5 C 123/2025 - 90

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 81.473,15 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], úroku ve výši 66,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám [Jméno advokátky], advokátky v [Anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným téhož dne, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka], úroku ve výši 66,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Uvedl, že žalobce se žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] a dohodu o konsolidaci, na jejichž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], částečně použitý na úhradu dluhů žalovaného z jiných smluvních vztahů, a zbývající část úvěru ve výši [částka] byla žalovanému vyplacena dne [datum], přičemž žalovaný se zavázal žalobci uhradit poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 66,4 % p. a., a to v 60 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy ke 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni [datum], přičemž před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění činila dlužná nová jistina (dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirůstající ke dni zesplatnění k jistině) celkem [částka]. Žalovaný neuhradil žalobci na poskytnutý úvěr ničeho, když nereagoval na upomínky a výzvy k úhradě ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Neuvedl žádná skutková tvrzení, neoznačil, ani nedoložil žádné důkazy.

3. Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím ve věci dle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání postupem dle § 115a o. s. ř. Soud proto ve věci nařídil jednání na [datum].

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] k tomuto návrhu / smlouvě ze dne [datum], z dohody o konsolidaci ke smlouvě o úvěru shora ze dne [datum], z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru shora z [datum] a ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru shora má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, spolu s úrokem ve výši 66,40 % ročně, a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], tedy celkem se zavázal uhradit částku ve výši [částka].

6. Ze smlouvy o úvěru shora, z dohody o konsolidaci shora, z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] a z karty klienta ke smlouvě o úvěru shora bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] převedl částky ve výši [částka], [částka] a [částka], tedy celkem částku ve výši [částka] na účty žalovaného uvedené ve smlouvě o úvěru a v dohodě o konsolidaci shora, přičemž jako variabilní, resp. specifický symbol plateb uvedl číslo uzavřené smlouvy o úvěru.

7. Z karty klienta shora soud zjistil, že žalovaný nezaplatil na předmětnou smlouvu žalobci ničeho.

8. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k okamžité úhradě dluhu.

9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce prohlásil dlužné dosud neuhrazené částky za splatné ke dni [datum] a že žalobce žalovaného vyzval k okamžité úhradě dluhu.

10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího archu pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne [datum] žalovanému odeslal.

11. Z vyjádření žalobce, uvedeného v žalobě, soud zjistil, že žalobce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

12. V obsáhlé odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalovaného uvedené v hodnocení klienta, a aby označil a soudu doložil veškeré důkazy, kterými úvěruschopnost žalovaného ověřil, žalobce soudu sdělil, že posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisu z databáze NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka], celkové měsíční náklady žalovaného činí [částka] a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí [částka]. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi NRKI. Na základě takto zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a že zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník, jednající se žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalobce soudu předložil formulář hodnocení klienta, kopii občanského průkazu žalovaného (z níž bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalovaného), výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) s provedeným skóringem žalovaného, informativní výpisy z bankovního účtu (dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen, a že má pracovní poměr a má tak zajištěn příjem od zaměstnavatele). V hodnocení klienta shora žalobce provedl analýzu bonity žalovaného. K výdajové stránce uvedl, že k jejímu určení zcela postačuje údaj o výši životního minima ve výši [částka] (jako částky k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, kromě splátek úvěrů a nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají). Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. V případě nákladů na bydlení žalobce vycházel z údajů, sdělených mu žalovaným, který uvedl, že jeho náklady na bydlení činí [částka] (nájemné + inkaso). Žalobce přitom vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě (§ 6 o. z.). Dále uvedl, že „oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že jeho měsíčními náklady na bydlení činí částku [částka], je třeba z takové částky vycházet. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaný uvedl částku ve výši [částka].“ Žalovaný dále neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost, a neměl v době uzavření úvěrové smlouvy se žalobcem uzavřenu žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, ani neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobce žádné doklady.

13. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru shora ze dne [datum] bylo zjištěno, že jediným pravidelným čistým měsíčním příjmem žalovaného je příjem ze zaměstnání ve výši [částka]. Výdaje žalovaného jsou tvořeny jeho osobními výdaji (životní minimum) ve výši [částka], splátkami (úvěry, zápůjčky, leasing, hypotéky, výživné apod.) ve výši [částka] (tyto jako splátky 3. stran konsolidovány), splátkami žalobci ve výši [částka], výdaji na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši [částka], tedy celkem výdaje ve výši [částka]. Ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) činí [částka], rezerva činí [částka], volné zdroje (příjmy mínus výdaje) činí [částka]. Žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od [datum] u [právnická osoba]., [adresa], výpovědní lhůta neběží. Žalovaný je rozvedený, ve společné domácnosti s partnerkou nežije, forma bydlení: vlastní.

14. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] a z informací o příchozí platbě na účet, jehož číslo je totožné s číslem účtu, uvedeného ve smlouvě o úvěru jako bankovní spojení žalovaného k výplatě a splácení úvěru, od odesílatele [právnická osoba]., soud zjistil, že na tento běžný účet žalovaného byly připsány od tohoto odesílatele platby dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka].

15. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že na jméno žalovaného zde byl uveden počet institucí s žádostí 12 (bank a finančních institucí, kromě žalobce, u nichž si žalovaný žádal o úvěr), částka expozice ve výši [částka] (součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, včetně úvěru u žalobce), částka limit ve výši [částka] (součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet, včetně úvěrů u žalobce, hlášených jako revolving) a dluh po splatnosti ve výši [částka].

16. Z ostatních soudem provedených důkazů nebyly zjištěny žádné jiné rozhodné skutečnosti, jež by měly vliv na rozhodnutí ve věci.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobcovy nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

20. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (§ 2048 o. z.).

21. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věta první o. z.).

22. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

23. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

29. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

30. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

31. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, které tuto skutečnost vůbec neosvědčují (platnost osobních dokladů předložených žalovaným), nebo jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku). Dále soud dospěl k závěru, že v případě posouzení výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalovaného žalobce ve svém vyjádření ke způsobu jím provedeného ověření úvěruschopnosti žalovaného uvádí závěry, které z údajů v této listině obsažených nevyplývají, nebo jsou s nimi i v rozporu (v registru NRKI není uvedeno skóre CBS žalovaného, je zde uvedena stupnice interní Score Card, která sama o sobě nevypovídá nic o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. tuto schopnost nepotvrzuje. Naopak z údajů v NRKI vyplývá, že žalovaný čerpá, popř. čerpal značné množství úvěrů a půjček, a to i co do počtu osob věřitele, i co do výše dluhového zatížení. Tato skutečnost nebyla žalobcem nijak reflektována, ani v hodnocení klienta, ani v doplnění žaloby ze dne [datum], naopak v tomto doplnění žaloby žalobce dokonce tvrdí, že žalovaný neměl v době uzavření úvěrové smlouvy se žalobcem uzavřenu žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, ani neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů, přičemž sám žalobce soudu předložil jako důkazy listiny, z nichž vyplývá, že část úvěru byla žalovanému poskytnuta jako účelová k refinancování jeho dvou stávajících nesplacených úvěrů třetím osobám – CreditPortal, sic!). Dále validita výsledků vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr skóringovým systémem (uvedená žalobcem v žalobním návrhu) se soudu rovněž jeví jako velmi sporná až účelově, resp. pro forma tvrzená, neboť vychází jednak z tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů, ověřeného čtyřmi předloženými výpisy z bankovního účtu, a zejména pak z tvrzení o výši výdajů žalovaného. V otázce výdajové se soudu kromě výše zmíněného (zejména chybějící reflexe vyhodnocení úvěrové smlouvy žalovaného dle výstupu z NRKI, resp. dle údajů vyplývajících z dohody o konsolidaci shora), jeví jako zásadní absence údajů o výdajích žalovaného, resp. jejich doložení a ověření. V hodnocení klienta uvedený a žalobcem posuzovaný údaj o výdajích žalovaného ve výši [částka] (životního minima) je dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporný až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť je naprosto nepřezkoumatelný. Rovněž tak údaje o měsíčních výdajích na bydlení ve výši [částka], se soudu jeví i přes svou nepřezkoumatelnost jako očividně podhodnocené a nereálné, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu, nejen v oblastech shora, žádné další (viz v hodnocení uvedený údaj o ostatních výdajích [částka]), resp. vyšší výdaje (než v hodnocení klienta uvedené a kvantifikované). Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

33. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka]. Žalovaný na poskytnutou částku nezaplatil ničeho, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal až dnem [datum], což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v předžalobní výzvě ze dne [datum], jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne [datum], ve výzvě stanovil lhůtu k plnění okamžitě, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem [datum] považuje výzva za doručenou, splatnost proto nastala dne [datum], v prodlení je žalovaný od [datum]). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 4,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

34. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

35. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 7 bod 5. a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. ve znění účinném po [datum] (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, účast u jednání nepřesahující dvě hodiny dne [datum]) ve výši [částka] za úkon (počítáno z tarifní hodnoty ve výši [částka] dle § 8 odst. 1 a. t.), tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od [datum], tj. celkem [částka]. Žalobce dále uplatnil náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ještě za jeden úkon právní pomoci, a to za písemné podání ve věci samé ze dne [datum], a za k tomu přináležející paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka], tato náhrada nákladů řízení však žalobci nebyla přiznána, neboť tímto podáním žalobce na výzvu soudu pouze doplňoval svá tvrzení uvedená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, a za to mu náhrada nákladů řízení nepřísluší. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady cestovních výdajů, a to za cestu za účelem účasti na jednání dne [datum] z [adresa] a zpět, v celkové vzdálenosti 124 km, při průměrné spotřebě benzinu automobilového 95 oktanů 10,1 l/100 km, při ceně benzinu automobilového 95 oktanů [částka]/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy [částka] dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., celkem ve výši [částka]. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a odst. 3 a. t. za čas strávený cestou do místa jednání a zpět v rozsahu čtyř ([právnická osoba]) půlhodin po [částka] za každou i jen započatou půlhodinu, celkem ve výši [částka]. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí celkem [částka]. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], což činí částku [částka]. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem [částka]. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku [částka]. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 25,20 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku [částka]. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení