2179/11 a 2225/15.

19. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrálním pracovištěm Svitavy, pro LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], bylo zjištěno, že k datu 26. 6. 2017 byli oba původní žalobci a dále 1. a 2. žalovaní podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. St. 640/1, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. 241, 772/1, 772/2 a 2551/4, přičemž původní žalobci měli v jejich společném jmění manželů podíl o velikosti id. na uvedených pozemcích, 1. žalovaný vlastnil podíl o velikosti id. 5/12 a 2. žalovaný o velikosti id. 1/12 na uvedených pozemcích.

20. Z internetového výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrálním pracovištěm Svitavy, pro LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], bylo zjištěno, že k datu 4. 5. 2017 byli oba původní žalobci a dále 2. a 3. žalovaní podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. St. 2668 a St. 2669, přičemž žalobci měli v jejich společném jmění manželů podíl o velikosti id. na uvedených pozemcích, 3. žalovaný vlastnil podíl o velikosti id. 5/12 a 2. žalovaný o velikosti id. 1/12 na uvedených pozemcích.

21. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že 1. žalovaný provozuje podnikatelskou činnost mimo jiné s předmětem podnikání Výroba textilního zboží pod obchodní firmou [Jméno advokátky E] – [Anonymizováno].

22. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že 1. žalovaný je jedním ze dvou jednatelů [právnická osoba] a rovněž jedním z jejích společníků.

23. Z výpisu ze spolkového rejstříku bylo zjištěno, že manželka 1. žalovaného [jméno FO], nar. 22. 5. 1964, je předsedkyní spolku [právnická osoba]. se sídlem [adresa].

24. Z koncesní listiny vystavené dne 8. 8. 2003 Městským úřadem Litomyšl, odborem živnostenského úřadu, bylo zjištěno, že s účinností od 4. 1. 1993 bylo [jméno FO] uděleno oprávnění k provozování pohřební služby, a to na dobu neurčitou.

25. Z koncesní listiny vystavené dne 21. 5. 1992 Okresním úřadem Svitavy, Okresním živnostenským úřadem, bylo zjištěno, že 1. žalovanému bylo uděleno oprávnění k provozování pohřební služby včetně přepravy zesnulých, a to na dobu 10 let.

26. Z čestného prohlášení účetní [jméno FO] z 22. 3. 2021 bylo zjištěno, že původní a) žalobkyně zakázala jmenované předat účetní závěrku a podklady pro zpracování daňového přiznání za rok 2020 1. žalovanému.

27. Z úředního záznamu z 28. 6. 2017 bylo zjištěno, že 3. žalovaný uvedeného dne podával na obvodním oddělení PČR v Litomyšli vysvětlení ve věci podezření ze spáchání trestného činu či přestupku týkajícího se podvodného jednání při nabytí nemovitostí v [adresa] v rámci prověřování trestního oznámení původní a) žalobkyně.

28. Ze znaleckého posudku č. 7197-301/2019 vypracovaného dne 31. 10. 2019 znaleckou kanceláří STAVEXIS s.r.o. kvalifikovanou pro znaleckou činnost v oboru ekonomika s rozsahem znaleckého oprávnění ceny a odhady nemovitostí (dále jen „posudek STAVEXIS 1“), bylo zjištěno, že ze stavebně – technického hlediska je možné reálně rozdělit komplex budov č.p. 237, jež je součástí pozemku p. č. St. 631/1, a č.p. 238, která je součástí pozemku p. č. St. 637, vše zapsáno na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa]. [právnická osoba] v rámci posuzování možností reálné dělitelnosti uvedeného komplexu budov vycházela z toho, že pro reálné rozdělení stavebních objektů musí být splněno hned několik podmínek. Rozdělením předně musí vzniknout dvě samostatné stavby, a to z hlediska stavebně – technického, funkčního a architektonicko-estetického. Dělicí roviny musí být svislé, pokud možno nelomené, není přípustné lomení ve směru vodorovném, ani dělení vícepodlažních domů vodorovnými rovinami. Současně s technickým rozdělením stavby musí dojít k rozdělení zastavěného pozemku i se dvorem, a to tak, aby každá z nově vzniklých staveb byla situována na vlastním pozemku a měla vstupy a okna do vlastního nebo veřejného pozemku a měla zajištěn přístup z veřejné pozemní komunikace kapacitně vyhovující komunikační přípojkou. Při dělení nesmí dojít ke vzniku práv, která by trvale nepřiměřeně omezovala vlastníky obou nově vzniklých domů. Nelze-li dělení řešit jinak, je možno připustit společné vlastnictví a užívání vodovodní a kanalizační přípojky. Není možné připustit společné vlastnictví schodiště, komínů a společné užívání vodoměrů, uzávěrů plynu, vody, apod. Z hlediska požární bezpečnosti není možno připustit přechod dřevěných konstrukcí (střešních trámů, pozednic, krokví, apod.) z jednoho domu do druhého. Při dělení musí dojít k rozdělení všech instalací (elektřina, voda, plyn, kanalizace, topení), tak, aby sloužily pro každý dům samostatně. Rozdělení by mělo co nejpřesněji respektovat již existující majetkové podíly s možností případného finančního dorovnání. Vedena shora nastíněnými kritérii, znalecká kancelář konstatovala, že z jejího pohledu je jediným alespoň částečně reálně proveditelným řešením reálného rozdělení komplexu budov vedení dělicí linie na hranici pozemků p. č. St. 631/1 a p. č. St. 637, a to za předpokladu splnění dále vymezených podmínek. Nezbytným předpokladem takového rozdělení by předně bylo, že pozemek p. č. St. 631/2, jehož součástí je stavba bez čp/če (garáže), a p. č. St. 1031, jehož součástí je stavba bez čp/če (jiná stavba), připadnou do výlučného vlastnictví vlastníkovi rozdělované levé části areálu, tj. pozemku p. č. St. 631/1. Pokud jde o samotný posuzovaný komplex budov, již nyní se jedná o dvě samostatné věc v právním smyslu, když jde o dva samostatné pozemky vymezené v katastru nemovitostí, jejichž součástí jsou dvě samostatné stavby, opět samostatně evidované v katastru nemovitostí, s přidělenými parcelními a popisnými čísly. Důležité je, že jak budova č.p. 237, tak budova č.p. 238 tvoří funkční soubor nemovitostí s pozemky p. č. St. 631/2, jehož součástí je garáž, a p. č. St. 1031, jehož součástí je stavba bez čp/če. Charakteristika komplexu zmíněných nemovitostí jejich reálné rozdělení připouští za předpokladu provedení určitých stavebních úprav, které by zaručily, aby z hlediska stavebně technického a architektonicky estetického byla dodržena jejich samostatnost. Předně by s ohledem na současnou komunikační propojenost budovy č.p. 238 s objektem školy v budově bez čp/če, která je součástí pozemku p. č. St. 1031, ve všech třech podlažích bylo nutné provést zazdění vstupních otvorů mezi oběma částmi a dále zazdít komunikační propojení v 1. nadzemním podlaží mezi skladem v budově č.p. 238 a objektem garáží, který je součástí pozemku p. č. St. 631/2. Charakteristiky obou objektů a jejich dílčích částí i v případě návaznosti na objekt školy a objekt garáží umožňují jejich rozdělení svislými rovinami, které by byly nelomené, respektive by byly lomené pouze v nezbytně nutném rozsahu na styku budovy č.p. 238 s budovou školy na p. č. St. 1031 (což zachycuje červená dělicí čára na obrázcích na č.l. 335 spisu). Proveditelné by bylo též rozdělení zastavěných pozemků a přilehlého dvora, ovšem za podmínky zřízení služebnosti cesty. V současnosti je totiž přístup ke všem posuzovaným nemovitostem bezproblémově zajištěn z veřejné komunikace – [adresa]. V případě rozdělení nemovitostí způsobem navrženým znaleckou kanceláří by i nadále byl možný přístup pro pěší do obou rozdělených částí, nicméně přístup do objektu č.p. 238, pokud by nebyl řešen zřízením služebnosti, již pouze z [adresa], a nikoliv ze dvora na pozemku p. č. St. 631/1. Pro bezproblémové využívání budovy č.p. 238 by bylo nutné s ohledem na charakter jejího využití a její dispoziční řešení zřídit služebnost cesty právě pro služebný pozemek p. č. St. 631/1, a to pro zajištění možnosti zásobování skladů umístěných v 1. NP dvorní části objektu. Tímto způsobem by byl současně zajištěn i přístup a příjezd k hlavnímu vstupu a vnitřnímu schodišti nacházejícímu se na konci příčné části objektu č.p.

238. Jediný dle znalecké kanceláře možný rozsah služebnosti je vymezen v plánku na č.l. 344 spisu. Orientačně byla plocha dvora, které by se služebnost týkala, stanovena na 344 m. V případě zřízení služebnosti by došlo k určitému omezení možnosti parkování na nádvoří objektů, tj. na pozemku p. č. St. 631/1. Obvyklá cena služebnosti ve shora uvedeném rozsahu by k datu vyhotovení posudku STAVEXIS 1 činila 1 032 000 Kč. V případě realizace navrženého způsobu dělení nemovitostí by dále bylo nezbytné provedení vlastního (nového) připojení na jednotlivé inženýrské sítě (viz dále). Vzhledem k tomu, že jediným přístupem do objektu bez čp/če, který je součástí p. č. St. 1031, by bylo schodiště a spojovací krček v rámci budovy č.p. 237 a zejména z hlediska potenciálního jiného využití tohoto objektu než pouze pro školní účely lze takové komunikační propojení považovat minimálně za nekomfortní, jako vhodné by se dále jevilo vybudování zcela nového vnějšího schodiště, což by znamenalo větší stavební investici a zásah do vnějšího vzhledu budovy bez čp/če. Vstup do pravé části 1. NP budovy bez čp/če, která je součástí p. č. St. 1031, by navíc nově musel být zřízen z prostorů, kde se v době vypracování posudku STAVEXIS 1 nacházela baby kavárna, neboť stávající vstup je ze schodišťové haly, která by po rozdělení připadla vlastníku pozemku p. č. St.

637. V případě rozdělení budovy č.p. 238 a budovy bez čp/če jako součásti pozemku p. č. St. 1031 by rovněž bylo nutné zřídit nový zdroj vytápění pro budovu bez čp/če s tím, že pokud by se to po provedení kontroly a revize otopného systému jevilo jako technicky vyhovující, stávající trubní rozvody a otopná tělesa (radiátory) by mohly zůstat zachovány. Uvedená úprava by byla nutná z toho důvodu, že v současnosti je v uliční části budovy č.p. 237 vytápění ústřední, rep. etážové, kdy v každém podlaží je umístěn vlastní plynový kondenzační kotel. Prostory, které v době zpracování posudku STAVEXIS 1 byly využívány jako čistírna peří, byly vytápěny lokálními topidly, zatímco severní část budovy č.p. 237 je napojena na kotelnu umístěnou v budově č.p. 238, stejně jako budova bez čp/če jakožto součást pozemku p. č. St. 1031. Dále by muselo dojít k napojení stávající kotelny v 1. NP dvorního příčného traktu budovy č.p. 238 na plynovodní přípojku nyní ukončenou v HUP vpravo průjezdu uliční části budovy č.p.

238. V případě, kdy by pozemek p. č. 784/2 v rámci reálného dělení připadl do vlastnictví vlastníka pozemku p. č. St. 631/1, přičemž stavba č.p. 284 (budova pohřební služby) na pozemku p. č. St. 2196 by byla ve vlastnictví druhého vlastníka, bylo by nutné zřídit služebnost vedení inženýrských sítí (kanalizace a elektřiny) přes služebný pozemek p. č. 784/2, p. č. St. 1031 a p. č. St. 631/1. Obdobně by musela být služebnost přes zmíněné pozemky zřízena i za účelem umístění vodovodního potrubí. Vzhledem k tomu, že z hlavní elektrické rozvodny umístněné v rámci objektu garáží na p. č. St. 631/2 je proveden rozvod také do dvorní části objektu č.p. 238, musely by být provedeny stavební úpravy týkající se přepojení vnitřní elektroinstalace části objektu č.p.

238. Elektrická rozvodna v objektu garáží je nadto závislá na objektu pohřební služby a objektu školy, který je součástí p. č. St. 1031. Mezi negativa navrženého způsobu reálného dělení patří vedle nutnosti provedení určitých stavebních úprav a zřízení popsaných služebností rovněž to, že by došlo ke zmenšení skladové plochy pro objekt č.p. 238 v části garážového objektu (p. č. St. 631/2) a k určitému omezení možnosti parkování ve vnitrobloku pozemku p. č. St. 631/1. Předpokládaná výše nákladů na nezbytné stavební úpravy pro zajištění samostatnosti staveb byla v posudku STAVEXIS 1 vyčíslena na částku 415 000 Kč. Budovy č.p. 237 a 238 nelze bez nepřiměřených obtíží rozdělit na bytové jednotky, neboť pokud by se tak mělo stát, bylo by nutné v rámci obou objektů provést stavební úpravy technického i dispozičního charakteru, kdy by zcela jistě nebyl zachován současný účel využití staveb. Navíc by v budovách nebylo možné vymezit například pouze jeden či dva byty a zbylou část budov nechat nerozdělenou. Ani v jedné z budov se nenachází žádný prostor, který by byl využíván k bydlení, a ani dispoziční řešení budov neodpovídá bytovým potřebám. V případě realizace shora popsaného způsobu reálného rozdělení předmětných nemovitostí by doplatek ve prospěch nabyvatele levé části areálu při pohledu z Tyršovy ulice činil 3 800 000 Kč (v cenách aktuálních v době vypracování posudku STAVEXIS 1). Všechny pozemky vymezené v zadání znaleckého úkolu (specifikace je uvedena např. na č.l. 2 posudku STAVEXIS 1) lze reálně rozdělit s jedinou výjimkou, kterou je pozemek p. č. 2179/2, neboť se jedná o pozemek, které je v celém svém rozsahu součástí funkčního celku s pozemkem p. č. St. 2196, na kterém stojí budova pohřební služby. Znalecká kancelář v posudku STAVEXIS 1 rovněž stanovila obvyklou cenu většiny vypořádávaných nemovitostí, nicméně soud na tomto místě závěry obsažené v tomto posudku nebude dále rozvíjet, neboť s ohledem na jejich neaktuálnost bylo následně vyžádáno zpracování aktualizovaného posudku za účelem ocenění předmětu řízení.

29. Z doplňujícího výslechu autora posudku STAVEXIS 1 Ing. Lukáše Dřínovského provedeného při jednání dne 26. 5. 2021 soud zjistil, že způsob dělení komplexu budov navržený v písemném vyhotovení posudku se jeví jako vhodný zejména proto, že by nedošlo k zásahu do svislých nosných konstrukcí, pouze by muselo dojít k zazdění vstupních otvorů, což by s sebou neslo minimální investici. Celkovou výši nákladů na zajištění nového vytápění objektu bez č.p./če, který je součástí pozemku p. č. St. 1031, by bylo možné přesně stanovit teprve na základě projektové dokumentace, výše těchto nákladů by se však jistě pohybovala kolem 880 000 Kč, náklady na pořízení nového kotle pak okolo 300 000 Kč. V podkroví budovy bez čp/če na p. č. St. 1031 se nachází štítová stěna. Pokud by byla třeba její úprava v rámci oddělení budovy od domu č.p. 238 (což závisí na tom, jaká je přesná tloušťka zdi, která znalci nebyla známá) z hlediska dodržení protipožárních předpisů, pak by velmi pravděpodobně muselo dojít například i k úpravě dřevěných prvků střešní konstrukce. Varianta, kdy by část budovy č.p. 238, ve které se nachází kotelna, byla oddělena svislou konstrukcí od zbývající části domu č.p. 238, se jeví jako nevhodná, neboť ji nelze provést dostatečně efektivně s ohledem na náklady a její faktické provedení, a to z hlediska stavebně technického uspořádání místností apod. Platí totiž zásada, podle níž dělicí linie nemají být lomené, přičemž při využití zmíněné varianty dělení by dělicí linie zasahovala v podstatě do poloviny domu č.p. 238 a zabírala by i část skladovacích prostor využívaných společností LITEX. Nevhodná je i varianta oddělení kotelny, schodiště a vstupní haly v příčné části budovy č.p. 238 od zbytku této budovy, neboť by se tímto způsobem snížil komfort obslužnosti dvorní části objektu č.p. 238 i částí objektu na p. č. St. 1031, pokud by schodiště naopak bylo přiřazeno k budově č.p.

238. Pokud by mělo dojít k ubourání dvou menších garáží na p. č. St. 631/2, vyžádalo by si to náklady okolo 100 000 Kč, pořízení dvou nových menších garáží pro osobní automobil pak náklady okolo 660 000 Kč. Uvažovat by však bylo možné o variantě, kdy by došlo k oddělení budovy č.p. 237 od budovy na p. č. St. 1031. Taková varianta by byla finančně nejméně nákladná, přes budovu č.p. 237 totiž vyjma napojení plynovodního potrubí objektu na budovu na p. č. St. 1031 nevedou žádné jiné přípojky k budově pohřební služby, tedy kanalizace ani elektřina.

30. Ze znaleckého posudku č. ZP 128/25/2022 vypracovaného dne 17. 2. 2023 Ing. Antonínem Parysem, znalcem v oboru stavebnictví, stavební odvětví různá, se specializací hydroizolace a fyzika staveb, střechy a střešní krytiny, se podává, že stavebně technické rozdělení komplexu budov č.p. 237 a č.p. 238 možné je tak, aby byly zajištěny samostatné vstupy do obou rozdělovaných částí, jejich samostatná dopravní obslužnost (vjezd na pozemky) a samostatné připojení k technické infrastruktuře (napojení vodovodu, kanalizace, plynu a elektřiny). Na rozdíl od návrhu dělení obsaženém v posudku STAVEXIS 1 Ing. Parys považoval za vhodnější vést dělicí linii mezi oběma rozdělovanými částmi komplexu tak, že by tato procházela mezi objektem garáží na p. č. St. 631/2 a budovou č.p. 238, přičemž rozhraní mezi objekty by bylo v porovnání s posudkem STAVEXIS 1 posunuto cca o 11 metrů ve směru k budově č.p. 238, tedy prakticky k okraji přístavby budovy č.p. 238 (budova bez čp/če na p. č. St. 1031 – viz nákres na č.l. 29 znaleckého posudku). Dle Ing. Paryse by takovým rozdělením bylo zajištěno, že eventuální následná kolize v užívání obou rozdělených částí komplexu nebude možná, neboť by obě strany mohly užívat svou část komplexu bez vzájemných propojení. Navržená varianta rozdělení by vyžadovala velmi malé stavební úpravy, v podstatě by se jednalo o pouhé zazdění nosnými zdmi včetně možných drobných úprav vodoinstalací, elektroinstalací a ústředního topení. Jedinou vnější úpravou objektů by bylo vybudování protipožárního rozdělení střechy s případným dozděním stěny nad stávající střešní konstrukcí – protipožární zeď. Současně by ovšem muselo dojít k úpravě pozemku p. č. St. 637, konkrétně o jeho zmenšení o půdorysný prostor současné stavby ve směru kolmém na uliční průčelí dle výkresové dokumentace zachycené na č.l. 30 posudku Ing. Paryse. Dělení by vyžadovalo vznik služebnosti napojení kanalizace pro objekt pohřební služby přes pozemky p. č. St. 1031 a p. č. St. 631/1 a dále podzemní elektropřípojku nízkého napětí přes pozemky p. č. 2179/4 a 784/2, která by však byla oboustranná, neboť by sloužila jak nemovitosti na p. č. St. 2196, tak nemovitosti na p. č. St. 631/1 a St. 1031. Dále by bylo nutné zřídit přípojku vody přes pozemek p. č. 784/2. Dle Ing. Paryse mezi pozemky p. č. 776 a 784/2, rodinným domem na p. č. St. 784 a budovou pohřební služby neexistuje žádné účelové, funkční ani stavební propojení. V případě navrženého rozdělení by obě části komplexu budov byly plně funkční a mohly by sloužit svým účelům. Pěší přístup a dopravní obslužnost k oběma částem by byla zajištěna z Prokešovy ulice. Budova pohřební služby ke své funkci a účelu nepotřebuje přilehlou zahradu na p. č. 784/2. Varianta dělení dle Ing. Paryse by určitým způsobem zkomplikovala podnikání 1. žalovaného v areálu. Přišel by o dosavadní skladovací prostory umístěné v garážích na p. č. St. 631/2. Dále by došlo k omezení plochy v příčné části budovy č.p. 238, kde jsou aktuálně umístěny sklady, výdejna zásilek a sociální zázemí pro zaměstnance. Ty by však mohly být přesunuty do prostor nacházejících se v domě č.p. 241 v Tyršově ulici, který je rovněž předmětem vypořádání, pokud by připadl do vlastnictví 1. žalovaného. V neposlední řadě při navrženém způsobu dělení nutně muselo dojít k úpravám podmínek ohledně podnikání žalovaného, např. úpravě přístupů či vstupů do objektů. Ing. Parys dále konstatoval, že trenažer pro koně umístěný na části pozemku p. č. 784/2, je pevně spojen se zemí prostřednictvím vodícího kůlu upevněného do betonového základu. a základových patek. Trenažer stojí přímo na podzemním vedení elektropřípojky nn a porušuje podmínku zachování ochranného pásma ve vzdálenosti 1 m na každou stranu od kabelů elektrického vedení. Variantu dělení komplexu budov navrženou v posudku STAVEXIS 1 Ing. Parys označil jako sice technicky možnou, nicméně nevhodnou, neboť vyžaduje splnění velkého množství podmínek. Poukázal na to, že zpracovatel uvedeného posudku nejprve vyjmenoval a logicky seřadil podmínky pro reálné rozdělení nemovitostí, následně je však sám navrženou variantou porušil. Jím navržená varianta oddělení či rozdělení nemovitostí pomocí pomyslné čáry zasahující do zpevněných ploch pozemku p. č. St. 631/1 by vedla k velmi silnému omezení jakýchkoliv možností rozvoje podnikání v levé části areálu, a to včetně dopravního napojení jednotlivých budov v důsledku zřízení věcného břemene ve dvoře. V situaci, kdy se účastníci nejsou schopni dohodnout na rozdělení předmětných nemovitostí jako takových, lze jen stěží očekávat, že by mohly být splněny všechny podmínky pro reálné rozdělení nemovitostí, jejichž splnění by předpokládala realizace varianty dělení navržené v posudku STAVEXIS 1 – změna zdroje vytápění, demontáže vcelku nových zařízení kotelny, demontáže a přepojování elektroinstalace, vodoinstalace a dalších. Při této variantě dělení by dle Ing. Paryse zůstalo mnoho technických otázek k dořešení, na kterých by účastníci jen těžko hledali shodu.

31. Ve znaleckém posudku č. 73/09/2023 zpracovaném dne 6. 8. 2023 Ing. Petrem Prýmkem, znalcem z oboru stavebnictví, odvětví pozemní stavby – stavby občanského vybavení, obytné, průmyslové, speciální, zdravotní péče a zemědělské a odvětví provádění staveb, se naopak podává, že rozdělení předmětného komplexu budov čp. 237 a čp. 238 včetně okolních pozemků a na nich stojících staveb na samostatné stavby různých vlastníků při zachování stávajícího využití budov by bylo velice problematické. Prvním argumentem pro tento závěr je dle Ing. Prýmka fakt, že mezi oběma stranami sporu není s ohledem na jejich vyhrocené vztahy možná jakákoliv dohoda na spravedlivém rozdělení majetku. V případě, kdy by bylo přistoupeno k dělení nemovitostí, bylo by nutné nechat zpracovat náležitou projektovou dokumentaci dle vyhlášky č. 499/2006 Sb. autorizovaným projektantem. Ještě předtím by však bylo třeba provést ocenění jednotlivých nemovitostí, zpracovat předběžnou cenovou kalkulaci navržených stavebních úprav budov, jichž se bude reálné dělení týkat, zajistit si kladné písemné vyjádření všech účastníků řízení a kladné stavební rozhodnutí vydané stavebním úřadem. Následně by muselo dojít k výběru odpovídající stavební firmy, k výpovědím smluv některým nájemníkům, a teprve poté by bylo možno přistoupit k samotné stavební činnosti. Po jejím dokončení by musely být vypracovány geometrické plány včetně věcných břemen s vložením do katastru nemovitostí, předloženy všechny potřebné doklady a vydáno kolaudační rozhodnutí stavebním úřadem. Komplikací je i nutnost zřízení věcných břemen na inženýrské sítě, instalace nových podružných měřidel, případně nutnost oddělení jednotlivých přípojek energií. Dopravní obslužnost pro firmu [Anonymizováno] 1. žalovaného by pak bylo možné zachovat pouze za využití stávajícího stavu vjezdu do dvora. Rozdělení areálu by dále muselo splňovat požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Možnost přesunutí části podnikatelských aktivit firmy [Anonymizováno] do budovy č.p. 241 v [Anonymizováno] ulici považuje Ing. Prýmek za zcela nevhodnou, neboť sklady, šatny a sociální zázemí se nachází v dosti vzdálené budově č.p.

238. Pracovníci z šicí dílny, návrhářské dílny a skladu by museli jako šatny, sociální zázemí a sklady využívat vzdálené a nevyhovující prostory v č.p. 241, kde se nachází prázdný starý rodinný dům a rodinné koňské muzeum. Prostory v č.p. 241 nesplňují stavebně technické a hygienické požadavky dle platné legislativy ani logistické a kapacitní požadavky na provoz firmy o 170 zaměstnancích. Navíc je zde odlišná struktura spoluvlastníků než u areálu, když spoluvlastnický podíl na budově č.p. 241 vlastní i 2. žalovaný, který přitom není na budovách č.p. 237 a 238 jakkoliv vlastnicky zainteresován.

32. Z doplňujících výpovědí Ing. Lukáše Dřínovského jako autora posudku STAVEXIS 1 a Ing. Paryse při ohledání na místě samém, které se konalo dne 25. 9. 2023, bylo zjištěno, že oba znalci se v podstatě shodli na tom, že bez ohledu na to, zda by při reálném dělení budov č.p. 237 a 238 bylo postupováno dle varianty navržené v posudku STAVEXIS 1, nebo v posudku Ing. Paryse, bylo by nezbytně třeba zajistit, aby byly obě rozdělené části budov požárně odděleny. Toto oddělení by vyžadovalo vyzdění samostatné štítové zdi. Znalci se shodli na tom, že by takové opatření vyžadovalo vynaložení nákladů ve výši 200 000 Kč až 250 000 Kč. Znalci sice mohou navrhnout nejrůznější varianty reálného rozdělení budov, vždy však musí následovat zpracování náležité projektové dokumentace a především schválení celého záměru příslušným stavebním úřadem. Znalci mohou popsat výhody a nevýhody jednotlivých možných řešení, nemohou však předjímat, zda se pro jejich variantu rozdělení podaří získat stavební povolení. Teprve po jeho získání pak lze zodpovědně stanovit výši nákladů, které si rozdělení fakticky vyžádá. Varianta vybudování venkovního schodiště jako alternativního přístupu do vyšších pater budovy bez čp/če na pozemku p. č. St. 1031, která byla rovněž v průběhu řízení pro případ oddělení této budovy od vstupní haly se schodištěm nacházející se v budově č.p. 238 zvažována, by velmi pravděpodobně nebyla přípustná z hlediska dodržení protipožárních předpisů. Jakýkoliv zásah do stavebních, nosných konstrukcí včetně případné změny otopného systému podléhá stavebnímu povolení. V případě nutnosti zřídit nový zdroj vytápění v budově bez čp/če na p. č. St. 1031 by došlo k omezení prostoru v této budově, kde by se musela zřídit celá nová kotelna s příslušenstvím.

33. Z vyjádření MÚ Litomyšl, odboru místního a silničního hospodářství z 29. 6. 2023, bylo zjištěno, že s ohledem na poměry v dané lokalitě, kdy [adresa] je slepou pozemní komunikací se značnou poptávkou po parkování, se zmíněnému orgánu jeví možná změna v zásobování firmy [Anonymizováno] v tom smyslu, že by toto zásobování mělo probíhat prostřednictvím vedlejšího vjezdu z Tyršovy ulice, a nikoliv ze dvora na pozemku p. č. St. 631/1, z dopravně-bezpečnostního hlediska jako nevhodná. Jako největší problém dotyčný správní orgán zmínil fakt, že nákladní vozidla zajišťující zásobování by neměla v [adresa] dostatečný prostor pro otočení, nutně by tedy muselo docházet k jejich vycouvávání z této ulice ve vzdálenosti cca 200 m do křižovatky se silnicí II/358, což by bylo z hlediska bezpečnosti a plynulosti silničního provozu nepřípustné a podstatně by zvyšovalo riziko dopravní nehody. Zároveň by zastavování vozidel způsobovalo ztíženou průjezdnost a průchodnost dané ulice.

34. Ze znaleckého posudku vypracovaného dne 9. 2. 2024 opět znaleckou kanceláří STAVEXIS s.r.o. (dále jen „posudek STAVEXIS 2“), jakož i z následně provedených doplňujících výslechů autora posudku Ing. Lukáše Dřínovského bylo nad rámec shora již uvedeného zjištěno, že aktuální obvyklá cena areálu nemovitostí v Tyršově ulici, tedy konkrétně pozemků p. č. St. 631/1, jehož součástí je stavba č.p. 237, p. č. St. 631/2, jehož součástí jsou garáže bez čp/če, p. č. St. 1031, jehož součástí je stavba bez čp/če, a p. č. St. 637, jehož součástí je stavba č.p. 238, činí 50 000 000 Kč. Při stanovení uvedené obvyklé ceny znalecká kancelář využila několik metod ocenění, a to s ohledem na specifický charakter areálu a fakt, že neexistuje dostatečné množství relevantních srovnávacích nemovitostí tak, aby bylo možné obvyklou cenu nemovitostí tvořících areál stanovit pouze na základě porovnávací metody. Proto výsledná hodnota u areálu nepředstavuje „cenu obvyklou“ ve smyslu příslušných ustanovení zákona o oceňování majetku, která by měla být určena prostřednictvím sjednaných cen porovnáním s jinými obdobnými realizovanými prodeji nemovitostí, ale je ji třeba interpretovat jako „návrh hodnoty nemovitých věcí postavený na tržních principech“ pro účely tohoto řízení. Znalecká kancelář pro ohodnocení staveb situovaných v areálu využila jejich věcnou hodnotu, u ohodnocení pozemků v rámci areálu využila metodu porovnávací, s ohledem na stávající komerční využití areálu pak dále bylo využito i metody výnosové, přičemž výsledné hodnoty byly znaleckou kanceláří korigovány pomocí tzv. Bradáčovy úpravy metody váženého průměru. Ta se obvykle používá v případech, kdy je vhodné některé z hodnot stanovených prostřednictvím věcné a výnosové metody ocenění přidělit jinou váhu než hodnotě druhé. Používá se u nemovitostí, u nichž je velký rozdíl mezi cenou stanovenou jednotlivými oceňovacími metodami. Tak tomu přitom bylo u posuzovaného areálu. V rámci posudku STAVEXIS 1 sice byla použita pro ocenění areálu pouze výnosová metoda, od té doby se však hned v několika ohledech změnily výchozí podmínky. Došlo jednak ke značnému nárůstu cen stavebního materiálu a prací, což nutné musí případného investora vést k úvahám, zda si postaví novou nemovitost, nebo zakoupí nemovitost již stojící, ovšem se samozřejmými omezeními z toho plynoucími, které jsou dány například dispozičním řešením takové nemovitosti. Dále došlo ke změně z hlediska toho, že nyní je mnohem stabilnější prostředí z pohledu možné komerční využitelnosti areálu než v roce 2019. V neposlední řadě v mezidobí došlo k výraznému nárůstu cen rezidenčních nemovitostí. Všechny tyto faktory vedly k tomu, že pokud by byl areál oceňován stejnou metodou jako v posudku STAVEXIS 1, nebyl by takto stanoven relevantní výsledek odpovídající stávajícím podmínkám na trhu, jimž mnohem více odpovídá použitá metoda váženého průměru. Ta byla použita i z toho důvodu, že celková nákladová hodnota areálu přesahuje 100 mil. Kč, zatímco hodnota stavebních pozemků činí pouze 20 mil. Kč. To znamená, že nákladová hodnota staveb činí 80 mil. Kč, přičemž pokud by byla použita výnosová metoda, která dospěla k hodnotě 40 mil. Kč, pak by po odečtení ceny pozemků zbývalo na výnosovou hodnotu staveb pouze 20 mil. Kč, což se jeví jako málo. Potenciální investor by vedle dalších kritérií při koupi areálu dozajista zohledňoval i fakt, že tento leží v centru Litomyšle, tedy ve velice lukrativní lokalitě. Navíc lze v areálu za rozumných nákladů provést opravy, které do budoucna zajistí vyšší výnos například formou pronájmu areálu.

35. U ocenění pozemků jinou než porovnávací metodu použít nelze. Obvyklá cena dalších nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota], které tvoří předmět řízení, činí u pozemku p. č. St. 741, jehož součástí je stavba bez čp/če (zemědělská stavba) 400 000 Kč, u p. č. St. 2196 (pod budovou pohřební služby) 1 386 000 Kč, u p. č. 2179/11 a 2179/2 (pozemky před budovou pohřební služby) 135 000 Kč, u p. č. 2179/4 (pozemek před garáží domu č.p. 384) 12 000 Kč, u p. č. St. 3381 (pozemek před garáží domu č.p. 384) 119 000 Kč, u p. č. St. 2197, p. č. 776 a p. č. 784/2 (pozemky ve vnitrobloku mezi areálem v [Anonymizováno] ulici, budovou pohřební služby a domem č.p. 384 rodiny [jméno FO]) 15 737 000 Kč, u p. č. St. 2507/1, jehož součástí je stavba bez čp/če (jiná stavba – ocelová hala v lokalitě Černá hora), 34 000 Kč, u p. č. St. 2941, jehož součástí je stavba bez čp/če (jiná stavba – rodinná chata v lokalitě Černá hora), a p. č. 1103/1, 673 000 Kč, u p. č. 1281/2 (pozemek naproti čerpací stanici EuroOil u výpadovky na Moravskou Třebovou) 2 282 000 Kč, u p. č. 951/1 (pozemek na parkovišti u fotbalového stadionu) 65 000 Kč, u p. č. 1356/1 (pozemek u výpadovky na Poličku) 235 000 Kč, u p. č. 1029/1, p. č. 1029/2, p. č. 1029/3, p. č. 1046, p. č. 1075, p. č. 1103/2, p. č. 1103/3, p. č. 1116/1 a p. č. 1116/2 (zemědělské pozemky v lokalitě Černá hora) 3 577 000 Kč, u p. č. 880 a p. č. 881 (zemědělské pozemky v lokalitě Za sv. Annou) 374 000 Kč a u p. č. 1617 (pozemek v Mařákově ulici) 220 000 Kč. Obvyklá cena pozemku p. č. 2225/15 (znaleckou kanceláří původně opomenutý zem. pozemek v lokalitě Za sv. Annou) činí 9 900 Kč, pozemku p. č. 1050/1 (znaleckou kanceláří původně opomenutý zem. pozemek v lokalitě Černá hora) 132 349 Kč. Pokud jde o nemovitosti zapsané na LV č. 6243, zde činí obvyklá cena pozemků p. č. St. 640/1, jehož součástí je stavba č.p. 241 (rodinný dům), a p. č. 772/1 2 860 000 Kč, u pozemků p. č. 772/2 a p. č. 2551/4 10 000 Kč. U nemovitostí zapsaných na LV č. 431 činí obvyklá cena pozemků p. č. St. 2668 a p. č. St. 2669 1 017 000 Kč. Areál v Tyršově ulici by v obecné rovině bylo možné rozdělit, a to ať už na bytové jednotky, nebo na nebytové prostory. Předpokládalo by to vyhotovení prohlášení vlastníka budovy, rovněž by bylo třeba zajistit předchozí souhlas stavebního úřadu, a pokud by v areálu vznikly nějaké nové byty, pak i změnu stávajícího účelu využití daného objektu. I po takovémto rozdělení by však zůstaly ve spoluvlastnictví účastníků přinejmenším společné části budov a rovněž zastavěné pozemky. Bylo by též nutné počítat s možnými problémy ohledně nových parkovacích míst, jejichž zřízení by ze strany dotčených orgánů mohlo být vyžadováno.

36. Ze znaleckého posudku č. [č. účtu] vypracovaného dne 10. 7. 2024 Vysokou školou ekonomickou v Praze, Institutem oceňování majetku, jakožto znaleckým ústavem se znaleckým oprávněním mimo jiné pro obor ceny a odhady, odvětví oceňování nemovitostí, jakož i z doplňujícího výslechu autora posudku Ing. Petra Turczera, který byl zčásti revizním znaleckým posudkem k závěrům obou posudků vypracovaných znaleckou kanceláří STAVEXIS s.r.o., vyplynulo, že autor zmíněného posudku nepovažuje za vhodné použít ke stanovení výsledné hodnoty nemovitostí tvořících areál v Tyršově ulici metodu váženého průměru. Tato metoda se dle něj již ve znalecké praxi prakticky neužívá, nachází své uplatnění pouze v rámci určení tzv. ceny zjištěné, která však slouží spíše pro účely daňové, a nikoliv pro vyjádření relevantního ekonomického potenciálu nemovitosti. Použití této metody není nijak relevantně zdůvodněno, a to tím spíše, že výslednou hodnotu v úrovni tržní hodnoty vždy nejlépe reprezentuje ta metoda, která reflektuje schopnost nemovitosti generovat výnosy. Obecně platí, že vlastník či pronajímatel nezíská z nemovitosti víc, než co je nemovitost schopna vygenerovat v budoucích příjmech. Hodnota hmoty, tedy například nákladovým způsobem stanovená věcná hodnota, nemá žádnou přímou spojitost s trhem a tržní hodnotou. Změnou metodiky použité při oceňování areálu došlo k navýšení jeho výsledné hodnoty o přibližně 25 % (rozdíl mezi posudky STAVEXIS 1 a 2), aniž by pro takto razantní navýšení existoval relevantní důvod. Objektivně došlo v mezidobí mezi lety 2019 a 2024 (tedy léta vypracování obou posudků) k tomu, že v areálu již není provozována baby kavárna (prostory byly přebudovány zpět na kanceláře), na nových omítkách se projevila zvýšená vlhkost zdiva v 1. NP, v roce 2024 jsou oproti roku 2019 nově využívány i prostory v 2. NP, jejichž rekonstrukce byla v mezidobí dokončena, nicméně žádná z těchto změn rozhodně není tak zásadní, že by měla vést k natolik výrazné změně přístupu k ocenění areálu. Tu nelze zdůvodnit ani případnými změnami legislativy, norem či standardů, neboť k žádným takovým změnám nedošlo. Stejně tak potřebu změny v přístupu k ocenění nelze shledávat v situaci spojené s proběhlou pandemií onemocnění COVID-19 či válkou na Ukrajině. Ačkoliv v mezidobí mezi vypracováním obou posudků došlo k nárůstu zvažovaného čistého ročního výnosu z pronájmu areálu pouze o cca 1,5 %, dle závěrů znalecké kanceláře STAVEXIS s.r.o. v tomtéž období došlo k nárůstu hodnoty nemovitostí areálu o cca 40 %. Tento závěr se jeví znaleckému ústavu jako zcela účelový. Nelogičnosti pak lze spatřovat i v užité kapitalizační míře v rámci výnosového ocenění nemovitostí v areálu, kdy v posudku STAVEXIS 1 je tato stanovena v úrovni 8,50 % a v rámci posudku STAVEXIS 2 v úrovni 7,80 %. Kapitalizační míra v sobě odráží výnosnost a zároveň rizikovost investice. Pokud znalecká kancelář v mezidobí od roku 2019 do roku 2024 pracuje s poměrně výrazným poklesem tohoto ukazatele, pak je to dle názoru znaleckého ústavu v naprostém rozporu s ekonomickou realitou daného období, kdy veškeré centrálně vyhlašované sazby (úrokové sazby ČNB, hypoteční sazby, atd.) v daném období rostly. Znalecký ústav se tedy ztotožnil se závěry a metodikou použitou v posudku STAVEXIS 1 a změnu použité metodiky v posudku STAVEXIS 2 při stanovení hodnoty nemovitostí v areálu označil za neopodstatněnou, zcela účelovou a vedoucí k významnému nadhodnocení hodnoty nemovitostí. Hodnota nemovitostí v areálu oproti roku 2019, kdy činila 36 mil. Kč, dle znaleckého ústavu vzrostla pouze o částku 3 870 000 Kč. Vliv inflace, která byla v daném období velmi vysoká, nelze bez dalšího promítat do růstu cen nemovitostí. Je navíc významný rozdíl v tom, jestli jsou oceňovány např. stavební pozemky, nebo nemovitosti podobného stáří a stavu, v jakém je předmětný areál. Ani nájemné, kterého by bylo možné dosáhnout pronájmem areálu, se v důsledku inflace nezvyšuje plošně, závisí na konkrétním segmentu trhu a typu nemovitosti. Dle Ing. Turczera byly jinak oba posudku STAVEXIS s.r.o. velmi dobře zpracované, s mnoha závěry v nich obsaženými se lze ztotožnit, ne však s použitou metodou ocenění areálu. Celkovou hodnotu všech ostatních nemovitostí, které tvořily předmět ocenění dle znaleckého úkolu vymezeného v rámci zadání posudku STAVEXIS 2, znalecký ústav stanovil s pouze nepatrnou odchylkou. Takto byla stanovena obvyklá cena pozemku p. č. St. 2196 ve výši 1 254 000 Kč, p. č. St. 3381 ve výši 108 000 Kč, p. č. St. 2197 ve výši 808 000 Kč, p. č. 776 ve výši 7 909 000 Kč, p. č. 784/2 ve výši 6 780 000 Kč, p. č. St. 2668 ve výši 592 000 Kč, p. č. St. 2669 ve výši 328 000 Kč, p. č. 2179/2 ve výši 60 000 Kč, p. č. 2179/4 ve výši 14 000 Kč, p. č. 2179/11 ve výši 92 000 Kč.

37. Z přehledu portfolia vystaveného [právnická osoba]. dne 29. 4. 2024 soud zjistil, že k uvedenému datu 2. žalovaný disponoval peněžními prostředky uloženými u zmíněné banky v celkové výši 5 407 857,45 Kč.

38. Z čestného prohlášení [jméno FO] [Anonymizováno], nar. 27. 8. 1955, bytem [adresa], z 11. 7. 2024 bylo zjištěno, že jmenovaný je připraven poskytnout hotovostní zápůjčku ve výši 15 000 000 Kč a) žalobci za účelem případné úhrady vypořádacího podílu v rámci tohoto řízení. Jedná se o soukromé plně zdaněné prostředky pana Babince z jeho podnikatelské činnosti.

39. Z potvrzení o výši zůstatku na účtu vystaveného [právnická osoba]., dne 19. 8. 2024 soud zjistil, že k datu 18. 8. 2024 vykazoval účet b) žalobce zůstatek ve výši 10 026 366,99 Kč.

40. Z potvrzení o výši zůstatku na účtu vystaveného [právnická osoba]., dne 26. 7. 2024 soud zjistil, že k datu 25. 7. 2024 vykazoval účet a) žalobce zůstatek ve výši 11 060 507,58 Kč.

41. Ze sdělení [právnická osoba]. z 26. 8. 2024 soud zjistil, že na terminovaném vkladu č. [Anonymizováno] vedeném na 1. žalovaného jakožto podnikající fyzickou osobu ([adresa] – [Anonymizováno]) je vložena částka 15 000 000 Kč.

42. Ze sdělení [právnická osoba]. z 16. 8. 2024 soud zjistil, že na terminovaném vkladu č. [Anonymizováno] vedeném na 1. žalovaného jakožto podnikající fyzickou osobu ([adresa] – [Anonymizováno]) je vložena částka 20 000 000 Kč.

43. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]., jehož majitelem je 3. žalovaný, se k datu 30. 9. 2024 nacházel zůstatek ve výši 1 312 369,71 Kč.

44. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věci. Naprostá většina z provedených důkazů, jimž se soud shora v rámci výčtu jednotlivých skutkových zjištění podrobněji nevěnoval, se týkala výše investic jednotlivých účastníků zejména do nemovitostí tvořících areál v Tyršově ulici, jeho stavebních úprav, respektive pronájmu jednotlivých částí areálu různým nájemcům. Tyto důkazy mohly hrát roli v rámci případného vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu, z pohledu soudu však nejsou jakkoliv významné v situaci, kdy nakonec 1. žalovaný toto vypořádání nepožadoval a předmětem řízení zůstalo pouze „prosté“ vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem. Soud se dále podrobněji nevěnoval ani obsahu odhadu výše obvyklé ceny nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] a [Anonymizováno] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] dne 24. 5. 2021 či znaleckého posudku zpracovaného Ing. Antonínem Pakostou dne 21. 9. 2021, jehož předmětem bylo stanovení obvyklé ceny nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota], neboť jakkoliv samozřejmě v době svého vzniku uvedené důkazy nepochybně měly svou relevanci, s ohledem na délku probíhajícího řízení, obecný nárůst cen nemovitostí v období od roku 2021 do současnosti a zásadu, podle níž soud rozhoduje dle skutkového stavu existujícího ke dni vydání jeho rozhodnutí, se již staly obsolentními a soud byl nucen nechat zpracovat nový znalecký posudek za účelem stanovení obvyklé ceny předmětu řízení (posudek STAVEXIS 2).

45. V rámci hodnocení důkazů se soud především musel vypořádat s rozpory mezi jednotlivými k důkazu provedenými znaleckými posudky. Prvním sporným bodem, na jehož řešení se jednotliví znalci, jejichž posudky byly prováděny k důkazu, nedokázali shodnout, byla otázka toho, zda lze bez nepřiměřených obtíží reálně rozdělit komplex budov č.p. 237 a 238 tvořících areál v [Anonymizováno] ulici, a pokud ano, jaký způsob by byl nejvhodnější. Zatímco znalec Ing. Prýmek hodnotil v rámci svého posudku možnost dělení zmíněných nemovitostí jako velmi problematickou, ne-li přímo nereálnou, dle posudku STAVEXIS 1 i posudku zpracovaného Ing. Parysem předmětné nemovitosti ze stavebně-technického hlediska rozdělit lze, oba posudky však upřednostnily jinou variantu dělení. Posudek STAVEXIS 1 vycházel z toho, že jako nejoptimálnější se jeví varianta rozdělení areálu na dvě části s vedením dělicí linie de facto souběžně s katastrální hranicí mezi pozemky p. č. St. 631/2, p. č. St. 631/1 a p. č. St. 1031 na straně jedné a pozemkem p. č. St. 637 na straně druhé. Tato varianta by předpokládala, že levá část areálu z pohledu z [Anonymizováno] ulice (tj. pozemky p. č. St. 631/2, St. 631/1 a St. 1031 a stavby, které jsou součástí těchto pozemků) by připadla do vlastnictví žalobců, pravá část (p. č. St. 637 a stavba, která je součástí pozemku) pak do vlastnictví 1. žalovaného. [tituly před jménem] Parys naopak zcela ve shodě s procesním stanoviskem žalobců navrhoval, aby byla dělicí linie oproti návrhu uvedenému v posudku STAVEXIS 1 posunuta zhruba o 11 metrů směrem do budovy č.p. 238, čímž by levá část areálu získala kotelnu nacházející se v příčné části budovy č.p. 238, která vytápí budovu bez čp/če, jež je součástí p. č. St. 1031, a některé další prostory v levé části areálu. Autoři obou posudků se ani v rámci jejich vzájemné konfrontace, kterou soud provedl přímo na místě samém, nebyli schopni shodnout na tom, která z navržených variant by byla lépe proveditelná a méně by zatěžovala všechny účastníky řízení, ať už z hlediska nutnosti dodatečných stavebních úprav, vynaložení finančních nákladů, zřízení nového zdroje vytápění pro jednu či druhou stranu rozděleného areálu, možného omezení podnikatelské činnosti některého z účastníků, respektive nutnosti zřízení věcných břemen za účelem vedení inženýrských sítí či umožnění zásobování provozu firmy [Anonymizováno] v č.p.

