5 C 120/2023-38

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa] pro doručování [adresa žalobkyně] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení 17 708 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 998 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 710 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 116,44 Kč od 21. 11. 2022 do 21. 12. 2022 a s 15% úrokem z prodlení z částky 17 708 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 21. 12. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 708 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 116,44 Kč od 21. 11. 2022 do 21. 12. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 17 708 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, přiznání práva na náhradu nákladů řízení. V žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobcem úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa], a to v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla nebo v mobilní aplikaci žalobce k tomu určené. Proces uzavírání smlouvy probíhá tak, že zájemce o úvěr vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. V případě schválení úvěru se žadateli zobrazí text smlouvy, na telefonní číslo uvedené v žádosti je zaslán podpisový SMS kód. V případě schválení úvěru žadateli se zobrazí text smlouvy, k podpisu dochází zadáním SMS kódu zaslaného na mobilní číslo uvedené v žádosti. Po podpisu je smlouva rovněž zasílána na e-mail žadatele, klientovi je k dispozici rovněž v mobilní aplikaci. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována prostřednictvím dokladu totožnosti, při uzavírání smlouvy je ověřeno rovněž vlastnictví účtu žadatele o úvěr. V případě, že žádá klient o vyplacení úvěru na bankovní účet, musí odeslat verifikační platbu z tohoto účtu na bankovní účet žalobce, případně zaslat výpisu z účtu, z něhož je patrné, kdo je jeho majitelem. Žalobce dále tvrdil, že vyhodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že zjišťoval jeho kreditní scóre, posoudil příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, přezkoumal podstatné ukazatele, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností, a to prostřednictvím registru SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku.

2. Žalobce tvrdil, že žalovanému byla poskytnuta na základě uzavřené úvěrové smlouvy částka 10 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, úvěr splatný ve splátkách do 24 měsíců. Finanční prostředky byly odeslány z účtu žalobce na účet žalovaného dne 21. 3. 2022, a to na účet č. [bankovní účet]. V rámci druhé až osmé splátky byl úrok stanoven pevnou částkou ve výši 490 Kč, ve zbývajícím období nebyl sjednán. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o 1 měsíc tzv. korunovým odkladem v souladu se smlouvou, za prodloužení byl účtován poplatek ve výši 990 Kč, jeho splatnost nastává vždy se splatností následující splátky (viz parametry a podmínky úvěru). Ke korunovému odkladu došlo 6. 5. 2022 a 3. 6. 2022, kdy žalovaný uhradil částka 2 × 1 Kč. Žalovaný svůj dluh ve lhůtě splatnosti žalobci dle smlouvy neuhradil. O výši dluhu byl žalobcem informován, byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím SMS zpráv i mailu. V důsledku prodlení žalovaného žalobce žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu 21. 6. 2022 ve výši 2× 500 Kč, 4. 7. 2022 ve výši 500 Kč, 25. 7. 2022 ve výši 500 Kč a 23. 8. 2022 rovněž ve výši 500 Kč. Výše smluvní pokuty byla stanovena pevnou částkou (viz Sankce). Žalovanému byly vyúčtovány žalobcem rovněž účelně vynaložené náklady 21. 6. 2022 ve výši 100 Kč a 300 Kč, 27. 6. 2022 ve výši 300 Kč, 1. 8. 2022 ve výši 300 Kč, 23. 8. 2022 rovněž ve výši 300 Kč a 16. 9. 2022 ve výši 130 Kč. Účelně vynaložené náklady byly dle tvrzení žalobce rozděleny do čtyř kategorií, jednalo se o upozornění na blížící se splatnost splátky, náklady na mzdy operátorů a na úkony, které vykonávají, na zasílané e-maily, dopisy a SMS zprávy s informacemi o dlužných částkách, o náklady vynaložené na systémovou podporu. Jelikož žalovaný dlužnou částku nehradil ani po výzvách úvěrujícího, žalobce využil svého oprávnění vyplývajícího ze smlouvy (viz„ ukončení smlouvy z naší strany“) a úvěr k 16. 9. 2022 zesplatnil. Žalovaný byl vyzván k úhradě úvěru, včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě formou doporučeného dopisu.

3. Ve věci byl vydán Okresním soudem Brno-venkov dne 21. 2. 2023 elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 7. 6. 2023, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Veškeré písemnosti byly žalovanému i poté doručovány na evidovanou adresu jeho trvalého pobytu v Centrální evidenci obyvatel. Z této adresy zaslal žalovaný soudu rovněž dodatečnou omluvu své neúčasti u jednání.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 4. 9. 2023, k tomuto jednání se dostavil právní zástupce žalobce, žalovaný se k jednání bez předchozí omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, provedl dokazování listinami předloženými žalobcem.

5. K úvěruschopnosti žalovaného doplnil žalobce skutková tvrzení podáním z 31. 8. 2023. Žalobce odkázal na metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu klienta. Konstatoval, že příjem klienta byl zjištěn z žádosti o úvěr, činil 24 500 Kč, životní minimum dospělých členů domácnosti 3 550 Kč, splátky klienta jiným společnostem představovaly částku 11 740 Kč, splátky žalobci 0 Kč, výše splátky schváleného úvěru činila 907 Kč, zbývající MLS klienta bylo uvedeno ve výši 8 303 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 40 000 Kč, minimální výdaje na bydlení 7 208 Kč, životní minimum členů domácnosti bylo uvedeno ve výši 6 750 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem 2 000 Kč byly přeškrtnuty, zbývající MLS domácnosti činilo 37 895 Kč. Na základě svých zjištění s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledal žalobce žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Poukázal dále na ustanovení § 86 zákona č. 251/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a transpozici čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, dále na obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví k posouzení úvěruschopnosti velké EBA/GL/2015, v nichž je kladen spíše důraz na posouzení schopnosti dosahovat příjmů, než na aktuální příjem a zaměstnání. Dále žalobce odkázal na komentář k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož bylo zjištěno, že lege artis vytvořený a správně použitý statistický model předvídá selhání spotřebitele lépe než posouzení úvěrovým pracovníkem bez použití takového modelu. Zohledněn má být rovněž princip přiměřenosti reflektující povahu, velikost a riziko příslušné transakce. Žalobce rovněž doložil ověření bankovního účtu žalovaného, kdy uvedl, že žalovaný zaslal žalobci snímek z internetového bankovnictví k ověření výše uvedeného účtu, na tento bankovní účet byly žalovanému poukázány finanční prostředky ve výši 10 000 Kč.

6. Procesní stanovisko žalovaného v průběhu řízení nebylo zjištěno. Po skončení nařízeného jednání dne 8. 9. 2023 byla soudu zaslána omluva žalovaného, který uvedl, že si omylem špatně přečetl termín jednání, byl přesvědčen, že toto jednání se koná dne 10. 10. 2023, nikoliv 4. 10. 2023. Byl nicméně informován, že toto jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Konstatoval, že korespondence je mu řádně doručována a že vyčká rovněž doručení rozsudku ve věci vydaného.

7. Z úvěrové smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z [datum] bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou za žalobce podepsal předseda představenstva, žalovaný tuto smlouvu podepsal SMS kódem téhož dne, kódem [číslo] ve 14:43 hodin. Ze smlouvy o úvěru ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet, žalovaný ve smlouvě zavázal k úhradě úvěru poskytnutého ve výši 10 000 Kč, k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, pod [variabilní symbol], a to v 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře v období od 22. 4. 2022, kdy byla splatná první měsíční splátky ve výši 747 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Splátka jistiny zůstala po dobu splácení úvěru neměnná ve výši 417 Kč. Sjednaná roční úroková sazba činila 49,20 %, celkem měl žalovaný uhradit úvěrujícímu částku 13 760 Kč. Úvěr měl být poskytnut převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] sdělený při sjednání úvěrové smlouvy, finanční prostředky byly poskytnuty z účtu žalobce po odeslání ověřovací platby z účtu žalovaného. Ve smlouvě byly sjednány poplatky, a to za tzn. korunový odklad (str. 15 úvěrové smlouvy). V případě prodlení žalovaného byly sjednány sankce, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za nezaplacení splátky, za pozdní úhradu splátky, smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky, úrok z prodlení v zákonné výši, účelně vynaložené náklady upomínání a vymáhání dluhu, které měly být dle oddílu„ sankce“ žalovanému písemně oznámeny žalobcem.

8. Součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo], který obsahoval jednak údaje o věřiteli, dále popis základních vlastností spotřebitelského bezúčelového úvěru obsahující dále celkovou částku hrazenou klientem, specifikaci nákladů spotřebitelského úvěru, kdy roční úroková sazba se měla pohybovat v rozmezí od 0 do 83,05 %. Výše úroku v prvém měsíci poskytnutí úvěru byla nulová, v období 2. – 8. měsíce byla uvedena ve výši od 0 do 83,05 %, od devátého měsíce trvání úvěru do dne splatnosti úvěru byl úvěr bezúročný. Výše RPSN vyplývající z formuláře činila 49,20 %. Poplatek na poskytnutí úvěru, s nímž byl seznámen klient měl činit 330 Kč, ověřovací poplatek 1 Kč. Formulář obsahuje výklad použitých pojmů a taktéž podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran, popis zpracování osobních údajů klientů, informace o registrech klientských informací, na straně 17 je sjednáno oprávnění žalobce úvěr zesplatnit (viz ukončení smlouvy z naší strany) v případě nezaplacení dvou a více splátek či v případě nezaplacení splátky úvěru po dobu delší tří měsíců.

9. Součástí smlouvy byl taktéž Sazebník žalobce platný od 4. 1. 2019 se specifikací smluvní pokuty prokazující tvrzení žalobce ohledně výše smluvní pokuty, jednorázové smluvní pokuty po zesplatnění a nárok na úhradu úroku z prodlení ve výši zákonné, taktéž oprávnění žalobce účtovat poplatky za doplňkové volitelné služby.

10. Z žalobcem doloženého snímku z internetového bankovnictví soud zjistil, že na osobním účtu vedeném u [právnická osoba] [číslo] byl účetní zůstatek: – 9 999 Kč k datu 24. 1. 2017, 17:22:39 (č. l. 28).

11. Žalobce kromě odkazu na kartu klienta (která nebyla soudu předložena) uváděl, že posuzuje úvěruschopnost svých klientů na základě metodiky a zásad zahrnutých v listině Metodika – výklad, hodnocení, judikatura při posouzení úvěruschopnosti klienta.

12. K řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil Úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací. Z této úvěrové zprávy (č. l. 18-27) s osobními daty žalovaného soud zjistil, ze sumarizace údajů, že u splátkových (detailů) bylo 8 odmítnutých, 1 odvolán, 3 existující, 24 ukončených. U nesplátkových byl 1 existující detail. U kreditních karet (detaily) bylo 6x odmítnuto, 1 existující, 1 ukončena. U většího množství osobních úvěrů v detailech byly uvedeny splátky po splatnosti, splátky nepravidelné. Úvěrová zpráva nebyla datována. Měsíční splátky u přidělených kontraktů měl žalovaný ve výši 28 643 Kč, zbývající částka činila 62 255 Kč, nesplacená částka po splatnosti 14 291 Kč.

13. Žalobce prokazoval poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč žalovanému výpisem, a to tiskovou sestavou ze svého bankovního účtu [číslo] na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol].

14. Dopisy z 1. 8. 2022 a z 16. 9. 2022 žalobce vyzval žalovaného k úhradě nesplaceného úvěru půjčky [příjmení] [číslo] kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč dne 21. 3. 2022, žalovaný byl upozorněn na relevantní právní kroky, neuhradí-li dlužnou částku.

15. Z předložené listiny s názvem Výpis čerpání, splátek a úhrad se jménem žalovaného a č. smlouvy [číslo] s výši úvěru 10.000 Kč bylo zjištěno, že z jistiny 10 000 Kč byla uhrazena částka 2 Kč, dluh na jistině činí 9 998 Kč, uvedený úrok z prodlení 211,03 Kč, poplatky za minimální splátku 1 980 Kč, smluvní pokuta 2 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, úrok 1 470 Kč, účelně vynaložené náklady 1 430 Kč, celkem vykazovaný dluh činil 17 919,03 Kč.

16. Předžalobní výzvou k plnění z 21. 10. 2022 odeslanou dle předloženého podacího archu 24. 10. 2022 žalovanému na adresu evidovaného trvalého pobytu se žalobce pokusil naposledy dosáhnout úhrady žalované částky.

17. Ze zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu.

18. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 21. 3. 2022 shora uvedenou smlouvu o úvěru, na základě, níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalovaného č. č. [bankovní účet]. Před poskytnutím úvěru žalovaný hradil jiným úvěrujícím společnostem mimo žalobce splátky ve výši 11 740 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil toliko 2 Kč, a to 6. 5. 2022 a 3. 6. 2022, platby žalovaného byly započteny na jistinu. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného shora uvedeným tvrzeným způsobem, příjem žalovaného ve výši uvedené v podání z 31. 8. 2023 neověřil doložitelným způsobem, stejně tak ani jeho výdaje. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 9.998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti covidovým odkladem ve výši 1 980 Kč, úroků ve výši 1 470 Kč, účelně vynaložených náklady ve výši 1 430 Kč a smluvních pokut ve výši 2 500 Kč.

19. Zjištěné skutečnosti soud podřadil aplikaci zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a aplikaci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Z listin předložených žalobcem soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

21. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 21. 3. 2022 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy měl žalobce k dispozici výňatek z účtu žalovaného se zůstatkem k 24. 1. 2017 ve výši mínus 9 999 Kč. Formuláře s poskytnutými údaji ze strany klienta nebyl soudu předložen, výše mzdy nebyla ověřena doložitelným způsobem, ani splátky dalších úvěrů, když z úvěrové zprávy nevyplývá datum jejího pořízení. Žalovanému byla žalobcem vyplacena na jeho účet finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, na jím sdělený a ověřený účet, jehož je majitelem a disponentem. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit žalobci spolu s zápůjční úrokovou sazbou a poplatkem za poskytnutí úvěru v 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, výše roční procentní sazby nákladů na úvěr činila 49,20 %. Žalobce v důsledku prodlení žalovaného vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 634 Kč 1. 8. 2022, kterou měl žalovaný uhradit do 30 dnů. Před žalobní výzvou právního zástupce věřitele odeslanou 24. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 17 708 Kč sestávající z jistiny úvěru, účtovaných poplatků, úroků a smluvních pokut, a to do 30 dnů od sepisu této výzvy, byl rovněž upozorněn na možnost vymáhání soudní cestou.

22. Na zjištěné skutečnosti soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

27. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

28. Podle § 84 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. (2) Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

32. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. V posuzované věci bylo po podřazení zjištěného skutkového stavu pod uvedená zákonná ustanovení prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Přitom soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Zásadní závěry k této problematice zmínil rovněž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

35. Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

36. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Odborná péče poskytovatele úvěru přitom zahrnuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní veškeré povinnosti stanovené zákonem, jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu spotřebitele.

37. Pokud by soud nezkoumal (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru řádně prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

38. Taktéž vzal soud při rozhodování do úvahy i další, nyní již četnou judikaturu Ústavního soudu, a to např. sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost, jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015–39.

39. Ústavní soud považoval výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, za konvenující interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C –449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné, čímž má být zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

40. Jestliže zákonodárce v § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spojil neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnutého v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá tohoto zákona s námitkou vznesenou spotřebitelem v 3-leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, pak soud s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18 (http:curia.europa.eu) toto ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se závěry Ústavního soudu ve věcech např. sp. zn. Pl. ÚS 12/08 a Pl. ÚS 1/10 pro rozpor s právem Evropské unie, konkrétně čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, neaplikoval. Soud proto z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, přičemž z porušení této povinnosti vyvodil důsledky a sankce splňující požadavky čl.

23. Námitku, že mu tento postup nepřísluší, by soud nemohl shledat relevantní.

41. Rovněž tak např. podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. Smyslem povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti, nedostatečných zkušeností, jakož i z osobních morálně volních vlastností a životních a sociálních poměrů žadatele – spotřebitele, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jeho osobní a rodinnou situaci, narušit jejich sociální vztahy.

42. Byť tedy zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel a jakkoliv toto ustanovení ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli úplné a pravdivé údaje, tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Úvěr přitom má být poskytnut pouze v případě, že věřitel nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky při zohlednění jeho pravidelných výdajů a porovnání výdajové a příjmové stránky spotřebitele.

43. V nyní posuzované věci bylo žalobcem tvrzeno a prokazováno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a to řádně a dostatečně. Z předložených listin nicméně tato skutečnost nevyplývá. Z formuláře vyplněného na základě poskytnutých údajů i s přihlédnutím k výši zapůjčené částky – 10 000 Kč a částky, kterou žalovaný na splátkách úvěrů již hradil ve výši 11 740 Kč, je zřejmé, že výdaje žalovaného posoudil věřitel způsobem zcela formálním. Věřiteli nebyly (a ani soudu) předloženy výpisy z účtu žalovaného za delší období. Soud nadto neměl k dispozici žádný listinný důkaz svědčící o výši příjmu žalovaného ověřeného žalobcem před poskytnutím úvěru, žalobce neprokázal, že by byly zohledněny celkové měsíční výdaje žalovaného. Nadto žalobce byl informován, že se nejedná o jedinou smlouvu o úvěru, která měla být žalovaným uzavřena. Úvěrující dle soudu řádně nezkoumal ani výši nákladů na bydlení žalovaného či jiné běžné výdaje žalovaného na např. dopravu, ošacení, stravu, výdaje hrazené mobilnímu operátorovi, jeho případné vyživovací povinnosti, vycházel toliko z životního minima, nedoložených příjmů ostatních členů domácnosti. Již tyto údaje byly dle soudu způsobilé vyvolat pochybnosti žalobce o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, nebyl-li žalobce veden při poskytnutí úvěru jinými úmysly, které zmiňuje ve své judikatuře Ústavní soud.

44. Žalobce ani po zjištění z úvěrové zprávy neshledal nezbytným, aby informace ze strany žalovaného byly dotvrzeny pomocí dalších údajů, a přesto byl připraven úvěr ve výši 10 000 Kč žalovanému poskytnout. Neověření uváděných výdajů či kalkulace pouze s výší životního minima, nepředložené výpisy z účtu, resp. výpis z roku 2017, to vše ve svém souhrnu implikuje účelovost jednání ze strany žalobce, a to snahu uvést v hodnocení v rámci své metodiky pouze ty údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by byla patrná snaha o zjištění a skutečné posouzení reálné životní situace klienta. Postupem věřitele v posuzované věci tak není dostatečně a ani řádně splněna povinnost prověřit úvěruschopnost klienta ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše volných zdrojů by se při řádném zkoumání s náležitými podklady, a to zejména s výpisem z účtu za delší časové období zahrnující skutečné výdaje žalovaného, a několika dalšími úvěry, které žalovaný splácel, nepochybně snížila.

45. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že byla-li předmětná smlouva o úvěru uzavřená pomocí prostředků komunikace na dálku, jak tvrdil a dokládal žalobce, je tato smlouva smlouvou absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobkyni jako ochuzené vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

46. Soud vzal za prokázané poskytnutí finančních prostředků z předloženého výpisu z účtu žalobce na účet, jehož vlastníkem je právě žalovaný, což žalovaný nezpochybnil ani v rámci své omluvy, a má tak za prokázané, že žalobce splnila základní povinnost ze smlouvy vyplývající, a to poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil žalobci toliko částku 2 Kč, přičemž ani tuto výši žalovaný nerozporoval.

47. Plnění poskytnuté z neplatné smlouvy je nutno mezi účastníky vypořádat. Jelikož žalovaný převzal bezhotovostně převodem na účet od žalobce částku 10 000 Kč a uhradil pouze částku 2 Kč, mohl soud uložit žalovanému výrokem I. toliko povinnost doplatit žalobci rozdíl ve výši 9 998 Kč, neboť v této výši se žalovaný obohatil, když přijal plnění, aniž by k tomu existoval právní důvod. Žalobce tak má s ohledem na závěry o neplatnosti smlouvy nárok na úhradu částky ve výši stanovené výrokem I., jelikož má podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na vrácení toho, co plnila.

48. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplacení dlužné částku ve splátkách. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tvrdil a své možnosti prokazoval, doložil.

49. Žalovaný byl v řízení pasivní, proto soudu nezbylo než k vrácení těchto finančních prostředků uložit žalovanému lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř., lhůtu přiměřenou jeho současným možnostem, neboť žalovaný neprokázal, že je schopen spolatit tuto částku pouze ve splátkách.

50. Výrokem II. soud ve zbývající části uplatněného nároku žalobu vzhledem k právním závěrům výše uvedeným zamítl.

51. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalovaného); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku.

52. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud s ohledem na výsledek řízení rozhodl výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníku náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení