5 C 14/2017-106

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ; [země] - [stát. instituce], [IČO] [anonymizována dvě slova] [adresa ] [celé jméno vedlejšího účastníka], [IČO] EXEKUTOR, sídlem [adresa vedlejšího účastníka] o náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem ve výši 810. 624,20 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacené částky 810.624,20 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 23. 12. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobu podanou u soudu dne 16. 1. 2017 se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 810.624,20 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem soudního exekutora [celé jméno vedlejšího účastníka], Exekutorský úřad Jičín, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalobce k odůvodnění vzniku škody tvrdil, že dne 9. 6. 2010 uzavřel Svěřeneckou smlouvu o správě peněžních prostředků a listin za účelem jejich vydání další osobě, účastníky této smlouvy byly: notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako svěřenský správce a [jméno] [příjmení], jako příjemce. Žalobce složil do úschovy mimo jiné i částku 7 milionu Kč, která měla být příjemci vyplacena jako cena za převod obchodního podílu [jméno] [příjmení] na žalobce ve společnosti [právnická osoba], [IČO]. Příjemce podmínky Svěřenecké smlouvy pro výplatu částky 7 milionů Kč splnil. Před tím, než mohl notář [anonymizováno] [příjmení] peníze vyplatit, vydal exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka], Exekutorský úřad Jičín, exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] ze dne 20. 8. 2010, kterým mimo jiné zakázal svěřenskému správci, notáři [anonymizováno] [příjmení] uvedenou částku příjemci vyplatit nebo s ní jinak nakládat. Exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] bylo uvedeno ve věci oprávněného [jméno] [příjmení] proti společnosti [právnická osoba], o částku 4.120.250 Kč. Vydaný exekuční příkaz exekutor zrušil dne 1. 3. 2012, notář poté obratem dne 2. 3. 2012 finanční prostředky bezhotovostně převedl příjemci, do jehož dispozice se peníze dostaly dne 6. 3. 2012.

3. Žalobce dále zdůraznil, že dle rozhodnutí Nejvyššího správního ze dne 24. 10. 2011, č. j. 14 Kse 5/2011-118, exekutor vydal uvedený exekuční příkaz dne 20. 8. 2010 v rozporu s § 36 odst. 3 a § 58 odst. 1 exekučního řádu a (nejen) za toto jednání byl potrestán pokutou ve výši 100.000 Kč Nejvyšší správní soud konstatoval, že exekutor nebyl oprávněn vůči notáři tohoto postupu použít, svým postupem porušil zákon. 4. [příjmení] [jméno] [příjmení] poté, co peníze obdržel, se obrátil na Krajský soud v Brně s žalobou proti [celé jméno žalobce] o náhradu částky 101.068,49 Kč představující 7, 75 % úrok z prodlení za pozdní vyplacení částky v 7.000.000 Kč za období od 1. 9. 2010 do 8. 11. 2010. I přes obranu, že za prodlení není odpovědný [celé jméno žalobce], nýbrž exekutor, jehož provinění spočívalo ve vydání protiprávního exekučního příkazu, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 50 Cm 22/2012 - 75 ze dne 4. 6. 2012 o povinnosti [celé jméno žalobce] uhradit [jméno] [příjmení] částku 101.068,49 Kč a uhradit mu náklady řízení ve výši 36.238 Kč. Po podaném odvolání byl rozsudek potvrzen i usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2013, č. j. 5 Cmo 287/2012 - 123, [celé jméno žalobce] bylo uloženo uhradit náklady odvolacího řízení ve výši 31. 218 Kč Vrchní soud konstatoval, že i když toto prodlení zavinila jiná osoba, musí peníze uhradit [celé jméno žalobce], který se může s náhradou škody obrátit na osobu, která prodlení a vznik škody zavinila. Žalobce dlužnou částku v celkové výši 168.524 Kč uhradil dne 14. 2. 2013. V souvislosti se soudním sporem dále vznikly žalobci náklady na jeho právní zastoupení a soudní poplatky z odvolání, a to ve výši 62.262 Kč. Dovolání žalobce k Nejvyššímu soudu České republiky bylo usnesením ze dne 24. 10. 2013, č. j. 29 Cdo 1285/2013 – 150, odmítnuto, když Nejvyšší soud potvrdil právní závěry soudů nižších stupňů.

5. Poté, co měl [jméno] [příjmení] postaveno najisto, že jeho nárok vůči [celé jméno žalobce] z titulu úroku z prodlení je důvodný, podal u Krajského soudu v Brně žalobu na zbylou částku úroků z prodlení ve výši 719.101 Kč. Této žalobě bylo ve věci sp. zn. 50 Cm 79/2013 vyhověno, [celé jméno žalobce] byla uložena i povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 91.523,20 Kč. Jelikož byl právní základ nároku totožný s již pravomocně přiznaným nárokem ve výši 101.068,49 Kč, žalobce z tohoto důvodu neprodával další odvolání, aby nenavyšoval náklady řízení.

6. V rámci žádosti žalobce o odškodnění uplatněné u žalované uznal žalovaný ve věci projednávané soudem pod sp. zn. 5 C 177/2014, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo následně zrušeno, avšak odškodnit žalobce odmítl, neboť žalobce nevyužil veškeré zákonné prostředky ke své obraně. Pochybení spatřovala žalovaná v tom, že žalobce nepodal vylučovací žalobu, i když musel vědět, že vydaný exekuční příkaz není správný. Žalobce však nebyl účastníkem exekučního řízení. Žalobce je přesvědčen, že stanovisko žalovaného není správné. Má za to, že se žalovaný snaží přenést odpovědnost za vznik škody na žalobce. Žalobce však není osobou znalou práva, a proto pokud mu byl jako jednateli povinné společnosti doručen exekuční příkaz, respektive byl vyzván ustanoveným správcem podniku ke sdělení podstatných skutečností, tyto sdělil. Žalobce však nemůže nést odpovědnost za úkony, které následně exekutor učinil, a které byly příčinou vzniku škody. Na vzniklou situaci byl navíc exekutor upozorněn [jméno] [příjmení], respektive jeho právním zástupcem, na upozornění však nereagoval.

7. Podle § 4 v souvislosti s § 13 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Exekuční příkaz z 20. 8. 2010 lze nepochybně podřadit pod nesprávný úřední postup, neboť byl následně zrušen a Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí o pochybení exekutora. V příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem exekutora došlo k poškození tehdy oprávněného [jméno] [příjmení] tím, že mu nebyly peníze, na které měl nárok, vyplaceny řádně a včas a následně byl žalobce zavázán tuto škodu [jméno] [příjmení] uhradit, což učinil 27. 10. 2014 ve výši 719.101 Kč a 29. 10. 2014 ve výši 91.523,20 Kč. Zde je tedy dána i příčinná souvislost mezi nesprávným postupem exekutora a skutečně vzniklou škodou. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla rozhodnout o nároku žalobce ve lhůtě šesti měsíců, tedy do 22. 12. 2015, je od 23. 12. 2015 v prodlení s plněním. Žalobce současně s podanou žalobou navrhl přerušení tohoto řízení do doby skončení dovolacího řízení za situace, kdy rozsudkem Okresního soudu Brno venkov ze dne 27. 11. 2015, č. j. 5 C 177/2014 – 113, byla žaloba na zaplacení částky 230.786 Kč zamítnuta a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně z 1. 11. 2016, č. j. 44 Co 152/2016 - 146. Proti rozsudku Krajského soudu bylo připuštěno dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky.

8. Žalovaná ve vyjádření ve znění doplnění navrhla zamítnutí žaloby. Nespornou učinila skutečnost, že žalobce dne 19. 6. 2015 uplatnil řádně nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 810.624,20 Kč dle zákona č. 82/1998 Sb., za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení, k projednání žádosti žalobce došlo 25. 9. 2017. Byť žalovaná konstatovala, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., žádosti žalobce na náhradu škody nevyhověla. V rámci mimosoudního projednání žádosti žalovaná zjistila, že na základě exekučního příkazu ze dne 20. 8. 2010, č. j. [číslo jednací], soudní exekutor [anonymizováno] [celé jméno vedlejšího účastníka] uložil notáři [anonymizováno] [příjmení] zákaz nakládání s uloženými prostředky z titulu svěřenské smlouvy, jejichž složitelem byl [celé jméno žalobce] Nejvyšší správní soud dne 24. 10. 2011 rozhodl, že tento exekuční příkaz byl vydán v rozporu s právními předpisy. Soudní exekutor rozhodl o zrušení exekučního příkazu usnesením za 1. 3. 2012, po zrušení exekučního příkazu notář částku vydal dne 6. 3. 2012. Byť byla shledána existence nezákonného rozhodnutí, dle žalované nebyla splněna podmínka příčinné souvislosti mezi škodou vzniklou žalobci a nesprávným postupem exekutora. Má za to, že je věcí každého účastníka řízení, aby nejprve využil prostředky dané procesním předpisem k odvrácení vydání nepříznivého rozhodnutí. Pokud tak neučinil, ačkoliv mu v tom nebránily závažné důvody, z hlediska nároku na náhradu škody proti státu jde absence tohoto postupu k jeho tíži. Žalovaná zdůraznila, že v předmětném exekučním příkazu byla jako povinný označena [právnická osoba] – [právnická osoba] V době vydání exekučního příkazu byl již jediným jednatelem [právnická osoba] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] zanikla funkce dne 20. 8. 2010. [jméno] [celé jméno žalobce] jako jednatel povinné musel vědět, že exekuční příkaz se týká peněžní částky složené u notáře, která povinné společnosti nepatřila. Dle svěřenské smlouvy z 9. 6. 2010 uzavřené mezi [celé jméno žalobce] jakožto složitelem a [jméno] [příjmení] jakožto příjemcem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem v Brně sice dispoziční právo ke svěřeným peněžním prostředkům přešlo dle čl. 3 odst. 7 na notáře, avšak do vydání svěřených peněžních prostředků dle čl. 7 odst. 1 smlouvy náležely svěřené prostředky složiteli. Žalovaná má za to, že žalobce jako vlastník soukromých finančních prostředků se vlastní vinou připravil o možnost procesní obrany v rámci exekučního řízení, ač věděl, že exekučním příkazem byla postižena částka, která nenáležela povinné společnosti, ale jemu jako složiteli. Vylučovací žalobu ani návrh na částečné zastavení exekuce však nepodal. Nesnažil se tedy zabránit nesprávnému úřednímu postupu, či nezákonném rozhodnutí a nevyužil všech procesních prostředků, které měl k dispozici. Žalovaná konstatovala absenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutí, k tomu citovala z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2016, č. j. 44 Co 152/2016 – 146. Z důvodů uvedených navrhla přistoupení vedlejšího účastníka na straně žalované - [celé jméno vedlejšího účastníka], Exekutorský úřad Jičín a poté navrhla zamítnutí žaloby, 9. Vedlejší účastník na straně žalovaného nárok uplatněný žalobcem v žalobě navrhl taktéž zamítnout. Konstatoval, že ani ve věci sp. zn. 5 C 177/2014 nebyl prokázán kauzální nexus, tedy příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora a tvrzenou škodou žalobce.

10. U jednání dne 6. 3. 2019 soud jednal v nepřítomnosti žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované, kteří se z jednání omluvili.

11. Provedeným dokazováním soud zjistil skutkový stav, který nebyl mezi účastníky sporný:

12. Ze Svěřenské smlouvy o správě peněžních prostředků a listin za účelem jejich vydání další osobě ze dne 9. 6. 2010 soud zjistil, že se jedná o svěřenskou smlouvu uzavřenou mezi [celé jméno žalobce], jakožto složitelem, [jméno] [příjmení], jakožto příjemcem, a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem v Brně, jako svěřenským správcem podle § 51 občanského zákoníku. Dle čl. 5 svěřenské smlouvy bylo pod bodem 1 dohodnuto, že notář se zavazuje vydat svěřené prostředky ve výši 7 milionů Kč příjemci bezhotovostním převodem na specifikovaný bankovní účet příjemce, a to do pěti pracovních dnů ode dne, kdy prokazatelně obdrží od kterékoli smluvní strany originál výpisu nebo ověřeného výstupu z Obchodního rejstříku vedeného pro společnost, kde v rubrice společníci bude zapsán výlučně [celé jméno žalobce] se zcela splaceným vkladem do základního kapitálu a obchodním podílem. Složitel i příjemce dali notáři svolení, aby se svěřenými prostředky naložil podle příslušných ustanovení smlouvy a vzdali se dispozičního oprávnění ke svěřeným peněžním prostředkům ode dne jejich svěření notáři do doby jejich vydání.

13. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 9. 6. 2010 soud zjistil, že toto byla uzavřena mezi převodcem [jméno] [příjmení] a nabyvatelem [celé jméno žalobce]. Předmětem smlouvy byl dle článku II. převod obchodního podílu ve [právnická osoba] – [právnická osoba], ve výši 50 % za úplatu 7 miliónů Kč, kdy dohodnutou úplatu za převod obchodního podílu měl hradit nabyvatel převodci prostřednictvím svěřenské smlouvy o správě peněžních prostředků.

14. Z exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem [exekutorský úřad] [celé jméno vedlejšího účastníka] dne 20. 8. 2010, č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že se jedná o exekuční příkaz ve věci oprávněného [jméno] [příjmení] proti povinnému - [právnická osoba] – [právnická osoba] V bodě III. exekučního příkazu bylo zakázáno notáři [anonymizováno] [jméno] [příjmení], aby od okamžiku doručení tohoto exekučního příkazu dlužníku povinného jeho pohledávku z titulu svěřenské smlouvy o správě peněžních prostředků a listin za účelem jejich vydání další osobě vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal. Plátci povinného (notáři) uložil zadržet veškeré platby mezi povinným a plátcem a uložil tyto platby vyplatit na účet soudního exekutora.

15. Z dopisu Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 29. 4. 2011 soud zjistil, že tento dopis se týká stížnosti na soudního exekutora Exekutorského úřadu Jičín - [celé jméno vedlejšího účastníka]. Z dopisu vyplývá, že dne 20. 4. 2011 podal [jméno] [příjmení] k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zahájení kárného řízení proti tomuto exekutorovi.

16. Z výzvy z 28. 11. 2011 vyplývá, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyzval [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k vydání svěřených peněžních prostředků, a to v zastoupení klienta [jméno] [příjmení], a to dle Svěřenecké smlouvy o správě peněžních prostředků o vydání peněžních prostředků za převod obchodního podílu ve výši 7 miliónů [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z výzvy dále plyne, že exekutorský příkaz vydaný [celé jméno vedlejšího účastníka] nemůže mít vliv na splnění smlouvy a vydání peněžních prostředků, neboť soudní exekutor významně pochybil, jestliže vedl exekuci proti jinému, než kdo je v usnesení o nařízení exekuce označen jako povinný. Výzva byla na adresu [anonymizováno] [příjmení] doručena 30. 11. 2011, jak vyplývá z přiložené doručenky.

17. Z výzvy ze dne 21. 12. 2011 určené [celé jméno žalobce] sepsané [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se jedná o výzvu k úhradě dlužné částky, předžalobní upomínku, ve věci úhrady částky 7 000 000 Kč za převod obchodního podílu ve [právnická osoba] – [právnická osoba] spolu s úrokem z prodlení, nejpozději do tří pracovních dnů ode dne doručení výzvy. Z doručenky plyne, že výzva byla [celé jméno žalobce] doručena 23. 12. 2011.

18. Z výzvy ze dne 1. 12. 2011 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] určené [celé jméno žalobce] soud zjistil, že se jedná o výzvu k nápravě nežádoucího stavu v souvislosti s převodem obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], o velikosti 50 % za cenu 7000 000 Kč. Dále z ní vyplývá, že dosud nebyly peněžní prostředky za převod obchodního podílu převedeny na [jméno] [příjmení], v důsledku čehož je nabyvatel obchodního podílu [celé jméno žalobce] v prodlení s úhradou finančních prostředků. Dále bylo uvedeno, že převodce zvažuje možnost odstoupení od smlouvy.

19. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2012, č. j. 50 Cm 22/2012 - 75 ve znění opravného usnesení 10. 9. 2012, č. j. 50 Cm 22/2012 – 96, a dále ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2013, č. j. 5 Cmo 287/2012 – 123, soud zjistil, že bylo rozhodnuto o zaplacení částky 101.068,49 Kč ve věci navrhovatele [jméno] [příjmení] a účastníka řízení [celé jméno žalobce], z titulu úroků z prodlení k úplatě za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] za období od 2. 9. 2010 do 8. 11. 2010 dle návrhu. [celé jméno žalobce] byl zavázán k plnění ve výši 101.068,49 Kč, k povinnosti náhrady nákladů řízení ve výši 36 238 Kč pře soudem krajským a ve výši 31 218 Kč před soudem vrchním. Dle Vrchního soudu v Olomouci„ byly peněžité prostředky vydány převodci opožděně, protože v nakládání s nimi bylo zamezeno vydaným exekučním příkazem. Pokud byl exekuční příkaz vydán v rozporu se zákonem, má osoba, které v důsledku toho vznikla škoda, například v tom, že se dostala do prodlení a je povinna hradit úroky z prodlení, právo na její náhradu.“ Skutečností i dle vrchního soudu zůstalo, že k zaplacení úplaty za převod obchodního podílu v termínech předpokládaných smlouvou o převodu obchodního podílu a svěřenskou smlouvou nedošlo. Složení peněz na svěřenský účet u notáře nelze považovat za splnění dluhu.

20. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 10. 2013, č.j. 29 Cdo 1285/2013-150 bylo dovolání [celé jméno žalobce] proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2013, č. j. 5 Cmo 287/2012-123, odmítnuto. Z rozhodnutí dále plyne, že výklad obsahu svěřenské smlouvy učiněný odvolacím soudem je v souladu s výkladovými pravidly dle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 občanského zákoníku a § 266 obchodního zákoníku, jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými v rozhodnutích Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nadto Nejvyšší soud neshledal závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci za prodlení se splněním dluhu neodpovídá notář, ale složitel, rozporným ani se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1981/2002.

21. Ze záznamu o vydání svěřených peněžních prostředků z 2. 3. 2012, N 325/2010 sepsaného 2. 3. 2011 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem v [obec] soud vzal za prokázané, že se jedná o vydání svěřených prostředků ve výši 7 000 000 Kč ze svěřenské správy příjemci, [jméno] [příjmení] bezhotovostním převodem na bankovní účet.

22. Po provedení důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich souvislostech, dospěl soud k těmto skutkovým závěrům: 23. mezi účastníky byla uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu ve výši 50 % ve společnosti [právnická osoba], a to za úplatu ve výši 7 000 000 Kč, která měla být uhrazena prostřednictvím svěřenské správy notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tento měl vydat finanční prostředky po splnění stanovených podmínek smlouvy o převodu obchodního podílu a svěřenské smlouvy bezhotovostním převodem na účet převodce. Výpisem z Obchodního rejstříku bylo prokázáno splnění podmínek k výplatě finančních prostředků, zápis do obchodního rejstříku byl proveden 26. 8. 2010, ve lhůtě 5 dnů, tedy nejpozději do 1. 9. 2010 mělo dojít k výplatě peněžních prostředků. Exekučním příkazem vydaným soudním exekutorem [celé jméno vedlejšího účastníka] 20. 8. 2010 bylo v bodě III. zakázáno svěřenské správě [anonymizováno] [jméno] [příjmení], aby s peněžními prostředky přijatými z titulu svěřenské smlouvy jakkoli nakládal. Exekuční příkaz byl zrušen 1. 3. 2012. K výplatě peněžních prostředků ve výši 7 000 000 Kč na základě svěřenské smlouvy došlo 6. 3. 2012 připsáním na účet převodce.

24. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného z 24. 10. 2011, č. j. 14 Kse 5/2011-118 bylo zjištěno, že soudní exekutor [anonymizováno] [celé jméno vedlejšího účastníka], soudní exekutor Exekutorského úřadu Jičín byl shledán vinným v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] tím, že v rozporu s § 36 odst. 3 a § 58 odst. 1 exekučního řádu, v rozporu s § 2, věta druhá exekučního řádu a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vydal 20. 8. 2010 v exekučním řízení vedeném proti povinné ve firmě [právnická osoba], exekuční příkaz [číslo jednací] [anonymizována tři slova] - [anonymizováno], v němž nařídil provedení exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek, svěřeneckému správci zakázal vyplatit, provést započtení nebo jinak nakládat s pohledávkou dlužníka povinného [příjmení] a uložil mu tuto pohledávku vyplatit na účet soudního exekutora. Soudní exekutor vedl exekuci proti jinému, než kdo je v usnesení o nařízení exekuce označen jako povinný a exekuční příkaz tak neodpovídal žádnému ze zákonem stanovených způsobů vedení exekuce. Další provinění exekutora bylo shledáno pod bodem 2 výroku. Nejvyšší správní soud konstatoval, že kárně obviněný porušil své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené právním předpisem, čímž spáchal kárná provinění ve smyslu § 116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), za což mu byla uložena pokuta ve výši 100.000 Kč Nejvyšší správní soud zdůraznil, že je vyloučeno, aby byly zablokovány peněžní prostředky nacházející se na základě sepsané svěřenské smlouvy u notáře, který nemůže být za žádných okolností adresátem povinností vyplývajících z institutu přikázání jiné peněžité pohledávky. Kárný senát ve výroku rozhodnutí uvedené skutky považoval za závažná porušení povinností soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti.

25. V řízení bylo prokázáno, že k zaplacení úplaty za převod obchodního podílu v termínech předpokládaných smlouvou o převodu obchodního podílu a Svěřenskou smlouvou nedošlo, složení peněz na svěřenský účet u notáře nebylo možno považovat za splnění dluhu, neboť peníze nebyly připsány na účet převodce. Dle výslovného ujednání náležely složiteli, tedy [celé jméno žalobce].

26. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2013, č. j. 50 Cm 79/2013 – 31, bylo rozhodnuto o povinnosti [celé jméno žalobce] zaplatit [jméno] [příjmení] částku 719.101Kč představující úroky z prodlení z částky 7 000 000 Kč za období od 9. 11. 2010 do 6. 3. 2012 a o povinnosti zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 91.523,20 Kč, to vše do tří dnů od právní moci usnesení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 12. 2014. Z výpisu z účtu [celé jméno žalobce], vedeného u [právnická osoba], z období od 1. 10. 2014 do 31. 10. 2014 soud vzal za prokázané, že [celé jméno žalobce] uhradil [jméno] [příjmení] příkazem z 27. 10. 2014 částku 719.101 Kč, jakož i náklady řízení ve výši 91 523,20 Kč. Dle Krajského soudu z listin provedených k důkazu nevyplývá dohoda účastníků na tom, že by předáním peněz notáři byl závazek ze smlouvy o převodu obchodního podílu splněn. Tento byl splněn až dne 6. 3. 2012 připsáním částky 7 000 000 Kč na účet převodce [jméno] [příjmení]. Do té doby dle výslovného ujednání náležely tyto finanční prostředky složiteli.

27. V posuzované věci se jedná o totožný právní základ nároku, který byl žalobcem uplatněn i řízení vedeném u Okresního soudu Brno - venkov v Brně pod sp. zn. 5 C 177/2014. Rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov v Brně ze dne 27. 11. 2015, č. j. 5 C 177/2014 - 113, který nabyl právní moci 22. 11. 2016, byla žaloba, v níž se [celé jméno žalobce] domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti České republiky za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [celé jméno vedlejšího účastníka], soudního exekutora, zaplacení částky 230.786 Kč 7,05 % úrokem z prodlení od 2. 1. 2014 do zaplacení, zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému účastníku toto právo nebylo přiznáno. V tomto řízení soud provedl podrobné dokazování. V odůvodnění svého rozsudku dospěl soud k závěru, že soudní exekutor svým postupem porušil zákon, došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu, a také ke vzniku škody. Současně však dospěl k závěru, že pro vznik odpovědnostního vztahu nebyla splněna podmínka příčinné souvislosti mezi škodou vzniklou žalobci a nesprávným úředním postupem soudního exekutora. Soud dospěl k závěru, že žalobce v průběhu exekuce nevyužil standardní postupy ochrany proti nezákonné exekuci, nepodal-li návrh na zastavení exekuce, případně na částečné zastavení exekuce. Dále žalobce dle soudu neprojevil žádnou procesní aktivitu, aby čelil nepříznivým důsledkům exekuce. Okresní soud proto dospěl k závěru, že se žalobce vlastní vinou připravil o možnosti procesní obrany v rámci exekučního řízení, když nepodal žádný z relevantních návrhů, nereagoval na výzvy, které směřovaly k jeho aktivitě jako jediného statutárního zástupce subjektu, který byl povinným v exekučním řízení, které se neoprávněně dotklo jeho soukromých prostředků.

28. V nyní posuzované věci soud právního zástupce žalobce v rámci předvídatelnosti rozhodnutí informoval o tom, že v této věci rozhodne shodným způsobem.

29. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, č. j. 44 Co 152/2016 - 146 rozsudek soudu prvého stupně z 27. 11. 2015, č. j. 5 C 177/2014 – 113, potvrdil. Konstatoval, že povinností žalobce bylo zaplatit [jméno] [příjmení] do 1. 9. 2010 částku 7 000 000 Kč za převod obchodního podílu a je věcí každého dlužníka, aby splnil svůj dluh řádně a včas. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že skutečnosti zmiňované okresním soudem neznamenají ztrátu příčinné souvislosti, avšak mohou vést až k její naprosté minimalizaci, jestliže žalobce proti jejímu vzniku (rozšiřování) nezakročil. Za podstatné pak krajský soud považoval, že povinnost žalobce mohla být splněna jakýmikoli penězi, nikoli pouze penězi blokovanými. Škodu, kterou uváděl, si tak mohl podle krajského soudu svým celkovým počínáním způsobit sám, zejména s ohledem na to, že jako škodu uplatňoval též náklady na právní zastoupení ve sporu o zaplacení částky oprávněnému, v němž zjevně neměl naději na úspěch.

30. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 1. 11. 2016, č. j. 44 Co 152/2016-146 podal žalobce dovolání. Tvrdil, že skutečnostmi, mezi nimiž je třeba vztah příčinné souvislosti zjišťovat, jsou z pohledu žalobce vydaný exekuční příkaz a povinnost žalobce zaplatit vzniklou škodu. K otázce příčinné souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2008, dále nález Ústavního soudu z 27. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 3109/08 a konstatoval, že si byl vědom rizika neúspěchu ve sporech o zaplacení úroku z prodlení a tím i určitého navýšení, nicméně prioritní otázkou je pro něj to, co bylo prvotní příčinou úhrady úroků z prodlení za pozdní uvolnění peněz z úschovy u notáře [anonymizováno] [příjmení]. Je přesvědčen, že to byl právě exekutor, který vydáním exekučního příkazu zabránil notáři ve výplatě peněz oprávněnému [jméno] [příjmení] a zavinil vznik situace, která následně vyústila do povinnosti zaplatit za celou dobu úroky z prodlení v celkové výši 820.169,49 Kč spolu s náklady vynaloženými na neúspěšnou obranu. Je pro něj důležité, zda je stát ochoten převzít odpovědnost za jednání exekutora, které bylo postupem nezákonným, či zda se bude zbavovat své odpovědnosti vůči občanům poškozeným činnosti exekutora poukazem na nutnost obrany občana.

31. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2016, č. j. 44 Co 152/2016 – 146, bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky z 8. 8. 2017 odmítnuto. Nejvyšší soud v rozhodnutí konstatoval, že se žalobce mýlí, pokud má za to, že předkládá otázku právní neboť, jak správně citoval z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, otázka příčinné souvislosti - vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody - je otázkou skutkovou, nikoli právní. Závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi vydáním exekučního příkazu a úhradou úroků z prodlení a nákladů (další) řízení žalobcem jeho věřiteli, není výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale závěr o skutkový. Zpochybňuje-li žalobce závěr odvolacího soudu, podle kterého nebyla shledána existence příčinné souvislosti mezi shora uvedenými skutečnostmi, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod. Rovněž konstatoval, že odvolatel postup odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu nenapadl, dovolacímu soudu nevytvořil přezkumný prostor pro otázku, zda odvolací soud mohl dospět od soudu prvého stupně odlišným skutkovým zjištěním v posuzované příčinné souvislosti jako skutkového základu rozhodnutí.

32. Usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3217/17 byla ústavní stížnost [celé jméno žalobce] odmítnuta. Ústavní soud zdůraznil, že Nejvyšší soud jasně vyložil, proč považuje dovolání za nepřípustné a zároveň uvedl, že postup soudů, jejichž rozhodnutí by měla být podle stěžovatele zrušena, je logicky, věcně i právně konzistentní.

33. Zjištěný skutkový stav soud podřadil aplikaci dále uvedených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti a zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).

34. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

35. Podle § 2 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

36. Podle § 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ úřední osoby“).

37. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. za výkon státní správy podle § 3 písm. b) se považují i úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu dle zvláštního právního předpisu (zákona č. 120/20021 Sb.) Podle odst. 2, tohoto ustanovení se činnost soudního exekutora podle odst. 1 považuje za úřední postup.

38. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 8 odst. 3 téhož zákona, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

39. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Dle konstantní judikatury nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může založit pouze takový nesprávný úřední postup, který přímo nevede k vydání rozhodnutí. Nárok způsobený nesprávným úředním postupem vedoucím k rozhodnutí je nutno posuzovat podle ustanovení o nároku způsobeném nezákonným rozhodnutím.

40. Podle § 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, exekutor má postavení veřejného činitele při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu dle zvláštního právního předpisu.

41. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., je současné splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich.

42. Ke vzniku odpovědnostního vztahu je nezbytné, aby výše uvedené předpoklady byly naplněny kumulativně, není-li naplněn byť jediný z těchto předpokladů, ke vzniku odpovědnostního závazku nedochází.

43. Ústavní soud ve svém rozhodnutí z 26. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 112/04 konstatoval, že ve sporech o náhradu škody při realizaci exekuce k úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody způsobené exekutorem při výkonu činnosti, ke kterým by byl jinak povinen stát, je nutné uplatňovat tento nárok prvotně u státu dle zákona č. 82/1998 Sb., stejně jako by tomu bylo v případě, kdyby danou činnost vykonával stát prostřednictvím soudu.

44. Škodu je třeba chápat jako újmu, která nastala a projevuje se v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích a napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především tedy peněz.

45. Problematikou příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem se zabýval Nejvyšší soud opakovaně, např. v rozhodnutí z 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2001. Vyslovil, že teorie podmínky stanovuje, že kauzalita mezi příčinou a následkem je tehdy, pokud by následek bez příčiny nenastal. Z hlediska české občanskoprávní teorie je však větší důraz kladen na teorii adekvátní příčinné souvislosti. Podle této teorie je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nenastala bez této příčiny (Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., Občanský zákoník, I. komentář, 1. vydání C.H.Beck, 2008, strana 1066).

46. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.

47. Jednou z nezbytných podmínek pro vznik odpovědnosti za škodu je tzv. příčinná souvislost s odůvodněním, že se jedná o rozhodující moment, který vede k odpovědnosti za škodu, přičemž příčinná souvislost je dána tehdy, pokud nebýt konkrétního jednání, ke škodě by nedošlo.

48. Soud dospěl shodně s účastníky tohoto řízení, i s Nejvyšší správním soudem k závěru, že soudní exekutor nepostupoval při vydání exekučního příkazu v souladu se zákonem, když v rámci vedené exekuce postihl majetkový nárok [jméno] [příjmení] na výplatu částky 7.000.000 Kč, čímž porušil své povinnosti při výkonu exekuční činnosti způsobem uvedeným ve výroku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nelze pominout skutečnost, že se jednalo o soukromé finanční prostředky [celé jméno žalobce], k jejichž výplatě mělo dojít za podmínek stanovených svěřenkou smlouvou, jejíž stranou povinná [právnická osoba] – [právnická osoba] nebyla a částka měla být vyplacena za převod obchodního podílu. Pochybení exekutora bylo prokázáno, když exekuční příkaz neodpovídal žádnému ze zákonem stanovených způsobů vedení exekuce a exekuce byla vedena proti jiné osobě, než té, která byla v usnesení o nařízení exekuce označena jako povinná.

49. Přestože došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, dospěl soud k závěru, že nebyla splněna podmínka příčinné souvislosti mezi škodou vzniklou žalobci a nezákonným rozhodnutím exekutora a to i přesto, že žalobce nebyl účastníkem specifikovaného exekučního řízení, byl však statutárním zástupcem povinné a tedy osobou, která nesmí jednat v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, osobou, u níž se předpokládá určitá profesionální úroveň a zdatnost podnikatele, která bude prosazovat své zájmy a využívat možností, které právní úprava podnikateli poskytuje.

50. Soud dospěl k závěru, že pokud by žalobce využil veškerých právních prostředků a jako majitel soukromých finančních prostředků podal návrh na částečné zastavení exekučního řízení či návrh na vyloučení peněžních prostředků z exekuce, byl by s největší pravděpodobností úspěšný, neboť se nejednalo o majetek a ani o majetkový nárok povinné společnosti. V exekučním řízení by úkon činil jako statutární zástupce povinné společnosti. Navíc, pokud by sám neoznámil správci podniku složení finančních prostředků na účet notáře, je nepochybné, že po splnění podmínek obou smluv ze strany převodce obchodního podílu, by byla úplata za převod obchodního podílu realizována notářem za podmínek stanovených svěřenkou smlouvou. Je rovněž s podivem, že žalobce tuto částku určenou jako cenu za převod obchodního podílu, který na něj [jméno] [příjmení] převedl, určil v rozporu se svěřenskou smlouvou k použití na úhradu škody způsobené povinné.

51. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobce, že ke vzniku škody na straně žalobce ve výši nyní uplatněné došlo v příčinné souvislosti s vydáním zrušeného exekučního příkazu vydaného [anonymizováno] [celé jméno vedlejšího účastníka]. Jak vyplývá z rozhodnutí, usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 8. 1. 2013, č. j. 5 Cmo 287/2012 – 123, bylo konstatováno, že složením peněz na svěřenský účet u notáře nebylo možno považovat za splnění dluhu, neboť peníze nebyly připsány na účet převodce, [jméno] [příjmení], a dle výslovného ujednání [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] náležely stále složiteli, tedy žalobci. I když Vrchní soud konstatoval právo na náhradu škody, nerozebíral ve svém rozhodnutí veškeré předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

52. Soud podrobně rozebral závěry soudů ve věci týchž účastníků vedené u podepsaného soudu pod sp. zn. 5 C 177/2014, v níž byla podrobně rozebrána problematika přiznání náhrady škody žalobci dle zákona č. 82/1998 Sb., která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím soudního exekutora. Tuto otázku soud posoudil shodně s citovanými rozsudky soudu I. stupně, odvolacího a dovolacího soudu, neboť nemůže v tomto řízení vycházet z jiného závěru o shodných skutečnostech mezi týmiž subjekty, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto. Tuto otázku soud nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou, a to za situace, jsou-li námitky žalobce totožné a byly podrobně rozebrány v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Soud na tato rozhodnutí pro stručnost zcela odkazuje.

53. Žaloba jako nedůvodná byla soudem zamítnuta.

54. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou je odůvodněn ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Procesně úspěšné žalované byla přiznána paušální náhrada náležející nezastoupenému účastníku za 2 písemná podání ve věci samé, tj. 2x300 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

55. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované je odůvodněn okolnostmi zvláštního zřetele hodnými, které soud spatřuje ve vydání nezákonného rozhodnutí soudního exekutora.

Poučení