238. Soud i z odlišných názorů jednotlivých znalců vyvodil ten závěr, že ze stavebně-technického hlediska je reálné rozdělení areálu v Tyršově ulici možné, přičemž existuje hned několik možných variant, jak takové rozdělení realizovat, každá z těchto variant by si pak v případě své realizace vyžádala určité více či méně náročné stavební úpravy, určité finanční náklady a větší či menší omezení jedné či druhé strany sporu spočívající v nutnosti vzniku služebností přinejmenším za účelem vedení inženýrských sítí, případně i za účelem zajištění přístupu a zásobování pravé části rozděleného areálu.

46. Dalším spornou otázkou bylo ocenění nemovitostí tvořících předmět řízení. Jak již soud naznačil shora, tyto nemovitosti byly v průběhu řízení oceňovány opakovaně, a to nejrůznějšími formami (ať už prostřednictvím prostého odhadu, či lépe řečeno odborného vyjádření, byť zpracovaného osobou s oprávněním ke znalecké činnosti, nebo formou znaleckých posudků). Pro soud byly v této souvislosti stěžejní závěry obsažené v jím zadaném posudku STAVEXIS 2. Tyto závěry byly částečně (zejména pokud jde o zvolenou metodu stanovení obvyklé ceny areálu v Tyršově ulici) zpochybňovány posudkem znaleckého ústavu VŠE v Praze, Institutu oceňování majetku (jehož autorem je Ing. Turczer). Soud opět, stejně jako u posudků týkajících se možností reálné dělitelnosti areálu, za účelem odstranění pochybností ohledně závěrů obou posudků přistoupil ke konfrontaci jejich autorů, k níž došlo při jednání dne 9. 10. 2024. Na tomto místě by soud rád podotkl, že pro něj bylo velice nesnadné posoudit, k jakému posudku by se měl při svém rozhodování přiklonit, neboť autory obou posudků, tedy Ing. Dřínovského i Ing. Turczera, považuje za nezpochybnitelné odborníky v daném oboru, jimi zpracované posudky pak hodnotí jako velmi kvalitně zpracované, vyčerpávající a logicky odůvodněné. Oba dotyční autoři posudků se ostatně ve značné části svých závěrů shodli. Pokud jde například o ocenění zbývajících pozemků (vyjma těch, které tvoří areál v Tyršově ulici), lišila se obvyklá cena těchto pozemků stanovená v obou znaleckých posudcích pouze o přibližně 2,5 % (konkrétně o částku 461 000 Kč, kdy Ing. Turczer ocenil ostatní vymezené pozemky na částku 17 945 000 Kč, Ing. Dřínovský pak tytéž pozemky na částku 18 406 000 Kč), což lze při znalosti praxe znaleckého oceňování nemovitostí hodnotit jako velmi vzácnou shodu. V podstatě jediným sporným bodem mezi oběma posudky tedy bylo, jaká metoda by měla být využita při ocenění areálu. Ing. Dřínovský setrval na jednoznačném závěru, že v daném případě je třeba s ohledem na specifičnost areálu, nedostatek vhodných srovnávacích nemovitostí a další okolnosti případu použít k ocenění areálu tzv. metodu váženého průměru, která zohledňuje jak nákladovou, tak i výnosovou hodnotu jednotlivých pozemků a staveb tvořících areál, přičemž právě s ohledem na specifické okolnosti a charakter areálu je vhodné takto zjištěným hodnotám přikládat různou váhu. Ing. Turczer naopak tvrdil, že tato metoda je k ocenění předmětného areálu zcela nevhodná, že se jedná o metodu zastaralou a v praxi v podstatě nevyužívanou.

47. Soud si je vědom toho, že se v daném případě nabízelo zpracování dalšího, revizního, posudku, v jehož rámci by bylo řešeno, jaká je nejvhodnější oceňovací metoda pro účely ocenění předmětného areálu. Na stranu druhou z jeho pohledu nelze odhlížet od dalších aspektů celé věci. Tím primárním je podle názoru soudu dosavadní v podstatě již neúměrná délka řízení, které bylo započato již v roce 2017 a teprve nyní, po sedmi letech, konečně dospělo do fáze vydání meritorního rozhodnutí (které nadto samozřejmě nemusí představovat definitivní výsledek řízení). V dosavadním průběhu řízení bylo k důkazu provedeno již celkem šest znaleckých posudků, z toho celkem čtyři se zabývaly stanovením obvyklé hodnoty nemovitostí, které tvoří předmět vypořádání. Těchto nemovitostí je přitom několik desítek, přičemž se jedná nejen o průmyslový areál a o pozemky zastavěné stavbami, ale i o pozemky nezastavěné, nacházející se v intravilánu Litomyšle, o zemědělské pozemky, o zemědělské stavby či rodinnou chatu. Právě velký počet těchto nemovitostí a jejich rozdílný charakter klade obrovské časové i finanční nároky na jakékoliv znalecké ocenění. Pro ilustraci lze uvést, že ve vztahu k posudku STAVEXIS 2 soud vymezil znalecké kanceláři znalecký úkol usnesením, které nabylo právní moci dne 2. 8. 2023. Požadovaný znalecký posudek pak byl soudu předložen teprve 16. 2. 2024, tedy po více než šesti měsících. Celkové náklady na vypracování zmíněného posudku a provedení doplňujících výslechů jeho autora Ing. Dřínovského pak činily takřka 165 000 Kč. S ohledem na shora uvedené aspekty posuzované věci by zadání zpracování jakéhokoliv dalšího znaleckého posudku představovalo jednak prodloužení řízení přinejmenším o mnoho dalších měsíců, jednak výrazné navýšení nákladů řízení. Zdůraznit je třeba rovněž obecně známou skutečnost, že již několik let neustále dochází k poměrně strmému růstu cen nemovitostí, což znamená, že ve chvíli, kdy by se v souvislosti se zadáním revizního znaleckého posudku řízení opětovně prodloužilo o několik dalších měsíců, lze se důvodně obávat toho, že by již nemohly obstát závěry obsažené v posudku STAVEXIS 2, který byl zpracován již v únoru 2024, neboť by již v posudku stanovené ceny nemovitostí neodpovídaly aktuálním tržním podmínkám. Přitom by se revizní znalecký posudek týkal „pouze“ posouzení vhodné metodiky k ocenění areálu, nikoliv již ocenění všech dalších vypořádávaných nemovitostí. V takovém případě by pak bylo nutné nechat veškeré posuzované nemovitosti ocenit znovu, tedy u některých již potřetí.

48. Hlavním důvodem, proč soud již nepřistoupil k zadání zpracování dalšího posudku ve věci (a proč také zamítl návrh žalobců na provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. Hany Janáčkové, Ph.D.) však byl fakt, že z jeho pohledu by takový znalecký posudek vůbec nemusel přispět k vyřešení klíčové otázky, jaká konkrétní metoda by měla být použita při ocenění nemovitostí tvořících areál v Tyršově ulici. Soud měl pro své rozhodování k dispozici dva znalecké posudky, které z jeho pohledu lze postavit na stejnou odbornou úroveň. Ačkoliv totiž znalecká kancelář STAVEXIS s.r.o. zpracovávala po změně relevantní právní úpravy a nabytí účinnosti zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech posudek STAVEXIS 2 již „pouze“ jakožto znalecká kancelář, je třeba poukázat na to, že ještě v době vypracování posudku STAVEXIS 1 se jednalo o znalecký ústav ve smyslu tehdy platných předpisů. [adresa] škola ekonomická v Praze, Institut oceňování majetku, jakožto autor druhého z předmětných posudků, pak byla a i nadále je jako znalecký ústav vedena jak za dříve platné právní úpravy, tak i v režimu zákona č. 254/2019 Sb. Za této situace by bylo velmi obtížné nalézt jiný subjekt (znalecký ústav), jehož závěry by snad měly z odborného hlediska větší váhu než závěry autorů obou posudků, které má soud k dispozici. Je otázkou, zda by takovým subjektem mohl být poradní sbor Ministerstva spravedlnosti pro znalecké otázky, jehož se měl soud dle důkazního návrhu 1. žalovaného dotázat na to, která ze shora uvedených metodik ocenění areálu je správná, respektive vhodnější. I tento důkazní návrh soud zamítl, neboť má za to, že je za daných okolností nadbytečný. Je evidentní, že rozdíl mezi hodnotou areálu stanovenou v posudku STAVEXIS 2 a posudku VŠE není dán tím, že by některý ze znalců nějak konkrétně při výpočtu této hodnoty pochybil, případně nezohlednil některé podstatné skutečnosti rozhodné pro stanovení výsledné hodnoty areálu, jedná se čistě o použitou metodiku ocenění. Jakkoliv Ing. Turczer označil metodu váženého průměru použitou v posudku STAVEXIS 2 jako zastaralou a v praxi prakticky nevyužívanou, zjevně se jedná o metodu, jejíž použití je za určitých podmínek přípustné, o čemž svědčí vedle závěrů posudku STAVEXIS 2 i mnohé odborné práce dohledatelné na internetu (viz např. distanční studijní text na téma Oceňování aktiv vypracovaný Mgr. Lenkou Přečkovou, Ph.D., dostupný z https://is.slu.cz/publication/38210/Preckova_Ocenovani_aktiv_181103.pdf?info, který uvedenou metodu popisuje jako jednu z možných metod oceňování na základě tržních principů na straně 82, aniž by uváděl, že by se jednalo o metodu zastaralou či nevyužívanou). Navíc, i v případě, kdy by autor potenciálně zadaného revizního znaleckého posudku (případně poradní sbor Ministerstva spravedlnosti) označil jednu či druhou zvolenou metodu ocenění za vhodnější, stál by soud před rozhodnutím, ke kterému z různých odborných a řádně zdůvodněných názorů se přiklonit, neboť v řešené věci se nejedná o situaci, kdy by některý ze znalců zjevně pochybil, každý z nich pouze považuje za vhodnější použít k ocenění areálu jinou z několika přípustných metod. Proto soud dospěl k závěru, že zadání revizního znaleckého posudku (či dotaz adresovaný poradnímu sboru pro znalecké otázky) by k náležitému objasnění skutkového stavu nijak výrazně nemohl přispět.

49. Soud se nakonec v rámci hodnocení důkazů přiklonil k závěrům znaleckého posudku STAVEXIS 2. Tento posudek považuje za velmi kvalitně zpracovaný, logicky strukturovaný, přehledný a náležitě odůvodněný. Autor posudku Ing. Dřínovský opakovaně osobně provedl místní šetření na předmětných nemovitostech, měl tudíž, na rozdíl od Ing. Turczera, příležitost hodnotit mimo jiné i změny, k nimž v areálu došlo od roku 2019, kdy byl zpracován posudek STAVEXIS 1. Sám Ing. Turczer jako autor posudku VŠE, který měl ve své podstatě charakter posudku oponentního k posudku STAVEXIS 2, hodnotil posudek STAVEXIS 2, vyjma části věnované ocenění areálu, veskrze pozitivně, ztotožnil se i se závěry obsaženými v posudku STAVEXIS 1. Pokud jde o ocenění zbývajících pozemků, které netvoří areál v Tyršově ulici, závěry obou posudků byly prakticky totožné. Jediný spor mezi oběma znalci tudíž byl v tom, zda bylo namístě přistoupit ke změně metodiky ocenění areálu, jak to oproti svému původnímu posudku z roku 2019 učinil Ing. Dřínovský. Soud má za to, že Ing. Dřínovský velmi podrobně a logicky odůvodnil, co jej vedlo ke změně použité metodiky. Lze pouze zopakovat, že to byl v prvé řadě velký rozdíl mezi hodnotou areálu stanovenou nákladovou metodou a výnosovou metodou, což je klíčový indikátor pro použití metody váženého průměru. Oproti roku 2019 navíc došlo k výraznému nárůstu cen stavebních materiálů a prací, jakož i cen rezidenčních nemovitostí. Tyto zásadní argumenty z pohledu soudu posudek VŠE nijak nevyvrátil, proto soud nakonec vyšel v rámci závěru o skutkovém stavu věci z posudku STAVEXIS 2.

50. Veden shora nastíněnými úvahami, soud vzal na podkladě provedených důkazů i na základě toho, co v průběhu řízení uvedli jednotliví účastníci, za prokázaný následující skutkový stav věci: V době zahájení tohoto řízení byli původní a) žalobkyně a 1. žalovaný rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], přičemž každý z nich vlastnil podíl o velikosti id. na uvedených nemovitostech. Původní a) žalobkyně společně s b) žalobcem a dále s 1. a 2. žalovaným rovněž byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], přičemž původní žalobci měli v jejich SJM podíl o velikosti id. na uvedených nemovitostech, 1. žalovaný vlastnil podíl o velikosti id. 5/12 a 2. žalovaný o velikosti id. 1/12 na předmětných nemovitostech. Oba původní žalobci byli konečně společně s 2. a 3. žalovaným podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], přičemž žalobci měli v jejich SJM podíl o velikosti id. na uvedených nemovitostech, 3. žalovaný vlastnil podíl o velikosti id. 5/12 a 2. žalovaný o velikosti id. 1/12 na uvedených nemovitostech. Původní a) žalobkyně dne 15. 1. 2022 zemřela, přičemž její spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech byl na základě dohody o rozdělení pozůstalosti uzavřené mezi současnými žalobci rozdělen mezi žalobce tak, že každý ze žalobců aktuálně vlastní podíl o velikosti id. 1/6 na nemovitostech zapsaných na LV č. [hodnota], LV č. [hodnota] a LV č. [hodnota], k. ú. [adresa]. Podíly všech žalovaných na jednotlivých nemovitostech zůstaly nezměněny. Dnešní domy č.p. 237 a č.p. 238 tvořící areál v [Anonymizováno] ulici původně vlastnili prarodiče původní a) žalobkyně a 3. žalovaného. Po roce 1948 byla k areálu udělena národní správa a došlo k jeho znárodnění. Původní a) žalobkyni a 3. žalovanému byly nemovitosti tvořící areál navráceny v restituci. Rodina původní a) žalobkyně žila v [adresa] do 60. let minulého století, poté se přestěhovala nejprve do [adresa], následně do [adresa]. [adresa]. žalovaného žila a doposud žije v [adresa]. 1. žalovaný, na kterého 3. žalovaný převedl svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech zapsaných na LV č. [hodnota], v areálu v Tyršově ulici spoluzaložil [právnická osoba], která zde až doposud působí. Současně začal v areálu provozovat textilní výrobu pod obchodní firmou [Jméno advokátky E] – [Anonymizováno]. V komplexu budov, které bezprostředně sousedí s areálem a přilehlými pozemky p. č. 784/2 a 776 nacházejícími se ve vnitrobloku mezi ulicemi Tyršova a Prokešova, dále provozuje pohřební službu, a to v domě č.p. 284, který je v SJM 1. žalovaného a jeho manželky [jméno FO], nicméně stojí na pozemku p. č. St. 2196, který se nachází ve spoluvlastnictví žalobců a 1. žalovaného). [adresa]. žalovaného pak bydlí v domě č.p.

384. Samotný dům je ve výlučném vlastnictví [jméno FO]. Je postaven na pozemcích p. č. St. 784 (rovněž ve vlastnictví [jméno FO]) a p. č. St. 3381 (v podílovém spoluvlastnictví žalobců a 1. žalovaného). [adresa]. žalovaného dále provozuje jezdeckou školu na pozemcích p. č. 776 a 784/2. Také žalobci v nemovitostech tvořících areál v [Anonymizováno] ulici podnikají, pronajímají jednotlivé prostory v domě č.p. 237 a domě bez čp/če na p. č. St. 1031 různým nájemcům, do [adresa] často jezdí a k areálu mají citový vztah. Komplex budov č.p. 237 a č.p. 238 spolu s přilehlými pozemky lze ze stavebně technického hlediska rozdělit na dvě části hned několika možnými způsoby (v úvahu připadá mimo jiné i dělení na bytové či nebytové jednotky), každý z nich by si vyžádal určité stavební úpravy, finanční náklady a nesl by s sebou rovněž nutnost zřídit přinejmenším služebnost vedení inženýrských sítí pro účely zajištění dodávek energií do budovy č.p. 284, kde sídlí pohřební služba. Jakýkoliv způsob rozdělení nemovitostí by současně znamenal určité omezení možností podnikání v jedné či druhé části rozdělovaného areálu. Mezi žalobci a 1. a 3 žalovanými již dlouhou dobu existují velmi vyhrocené osobní vztahy, které účastníkům brání v jakékoliv konstruktivní debatě týkající se budoucnosti areálu v [Anonymizováno] ulici, možných způsobů jeho rozdělení i jejich společné koexistenci v něm. Aktuální obvyklá cena nemovitostí tvořících areál v Tyršově ulici (pozemky p. č. St. 631/1, jehož součástí je stavba č.p. 237, p. č. St. 631/2, jehož součástí jsou garáže bez čp/če, p. č. St. 1031, jehož součástí je stavba bez čp/če, a p. č. St. 637, jehož součástí je stavba č.p. 238), činí 50 000 000 Kč. Obvyklá cena dalších nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota], LV č. [hodnota] a LV č. [hodnota] pak odpovídá částkám, které jsou konkrétně specifikovány v odstavci 35 tohoto odůvodnění. A) žalobce disponoval v červenci 2024 vlastními finančními prostředky ve výši přesahující 11 mil. Kč, navíc měl možnost získat prostřednictvím hotovostní zápůjčky dalších 15 000 000 Kč pro účely případné výplaty vypořádacího podílu za společné nemovitosti. B) žalobce měl v srpnu 2024 na svém bankovním účtu k dispozici částku přesahující 10 mil. Kč. 1. žalovaný měl na svých terminovaných vkladech v srpnu 2024 uloženo celkem 35 000 000 Kč. 2. žalovaný vlastnil v dubnu 2024 finanční portfolio v hodnotě přesahující 5 400 000 Kč. 3. žalovaný disponoval k datu 30. 9. 2024 finančními prostředky uloženými na jeho bankovním účtu ve výši přesahující 1 300 000 Kč.

51. Podle § 1115 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

52. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle odstavce 2 věty prvé zmíněného paragrafu může každý ze spoluvlastníků kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví 53. Podle § 1141 odst. 1 o. z. se spoluvlastnictví zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.

54. Podle § 1142 odst. 1 o. z. platí, že jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Dle odstavce 2 citovaného paragrafu pak zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.

55. Podle § 1143 o. z. platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

56. Podle § 1144 odst. 1 o. z. platí, že je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odstavce 2 citovaného paragrafu však rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

57. Podle § 1147 o. z. platí, že není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

58. K problematice vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu existuje bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR. Sluší se poznamenat, že mnohá jeho rozhodnutí byla vydána ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Jelikož však úprava vypořádání podílového spoluvlastnictví byla v tomto zákoně řešena v zásadě stejným způsobem, jako je tomu v o. z., lze pro účely rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků v zásadě použít i tuto starší judikaturu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014).

59. Právní úprava o. z. jednoznačně preferuje, aby bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno dohodou všech spoluvlastníků (§ 1141 odst. 1 o. z.). V případě, že se spoluvlastníci na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedohodnou, má na návrh některého z nich spoluvlastnictví zrušit soud, jemuž se současně ukládá, aby rozhodl i o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o. z.). Zákon pro takový případ stanoví tři různé způsoby, jimiž lze podílové spoluvlastnictví ke společné věci rozhodnutím soudu vypořádat, a současně i jejich pořadí, které je pro soud závazné. Jako primární způsob vypořádání je v § 1144 odst. 1 o. z. uvedeno reálné rozdělení společné věci. K tomu má soud ve smyslu citovaného ustanovení přistoupit vždy, je-li takové rozdělení možné. Současně je stanoveno, že věc nelze rozdělit, pokud by se tím podstatně snížila její hodnota. Není-li rozdělení dobře možné, pak má soud přikázat společnou věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Předpokladem pro tento postup však je, že spoluvlastník, jemuž má být společná věc přikázána, v řízení jednak projeví vůli společnou věc nabýt do svého výlučného vlastnictví, jednak prokáže svoji solventnost, tedy schopnost uhradit zbývajícím spoluvlastníkům odpovídající vypořádací podíl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Pokud o věc nemá zájem žádný ze spoluvlastníků, případně nikdo z nich není schopen uhradit zbývajícím spoluvlastníkům odpovídající vypořádací podíl, pak soud nařídí prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.).

60. Při respektování shora uvedeného závazného pořadí jednotlivých způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví se soud při svém rozhodování nejprve zabýval tím, zda je možné nemovité věci v podílovém spoluvlastnictví účastníků, které tvoří předmět tohoto řízení, reálně rozdělit. V rámci svých úvah musel přitom musel brát předně v potaz již zmiňovanou podmínku, podle níž lze společnou věc reálně rozdělit jen tehdy, pokud se tím podstatně nesníží její hodnota. Dále bylo třeba posoudit, jaké je účelové určení jednotlivých nemovitých věcí a jejich faktické funkční využití, neboť reálné dělení věci není podle § 1142 odst. 1 o. z. možné ani u věcí, které mají jako celek sloužit k určitému účelu. Vzhledem k tomu, že část vypořádávané masy nemovitostí tvoří i zemědělské pozemky ve spoluvlastnictví účastníků, byl by soud v případě úvah o reálném rozdělení těchto pozemků podle § 1142 odst. 2 věty prvé o. z. povinen zkoumat i to, zda případným rozdělením těchto pozemků vzniknou pozemky účelně obdělávatelné vzhledem k jejich rozloze i možnosti stálého přístupu, neboť právě tato podmínka reálného dělení zemědělských pozemků je zakotvena v ust. § 1142 odst. 2 o. z. I pokud by soud dospěl k závěru, že jsou splněny veškeré shora uvedené podmínky umožňující reálné rozdělení jednotlivých nemovitostí mezi účastníky, musel dále vyhodnotit, zda je reálné rozdělení předmětných nemovitostí „dobře možné“ ve smyslu § 1144 odst. 1 o. z. Tato další podmínka reálného rozdělení věci přitom není naplněna jeho pouhou faktickou možností a technickou proveditelností, ale také funkčním opodstatněním rozdělení věci.

61. Podle soudní praxe se v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictvím reálným rozdělením nemovité věci rozumí rozdělení provedené v součinnosti se znalcem při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu. Reálným rozdělením není, pokud se více samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky. Podle konstantní judikatury však v zásadě nelze nic namítat proti takovémuto rozdělení druhově stejných věcí, kdy každý z účastníků dostane určitou věc a částka stanovená na vyrovnání pak není vysoká. Ostatně záleží jen na účastnících, které ze všech společných věcí učiní předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a které nikoliv. I při rozhodování o zrušení spoluvlastnictví k souboru prostorově navazujících nemovitostí musí soud dbát, aby dělení bylo z hospodářského hlediska účelné, aby bylo spravedlivé a aby některý ze spoluvlastníků nebyl dělením vážně poškozen. Takový postup odpovídá smyslu zákona, byť nikoliv jeho doslovnému výkladu, neboť zpravidla každý z vícero pozemků určených k vypořádání reálně lze rozdělit, tudíž není splněna podmínka, že rozdělení věci není „dobře možné“ (srov např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015). Zákon samozřejmě nemůže výslovně řešit veškeré případy, jež mohou v praxi nastat, a tak je tomu i v případě, kdy je podána žaloba na zrušení spoluvlastnictví u více věcí, které spolu nějakým způsobem souvisí. Za takovéto situace by mohla vést mechanická aplikace ustanovení § 142 odst. 1 obč. zák. (dnes § 1144 odst. 1 o. z.) spočívající v rozhodování o každé věci samostatně, tj. bez ohledu na věci ostatní, k řešením, která by mohla být z hlediska spravedlivého uspořádání nežádoucí a v praxi vést k dalším, ještě závažnějším komplikacím. Obecné soudy tudíž musí brát na zřetel i celkové výsledné uspořádání, přičemž postupují přiměřeně dle shora uvedeného ustanovení. Za určitých okolností tak může dojít k oslabení prioritního principu reálného rozdělení věci, a to ve prospěch principu přikázání věci jednomu z účastníků, kde kompenzace (náhrada) druhému účastníkovi spočívá v přikázání mu věci jiné, jež je rovněž předmětem zrušení spoluvlastnictví (viz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. III. ÚS 268/06).

62. Pokud jde o hledisko možného podstatného snížení hodnoty reálně rozdělované nemovité věci, lze vycházet z toho, že zpravidla nepůjde o podstatné snížení hodnoty, pokud bude menší než 15 %, přičemž však je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci a ke kritériím, ze kterých se při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vychází, a nelze vyloučit odchylky od uvedeného poměru. Přitom platí, že ani rozdělením souboru nemovitostí by neměla být podstatně snížena hodnota nemovitostí, které jsou v něm zahrnuty. Pokud je například předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dům, respektive stavební pozemek, jehož je dům součástí, a přilehlá zahrada, je nepochybné, ze vlastnické (i fyzické) rozdělení domu (resp. stavebního pozemku) a zahrady je vždy možné, takovým dělením by však zpravidla poklesla hodnota každé z těchto nemovitostí (srov. již citované rozhodnutí NS 22 Cdo 1450/2015).

63. V posuzovaném případě soud z níže podrobně popsaných důvodů dospěl k závěru, že reálné dělení nemovitostí, které tvoří předmět řízení, není dobře možné, a tento způsob vypořádání spoluvlastnictví tedy nerealizoval. Proto se blíže nezabýval tím, zda by v případě reálného dělení nedošlo k podstatnému snížení hodnoty rozdělovaných nemovitostí, a to tím spíše, že k řešení této otázky by nepochybně byla zapotřebí další součinnost znalce nad rámec již vymezeného znaleckého úkolu. V situaci, kdy již tak byly na náklady dokazování znaleckými posudky v řízení vynaloženy peněžní prostředky v řádu několika set tisíc korun, by další rozšiřování znaleckého úkolu a s tím spojený vznik dalších nemalých nákladů nebyly z hlediska zásady rychlosti a hospodárnosti řízení ospravedlnitelné, a to tím spíše, pokud by tímto způsobem zjištěné skutečnosti nemohly na konečném rozhodnutí soudu ve věci ničeho změnit (i pokud by rozdělením předmětných nemovitostí nedošlo ke snížení jejich hodnoty o více než 15 %, nic by to neměnilo na závěru soudu o tom, že dělení nemovitostí není dobře možné). Proto soud otázku možného snížení hodnoty předmětných nemovitostí v případě jejich reálného rozdělení ponechal stranou svého zájmu a neprováděl ohledně ní žádné konkrétní dokazování, jakkoliv se v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví jedná dle judikatury o otázku velmi podstatnou a 1. žalovaný na ni v rámci své argumentace v průběhu řízení opakovaně poukazoval. To samé platí i pro posouzení výše nákladů, které by byly případně spojeny s reálným dělením předmětných nemovitostí, zejména pak nemovitostí tvořících areál v Tyršově ulici. I hledisko finanční nákladnosti rozdělení věci je totiž v judikatuře vnímáno jako klíčové v rámci úvahy o tom, zda je společná věc dělitelná či nikoliv. V řadě případů je totiž společná věc fakticky dělitelná pouze při vynaložení dalších, často vysokých, finančních nákladů, přičemž po spoluvlastnících, kteří nejsou sami ochotni takové náklady spojené s rozdělením věci vynaložit, jejich úhradu nelze spravedlivě požadovat. Judikatura je pak sjednocena v závěru, že před případným rozdělením věci soudním rozhodnutím je třeba zvážit, nakolik lze po spoluvlastnících požadovat vynaložení nákladů spojených s reálným rozdělením společné věci, s tím, že pokud by rozdělení věci nebylo uskutečnitelné bez nákladných stavebních úprav, jednalo by se z tohoto hlediska o věc reálně nedělitelnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 92/2005, či usnesení ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 960/2006). Otázce výše nákladů spojených s reálným dělením areálu v Tyršově ulici se věnoval posudek STAVEXIS 1, žalobci pak avizovali ochotu nést náklady na rozdělení areálu ze svého, za daných okolností však opět bylo bezpředmětné, aby se soud touto otázkou zabýval podrobněji, jestliže uzavřel, že areál ani další vypořádávané nemovitosti není možné reálně rozdělit mezi účastníky z jiných důvodů.

64. Soud dále musel hodnotit rovněž hledisko účelového určení nemovitostí, neboť, jak již bylo řečeno shora, reálně dělit nelze věci, které mají jako celek sloužit společně k určitému účelu. U areálu v Tyršově ulici 1. žalovaný právě tímto hlediskem argumentoval, když se snažil zdůvodnit svůj názor, že areál reálně rozdělit nelze, neboť podle něj všechny nemovitosti dlouhá léta společně sloužily k určitému účelu a tento stav by měl být zachován i do budoucna. V této souvislosti 1. žalovaný poukazoval zejména na historický vývoj celého areálu. Posudek STAVEXIS 1, který řešil možnost reálného dělení areálu, se této otázce věnuje pouze velmi okrajově, neboť její řešení nebylo předmětem znaleckého úkolu vymezeného soudem. Dle názoru soudu však již jen s přihlédnutím k aktuálnímu stavu areálu není pochyb o tom, že jakkoliv možná historicky celý areál skutečně měl sloužit k jednomu účelu (ať už se jednalo o podnikání rodiny [jméno FO] před rokem 1948, nebo o následný provoz areálu v době, kdy nad ním vykonával kontrolu stát), v současnosti tomu tak rozhodně není. V areálu vedle sebe funguje střední odborná škola, autoškola či textilní výroba provozovaná 1. žalovaným, v nedávné minulosti zde byla provozována kavárna nebo čistírna peří, jednotlivé prostory pak využívají jejich nájemci k nejrůznějším účelům. Přitom není bez zajímavosti, že jednotlivé stavby tvořící areál převážně vůbec nejsou využívány k účelům, jakým by odpovídalo jejich účelové určení dle evidence katastru nemovitostí. Všechny zmíněné provozy by bylo možné zachovat i v případě rozdělení areálu na dvě části, byť samozřejmě s určitými omezeními. Lze tedy konstatovat, že hledisko účelového určení nemovitostí potenciálnímu reálnému dělení areálu nebrání. U zbývajících společných nemovitostí žádný z účastníků netvrdil, že by jejich rozdělení bránilo zmiňované hledisko.

65. Pokud jde o zemědělské pozemky ve spoluvlastnictví účastníků, tyto by nebylo možné rozdělit, pokud by následně nevznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. Tato kritéria přitom v posudku STAVEXIS 1 při úvahách o možnosti rozdělení jednotlivých pozemků byla reflektována, o čemž svědčí východiska podrobně specifikovaná na str. 100 posudku STAVEXIS 1. Znalecká kancelář přitom u naprosté většiny společných pozemků dospěla k závěru, že zmíněná východiska jsou splněna a z tohoto pohledu zemědělské pozemky rozdělit lze. K problematice možného dělení těchto pozemků se však soud ještě vyjádří níže.

66. Bez ohledu na to, zda u jednotlivých společných nemovitostí účastníků jsou či nejsou splněny shora popsané podmínky, za nichž lze uvažovat o možnosti reálného rozdělení těchto nemovitostí, dospěl soud k závěru, že zde existuje naprosto zásadní překážka, která takovému rozdělení brání, alespoň tedy pokud jde o rozdělení nemovitostí mezi žalobce a 1. a 3. žalovaného. Touto překážkou jsou z pohledu soudu vysoce konfliktní vztahy účastníků. Dle judikatury vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením věci v obecné rovině existence špatných vztahů spoluvlastníků nebrání, neboť již jen samotná okolnost, že účastníci vedou spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, je zpravidla důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální. Na stranu druhou současně platí, že možnost vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytovému domu rozdělením na jednotky má soud posuzovat i z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě, přičemž k takovému rozdělení má přistoupit jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu podle § 139 obč. zák. (spory týkající se hospodaření se společnou věcí – aktuálně upraveno v § 1128 o. z.). Otázka, jaká míra neshod je ještě únosná pro to, aby bylo možno přistoupit k dělení domu na jednotky, nemůže být řešena obecně pro všechny druhy sporů, vždy záleží na individuálním posouzení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3742/2009, či rozsudek ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3993/2011). Uvedené závěry přitom neplatí pouze pro rozdělení domu na bytové jednotky, ale lze je vztáhnout na rozdělení jakékoliv stavby, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 837/2018. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud potvrdil, že reálné rozdělení budovy není „dobře možné“ v důsledku vysoce konfliktních vztahů mezi účastníky, přičemž konstatoval, že i po vertikálním rozdělení by zůstalo mnoho věcí předpokládajících součinnost účastníků, jako je péče o společnou dělicí zeď a při jejím užívání respekt k právům druhého, eventuálně součinnost při údržbě či opravě, kterou je třeba provést ze sousedního pozemku apod. Dovodil, že vzhledem k vysoce konfliktním vztahům mezi účastníky lze důvodně předpokládat vznik dalších sporů, pročež není rozdělení domu na dvě budovy „dobře možné“, a uzavřel, že v podstatě jde o stejný stav, jaký nastává při dělení domu na jednotky, snad jen s tím rozdílem, že reálnému dělení pozemku, jehož součástí je budova (či budovy samotné), brání rozpory a konflikty poněkud vyšší intenzity, než jde-li o dělení na jednotky.

67. V průběhu řízení si soud mohl učinit velmi dobrý obrázek o tom, nakolik jsou narušeny vzájemné mezilidské vztahy mezi jednotlivými účastníky řízení, a to nejen mezi oběma stranami sporu, tedy mezi účastníky na straně žalující a na straně žalované, ale dokonce i mezi jednotlivými žalovanými vzájemně. Původními spoluvlastníky předmětných nemovitostí byli poté, kdy se stali jejich úspěšnými restituenty, 3. žalovaný [Jméno advokátky E] starší a jeho dnes již zesnulá sestra [právnická osoba], v řízení vystupující až do svého úmrtí v pozici a) žalobkyně. Postupně se na základě různých právních titulů stali spoluvlastníky jednotlivých nemovitostí i všichni dnešní žalobci, tj. b) žalobce [Jméno advokáta B] jakožto manžel zesnulé [právnická osoba], a) žalobce [Jméno žalobce] a c) žalobkyně [Jméno advokátky B] jakožto potomci a právní nástupci [právnická osoba], respektive 1. žalovaný [Jméno advokátky E] mladší a 2. žalovaný [Jméno advokátky D], kteří jsou syny 3. žalovaného. V průběhu řízení došlo z různých důvodů k celkem dvěma změnám na pozici zákonného soudce. Již [tituly před jménem] [jméno FO], která věc projednávala v letech 2020 až 2022, v rámci protokolů z ohledání na místě samém i z jednání uskutečněných ve věci, opakovaně upozorňovala na velmi nevhodné chování účastníků. Soudce aktuálně projednávající věc může pouze konstatovat, že od samého počátku jeho působení v řízení byl opakovaně svědkem zcela nemístného chování účastníků na obou stranách sporu, jejich vzájemných (i velmi vulgárních a dehonestujících) urážek, slovního napadání, vyhrožování a nejrůznější verbální agresivity, která dokonce několikrát směřovala i vůči právním zástupcům protistrany a týkala se nejen nejrůznějších skutečných i domnělých křivd, které obě strany sporu z minulosti pociťují, ale i míry inteligence jednotlivých účastníků, jejich vzdělání, původu nebo politického přesvědčení. Soudce absolvoval s účastníky dvě ohledání na místě samém v areálu v Tyršově ulici a dále celkem čtyři jednání v budově soudu, přičemž pouze v případě posledního jednání, v jehož rámci však již prakticky proběhlo pouze vyhlášení rozsudku ve věci a jeho ústní odůvodnění, lze hovořit o standardním průběhu, který nebyl jednou či druhou stranou sporu narušován. Ve všech ostatních případech (což je zřejmé z audiozáznamů průběhů všech jednání, které jsou součástí spisu) se po několika minutách obvykle účastníci začali mezi sebou hádat, vzájemně se slovně napadali, častovali se nejrůznějšími urážkami, posunky a obviněními, pokřikovali na sebe, zhusta nerespektovali pokyny soudu, což ostatně vyústilo dokonce v uložení pořádkové pokuty b) žalobci, nicméně je třeba zdůraznit, že velmi nemístně se při jednáních soudu chovali nejen a) a b) žalobce, ale rovněž i 1. a 3. žalovaní. Značné spory ostatně panují i mezi samotnými žalovanými, konkrétně pak mezi 1. a 3. žalovaným na straně jedné a 2. žalovaným na straně druhé.

68. Žalobci poté, kdy jim byl soudem předestřen předběžný právní názor stran nemožnosti reálného dělení nemovitostí z důvodu konfliktních vztahů účastníků, opakovaně poukazovali na to, že vztahy mezi nimi a žalovanými sice nejsou ideální, to však ještě neznamená, že by kvůli tomu nebylo možné předmětné nemovitosti reálně rozdělit. Argumentovali, tím, že mezi nimi a žalovanými dlouhodobě funguje rozdělení sfér zájmů, a to zejména při podnikatelských aktivitách obou stran probíhajících v areálu, že mezi nimi vedle projednávaného sporu o vypořádání podílového spoluvlastnictví nikdy neprobíhal žádný spor ve spojitosti se zajištěním chodu, správy či výkonu vlastnického práva k areálu, žádný z účastníků nebyl v souvislosti se svých chováním k protistraně řešen pro přestupek nebo snad dokonce pro trestný čin, a že mezi účastníky ve své podstatě nedochází k žádným kontroverzím. Tato argumentace se však přinejmenším zčásti rozhodně nezakládá na pravdě, o čemž svědčí hned několik skutečností, které lze zjistit nejen z obsahu některých podání účastníků učiněných v průběhu řízení, ale též z některých provedených důkazů.

69. Již v replice k vyjádření 1. žalovaného k podané žalobě z 23. 10. 2017 (založena na č.l. 73 spisu) původní a) žalobkyně poukazuje na to, že 1. žalovaný užívá garáže na pozemku parc. č. St. 631/2 v areálu bez jejího souhlasu, bez jakékoliv nájemní smlouvy a za užívání nad rámec svého spoluvlastnického podílu nic neplatí. Současně viní 3. žalovaného z toho, že jí měl již v roce 1991 vyplatit částku 777 917 Kč, což však nikdy neučinil, a že prodal nemovitosti, jejichž dědici se měli stát jak a) žalobkyně, tak 3. žalovaný, konkrétně pozemek parc. č. 1003, jehož součástí je dům č.p. 1054, za částku 2 638 000 Kč, aniž by někdy z této kupní ceny původní a) žalobkyni čehokoliv zaplatil. Právě tohoto údajného podvodného jednání 3. žalovaného se pak velmi pravděpodobně týkalo trestní oznámení původní a) žalobkyně, v souvislosti s nímž podával 3. žalovaný dne 28. 6. 2017 vysvětlení policejnímu orgánu, což lze dovozovat z obsahu podaného vysvětlení (viz úřední záznam založený na č.l. 615 spisu). Je tedy evidentní, že neobstojí tvrzení žalobců, podle nichž jejich vzájemné spory se žalovanými nikdy nedosáhli takové intenzity, aby se jimi musely zabývat příslušné orgány v rámci přestupkového či dokonce trestního řízení. Poukázat však lze i na některé další momenty, k nimž v průběhu řízení mezi zúčastněnými došlo a které podle názoru soudu velmi dobře dokreslují velmi vyhrocenou atmosféru, která mezi oběma stranami sporu dlouhodobě panuje. Při jednání konaném dne 26. 9. 2018 například b) žalobce v rámci své účastnické výpovědi obvinil 1. žalovaného, že bez souhlasu žalobců zřídil průchod ze spojovacího traktu do budovy čp. 238 a rovněž v areálu svévolně prováděl další úpravy, například demontoval a odvezl stavební buňky, vybudoval vjezd do budovy pohřební služby, atd. (viz protokol z jednání na č.l. 211 spisu). C) žalobkyně ještě v procesním postavení svědkyně poukázala v rámci svého výslechu při jednání dne 26. 11. 2018 (č.l. 217 spisu) na to, že původně bezproblémové vztahy mezi účastníky se značně zhoršily poté, kdy se spoluvlastníkem nemovitostí stal 1. žalovaný. Toho obvinila, že se chová nepěkně k jejím rodičům a uráží je. Čestným prohlášením [jméno FO] (č.l. 532 spisu) bylo prokázáno, že původní a) žalobkyně zakázala [jméno FO], která vedla účetnictví oběma stranám sporu, předat 1. žalovanému jakožto spoluvlastníkovi předmětných nemovitostí účetní uzávěrku a podklady pro zpracování daňového přiznání za rok 2020. Mezi žalobci a 1. žalovaným také po celou dobu řízení trvá spor o umístění kolotoče pro koně, který se nachází na pozemku parc. č. 784/2 a je využíván v rámci jezdecké školy vedené rodinnými příslušníky 1. žalovaného. Žalobci dlouhodobě tvrdí, že se jedná o černou stavbu, jejíž zřízení s nimi nikdo nekonzultoval, a požadují jeho odstranění (viz např. protokol z jednání konaného dne 31. 3. 2021 na č.l. 534 spisu). Při ohledání na místě samém konaném dne 20. 4. 2021 1. žalovaný obvinil žalobce, že kanceláře v budově č.p. 238 pronajali jakýmsi hudebníkům záměrně jen z toho důvodu, aby rušili hlukem výrobu 1. žalovaného probíhající v jím užívané části areálu (viz č.l. 542 spisu). B) žalobce při tomtéž ohledání pro změnu obvinil 1. žalovaného z toho, že si zřídil vodovod na hranici pozemků parc. č. 784/2 a 776 bez povolení. Žalobci rovněž opakovaně v řízení vznesli obvinění, že 1. žalovaný (či jemu spřízněná osoba) zfalšoval podpis původní a) žalobkyně na listinách založených na č.l. 75-77 spisu (žádost o stavební povolení pro úpravy budovy č.p. 238) a že původní a) žalobkyně o zamýšlených stavebních úpravách vůbec nevěděla, natož aby s nimi souhlasila (viz protokol z jednání konaného dne 21. 6. 2021 založený na č.l. 623 a násl. spisu, kdy v rámci téhož jednání současně 1. žalovaný obvinil původní a) žalobkyni z opakovaného škodění jeho firmám a z vyvolávání konfliktů s jeho zaměstnanci). Mezi žalobci a 1. žalovaným rovněž dlouhodobě probíhá spor o to, jakým způsobem jsou rozdělovány výnosy z pronájmu společných nemovitostí, o čemž svědčí například průběh jednání konaného ve věci dne 11. 10. 2021 (viz protokol z jednání na č.l. 666 a násl. spisu). V neposlední řadě pak lze zmínit i to, že původní a) žalobkyně v minulosti obvinila 3. žalovaného z toho, že v její kanceláři tajně nainstaloval odposlouchávací zařízení (viz protokol z jednání konaného dne 15. 11. 2021 založený na č.l. 669 a násl. spisu). Soud si je vědom toho, že některé z popsaných konfliktních situací jsou již staršího data a týkaly se ještě původní a) žalobkyně, která již není účastnicí tohoto řízení, nicméně z jeho pohledu to nic nemění na skutečnosti, že velmi dobře dokreslují to, co je možné bez jakýchkoliv pochybností zjistit z každého osobního jednání s oběma stranami sporu – tedy že vzájemná nevraživost mezi žalobci a jednotlivými žalovanými je natolik intenzivní, že v podstatě vylučuje jakoukoliv konstruktivní komunikaci mezi nimi, natožpak společné řešení některých velmi podstatných záležitostí, jemuž by se účastníci z logiky věci nemohli vyhnout, pokud by soud rozhodl o reálném rozdělení jejich společných nemovitostí, a to nezávisle na tom, dle jaké z navržených variant.

70. Pokud by totiž soud skutečně přistoupil k reálnému rozdělení nemovitostí tvořících podílové spoluvlastnictví účastníků, vyvstala by minimálně ve vztahu k nemovitostem tvořícím areál v Tyršově ulici do budoucna potřeba určité spolupráce a součinnosti mezi účastníky. Ta by přitom vyžadovala alespoň minimální míru respektu mezi všemi zúčastněnými, která však evidentně na obou stranách sporu naprosto absentuje. Ať už by byl areál rozdělen způsobem navrženým znaleckou kanceláří STAVEXIS s.r.o., nebo Ing. Parysem, případně dle posledního návrhu žalobců, ve všech těchto variantách by účastníci v prvé řadě museli spolupracovat v rámci jednání se stavebním úřadem a dalšími dotčenými orgány, jejichž souhlasu by nutně podléhaly stavební úpravy potřebné k takovému rozdělení předmětných nemovitostí. Již jen tuto spolupráci účastníků si soud v situaci, kdy by minimálně jedna strana sporu (ale dost možná obě) nebyla se zvolenou variantou reálného dělení spokojena, vůbec nedokáže představit. Určitá míra spolupráce by samozřejmě byla nutná i při provádění samotných stavebních úprav spojených s rozdělením nemovitostí, kdy by účastníci museli dosáhnout shody na tom, kdo konkrétně bude stavební úpravy provádět, v jakém poměru jednotliví účastníci ponesou související finanční náklady, atd. I pokud by se však tyto problémy přece jen podařilo překonat, vyvstala by do budoucna potřeba další dlouhodobé součinnosti účastníků například při péči o společnou dělící zeď mezi tou částí areálu, která by připadla do vlastnictví žalobců, a částí, kterou by nadále vlastnil výlučně již jen 1. žalovaný, a to bez ohledu na to, kudy by tato dělicí zeď přesně vedla. Pokud by reálné dělení proběhlo podle varianty navržené STAVEXIS s.r.o., bylo by dále zapotřebí zřízení služebnosti cesty pro zajištění zásobování provozovny 1. žalovaného přes dvůr ve vnitrobloku areálu, čímž by i dle znalecké kanceláře došlo k určitému omezení možnosti parkování v té části areálu, která by připadla žalobcům. Přitom již v tuto chvíli mezi účastníky probíhají spory ohledně toho, kde žalobci v době svých návštěv areálu parkují svá vozidla (1. žalovaný žalobce v průběhu řízení opakovaně obviňoval z toho, že tato vozidla úmyslně parkují tak, aby znemožňovala zásobování [Anonymizováno], účastníci se ohledně toho několikrát pohádali). Další potenciální třecí plocha by nepochybně vyvstala s potřebou zřízení služebnosti vedení inženýrských sítí pro budovu pohřební služby v č.p.

284. V této souvislosti soud upozorňuje na fakt, že ani přes opakovaná místní šetření provedená za účasti znalců se účastníci nebyli schopni shodnout na tom, jaký je stávající stav rozvodů vody, elektřiny či topení v areálu, jaké budovy jsou zásobovány vodou z přípojek umístěných v garážích na p. č. St. 631/2, jaké konkrétní prostory vytápí kotelna v příčné části budovy č.p. 238, jaké konkrétní budovy jsou připojeny k rozvodně elektřiny nacházející se rovněž na pozemku p. č. St. 631/2 nebo kudy přesně vede kanalizace k budově pohřební služby. Těžko lze očekávat, že by dosáhli shody na tom, v jakém konkrétním rozsahu má být zřízena služebnost ve prospěch budovy pohřební služby (respektive pozemku, na kterém stojí). Ostatně velké problémy by dozajista způsobilo i to, pokud by soud v souladu s jejich návrhem přikázal do spoluvlastnictví žalobců pozemek p. č. 776, který za tří stran obklopuje budovu pohřební služby a přes který v současnosti probíhá jednak transport zemřelých, jednak přes jeho část do budovy vstupují zaměstnanci pohřební služby. Právě otázka toho, jakým způsobem by měla být nastíněná situace okolo budovy pohřební služby řešena, byla předmětem další ostré hádky účastníků, která proběhla při ohledání na místě samém dne 25. 9. 2023.

71. Za daných okolností má soud za to, že v řešené věci lze aplikovat shora popsané judikatorní závěry o nemožnosti reálného dělení společných nemovitostí z důvodu vysoce konfliktních vztahů mezi účastníky, a to jak na nemovitosti tvořící areál v Tyršově ulici a přilehlé společné pozemky, tak i na další nemovitosti tvořící předmět řízení, zejména pak pozemky zastavěné stavbami. K možnostem reálného rozdělení dalších staveb ve spoluvlastnictví účastníků (např. ocelová hala na p. č. St. 2507/1, zemědělská stavba ve Strakovské ulici na p. č. St. 741, rodinná chata na p. č. St. 2941 nebo komplex staveb kolem domu č.p. 241) se ostatně znalecká kancelář vůbec nevyjadřovala, nelze tedy vyloučit, že by u těchto staveb jejich reálné dělení nepřicházelo v úvahu ani ze stavebně technického hlediska. Ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. 6243 se pak sluší poukázat i na fakt, že žalobci o tyto nemovitosti nakonec vůbec neprojevili zájem, a jakkoliv si je soud vědom toho, že v obecné rovině je pořadí jednotlivých způsobů vypořádání závazné, z jeho pohledu nedává žádný smysl reálně dělit nemovitost, o kterou některý ze spoluvlastníků nemá zájem.

72. Pro soud byl dále důležitý rovněž fakt, že podle ustálené soudní praxe se v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictvím reálným rozdělením nemovité věci rozumí rozdělení provedené v součinnosti se znalcem při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu. Reálným rozdělením není, pokud se více samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky. Podle konstantní judikatury však v zásadě nelze nic namítat proti takovémuto rozdělení druhově stejných věcí, kdy každý z účastníků dostane určitou věc a částka stanovená na vyrovnání pak není vysoká. Ostatně záleží jen na účastnících, které ze všech společných věcí učiní předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a které nikoliv. I při rozhodování o zrušení spoluvlastnictví k souboru prostorově navazujících nemovitostí musí soud dbát, aby dělení bylo z hospodářského hlediska účelné, aby bylo spravedlivé a aby některý ze spoluvlastníků nebyl dělením vážně poškozen. Takový postup odpovídá smyslu zákona, byť nikoliv jeho doslovnému výkladu, neboť zpravidla každý z vícero pozemků určených k vypořádání reálně lze rozdělit, tudíž není splněna podmínka, že rozdělení věci není „dobře možné“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015). Zákon samozřejmě nemůže výslovně řešit veškeré případy, jež mohou v praxi nastat, a tak je tomu i v případě, kdy je podána žaloba na zrušení spoluvlastnictví u více věcí, které spolu nějakým způsobem souvisí. Za takovéto situace by mohla vést mechanická aplikace ustanovení § 142 odst. 1 obč. zák. (dnes § 1144 odst. 1 o. z.) spočívající v rozhodování o každé věci samostatně, tj. bez ohledu na věci ostatní, k řešením, která by mohla být z hlediska spravedlivého uspořádání nežádoucí a v praxi vést k dalším, ještě závažnějším komplikacím. Obecné soudy tudíž musí brát na zřetel i celkové výsledné uspořádání, přičemž postupují přiměřeně dle shora uvedeného ustanovení. Za určitých okolností tak může dojít k oslabení prioritního principu reálného rozdělení věci, a to ve prospěch principu přikázání věci jednomu z účastníků, kde kompenzace (náhrada) druhému účastníkovi spočívá v přikázání mu věci jiné, jež je rovněž předmětem zrušení spoluvlastnictví (viz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. III. ÚS 268/06).

73. Ačkoliv dle posudku STAVEXIS 1 lze převážnou většinu z dalších společných pozemků účastníků, které nejsou zastavěny stavbami, zapsaných na LV č. 2375 reálně rozdělit (vyjma pozemku p. č. 2179/2), soud k takovému řešení s ohledem na specifický charakter projednávaného sporu nepřistoupil. Předně je třeba poukázat na to, že znalecká kancelář se v posudku STAVEXIS 1 nevyjadřovala k otázce reálné dělitelnosti všech společných nemovitostí účastníků, které tvoří předmět řízení, neboť součástí znaleckého úkolu bylo posouzení možností reálné dělitelnosti pouze některých nemovitostí zapsaných na LV č. 2375. I pokud by však všechny předmětné nemovitosti reálně dělitelné byly, pro soud je za daných okolností klíčové, že nikdo z účastníků fakticky o rozdělení nemovitostí (vyjma těch, které tvoří areál v Tyršově ulici) nestál. V řízení byly nemovitosti tvořící areál v Tyršově ulici jednoznačně nejhodnotnější položkou určenou k vypořádání. Jednou ze zásad, jimiž je vedeno řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, je přitom to, že vypořádací podíl určený k případnému vyrovnání mezi účastníky má být co možná nejnižší. Jak již soud vysvětlil shora, i konstantní judikatura vychází z předpokladu, že dělení společných nemovitostí má být především z hospodářského hlediska účelné, spravedlivé a nemá vážně poškodit žádného ze spoluvlastníků, přičemž soud musí zohledňovat mimo jiné i celkové výsledné uspořádání a nemá pouze mechanicky aplikovat pravidla stanovená v § 1144 odst. 1 o. z. V řízení bylo rozhodováno o vypořádání spoluvlastnictví k několika desítkám nemovitostí nejrůznějšího charakteru a účelového určení nacházejících se jak na území města Litomyšl, tak i v jeho okolí, přičemž soud dospěl k závěru, že nemovitosti tvořící areál v Tyršově ulici ze shora popsaných důvodů nelze reálně rozdělit, a je tedy třeba tyto v souladu s § 1147 o. z. přikázat do vlastnictví pouze jedné ze stran sporu. Jak bude podrobněji zdůvodněno níže, soud se rozhodl nemovitosti tvořící areál přikázat do výlučného vlastnictví 1. žalovaného. Za této situace se mu přitom jevilo jako nejspravedlivější a zároveň i nejpraktičtější řešení přikázat jednotlivé zbývající nemovitosti zapsané na LV č. 2375 ať už do podílového spoluvlastnictví žalobců (v souladu s jejich návrhem), nebo do výlučného vlastnictví 1. žalovaného (u nemovitostí, o které žalobci neprojevili zájem), a to i v takovém případě, kdy by bylo možné některé z těchto nemovitostí reálně rozdělit. Tímto způsobem totiž v prvé řadě bylo možné ponížit vypořádací podíl 1. žalovaného za přikázání areálu v Tyršově ulici do jeho výlučného vlastnictví, především se však soudu jevilo v kontextu celého předmětu řízení a přikázání areálu do vlastnictví 1. žalovaného jako spravedlivé, aby ve vztahu k ostatním nemovitostem na LV č. 2375 bylo vyhověno návrhu žalobců, pro které sice získání areálu bylo v řízení stěžejní, usilovali však i o získání mnohých dalších společných nemovitostí. Soud je současně přesvědčen o tom, že jím zvolený způsob vypořádání odpovídá i judikatorním závěrům popsaným v předchozím odstavci tohoto odůvodnění. Navíc je namístě poukázat na to, že mnohé nemovitosti zapsané na LV č. 2375 jsou zemědělské pozemky, jejichž výměra není už nyní nikterak vysoká, pouze u dvou z nich přesahuje 1 ha (pozemky p. č. 1046 a p. č. 1075). Podmínkou možného rozdělení zemědělského pozemku je přitom podle § 1142 odst. 2 věty prvé o. z. jeho účelná obdělávatelnost mimo jiné při zachování tomu odpovídající rozlohy (a dále též stálého přístupu). Ještě větší fragmentace předmětných pozemků, k níž by došlo v případě jejich reálného rozdělení mezi účastníky, by přitom nastíněná kritéria z pohledu soudu porušila, neboť by vzniklo množství pozemků, jejichž účelná obdělávatelnost by s ohledem na jejich minimální výměru byla přinejmenším velice ztížena, ne-li zcela vyloučena.

74. Na tomto místě je třeba popsat důvody, které soud vedly k rozhodnutí přikázat nemovitosti tvořící areál v [Anonymizováno] ulici do výlučného vlastnictví 1. žalovaného. Právě areál byl totiž pro obě strany stěžejní, přičemž pokud soud uzavřel, že jej není možné reálně rozdělit, bylo nutné vyhodnotit, která ze stran sporu má silnější nárok na to, aby areál připadl do jejího vlastnictví. Sluší se připomenout další dlouhodobě ustálený závěr judikatury, podle nějž jsou v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci tak spočívá v zásadě na úvaze soudu, která ovšem musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Vždy je třeba vzít do úvahy hlediska uvedená v § 1142 a násl. o. z., nejde však o hlediska rozhodující. To, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (§ 2 a násl. o. z.). Soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných skutečností (srov. již citované rozhodnutí NS 22 Cdo 1450/2015). Navíc je třeba samozřejmě posuzovat i již shora zmiňovanou schopnost jednotlivých spoluvlastníků uhradit vypořádací podíl.

75. V řešené věci obě strany sporu, tedy jak žalobci, tak 1. žalovaný, prokázaly svou solventnost, neboť soudu předložily důkazy svědčící o tom, že jsou schopny si pro případ, kdy by byl areál přikázán do jejich vlastnictví, zajistit dostatek finančních prostředků k úhradě vypořádacího podílu. Stejně tak lze vycházet z toho, že obě strany jsou do budoucna schopny zajistit účelné využívání nemovitostí tvořících areál, neboť obě v areálu přímo podnikaly či podnikají a současně některé prostory v areálu pronajímají dalším subjektům, navíc zjevně mají dostatek finančních prostředků na případné stavební úpravy, údržbu či jiné investice do rozvoje areálu. Ve prospěch 1. žalovaného však svědčí v prvé řadě výše jeho spoluvlastnického podílu, kdy 1. žalovaný vlastní id. předmětných nemovitostí, každý ze žalobců pak pouze id. 1/6. Soud navíc nemohl přehlédnout, že 1. žalovaný v areálu dlouhá léta provozuje v rámci svého podnikání textilní výrobu (budova č.p. 238), v těsném sousedství areálu spolu se svou rodinou bydlí (v domě č.p. 384), provozuje pohřební službu (dům č.p. 284), jeho rodina pak na pozemcích bezprostředně přiléhajících ke stavbám tvořícím areál (p. č. 776 a p. č. 784/2) provozuje jezdeckou školu. Současně je spoluzakladatelem [právnická osoba], jež má pronajaty prostory v domě č.p.

237. O činnost této školy se dlouhodobě zajímá, podílí se na jejích strategických plánech do budoucna a jeho osoba představuje záruku toho, že pokud bude vlastníkem areálu, škola v něm bude moci i nadále působit. Lze přitom konstatovat, že nepochybně je dán veřejný zájem na tom, aby byl provoz školy zachován i v budoucnu, a to ať už z hlediska nabídky daného typu vzdělání v regionu, z hlediska nutnosti dokončení studia stávajících studentů, ale i z pohledu zachování pracovních míst pro personál školy. Přitom je zřejmé, že škola by pouze velmi obtížně hledala náhradní prostory, pokud by jí nebyl nájem v budoucnu prodloužen, což vyplynulo z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Jakkoliv i žalobci v řízení avizovali, že by škola mohla v případě, kdy bude areál přikázán do jejich vlastnictví, nadále setrvat ve stávajících prostorách, z pohledu soudu z jejich strany není záruka zachování aktuálního stavu zdaleka tak silná jako u 1. žalovaného, o čemž svědčí například fakt, že dle výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] b) žalobce v roce 2017 de facto jednostranně (a bez vědomí 1. žalovaného) zvýšil škole nájemné a odmítl se svědkyní jakožto tehdejší ředitelkou řešit uzavření smlouvy o dlouhodobém pronájmu části areálu s poukazem na probíhající soudní řízení. Zcela nepochybně by pak v případě přikázání areálu do vlastnictví žalobců došlo k ukončení provozování jezdecké školy v jeho bezprostředním sousedství, neboť tímto záměrem se žalobci v průběhu řízení nikterak netajili.

76. I pokud by však soud pominul shora uvedené aspekty, z jeho pohledu 1. žalovaného pojí k areálu z různých důvodů silnější vztah než žalobce. Ti sice do Litomyšle pravidelně jezdí, o stav areálu se zajímají a řeší například pronájem jednotlivých prostor různým nájemcům, na rozdíl od 1. žalovaného zde však nebydlí, jejich podnikání v areálu zdaleka nedosahuje intenzity podnikatelských aktivit 1. žalovaného, který v areálu zaměstnává množství lidí a zčásti zde provozuje textilní výrobu, a ztráta vlastnického práva k areálu pro žalobce podle názoru soudu nebude představovat tak intenzivní zásah, jako by tomu bylo u 1. žalovaného, jakkoliv žalobci v průběhu řízení tvrdili pravý opak. Přestěhování podnikatelských aktivit 1. žalovaného z budovy č.p. 238 do domu č.p. 241 nepřipadá podle názoru soudu v úvahu, a to hned z několika důvodů. Předně se jedná o naprosto nevyhovující prostory pro jakoukoliv výrobní činnost, které by nepochybně nemohly ve své stávající podobě sloužit ani jako případné zázemí pro zaměstnance, neboť jde o starý rodinný dům a koňské stáje. Navíc z vyjádření MÚ Litomyšl, které bylo provedeno k důkazu, je zřejmé, že je prakticky vyloučeno, aby byly prostory aktuálně využívané firmou [Anonymizováno] zásobovány vedlejším vjezdem z [adresa], a nikoliv přes dvůr na p. č. St. 631/1, jako tomu je nyní, a to z důvodu velmi omezené možnosti otáčení nákladních vozidel v [adresa], která je slepou ulicí, na jejíchž obou okrajích navíc parkuje po většinu času množství vozidel. Jestliže přitom zásobování není možné postranním vjezdem v budově č.p. 238, tím spíše nelze uvažovat o tom, že by měla nákladní vozidla zajíždět ještě dále do ulice, tedy až k domu č.p. 241, který stojí prakticky až na samém konci slepé ulice, a zde se následně ještě otáčet. Především však platí, že pokud by soud areál přikázal žalobcům a vyhověl rovněž jejich návrhu na přikázání pozemku p. č. 784/2 do jejich spoluvlastnictví, popřel by tím své shora popsané závěry o nemožnosti jeho reálného rozdělení z důvodu konfliktních vztahů mezi účastníky, neboť i v takovém případě by zůstaly obě strany sporu v podstatě bezprostředními sousedy a musely by hledat shodu v mnoha záležitostech, které by z tohoto sousedského vztahu vyplývaly. Bez ohledu na výsledek tohoto sporu totiž 1. žalovaný, respektive jeho rodinní příslušníci, zůstanou i nadále vlastníky přinejmenším budov č.p. 284 a 384, na nichž žalobci vlastnicky nijak neparticipují.

77. V konečném důsledku proto soud uzavřel, že ať už z hlediska výše spoluvlastnických podílů jednotlivých účastníků, nebo z pohledu dalšího účelného využití areálu, zachování fungování střední odborné školy v jejích stávajících prostorách a provozu firmy LITEX jakožto významného regionálního zaměstnavatele je namístě, aby byl areál, respektive nemovitosti, které jej tvoří, přikázán do výlučného vlastnictví 1. žalovaného.

78. Jak soud již naznačil, v situaci, kdy areál přikázal 1. žalovanému, shledal jako spravedlivé veškeré zbývající nemovitosti zapsané na LV č. 2375, o které žalobci projevili zájem, přikázat do jejich podílového spoluvlastnictví. Jednalo se konkrétně o pozemky p. č. St. 741, jehož součástí je stavba bez čp/če (zemědělská stavba ve Strakovské ulici), p. č. St. 2507/1, jehož součástí je stavba bez čp/če (ocelová hala v lokalitě Černá hora), p. č. St. 2941, jehož součástí je stavba bez čp/če (rodinná chata v lokalitě Černá hora), dále p. č. 951/1 (pozemek na parkovišti u fotbalového stadionu), p. č. 1029/1, p. č. 1029/2, p. č. 1029/3, p. č. 1046, p. č. 1050/1, p. č. 1075, p. č. 1103/2, p. č. 1103/3, p. č. 1116/1, p. č. 1116/2 (zemědělské pozemky v lokalitě Černá hora), p. č. 1103/1 (pozemek přiléhající k rodinné chatě na Černé hoře) a p. č. 1281/2 (pozemek u silnice E35 při výjezdu z Litomyšle ve směru na Moravskou Třebovou). Každý ze žalobců přitom nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3 na shora uvedených nemovitostech (výrok III. tohoto rozsudku). Všechny zbývající nemovitosti evidované na LV č. 2375 pak soud přikázal do výlučného vlastnictví 1. žalovaného, neboť o tyto nemovitosti (samozřejmě vyjma nemovitostí tvořících areál), na rozdíl od 1. žalovaného, žalobci neprojevili zájem a jejich reálné dělení soud nepovažoval ze shora popsaných důvodů za možné (výrok II. tohoto rozsudku).

79. Obvyklá cena všech nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] činila dle posudku STAVEXIS 2, z něhož soud vycházel při výpočtu výše vypořádacího podílu, 75 391 249 Kč. Z této částky měl 1. žalovaný s ohledem na výši svého spoluvlastnického podílu (id. ) nárok na 37 695 625 Kč, každý ze žalobců (při spoluvlastnickém podílu o velikosti id. 1/6) pak na 12 565 208 Kč. 1. žalovaný v rámci vypořádání nabyl do svého výlučného vlastnictví nemovitosti v celkové hodnotě 68 227 900 Kč, žalobci pak do svého podílového spoluvlastnictví nemovitosti v celkové hodnotě 7 163 349 Kč. Jestliže měl 1. žalovaný nárok na 37 695 625 Kč, přičemž fakticky nabyl 68 227 900 Kč, musela výše podílu určeného k vypořádání žalobců činit 30 532 275 Kč (68 227 900 Kč – 37 695 625 Kč). Z této částky by pak každý ze žalobců s ohledem na stejnou výši jejich spoluvlastnických podílů měl mít nárok na 1/3, tj. na částku 10 177 425 Kč. Proto soud uložil 1. žalovanému povinnost vyplatit každému ze žalobců vypořádací podíl v uvedené výši (viz výrok IV. tohoto rozsudku).

80. O nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] – pozemek p. č. St. 640/1, jehož součástí je dům č.p. 241, dále p. č. 772/1, p. č. 772/2 a p. č. 2551/4 - nakonec žalobci zájem neměli. Jejich reálné dělení přitom, stejně jako u areálu, z důvodu konfliktních vztahů žalobců a 1. žalovaného nebylo dobře možné, navíc o něj v podstatě žádný z účastníků nestál. Vedle 1. žalovaného však projevil zájem nabýt předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví rovněž 2. žalovaný, jemuž náležel spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/12 na nemovitostech. Soud tedy musel vyhodnotit, kterému ze žalovaných svědčí shora popsaná kritéria, jež mají být posuzována v rámci úvah o tom, kterému ze spoluvlastníků přikázat společnou věc. Oba žalovaní prokázali svou solventnost k úhradě vypořádacího podílu, v tomto směru bylo tedy jejich postavení obdobné, stejně jako pokud jde o hledisko účelného využití nemovitostí v budoucnu, které by bylo možné předpokládat jak u 1. žalovaného, tak i u 2. žalovaného, neboť oba mají k nemovitostem vztah jakožto členové rodiny, jež nemovitosti dlouhá léta užívala, a mají nepochybně zájem i na jejich budoucím vhodném využití. Ve prospěch 1. žalovaného tedy nakonec rozhodla výše jeho spoluvlastnického podílu, neboť 1. žalovaný vlastnil pětkrát větší podíl než 2. žalovaný (id. 5/12 oproti id. 1/12). Proto soud všechny nemovitosti zapsané na LV č. 6243 přikázal do výlučného vlastnictví 1. žalovaného (výrok VI. rozsudku).

81. Obvyklá cena všech nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] činila dle posudku STAVEXIS 2 2 870 000 Kč. Z toho měl každý ze žalobců nárok na 1/6, tedy na 478 333 Kč, 1. žalovaný na 5/12, tedy na 1 195 835 Kč, a 2. žalovaný na 1/12, tedy na 239 166 Kč. 1. žalovaný získal všechny nemovitosti, tedy hodnotu 2 870 000 Kč, po odečtení jeho nároku (1 195 835 Kč) tedy bylo zřejmé, že ostatním spoluvlastníkům musí vyplatit vypořádací podíl ve výši 1 674 165 Kč. Soud pak s přihlédnutím k výši spoluvlastnických podílů žalobců a 2. žalovaného rozhodl o tom, že 1. žalovaný je povinen uhradit každému ze žalobců vypořádací podíl ve výši 478 333 Kč, 2. žalovanému pak ve výši 239 166 Kč (výrok VII. rozsudku).

82. U nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] nepřipadalo jejich reálné dělení v úvahu nejen ze shora popsaných příčin, ale zejména proto, že se jedná o dva stavební pozemky, na kterých stojí stavby se zcela jinou vlastnickou strukturou. Na pozemku p. č. St. 2668 stojí dům č.p. 912, na pozemku p. č. St. 2669 pak garáž bez čp/če, přičemž obě tyto stavby spoluvlastní 2. a 3. žalovaní, a to tak, že 2. žalovaný vlastní podíl o velikosti id. 1/6 na těchto nemovitostech, 3. žalovaný pak o velikosti id. 5/6. Žalobci uvedenou skutečnost respektovali a souhlasili s tím, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do vlastnictví některého ze žalovaných. Oba žalovaní pak projevili zájem o to nabýt nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Za daných okolností dospěl soud k závěru, že jediným v úvahu připadajícím a logickým řešením je přikázání předmětných nemovitostí do podílového spoluvlastnictví 2. a 3. žalovaného v rozsahu podílů, které budou odpovídat jejich podílům na domě č.p. 912, respektive garáži bez čp/če, což také učinil (výrok IX. rozsudku). Tímto způsobem by mělo být zajištěno, že se obě stavby do budoucna stanou součástí pozemků, na kterých jsou postaveny, a bude na obou žalovaných, aby případně své podílové spoluvlastnictví zrušili a vypořádali buď cestou dohody, nebo prostřednictvím soudního řízení.

83. Obvyklá cena pozemků p. č. St. 2668 a St. 2669 činila dle posudku STAVEXIS 2 1 017 000 Kč. Z toho měl každý ze žalobců nárok na 1/6, tedy na 169 500 Kč, 2. žalovaný na 1/12, tedy na 84 750 Kč, 3. žalovaný pak na 5/12, tedy na 423 750 Kč. S ohledem na přikázání nemovitostí do spoluvlastnictví 2. a 3. žalovaného a s přihlédnutím k výši jejich spoluvlastnických podílů uložil soud 2. žalovanému povinnost zaplatit každému ze žalobců vypořádací podíl ve výši 28 250 Kč (výrok X. rozsudku) a 3. žalovanému povinnost zaplatit každému ze žalobců vypořádací podíl ve výši 141 250 Kč (výrok XI. rozsudku). Takto stanovená výše vypořádacích podílů odpovídá dosavadní vlastnické struktuře a rovněž výši podílů, které na nemovitostech nově nabyli oba žalovaní.

84. Lhůtu k zaplacení vypořádacích podílů za vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV č. [hodnota] a LV č. [hodnota] soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil 1. žalovanému v délce dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Učinil tak s přihlédnutím k výši vypořádacích podílů, které v souhrnu přesahují 32 mil. Kč. 1. žalovaný sice prokázal, že disponuje dostatečnými finančními prostředky k úhradě vypořádacích podílů, tyto však má uloženy na terminovaných vkladech, přičemž lze předpokládat, že bude potřebovat určitý časový prostor k tomu, aby zmíněné prostředky mohl reálně vyplatit ostatním účastníkům. Stanovená dvouměsíční lhůta by měla být dostatečná k tomu, aby 1. žalovaný zajistil úhradu vypořádacích podílů jednotlivým žalobcům, respektive 2. žalovanému, soud je současně toho názoru, že stanovení takto dlouhé lhůty k plnění nebude představovat žádný závažný zásah do práv ostatních účastníků řízení. Pokud jde o 2. a 3. žalovaného, těm soud opět s přihlédnutím k výši jednotlivých vypořádacích podílů poskytl lhůtu k jejich uhrazení žalobcům za vypořádání nemovitostí zapsaných na LV č. 431 v délce 1 měsíce od právní moci rozsudku.

85. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu ČR tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok XII. rozsudku). Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má totiž povahu tzv. iudicia duplicis, což znamená, že může být zahájeno z podnětu kteréhokoliv ze spoluvlastníků, přičemž platí, že pokud není žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod proto je, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníkovi, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). Žádné takové důvody, které by svědčily pro to, aby bylo některému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ostatním účastníkům, soud v dané věci neshledal.

86. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení vznikly státu následující náklady: - usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 8. 2020, č.j. 22 Co 186/2020, bylo znalecké kanceláři STAVEXIS s.r.o. přiznáno znalečné ve výši 96 466 Kč, které bylo v rozsahu 40 000 Kč hrazeno ze záloh uhrazených účastníky, zbývajících 56 466 Kč bylo uhrazeno z rozpočtových prostředků soudu a jedná se tedy o náklady řízení, které platil stát; - usnesením ze dne 6. 6. 2021, č.j. 5 C 118/2017-579, bylo znalecké kanceláři STAVEXIS s.r.o. přiznáno znalečné ve výši 6 675 Kč, které bylo v plném rozsahu uhrazeno z rozpočtových prostředků soudu a jedná se tedy o náklady řízení, které platil stát; - usnesením ze dne 23. 10. 2023, č.j. 5 C 118/2017-825, bylo znalci Ing. Antonínu Parysovi přiznáno znalečné ve výši 7 893,89 Kč, které bylo v plném rozsahu uhrazeno z rozpočtových prostředků soudu a jedná se tedy o náklady řízení, které platil stát; - usnesením ze dne 7. 3. 2024, č.j. 5 C 118/2017-1165, bylo znalecké kanceláři STAVEXIS s.r.o. přiznáno znalečné ve výši 148 607 Kč, které bylo v rozsahu 140 000 Kč hrazeno ze záloh složených účastníky, zbývajících 8 607 Kč bylo uhrazeno z rozpočtových prostředků soudu a jedná se tedy o náklady řízení, které platil stát; - usnesením ze dne 6. 5. 2024, č.j. 5 C 118/2017-1204, bylo znalecké kanceláři STAVEXIS s.r.o. přiznáno znalečné ve výši 7 085 Kč, které bylo v plném rozsahu uhrazeno z rozpočtových prostředků soudu a jedná se tedy o náklady řízení, které platil stát; - usnesením ze dne 14. 10. 2024, č.j. 5 C 118/2017-1382, bylo znalecké kanceláři STAVEXIS s.r.o. přiznáno znalečné ve výši 9 263 Kč, které bylo v plném rozsahu uhrazeno ze zálohy složené žalobci ve výši 12 000 Kč, přeplatek z této zálohy ve výši 2 737 Kč bude žalobcům vrácen. Ze shora uvedeného je zřejmé, že stát v průběhu řízení celkem platil náklady ve výši 86 727 Kč. Tyto náklady řízení by mu účastníci měli nahradit v závislosti na výsledku řízení. Jak již bylo konstatováno shora, v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z podstaty věci není možné určit procesní úspěch a neúspěch jednotlivých účastníků. Řešenou věc navíc komplikuje fakt, že řízení se týkalo nemovitostí zapsaných hned na třech listech vlastnictví, přičemž u každého listu vlastnictví byla jiná vlastnická struktura a týkal se jiných účastníků. Majetková účast jednotlivých účastníků řízení na předmětu sporu tedy byla značně rozdílná, stejně tak jako množství vypořádávaných nemovitostí na jednotlivých listech vlastnictví. Těžko tudíž lze srovnávat například majetkový podíl 1. žalovaného na předmětu sporu, kdy 1. žalovaný vlastnil id. nemovitostí zapsaných na LV č. 2375 a zároveň id. 5/12 nemovitostí zapsaných na LV č. 6243, zatímco 2. žalovaný vlastnil id. 1/12 nemovitostí zapsaných na LV č. 6243 a LV č.

431. Navíc mnohé náklady řízení, které v průběhu řízení platil stát, byly vynaloženy v důsledku hodnocení otázek, které se týkaly pouze některých účastníků. Jádro sporu, kvůli němuž byly vynaloženy největší náklady, představovala otázka možného reálného rozdělení areálu v Tyršově ulici a zároveň ocenění nemovitostí zapsaných na LV č. 2375. Soud se pokusil tuto skutečnost (spolu s již zmiňovanou majetkovou účastí na předmětu sporu) maximálně zohlednit při úvahách o tom, v jakém poměru by se měli jednotliví účastníci řízení podílet na náhradě nákladů řízení vynaložených státem ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Dospěl přitom k závěru, že za spravedlivé řešení zohledňující shora uvedená kritéria lze považovat, aby se v největším rozsahu podílel na náhradě nákladů řízení státu 1. žalovaný, ať už proto, že na stěžejních nemovitostech z LV č. 2375 se majetkově podílel jednou polovinou, nebo proto, že většina nákladů na znalečné byla vynaložena v důsledku řešení otázek, které se bezprostředně dotýkají právě jeho osoby a jeho vlastnických práv. Soud dospěl k závěru, že 1. žalovaný by měl nahradit náklady státu v rozsahu 48 %. Stejným prizmatem pak nahlížel i na podíly ostatních účastníků řízení, přičemž dospěl k tomu, že všichni žalobci by se v souhrnu měli na náhradě nákladů řízení podílet ve stejném rozsahu jako 1. žalovaný, a to z naprosto stejných důvodů, které jsou popsány výše. Každý ze žalobců by tedy měl hradit náklady státu v rozsahu 16 % (neboť 3*16 = 48). Zbývající 4 % pak soud rozdělil s ohledem na výši jejich spoluvlastnických podílů mezi 2. a 3. žalovaného v poměru 1 ku 3, tudíž uzavřel, že 2. žalovaný by měl státu nahradit 1 % jím placených nákladů řízení, 3. žalovaný pak 3 %.

87. V závislosti na shora popsaných závěrech proto soud uložil ve výrocích XIII. až XVIII. tohoto rozsudku jednotlivým účastníkům řízení povinnost nahradit státu na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení tak, že každému ze žalobců bylo uloženo nahradit náklady řízení ve výši 13 876 Kč, 1. žalovanému ve výši 41 628 Kč, 2. žalovanému ve výši 868 Kč a 3. žalovanému ve výši 2 603 Kč, to vše vždy ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

88. Soud konečně ve výroku XIX. uložil 1. žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek za vzájemný návrh, který 1. žalovaný ve věci podal při jednání konaném dne 31. 3. 2021, kdy do protokolu sdělil, že trvá na tom, aby byly učiněny předmětem vypořádání všechny nemovitostí zapsané na LV č. 2375. Původní žalobci přitom učinili předmětem vypořádání pouze některé z těchto nemovitostí. Vzhledem k tomu, že í vzájemný návrh, stejně jako žaloba, podléhá poplatkové povinnosti, přičemž doposud nebyl soudní poplatek za tento vzájemný návrh vybrán, uložil soud 1. žalovanému tento soudní poplatek, který činí dle položky 6 bodu 1 a 2 Sazebníku soudních poplatků 7 000 Kč, zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení