5 C 147/2020-115

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 324.500 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 324.660 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 324.500 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 107.853,51 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], [obec].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odvodnila zejména tím, že dne [datum] žalovaný ji, svou [anonymizována dvě slova] matku, nátlakem přemluvil, aby na jeho bankovní účet a bankovní účet jeho sestry poukázala ze svého majetku každému částku ve výši 324.500 Kč. K tomu došlo tak, že žalovaný ji uvedeného dne přivedl před budovu [obec] [anonymizováno], kde ji přemlouval, aby převedla část finančních prostředků v jejím vlastnictví na účet jeho a na účet sestry [jméno] [příjmení]. Za použití psychického nátlaku s ultimativním odůvodněním, že na její peníze z pozice potomků mají prostě právo žalobkyně v momentu překvapení a po vyčerpání argumentů, z jakých důvodů jim peníze poukázat nechce, podlehla vypjaté situaci, zdrženliva tropit hlasité výstupy a dohadovat se s vlastním synem na veřejnosti, do banky vstoupila. Žalovaný u přepážky nadiktoval částky a čísla účtů, na které mají být peníze poukázány. Z částky 691.000 Kč, které měla žalobkyně na svém bankovním účtu, jí žalovaný ponechal částku v celkové výši cca 42.000 Kč. Žalobkyně tedy přišla o 94% svých úspor. Po návratu do svého bydliště se žalobkyně nacházela ve špatném psychickém stavu a stresu a ještě týž den celou událost nahlásila na Policii ČR, [anonymizována dvě slova] [obec]. Žalobkyně neměla žádný důvod zbavovat se ve prospěch žalovaného svých peněz, o čemž dlouhodobě věděl, jelikož jeho opakované žádosti o to, aby mu nějaké peníze darovala, konstantním způsobem odmítala. Mezi účastníky neexistoval žádný závazkový vztah, žádný právní důvod poukázání finančních prostředků na jeho účet, nebyla uzavřena ani darovací smlouva ani smlouva o půjčce a nedošlo ani k jakémukoliv jinému smluvnímu ujednání, a to jak v den [datum], tak ani kdykoliv před tím. Žalovaný a jeho sestra nejdříve tvrdili, že předmětné částky představují rozdělené dědictví po žalobkyni, následně začali tvrdit, že se jedná o peníze ve vlastnictví žalobkyně s tím, že jsou uschované na jejich účtech. Konečně začali tvrdit, že finanční prostředky byly předmětem darování. Žalovaný pak na opakované výzvy k vrácení částky 324.500 Kč reagoval vždy odmítavým postojem a dosud nevrátil ani část předmětné částky. K vrácení předmětné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Tato výzva byla doručena dne [datum], splatnost pohledávky tak nastala ke dni [datum]. Žalovaný však dopisem ze dne [datum] odmítl plnění vrátit. Na email ze dne [datum] a předžalobní upomínku ze dne [datum] již nereagoval.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a žalobní tvrzení odmítl jako nepravdivá, neúplná a nepřesná. V žalobě je popsán jako vyvrhel, který měl za použití„ psychického nátlaku“ vylákat z vlastní [anonymizována dvě slova] matky veškeré její úspory. Takový výklad je však naprostou a účelovou dezinterpretací reality. Žalobkyně obdržela z prodeje nemovitostí v k. ú. [obec] v roce [rok] částku [částka] společně s dalšími úsporami měla na účtu zhruba [částka]. V době prodeje nemovitostí se žalobkyně s žalovaným a jeho sestrou [titul]. [jméno] [příjmení] dohodla, že výtěžek z prodeje jejího spoluvlastnického podílu na nemovitostech rozdělí mezi své děti rovným dílem, tzn. každému z nich daruje částku 324.500 Kč. V říjnu 2019 se žalovaný dozvěděl, že si vnučka žalobkyně - paní [jméno] [příjmení] (dcera sestry žalovaného [jméno] [příjmení]), nechala převést na svůj účet z účtu žalobkyně částku 1.000.000 Kč. Žalovaný připouští, že na základě této informace on a jeho sestra pojali důvodnou obavu, že vnučka žalobkyně [jméno] [příjmení] postupně odčerpá žalobkyni veškeré prostředky z prodeje nemovitostí a původní dohodě o vypořádání kupní ceny z prodeje nemovitostí tak žalobkyně již nebude moci dostát. Dne [datum] při společném obědě žalovaného a žalobkyně v čínské restauraci v [obec] se účastníci při hovoru dotkli tématu, že by bylo dobré dostát dohodě o vyrovnání podílů prodeje domu, kde žalobkyně bydlela. Žalobkyně s návrhem žalovaného souhlasila a tak účastníci společné došli na pobočku [právnická osoba], v [obec] a tam žalobkyně zcela dobrovolně a na základě vlastního svobodného rozhodnutí zadala příkaz k úhradě na přepážce a nechala žalovanému a jeho sestře [jméno] [příjmení] převést každému částku 324.500 Kč na jejich účty. Mezi účastníky tak došlo k uzavření darovací smlouvy a nejedná se tak o plnění bez právního důvodu. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že k uzavření darovací smlouvy mezi účastníky nedošlo, tak dle názoru žalovaného, ale žalobkyni nevzniklo právo na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení, a to s odkazem na ustanovení § 2992 o. z. Podle žalovaného se pak v daném případě jedná o tzv. vnucené obohacení ve smyslu ustanovení § 2997 odst. 1 o. z., kdy žalobkyně zaslala plnění žalovanému a jeho sestře zcela vědomě, dobrovolně a bez úmyslu se právně vázat. Žalovaný má za to, že za podanou žalobou stojí vnučka žalobkyně [jméno] [příjmení], která počítala s tím, že veškeré prostředky z prodeje nemovitostí v k. ú. [obec] získá sama. Žalovaný dne [datum] kontaktoval vnučku [jméno] [příjmení] s dotazem, z jakého důvodu si nechala na svůj účet převést částku 1.000.000 Kč z účtu žalobkyně. Na to mu [jméno] [příjmení] odpověděla, že i kdyby si nechala převést na účet všechny peníze žalobkyně, tak je to její věc a nic mu do toho není.

3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně rozšířila svou žalobu o částku 160 Kč jako úroků z vkladu neoprávněně získané částky 324.500 Kč za období od [datum] do [datum] O této změně žaloby soud rozhodl v souladu s ustanovením § 95 občanského soudního řádu a tuto připustil svým usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum].

4. Z výpisu z účtu u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], za období od [datum] do [datum], má soud prokázáno, že majitelem účtu je žalobkyně. Z přehledu pohybů na účtu za uvedené období má soud dále prokázáno, že dne [datum] byla ve prospěch účtu žalovaného poukázána částka 324.500 Kč a ve prospěch účtu [jméno] [příjmení] rovněž částka 324.500 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 691.939,17 Kč a konečný zůstatek činil 0 Kč, když ke dni [datum] byl účet zrušen.

5. Z výpisu z téhož účtu za období od [datum] do [datum] má soud prokázáno, že na pobočce [obec] spořitelny byla dne [datum] provedena transakce, na základě které žalobkyně poukázala ve prospěch účtu své vnučky [jméno] [příjmení] částku 1.000.000 Kč.

6. Výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí vrátil zpět částku 324.500 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla podle dodejky žalovanému doručena dne [datum].

7. Z předžalobní upomínky před podáním žaloby ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby opětovně vyzvala žalovaného, aby jí vrátil zpět částku 324.500 Kč.

8. Ze spisu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], zejména [Anonymizovaný odstavec.] -) Z úředního záznamu o podání vysvětlení sepsaného Policií ČR, obvodní oddělení [obec], dne [datum], má soud prokázáno, že uvedeného dne se k podání vysvětlení dostavil žalovaný. Žalovaný uvedl, že dne [datum] se svou manželkou [jméno] [celé jméno žalobkyně] jel opět navštívit svou matku do [obec], která žije u své vnučky [jméno] [příjmení]. Tuto návštěvu si s ní domluvil na předešlém obědě v [anonymizováno] restauraci, kterou mají oblíbenou, a to již několik dní předem ([datum]), kdy navrhl termín [datum] a ten den ráno jí ještě volal, jestli je připravena, že přijedou s manželkou po dvanácté hodině a vyzvednou ji. Asi ve [údaj o čase] hodin žalobkyni vyzvedli a pomalu se procházeli po městě. Došli do [anonymizováno] restaurace v ulici [ulice], kde si objednali jídlo a povídali si. Při tom rozhovoru se dotkli tématu jejich minulého rozhovoru, že by bylo dobré dostát místní dohodě o vyrovnání podílu z prodeje domu, kde předtím (žalobkyně) bydlela. Žalobkyně byla pro a tak po obědě došli na pobočku [obec] spořitelny a tam žalobkyně nechala převést podíl jeho a jeho sestry [jméno] [příjmení] na jejich účty. [příjmení] [jméno] [příjmení] už svůj díl od žalobkyně dostala v době, kdy u ní žalobkyně bydlela. Někdy během měsíce října na jeho adresu přišel dopis na jméno jeho matky, která má trvalé bydliště napsané na jeho adrese a chodí k němu veškerá pošta. Ohledně předmětného dopisu - výpisu z účtu, tento přišel na jeho adresu a volal žalobkyni, že jí ho vezme na příští setkání v [obec]. Jelikož na to s manželkou zapomněli, tak poté, co se vrátili z oběda, což bylo někdy během měsíce listopadu, tak jí volal, co s poštou má dělat a žalobkyně mu řekla, aby ji otevřel a dal jí vědět, co v ní je. S žalobkyní se vídá pravidelně přibližně každý měsíc, kdy k nim do [obec] jezdí na každou rodinnou oslavu, což je třeba 5x ročně plus k tomu za ní cca každé 2 měsíce jezdí s manželkou do [obec]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova], kdy jí v minulosti několikrát uvedl, že by bylo dobré peníze z prodeje domu rozdělit nejen mezi jednu vnučku, ale i mezi ostatní, že dohoda po prodeji domu stále trvá, kdy bylo domluveno, že po prodeji domu se zisk z domu rozdělí na 4 díly – mamka a její tři děti. Přesněji tedy z prodeje domu, jak je uvedeno v kupní smlouvě, on a jeho sestry obdrželi každý částku 324.500 Kč a mimo tuto smlouvu měli s mamkou ústní dohodu, že z jejího obnosu jim později taktéž vyplatí každému stejnou částku. Když byli toho dne [datum] s žalobkyní v bance, tak musel mluvit většinu času on, protože žalobkyně toho moc neřekne. [příjmení] účtů si samozřejmě nepamatovala, a tak jí ukázal kupní smlouvu jejího bývalého domu, kde jsou uvedeny. V žádném případě ji do ničeho nenutil, na celé věci byli předem dohodnuti a žalobkyně s tím souhlasila, nebylo na ní nijak znát, že by byla nějak ve stresu a vše proběhlo v pohodě. Naopak mu přišlo, že se jí ulevilo. -) Z darovací smlouvy uzavřené dne [datum] má soud prokázáno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako dárkyní na straně jedné a [jméno] [příjmení], vnučkou žalobkyně, jako obdarovanou na straně druhé. Předmětem daru byla finanční částka ve výši 1.000.000 Kč Darovací smlouva má úředně ověřené podpisy obou stran. -) Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] má soud prokázáno, že na jejím základě došlo k prodeji nemovitostí v k.ú. [obec]. Prodávajícími spoluvlastníky těchto nemovitostí byla žalobkyně v rozsahu podílu 5/8, žalovaný, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každý v rozsahu podílu 1/8. Podle článku III. odst. 5 kupní smlouvy byla kupní cena vyplacena ve prospěch žalobkyně ve výši 1.622.500 Kč a ve prospěch žalovaného, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pak byla vyplacena každému z nich částka 324.500 Kč.

9. Z výslechu žalovaného jako účastníka řízení soud mimo jiné zjistil, že se s žalobkyní domluvili, že po prodeji domu si kupní cenu rozdělí rovným dílem, a to 3 sourozenci a žalobkyně. Dům se prodal někdy v [anonymizováno] [rok] a v [anonymizováno] [rok] byla na účet žalobkyně převedena částku 1.622.000 Kč a na účet každého ze sourozenců částku 324.500 Kč. Jelikož v té době žalobkyně bydlela u své nejmladší dcery, sestry žalovaného, [jméno] [příjmení], kde byla spokojená, tak nijak nespěchali na výplatu dalších peněz, tj. zbývající 1/8 pro každého z nich. Navíc žalobkyně na tom byla dobře fyzicky, tak si mysleli, že by si mohla pořídit menší byt, který by jí opravil. Po určité době se žalobkyně přestěhovala k vnučce do [obec]. Pravidelně se navštěvovali a žalobkyně jezdila i k nim do [obec]. Převod té 1/8 nebyl nijak časově určen, protože si mysleli, že si žalobkyně pořídí nějaké vlastní bydlení. Když zjistil, že [jméno] [příjmení] převedla od babičky 1.000.000 Kč, tak na návštěvě v [část obce] domluvili, že transakci provedou na další návštěvě. Žalobkyni navštívil [datum] s tím, že [datum] přijedou s manželkou do [část obce], vezme původní kupní smlouvu, kterou se prodával ten dům, kde jsou částky a čísla účtů a dojdou si na oběd a dojdou do [obec] spořitelny. Takhle se domluvil on s žalobkyní. [příjmení] [jméno] získala peníze od babičky jinou formou, ale o tom přesně nic neví. [příjmení] [jméno] volal, až když to s babičkou provedli. Žalobkyni vyzvedli v jejím bydlišti, auto nechali zaparkované před domem a pěšky šli do města. Jako vždy se procházeli a poté zašli do čínské restaurace na oběd kolem 13 hodiny, kde babičku znovu seznámil, že má s sebou tu kupní smlouvu, protože babička říkala, že si čísla účtů nepamatuje. U převodu peněz byl on a žalobkyně a samozřejmě bankovní úřednice. Žalobkyně ho nežádala, aby vzal tu kupní smlouvu, ale jelikož si nepamatovala ty čísla účtů, tak jí říkal, že se přece tak domluvili, že on vezme tu kupní smlouvu. Ty částky a ty účty bankovní úřednici ukázal on z té smlouvy. Nikdo nediktoval ty částky ani čísla účtů. Bankovní úřednice to opisovala z té kupní smlouvy. Po domluvě s žalobkyní ty peníze nechal převést na účet svůj a sestry [jméno] [příjmení]. Jelikož věděl, že babička tam už tolik peněz nemá, tak neřešil tu druhou sestru, o které věděl, že svůj díl už získala. Po provedení transakce šli do cukrárny kousek vedle spořitelny, tam si v klidu s babičkou dál povídali u kávy a dortu a seděli tam nejméně hodinu. Babička s nimi žertovala a bylo vidět, že se jí ulevilo, že tuto záležitost vyřešila. Žalobkyně mu totiž celý život vyprávěla, že je spravedlivá a že jí vadí, že v podstatě ty peníze získává jen ta nejmladší dcera a vnučka [jméno] [příjmení]. Nemá vysvětlení proto, proč babička šla ještě týž den na policii. Myslí si, že to byl nátlak od neteře, která se nesmířila s tím, co se stalo. Ten obsah toho protokolu mu připadá nenávistný a účelový, aby vypadal jako nějaký vyvrhel nebo co ví. Neumí odpovědět na to, proč teď žalobkyně žádá vrácení těch peněz, nedokáže ani odpovědět, proč to zařizoval za sestru [jméno]. Myslí si, že vycházel z té původní dohody. Neví, proč si [jméno] nedojela za babičkou sama. Ještě ten den volal sestře [jméno], že byl s babičkou na obědě, že navštívili spořitelnu, cukrárnu a v pořádku ji odvedli domů. A současně jí sdělil, že jí přijdou peníze na účet od babičky. Od toho [datum] se mu nepodařilo babičku navštívit, protože měla vypnutý telefon. Podle výpisu z účtu žalobkyni zbylo asi 42.000 Kč. Věděl, jaká částka je na účtu před převodem dvou částek po 324.500 Kč. Není si jistý, zda u toho převodu žalobkyně řekla nahlas ty částky, které mají být převedeny. [jméno] smlouvu přisunula bankovní úřednici babička, tu smlouvu předložil před babičku, která ji právě pak přisunula. Už v restauraci s babičkou zakroužkovali ta čísla účtů, na které budou zaslány ty peníze. Myslí si, že to kroužkovala babička. Ty peníze jsou na účtu, když by je babička potřebovala, může ho o ně požádat. Nevěří tomu, že tohle je vůle babičky. Pokud přijede a bude ty peníze chtít vrátit, tak jí je vrátí. Dne [datum] se s žalobkyní sešel v [anonymizováno], byla tam celá [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - [role v řízení], [role v řízení], [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a žalobkyně, jeho manželka a on, [jméno] [příjmení] se svým manželem. [příjmení] chtěl po své matce vysvětlení, co se stalo na policii, že dostal tak neskutečné napadení, která na první pohled nebyla z úst žalobkyně. Nenechali je s matkou vůbec promluvit, křičeli jeden přes druhého. Vznesl několik otázek na žalobkyni, jak je možné, že ve výpovědi je napsané, že ji navštívil na neohlášenou návštěvu, když neví nic o tom, zda se děti musí ptát svých rodičů, jestli mohou přijet. Dar to nebyl, bylo to podle té původní dohody. Neví, proč rovnou v té kupní smlouvě tu kupní cenu nerozdělili na 4 rovné díly. Nemůže vysvětlit rozpor mezi tvrzením uplatněným v odporu a současným tvrzením, že podíly měly být rozděleny v poměru . Neví, jestli 1.622.500 Kč odpovídá těm 5/8, nepočítal to. Nedokáže odpovědět na to, proč byly podíly nevyrovnané.

10. Z přepisu komunikace ve whatsapp ze dne [datum], která proběhla mezi vnučkou žalobkyně - [jméno] [příjmení], a dcerou žalobkyně - [jméno] [příjmení], má soud prokázáno, že tato komunikace souvisela s převodem peněz dne [datum] na účet žalovaného a [jméno] [příjmení]. Dcera žalobkyně – [jméno] [příjmení] mimo jiné výslovně uvedla:„ A s tím, že ti babička nabízí už roky peníze za vděčnost – vždyť tedy víš, jak na tom je, já tě obdivovala, že se o ni tak staráš. O tom jsme přeci mluvily. Jen jsem netušila, že to bude na úkor našeho dědictví. Proč by nás měla vydědit, nikdy jsme se ničím neprovinili. Nikdy by mě nenapadlo, že to takhle mezi námi dopadne. Jsem moc zklamaná…“ Dále ze strany [jméno] [příjmení] zaznělo:„ [jméno], naše dědictví. [jméno], peníze na účtu byly babičky.“ 11. Z výslechu svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně, soud zjistil zejména, že ještě před prodejem domu jim žalobkyně slíbila, že jim připíše rovněž částku 324.500 Kč, když tu samou částku obdrželi z dědictví po jejich otci. Ta dohoda byla uzavřená ústně a u jejího uzavření byli přítomni ona, její manžel, žalovaný, jeho manželka a žalobkyně. Žalobkyně o tomto způsobu dělení mluvila často. Dokonce tomu byl přítomen i její syn a jeho přítelkyně. První dohoda byla uzavřená ještě před prodejem. To bylo někdy kolem [datum]. [příjmení] [jméno] u toho nebyla, protože s nimi nemluví. Neví, jestli sestra [jméno] také obdržela částku 324.500 Kč. Jelikož sestra [jméno], u které v té době žalobkyně bydlela, nesouhlasila s tím, že by se rovnou při prodeji ta kupní cena rozdělila na 4 díly, tak žalobkyně řekla, tak ne. [jméno] dvěma sourozencům ale řekla, že se nemusí bát, že o ty peníze nepřijdou. [jméno] dohodu uzavírali v listopadu 2016, nebo v lednu, neví. Ty peníze pak nechali u žalobkyně na účtu, protože nesouhlasili s tím, aby jim je hned vyplácela. Chtěli, aby zůstaly u ní na účtu pro ně. Počítalo se totiž s tím, že by si mohla pořídit bydlení v [anonymizováno]. Protože zjistili, že žalobkyně převedla na účet své vnučky [jméno] [příjmení] částku 1.000.000 Kč a bylo jasné, že ze zbytku peněz si žádné bydlení nepořídí, tak bylo možno ty slíbené částky už převést na jejich účty. Před tou transakcí, toho [datum], byli domluveni (ona a její bratr), že už by bylo vhodné zeptat se žalobkyně, zda nechce uskutečnit slíbený převod peněz. Potom jí bratr volal, že s maminkou promluvil, že to probrali a že peníze jí přeposlala na účet. Obsah whatsappové komunikace mezi ní a [jméno] [příjmení] svědkyně nezpochybnila. Neví, jak by jinak měla ty peníze nazvat než jako dědictví. Byly slíbené od žalobkyně, i když za života. Peníze nechce vracet z toho důvodu, protože jí to žalobkyně neřekla do očí. Žalobkyně se nakonec rozhodla, že neteři pošle 1.000.000 Kč, ale to je její část podílu, tak je jí to jedno. Byla ráda za to, že jí přeposlala to, co slíbila. Protože je možné, že by pod psychickým tlakem převedla i tyto zbývající peníze neteři. Pokud ale žalobkyně souhlasila, že ty částky převede, tak je převedla. Souhlasila, protože to podepsala. Žalobkyně trpí lehkou demencí, a tudíž by mohla být snadno ovlivnitelná neteří, u které bydlí. Má k dispozici zvukový záznam, kde na ně řvou jako hyeny, kde se snaží jim vysvětlit, proč použila slovo dědictví a babička si v klidu jedla svůj dortíček. Myslí si, že babička změnila názor z toho důvodu, že zjistila, že na účtu má málo peněz a že už jí tam nebudou chtít. To je [anonymizováno] letá paní, takže nabyla dojmu, že ji tam už nebudou chtít, protože nemá na účtu dost peněz. [jméno], myslí si, že tohle mamince došlo asi až potom, co provedla ten převod peněz, že bude mít na účtu málo peněz. S žalobkyní hovořila o Vánocích a ona se jí přímo zeptala:„ A vrátíte mi ty peníze?“ Z toho nabyla dojmu, že vedle ní stojí vnučka, možná i její sestra. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], švagra žalovaného a manžela svědkyně [jméno] [příjmení], má soud zejména prokázáno, že byl u toho, když jeho tchýně slíbila jeho manželce a svému synovi (žalovanému), že jim dá peníze. Byl u toho, když se to řešilo a řešilo se to několikrát. Poprvé ještě než se ten dům prodal. Byli na návštěvě u švagra v [obec] a babička řekla, že peníze, které dostali po svém otci, tak jim dá taky stejnou částku. [jméno], tj. sestra manželky a švagra, tam nebyla a o ní žádná řeč nebyla. Ví, že on osobně se jí ptal, co bude s tolika penězi z prodeje domu dělat, řekla, že si část peněz nechá a část peněz, které dostali po svém otci, že jim také převede. Když jeho manželka slavila padesátiny, to bylo na Vánoce [rok], tak žalobkyně byla u nich. Žalobkyně v tu dobu chtěla nějaký dárek, ale pořád si nemohla vybrat, tak sama navrhla, jestli by s ní nezašel do spořitelny a že by vyzvedla ty peníze, které jim slíbila a že by jí to dala jako dárek k narozeninám a současně i k Vánocům. To ale odmítl s tím, že se ho to netýká. Jedná se pořád o tu částku 325.000 Kč a nějaké drobné. Ví jen to, že žalovaný oznámil jeho manželce, že převedl peníze na její účet, a to po domluvě s babičkou, která se vším souhlasila. To ví od žalovaného. U této dohody o rozdělení peněz, tak jak popisoval, byl on, jeho manželka, žalovaný, jeho manželka a žalobkyně. Jeho syn [jméno] [příjmení] u této dohody nebyl. Myslí si, že jeho syn u nějaké té dohody byl, ale to se musí soud zeptat jeho, neví. Ten pobyt u rodiny [příjmení] se bral jako dočasné řešení. Čekalo se, jak se babička rozhodne. A když se pak dozvěděli - jeho manželka a švagr, že rodina [příjmení] dostala 1.000.000 Kč od babičky, tak se to bralo tak, že se rozhodla a že už u rodiny [příjmení] zůstane. Přesnou částku, kterou obdržela babička za prodej domu, nezná. Myslí si, že to byly 2.000.000 Kč. Neví to, je to jeho plácnutí. Ohledně té částky, která měla být rozdělována, také nic neví. Ví, že po svém otci dostali 1/8 a měli dostat ještě 1/8 od žalobkyně. Tak nějak to tam probíhalo.

16. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], vnuka žalobkyně a synovce žalovaného, má soud zejména prokázáno, že on osobně byl přítomen při 4 nebo 5 situacích, kdy jeho babička před ním hovořila o tom, že daruje předem dohodnutou částku jeho matce ([jméno] Kramperová) a bratrovi, tj. žalovanému. Jednalo se o částku 324.500 Kč. Ne vždy tuto částku babička zmiňovala. Vždycky hovořila o tom, že se s nimi vyrovná a že dostanou podíl z prodeje domu. Neví, jaká byla dohoda ta původní, u které nebyl. Myslí tím ve vztahu k sestře [jméno] [příjmení]. Během Vánoc [rok] ve [obec] babička opět zmiňovala situaci o vyrovnání se, resp. o darování peněz svým dětem. Hovořila zejména o jeho matce, ale zároveň se zmínila o tom, že peníze rozdělí všem stejně. Na to tvrdila, že dceři [jméno] již půjčila částku 250.000 Kč. Přesně neví, od kdy babička bydlela v [obec]. Jak ta situace proběhla, přesně neví, ale to, co slyšel od svého strýce, tak se s babičkou sešel poněkolikáté. Nebylo to, že by babičku dlouho neviděl a že by přijel a chtěl by po ní nějaké peníze. Až po té, co se žalovaný dozvěděl, že manželům [příjmení] zaslala babička 1.000.000 Kč, tak se jí neformálně zeptal, zda by nebyl nejvyšší čas naplnit tu dohodu. Protože byla obava, že postupně budou z babiččina účtu mizet peníze. [příjmení] všechno ví přímo od žalovaného. V současné době se jeho matka a strýc se sestrou [jméno] nebaví. [příjmení] u té první dohody, která byla ještě před prodejem, nebyl.

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], vnučky žalobkyně, má soud zejména prokázáno, že v roce [rok] se k nim babička nastěhovala a žalovaný o ní a jejím manželovi říkal, že si babičku vzali jen kvůli penězům, které má. Tomuto nařčení se její manžel bránil tak, že zavolal žalovanému, že to není pravda. Naopak slyšela od babičky, že když ji navštívil žalovaný, že po ní chtěl nějaké peníze a ona mu ale jasně řekla, že ne. Neví, jakým způsobem se rozdělovaly peníze z prodeje. Toho [datum] se babička nezmiňovala o tom, že by ji měl někdo navštívit. Ona sama ten den jela nejdříve na [anonymizováno] v [část obce], když se vrátila před polednem, babička jí říkala, že jí volal strejda [jméno], že se tam u ní staví. Řekla jen, že strýc jede k nim. Vzápětí se zval domovní zvonek, babička sešla dolů a pak se vrátila s tím, že jdou do města na oběd. Kolem půl čtvrté se vrátila. Slyšela klíč v zámku a šla jí otevřít. Babička vpadla do bytu a brečela. Ptala se jí, co se děje a ona odpověděla:„ Tak se mu to povedlo mě okrást“. Napadlo ji, že asi ty peníze a ptala se:„ Vy jste šli do banky?“ A babička potvrdila, že ano. Ptala se, jestli tam něco podepisovala a o kolik se jedná peněz. Babička říkala, že podepisovala a o částku něco kolem 30.000 Kč. Pak se podívali na internetové bankovnictví a zjistili, že se jednalo o 2x 324.500 Kč bez uvedení jmen. Když se jí ptala, proč je ta částka dvakrát, jestli tam byl ještě někdo další, tak jí bylo řečeno, že strýc hovořil ještě o [jméno]. Babička byla celá roztřesená. Ptala se jí, zda mu to chtěla dát. Babička jí odpověděla, že žalovaný jí řekl, tady se podepiš, tak se podepsala. Žalovaný jí říkal, že by měla dát hlavně svému synovi, když dala i jí. Babička jí peníze skutečně nabízela každou chvíli a z toho důvodu, když nastal ten okamžik, řekla, že by si ty peníze vzala na bydlení, aby měli vlastní. Babička pořád bydlí s nimi. Babička jí ty peníze nabízela všechny, ale ona je (všechny) nechtěla. K jejímu výslovnému dotazu (na babičku), jestli chce ty peníze zpátky, tak jí babička řekla, že ano, že chce. Že to podepsala, že se bála. Protože žalovaný jí pořád říkal, že na to má právo. Nevěděla, co mají úplně dělat. Řekla babičce, že to musí někde říct, asi na policii a jestli to chce udělat. Babička řekla, že ano. Zavolala tedy taxi a odjeli na policii. Dojeli nejprve na služebnu v [část obce] a tam jim řekli, že musí do [obec]. Je pravdou, že uvedla za babičku, že přijeli, protože syn vylákal z babičky peníze. Babička byla celá roztřesená. Policista pak kladl otázky a babička mu na ně odpovídala. Policista se ptal podrobně i na to, kde babička bydlí a od kdy. To pak upřesňovala ona, protože babička si to nepamatovala. Policistovi pak diktovala seznam léků, které babička bere, protože si to babička nepamatuje. Policista jim ještě poradil, aby sepsali výzvu o vrácení peněz, a to jak žalovanému, tak dceři [jméno] [příjmení]. [jméno] schůzku v cukrárně 8. 12. ziniciovala teta [jméno], babička tam ale nechtěla jít sama. Chtěla, aby tam s ní šla taky. Měla s sebou manžela, bratra s rodinou i tátu. Každopádně teta [jméno] tvrdila, že babička jim ještě před prodejem domu slíbila, že jim dá nějaké peníze. Můj bratr se pak podivoval nad tím, že dvě děti si rozebraly peníze a že na to třetí se zapomnělo. S důchodem si hospodaří babička sama a chodí jí přímo k jejím rukám poštou. Babička jim přispívá na bydlení 6.000 Kč. Ta darovací smlouva na 1.000.000 Kč byla její nápad, protože se obávala toho, aby někdo neřekl, že si vlezla na internetové bankovnictví a poslala si peníze. Převod toho 1.000.000 Kč uskutečnili v bance. Nemá důvod babičce nijak bránit v kontaktu s ostatními příbuznými.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně a sestry žalovaného, má soud zejména prokázáno, že nic neví o tom, že by žalobkyně přislíbila, že svůj podíl z prodeje domu rozdělí mezi ně děti. Jí to přišlo hloupé, ale ví, že na to tlačil její bratr a sestra se k němu připojila. Od roku 2014 u ní matka bydlela. A zhruba po roce se začalo tlačit na to, aby se dům v [obec] prodal, aby si zachoval svou hodnotu. [jméno] nebylo nic k řešení, bylo jasně stanoveno, že matka má 5/8 a každý ze sourozenců 1/8. Po prodeji toho domu chtěli její sourozenci peníze. Matka s tím samozřejmě nesouhlasila, protože kdyby s tím souhlasila, tak by jim je (peníze) dala. Pak vzešel od sourozenců ten nápad, že by si matka mohla koupit nějaké vlastní bydlení, nějaký byt. Ale ani to neprošlo, neboť matka k ní přišla bydlet z toho důvodu, že se sama bála, měla zdravotní problémy. Matka jí žádné peníze nikdy nepůjčovala, dokáže si peníze vydělat sama. K vnučce šla žalobkyně bydlet z toho důvodu, že ona dělala dvanáctky – denní, noční a matka kvůli [anonymizována tři slova] potřebuje péči. Nikdy od matky neobdržela částku 324.500 Kč. Z domu dostala jen tu 1/8 po taťkovi. Někdy na jaře 2015 jí matka jen tak dala 130.000 Kč. Byla ráda, že u ní může zůstat. Nikdy by ji nenapadlo, že by mohli sourozenci tohle matce udělat. Nikdy se o matku nestarali v tom směru, že by ji vyzvedli a dovezli k lékaři apod. [jméno], ví, že její dcera dostala od matky dar 1.000.000 Kč.

19. Z informace od banky [právnická osoba], ze dne [datum], má soud prokázáno, že za období od [datum] do [datum] přirostla jako úrok z vkladu 315.000 Kč částka ve výši 160 Kč.

20. Z audiozáznamu schůzky ze dne [datum], stopáž přibližně 20 minut, má soud zejména prokázáno, že zachycuje komunikaci žalovaného, jeho sestry [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], jejího manžela a žalobkyně. Ze strany žalovaného v průběhu těchto hovorů mimo jiné zazní:„ To jsi (babi) vymyslela sama? Je to pravda, babi?...hodinu a půl seděli na obědě a tam jsme všechno domluvili. A co rodinné dohody? Já ti to řeknu jasně, zajedno už tam tolik peněz nebylo… Co naše domluva? Ta už neplatí? Na tom obědě jsme se domluvili, vždyť jsme o tom hodinu a půl…, já jsem ti ty papíry ukazoval. Jak to, vždyť si to tam měla napsaný…“ Ze strany [jméno] [příjmení] mimo jiné zazní:….„ chtěli jsme to na 4 díly…Ty jsi koukala jako koukáš teď (na žalobkyni). Jediný, kdo byl proti, byla naše sestra. Podívej se, mi ty peníze máme na účtu, když by bylo cokoliv potřeba s babičkou, myslím si, že ani jeden z nás nebude mít problém…“ Ze strany žalobkyně zazní:„ Chtěla jsem si je nechat (peníze), že nevím, jestli je nebudu potřebovat.... Ale já nevěděla, kolik to bude peněz…“ (kolem 16:55 minuty záznamu).

21. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam a shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

22. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl dokazování prostřednictvím audionahrávek hovorů mezi žalobkyní a vnučkou [jméno] [příjmení] a jejichž obsahem měly být pocity a dojmy žalobkyně po převodu částky 324.500 Kč, po obdržení vyjádření [jméno] [příjmení] k žalobě, po skončení ústního jednání u Okresního osudu v Kladně. Soud rovněž neprovedl důkaz spisem Okresního soudu v Kladně, který se týká věci vedené žalobkyní proti [jméno] [příjmení] s obdobným předmětem řízení. Tento důkaz byl jednak nadbytečný, jednak byl uplatněn až po zákonné koncentraci řízení.

23. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst.2).

24. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Plnění bez právního důvodu je jednou z vyjmenovaných skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění.

28. Otázku, kdo nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno v situaci, kdy žalovaný potvrzuje, že od žalobce obdržel příslušnou finanční částku, ale rozcházejí se tvrzení účastníků o tom, zda šlo o splnění závazku z titulu dohody účastníků se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již zabýval, přičemž dospěl k závěru, že domáhá–li se žalobce vrácení určité částky s tvrzením, že ji žalovanému předal, leží na něm důkazní břemeno o tomto tvrzení a je naopak na žalovaném, který tvrdí, že plnění přijal na základě smluvního ujednání, aby prokázal existenci a obsah tvrzené dohody, podle níž byl oprávněn plnění přijmout, popřípadě podle níž není k vrácení plnění povinen. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou totiž v daném případě vyvozovány vůči příjemci plnění (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3382/2018).

29. V řízení bylo mimo vší pochybnost prokázáno, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně ve prospěch účtu žalovaného odepsána částka 324.500 Kč. Žalobkyně přitom tvrdila a prokazovala, že k převodu této částky nedošlo dobrovolně z její vlastní vůle. Vysvětlila motiv, proč se neodvážila odporovat požadavku žalovaného, aby podepsala na pobočce [obec] spořitelny příslušné papíry - citový vztah k žalovanému, obavy z jeho reakce v případě nesouhlasu. Svůj nesouhlas s transakcí projevila žalobkyně také tím, že celou záležitost ještě téhož dne, tj. [datum], ohlásila na policii, kde s ní byl sepsán úřední záznam o podání vysvětlení.

30. Pro právní posouzení této věci pak bylo rozhodující, aby žalovaný tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si smí převzaté prostředky, tj. částku 324.500 Kč, ponechat.

31. Žalovaný svou obranu založil na tvrzení, že převodu této částky předcházela dohoda účastníků o vyrovnání podílů z prodeje domu, kde žalobkyně bydlela. Tvrdil, že v době prodeje nemovitostí v k.ú. [obec] v roce [rok] se žalobkyně s žalovaným a jeho sestrou [titul]. [jméno] [příjmení] dohodla, že výtěžek z prodeje jejího spoluvlastnického podílu na nemovitostech rozdělí mezi své děti rovným dílem, tzn. každému z nich, daruje částku 324.500 Kč.

32. Tato skutečnost však zůstala jen v rovině tvrzení žalovaného a soud dospěl k závěru, že žádná taková dohoda mezi účastníky nikdy uzavřena nebyla.

33. Soud považuje za potřebné předeslat, že již samotná procesní aktivita žalovaného projevující se v měnících se tvrzení ohledně právního důvodu pro převod peněz (darování, resp. dohoda účastníků, případně vnucené obohacení) a okolností tomu předcházejících v sobě nese zřetelný znak účelovosti a nevěrohodnosti.

34. Především nelze přehlédnout, že žalovaný neustále měnil svá tvrzení ohledně okolností uzavřené dohody, zejména pokud šlo o její účastníky a čas jejího uzavření. V odůvodnění svého odporu žalovaný uváděl, že tato dohoda byla uzavřena mezi ním, jeho sestrou (druhou sestru nezmiňuje) a žalobkyní v době prodeje (č.l. 5 p.v. spisu). Ve své výpovědi (č.l. 30 spisu) naopak uvádí, že se tak domluvili ještě před prodejem, když se domluvili, že po prodeji domu si kupní cenu rozdělí rovným dílem, a to [anonymizováno] sourozenci a žalobkyně. Ve svém doplňujícím podání ze dne [datum] pak„ upřesňuje“ čas uzavření dohody v období od konce listopadu 2016 do ledna 2017 ještě před prodejem. Ve svém podání vysvětlení na policii rovněž tvrdil, že mimo uzavřenou kupní smlouvu z prodeje domu„ měli s mamkou ústní domluvu, že z jejího obnosu 1.622.500 Kč, jim později taktéž vyplatí každému stejnou částku – jemu a jeho dvěma sestrám! Žalovaný tedy mění i počet účastníků údajné ústní dohody. Současně však žalovaný nebyl schopen vysvětlit, proč tato dohoda a shodná vůle tedy nebyla realizována ihned v rámci předmětné kupní smlouvy o prodeji nemovitostí. Zcela účelově pomíjí, že druhá sestra ([jméno] [anonymizováno]) uvedenou částku neobdržela s odůvodněním, že měla dostat od žalobkyně zápůjčku 250.000 Kč. V podání vysvětlení na policii tvrdí, že se dokonce mělo jednat o částku 290.000 Kč. Přitom z obsahu audiozáznamu ze dne [datum] jasně vyplyne, že s takovou dohodou nesouhlasila sestra žalovaného a [jméno] [příjmení] – [jméno] [příjmení]. Tato skutečnost tam jednoznačně zazní právě ze strany [jméno] [příjmení] a tuto skutečnost i svědkyně [jméno] [příjmení] výslovně potvrdí ve své výpovědi, která tak v tomto směru koresponduje s výpovědí samotné [jméno] [příjmení]. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své výpovědi odmítla existenci takové dohody s tím, že oba její sourozenci však takové rozdělení chtěli a„ ví, že na to tlačil její bratr a sestra se k němu připojila“. Po celou dobu řízení se pak žalovaný snaží konstruovat„ další jinou“ dohodu, podle které se tak vlastně dohodli jen on a jeho sestra [jméno] [příjmení] s žalobkyní. Podle svědkyně [jméno] [příjmení] takové dohodě měli být přítomni – ona, její manžel, žalovaný, jeho manželka a žalobkyně. Dokonce i její syn s přítelkyní. Tato první dohoda měla být uzavřena ještě před prodejem. Svědkyně [jméno] [příjmení] výslovně uváděla, že tu dohodu uzavírali v listopadu 2016, nebo v lednu, neví (č.l. 34 spisu). Verzi žalovaného o uzavřené dohodě měla podpořit nejen výpověď jeho sestry [jméno] [příjmení], ale i jejího manžela svědka [jméno] [příjmení] a jejich syna [jméno] [příjmení]. Z výpovědí těchto svědků je zřejmé, že byli vedeni snahou pomoci žalovanému a soud jejich výpovědi hodnotil jako účelové a nevěrohodné. Samotná taková okolnost, že mezi svědkem a účastníkem řízení je blízký či příbuzenský vztah samozřejmě nestačí, ale o účelovosti a nevěrohodnosti výpovědí svědčilo to, že jejich výpovědi jsou rozporné nejen vzájemně, ale i vnitřně. Svědek [příjmení] přesně ví, jakou další částku měla obdržet jeho manželka svědkyně [jméno] [příjmení] a žalovaný –„ jedná se pořád o tu částku 325.000 Kč a nějaké drobné“. Ví, že se osobně žalobkyně ptal, co bude s tolika penězi z prodeje domu dělat. Vzápětí však vypoví, že přesnou částku, kterou žalobkyně z prodeje domu obdržela, vlastně nezná. Myslí si, že to byly dva miliony. Neví to, je to jeho plácnutí. Ohledně té částky, která měla být rozdělována, také nic neví (č.l. 66 spisu). Z jeho výpovědi dále spontánně vyplyne, že jeho syn [jméno] [příjmení] u dohody o rozdělení peněz nebyl. Svou výpověď ale v reakci na projevený nesouhlas žalovaného, jak zachyceno v protokolu na čl. 66 spisu, opraví, že u nějaké dohody syn byl, ale to se musí soud zeptat jeho. V tomto směru je tedy jeho výpověď rozporná s tím, co ohledně svědků dohody uváděla jeho manželka svědkyně [jméno] [příjmení]. Další rozpory vyplynou při porovnání toho, co uvádí svědek [jméno] [příjmení]. Ten si nejen pamatuje přesnou částku k rozdělení 324.500 Kč, ale také že ten příslib rozdělení peněz měl zaznít o Vánocích [rok] ve [obec]. U této rozpravy měli být jeho rodiče – [jméno] a [jméno] [příjmení] (ani jeden ze svědků nic takového ve své výpovědi nepotvrdil, respektive každý z nich měl jinou verzi), a jeho přítelkyně. Uvedenou dohodu měla žalobkyně opět za přítomnosti jeho, jeho rodičů a jeho přítelkyně zmiňovat na oslavě jeho [anonymizováno] narozenin v [anonymizováno] [rok]. Opět je s podivem, že by si rodiče tuto skutečnost zejména ve spojitosti s narozeninami jejich syna nepamatovali. Svědek [jméno] [příjmení] si vzpomínal jen na [anonymizováno] narozeniny své ženy. Svědkyně [jméno] [příjmení] v tomto směru neuváděla nic.

35. Další rozpory jsou mezi tvrzeními žalovaného a zjištěnými skutečnostmi ohledně toho, co předcházelo vlastnímu převodu částky 324.500 Kč. Žalovaný především tvrdil, že návštěva a převod těch peněz byly domluveny již před datem [datum]. Ve své výpovědi výslovně uvedl, že žalobkyni navštívil již [datum] s tím, že provedou celou transakci (č.l. 30). Ve svém podání vysvětlení na policii uváděl dokonce [datum]. Toto své tvrzení o předchozí návštěvě však vzápětí ve své výpovědi popírá tím, že mu žalobkyně při setkání dne [datum] neodpověděla na otázku, proč na policii vypověděla, že„ ji navštívil na neohlášenou návštěvu, když nic neví o tom, zda se děti musí ptát svých rodičů, jestli mohou přijet“. Verzi o tom, že vše mělo být domluveno ještě před transakcí toho [datum] ve své výpovědi potvrzuje [jméno] [příjmení], která tvrdila, že„ byli s bratrem domluveni, že už by bylo vhodné se zeptat maminky, zda nechce uskutečnit slíbený převod peněz (č.l. 34)“. Takovou domluvu s [jméno] [příjmení] však žalovaný ve své výpovědi nepotvrdil. Naopak uvedl, že sestře [jméno] volala, až když transakci provedli. Žalovaný pak zase nedokázal nijak vysvětlit, proč to zařizoval za sestru [jméno]. Neví, proč si [jméno] nedojela za babičkou sama.

36. Naopak má soud prokázáno, že vlastním impulsem k bankovnímu převodu částky 324.500 Kč (2x) bylo to, že žalovaný zjistil, že žalobkyně darovala své vnučce částku 1.000.000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost sám připouští již v odůvodnění svého odporu (č.l. 5 p.v.), výslovně pak i uvádí ve své výpovědi:„ Když jsem zjistil, že [jméno] [příjmení] převedla od babičky 1.000.000 Kč (č.l. 30).“ Nelze pominout ani vysvětlení žalovaného na policii, kde zazní, že …„ v minulosti jí (žalobkyni) několikrát uvedl, že by bylo dobré peníze z prodeje domu rozdělit nejen mezi jednu vnučku, ale i mezi ostatní… Přitom zcela logicky do doby převodu částky na vnučku [jméno] [příjmení] mohl žalovaný jen stěží tušit, jakým způsobem hodlá žalobkyně se svými penězi nakládat. Každopádně v tomto směru jsou tvrzení žalovaného jednak konzistentní, jednak jedině v tomto směru i souladná s výpovědí svědků [jméno] [příjmení] („ Protože jsme zjistili, že žalobkyně převedla na účet své vnučky [jméno] [příjmení] částku 1.000.000 Kč a bylo jasné, že ze zbytku peněz ….“), [jméno] [příjmení] („ A když se pak dozvěděli – moje manželka a švagr, že rodina [příjmení] dostala 1.000.000 Kč od babičky, tak se to bralo tak, že už se rozhodla a že už u rodiny [příjmení] zůstane…babička byla vždy spravedlivá. Rozdělovala stejně. Proto také nevěřím, že by dala jedné vnučce a na ostatní vnuky se vykašlala.“) i [jméno] [příjmení] („ A až poté, co se žalovaný dozvěděl, že manželům [příjmení] zaslala babička 1.000.000 Kč, tak se jí neformálně zeptal, zda by nebyl nejvyšší čas naplnit tu dohodu. Protože byla obava, že postupně budou z babiččina účtu mizet peníze. [příjmení] všechno vím přímo od žalovaného.“). Tyto zjištěné skutečnosti pak korespondují s dalšími skutečnostmi zjištěnými z přepisu komunikace whatsapp ze dne [datum], ve které [jméno] [příjmení] hovoří o převodu finančních prostředků (1.000.000) jako o transakci, která se stala na úkor jejich dědictví a ve smyslu toho, že neví, proč by je žalobkyně měla vydědit. Všechny tyto zjištěné skutečnosti pak korespondují s tím, co uváděla sama žalobkyně při podání vysvětlení na policii, že od té doby, co se nastěhovala k vnučce, ji neustále prosí její syn [jméno], aby mu dala své našetřené peníze.

37. Žalovaný se sice tvrzení žalobkyně obsažená v tomto úředním záznamu o podání vysvětlení snažil zpochybnit prohlášením, že za tím stojí vnučka [jméno] [příjmení], která to do protokolu nadiktovala za ni (např. č.l. 29 spisu). K tomu soud pak jen uvádí, že úřední záznam o podání vysvětlení je veřejnou listinou ve smyslu § 134 o.s.ř. Důkazní síla veřejné listiny vyplývá ze zákona prostřednictvím presumpce správnosti jejího obsahu, pokud ovšem není prokázán opak. Provedeným dokazováním však žádná taková skutečnost, která by svědčila o tom, že obsah protokolu byl za žalobkyní nadiktován, zjištěna nebyla. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své výpovědi jen potvrdila, že za žalobkyni upřesňovala, od kdy u nich bydlí a nadiktovala seznam léků.

38. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] přitom soud hodnotil jako věrohodnou, když svědkyně vypovídala spontánně, nesnažila se skutečnost nijak„ přikrášlovat, aby vypadala lépe“. Při vědomí toho, že dostala darem 1.000.000 Kč, nijak nepopírá, že jim žalobkyně i nadále přispívá na bydlení 6.000 Kč měsíčně. Není rovněž důvodu nevěřit tvrzení, že kdyby chtěla, že mohla od babičky dostat všechny její peníze (tomu skutečně nic nebránilo – pozn. soudu). Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] pak není nijak vnitřně rozporná a naopak koresponduje s ostatními skutečnostmi, které má soud za prokázané.

39. Konečně veškeré shora zjištěné skutečnosti bylo třeba hodnotit ve světle toho, co bylo zachyceno v audiozáznamu ze dne [datum] při setkání žalobkyně, žalovaného, [jméno] [příjmení], vnučky [jméno] [příjmení] a jejího manžela a dalších. Je třeba předeslat, že komunikace není v žádném případě konstruktivní. Naopak je velmi ovlivněna negativními emocemi zúčastněných a je vedena manipulativním způsobem. Slovně je tam manipulováno zejména a právě s žalobkyní, a to v podstatě všemi zúčastněnými. Ze strany žalovaného a [jméno] [příjmení] je však zřetelná snaha působit na myšlení žalobkyně, přesvědčit ji, že s převodem souhlasila, existence dohody je žalobkyni vyloženě podsouvána. Ze strany žalovaného zazní věty typu:„ ….na tom obědě jsme se domluvili…; ….vždyť tam jsme o tom hodinu a půl … já jsem ti ty papíry ukazoval.“ Z toho logicky opět vyplývá, že návštěva žalovaného u žalobkyně dne [datum] nebyla nijak naplánovaná a předem domluvená, jak se žalovaný snažil soudu a na policii podsouvat. Naopak to potvrzuje to, co o průběhu setkání uvedla žalobkyně při podání vysvětlení u policie a jak ho ve své výpovědi popsala i svědkyně [jméno] [příjmení]. Pominout nelze ani to, jak svědkyně [jméno] [příjmení] předčítá zúčastněným, jak je nejlepší majetek rozdělit ještě za života. Pokud bylo namítáno, že„ zbývající peníze“ si rozdělili jen dva sourozenci, pak ze stran žalovaného zřetelně zazní:„ …Já ti to řeknu jasně, zajedno už tam tolik peněz nezbylo…“ Stejně tak nelze zpochybnit, že žalovaný, jakož i [jméno] [příjmení] v podstatě potvrzují, že ty peníze má žalobkyně na jejich účtech vlastně jen uschované a nemusí se o ně bát. Každopádně ze strany žalobkyně zase zcela jednoznačně zazní, že si peníze chtěla nechat, že neví, jestli je nebude potřebovat. A zejména, tentokrát bez jakékoliv manipulace ze strany kohokoliv ze zúčastněných, že„ nevěděla, kolik to bude peněz“ (kolem 16:55 minuty záznamu) !

40. Obsah audiozáznamu tak dává i odpověď, proč se žalovaný, potažmo svědkyně [jméno] [příjmení] bránili tím, že peníze vrátí jen, když jim to žalobkyně řekne„ přímo do očí“ a stejně je zřejmé, proč žalobkyně odmítla ve věci osobně vypovídat a skutečně by ji to i psychicky dekompenzovalo. Není žádných pochyb o tom, že žalobkyně vzhledem k svému věku a lehké demenci je osobou velmi snadnou manipulovatelnou a s ohledem na citové vazby k svým dětem má pak i slabou vůli odmítnout přání a očekávání svých bližních. Provedeným dokazováním bylo zcela mimo vší pochybnost prokázáno, že motiv jednání žalovaného byl majetkový a nesen obavou, aby se finanční prostředky žalobkyně zcela„ neodčerpaly.“ Ostatně tento závěr podpořil i žalovaným učiněný návrh smíru v rámci tohoto řízení, podle kterého by žalovaný vrátil polovinu převedené částky stejně jako [jméno] [příjmení] s tím, že tak ale učiní i vnučka [jméno] [příjmení], která tak měla vrátit polovinu z darované částky, tj. 500.000 Kč. Současně žalovaný dále požadoval mít možnost kontroly nad účtem žalobkyně. Na svém návrhu přitom neshledával nic neetického.

41. Soud pak shora zjištěný skutkový stav posoudil i z pohledu ustanovení § 2997 odst. 1 věty druhé o.z. obsahující výluku z povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení v případě, že subjekt, který poskytl plnění, tak učinil, ačkoliv si byl vědom toho, že k tomu není povinen (tzv. vnucené obohacení). Výluka se tak zásadně nevztahuje na plnění učiněné v omylu nebo učiněné v pochybnostech o dluhu. Její aplikace pak přichází do úvahy jen v případě, kdy je postaveno najisto (v řízení prokázáno), že poskytovatel plnění neměl žádných pochybností o tom, že jej k poskytnutí sporných hodnot nic nezavazuje (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017 nebo usnesení ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1215/2020).

42. Ve světle tohoto ustanovení soud dospěl k závěru, že ač je nepochybné a bylo prokázáno, že žalobkyně sice podepsala příkaz k zaplacení částky ze svého účtu, tak předpoklady pro aplikaci výluky z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení však naplněny nejsou. Vědomost o plnění musí bezpochyby zahrnovat i výši částky, která se plní. To však v řízení nebylo prokázáno. Naopak žalobkyně výslovně v audiozáznamu ze dne [datum] prohlásí:„ Ale já nevěděla, kolik to bude peněz…“ [příjmení] žalovaného v tom směru, že jí to ukazoval apod., neobstojí jednak ve světle již shora uvedených skutečností, jednak s ohledem na další zjištěné rozpory v jeho tvrzeních tentokrát ohledně toho, jak to probíhalo ve spořitelně a kdo jednal s úřednicí. Žalovaný obecně tvrdil, že žalobkyně zadala příkaz k úhradě na přepážce. Ve své výpovědi pak výslovně zcela spontánně potvrdil, že částky a ty účty ukázal úřednici on. Rovněž potvrdil, že nikdo ty částky nediktoval ani čísla účtů (č.l. 31 spisu). Tuto skutečnost pak k dotazu právní zástupkyně žalobkyně zase pozměnil tak, že vlastně tu kupní smlouvu přisunula před bankovní úřednici žalobkyně. Věrohodnost tomuto tvrzení se snaží dodat tím, že začne tvrdit, že„ už v restauraci s babičkou zakroužkovali ta čísla účtů, na které budou zaslány ty peníze. Myslí si, že to kroužkovala babička.“ Zcela jinak přitom vylíčil průběh jednání ve spořitelně ve svém podání vysvětlení na policii dne [datum]. Vzhledem ke krátkému časovému odstupu je logické, že si žalovaný tyto události musel pamatovat lépe. Žalovaný přitom tvrdil, že„ když byli dne [datum] s mamkou (žalobkyně) v bance, tak musel většinu času mluvit on, protože mamka toho moc neřekne, čísla účtů si samozřejmě nepamatovala, a tak jí ukázal dokument z kupní smlouvy jejího bývalého domu, který prodala, kde jsou uvedeny.“ Nezaznělo tedy nic ve smyslu, že tak již byli domluveni, že tedy žalobkyně o všem věděla s předstihem. Uvedená tvrzení žalovaného jsou tak opět vzájemně rozporná a ve světle shora zjištěných skutečností je nelze hodnotit jinak než jako účelová a nevěrohodná. Navíc, jak bylo v řízení prokázáno, shodou okolností, což ale žalovaný samozřejmě netušil, podstoupila žalobkyně dne [datum] vyšetření zraku, protože pociťovala zhoršené vidění nablízko a brýle na čtení dosud neměla. Vyšetřením bylo zjištěno, že žalobkyně má oboustrannou oční vadu a skutečně potřebuje brýle na blízko, tj. hlavně na čtení. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně potřebovala ke čtení brýle, které ale ke dni [datum] neměla a ani je nemohla mít zhotovené. Stěží by jí tedy žalovaný mohl něco ukazovat v kupní smlouvě, když bez brýlí žalobkyně musela vidět špatně.

43. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uzavřel, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení, natož důkazní o tom, že je oprávněn si zaslané peněžní prostředky ponechat. Naopak bylo prokázáno, že k plnění ze strany žalobkyně došlo bez právního důvodu a žalovaný je tak povinen poukázané peněžní prostředky žalobkyni vydat, a to včetně přirostlého úroku ve výši 160 Kč. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení patří mezi nároky, u nichž není splatnost upravena zákonem. Proto je splatnost nároku vázána na výzvu žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 324.500 Kč výzvou ze dne [datum] s tím, že lhůta k zaplacení byla stanovena do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] Lhůta k plnění tak uplynula dnem [datum]. Soud proto žalobě vyhověl, a to i co do příslušenství, které bylo požadováno jen z částky 324.500 Kč, ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení, tj. od [datum]. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

44. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 107.853,51 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.596 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 324 500 Kč sestávající z částky 9.620 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, celkem 2 úkony, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, celkem 3 úkony, účast na jednání dne [datum]), a cestovní náhrada v celkové výši 6.057,51 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2.027 Kč za 177 ujetých km v částce 1.227 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 027 Kč za 177 ujetých km v částce 1 227 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou k jednání dne [datum] náhrada 997,59 Kč za 88,5 ujetých km v částce 597,59 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou zpět od jednání dne [datum] (podle daňového dokladu byly pohonné hmoty čerpány až po skončení předmětného jednání v 10:4 5:52 hod.) náhrada 1.005,92 Kč za 88,5 ujetých km v částce 605,92 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. Náklady řízení tedy celkem 107.853,51 Kč. Pouze pro doplnění soud uvádí, že úkon označený jako sdělení žalobkyně se zasláním důkazu ze dne [datum] nepovažoval soud za účelný. Žalobkyně v tomto podání jednak jen odvolala svůj souhlas s výslechem, jednak přesná specifikace částky, o kterou žalobkyně navrhovala rozšířit žalobu, měla být již součástí jejího podání ze dne [datum], ve kterém se domáhala rozšíření žaloby, ale její návrh byl v tomto směru neurčitý. Proto byla žalobkyně povinna tuto neurčitost sama odstranit, tudíž se nejedná o účelný úkon.

46. Specifikované náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení