5 C 145/2018-601

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M, Ph.D. sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o převodu pozemků: [země] – [anonymizována tři slova] [IČO] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobce] [rodné číslo], [datum narození] bytem [adresa žalobce] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemků: I. [země] – [anonymizována tři slova] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen„ pozemky“): - parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [ulice], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce].

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], [číslo jednací] [číslo] [titul], ze dne [datum].

III. Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatel je přijímá do svého výlučného vlastnictví.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Nabyvatel: [země] – [anonymizována dvě slova] úřad [celé jméno žalobce]

II. Řízení se ve vztahu k pozemkům: -) parc. [číslo] v k. ú. [ulice] -) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] -) parc. [číslo] v k. ú. [obec] -) parc. [číslo] v k. ú. [obec] -) parc. [číslo] v k. ú. [obec] -) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o převodu pozemků specifikovaných ve výroku I. a II. petitu rozsudku, a to podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“).

2. V původní žalobě žalobce uplatnil vydání pozemků v ní specifikovaných, a to: pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [ulice], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] prac. [číslo] vše v k. ú. [obec].

3. V průběhu řízení vzal žalobce písemným podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum], žalobu zpět ohledně pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Jako důvod bylo uvedeno zvážení všech okolností.

4. V průběhu řízení pak vzal žalobce při jednání soudu dne [datum] žalobu zpět ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] z důvodu jejich převedení na třetí osobu, ke kterému došlo v mezidobí 5. Dále písemným podáním ze dne [datum], doručeným soudu téhož dne, vzal žalobce žalobu zpět ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec], a to v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení.

6. Písemným podáním ze dne [datum], doručeným soudu téhož dne, vzal žalobce žalobu zpět ohledně pozemku pac. [číslo] v k. ú. [obec], rovněž v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení.

7. Písemným podáním ze dne [datum], doručeným soudu téhož dne, vzal žalobce žalobu zpět ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [ulice] a parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] prac. [číslo] v k. ú. [obec], také v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení.

8. Ohledně částečného zpětvzetí žaloby odkazoval žalobce i na paralelně vedená soudní řízení, kterými bylo restitučnímu nároku žalobce dle žaloby pravomocně vyhověno.

9. Soud proto podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení ve vztahu k pozemkům, ohledně kterých vzal žalobce žalobu zpět, zastavil. Předmětem žaloby tak zůstaly pouze pozemky specifikované ve výroku rozsudku, a to pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [ulice].

10. Na základě rozhodnutí jiných soudů činí dle žalobce dosud nevypořádaná část jeho restitučního nároku částku ve výši 19.646,98 Kč (z původní částky v celkové výši 1.050.525 Kč). Ocenění pozemků, které zůstaly po částečném zpětvzetí žaloby činí celkem částku ve výši 18.335,78 Kč (pozemek parc. [číslo] ve výši 6.645,60 Kč, parc. [číslo] ve výši 8.274,68 Kč a parc. [číslo] ve výši 3.415,50 Kč), a na jejich vydání je zbylý restituční nárok žalobce dostatečný.

11. Ke svému nároku žalobce uvedl, že je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě, k uplatnění restitučních nároků vyplývajících z rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [titul], kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobce není vlastníkem původních pozemků parc. [číslo] o výměře 220 m2, parc. [číslo] o výměře 4.496 m2 a ideální pozemku parc. [číslo] o výměře 4.575 m2, vše v bývalém k. ú. [část obce], dnes součást pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres]. Za nevydané pozemky mu vznikl nárok na poskytnutí jiných pozemků dle § 11 odst. 2 zákona o půdě, případně nárok na poskytnutí finanční náhrady. Restituční nárok žalobce byl žalovaným vyčíslen v hodnotě 43.396,50 Kč, s čímž žalobce nesouhlasil, neboť nevydané pozemky přešly do vlastnictví státu na základě rozhodnutí odboru výstavby MNV [obec] o vyvlastnění ze dne [datum], zn. [anonymizováno] [číslo], za účelem výstavby [anonymizována tři slova] [část obce], správně tedy měl být zohledněn stavební charakter nevydaných pozemků a bylo nutné vycházet ze sazby stavebních pozemků na území [územní celek] stanovené v § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., tedy ze sazby 150 Kč/m2 (nikoliv jako pozemky zemědělské v sazbě 3 Kč, resp. 6,30 Kč/m2), při celkové výměře pozemků 7.113,5 m2 by jejich hodnota činila 1.067.025 Kč. Dále uvedl, že žalovaný postupoval při uspokojování jeho nároku svévolně a liknavě a ani po více jak 25 letech nebyl restituční nárok žalobce uspokojen. Poukázal na nedostatečnou kvalitu nabídek náhradních pozemků, kdy v období od roku [rok] do roku [rok] se jednalo pouze o pět veřejných nabídek podle zákona o půdě. Žalobci nikdy nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající nevydaným pozemkům, soudy různých stupňů se již dostatečně vyjádřili k otázce, kdy veřejné nabídky nesplňují své zákonné vlastnosti kvantity a kvality, včetně toho, že žalovaný upřednostňoval tzv. úplatné veřejné nabídky a prezentoval je jako nabídky pro oprávněné osoby. Zdůraznil, že žalovaný reprezentuje stát a musí konat a jednat tak, aby byl v demokratické společnosti a právním státu reprezentantem odpovědnosti za splnění svých zákonných povinností. Dosavadní postup žalovaného však vykazuje znaky svévole a je tudíž porušením ústavních principů rovnosti a právního státu. Žalobce se aktivně snažil o vypořádání svého restitučního nároku, a to jak prostřednictvím veřejných nabídek, tak přímým jednáním s žalovaným, poskytl mu patřičnou součinnost, avšak přes tuto snahu se nedomohl vypořádání svého restitučního nároku a je nucen domáhat se toho soudní cestou. Soudní praxe postupně dovodila, že oprávněná osoba má právo domáhat se vydání i pozemků, které nejsou žalovaným zařazeny do veřejné nabídky a v této souvislosti odkázala na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soud ČR (např. na rozhodnutí sp. zn. III.ÚS 495/05, sp. zn. I.ÚS 3169/07, sp. zn. 28 Cdo 1781/2003, sp. zn. 28 Cdo 4265/2007, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, sp. zn. 28 Cdo 2281/2012, sp. zn. 28 Cdo 155/2016 a sp. zn. 28 Cdo 5249/2016). Zdůraznil, že jediný způsob, jak se oprávněné osoby mohou domoci splnění svého nároku, je podání žaloby na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků. Pro úspěšnost takovéto žaloby není třeba ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě předchozí zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky. Žaloba domáhající se konkrétního pozemku představuje možný prostředek obrany proti libovůli. Žalobce požádal o převod jiných pozemků než těch, které byly zahrnuty do veřejné nabídky s tím, že u těchto pozemků nejsou dány žádné překážky jejich převoditelnosti na žalobce.

12. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že neměl povinnost nabízet individuálně každému restituentovi pozemek, takový postup by byl v rozporu se zákonem, který mu ukládal povinnost nabízet pozemky ve veřejných nabídkách. Žalobce neuvedl, jak se účastnil veřejných nabídek, tj. kolika nabídek se zúčastnil a v kolika nabídkách byl či nebyl úspěšný. Připomněl, že je oprávněn nabízet pozemky pouze ve veřejných nabídkách a na základě úspěšnosti v nich uzavírat smlouvy a převádět pozemky. Zákon předepisuje žalovanému určitý konkrétní postup, který vyžaduje určitou součinnost restituentů. Pokud se žalobce neúčastnil nabídek, potom nelze liknavost přičítat k tíži žalovaného. Od roku 1999 měl žalobce dost času na to, aby byl jeho nárok uspokojen, celkem se mohl účastnit 88 veřejných nabídek. Délku správního řízení nelze přičítat k tíži žalovaného, žalobce se úspěšně neúčastnil ani jediné nabídky. Žádná liknavost a svévole nebyla ze strany žalovaného prokázána, naopak je na straně žalobce. Nesouhlasil s názorem žalobce, že jeho nárok by měl být přeceněn na částku 1.067.025 Kč. Pozemky, které byly žalobci odňaty, byly ke dni jejich odnětí oceněny jako role a žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že by měly být oceněny jinak. Žalobce od roku [rok], kdy žalovaný pozemky ocenil a žalobce s tím byl seznámen, nevznesl proti tomuto ocenění nikdy žádnou námitku, podání žalobce ve věci jiného ocenění nároku považuje za opožděné a namítá promlčení nároku na jeho přecenění. Co se týká kvality a počtu nabídek uvedl, že počet byl dostatečný a nabídky byly kvalitní. Zpochybnil skutečnost, že je žalobce oprávněným v rozsahu celého restitučního nároku vzešlého z pozemků vyvlastněným jeho právním předchůdcům manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], nerozporuje tedy skutečnost, že žalobce je oprávněnou osobou, ale rozsah jeho nároku. K výši restitučního nároku žalobce uvedl, že jeho celková výše byla stanovena znaleckým posudkem ze [datum], [číslo] zpracovaným [jméno] [příjmení], částkou ve výši 43.396,50 Kč. S tím žalobce nesouhlasil a nechal si vypracovat nový znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] [rok], který vyčíslil jeho restituční nárok částkou ve výši 1.050.525 Kč. Tento však vykazoval podstatné vady. Z opatrnosti byl vypracován oponentní znalecký posudek [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] který ocenil nevydané pozemky jako stavební, jelikož byly ke dni ocenění ([datum]) určeny pro plánovanou bytovou výstavbu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část obce] a pro tyto účely bylo ke dni [datum] vydáno územní rozhodnutí. Tímto znaleckým posudkem byl restituční nárok žalobce vyčíslen částkou nejvýše 568.609,20 Kč. Tento znalecký posudek upozornil na vadu posudku [anonymizována dvě slova], který opomenul aplikovat srážky z ceny oceňovaných pozemků ve smyslu přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, závěry znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] jsou vadné a nepoužitelné. Poukázal na to, že žalobci byly v jiných řízeních pravomocně vydány pozemky v celkové výši 1.030.878,02 Kč, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu ve [obec], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím [název soudu], sp. zn. [spisová značka], kdy byly vydány pozemky v hodnotě 508.125,05 Kč, rozhodnutím [název soudu], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím [název soudu], sp. zn. [spisová značka], kdy byly žalobci vydány pozemky ve výši 94.474 Kč, rozhodnutím Okresního soudu [obec], sp. zn. [spisová značka], ve znění rozsudku [název soudu], pobočka [obec], sp. zn. [spisová značka], kterými žalobce získal pozemky ve výši 15.684,80 Kč a na základě rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem [název soudu], sp. zn. [spisová značka], kterými žalobce obdržel pozemky ve výši 332.594,17 Kč. Z uvedeného vyplývá, že restituční nárok žalobce je již přečerpán.

13. K převoditelnosti pozemků, které po částečném zpětvzetí zůstaly předmětem žaloby, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, žalovaný uvedl, že nejsou dotčeny žádnou novou zákonnou nebo judikaturou Nejvyššího soudu ČR či Ústavního soudu ČR dovozenou překážkou převoditelnosti. U všech těchto pozemků namítal jeho nepřevoditelnost z důvodu jejich zemědělské neobhospodařovatelnosti, neboť tyto pozemky byly územním plánem obce umístěny v plochách označených Br-bydlení v rodinných domech. Při obhospodařování pozemku by mohly vzniknout problémy, nebo by mohlo být zasaženo do práv třetích osob. V průběhu roku [rok] ovšem došlo ke změně územního plánu a tyto pozemky se nacházejí v území, které je označeno jako zemědělské. U pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] žalovaný podotkl, že není vhodný k převodu, neboť není přístupný z veřejné komunikace a příjezd je možný pouze přes sousední pozemky ve vlastnictví třetích osob, což podstatně ztěžuje možnost zemědělského využití pozemku. K pozemku parc. [číslo] pak žalovaný doplnil, že tento pozemek sousedí s pozemkem parc. [číslo] z ortofotomapy je patrné, že z jednoho pozemku na druhý probíhají řádky vinice. Tento funkční celek je pravděpodobně užíván [anonymizováno] [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří mají vedlejší pozemek parc. [číslo] ve společném jmění manželů., přičemž účel restitučních předpisů nepřevažuje nad zájmem na zachování takového pokojného stavu. Při posuzování vydání pozemku je nutné zkoumat, zda se vydáním pozemku nezasáhne do práv třetích osob, které požadované pozemky řadu let udržují a obhospodařují, neboť takové jednání způsobí stejnou nebo ještě mnohem větší újmu osobě, která požadované pozemky řadu let užívá a udržuje. Žalovanému není známo, na základě čeho, [role v řízení] [jméno] a [jméno] [příjmení] obhospodařují i předmětnou nemovitost, tedy pozemek parc. [číslo] ani nemá vědomost o tom, z jakého důvodu byla na tomto pozemku vysázena vinice a kdo ji vysázel. Navrhl vstup [role v řízení] [jméno] a [jméno] [příjmení] do řízení jako vedlejších účastníků, tito však na výzvu soudu, zda chtějí do řízení vstoupit jako vedlejší účastníci na straně žalovaného, žádným způsobem nereagovali.

14. V průběhu řízení podáním ze dne [datum] žalobce učinil nesporným skutková tvrzení, že předmětný pozemek parc. [číslo] není přímo přístupný z veřejné komunikace, ale odmítl námitky žalovaného, že z tohoto důvodu není vhodný k převodu na žalobce jako účelové a nepodstatné. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] odmítl i námitky žalovaného, že není vhodný k převodu na žalobce z toho důvodu, že na tento pozemek navazují řádky vinice z pozemku parc. [číslo] vlastněného [jméno] a [jméno] [příjmení], neboť ani žalovanému není známo na základě čeho tito obhospodařují nemovitost, která je předmětem tohoto řízení, ani na základě čeho na něm byla vysázena vinice a kdo ji vysázel a skutečnost, že část předmětného pozemku je užívána bez právního důvodu, nemůže představovat překážku převoditelnosti. Ohledně tohoto pozemku nejsou naplněny podmínky pro učinění závěru o funkčním spojení náhradního pozemku s přilehlými pozemky, které lze užívat nezávisle na pozemku náhradním. I pokud by náhradní pozemek byl dočasně dán do užívání třetí osobě, práva a povinnosti z takového poměru přechází na nového vlastníka a netvoří žádnou zákonnou překážku jeho převoditelnosti. Odkázal přitom na judikaturu NS ČR zabývající se uvedenou problematikou.

15. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti:

16. Z předchozích řízení vedených u jiných soudů o restitučním nároku žalobce soud zjistil, že pravomocně bylo nároku žalobce vyhověno v řízení vedeném u [název soudu] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo potvrzeno [název soudu], sp. zn. [spisová značka], a Nejvyšším soudem ČR, sp. zn. [spisová značka], kdy mu byly vydány pozemky v hodnotě 94.474 Kč. Rovněž v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec], sp. zn. [spisová značka], přičemž rozhodnutí prvostupňového soudu bylo potvrzeno [název soudu], sp. zn. [spisová značka] a Nejvyšším soudem ČR, sp. zn. [spisová značka], kdy mu byly vydány pozemky v hodnotě 588.125,05 Kč. Dále byl restituční nárok žalobce uspokojen v řízení vedeném u [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy mu byly vydány pozemky v hodnotě 332.594,17 Kč, a dále byl restituční nárok žalobce uspokojen v řízení vedeném u [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy mu byly vydány pozemky v hodnotě 15.684,80 Kč. Na základě těchto rozhodnutí činí dosud nevypořádaná část restitučního nároku žalobce částku ve výši 19.646,98 Kč (z původní částky v celkové výši 1.050.525 Kč).

17. Z pozvánky Krajského investorského útvaru v [obec a číslo] ze dne [datum], z dopisu Krajského investorského útvaru ze dne [datum] a z návrhu dohody ze dne [datum], soud zjistil, že Krajský investorský útvaru v [obec a číslo] sdělil právním předchůdcům žalobce, [jméno] a [jméno] [příjmení], že pro plánovanou výstavbu [anonymizována tři slova] [část obce] v k. ú. [část obce] [část obce] potřebuje Čsl. stát získat pozemky parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce]. Tímto dopisem vyzval vlastníky k předběžnému projednání výkupu pro výstavbu. Dopisem ze dne [datum] Krajský investorský útvar opětovně sdělil právním předchůdcům žalobce, že vzhledem k tomu, že dosud nedošlo k podpisu o postoupení předmětných pozemků na stát, zasílají vlastníkům dohodu se žádostí o podpis. Pokud podepsanou dohodu ve lhůtě do [datum] stát neobdrží, budou mít za to, že vlastníci nechtějí pozemky dobrovolně postoupit státu pro státní bytovou a občanskou výstavbu ([anonymizována tři slova] [část obce]) a budou nuceni podat návrh na jejich vyvlastnění. Přílohou tohoto dopisu je nepodepsaná dohoda o souhlasu použití předmětných pozemků k výstavbě [anonymizována tři slova] [část obce].

18. Z žádostí žalobce ze dne [datum], doručené [stát. instituce] téhož dne, soud zjistil, že žalobce jako oprávněná osoba požádal o vrácení pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Sdělením pozemkového úřadu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný zaevidoval žádost žalobce o vydání pozemků. Žádostí podanou na pozemkový úřad dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby k předmětným pozemkům, neboť mezi oprávněnou osobou a povinným nedošlo k uzavření dohody.

19. Z rozhodnutím [stát. instituce], pozemkového úřadu [číslo jednací] [číslo] [anonymizováno] ze dne [datum], soud zjistil, že na žalobce nepřešlo vlastnické právo k původním pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v bývalém k. ú. [část obce], dnes součást pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [okres] v držení povinných osob [územní celek], [územní celek] obvod [část obce], [ulice] bytové družstvo [část obce] a Školský úřad [obec]. Dle tohoto rozhodnutí vzniká za původní pozemky nárok na poskytnutí jiných pozemků dle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, případně dle § 16 odst. 1 nárok na poskytnutí finanční náhrady. V rozhodnutí je uvedeno, že pozemky byly právním předchůdcům žalobce vyvlastněny ve prospěch Čsl. státu za účelem výstavby [anonymizována tři slova] [část obce] bez vyplacení náhrady. Pozemky nelze vydat, neboť jsou zastavěny.

20. Z dopisů žalobce ze dnů [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobce uplatnil dle § 11 odst. 2 zákona o půdě nárok na poskytnutí jiných pozemků, zejména pak parcely [číslo] v k. ú. [okres], neboť jejímu převodu nebrání žádná zákonná překážka. Žalovaný sdělil žalobci dopisem ze dne [datum], že potvrzuje uplatnění nároku u [anonymizována tři slova] na přidělení jiných pozemků. Po ukončení restitučního řízení a zpracování registru státní půdy v okrese – v příslušném katastrálním území – bude žalobce vyzván k jednání s nabídkou konkrétních pozemků.

21. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce požádal o převod náhradních parcel na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], [územní celek] vzhledem k tomu, že jeho nárok na vydání náhradních pozemků z roku 1996 nebyl dosud uspokojen. Uvedl, že svůj nárok uplatnil již v minulosti, avšak bezúspěšně. Protože tento jeho nárok vznikl ve stejné lokalitě, žádal, aby byl přednostně uspokojen, jak má na mysli § 11 zákona o půdě.

22. Z přihlášky ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobce přihlásil k veřejné nabídce pozemků určených k převodu oprávněným osobám dle zákona o půdě, a to pozemků v k. ú. [část obce].

23. Z dopisu veřejného ochránce práv ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobce ve věci svého restitučního nároku obrátil na ochránce veřejných práv, který mu sdělil, že mu ve věci nemůže být nápomocen, neboť to zákon neumožňuje.

24. Ze stížnosti žalobce ze dne [datum] adresované [anonymizována tři slova] soud zjistil, [anonymizováno] žalobce informoval žalovaného o jeho žádosti na vydání náhradních pozemků, avšak bezvýsledně, neboť mu [anonymizována dvě slova] sdělil, že pozemky mají být převedeny Statutárnímu [anonymizováno] [obec], protože jsou určeny k funkci individuálního bydlení a jejich převod není možný. Žalobce však zjistil, že jedna z parcel byla dána do pronájmu bez jakékoliv nájemní smlouvy a jeden pozemek byl zřejmě bez stavebního povolení oplocen. Na jeho písemné podněty sdělil [anonymizována tři slova], že vyzval pravděpodobné uživatele požadovaných pozemků k uzavření nájemní smlouvy, přičemž uživatele jednoho pozemku se nepodařilo zjistit. Dne [datum] tedy požádal o jiné pozemky v téže lokalitě, avšak opět bezvýsledně, neboť z dopisu primátora vyplynulo, že k těmto pozemkům byly podány žádosti obce o bezúplatný převod. Žalobce dále vytýkal žalovanému, že dosud nebyl uspokojen jeho nárok na vydání náhradních pozemků ve stejné kvalitě a lokalitě, přičemž [anonymizována tři slova] neví, kdo na parcelách, jejichž převod požadoval, hospodaří, popřípadě vyzývá uživatele pozemků k uzavírání nájemních smluv.

25. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, žalobce požádal [anonymizována tři slova] o uzavření nájemní smlouvy k parcele [číslo] v k. ú. [část obce] s tím, že v minulosti požádal o převod tohoto pozemku, jako náhradního pozemku do svého vlastnictví.

26. Z dopisu žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal [anonymizována tři slova] stížnost na odpověď vedoucího kontrolního oddělení ze dne [datum] ohledně náhradního pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce].

27. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal stížnost na Ministerstvo zemědělství, ve kterém namítá způsob vyřízení jeho žádosti o poskytnutí náhradních pozemků. Další stížnost z téhož dne žalobce adresoval prezidiu [anonymizována tři slova]. Úředním záznamem ze dne [datum] bylo prokázáno, že si žalobce u žalovaného ověřoval, zda došlo k uzavření nájemní smlouvy na pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [část obce], přičemž bylo zjištěno, že nájemní smlouva dosud uzavřena nebyla.

28. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce požádal [stát. instituce] o odkup pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], neboť tyto se nacházejí v těsné blízkosti jeho podnikání, přičemž má jako oprávněná osoba nárok na vydání náhradních pozemků dle zákona o půdě.

29. Z Věstníku Nejvyššího kontrolního úřadu 2003, strana 209 a následující soud zjistil, že Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že restituční proces ani po dvanácti letech není ukončen, zejména v případech nároků oprávněných osob – původních vlastníků na bezúplatný převod jiného pozemku dle § 11 odst. 2 zákona o půdě. V roce 1999 zbývalo vypořádat 59,6 % nároků, v roce 2000 57,5 % nároků, v roce 2001 53,2 % nároků a v roce 2002 44,9 % nároků. Je zde konstatováno, že [anonymizována tři slova] od roku 1998 podle vnitřních předpisů nabízí nemovitosti restituentům ve veřejné nabídce. Do seznamu jsou zapisovány nemovitosti čtvrtletně a tyto seznamy jsou vyvěšeny na desce územního pracoviště [anonymizována tři slova] a zveřejněny na internetových stránkách a celostátním tisku. Oprávněná osoba je odkázána na zveřejněnou nabídku nemovitostí. Nabídka je však ze strany [anonymizována tři slova] omezena, nejsou do ní zařazovány pozemky vhodné k prodeji podle § 7 zákona č. 95/1999 a před novelou č. 253/2001 Sb. tohoto zákona i pozemky určené k úplatnému převodu na obce (po novele je [anonymizována tři slova] povinen před úplatným převodem pozemku na obec pozemek marně nabídnout oprávněným osobám). [anonymizována tři slova] upřednostňuje prodej půdy před restitucemi tím, že pozemky nejprve nabídne k prodeji a v případě nezájmu potenciálních kupujících teprve poté nabídne pozemky oprávněným osobám. Dále je ve zprávě uvedeno, že [anonymizována tři slova] svými vnitřními předpisy omezoval veřejnou nabídku prodeje půdy v případech pronajatých pozemků na 25% výměry těchto pozemků. Novelou č. 253/ 2001 Sb. byl zákon č. 95/1999 Sb. doplněn v ustanovení § 3 odstavec 3, který stanoví, že převodce nemůže svým vnitřním předpisem omezit možnost nabývání pozemků osobami v § 5 až 7. Na základě uvedeného ustanovení zákona Pozemkový fond ČR upřednostnil prodej půdy veřejnou nabídkou před uspokojením nároků oprávněných osob, přestože nároky restituentů, představující závazek státu, nebyly splněny. Veřejná nabídka prodeje pozemku je sice adresována i oprávněným osobám s nároky podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ale rozdílnost postavení oprávněných osob v těchto dvou právních režimech je nepochybná.

30. Z důvodové zprávy k zákonu č. 185/2016 Sb., změna zákona o Státním pozemkovém úřadu, k restitucím podle zákona o půdě vyplývá, že postup poskytování náhradních pozemků podle zákona o půdě byl od počátku jeho účinnosti limitován tím, jak rychle bylo možno identifikovat pozemky ve vlastnictví státu a správě [anonymizována tři slova] do té míry, aby byly schopné ocenění a převodu. Značnou brzdou byla tzv. zjednodušená evidence zemědělské půdy, založená na užívacích vztazích zejména velkých zemědělských podniků (státních statků a zemědělských družstev). Zákon o půdě stanovil jako princip náhrad za původní nevydané pozemky poskytnutí jiných pozemků, pokud možno v téže obci a přiměřené výměry a kvality. Současně však bylo nařízením vlády č. 504/1992 Sb., pro případy, kdy ke konsensu s oprávněnou osobou nedojde, stanoveno, že náhradu lze poskytnout též v hotovosti nebo v cenných papírech, které nebudou mít povahu státního dluhopisu, nebo ve věcech. S oprávněnými osobami (i postupníky) byly zpočátku podle jednotlivých katastrálních území obcí projednávány možnosti převodu identifikovaných státních pozemků a některé nároky tak byly uspokojeny alespoň zčásti. Řešení nároků oprávněných osob z jiných obcí však muselo být odsouváno na dobu pozdější, což se jevilo jako neúnosné a celý tento proces jako neprůhledný, ovlivnitelný ze strany zaměstnanců [anonymizována tři slova]. Téměř neřešitelné pak bylo uspokojení nároků ve větších a velkých městech, kde k odnímání půdy docházelo ve velkém měřítku za účelem výstavby sídlišť, dopravních sítí apod. Proto bylo zákonem č. 131/1994 Sb. zavedeno zveřejňování soupisu pozemků zamýšlených k převodu na úředních deskách obcí a princip poměřování přiměřenosti jiných (náhradních) pozemků podle kvality byl zákonem opuštěn. Následně byly vnitřním předpisem [anonymizována tři slova] zavedeny veřejné nabídky pozemků. Zveřejňování soupisu pozemků umožnilo oprávněným osobám i postupníkům lepší výběr pozemků, současně se poskytovaly náhrady v cenných papírech. V roce 1999 byl tento způsob veřejných nabídek použit v zákoně o prodeji státní půdy, kde navíc oprávněné osoby získaly ještě možnost nabízené pozemky si s předností koupit a jejich cenu, pokud přesahovala výši nároků na náhradní pozemek, doplatit. V rámci těchto převodů byly započteny restituční nároky (podle § 11 za nevydané pozemky) na kupní cenu v celkovém objemu 1 354, 62 mil. Kč. Vzhledem ke stávající výměře státní půdy, se kterou je [anonymizována tři slova] příslušný hospodařit, se již ve většině katastrálních území vyčerpala možnost veřejných nabídek i zájem oprávněných osob. Zbývající pozemky je nezbytné ponechat ve vlastnictví státu pro jeho potřeby a veřejné účely. V některých katastrálních územích výměra státních pozemků převyšuje potřeby státu a veřejné účely a bylo by možné je ještě nabídnout oprávněným osobám jako pozemky náhradní. Ostatní nároky budou již moci být uspokojeny pouze peněžitou náhradou. Celková hodnota restitučních nároků za nevydané pozemky (§ 11) v průběhu let, kterou měl [anonymizována tři slova], resp. [anonymizována tři slova], vypořádat, dosáhla 8 122,97 mil. Kč a zůstává k vypořádání 558,04 mil. Kč.

31. Z odpovědi žalovaného ze dne [datum] právnímu zástupci žalobce dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, soud zjistil, že od roku 2011 se na žalovaného obrátilo 110 žadatelů o přecenění restitučního nároku, před rokem 2011 nebyla evidence vedena. Za období od [datum] do [datum] došlo k přecenění nároku jeho navýšením v celkem 422 případech. Průměrná délka období od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku na náhradu činí 10,01 let. Průměrná délka období od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby na náhradu činí 5,92 let.

32. Z odpovědi žalovaného ze dne [datum] na žádost žalobce o informace dle zákona [číslo] 1999, o svobodném přístupu k informacím, soud zjistil, že v [obec] bylo v roce 2006 nabízeno 23 pozemků k převodu, přičemž z toho bylo převedeno oprávněné osobě 12 pozemků, v roce 2007 nabízeno 8 pozemků (z toho převedeny oprávněným osobám 4), v roce 2008 nabízeno 17 pozemků (z toho převedeno oprávněným osobám 8), v roce 2009 nabízeno 16 pozemků (z toho převedeno oprávněným osobám 7), v roce 2010 nabízeno 7 pozemků (z toho převedeny oprávněným osobám 4), v roce 2011 nabízeno 14 pozemků (z toho převedeno oprávněným osobám 7), v roce 2012 nabízeno 12 pozemků (z toho převedeno oprávněným osobám 8), v roce 2013 nabízeno 9 pozemků (z toho převedeno oprávněným osobám 7), v roce 2014 nabízeno 24 pozemků (z toho převedeno oprávněným osobám 18) a v roce 2015 nabízeno 29 pozemků (z toho převedeno oprávněným osobám 22).

33. Z přípisu žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci bylo sděleno, že u něj eviduje nevypořádaný restituční nárok ve výši 43.396,50 Kč. Tato skutečnost vyplývá také z databáze nároků vybraných oprávněných osob. Z rozhodnutí ze dne [datum], PÚ/R [číslo] soud zjistil, že dle žalovaného byl nárok žalobce oceněn částkou 43.396,50 Kč, přičemž se jedná o aktuální výši jeho nároku.

34. Z přehledu účastí klienta ve veřejných nabídkách pozemků ve stavu ke dni [datum] soud zjistil, že nárok žalobce byl oceněn k tomuto datu částkou 43 396,50 Kč, přičemž podle zákona č. 229/1991 Sb. bylo vyhlášeno celkem 88 kol veřejných nabídek a nabídnuto celkem 212 964 adekvátních pozemků. Nabídky pozemků v ceně do 43 396,50 Kč vyhlášené na území [územní celek] představovaly podle zákona č. 229/1991 Sb., celkem 14.737 pozemků.

35. Z informací o pozemcích parc. č. [rok] v k. ú [část obce] o výměře 14 m2, parc. č. [rok] v k. ú. [část obce] o výměře 59 m2, parc. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 43 m2, parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] výměře 10 m2 a parc. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 12 m2 a jejich snímků soud zjistil, že se jedná o pozemky nabízené k uspokojená restitučních nároků, jedná se o pozemky malých výměr a nepravidelných tvarů.

36. Součásti spisu jsou listiny předložené žalovaným, a to nabídky pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášené dne [datum], vyhlášené do [datum], vyhlášené od [datum], vyhlášené dne [datum] a dne [datum].

37. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] zpracovaného [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný nechal ocenit restituční nárok žalobce, kdy cena nevydaných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] dle § 14 vyhlášky č. 182/88 Sb., činí 57.808 Kč. K posudku přiloženými katastrálními mapami ze dne [datum] pro k. ú. [okres], [část obce] bylo prokázáno, že na nevydaných pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] části parc. [číslo] je vystavěn [anonymizována tři slova] [část obce]. Posudek oceňoval celý pozemek parc. [číslo] avšak žalobci byla vydána ideální polovina tohoto pozemku, při zohlednění této skutečnosti je restituční nárok žalobce vyčíslen na 43.396,50 Kč.

38. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] 2018, soud zjistil, že k objednávce žalobce bylo znaleckým úkolem zjistit cenu pozemkových parcel pro stanovení výše restitučního nároku podle stavu pozemků ke dni [datum]. Předmětem ocenění jsou pozemky p. [číslo] o výměře 220 m2, parc. [číslo] o výměře 4.496 m2 a parc. [číslo] o výměře 4.575 m2, vše v bývalém k. ú. [část obce], dnes součást pozemků v k. ú. [okres], které byly oceněny částkou 1 393 650 Kč. V posudku je uvedeno, že vzhledem k tomu, že pozemky byly vyvlastněny ve prospěch Československého státu – Krajského investorského útvaru v [obec], za účelem výstavby [anonymizována tři slova] [část obce], jedná se o stavební pozemek, tudíž byl oceněn jako stavební podle § 14 odst. 1 a cena za 1 m2 pozemku činí v [obec a číslo] Kč/m2. Znalec ocenil celý pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a jelikož v rámci restitucí byla žalobci vydána jen ideální polovina tohoto pozemku, hodnota restitučního nároku žalobce představuje 1.050.525 Kč.

39. Z pravomocných rozsudků, které jsou součástí spisu, a kterými bylo rozhodováno o restitučním nároku žalobce, s jejichž závěry se soud ztotožňuje, soud zjistil, že znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u [název soudu] dne [datum] uvedl, že zpracoval dne [datum] pod [číslo] [rok] znalecký posudek na ocenění nevydaných pozemků žalobce, a to podle vyhlášky č. 316/1990, kterou byla změněna a doplněna vyhláška č. 182/1988 o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, a to podle stavu pozemků ke dni [datum]. Znalec stanovil, že 1 m2 pozemků odňatých právním předchůdcům žalobce má hodnotu 150 Kč s tím, že podle výměry pozemků činí celková cena za 7.003,50 m2 částku 1.050.525 Kč. Ve svém výslechu znalec uvedl, že při stanovení ceny vycházel ze skutečnosti, že pozemky byly právním předchůdcům žalobce vyvlastněny za účelem výstavby [anonymizováno]. Z tohoto důvodu pozemky ocenil jako stavební. Znalec uvedl, že s územně plánovací dokumentací nepracoval a k redukci ceny za 1 m2 nepřistoupil, neboť nevydané pozemky neměly takový charakter. Pokud se jedná o napojení pozemků na inženýrské sítě, znalec předpokládal, že tyto pozemky byly určeny k výstavbě, proto musely mít zajištěno napojení na inženýrské sítě. Znalec nezkoumal, zda v době vyvlastnění byly již inženýrské sítě vybudovány. Podklady z roku 1965 znalec nežádal, neboť bylo problematické jakékoliv listiny z tohoto období získat. Znalec připustil, že nezkoumal, jaká byla vzdálenost nevydaných pozemků od souvislé zástavby ke dni vyvlastnění. Při určení výměry nevydaných pozemků znalec vycházel z rozhodnutí Pozemkového úřadu.

40. Dále těchto z pravomocných rozsudků jiných soudů o restitučním nároku žalobce a ze znaleckého posudku ze dne [datum] [číslo] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] shodně jako znalec [příjmení] [příjmení], dospěl k závěru, že dotčené pozemky je nutno ocenit jako pozemky stavebního charakteru, avšak na rozdíl od znalce [příjmení] [příjmení], byla shledána potřeba aplikovat srážky z ceny 150 Kč za m2. [anonymizována dvě slova] ocenil pozemky parc. [číslo] cesta o výměře 220 m2 na 13.464 Kč, parc. [číslo] role o výměře 4496 m2 na 275.155,20 Kč a parc. [číslo] role o výměře 4575 m2, vše v bývalém k. ú. [část obce] na 279.990 Kč. Při posuzování srážek z důvodu nesrostlosti pozemků s obcí bylo vycházeno z ortofotomap z let 1954 1955, avšak přímo z roku 1964 tyto snímky k dispozici nebyly. Dále byl k dispozici plán z roku 1962, kde byla viditelná zástavba. Z územního plánu vyplynulo, že se mělo jednat o pole - role využívané k zemědělské výrobě, které byly plánovány v budoucnu k zastavění. Cena pozemků byla stanovena ve vztahu k pozemku jako celku, nikoliv odlišně ve vztahu k podílům, jak byly zadány žalovanou. Přílohou znaleckého posudku byla i kopie rozhodnutí Městského národního výboru [obec], odbor výstavby, č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], právní moc [datum], o vyvlastnění předmětných pozemků právním předchůdcům žalobce. Dále z vyjádření znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne [datum] k námitkám žalobce ze dne [datum] k posudku zpracovaného tímto znaleckým ústavem soud zjistil, že po zpracování znaleckého posudku tímto znaleckým ústavem byly proti jeho závěrům vzneseny ze strany žalobce námitky k aplikaci srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Znalecký ústav konstatoval, že k závěrům bylo dospěno na základě vyhodnocení ortofotomapy z roku 1954 1955, ačkoliv [anonymizována dvě slova] nepopřel, že nejvěrnějším podkladem pro ocenění nevydaných pozemků by byla ortofotomapa z období let 1964 1965, která však nebyla dohledána. [anonymizována dvě slova] má za to, že stejný charakter nevydaných pozemků potvrzuje i veřejně dostupný dokument„ revize směrného územního plánu [územní celek]. Návrh využití ploch r. 1980. K námitce týkající se aplikace srážky ve výši 40 % za stavební nesroslost znalecký ústav konstatoval, že k datu ocenění nevydané pozemky ležely asi 500 m severovýchodně od centra [územní celek], avšak lze souhlasit s námitkou žalobce, že nevydané pozemky ležely od nejbližší stavby na okraji souvisle zastavěného území [část obce] ve vzdálenosti asi 240-250 m. Pokud by se postupovalo podle definice„ stavební srostlosti“ upřesněné až v roce 1994, kdy samostatným sídlem nebo částí obce, která není s obcí stavebně srostlá, se rozumí obytné objekty ležící ve větší vzdálenosti, než 300 metrů, pak by i v tomto případě bylo nutné dospět k závěru, že pozemky nebyly se souvisle zastavěnou částí obce stavebně srostlé, neboť se nejedná o obytné objekty, ale o pozemky. Nejbližší zastavěné území obce v témže katastrálním území ([část obce]) leží od hranice pozemků ve vzdálenosti větší než 300 metrů. V této souvislosti však znalecký ústav nepopírá, že [územní celek] byla k [obec] připojena až dne [datum], tedy ke dni nabytí účinnosti oceňovací vyhlášky - [datum], byly pozemky součástí [územní celek]. Tato skutečnost byla zohledněna při stanovení ceny pozemků ve výši 150 Kč 1 m2. V případě námitky žalobce k aplikaci srážky za přístup po nezpevněné komunikaci, za absenci možností napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci, rozvod elektřiny a za nepříznivou docházkovou vzdálenost [anonymizována dvě slova] konstatoval, že v tomto případě bylo vycházeno ze zkoumaných leteckých snímků z let 1954 1955, neboť dobovou existenci zpevněné cesty a kompletních inženýrských sítí na pozemku nebylo možno stoprocentně objektivizovat a tedy není možné vyloučit, že tato zpevněná cesta a inženýrské sítě na pozemku byly zřízeny. [anonymizována dvě slova] má však za to, že tuto možnost lze považovat za nepravděpodobnou. Srážku za nepříznivou docházkovou vzdálenost znalecký ústav aplikoval z důvodu polohy a měření vzdálenosti nevydaných pozemků vůči centru [územní celek] (500 m) a [část obce] (cca 1,5 km). Znalecký ústav, jinak zcela setrval na závěrech svého znaleckého posudku. Dále pak z výpovědi znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], spoluautorky oponentního znaleckého posudku zpracovaného [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], pod [číslo] dne [datum], u [název soudu] (viz. spis [název soudu]), soud zjistil, že ve shodě se znalcem [příjmení] [příjmení] dospěl [anonymizována dvě slova] zpracovatel k závěru, že pozemky patřící právním předchůdcům žalobce jsou stavebního charakteru a je nutno je ocenit sazbou stanovenou pro stavební pozemky. Na rozdíl od závěrů znalce [příjmení] [příjmení] má [anonymizována dvě slova] za to, že je třeba aplikovat srážky při stanovení ceny za 1 m2 pozemků. Při posuzování srážek z důvodu nesrostlosti pozemků s obcí bylo vycházeno z leteckých snímků, tzv. ortofotomap z let 1954 - 1955 a z plánu z roku 1962, kde byla viditelná zástavba na tomto území. Z územního plánu vyplývá, že se mělo jednat o pole a role využívané k zemědělské výrobě s plánovanou budoucí zástavbou. Pozemky nebyly součástí žádné obce, jednalo se o pozemky odlehlé, na samotě. Na předmětných pozemcích nebyla vyznačena stavba a okolí bylo zastavěno shodně jako na snímcích z padesátých let. Za této situace došli znalci k závěru, že v době odnětí dotčených pozemků byl tento stav shodný se stavem vyplývajícím z uvedených podkladů. Dále znalci vycházeli ze vzdálenosti pozemků od [územní celek], která činila 500 m, a od [územní celek], která činila 1,5 km. Skutečnost, že znalci vycházeli ze vzdálenosti pozemků od centra obce, nikoliv k nejbližší stavbě, neupravuje žádný právní předpis, byla to jen určitá praxe zavedená při oceňování pozemků. Pojem stavební srostlosti nebyl v rozhodné době v žádném právním předpisu definována, ke specifikaci tohoto pojmu došlo až vyhláškou č. 177/1994 Sb. V případě srážek za nenapojení pozemků na infrastrukturu a přístupovou komunikaci znalci vycházeli ze skutečnosti, že se jednalo o rozsáhlé území zemědělsky obhospodařované s tím, že nebylo možné předpokládat vybudování takové infrastruktury v daném období. Znalkyně připustila, že žádné konkrétní podklady, které by se týkaly infrastruktury a napojení pozemků na ni z daného období nebyly získány. Z tohoto důvodu byla při zpracování znaleckého posudku použita srážka v dané výši. Znalkyně připustila, že žádné konkrétní podklady o tom, jaká byla vybavenost v obci [část obce] v uvedené době, znalci neměli k dispozici, vycházeli jen z určitých předpokladů.

41. Z informací o pozemcích ze dne [datum] a z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [ulice], okres [okres], ze dne [datum], soud zjistil, že vlastníkem předmětných nemovitostí, a to parc. [číslo] o výměře 426 m2 zahrada, parc. [číslo] o výměře 418 m2 zahrada a parc. č. a parc. [číslo] o výměře 594 m2 orná půda je Česká republika; příslušnost s nimi hospodařit je zapsána pro [anonymizována tři slova].

42. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [ulice], okres [okres], soud zjistil, že v [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je zapsán mimo jiné pozemek parc. [číslo] o výměře 1207 m2 zahrada.

43. Z ortofotomapy předložené žalovaným vyplývá, že z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] probíhají do sousedního pozemku parc. [číslo] řádky vinice.

44. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí na ocenění pozemků mimo jiné parc. [číslo] v k. ú. [ulice], jehož zadavatelem byla Česká republika – [anonymizována čtyři slova] pro [územní celek], soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] se nachází v severní okrajové části obce, dle platného územního plánu mimo hranice zastavěného území obce, celou výměrou ve stabilizované ploše ZZ- plochy zemědělské zahrady a sady. Pozemek parc. [číslo] je volně přístupný, slouží běžné polní výrobě, nejsou zde žádné stavby ani trvalé porosty. Na pozemku parc. [číslo] se nachází ovocné stromy a viniční porost a dále plot. Pozemek parc. [číslo] se nachází v západní spíše okrajové části, dle platného územního plánu mimo hranice zastavěného území, celou výměrou ve stabilizované ploše ZO – plochy zemědělské, orná půda, je mírně svažitý, volně přístupný, slouží běžné polní výrobě, nejsou na něm žádné stavby a ani trvalé porosty. Předmětné pozemky byly oceněny podle § 14 vyhl. č. 316/90 Sb., a to pozemek parc. [číslo] částkou 6.645,60 Kč, pozemek parc. [číslo] částkou 6.520 Kč a pozemek parc. [číslo] částkou 3.415,50 Kč. Trvalé porosty na pozemku parc. [číslo] znalec ocenil částkou 742 Kč, cenu staveb na tomto pozemku částkou 1.011,88 Kč, celkem tak cena tohoto pozemku s trvalými porosty a stavbami činí částku 8.274,68 Kč.

45. Z vyřízení žádosti o prověření restitučních nároků ze dne [datum] soud zjistil, že o všech nemovitostech v k. ú. [ulice], na které byl podán návrh na vydání podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi ve znění novel již bylo Krajským pozemkovým úřadem rozhodnuto.

46. Ze sdělení [stát. instituce], Stavebního úřadu, ze dne 13. 6 [rok], soud zjistil, že pozemky, které jsou předmětem žaloby nejsou vyloučeny z převodu podle § 6 odst. 1, písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, ani nejsou určeny k zastavění stavbou.

47. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že pozemky, které jsou předmětem žaloby nejsou vyloučeny z převodu podle § 6 odst. 1, písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

48. Oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské federativní republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl dědictví, avšak pouze v míře odpovídajícího dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadli jen jednotlivé věci nebo práva, byl-li dědic závěti ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnosti vydání, je oprávněn pouze v této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1 a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě, oprávněnými jeho děti a jeho manžel. V případech uvedených v § 6 odst. 1 písm. j) jsou oprávněnými osobami osoby tam uvedené; ustanovení odstavce 2 písm. c) – e) platí obdobně. V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice (§ 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen„ zákon o půdě“).

49. Oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek (§ 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě).

50. Oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo v zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentací. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. S oprávněnou osobou, která o nabídnutý pozemek požádá, uzavře neprodleně pozemkový úřad smlouvu o bezúplatném převodu. Smlouvu lze uzavřít pouze k uspokojení nároku uplatněného v žádosti. Smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů (§ 11a odst. 1, 2, 8 a 12 zákona o půdě).

51. Soud dále ve věci odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu ČR, z níž vyplývá, že [anonymizována dvě slova] má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky ve smyslu § 11 zákona o půdě, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnutá v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. III. US 495/02 a ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07). Je třeba zabývat se námitkami oprávněných osob, kteří se nedomohli svého zákonného nároku, že veřejné nabídky fakticky nezajišťují uspokojení jejich nároků. [anonymizováno] se své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit. Nesmí upřednostňovat ani mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. [anonymizováno] jako státem pověřené osobě byl adresován jednoznačný zákonný příkaz, který musí plnit. [anonymizováno] plní úkoly státu, proto nemůže postupovat jinak, než by byl povinen postupovat stát. Za této situace mají soudy mimo jiné povinnost – po pečlivém řízení – potvrdit nebo vyvrátit tvrzení o svévoli [anonymizováno]. Mají-li obecné soudy dostát své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právem chráněným zájmům, musí při posuzování postupu státu, respektive jím zmocněných osob (plnící povinnosti státu), zkoumat, zda nedochází k libovůli, nemohou se přitom zbavovat své přezkumné povinnosti povšechným poukazem na to, že příslušný subjekt postupoval v souladu se zákonem, aniž by zkoumali, zda v daném případě jeho formalistická aplikace fakticky nevedla k protizákonné či dokonce protiústavní diskriminaci. Podstatou věci je to, že nárok stěžovatelů na vydání náhradního pozemku nebyl a není dlouhodobě uspokojen. Soudy měly povinnost zkoumat, zda tento stav není výsledkem libovůle či dokonce svévole [anonymizováno] při naplňování zákona o půdě. Stát jako dlužník a jeho orgány nesmí mařit uspokojování věřitelů z pohledávek, jejichž existence byla potvrzena rozhodnutím orgánu veřejné moci (např. zbavovat se majetku vhodného k uspokojení jeho věřitelů). V dané situaci [anonymizováno] vykonává vůli státu v právním vztahu, kde má stát postavení dlužníka, jenž je v prodlení s plněním povinnosti řádně a včas splnit svůj závazek. Tím, že došlo k potvrzení nároku stěžovatele, ocitl se proces uspokojování nároku ve fázi vykonávací a stát (jehož vůli plní [anonymizováno]), nemůže plnění svých povinností mařit např. zbavováním se vhodného majetku. V právním statě platí princip ochrany důvěry ve vážnost a závaznost aktu veřejné moci, což v případě veřejných nabídek nutně znamená, že stát se nemůže zbavit závazku, jehož obsahem je příslib převést náhradní pozemky, nastanou-li v příslibu vymezené podmínky. V opačném případě, stojícím na stanovisku nezávaznosti takového přístupu, by si počínal protiprávně. Takové stanovisko totiž silně narušuje důvěru v právo, která jak Ústavní soud ČR ustáleně judikuje, je jedním ze základních atributů právního státu. Libovůle či liknavost při přidělování pozemků je protiprávní a protiprávnímu jednání nelze poskytnout soudní ochranu. Z ústavního zákazu odepření spravedlnosti vyplývá povinnost obecných soudů vyplňovat mezery v zákonech tam, kde by opak vedl k faktické nevymahatelnosti nároku. Žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku (ačkoliv nárok na vydání konkrétního pozemku nelze z právní úpravy přímo dovodit) může potom představovat možný prostředek obrany proti libovůli. Ze zákona o půdě vyplývá jednoznačná povinnost [anonymizováno] uspokojovat uplatněné nároky v přiměřené době, postupovat transparentně a vyloučit libovůli, která by znemožnila naplnit legitimní očekávání oprávněných osob. Uvedený názor Ústavního soudu ČR lze opřít i o další judikaturu pocházející z doby, kdy již nabyl účinnosti zákon č. 131/2006 Sb., jímž bylo do zákona o půdě pojato ustanovení § 11a. Sem patří především (zrušující) nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. III. US 495/05 a některá novější judikatura obecných soudů, z níž lze dovodit, že žalobce podle okolností konkrétního případu nárok na uzavření smlouvy o převodu konkrétního náhradního pozemku ve vlastnictví státu má.

52. V případě mohlo-li být dlouhodobé neuspokojení nároku na vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě dáno do souvislosti s liknavým postupem odpovědných orgánů státu, bylo přípustné podání žaloby na uložení povinnosti [anonymizována tři slova] uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o převodu konkrétních pozemků, a to i takových, které dříve nebyly zahrnuty do jeho veřejné nabídky (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5403/2007, nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. I. US 125/10). V citovaném rozhodnutí ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 Nejvyšší soud ČR uzavřel, že důvodnost žaloby na uložení povinnosti [anonymizována tři slova] (jehož nástupcem je od 1. 1. 2013 žalovaný, jehož práva a povinnosti vykonává [anonymizována tři slova]) uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků není třeba při liknavém postupu [anonymizováno] vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky žalovaného. Nejvyšší soud ČR reagoval na změnu právní úpravy při převodu náhradních pozemků oprávněným osobám, k níž došlo s účinností od [datum], zákonem č. 131/2006 Sb., s tím, že ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě, které předpokládá převod pozemků oprávněným osobám na základě veřejných nabídek [anonymizována dvě slova], nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností [anonymizována dvě slova] k převodu náhradních pozemků. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (§ 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup [anonymizována tři slova] (nyní [anonymizována dvě slova]) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemků do veřejné nabídky nezahrnutého je na místě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.

53. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím právním závěrům:

54. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě v rozsahu nevydaných pozemků podle rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto, že na žalobce jako oprávněnou osobu nepřechází vlastnické právo k původním pozemkům a žalobci tak vznikl za původní pozemky, které nemohly být pro zákonné překážky vydány, nárok na poskytnutí jiných pozemků dle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Ohledně rozsahu restitučního nároku žalobce je soud vázán rozhodnutím správního úřadu ([pozemkový úřad] [územní celek] ze dne [datum]) vydaným ve správním řízení, které nabylo právní moci, nebylo zrušeno ani změněno, což nikdo z účastníků nezpochybnil.

55. Dále bylo prokázáno, že žalobce svůj restituční nárok uplatnil řádně v zákonem stanovené lhůtě (dne [datum]), avšak doposud nebyl jeho nárok uspokojen, přestože vyvíjel aktivitu k jeho uspokojení, a to nejdříve požadavkem na převod konkrétních pozemků v dané lokalitě, jak to dřívější právní úprava umožňovala, následně účastí ve veřejné nabídce. O jeho aktivitě domoci se uspokojení svých nároků svědčí rozsáhlá komunikace (stížnosti, žádosti) s různými orgány žalovaného, které mu nebyly schopny nabídnout uspokojivé řešení a pomoc s vyřešením jeho nároku, přestože je to zákonnou povinností žalovaného.

56. Dále má soud za prokázané, že nabídky adekvátních pozemků byly nedostatečné. Právním předchůdcům žalobce byly vyvlastněny pozemky, které měly charakter stavebních pozemků, a to za účelem výstavby [anonymizováno] [obec] [část obce] [anonymizováno], a po vyvlastnění byla výstavba na pozemcích realizována. Povinností žalovaného bylo nabídnout náhradní pozemky obdobné kvality. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by toto učinil, nabídky adekvátních pozemků nebyly dostatečné, soud se neztotožňuje s právním názorem žalovaného o přiměřeném a odpovídajícím rozsahu nabídky pozemků, o něž se žalobce mohl ucházet v tzv. nabídkových řízeních. Žalovaný byl v rámci nabídkových řízení především povinen zařazovat do nabídky vhodné pozemky, aby mohl být uspokojen co nejširší okruh restituentů. Konkrétně v případě nároku žalobce nebyl žalovaný schopen po dobu dvaceti pěti let výběrem vhodných pozemků uspokojit jeho pozemkové nároky. Pokud tak žalovaný nečinil a do tzv. veřejných nabídek vhodné pozemky v odpovídajícím množství nezařadil, nelze takový postup přičítat k tíži žalobce. Současně pokud žalovaný vycházel z nesprávně provedeného ocenění, nemohl se žalobce účastnit nabídkových řízení na cenově srovnatelné pozemky. Liknavost a svévole spočívající v nedostatečné nabídce náhradních pozemků a způsobu uspokojování restituentů vyplývá i ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu zveřejněného ve Věstníku z roku 2003 a z Důvodové zprávy k zákonu č. 185/2016 Sb., změna zákona o Státním pozemkovém úřadu. Po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby svůj nárok uspokojoval bez ohledu na charakter a lokalitu nabízených pozemků. Lze uzavřít, že nárok žalobce, přestože byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě, a nárok na vydání náhradních pozemků byl přiznán v roce 1996, nebyl dosud zcela uspokojen. Žalobce byl přitom aktivní a opakovaně žalovaného vyzýval k vydání odpovídajících náhradních pozemků. Veřejná nabídka pozemků ze strany žalovaného nebyla dostatečná, přestože žalovaný vhodnými pozemky k uspokojení restitučních nároků disponoval, avšak do veřejných nabídek nezařazoval jejich dostatečné množství. Nesprávným oceněním restitučního nároku žalovaný ztěžoval uspokojení restitučního nároku žalobce zákonem předpokládaným způsobem. V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015) lze dovodit, že v důsledku liknavého a diskriminačního postupu žalovaného nebylo možné po žalobci spravedlivě požadovat pouze účast ve veřejných nabídkách, protože ta nemohla zjevně vést (vzhledem k podstatné disproporci mezi oceněním pozemků provedeným žalovaným a skutečnou výší restitučního nároku žalobce) k uspokojení jeho restitučního nároku.

57. Na základě uvedeného lze jednání žalovaného považovat za svévolné, žalobce jako osoba oprávněná byl diskriminován, proti praktikám žalovaného se neměl jak bránit a nezbylo mu, než proti žalovanému vést mnoholetá soudní řízení. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není dlouhodobě uspokojen, ze strany žalovaného jde o postup liknavý, diskriminační, nesoucí znaky libovůle až svévole, neboť žalovaný nepředložil žádné přesvědčivé důvody, proč by se měl soud v této věci odchýlit, kdy lze dospět k závěru, že výše citované právní názory dle judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu ČR lze vztáhnout i na tento případ. Pozemky zařazované žalovaným do veřejných nabídek nemohly kvalitativně uspokojit restituční nárok žalobce a poskytnout tak adekvátní náhradu za škody způsobené jeho rodině nedemokratickým režimem.

58. Co se týká rozsahu uplatněného nároku a ocenění restitučního nároku žalobce, k tomu soud odkazuje na pravomocná rozhodnutí soudů všech stupňů (tedy i soudu dovolacího), uvedených v úvodu tohoto rozhodnutí, kterými byly tyto otázky pravomocně vyřešeny. Nezbývá než opětovně konstatovat, a to k námitkám žalovaného týkajícím se redukce nároku žalobce v poměru k nárokům osob příbuzných žalobci, které byly dědici původních oprávněných., že Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], vydaném ve věci vedené u Okresního soudu ve [obec], dospěl k závěru, že v daném případě jsou soudy vázány rozhodnutím správního orgánu, přičemž v řízení před soudy nižších stupňů ani před [anonymizována dvě slova] nevyšlo najevo, že by vedle žalobce uplatnily restituční nárok i jiné oprávněné osoby vyššího nebo shodného pořadí. Za této situace je nutné přihlédnout k tzv. principu přirůstání podílů ostatních osob stejného pořadí k podílu žalobce, kdy v tomto směru. Nejvyšší soud ČR odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 130/2015. Žalobce je tedy aktivně legitimován k celému nároku na poskytnutí náhrady za nevydané pozemky. Odkaz na pravomocná rozhodnutí soudů ve věci restitučního nároku žalobce se vztahuje i na ocenění restitučního jeho nároku. I zde nezbývá než konstatovat, že žalobce tvrdil a prokázal, že pozemky v rozsahu 7.003,50 m2 měly být oceněny částkou 150 Kč/m2 jako pozemky stavební, nikoliv v sazbě 3, resp. 6,30 Kč/m2, jak vyplývalo ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení]. Celková hodnota nevydaných pozemků v případě jejich ocenění jako pozemků stavebních tak správně představuje částku 1.050.525 Kč.

59. Soud opětovně odkazuje na soudní judikaturu k dané problematice, která dospěla k ustálenému závěru, že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu, byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014). Restituční nárok žalobce vyplývá z rozhodnutí [pozemkový úřad] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [anonymizováno], přičemž při určení ceny nevydaných pozemků nebylo možné vycházet ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], který pozemky neocenil jako stavební. Pro závěr o ceně nevydaných pozemků soud vyšel shodně jako soudy v ostatních řízeních vedených o nároku žalobce z ocenění provedeného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ([číslo] [rok]) a posléze i znaleckým ústavem [právnická osoba] v oponentním znaleckém posudku, kdy v obou případech byly pozemky oceněny jako stavební sazbou 150 Kč/m2. Jak již bylo uvedeno, pozemky byly vyvlastněny v roce 1965 právním předchůdcům žalobce za účelem výstavby [anonymizováno], a tato výstavba byla následně realizována. V této souvislosti lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 1227/2015, ze dne 1. 9. 2015, podle kterého pokud byl odebrán zemědělský pozemek, pole, louka, pastvina apod., náleží oprávněné osobě náhrada odpovídající charakteru, který měl v době přechodu na stát, i když se cena vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě. Pakliže však pozemky měly již v okamžiku odnětí povahu pozemků stavebních, popř. byly za naznačeným účelem vykupovány či odebírány, je za ně nutno podle § 28a zákona o půdě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu podle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., byť by byly v době přechodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské. Uvedené pozemky je proto třeba ocenit jako pozemky určené pro stavbu podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. [anonymizována dvě slova] bylo rozhodnuto, že odňaté pozemky nelze vydat právě pro jejich zastavěnost stavbami, které byly důvodem jejich vyvlastnění. V soudních řízeních vedených o nároku žalobce bylo spolehlivě prokázáno, že v době, kdy byly nevydané pozemky převedeny na stát, ač byly v evidenci nemovitostí formálně vedeny jakkoliv, jednalo se fakticky o pozemky určené k výstavbě konkrétních staveb. V obou znaleckých posudcích byla jejich cena stanovena shodně na celkovou částku 1.393.650 Kč před posouzením srážek. Závěry znaleckých posudků se odchylují pouze v posouzení srážek, které znalec [příjmení] [příjmení] neaplikoval vůbec, avšak bez bližšího odůvodnění. Znalecký ústav při zpracování oponentního znaleckého posudku neměl k dispozici žádné podklady z rozhodného období roku 1964 1965 a podkladem mu byla pouze ortofotomapa z roku 1954 1955, tedy listina stará 10 let, která nemůže být odpovídajícím podkladem pro závěry znaleckého zkoumání. Soud má za to, že rovněž nelze použít návrh územního plánu, jelikož se jednalo pouze o návrh, dle kterého se výstavba řídila jen v některých částech města. Zástavba navržená v návrhu územního plánu neodpovídá aktuálnímu stavu, je spíše rámcovým záměrem zástavby tohoto území. [anonymizována dvě slova] tedy při stanovení srážek nevycházel z konkrétních zjištění platných v rozhodném období, ale z údajů z jiných časových období a z logických dedukcí a předpokladů ohledně zřízení zpevněné přístupové cesty, existence inženýrských sítí a stavu výstavby v okolí dotčených pozemků. Na základě těchto skutkových zjištění a s přihlédnutím k závěrům rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací] a Nejvyššího soudu ČR č. j. [číslo jednací] (věc vedená u [název soudu]) zdejší soud shodně konstatuje, že podmínky pro aplikaci srážek dle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb., které vyplývaly z oponentního znaleckého posudku nebyly prokázány. Soud k otázce ocenění odňatých pozemků uzavírá, že jejich cena stanovená dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. představovala celkem 1.050.525 Kč.

60. Žalobce byl v řízeních vedených u Okresního soudu ve [obec], u [název soudu], u [název soudu] a u [název soudu] ve spojení s rozsudky soudů vyšších stupňů, i soudu dovolacího, úspěšný se svou žalobou, a na základě těchto pravomocných rozhodnutí byly žalobci vydány náhradní pozemky, přičemž zůstatek nároku žalobce ke dni rozhodování soudu představoval částku 19.646,98 Kč. Ocenění pozemků v k. ú [ulice], které zůstaly po částečném zpětvzetí žaloby činí celkem částku ve výši 18.335,78 Kč (pozemek parc. [číslo] ve výši 6.645,60 Kč, parc. [číslo] ve výši 8.274,68 Kč a parc. [číslo] ve výši 3.415,50 Kč), a na jejich vydání je zbylý restituční nárok žalobce dostatečný.

61. Soud se ve věci pečlivě zabýval vhodnosti vydání předmětných pozemků. Žádný z pozemků, které zůstaly předmětem žaloby, není dotčen zákonnou nebo judikaturou NS ČR a ÚS ČR dovozenou překážkou převoditelnosti. U pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice], ohledně kterého žalovaný namítl, že není vhodný k převodu, neboť není přístupný z veřejné komunikace, byla jeho nepřístupnost prokázána výše citovaným znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který provedl prohlídku nemovitostí na místě samém a který konstatoval volný přístup u pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú [ulice], s tím, že pozemek parc. [číslo] v k.ú [ulice] je užíván společně s domem [adresa] a nachází se na něm plot, venkovní úpravy a trvalé porosty. K tomuto pozemku pak žalovaný dále namítl, že sousedí s pozemkem parc. [číslo] tento funkční celek je pravděpodobně užíván [anonymizováno] [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří vlastní vedlejší pozemek. Žalobce v průběhu řízení učinil nesporným skutková tvrzení, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] není přímo přístupný z veřejné komunikace, ale odmítl námitky žalovaného, že z tohoto důvodu není vhodný k převodu na žalobce jako účelové a nepodstatné., neboť absence přístupu na pozemek z veřejné cesty nezakládá překážku převoditelnosti. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019, podle kterého nedostatek napojení pozemků na veřejnou cestu nebrání právním dispozicím s ním (pozemek lze prodat či pronajmout, event. zjednat přístup k němu právním jednáním s vlastníky či uživateli okolních pozemků).

62. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] odmítl i námitky žalovaného, že není vhodný k převodu na žalobce z toho důvodu, že na tento pozemek navazují řádky vinice z pozemku parc. [číslo] vlastněného [jméno] a [jméno] [příjmení], neboť ani žalovanému není známo na základě čeho tito obhospodařují nemovitost, která je předmětem tohoto řízení, ani na základě čeho na něm byla vysázena vinice a kdo ji vysázel a skutečnost, že část předmětného pozemku je užívána bez právního důvodu, nemůže představovat překážku převoditelnosti. Ohledně tohoto pozemku nejsou naplněny podmínky pro učinění závěru o funkčním spojení náhradního pozemku s přilehlými pozemky, které lze užívat nezávisle na sobě.

63. Žalobce předně k pojmu funkčního spojení z procesní opatrnosti odkázal na judikaturu, která tento pojem vykládá tak, že„ pold pojmem pozemky tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek je třeba rozumět stavební pozemek, popřípadě pozemek zastavěný stavbou, o niž jde, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří s tímto pozemkem souvislý celek bez přerušení“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1042/2002, nebo ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 824/2006).

64. Pojem„ funkční celek“ byl dříve vymezen dnes již neplatnou vyhláškou ze dne 3. ledna 2008, o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, z níž však lze vycházet při analyzování vývoje a použití tohoto pojmu, takto:„ Funkčním celkem je soubor nemovitostí tvořený nemovitou stavbou, pozemkem zastavěným touto stavbou a souvisejícím jedním nebo více společně užívanými pozemky, zpravidla pod společným oplocením, popřípadě vyplývá-li jejich funkční spojení z vydaného územního rozhodnutí, stavebního povolení nebo kolaudačního rozhodnutí“. Územní blízkost či sousední poloha pozemků nezakládá sama o sobě jejich funkční souvislost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 176/2019). Volné spojení a přechodné společné užívání pozemků nemůže představovat překážku převoditelnosti, ani nemůže zakládat nevhodnost takového pozemku k převodu, proto nejsou naplněny podmínky pro učinění závěru o funkčním spojení náhradního pozemku s přilehlými pozemky, které lze užívat samostatně a na označeném náhradním pozemku nezávisle.

65. I kdyby tento pozemek byl dočasně dán do užívání třetí osobě, práva a povinnosti z takového poměru v zásadě přechází na nového vlastníka pozemku, a netvoří tak žádnou zákonnou překážku jeho převoditelnosti – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020, dle kterého:„ Polemika dovolatelky se závěrem odvolacího soudu o vhodnosti těch předmětných pozemků, jež jsou pronajaty třetím osobám, k převodu na žalobce rovněž postrádá přiléhavost, jelikož pro posouzení otázky, zda se jedná o vhodné náhradní pozemky, není bez dalšího rozhodující, že žalobci (oprávněné osoby) v případě vydání některých předmětných pozemků vstoupí do práv a povinností z nájemních smluv místo dosavadního pronajímatele (povinné osoby). Vzájemná práva a povinnosti oprávněných osob a dosavadních nájemců budou v zásadě i nadále upravena již sjednanými nájemními smlouvami, přičemž vydáním předmětných pozemků žalobcům nebude nikterak dotčeno právo nájemců dané pozemky nadále jako doposud užívat.“ 66. S tím, co je uvedeno výše se soud ztotožňuje, a má za to, že skutečnost, že část pozemku je užívána bez právního důvodu, nemůže představovat překážku převoditelnosti. Shodně s žalobcem poukazuje na obecnou zásadu ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže), která je opakovaně aplikována v rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR, a rovněž na § 6 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Rovněž dále na § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, podle kterého pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Z toho vyplývá, že osázení pozemku trvalými porosty, ani event. drobné konstrukce, nepředstavují překážku převoditelnosti. V této souvislosti pak soud dospěl k závěru, že je nepřípustné, aby byla dána přednost jednání třetích osob před zákonem zakotveným právem na vypořádání restitučního nároku.

67. Soud zdůrazňuje, že při posuzování vhodnosti pozemků k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního podle § 11a odst. 1 zákona o půdě je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/ 2012, nebo zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně, zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu a k tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (viz rozsudek NS ČR z 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení NS ČR ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). V této souvislosti soud opět odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu ČR, podle které mají bezúplatné převody pozemků na oprávněné osoby (restituenty) podle zákona č. 229/1991 Sb., přednost před převody na jiné subjekty. Takovéto převody musí ustoupit silnějšímu právu restituenta na bezúplatné vydání náhradního pozemku. Soud opět poukazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. III. US 495/02. V článku III. rozhodnutí je uvedeno, že Evropský soud pro lidská práva závazně vykládající ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která má podle článku 10 Ústavy aplikační přednost před ustanoveními„ běžných“ zákonů (a jde tedy o právní předpisy zavazující obecné soudy), zastává názor, že pojem„ majetku“ z čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě má autonomní obsah. Pokud má být postupováno v souladu s Úmluvou, je nutno posoudit, zda okolnosti případu ve svém souhrnu nečinily stěžovatelky nositelkami hmotného zájmu chráněného čl. 1 Protokolu č. 1, a to s ohledem na relevantní právní a skutkové prvky případu, bez ohledu na formální zařazení nároku podle domácího práva. Ve věci, ve které Ústavní soud rozhodoval bylo před obecnými soudy jednoznačně prokázáno, že stěžovatelky jsou od 19. 11. 1996 nositelkami hmotného zájmu na vydání náhradního pozemku podle § 11 odst. 2 zákona o půdě a mohou legitimně očekávat, že tento jejich hmotný zájem bude uspokojen a naplní se tak účel zákona o půdě. Podle § 11 odst. 2 zákona o půdě platí, že pokud nelze pozemky vydat, [anonymizováno] oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle § 8 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, a to, pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí, to vše v cenách ke dni [datum]. Jeho účelem je zajistit co nejsnadnější uspokojení nároku oprávněné osoby tam, kde odkazem na právní jistotu nebo veřejný zájem zákonodárce neumožnil jinak obecně preferovanou nápravu újmy uvedením v předešlý stav (restitutio in integrum). Tím je vymezen rámec výkladu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě. Jak již bylo uvedeno [anonymizováno] má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Fond se své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků nemůže zbavit. Zejména nemůže upřednostňovat úplatné převody, z nichž má prospěch před převody bezúplatnými. Nesmí ani upřednostňovat mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Vůle [anonymizováno] je odvozena od vůle státu, jehož úkoly plní. Fond nemůže postupovat jinak, než by byl povinen postupovat stát. Fond je veřejnou institucí, protože plní veřejný účel, je zřízen zákonem, jeho orgány jsou kreovány státem a stát vykonává dohled nad jeho činností. Působnost [anonymizováno] je vymezena zákonem o půdě (§ 2 odst. 1 zákona č. 569/1991 Sb., o [anonymizována dvě slova] [země]). Obecně platí, že orgánu veřejné moci jsou povinnosti ukládány jak zákonnými, tak podzákonnými právními předpisy. Dále platí, že činnost orgánu veřejné moci musí být nediskriminující, tedy musí být postupováno ve stejných případech stejně. Mají-li obecné soudy dostát své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právem chráněným zájmům, musí při posuzování postupu státu, respektive jím zmocněných osob (plnících povinnosti státu) zkoumat, zda nedochází k libovůli. Nároky vzniklé podle zákona o půdě mají prioritu, což vyplývá jak z ratia legis zákona o půdě a dikce jeho § 11 odst. 2, tak z § 19 odst. 1 zákona o převodu pozemků. Pokud [anonymizováno] aplikuje opačný výklad, ocitá se mimo rámec oprávnění, která mu zákon svěřuje (srovnej článek 2 odst. 2 listiny). Taková interpretace při systematickém výkladu nemůže obstát (§ 2 odst. 1 zákona č. 569/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů) přikazuje [anonymizováno] činit úkony pouze v rámci zákona o půdě, jehož účelem je uspokojení nároků oprávněných osob. Později přijatá úprava v zákoně o převodu pozemků na tomto právním stavu, s přihlédnutím k principu ochrany legitimních očekávání a právní jistoty, nemohla nic změnit. Fond nesmí fakticky upřednostňovat postup podle zákona o převodu pozemků před uspokojováním závazků státu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, které stát uznal, protože to je v rozporu s jeho působností v rámci plnění povinností uložených státu zákonem o půdě. Účel zákona o půdě nemůže být pominut odkazem na specialitu zákona č. 95/1999 Sb. Platné znění § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. (podle kterého tento zákon upravuje postup [anonymizována dvě slova] při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby) je patrno nutno interpretovat s přihlédnutím k principům ochrany hmotného zájmu (článek 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě) a právní jistoty a s ohledem na § 19 odst. 1 zákona o převodu pozemků, které deklaruje nedotčenost zákona o půdě. Nárok stěžovatele na vydání náhradního pozemku nebyl dlouhodobě uspokojen. Soudy měly povinnost zkoumat, zda tento stav není výsledkem libovůle či dokonce svévole [anonymizováno] při naplňování zákona o půdě. Při tom se měly vypořádat s námitkami, že [anonymizováno] nemá zájem na vydávání pozemků, protože má z jejich správy prospěch, a že jeho veřejné nabídky nejsou schopny uspokojovat zákonné nároky oprávněných osob, které jsou takto fakticky nuceny se svého nároku vzdát ve prospěch finančního vyrovnání. Takovýto postup [anonymizováno] je jednoznačným porušením článku 2 odst. 2 Listiny, respektive článku 2 odst. 3 Ústavy, podle nichž státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Postup státu při plnění jeho závazků (tedy tam, kde má stát postavení dlužníka) je nutno vždy posuzovat z hlediska principů rovnosti. Soud přitom není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně komfortním právním řádu jako významovém celku. Ústavní soud tímto nálezem jasně judikoval, že přednost mají převody na restituenty, a to i při výslovné úpravě tzv. nárokových převodů pozemků na obce.

68. Soud dále zdůrazňuje, že žalobce ve věci po právu poukázal na to, že s přihlédnutím k povaze řízení a zásadním okolnostem jeho restitučního případu, kdy se již více než dvacet pět let marně domáhá úplného uspokojení svého restitučního nároku, byly závěry obecných soudů o prokázaném liknavém a svévolném postupu [anonymizována tři slova] při uspokojování jeho restitučního nároku potvrzeny i Nejvyšším soudem ČR.

69. S ohledem na výše uvedené se zřetelem na povinnost obecných soudů poskytnout ochranu legitimnímu očekávání, dospěl soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky, za nichž může nahradit projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků uvedených ve výroku tohoto rozsudku, a proto žalobě jako zcela důvodné vyhověl.

70. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění již soud nevzal z ostatních provedených důkazů nic podstatného ani významného pro posouzení tohoto sporu a obsah dalších provedených důkazů v odůvodnění tohoto rozsudku neuvedl jako důkazů nadbytečných. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl důkaz navržený žalovaným, a to místní ohledaní předmětných pozemků v k. ú. [ulice], neboť místní šetření těchto pozemků provedl znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] a soud z jeho znaleckého posudku při svém rozhodování vyšel, přičemž poukazuje na to, že ve věci bylo spolehlivě prokázáno, že nejsou dány žádné překážky převoditelnosti předmětných pozemků. Soud má za to, že rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu.

71. Pro úplnost soud konstatuje, že ve věci námitky promlčení práva žalobce na přecenění odňatých pozemků vznesené žalovanou lze konstatovat, že k promlčení uvedeného práva nemohlo dojít, neboť ocenění restitučního nároku není majetkovým právem, které by se mohlo promlčet dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 72. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 o. s. ř. (zásada úspěchu ve věci) a dále dle § 146 o. s. ř. (zásada procesního zavinění za částečné zastavení řízení). V dané věci se žalobou ze dne [datum] žalobce k uspokojení svého restitučního nároku proti žalovanému domáhal nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu celé řady v žalobě označených náhradních pozemků. Žalobce pak v průběhu řízení vzal opakovaně žalobu částečně zpět, a proto bylo řízení částečně zastaveno, přičemž předmětem žaloby zůstaly pouze pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [ulice]. Soud má za to, že pouze ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], byla z procesního hlediska důvodně podaná žaloba vzata částečně zpět pro chování žalovaného, neboť po podání žaloby došlo k převodu těchto pozemků na třetí osobu. V ostatním rozsahu bylo důvodem částečného zpětvzetí dle žalobce zvážení všech okolností, rychlost a hospodárnost řízení a rovněž poukaz na uspokojení žalobce v jiných paralelně vedených sporech, čímž v tomto rozsahu žalobce z procesního hlediska zavinil, že v podstatné části původně žalovaných náhradních pozemků bylo řízení zastaveno, a to bez ohledu na chování žalovaného. Předmětem řízení nakonec zůstalo uspokojení restitučního nároku žalobce ve zbývající výši 19.646,98 Kč. Soud má za to, že ani povaha tohoto řízení, v němž je uspokojován důvodný restituční nárok žalobce, nemůže převážit nad tím, že žalobce v této věci výlučně z procesního hlediska v převážné části zavinil zastavení řízení bez ohledu na chování žalovaného. Ani odkazy žalobce na zájem na hospodárnosti či rychlosti tohoto řízení nemohou nic změnit na tom, že právě žalobce nese plnou procesní odpovědnost za zahájení a vedení soudních řízení ohledně uspokojení jeho restitučního nároku. S ohledem na to jde plně k tíži žalobce to, že ohledně soudního uspokojení svého (stejného) restitučního nároku zahájil několik soudních řízení před různými soudy ČR a že i na základě v nich následně vydávaných vyhovujících pravomocných rozhodnutí bral v této věci podanou žalobu částečně zpět z důvodu částečného uspokojení svého nároku. Soud proto dospěl k závěru, že v dané věci byl z procesního hlediska převážně úspěšný žalovaný, jemuž by proto vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud však má současně za to, že na straně žalovaného je třeba přihlédnout také k závazným závěrům nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 3790/19, podle nichž je dle konkrétních okolností této věci na straně žalovaného dána povinnost mít zajištěnu dostatečnou personální a odbornou kapacitu pro řešení tohoto sporu. Z tohoto důvodu je v této věci vyloučena důvodnost, resp. účelnost nákladů požadovaných žalovaným za jeho zastoupení zvoleným advokátem, jejichž náhradu nelze přiznat. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení