5 C 127/2021-244

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 27 074 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 27 074 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 800 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 924 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o uznání dluhu ze dne 31. 5. 2019 a nadužívání spoluvlastnického podílu. Účastníci řízení jsou totiž podíloví spoluvlastníci pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v k. ú. [obec] (dále jen předmětná nemovitost), a to každý ideální , avšak žalovaný užívá více. Proto se strany dohodly, že za nadužívání bude platit měsíčně částku 4 200 Kč žalobci, žalovaný však zůstal dlužen za období od března 2021 do června 2021 celkem částku 16 800 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením dluhu mezi byla mezi účastníky sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužných částek za každý den prodlení. Žalovaný však zůstal dlužen smluvní pokutu za prodlení se zaplacením částky 84 215 Kč za nadužívání nemovitostí v období červen 2019 až květen 2020 a za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021. K zaplacení této částky byl žalovaný zavázán Okresním soudem v Hodoníně rozsudkem ze dne 4. 2. 2021 č.j. 23 C 52/2020-37.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, neboť dohoda uzavřená mezi účastníky nekopíruje faktickou situaci, kdy žalobce část předmětné nemovitosti aktuálně pronajímá a nájemci mu platí nájemné. Nájemci navíc trvale snižují hodnotu domu a způsobují škodu. Nárok žalobce je tak v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný má za to, že v této věci žalobce užívá sice menší část nemovitosti, zato však výrazně intenzivněji, což způsobuje také větší zásah do společné věci, kdy nájemníci dům demolují. Žalovaný užívá větší část domu, ale neznamená to, že z pohledu spoluvlastníků užívá věc více. Odkazuje dále na institut zneužití práva, upravený v § 8 obč. zák. s tím, že žalobce využil legálního institutu nájmu, aby tím poškozoval věc, která patří do podílového spoluvlastnictví také žalovaného, a tím obchází své povinnosti vlastníka řádně se o věc starat. Podle žalovaného, pokud žalobce, byť zákonným jednáním za pomoci institutu nájmu obchází jiné právní instituty, je zde zcela zřejmé zneužití práva.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce užívá bytovou jednotku B o podlahové ploše 68 m2, žalovaný pak bytovou jednotku A o podlahové ploše 127 m2, podle technické zprávy.

4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalobce a žalovaný byli podíloví spoluvlastníci pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům v k. ú. [obec] v podílu každý ideální (informace o pozemku p. č. st. [číslo]). Rodinný dům se skládá ze dvou bytových jednotek, z nichž uliční jednotka byla zrekonstruována více a bytová jednotka ve dvorní části„ čistě účelově“. Bytová jednotka A má podlahovou plochu 127 m a užíval ji žalovaný a jednotka B má podlahovou plochu 68 m a užíval ji žalobce (průvodní zpráva a souhrnná technická zpráva, půdorysy budovy, nesporné skutkové tvrzení účastníků, snímek mapy se zakreslením nemovitosti v KN, ohledání místa, tabulka s přehledem užívaných ploch domu). Žalovaný získal spoluvlastnický podíl v roce 2006 darem od své tehdejší manželky, pro hrubé porušení dobrých mravů z jeho strany se však tato domohla vrácení daru, a to na základě výzvy ze dne 7. 12. 2022, byť se vrácení daru domáhala již od roku 2019. Od prosince 2022 tak již žalovaný není spoluvlastníkem předmětné nemovitosti (rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 9. 2021, č. j. 16 C 119/2019-726 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2022 č. j. 38 Co 222/2021-883 a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně č.j. 16 C 119/2019-1086 ze dne 24. 5. 2023). Již v roce 2018 se strany dohodly na shora uvedeném způsobu užívání nemovitosti, byť s platností pouze do 31. 12. 2018 s možností prodloužení (dohoda spoluvlastníků o užívání nemovitosti ze dne 14. 6. 2018).

5. Účastníci řízení se dne 31. 5. 2019 dohodli na tom, že za nadužívání předmětné nemovitosti bude žalovaný platit žalobci částku 4 200 Kč měsíčně od 1. 1. 2019 do budoucna po„ dobu, po kterou bude tyto větší prostory užívat“. Žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh 21 000 Kč za nadužívání v období od 1. ledna 2019 do 31. května 2019. Dále se účastníci dohodli, že pro případ, nezaplatí-li žalovaný splátku dluhu po její splatnosti, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení; smluvní pokuta je splatná do tří dnů od písemné výzvy věřitelem dlužníkovi (dohoda – uznání dluhu ze dne 31. 5. 2019).

6. Přestože žalovaný uznal dluh za období od 1. ledna 2019 do 31. května 2019, tento nezaplatil. Žalobce se domohl svého nároku před soudem i za další období až do května 2020, k jejímu zaplacení byl žalovaný soudem zavázán. Dále byl zavázán k zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou dluhu žalovaného ve výši 1 684 Kč za období od 26. 6. 2020 do 15. 7. 2020 ve výši 0,1 % denně a k zaplacení dluhu z titulu nákladů na vynaložené elektroinstalační práce, dodávku a montáž vodoměrů a zpracování pasportu domu ve výši 13 815 Kč, celkem k zaplacení částky 85 899 Kč s úrokem z prodlení z částky 84 215 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení (rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 2. 2021, č. j. 23 C 52/2020-37, v právní moci dne 12. 3. 2021).

7. Žalobce žalovaného vyzval k plnění, a to k zaplacení částky za nadužívání v období od 3/ 2021 do 6/ 2021 ve výši 16 800 Kč a k zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 274 Kč – smluvní pokuty z částky 84 215 Kč (k jejímuž zaplacení byl zavázán žalovaný shora uvedeným rozsudkem) za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021, výzvou ze dne 9. 7. 2021, žalovaný výzvu převzal dne 15. 7. 2021 (předžalobní výzva s informací o doručení zásilky).

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci byli do prosince 2022 podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, každý id. . Žalovaný však užíval výrazně větší část nemovitosti, proto se strany dohodly na úplatě za nadužívání ve výši 4 200 Kč měsíčně a na smluvní pokutě za neplacení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný uznal dluh za období od 1. ledna 2019 do 31. května 2019. Na tom, že stav nadužívání trval i v požadovaném období, se účastníci shodli. Žalobce se nyní domáhá úhrady dluhu za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021, k jehož zaplacení žalovaného vyzval výzvou doručenou dne 15. 7. 2021 ve výši 16 800 Kč. Dále se domáhá zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou částky 84 215 Kč za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021, (k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán rozsudkem a která představuje částku za nadužívání v období od 1/ 2019 do 5/ 2020 ve výši 75 000 Kč a částku 13 815 Kč za vynaložené náklady na údržbu domu po odečtení částky zaplacené žalovaným). K zaplacené této smluvní pokuty v celkové výši 10 274 Kč byl žalovaný vyzván taktéž výzvou doručenou dne 15. 7. 2021.

9. Žalovaného obrana spočívala v tvrzení, že žalobce inkasuje nájemné za pronájem části předmětné nemovitosti a nájemci způsobují škodu na nemovitosti, proto je nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy. K tomu soud provedl dokazování, z něhož učinil toto skutkové zjištění. Žalobce část předmětné nemovitosti, kterou dle dohody s žalovaným jako druhým spoluvlastníkem užíval, a to bytovou jednotku B v zadní části domu ve dvoře, pronajímal a inkasoval i nájemné (protokol o ohledání místa ze dne 17. 3. 2022, čestné prohlášení [jméno] [příjmení] – nedatováno na č. l. 20, ústřižek poštovní poukázky ze dne 16. 4. 2020, výzva k úhradě dluhu ze dne 19. 3. 2021, smlouva o nájmu domu ze dne 18. 8. 2018, doklad o vkladu částky na běžný účet, ústřižek, smlouvy o nájmu domu ze dne 13. 2. 2020 a 30. 9. 2020, dohoda o ukončení nájemní smlouvy prohlášení manželů [příjmení] z 11. 5. 2021), byť za určité období toto nájemné inkasoval i žalovaný (výzva k úhradě dluhu ze dne 19. 3. 2021, prohlášení o užívání domu ze dne 11. 5. 2021). Vzhledem k tomu, že se však účastníci dohodli na způsobu užívání předmětné nemovitosti, rozdělili si její užívání tak, jak je uvedeno v odst. 3 a 4 tohoto rozsudku, a k pronájmu ze strany žalobce docházelo jen, pokud jde o„ jeho část“ nemovitosti, tj. zadní bytovou jednotku B, nemá tato skutečnost žádný vliv na dohodu účastníků ohledně úhrady částky 4 200 Kč měsíčně za nadužívání domu ze strany žalovaného, neboť žalovaný v daném období užíval bytovou jednotku A. V poměrech této věci vzhledem k existenci dohody o užívání konkrétní části nemovitostí není relevantní, zda užívání bytových jednotek je ze strany účastníků osobní či zda zprostředkovávají užívání jiným osobám. Proto se soud blíže uvedeným tvrzením nezabýval z důvodu hospodárnosti, když není pro právní posouzení věci relevantní, jakou částku nájemného žalobce či žalovaný obdržel a od koho, to zejména v situaci, kdy žalovaný žádnou částku neuplatnil na svoji obranu či k započtení.

10. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že nájemci způsobili na domě škodu, ani tímto se soud blíže nezabýval, neboť žalovaný z tohoto tvrzení nedovozoval žádný svůj případný nárok v tomto řízení; a nadále mu zůstává právo se domáhat náhrady škody po tom, kdo mu ji způsobil, tj. po případných nájemcích či třetích osobách. Dům nebyl v dobrém stavu ani před rokem 2018 a byl z části poškozen (fotografie na čl. spisu 175-182, prohlášení čl. spisu 171-174 ze dne 19. 1. 2023, 17. 1. 2023, 19. 1. 2023, 18. 8. 2018), část škody způsobily i jiné osoby trestným činem, (usnesení OSZ v Hodoníně ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], usnesení PČR ze dne 14. 8. 2019, [číslo jednací]). Proto důkazy provedené k tomuto tvrzení (fotografie na č. l. 28-51, trestní příkaz č.j. [číslo jednací], úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 29. 3. 2022 a 31. 3. 2022, úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 7. 12. 2017 a 23. 7. 2018, prohlášení [jméno] [celé jméno žalovaného]) soud nehodnotil a další důkazní návrhy zamítl (výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení]).

11. Pokud jde o tvrzení, že nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy či že tím zneužívá právo, soud tomuto nepřisvědčil. Je zřejmé, že vztahů účastníků byly velmi napjaté a nepřátelské, o čemž svědčí např. podání trestního oznámení žalovaným na žalobce pro podvod – věc odložena z důvodu, že nešlo o trestný čin (usnesení PČR, Obvodní odd. [obec], ze dne 15. 10. 2021, [číslo jednací]), nebo chování otce žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] vůči žalobci z důvodu konfliktu ohledně hospodaření s domem, kdy ho tento napadl, a byl uznán vinným z přečinu omezování osobní svobody (rozsudek OS v Hodoníně ze dne 20. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], usnesení KS v Brně ze dne 2. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], přípis žalobce ze dne 13. 5. 2021). Bylo také prokázáno, že to byl žalovaný, kdo zapříčinil z části vznik škody tím, že přerušoval dodávku tepla do části domu, která byla pronajímána (prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 10. 3. 2022). Byl to také žalovaný, kdo působil problémy nájemcům tím, že je odmítal vpustit do domu (přípis žalobce ze dne 13. 5. 2021, potvrzení o přijatém oznámení ze dne 7. 5. 2021).

12. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle § 1115 Osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1117 Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Podle § 1118 Spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci. Podle § 1126 Každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. (2) Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů. Podle § 1128 O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. (2) Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. (3) Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl. Podle § 1129 K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. Podle § 1130 Přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně. Podle § 1724 Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1746 Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1759 Smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně. Podle § 1958 Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. (2) Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1 Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 2 ods. 3 Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 8 Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 2053 Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení na zjištěný závěr o skutkovém stavu a má za to, že účastníci byli do prosince 2022 podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, každý id. podle ustanovení § 1115 a násl. o. z. Byť jejich podíly byly stejné a dle zákonných ustanovení měli právo podílet se na užitcích podle § 1118 i na rozhodování o nakládání se společnou věci oba současně podle § 1126, uzavřeli účastníci smlouvu o tom, jakou konkrétní část domu bude ten který z účastníků užívat podle § 1724 a 1725 o. z. Žalovaný však užíval výrazně větší část nemovitosti, proto se strany dohodly nepojmenovanou smlouvou dle § 1724 a 1725, 1746 a 1759 o. z. na úplatě za nadužívání ve výši 4 200 Kč měsíčně a podle § 2048 i na smluvní pokutě za neplacení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný uznal dluh za období od 1. ledna 2019 do 31. května 2019 podle § 2053. Na tom, že stav nadužívání trval i v požadovaném období, se účastníci shodli. Žalobce se nyní domáhá úhrady dluhu za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021, k jehož zaplacení žalovaného vyzval výzvou podle § 1958 doručenou dne 15. 7. 2021 ve výši 16 800 Kč. Dále se domáhá zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 o. z. za prodlení s úhradou částky 84 215 Kč za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021. Protože žalovaný svůj dluh nesplnil, když neuhradil dlužnou částku za nadužívání, přestože byl k jejímu zaplacení žalovaný zavázán rozsudkem soudu a porušil tak svoji smluvní povinnost, vzniklo žalobci i právo na smluvní pokutu. K zaplacené této smluvní pokuty v celkové výši 10 274 Kč byl žalovaný vyzván taktéž výzvou dle § 1958 o. z. doručenou dne 15. 7. 2021. Žalovaný neuhradil k výzvě žalobce ničeho, dostal se tak podle § 1968 do prodlení a podle § 1970 je tak povinen hradit i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalovaný byl vyzván výzvou ze dne 9. 7. 2021 k úhradě do 5 dnů od doručení, tj. do 20. 7. 2021, ode dne následujícího je tak v prodlení a výše úroku z prodlení k tomuto dni činila 8,5 % ročně.

14. Pokud jde o námitky žalovaného, tento z hlediska svého případného podílu na užitku ze společné věci, tj. z nájemného inkasovaného žalobcem, neuplatnil nic mimo rozporu s dobrými mravy. Případnou námitku započtení však neuplatnil, ani na žalobci z tohoto titulu nic nepožadoval. Pokud nesouhlasil žalovaný s pronájmem části společné věci, mohl se svých práv domáhat podle § 1128 až 1130 o. z., což však neučinil a marně mu tak uplynula lhůta třiceti dnů od přijetí rozhodnutí.

15. Pokud jde o námitku rozporu s dobrými mravy, odkazuje soud na rozhodnutí Ústavního soudu, který považuje korektiv dobrých mravů za souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov. nález ze dne 12. 3. 2001 sp. zn. II. ÚS 544/2000 (N 41/21 SbNU 363) či bod 32. nálezu ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 3391/15 (N 209/87 SbNU 413)). Ustanovení § 6 a § 8 o. z., může vystupovat jako nejzazší korektiv autonomie vůle a připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3542/20, ze dne 11. 5. 2021. Zneužitím práva je výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, jehož lze výkonem tohoto práva obvykle dosáhnout a na němž mají nositelé práva obvykle zájem. Zvláštním případem zneužití práva je tzv. šikana jako chování, jímž se právo vykonává za tím určujícím účelem, aby druhé straně byla způsobena újma; za zneužití práva lze považovat takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu.

16. Nic z toho, co je uvedeno shora, soud neshledal. To, že žalobce požaduje po žalovaném plnění, na kterém se oba dohodli, není výkonem práva v rozporu s jeho účelem, nejedná se ani o šikanu, neboť není účelem způsobit žalovanému újmu, ale vykompenzovat faktický stav užívání nemovitosti, který byl dohodnut oběma stranami. Jiná situace by nastala, pokud by např. žalobce pobíral nájemné za celou nemovitost a žalovaného z jejího užívání zcela vyloučil. V dané věci soud neshledává nic neakceptovatelného na tom, že žalobce, který sám část nemovitosti, kterou má dle dohody užívat, tuto neužívá, ale pronajímá ji a inkasuje za to nájemné, přičemž na možnosti žalovaného užívat jeho část nemovitosti dle dohody, se nic nezměnilo. Nadále zůstala žalovanému možnost užívat jednotku A v plném rozsahu, stejně jako ostatní společně přístupné části domu. Pokud jde o tvrzení, že žalobce prostřednictvím nájemníků působil škodu na nemovitosti a zneužíval tak svého práva, ani tomu soud nepřisvědčil, když naopak bylo prokázáno, že nemovitosti nebyly v dobrém stavu ani před rokem 2018, že žalovaný z části škodu mohl způsobit sám tím, že vypínal topení v nemovitosti, navíc jeho chování jak vůči žalobci, tak nájemcům či např. vůči bývalé manželce nebylo v souladu s dobrými mravy, což dokonce vyústilo v to, že žalovaný o své vlastnické právo k podílu na předmětných nemovitostech přišel.

17. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 924 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 354 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 074 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 110 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 7. 2021, z částky 2 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 11. 2021, z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 2. 2022, z částky 2 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 3. 2022, z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 5. 2022, z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 2. 2023 a z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 8. 2023 včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 1. 5. 2022, 14. 12. 2022 a 20. 2. 2023, neboť toto vyjádření mělo a mohlo být součástí pouze jednoho vyjádření a skutečnost, že žalobce své vyjádření zasílal po částech, nemůže jít k tíži žalovaného.

Poučení