5 C 126/2022 - 80

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Anderové a přísedících JUDr. Milana Slezáka a Jaroslava Karlíka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], rozená [Anonymizováno], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] se sídlem [Adresa zmocněnce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., identifikační číslo [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni ze strany žalovaného ze dne 18. 1. 2022, doručená žalobkyni dne 24. 1. 2022, je neplatná a pracovní poměr dále trvá, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 22 411,86 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [Adresa advokáta]

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu 23. 3. 2022 se žalobkyně prostřednictvím svého obecného zmocněnce domáhá určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyní ze strany žalovaného 18. 1. 2022 doručená žalobkyni 24. 1. 2022 je neplatná a pracovní poměr dále trvá. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný ve výpovědi uvedl nepravdivé důvody skončení pracovního poměru tak, že „pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci“, doplněné následně sdělením, že „dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti není důsledkem pracovního úrazu ani nemoci z povolání“. S tímto důvodem rozvázání pracovního poměru žalobkyně nesouhlasí, protože sice ztratila zdravotní způsobilost dlouhodobě vykonávat dosavadní práci pro zaměstnavatele, ale není pravdou, že se nejedná o důsledek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání v přímé příčinné souvislosti s výkonem práce pro zaměstnavatele. Žalobkyně může předložit k podpoře svého tvrzení znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z [adresa], který stanovuje výši nemajetkové újmy způsobené žalovaným v důsledku zaviněného jednání žalovaného, jehož jednáním došlo k dlouhodobému zhoršení zdravotního stavu žalobkyně a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], kterými se má prokázat, že ztráta zdravotní způsobilosti vykonávat práci pro zaměstnavatele vznikla v přímé příčinné souvislosti s výkonem práce pro zaměstnavatele, který její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zavinil. Podkladem pro tyto znalecké posudky byly lékařské zprávy ošetřující lékařky z oboru psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO], které potvrzují, že ztráta zdravotní způsobilosti žalobkyně vznikla v příčinné souvislosti s výkonem práce pro zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen uvést ve výpovědi pravdivý důvod, který nelze v průběhu řízení o žalobě na neplatnost výpovědi z pracovního poměru dodatečně měnit. Navíc žalobkyně napadla závěry posudkového lékaře, poskytujícího pracovně lékařské služby pro zaměstnavatele, tedy zaměstnavatel nemá k dispozici pravomocné rozhodnutí o ztrátě zdravotní způsobilosti, neboť řízení probíhá. Z tohoto důvodu dal zaměstnavatel žalobkyni výpověď z pracovního poměru neplatně.

2. Při jednán dne 8. 6. 2023 bylo dáno žalobkyni poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. o tom, že v žalobě nejsou vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti, respektive jsou uvedeny pouze náznakem, a že je povinna tvrdit a následně prokázat, k jakému škodlivému stavu projevujícímu se na jejím zdraví v době trvání jejího pracovního poměru došlo. Zároveň byla poučena, že pokud nevylíčí všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, nemůže být se svou žalobou úspěšná. K tomu žalobkyně prostřednictvím svého obecného zmocněnce uvedla, že žalobkyně byla v květnu 2020 pozvána na jednání ohledně výpovědi, kterého byl účasten ředitel nákupu [jméno FO] a vedoucí oddělení [jméno FO] s tím, že dostane výpověď, protože odpovídá za škodu 200 000 000 korun. Žalobkyně nesouhlasila, výpověď si chtěla přečíst, což jí nebylo dovoleno, cítila velký nátlak ze strany zaměstnavatele, hrozila jí velká škoda a došlo tak k psychickému zhroucení. Došlo tedy k úrazovému ději na pracovišti v pracovní době za přítomnosti zástupců společnosti. Žalobkyni byla dána výpověď 27. 5. 2020, která nebyla napadena žalobou, a to proto, že žalobkyně již předtím podala výpověď.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že na podané výpovědi z pracovního poměru ze dne 18. 1. 2022 trvá. Výpovědní důvod ve smyslu § 52 písm. e) zákoníku práce byl naplněn. Žaloba je proto nedůvodná a žalovaný navrhuje její zamítnutí. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně pracovala pro žalovaného v pracovním poměru na pozici referent nákupu na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2017. Výpověď z pracovního poměru splňuje všechny zákonem stanovené formální i obsahové náležitosti a byla žalobkyni řádně doručena. 3. 12. 2021 obdržel žalovaný lékařský posudek poskytovatele pracovně lékařských služeb, vydaný za poskytovatele lékařem [tituly před jménem] [jméno FO], podle jehož závěru žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu sjednané práce. Tento lékařský posudek byl doplněn o další ze dne 14. 1. 2022 a to za účelem posouzení příčiny dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně. Podle něj dospěl posuzovatel k závěru, že žalobkyně nesmí dále konat dosavadní práci, nikoli však pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Žalovaný tedy postupoval v souladu se zákonem a dne 24. 1. 2022 doručil žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Lékařský posudek ze dne 14. 1. 2022 byl následně předmětem přezkumného řízení Krajským úřadem [Anonymizováno] kraje, odbor zdravotnictví, který posudkový závěr potvrdil svým rozhodnutím ze dne 28. 4. 2022, v němž se podrobně vypořádal s námitkami uplatněnými žalobkyní. I na základě závěru uvedených v přezkumném rozhodnutí správního orgánu je zřejmé, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu sjednané práce, a to z důvodu tzv. obecného onemocnění. Žalovanému není známo a žalobkyně v žalobě ani netvrdí, že by jí byla uznána nemoc z povolání. Rovněž není pravdou, že by žalobkyně utrpěla v zaměstnání pracovní úraz ve smyslu definice § 271k odst. 1, 2 zákoníku práce, tedy že by na její straně došlo k poškození zdraví a to krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Žalobkyně v žalobě nesprávně uvádí, že zaměstnavatel je oprávněn zrušit pracovní poměr pouze na základě pravomocného rozhodnutí lékaře poskytující pracovně lékařské služby. Ve skutečnosti existence takového lékařského posudku není podmínkou k dání výpovědi z pracovního poměru pro výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalovaný v tomto směru odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015. Žalobkyně ani nepodala návrh na přezkoumání v pořadí prvního lékařského posudku ze dne 3. 12. 2021 a svou zdravotní nezpůsobilost k výkonu sjednané práce nikterak nesporuje. Vzhledem k absenci nemoci z povolání i pracovního úrazu na straně žalobkyně je zřejmé, že příčinou dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně k výkonu sjednané práce je tzv. obecné onemocnění a je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, proto je navrhováno zamítnutí žaloby. Při jednání dne 8. 6. 2023 žalovaný uvedl, že jednání ke kterému došlo v květnu 2020, nemůže naplnit znaky úrazového děje, jehož důsledkem by bylo poškození na zdraví žalobkyně. Došlo k jednání na pracovišti v pracovní době, ovšem jednalo se o dohodě o skončení pracovního poměru. Podle žalovaného zřejmě došlo k pokračování v pracovním poměru, a to až do podání výpovědi. Písemným vyjádřením doručeným soudu 4. 7. 2023 doplnil žalovaný své stanovisko tak, že tvrzení žalobkyně, že jí dne 27. 5. 2020 byla žalovanou dána výpověď z pracovního poměru, se nezakládá na pravdě. Ve skutečnosti 27. 5. 2020 žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru ve smyslu § 49 zákoníku práce a jako den skončení pracovního poměru byl sjednán den 28. 5. 2020. Dohoda o rozvázání pracovního poměru byla žalobkyní vlastnoručně podepsána. Pokud žalovaná při jednání soudu tvrdila, že dne 27. 5. 2020 jí byla dána výpověď, která nebyla napadena žalobou, a to proto, že žalobkyně již předtím podala výpověď, pak žalovaný toto tvrzení odmítá jako nepravdivé, neboť ze strany žalobkyně jí přede dnem 27. 5. 2020 žádný dokument obsahující výpověď z pracovního poměru ani jiný projev vůle ze strany žalobkyně obsahující rozvázání pracovního poměru, doručen nebyl. Po podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru dne 27. 5. 2020 probíhala mezi žalobkyní a žalovaným další komunikace, při níž žalobkyně tvrdila psychické problémy, vyjádřila vůči žalované pochybnosti o platnosti dohody o rozvázání pracovního poměru a vyjádřila zájem na dalším zaměstnávání. V rámci prevence právních problémů a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně prostřednictvím obecného zmocněnce [Anonymizováno] hrozila žalovanému soudními spory, rozhodl se žalovaný vyzvat žalobkyni zpět k nástupu do zaměstnání. Žalobkyně však k výkonu práce do zaměstnání po 27. 5. 2020 fakticky nikdy nenastoupila, neboť ode dne 28. 5. 2020 až do 30. 11. 2021 byla v dlouhodobé dočasné pracovní neschopnosti. V návaznosti na předchozí komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným a po ukončení dlouhodobé dočasné pracovní neschopnosti byla žalobkyně, vzhledem k jejím pochybnostem o trvání pracovního poměru a za účelem vyhodnocení možnosti nástupu žalobkyně do zaměstnání, vyzvána k absolvování pracovně lékařské prohlídky, na základě jejíchž závěru byl vydán lékařský posudek ze dne 3. 12. 2021. S ohledem na shora uvedené má žalovaný za to, že pracovní poměr žalobkyně založený pracovní smlouvou ze dne 2. 1. 2017 skončil již na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni 28. 5. 2020, a to proto, že dohoda uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ze dne dne 27. 5. 2020 splňuje všechny obsahové i formální náležitosti, byla uzavřena jako platné právní jednání, skončení pracovního poměru žalobkyně na základě této dohody nebylo žádnou ze stran napadeno žalobou u soudu. Mezi stranami nebyla uzavřena žádná dohoda o narovnání ani jiná dohoda, která by svým obsahem narovnávala mezi žalobkyní a žalovaným sporná a pochybná práva a povinnosti související se skončením pracovního poměru a na jejímž základě by bylo možné považovat práva a povinnosti z dohody o rozvázání pracovního poměru za zaniklá. Žalobkyně po 28. 5. 2020 pro žalovaného žádnou práci nevykonávala a dle přesvědčení žalovaného ani neměla v úmyslu pro žalovaného po 28. 5. 2020 ani kdykoliv později práci konat, když setrvávala v pracovní neschopnosti, a to včetně využití možnosti odvolání se proti ukončení podpůrčích dob pro výplatu nemocenského. Žalobkyně sice namítá neplatnost ukončení pracovního poměru, činí tak ovšem z důvodu domnělého spojení s pracovním úrazem či nemocí z povolání, který by byl pro žalobkyni finančně výhodnější. Pouze z důvodu opatrnosti a vzhledem k přetrvávajícím pochybnostem žalobkyně o existenci jejího pracovně právního vztahu u žalovaného, přistoupil žalovaný po ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně k celé věci tak, že vyslal žalobkyni k posouzení zdravotní způsobilosti k výkonu práce na pozici referent nákupu, následně proto přistoupil k výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, na základě příslušných posudkových závěrů.

4. Žalobkyně ve lhůtě, která jí byla stanovena 8. 6. 2023, nedoplnila svá skutková tvrzení, ani neoznačila příslušné důkazy. Podáním doručeným soudu 30. 10. 2023 požádala žalobkyně o přerušení řízení z důvodu mediace. Další vyjádření žalobkyně obsahuje pouze obecné ujednání o tom, co je základní povinností soudu, obsahuje odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a na příslušná ustanovení zákoníku práce. Nejedná se o žádné vylíčení rozhodujících skutečností, o podrobný popis úrazového děje, neobsahuje také žádné návrhy na provedení důkazů k tomu se vztahující.

5. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti:

6. Z pracovní smlouvy a jejich následných doplnění uzavřených mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem soud zjistil, že počínaje dnem 2. 1. 2017 nastoupila žalobkyně do pracovního poměru u žalovaného jako manažerka strategického nákupu s místem výkonu práce v [adresa], když pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2017. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2017 bylo ujednáno, že sjednaný druh práce se mění na referent nákupu. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 20. 12. 2017 se s účinností od 1. 1. 2018 pracovní poměr sjednal na dobu neurčitou.

7. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že účastníci tohoto sporu uzavřeli v souladu s ustanovením § 49 zákoníku práce dohodu, podle které pracovní poměr, který vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2017, končí dne 28. 5. 2020. Dohoda obsahuje podpis žalobkyně a razítko a podpis zaměstnavatele. Ze shodných tvrzení obou stran soud zjistil, že tato dohoda o rozvázání pracovního poměru nebyla napadena žalobou u soudu.

8. Z dopisu datované dnem 2. 7. 2020 vyhotoveného personálním ředitelem žalovaného adresovaným žalobkyni soud zjistil, že v návaznosti na sdělení žalobkyně ze dne 28. 5. 2020, kde vyjádřila pochybnosti o platnosti sjednané dohody o skončení pracovního poměru ze dne 27. 5. 2020 a vyjádřila zájem o trvání pracovního poměru žalovaného, žalovaný sděluje, že chce předejít případným soudním sporům, a proto vyzývá žalobkyni k okamžitému nástupu do zaměstnání v místě sjednaném dle pracovní smlouvy, tedy v provozovně v [adresa]. Žalovaný oznamuje žalobkyni, že dobu od 28. 5. 2020 do jejího nástupu do zaměstnání bude považovat za dobu, kdy byly vytvořeny překážky v práci na straně zaměstnavatele pro výkon jejího zaměstnání. Dopisem ze dne 7. 7. 2020 žalobkyně sdělila žalovanému, že je v pracovní neschopnosti a do zaměstnání nastoupí po ukončení pracovní neschopnosti.

9. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně soud zjistil, že byla práce neschopna od 28. 5. 2020.

10. Z lékařského posudku ze dne 3. 12. 2021 ve spojení s lékařským posudkem ze dne 14. 1. 2022 vyhotoveného praktickým lékařem pro dospělé [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně nesmí nadále konat dosavadní práci, dle závěrů lékaře nikoli však pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání.

11. Tento lékařský posudek, zejména vydaný 14. 1. 2022, byl přezkoumán Krajským úřadem [Anonymizováno] kraje, odbor zdravotnictví a rozhodnutím ze dne 28. 4. 2022 byl návrh na přezkoumání napadeného lékařského posudku zamítnut a napadený lékařský posudek vydaný dne 14. 1. 2022 byl potvrzen. Krajský úřad [Anonymizováno] kraje, odbor zdravotnictví vycházel ze shromážděné zdravotnické dokumentace a vyžádaného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], ustanoveného soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání. Krajský úřad měl k dispozici jedinou lékařskou zprávu od ošetřujícího psychiatra, podle které se žalobkyně léčí v psychiatrické ambulanci ve [adresa] od května 2021 pro středně těžkou depresivní poruchu údajně rozvinutou na podkladě traumatizující události vzniklé v zaměstnání, podle psychiatra má významný vliv na její zdravotní stav přetrvávající dosud nedořešená událost vzniklá v zaměstnání a psychický stav paní [jméno FO] neumožňuje návrat k jejímu původnímu povolání. Žalobkyně byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti, z obsahu podaného návrhu na přezkoumání je patrno, že dlouhodobá pracovní neschopnost jí byla ukončena Okresní správou sociálního zabezpečení. Dočasná pracovní neschopnost skončila dnem 30. 11. 2021. Z lékařské zprávy psychiatra lze usuzovat, že zdravotní stav bude u žalobkyně trvat i nadále a jsou tedy splněny podmínky pro posudkový závěr, že žalobkyně k výkonu pracovní činnosti pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost. Tato část posudkového závěru lékařského posudku vystaveného [tituly před jménem] [jméno FO] je tedy odborně správná a v souladu s platnými právními předpisy. Krajský úřad ve svém odůvodnění rozhodnutí odkázal na nařízení vlády č. 290/1995, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání a uvedl, že za nemoc z povolání nelze dle platné právní úpravy uznat žádné psychiatrické onemocnění, neboť takové onemocnění není uvedeno v žádné z kapitol a položek přílohy k citovanému nařízení vlády. Pokud onemocnění není uvedeno v tomto seznamu, nelze jej za nemoc z povolání uznat, tedy ani stav žalobkyně, který psychiatr neoznačil diagnózou, ale popsal jako „[Anonymizováno]“ není a nemůže být nemocí z povolání. Krajský úřad se zabývá otázkou definice pracovního úrazu podle § 271k zákoníku práce. Odkazuje na zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, ze které není patro, že by u žalobkyně došlo k takové události, kterou by bylo možné zahrnout do definice pracovního úrazu, nemůže se tedy jednat o úrazový děj ve smyslu této definice (dle posuzujícího lékaře byla žalobkyně nátlakem ze strany zaměstnavatele donucena podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru a tím došlo k jejímu psychickému zhroucení). Žalovaný přitom vylučuje, že by kdykoli za dobu trvání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného došlo ke vzniku pracovního úrazu. Nátlak ze strany zaměstnavatele (zaměstnavatel jej popírá) i za předpokladu, že by nastal, není zákonným důvodem pro uznání zdravotních obtíží posuzované za nemoc z povolání ani za pracovní úraz.

12. Z výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce datované dnem 18. 1. 2022, potom soud zjistil, že žalovaný dává žalobkyni výpověď z pracovního poměru, neboť podle kvalifikovaného lékařského posudku ze dne 3. 12. 2021 pozbyla, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci s tím, že pozbytí zdravotní způsobilosti není důsledkem pracovního úrazu ani nemocí z povolání. Pracovní poměr skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, která začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni, v němž byla výpověď doručena.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2017 a dohodou o rozvázání pracovního poměru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 5. 2020 pracovní poměr ke dni 28. 5. 2020 skončil. Ze shodných tvrzení obou stran bylo zjištěno, že platnost dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 5. 2020 nebyla napadena žádnou ze stran tohoto sporu u soudu. Žalobkyně byla výzvou datovanou 2. 7. 2020 doručenou jí 7. 7. 2020 vyzvána k nástupu do zaměstnání v místě původní pracovní smlouvy, tedy v [adresa]. K tomu sdělila žalobkyně, že je v pracovní neschopnosti. Z vyjádření žalovaného soud zjistil, že po 28. 5. 2020 pro žalovaného žalobkyně žádnou práci nevykonávala. Lékařským posudkem, jehož závěry byly potvrzeny Krajským úřadem [Anonymizováno] kraje, odboru zdravotnictví bylo zjištěno, že žalobkyně nesmí nadále konat dosavadní práci, nikoli však pro pracovní úraze nebo nemoc z povolání. Rozhodnutí o návrhu na přezkoumání lékařského posudku vycházelo ze zdravotnické dokumentace žalobkyně a znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] ustanoveného soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání. Dnem 18. 1. 2022 je datována výpověď z pracovního poměru, kterou dal žalovaný žalobkyni z toho důvodu, že dle lékařského posudku nesmí nadále konat dosavadní práci, pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci, nikoli však jako důsledek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákoníku práce ve znění platném a účinném ke dni 18. 1. 2022 respektive ke dni 24. 1. 2022, kdy byla výpověď doručena žalobkyni.

15. Podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost a podle písmena d) tohoto ustanovení nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění, nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí a nebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

16. Z obsahu žaloby a z obsahu veškerých podání a vyjádření žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně souhlasí s tím, že ztratila zdravotní způsobilost dlouhodobě vykonávat dosavadní práci pro zaměstnavatele, ale nesouhlasí s tím, že se nejedná o důsledek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání v přímé příčinné souvislosti s výkonem práce pro zaměstnavatele.

17. Podle ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem c) dbát pokynů soudu. Podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Protože z žaloby bylo soudu zřejmé, že žalobkyně se domáhá změny výpovědního důvodu uplatněného žalovaným, jako jejím zaměstnavatelem, bylo třeba přezkoumat, respektive zjistit, zda žalobkyně může konat dosavadní práci právě pro pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání. Za tímto účelem bylo dáno žalobkyni při jednání 8. 6. 2023 poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., tedy zejména, že je povinna tvrdit a následně prokázat k jakému škodlivému stavu projevujícímu se na jejím zdraví v době trvání jejího pracovního poměru došlo s tím, že pokud nebudou tyto významné skutečnosti vylíčeny, nemůže být se žalobou úspěšná. Žalobkyně soudu poskytla tvrzení, že v květnu 2020 byla pozvána na jednání ohledně výpovědi s tím, že dostane výpověď, protože odpovídá za škodu ve výši 200 000 000 K, žalobkyně měla cítit velký nátlak ze strany zaměstnavatele, hrozila jí velká škoda a tím došlo k psychickému zhroucení. Žalobkyně tvrdí, že jí byla dána výpověď 27. 5. 2020, která nebyla napadena žalobou a to proto, že žalobkyně již předtím podala výpověď. K žádnému z těchto tvrzení žalobkyně ani po poučení a po stanovení lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů, žalobkyně soudu nenavrhla žádné důkazy. Žalovaný přitom popřel, že by 27. 5. 2020 dal žalobkyni výpověď z pracovního poměru, popřel, že by předmětem osobního jednání mezi žalovaným a žalobkyní bylo podání výpovědi, a že by se na osobním jednání dne 27. 5. 2020 vůbec o nějaké výpovědi jednalo. Ve skutečnosti 27. 5. 2020 došlo k podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru. Pokud žalobkyně uvádí, že již předtím podala výpověď, také toto tvrzení žalovaný odmítá jako nepravdivé. Protože ze strany žalobkyně tedy nedošlo k podrobnému popisu úrazového děje, který se měl projevit na jejím zdraví v době trvání pracovního poměru a nenavrhla ani k tvrzením, které soudu byly poskytnuty, žádné důkazy, neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soud již z tohoto důvodu žalobu zamítl.

18. Soud však shledal i další důvody, pro které žalobě nemůže být vyhověno. V průběhu dokazování vyšlo najevo, že dne 27. 5. 2020 byla mezi účastníky, a to mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru. Touto dohodou o rozvázání pracovního poměru pracovní poměr skončil ke dni 28. 5. 2020. Má-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec za to, že mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřená dohoda o rozvázání pracovního poměru je postižena vadou, která způsobuje neplatnost tohoto pracovněprávního úkonu, musí své právo (právo na určení neplatnosti rozvázaní pracovního poměru dohodou) uplatnit žalobou u soudu. Neplatné je totiž jen takové rozvázání pracovního poměru, jehož neplatnost byla určena pravomocným rozhodnutím soudu. V případě, že nedošlo k určení neplatnosti uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru pravomocným rozhodnutím soudu, skončil pracovní poměr podle tohoto pracovněprávního úkonu, i kdyby byl postižen vadou, která způsobuje jeho neplatnost. Jakékoli dodatečné posuzování neplatnosti pracovněprávního úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru je nepřípustné. Neplatnost rozvázání pracovního poměru nesmí být posuzována jako tzv. předběžná otázka ani v jiném řízení před soudem, např. v řízení o určení, že pracovní poměr dále trvá, o zaplacení náhrady mzdy apod. a v jiném řízení soud vychází z toho, že rozvázání pracovního poměru, které nebylo pravomocně určeno jako neplatné je platným právním úkonem způsobujícím skončení pracovního poměru. Nedošlo-li k podání žaloby o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, nemohla být neplatnost určena pravomocným rozhodnutím soudu a pracovněprávní úkon, byť objektivně vzato postižený důvodem neplatnosti, má v pracovněprávních vztazích stejné právní následky jako pracovně právní úkon bezvadný (viz. Bělina, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012 strana 436). Z těchto zjištění a na základě předchozího právního posouzení soud dovozuje, že ke dni 28. 5. 2020 pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil.

19. Z provedeného dokazování dále soud dovozuje, že mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem po 28. 5. 2020 nevznikl pracovní poměr, a to ani tzv. faktický pracovní poměr. Podle ustanovení § 33 odst. 1 zákoníku práce, pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Podle ustanovení § 34 odst. 1, 2 zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána a den nástupu do práce. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně. Pracovní smlouva přitom vzniká na základě projevů vůle učiněných způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli zaměstnanec i zaměstnavatel projevit, tedy za takových okolností, které nevyvolávají pochybnost o tom, že úmysl pracovníka i organizace směřoval ke sjednání pracovního poměru určitého obsahu. Nejde-li o výslovné projevy vůle, lze považovat za sjednaný ten druh práce, který pracovník bez námitek začal pro organizaci s jejím vědomím vykonávat a za sjednané místo výkonu práce ten závod (úřad, ústav), v němž začal pracovat. Za sjednaný den nástupu do práce lze pokládat ten, kdy pracovník takovou práci začal skutečně vykonávat. Ke vzniku pracovního poměru může dojít vytvořením faktického stavu (pracovník značně vykonávat práce, což organizace tím, že mu začne dávat dispozice k jejich výkonu, připouští) – viz Sborník III.. V této konkrétní věci však dle názoru soudu nevznikl ani faktický pracovní poměr. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný sice vyzval žalobkyni k nástupu do zaměstnání v místě výkonu práce v [adresa], ovšem nebyla sjednána platná pracovní smlouva (ani v písemné ani v jiné formě), neboť nebyl ujednán druh práce, který má žalobkyně jako zaměstnanec pro žalovaného jako zaměstnavatele vykonávat a žalobkyně z důvodu pracovní neschopnosti pro žalovaného jako zaměstnavatele, po skončení pracovního poměru, tedy po 28. 5. 2020 nikdy žádnou práci nevykonávala. Faktický pracovní poměr přitom nelze rozvazovat, protože ve skutečnosti „právně neexistuje“ (rozhodnutí Nevyššího soudu ČR 21 Cdo 3691/2015).

20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1951/2009 rozvázal-li pracovní poměr se zaměstnancem někdo, kdo nebyl jeho zaměstnavatelem, může se zaměstnanec žalobou podle ustanovení § 80 písm. c) (nyní § 80 o. s. ř.) domáhat, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru je neplatné, má-li na takovém určení naléhavý právní zájem. Nejde o žalobu podle ustanovení § 72 zákoníku práce a otázkou platnosti rozvazovacího právního úkonu se soud může zabývat též jako otázkou předběžnou. V této věci naléhavý právní zájem žalobce spatřuje v důvodu výpovědi, žalobkyně sice uznává, že není zdravotně způsobilá k výkonu dosavadní práce, ale tvrdí (byť neprokazuje), že důvodem její pracovní nezpůsobilosti je pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je přitom dán zejména tam, kde by bez toho určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. O takovou situaci jde v tomto případě. Pokud se žalobkyně domnívá, že na její straně v souvislosti s pracovním úrazem vznikla újma, může se domáhat svých nároků žalobou na splnění povinnosti vůči svému zaměstnavateli – žalovanému, jinak v žalobě o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není musí žalobce vždy tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení právní zájem. Protože jde o procesní povinnost, soud je povinen žalobce o tom poučit (§ 118a odst. 1, 2, 3). Protože však žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala hlavní důvod, pro který byla žaloba podána, tak jak bylo uvedeno shora, soud považoval poučení žalobkyně o její povinnosti tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem, za nadbytečné.

21. Po provedeném dokazování a shora uvedeném právní posouzení, soud tedy z toho důvodu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní o skutečnostech uvedených v žalobě a v jejích dalších podáních a vyjádřeních, žalobu zamítl.

22. Protože žalovaný byl s žalobou úspěšný, náleží mu podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou zástupce žalovaného podle § 6 odst. 1, § 7, §9 odst. 3 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 2 500 Kč, dále má právo zástupce žalobce na 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky, cestovní náhrady za cestu k jednání soudu z [adresa] a zpět osobním automobilem při cestě celkem 320 km a sazbě náhrady 7,36 Kč za 1 km dne 8. 6. 2023, celkem ve výši 2 355,20 Kč, dále náhradu za promeškaný čas dle § 14 citované vyhlášky v souvislosti s uvedenou cestou za 8 půlhodin po 100 Kč, dále cestovní náhrady za cestu k jednání z [adresa] a zpět 1. 11. 2023 vlakem českých drah 567 Kč a náhradu za promeškaný čas dle § 14 citované vyhlášky v souvislosti s uvedenou cestou za osm započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 18 522,20 Kč. Tyto náklady se podle ustanovení § 137 o. s. ř. navyšují o 21% DPH ve výši 3 889,66 Kč, celkem tedy činí 22 411,86 Kč a žalobkyně je povinna nahradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je povinna zaplatit k rukám zástupce žalovaného.

Poučení