5 C 148/2018-208

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; 1. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žalované: ; 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] žalované: ; 3. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] žalovanému: ; 4. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] žalovanému: ; 5. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupenému advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žalované: ; 6. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalovaného a žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Určuje se, že pan [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], byl ke dni své smrti, tj. k [datum], vlastníkem id. a paní [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], byla ke dni své smrti, tj. k [datum], vlastnicí id. nemovité věci – části pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], dřívější evidence nemovitostí, odpovídající pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], okres [okres] katastru nemovitostí, dle geometrického plánu [číslo] [rok] vyhotovitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO], ověřeného zeměměřičským inženýrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] [rok] dne 2. 1. 2017.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými ad 1), ad 2), ad 3) a ad 4), nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaní ad 5) a ad 6) jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 30 400 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Česká republika – Okresní soud Brno-venkov je povinna zaplatit ustanovené zástupkyni žalované ad 1) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částku 12 342 Kč.

V. České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov se právo na náhradu nákladů státu nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou z 25. 6. 2018 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že pan [jméno] [příjmení] ke dni smrti, tj. k [datum], a paní [jméno] [příjmení] ke dni smrti, tj. k [datum], byli každý v rozsahu id. vlastníky nemovité věci, části pozemku parc. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, pro katastrální území a obec Řícmanice, na [list vlastnictví] dle dřívější evidence nemovitostí, odpovídající pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], okres [okres] zapsanému u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, dle geometrického plánu [číslo] [rok], zhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO], přílohy rozsudku coby jeho nedílné součásti. Žalovanými ad 1) - 4) jsou účastníci dědických řízení, z nichž dovozuje žalobkyně právní nárok na shora uvedené určení (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012).

2. Žalobkyně uvedla, že pan [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], zemřelý dne [datum], byl otcem žalobkyně a žalované 1), paní [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum], byla jejich teta, sestra jejich otce. [příjmení] [příjmení] nabyli dědictvím po své matce, paní [jméno] [příjmení], narozené 1. 5. [číslo], zemřelé dne [datum], každý id. nemovitých věcí zapsaných ve vložce [číslo] pro k. ú. a obec Řícmanice, a to dům [adresa] s pozemkem parc. č. St. 75 o výměře 256 m (viz. Rozhodnutí Státního notářství [obec] z 15. 2. 1966, č. j. D 1748/65-12). Po smrti pana [jméno] [příjmení] se žalobkyně a žalovaná 1) staly každá dědičkami id. nemovitých věcí – domu [adresa] postaveného na pozemku parc. [číslo] tohoto pozemku, vše vedeno v tehdejší evidenci nemovitostí pro k. ú. a obec Řícmanice, okres [okres] na [list vlastnictví]. Pozemek parc. [číslo] jenž byl veden v evidenci nemovitostí ve výměře 256 m do roku 1977, byl vytvořen z pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] k. ú. [obec] PK, který se stal po uzavření vložky [číslo] dne 15. 2. 1966 součástí evidence nemovitostí. Nabytí dědictví žalobkyně a žalované 1) bylo potvrzeno rozhodnutím Státního notářství pro Prahu 3 dne 15. 8. 1990, č. j. 3 D 432/90-12. Po smrti paní [jméno] [příjmení] se žalobkyně stala vlastnicí id. 1/2 nemovitých věcí – domu [adresa] postaveného na pozemku parc. [číslo] tohoto pozemku, vše vedeno v tehdejší evidenci nemovitostí. Nabytí dědictví bylo potvrzeno rozhodnutím Státního notářství Brno-město ze dne 5. 10. 1992, č. j. 3 D 543/91-68. V obou rozhodnutích o potvrzení dědictví po sourozencích [příjmení] nebyla výměra pozemku parc. [číslo] uvedena.

3. Žalobkyně tvrdí, že v roce 2001 zjistila z výpisu katastru nemovitostí z [list vlastnictví], že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je zapsán s výměrou 229 m místo 256 m, a to aniž by kdokoli z vlastníků pozemku (současných či minulých) část pozemku převedl na třetí osobu. Žalobkyně následně zjistila, že ke změně výměry pozemku došlo na základě položky výkazu změn [číslo] aniž by byl uveden právní důvod. Tento neoprávněný postup byl v roce 1977 možný, neboť dle § 6 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, byly údaje evidence nemovitostí závazné pro plánování a řízení zemědělské výroby, pro výkaznictví a statistiku o zemědělském půdním fondu a lesním fondu, pro přehledy nemovitostí vedené socialistickými organizacemi a byly též podkladem pro sepisování smluv a jiných listin o nemovitostech, nebyly však závazné pro evidenci právních vztahů k nemovitostem.

4. Žalobkyně na podkladě zjištěného požádala o opravu chyby v katastrálním operátu, avšak rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov jí nebylo vyhověno, byla odkázána na podání civilní žaloby o určení vlastnictví. Žalobkyně poté objednala vypracování geometrického plánu u Ing. [jméno] [příjmení] se zaměřením části pozemku parc. č. St. 75 k. ú. [obec] pozemkového katastru a následně pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] vedeného v evidenci nemovitostí, následně katastru nemovitostí. Tvrdí, že pozemek parc. [číslo] byl v roce 1977 neoprávněně zmenšen o část o výměře 20 m zahrnutou následně do pozemku parc. [číslo]. V geometrickém plánu byla pak tato část (20 m) vytyčena a zakreslena jako pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec].

5. Na podkladě shora uvedených zjištění zahájila řízení vedené Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 76/2017, v němž žádala, aby soud určil, že žalobkyně je vlastnicí id a její sestra (žalovaná 1) v nyní projednávané věci) pak vlastnicí id. pozemku parc. [číslo] dle geometrického plánu. Žaloba byla rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 2. 2018, č j. 29 C 76/2017-44, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 3. 2018, č. j. 29 C 76/20174-44, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2019, č. j. 13 Co 131/2018-62, zamítnuta. V návaznosti na v citovaných rozhodnutích prezentovaný právní názor, podala žalobkyně žalobu ve znění žalobní petitu dle výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdí naléhavý právní zájem dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť na základě shora uvedeného určení bude moci dojít k dodatečnému projednání dědictví po otci a tetě žalobkyně a žalované 1). Žalovanými 2) – 4) jsou pak závětní dědici paní [jméno] [příjmení], kteří po její smrti nabyli jiný majetek než žalobou dotčený, a to paní [celé jméno žalované], [datum narození], pan [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemřelý dne [datum] (otázka procesního nástupnictví je řešena dále), a pan [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Žalovaní 5) a 6) jsou vlastníci pozemku, který byl dle tvrzení žalobkyně neoprávněně zvětšen, tedy pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec].

6. Žalovaní 5) a 6) navrhli zamítnutí žaloby, uplatněný nárok mají za nedůvodný. Uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalovaný 5) nabyl zmíněný pozemek na základě rozhodnutí Státního notářství Brno- ze dne 5. 10. 1967 sp. zn. D 1087/1967, žalovaná 6) se stala podílovou spoluvlastnicí id. pozemku parc. [číslo] na základě darovací smlouvy ze dne 28. 8. 1996. Žalovaní tvrdí, že stav pozemků (jejich výměr), který je v současné době součástí katastru nemovitostí vyplývá z vědomého odsouhlasení hranic pozemků jednotlivými vlastníky, přičemž takové jednání bylo součástí mapování. Odkázali přitom na Oznámení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 8. 10. 2015 (jehož obsah je shrnut v odst. 21 tohoto rozsudku). Uvedli, že právní předchůdci žalovaných 5) a 6) převedli na základě kupní smlouvy ze dne [datum] část pozemku parc. [číslo] na právní předchůdce žalobkyně a žalované 1). Na základě této kupní smlouvy byl pozemek parc. [číslo] na základě výkresu ze dne 20. 4. 1911 rozdělen na část parc. [číslo] parc. [číslo]. Oba pozemky byly zatíženy služebností práva volné chůze, jízdy a hnaní dobytka, kdy pozemek parc. [číslo] byl zatížen služebností celý, pozemek parc. [číslo] pouze v rozsahu geometrickým plánem určené části. Pozemek parc. [číslo] byl následně sloučen do stavební části [anonymizována dvě slova]. V rámci obnovy operátu evidence nemovitostí novým technickohospodářským mapováním (platnost od roku 1978) došlo překreslením a doplněním z map bývalého pozemkového katastru, a to na základě místního šetření ke změně hranic na vyšetřený stav ve skutečnosti, tedy tak, jak tehdejší majitelé při šetření prohlásili, že je vlastní. Uzavřeli, že část pozemku parc. [číslo] nebyla z důvodu existence služebnosti oplocena a na základě prohlášení paní [jméno] [příjmení] (právní předchůdkyně žalobkyně a žalované 1) při místním šetření dne 30. 4. 1974 byly nově zakresleny hranice pozemků mezi pozemky parc. [číslo] ([příjmení] [anonymizováno]) a [číslo] tak, že služebností zatížená (neoplocená) část pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] se stala součástí nově očíslovaného pozemku parc. [číslo]. Došlo tak k určení hranic na základě souhlasného prohlášení vlastníků pozemků. Nejedná se proto o chyby v katastrálním operátu dle § 36 odst. 1 písm. a) a b) katastrálního zákona. V závěru žalovaní shrnují, že v případě, že se soud neztotožní s jejich argumentací, namítají vydržení pozemku parc. [číslo] v celém jeho v současné době evidovaném rozsahu, a to ve smyslu § 1089, případně § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), neboť v dobré víře vykonávají držbu pozemku parc. [číslo] včetně jeho sporné části, a to od okamžiku jeho nabytí. Tvrdí, že splňují požadavky i pro mimořádné vydržení vlastnického práva rovněž pro případ, že by pozemek parc. [číslo] měl být i nadále evidován ve výměře 256 m. Žalovaní taktéž uvedli, že zhotovený geometrický plán nemá pro věc relevantní význam a je otázkou, zda odpovídá historickým hranicím pozemků.

7. V replice k vyjádření žalovaných 5) a 6) (č. l. 70) žalobkyně namítá, že tvrzení žalovaných o tom, že parc. [číslo] odpovídá celému původnímu pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] PK, je účelově věcně nesprávné. Pokud žalovaní 5) a 6) napadali věcnou správnost a relevanci geometrického plánu vypracovaného Ing. [příjmení], tvrdí, že tento geometrický plán byl ověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a odsouhlasen příslušným katastrálním úřadem. Upozorňuje, že hranice pozemků v evidenci nemovitostí dle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, byly vytvářeny podle uživatelských, nikoli vlastnických vztahů. Tato skutečnost je potvrzena i prvním odstavcem protokolu o místním šetření ze dne 30. 4. 1974, který spolupodepsala paní [jméno] [příjmení]. Zdůraznila rovněž, že právní předchůdci žalobkyně nechali s ohledem na výkon služebnosti chůze a jízdy zapsané v části C vložky [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec] postavit oplocení dvora na nezastavěné části pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] na hranici tohoto pozemku s pozemkem parc. [číslo] ale tak, aby před tímto oplocením bylo možné vykonávat služebnosti, zaparkovat povoz pro přepravu zemědělské úrody, sena a slámy před vstupní brankou do dvora, přičemž této skutečnosti bylo zneužito při vytvoření pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Namítají-li nyní žalovaní 5) a 6) vydržení sporné části pozemku parc. [číslo] (dle geometrického plánu parc. [číslo]), tvrdí žalobkyně, že se žalovaní nemohli chopit držby tohoto pozemku, neboť je veřejně a volně přístupný, žalobkyně a členové její rodiny tento pozemek užívali k parkování svých automobilů, žalobkyně se o tento pozemek taktéž jako většinový vlastník starala. Žalovaný 5) si byl vědom, že z rozhodnutí o dědictví Státního notářství Brno-město ze dne 5. 10. 1967, sp. zn. D 1087/1967, nenabyl vlastnické právo k žádné části pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova]. Shodně pak i žalovaná 6), která své vlastnické právo odvozuje od následně uzavřené darovací smlouvy, jejíž právní účinky vkladu nastaly k 5. 9. 1996. Nejsou tak naplněny ani podmínky pro mimořádné vydržení dle § 1095 o. z., neboť při spojení s § 3066 OZ neskončí vydržecí doba pro mimořádné vydržení vlastnického práva k nemovitosti dříve než k 1. 1. 2019, přičemž první žaloba na určení vlastnického práva byla k Okresnímu soudu Brno-venkov podána již dne 23. 3. 2017 (sp. zn. 29 C 76/2017).

8. Usnesením podepsaného soudu ze dne 23. 1. 2021, č. j. 5 C148/2018-135, soud ustanovil prvé žalované [celé jméno žalované] zástupce pro řízení k ochraně jejích zájmů. Žalovaná prostřednictvím [anonymizováno] [jméno] [příjmení] potvrdila, že je z id. 1/4 spoluvlastnicí nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], a to pozemku parc. [číslo] stavby [adresa], avšak nemovité věci neužívá. Ohledně právních vztahů k nim neměla informace do doby, než se dozvěděla od sestry, která nemovité věci užívá, že v evidenci nemovitostí jsou určité nesrovnalosti, že část parcely, která byla původně součástí parcely jejích právních předchůdců - parc. [číslo] je zapsána ve prospěch [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované]. Z tohoto důvodu se připojila k žádosti o opravu chyby v katastrálním operátu, která byla zaslána Katastrálnímu úřadu [okres] 24. 8. 2015. Je jí známo, že se jedná o část pozemku, na kterém vázlo věcné břemeno průchodu, a byla přesvědčena, že je tak tomu dosud, neboť její teta [jméno] [příjmení], která rovněž v domě bydlela a nemovité věci užívala, jí to sdělila. Po seznámení se s žalobou a listinami, které jsou obsahem spisu, nárok uplatněný v žalobě uznává. Má za to, že část pozemku parc. [číslo] který je označen v připojeném geometrickém plánu zpracovaném [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako parc. [číslo] o výměře 20 m, nemohla přejít do vlastnictví žalovaných 5) a 6), resp. jejich právních předchůdců, pouze na základě protokolu o místním šetření ze dne 30. 4. 1974. Šlo pouze o nesprávné zjištění při místním šetření, které nemohlo založit nové právní vztahy k pozemku. Poukázala na charakter tehdejší evidence nemovitostí, která byla založena zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a skutečnost, že údaje v evidenci nemovitostí nebyly závazné pro evidenci právních vztahů k nemovitostem, přičemž výpis z evidence nemovitostí neměl povahu veřejné listiny. Potvrdila, že u katastrálního úřadu proběhlo rozsáhlé dokazování, řízení však vyústilo v závěr, že nesrovnalosti nelze řešit opravou chyby v katastrálním operátu, nýbrž je nutno podat žalobu o určení vlastnického práva. Pokud se žalovaní 5) a 6) dovolávají vydržení vlastnického práva předmětné části pozemku, pak je třeba zdůraznit, že tento díl pozemku dle geometrického plánu označený jako parc. [číslo] je veřejně přístupný. Žalovaní 5) a 6) se nechopili jeho držby, žalobkyně - její sestra - tento pozemek užívala jako vlastnice k občasnému parkování svého vozidla a motorových vozidel příslušníků své rodiny. I žalovaná při své návštěvě na tomto pozemku parkovala. Jak žalobkyně, tak předtím i jejich teta, o tuto část pozemku pečovala, sekala zde trávu, aby byl schopný průchodu a průjezdu podle zřízeného věcného břemene. Ze strany žalovaných 5) a 6) nemohlo proto dojít k vydržení vlastnického práva a ani k mimořádnému vydržení dle § 1095 občanského zákoníku. Navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

9. Taktéž žalovaná 2) paní [celé jméno žalované] uznala žalobní návrh za důvodný v průběhu řízení před soudem prvého stupně.

10. Původní žalovaný ad 3), a to pan [celé jméno žalovaného], v průběhu řízení zemřel. Na jeho místo vstoupili procesní nástupci, a to dcera [jméno] [příjmení], která výslovně přípisem doručeným soudu 1. 6. 2021 uznala žalobní nárok. Zdůraznila, že nezavinila, aby o věci rozhodoval soud, a pokud by měla možnost, řešila by věc dohodou tak, aby bylo maximálně zjednodušeno řízení. Zůstavitelův syn, pan [celé jméno žalovaného], který byl účastníkem řízení již před smrtí svého otce, byl po celou dobu trvání řízení pasivní, na výzvy soudu nereagoval, písemné vyjádření k žalobě neposkytl, k jednání se nedostavil.

11. Soud na základě provedeného dokazování zjistil tento skutkový stav:

12. Soud z dále uvedených listin zjistil, a to z rozhodnutí Státního notářství pro Prahu 3 dne 15. 8. 1990, č. j. 3 D 432/90 - 12, z rozhodnutí Státního notářství pro Brno-město ze dne 5. 10. 1992, č. j. 3 D 515/92 - 68, o projednání dědictví po právních předchůdcích žalobkyně, jakož i z rozhodnutí Státního notářství [obec] – venkov ze dne 15. 2. 1966, č. j. D 1748/65-12, o projednání dědictví po [jméno] [příjmení], že v dědickém řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [anonymizováno] [číslo] a zemřelé [datum], nabyly vlastnictví k nemovitostem tehdy zapsaným ve vl. [číslo] v k. ú. [obec] jako dům [adresa], [anonymizováno] [číslo] o výměře 256 m a nemovitostem tamtéž, zapsaným ve vložce [číslo] jako parc. [číslo] role o výměře [číslo] m, parc. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m a parc. [číslo] louka o výměře 198 m, rovným dílem její děti [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dědictvím po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum], nabyly id. 1/4 nemovitostí tehdy zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], a to dům [adresa] se St. p. [anonymizováno], ornou č. kat. [anonymizováno] a zahrady č. kat. [číslo] a [číslo], jeho dcery, tj. žalobkyně a její sestra [celé jméno žalované], [datum narození], a dědictvím po [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], nabyla žalobkyně, která byla jednou ze tří závětních dědiců této zemřelé, kromě členského vkladu v [anonymizována dvě slova], malé hotovosti a bytového zařízení, taktéž id. nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], a to domu parc. [číslo] s parc. [číslo] zast. plocha, parc. [číslo] orná a parc. [číslo] zahrada. Jiný pozemek nacházející se v k. ú. [obec] v dědických řízeních po právních předchůdcích žalobkyně jako jejich majetek projednán nebyl.

13. Z výpisu katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, soud vzal za prokázané, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a prvá žalovaná [celé jméno žalované], jako podílové spoluvlastnice, žalobkyně v rozsahu id. 3/4 a prvá žalovaná v rozsahu id. 1/4 jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře 229 m, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], bydlení, stavba stojící na pozemku parc. [číslo]. Ve výpisu je rovněž zapsáno omezení jejich vlastnického práva, a to„ věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] (před [anonymizováno] [číslo]) pro parc. [číslo] (před [anonymizována tři slova]) oprávnění pro parcela [anonymizováno], povinnost k parcela [anonymizováno] dle listiny usnesení soudu číslo deníku [číslo] [rok]“. Coby nabývací tituly jsou zmíněna výše uvedená rozhodnutí o dědictví D 9432/1990 Státního notářství pro Prahu 3 dne 15. 8. 1990, které nabylo právní moci 15. 8. 1990, a rozhodnutí o dědictví D 513/1991 Státního notářství Brno-město ze dne 5. 10. 1992, které nabylo právní moci 5. 10. 1992.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pak soud ověřil, že [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované], jsou zapsanými vlastníky každý v podílu 1/2 pozemku parc. [číslo] o výměře 122 m ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] o výměře 375 m zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], bydlení, stavba stojící na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] o výměře 459 m orná půda, a pozemku parc. [číslo] o výměře 167 m orná půda. Na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] je rovněž mimo jiné zapsáno věcné právo zatěžující nemovitost, a to věcné břemeno chůze a jízdy přes parc. [číslo] (před [anonymizováno] [číslo]) pro parc. [číslo] (před [anonymizováno] St. [anonymizováno]) oprávnění pro parcela: [anonymizováno], povinnost k parcela: [anonymizováno] dle usnesení soudu číslo deníku [číslo] [rok], věcné břemeno chůze a jízdy dle kupní smlouvy ze dne [datum] – služebnost volné chůze a jízdy, jakož i hnaní dobytka po parc. [číslo] (před [anonymizováno] parc. č. [anonymizováno] [číslo]) pro všechny vlastníky parc. [číslo] (před [anonymizováno] parc. č. [anonymizováno] [číslo]), oprávnění pro parcela: [anonymizováno], povinnost k parcela: [anonymizováno]. Nabývacími tituly pro [celé jméno žalovaného] bylo již uvedené Rozhodnutí o dědictví D 1087/1967 státního notářství ze dne 5. 10. 1967 a Rozhodnutí Státního notářství Brno-město 4D 1/75, pro [celé jméno žalované] pak Darovací smlouva z [datum], s právními účinky vkladu k 5. 9. 1996. Ke změně číslování parcel došlo obnovou operátu (viz D Jiné zápisy) parcela [číslo] vznikla z [anonymizováno] [číslo]. Z Rozhodnutí Státního notářství Brno- z 5. 10. 1967, sp. zn. D 1087/67, ve věci dědictví po panu [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeném 14. 11. [číslo], zemřelém 21. 6. 1967, se podává, že dědictví nabyl vnuk zůstavitele – nezletilý [celé jméno žalovaného], rozsahu id. nemovitostí, mimo jiné parc. [číslo] o výměře 70 m, cesta. Z Rozhodnutí Státního notářství [část obce] z 29. 7. 1975, sp. zn. 4 D 1/75, ve věci dědictví po [celé jméno žalovaného], narozeném 1. 2. 1905, zemřelém 5. 12. 1974, se podává, že syn [celé jméno žalovaného], student, nabyl na základě dědické dohody id. nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec Řícmanice – mimo jiné i parc. [číslo] ost. plocha o výměře 70 m. Rozhodnutí nabylo právní moci 29. 7. 1975.

15. Z připojeného spisu Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, sp. zn. OR - 708/2015-7036, soud vzal za prokázané, že v souvislosti s technicko-hospodářským mapováním podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí probíhajícím v období let 1974 až 1978 došlo v místě, kde se nachází sporný pozemek, ke změně hranic pozemků, které se promítlo do změn v jejich výměře. Pro toto řízení je však podstatné to, který pozemek se stal předmětem dědických řízení po právních předchůdcích žalobkyně a žalované 1), tj. ke dni smrti pana [jméno] [příjmení] ([datum]) a paní [jméno] [příjmení] ([datum]).

16. Ze spisu Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, sp. zn. OR -708/2015, a z Oznámení ze dne 8. 10. 2015 soud vzal za prokázané, že katastrální úřad neprovedl opravu údajů katastru nemovitostí na základě návrhu, který podaly žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] a první žalovaná [celé jméno žalované] dne 1. 9. 2015, když prošetřil katastrální operát a zjistil, že zákres hranice pozemku parc. [číslo] tedy její tvar a rozměry v platné katastrální mapě jsou v souladu s výsledkem šetření a měření technickohospodářského mapování z roku 1978 a s listinami uloženými ve Sbírce listin Katastrálního úřadu (rozhodnutím o dědictví 3 D 432/1990, položka výkazu změn 48/ 1990, rozhodnutím o dědictví 3 D 513/1991, položka výkazu změn 55/ 1992, rozhodnutím o dědictví velké D 1087/67, položka výkazu změn [číslo], darovací smlouvou V 12 4222 1996, položka výkazu změn 70/ 1996). Taktéž bylo zdokumentováno provedené šetření v archivu pozemkové knihy a popsány zjištěné skutečnosti, byla zmíněna uzavřená kupní smlouva z 9. 7. 1911, na jejímž základě prodali manželé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného] (právní předchůdci žalovaných 5) a 6) manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] (právním předchůdcům majitelů pozemku parc. [číslo]) část pozemku parc. [číslo] rozdělenou na pozemky parc. [číslo] (dle výkresu vymezena lomovými body a-b-c-d-e) a [číslo]. Zároveň byla zřízena smluvní práva služebnosti volné chůze a jízdy, hnaní dobytka pro tehdejší i budoucí držitele nemovitosti [číslo], [číslo] a [číslo]. Vlastníci pozemku parc. [číslo] mohli chodit, jezdit i hnát dobytek přes pozemek parc. [číslo] vlastníci [číslo] a [číslo] přes pozemek parc. [číslo]. U parcely [číslo] byla služebnost vázána na celou plochu pozemku, zatímco u pozemku parc. [číslo] byla vymezená v rámci výkresu z 20. 4. 2011 lomovými body označenými písmeny a-b-f-g. Na základě dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] nemovitosti přešly na [jméno] [příjmení], pozemek parc. [číslo] byl sloučen do stavební části St. [anonymizováno]. U pozemku St. [anonymizováno] došlo k zápisu vlastnického práva do evidence nemovitostí v roce 1966. Na nově založený [list vlastnictví] bylo zapsáno položkou výkazu změn [číslo], že vlastníkem id. je [jméno] [příjmení] a vlastníkem druhé id. [jméno] [příjmení]. V rámci obnovy operátu novým technickohospodářským mapováním (platným od 1. 1. 1978) na základě místního šetření došlo ke změně hranic. Parcela St. [anonymizováno] byla přečíslována na pozemek parc. [číslo]. Vlastníci měli označit a podepsat své vlastnické hranice, místní šetření se v dané lokalitě uskutečnilo v dubnu 1974, výsledky byly zaznamenány v náčrtu o místním šetření [číslo] v protokolu z tohoto šetření, dnem vyhlášení platnosti mapování, tj. platností obnoveného operátu evidence nemovitostí k 1. 1. 1978 předchozí výkresy a geometrické plány přestaly platit (tj. u pozemků parc. [číslo] St. [anonymizováno]), byly nahrazeny novým závazným měřením zaznamenaným v náčrtu z místního šetření [číslo].

17. Zeměměřický a katastrální inspektorát v [obec] rozhodnutím ze dne 6. 9. 2016, potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, č. j. OR-708/2015-703/13 ze dne 3. 6. 2016, odvolání [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] zamítl. Zdůraznil, že předmětem řízení a rozhodování Katastrálního úřadu byla správnost zákresu hranice mezi pozemky parc. [číslo] správnost zápisů právních vztahů k pozemkům parc. [číslo] správnost zápisu věcného břemene, týkající se pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] evidovaného v katastru nemovitostí. Opravu nelze provést v záležitosti sporné či nejasné. Zeměměřický a katastrální inspektorát zmínil probíhající obnovu měřického operátu evidence nemovitostí technickohospodářským mapováním v letech 1974 (dále jen THM), které bylo technickým podkladem evidence nemovitostí ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. V souladu s tímto zákonem bylo vyhláškou [anonymizováno] [obec] ze dne 28. 3. 1974 oznámeno zahájení měřičských prací pro THM, vlastníci a uživatelé nemovitostí byli vyzváni, aby předepsaným způsobem označili lomové body hranic svých pozemků. Zopakoval, že místní šetření se v lokalitě uskutečnilo v dubnu 1974, jeho výsledky byly zaznamenány v náčrtu o místním šetření [číslo] v protokolu o místním šetření [číslo] vyhotoveném dne 29. a 30. 4. 1974. Konstatoval, že při místním šetření hranic byl zjišťován skutečný stav vlastnických hranic pozemků v terénu, které byly užívány jejich tehdejšími vlastníky či uživateli (pozemky dříve parc. č. St. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a parc. [číslo] [celé jméno žalovaného]).

18. Jak rovněž konstatoval dále katastrální úřad, z náčrtu o místním šetření [číslo] plyne, že jižní a část jihozápadní hranice mezi pozemky parc. [číslo] (dříve pozemek parc. č. St. [anonymizováno]) a parc. [číslo] (dříve pozemek parc. [číslo]) představovalo v terénu oplocení. Souhlas s vyšetřeným průběhem byl dokumentován podpisem vlastnice pozemku parc. č. St. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], podpis vlastníka pozemku parc. [číslo] chybí, namísto něj je zde podpis [jméno] [příjmení]. Takto byl dle správního úřadu vyšetřen skutečný stav hranic v přírodě existujících a stanoven způsob označení těchto hranic, jejich nespornost. Na výsledky zjišťování hranic navazovaly geodetické a kartografické práce, výpočet souřadnic zaměření lomových bodů předmětné hranice a jejich poloha byla zobrazena v mapě evidence nemovitostí číslo [obec a číslo] v měřítku 1: 2000. Z takto získaných souřadnic byly výpočtem nově stanoveny výměry parcel, zároveň došlo k přečíslování parcel. Datem vyhlášení platnosti obnoveného operátu ke dni 1. 1. 1978 se dosavadní operát stal neplatným, začaly platit nové hranice mezi nově očíslovanými pozemky parc. [číslo]. Bylo konstatováno, že zápisy právních vztahů k předmětným pozemkům na LV [číslo] jsou v souladu s nabývacími tituly. Odvolací orgán zdůraznil, že odvolatelka (tj. žalobkyně) nabyla své spoluvlastnické právo k nemovitostem evidovaným na [list vlastnictví] v letech 1990 - 1992, tj. v době, kdy geometrické a polohové určení těchto nemovitostí bylo evidováno na základě výsledků zeměměřických činností, prováděných v rámci THM v letech 1974 - 1978, nikoliv na základě měřických údajů výkresu vyhotoveného dne 30. 4. 1911, který byl technickou přílohou kupní smlouvy ze dne 9. 7. 1911. Tudíž katastrální úřad nepochybil, když žádosti o opravu zápisu vlastnických práv k pozemkům parc. [číslo] [anonymizováno] nevyhověl a opravu údajů katastru neprovedl. Zároveň zdůraznil, že oprava chyby v katastrálním operátu se může týkat toliko chyby aktuální, tj. posledního zápisu, nikoli zápisu historického. Nadto uvedl, že velikost výměr parcel nebyla předmětem řízení a rozhodování.

19. Z náčrtu o místním šetření [číslo] z 30. 4. 1974 je dále patrné, že hranice mezi pozemkem parc. [číslo] dvorem pozemku parc. [číslo] tvořil dřevěný plot vlastněný majiteli pozemku parc. [číslo]. Část původního pozemku parc. [číslo] nezatížená služebností, byla vlastníky oplocena, zbytek pozemku zůstal volně přístupný a průchodný. Při THM mapování byla hranice, která byla v terénu daná tímto plotem, označena jako hranice vlastnická mezi pozemky parcelní [číslo]. Přitom původní vlastnická hranice dle výkresu, který byl přílohou kupní smlouvy z 20. 4. 1911, v terénu vyznačena nebyla, nebyla zaměřena a do obnovené mapy zanesena taktéž nebyla. Od roku 1978 se původní hranice mezi pozemkem St. [anonymizováno] a [číslo] staly neplatnými, začaly platit nové hranice mezi pozemky parc. [číslo]. Takto se se stala část pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zatížená služebností, součástí pozemku parc. [číslo].

20. V protokolu o místním šetření byla uvedena původní čísla parcel. Pozemek parc. č. St. [anonymizováno] byl před THM evidován s výměrou 256 m, po THM byla (viz str. 12 rozhodnutí KÚ z 3. 6. 2016) výměra parc. [číslo] vypočtena v souladu s § 57 odst. 4 vyhlášky č. 190/1996 Sb., a to podle Návodu pro obnovu katastrálního operátu č. j. 21/1997-23 ze dne 30. 4. 1997 z nových rozměrů, ze souřadnic lomových bodů, s výměrou 229 m. Výměra pozemku parc. [číslo] byla před THM evidována s hodnotou 70 m, po mapování parc. [číslo] s novými rozměry 122 m.

21. Z Geometrického plánu vyhotovitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] pro obec a k. ú. [obec] ověřeného [anonymizována dvě slova] dne 2. 1. 2017 a Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, KP Brno- 4. 2016, soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] má výměru 20 m, pozemek parc. [číslo] výměru 98 m, pozemek parc. [číslo] má výměru 3 m. Druh pozemku vyznačený je ostat. pl., způsob využití ostat. komunikace.

22. Soud u jednání dne 23. 6. 2021 doplnil dokazování, a to listinami předloženými právním zástupcem žalobkyně či PZ žalovaných 5) a 6) [anonymizováno] [příjmení] v čestném prohlášení ze dne 17. 6. 2021 uvedla, že pozemek, nyní označovaný jako parc. [číslo] byl vždy hlavní přístupovou komunikací k polím a zahradě manželů [příjmení], na pozemek je vázána služebnost i pro další nemovitosti včetně její. Pokud zde parkovala žalobkyně, činila tak protiprávně. Z předloženého [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] soud vzal za prokázané, že [anonymizováno] [příjmení] je výlučným vlastníkem parcely [číslo] o výměře 282 m zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení, parc. [číslo] o výměře 791 m a parc. [číslo] o výměře 156 m, a to dle nabývacích titulů, kupní smlouvy z 7. 4. 1988, smlouvy darovací z 25. 8. 2014 a smlouvy směnné z 18. 1. 2016. Omezení vlastnického práva je zapsáno v části C.

23. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. Žalobkyně své spoluvlastnické právo id. k pozemku parc. [číslo] nabyla na základě nabývacích titulů specifikovaných ve výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], stejně jako prvá žalovaná, její sestra, tedy nikoli na základě kupní smlouvy z 9. 7. 1911. Jedná se o rozhodnutí Státního notářství pro Prahu 3 věci dědictví po panu [jméno] [příjmení], který zemřel dne 6. 3. 1990, z roku 1990 (položka výkazu změn č. 48/ 1990) a Rozhodnutí Státního notářství Brno-město ve věci dědictví po paní [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], z roku 1992. V případě prvé žalované se jedná o spoluvlastnické právo k id. pozemku parc. [číslo] na základě rozhodnutí Státního notářství pro Prahu 3 věci dědictví po [jméno] [příjmení] z roku 1990. Předmětem dědictví se stal pozemek parc. [číslo]. Žalovaný 5) spoluvlastnické právo k pozemku PK [číslo] - nyní parc. [číslo] v rozsahu id. - nabyl dle Rozhodnutí Státního notářství Brno- ve věci dědictví po panu [jméno] [celé jméno žalovaného] v roce 1967 a dle Rozhodnutí Státního notářství Brno – město ve věci dědictví po panu [celé jméno žalovaného] v roce 1975. Výměra pozemku parc. [číslo] uvedená v rozhodnutí notářství v roce 1975 činila 70 m. Žalovaná 6) své spoluvlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v rozsahu id. nabyla darovací smlouvou v roce 1996 od žalovaného 5). Žalovaní zbývající – tj. 2), 3) a 4) byli závětními dědici, příp. jejich nástupci, po zemřelé paní [jméno] [příjmení].

24. Z knihovní vložky [číslo] [číslo] plyne, že kupní smlouvou ze dne 17. 7. 1911 prodali manželé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného] (právní předchůdci žalovaných 5) a 6) manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] (právním předchůdcům majitelů pozemku parc. [číslo]) část pozemku parc. [číslo] rozdělenou na pozemky parc. [číslo] došlo rovněž ke zřízení práva služebnosti volné chůze a jízdy, hnaní dobytka. U parcely [číslo] byla služebnost vázána na celou plochu pozemku, avšak u pozemku parc. [číslo] byla vymezená v rámci výkresu z 20. 4. 2011 lomovými body. Na základě dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] nemovitosti přešly na [jméno] [příjmení], pozemek parc. [číslo] byl sloučen do stavební části St. [anonymizováno]. U pozemku St. [anonymizováno] došlo k zápisu vlastnického práva do evidence nemovitostí v roce 1966. Na nově založený [list vlastnictví] bylo zapsáno položkou výkazu změn [číslo], že vlastníkem id. je [jméno] [příjmení], a vlastníkem druhé id. [jméno] [příjmení] pod položkou změn [číslo].

25. Na základě místního šetření měly být změněny hranice předmětných pozemků dle prohlášení vlastníků, které bylo zachyceno v protokole o místním šetření. [ulice] šetření vlastnických hranic v obci [obec] proběhlo v dubnu 1974, jak vyplývá z protokolů z 29. a 30. 4. 1974. Tohoto šetření se účastnila i právní předchůdkyně vlastníků pozemku parc. [číslo] [jméno] [příjmení], která podepsala protokol o místním šetření s poznámkou St. [anonymizováno] [list vlastnictví], za [celé jméno žalovaného] k poznámce [list vlastnictví] mimo jiné – parc. [číslo]. V protokolu byla uvedena původní čísla parcel. Pozemek parc. č. St. [anonymizováno] byl před mapováním evidován s výměrou 256 m, po THM byla výměra parc. [číslo] vypočtena v souladu s § 57 odst. 4 vyhlášky č. 190/1996 Sb., a to podle Návodu pro obnovu katastrálního operátu č. j. 21/1997-23 ze dne 30. 4. 1997 z nových rozměrů, ze souřadnic lomových bodů, s výměrou 229 m. Výměra pozemku parc. [číslo] byla před THM evidována s hodnotou 70 m, po mapování parc. [číslo] s novými rozměry 122 m. Při místním šetření byl vypracován náčrt, který je podrobně popsán v bodě 24 tohoto rozsudku. [obec] mezi pozemkem parc. [číslo] dvorem pozemku parc. [číslo] tvořil dřevěný plot vlastněný majiteli pozemku parc. [číslo]. Část původního pozemku parc. [číslo] nezatížená služebností ve prospěch pozemku parc. [číslo] byla vlastníky oplocena, zbývající část pozemku zůstala volně přístupná a průchodná. Při THM byla hranice, která byla v terénu daná tímto plotem, označena jako hranice vlastnická mezi pozemky parc. [číslo]. Přitom původní vlastnická hranice dle výkresu, který byl přílohou kupní smlouvy z 20. 4. 1911, v terénu vyznačena nebyla, nebyla zaměřena a do obnovené mapy zanesena taktéž nebyla. Část pozemku parc. č. St 75, zatížená služebností, se stala součástí pozemku parc. [číslo]. Takto zjištěná hranice byla v terénu zaměřena, pozemky byly označeny novými parcelními čísly a byla vyhotovena nová katastrální mapa. Tímto způsobem vznikl rozdíl mezi původními výměrami dotčených pozemků a výměrami uvedenými v [list vlastnictví] a [číslo]. Na části původního pozemku parc. [číslo] který byl zatížen služebností, průběžně parkovala vozidla žalobkyně, její sestry a rodinných příslušníků, žalobkyně se o tuto část pozemku jako vlastník starala, stejně jako její teta, [jméno] [příjmení] za svého života.

26. Z porovnání obsahu historických mapových operátů a platného katastru s přihlédnutím k obsahu výkresu z 20. 4. 1911, a k výsledkům mapování tedy plyne, že část pozemku parc. [číslo] zatížená věcným břemenem (ve výkresu vymezená písmeny a-b-f-g-a) je v katastru součástí pozemku parc. [číslo]. Zbytek pozemku parc. [číslo] nezatížený věcným břemenem (později označený jako parc. č. St [anonymizováno]), je v platném katastru evidován jako pozemek parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] je nyní evidován jako pozemek parc. [číslo].

27. Z obsahu zápisů služebností ve vložkách [číslo] pozemkové knihy, zřízených dle kupní smlouvy z roku 1911 plyne, že pozemkem zatíženým služebností chůze a jízdy, hnaní dobytka byl pozemek parc. [číslo] (později označený jako St. [anonymizováno]), a panujícími pozemky jsou pozemky [číslo] s domem [adresa]. Pozemek parc. [číslo] byl rovněž pozemkem panujícím a pozemek parc. [číslo] pozemkem služebným. Z porovnání platného stavu katastru a zápisů služebností v knihovních vložkách [číslo] pozemkové knihy vyplývá, že pozemky panujícími – tj. oprávněnými z věcného břemene jsou pozemky parc. [číslo] pozemkem povinným z věcného břemene - pozemkem služebným je pozemek parc. [číslo].

28. V posuzované věci se jedná o žalobu určovací, neboť ve smyslu § 80 zákona č. 99/1993 Sb., občanský soudní řád, se žalobou lze domáhat určení, zda tu právní poměr je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. Po provedeném dokazování ve vztahu k uplatněnému nároku soud dospěl k závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení, že její právní předchůdci byli ke dni své smrti vlastníky části pozemku parc. [číslo] odpovídající části pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], naléhavý právní zájem.

30. Ve výše zmíněném řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 76/2017, a to rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j. 29 C 76/2017-41, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 3. 2018, č. j. 29 C76/2017-44, byla zamítnuta žaloba, v níž se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] domáhala proti žalovaným 1) [celé jméno žalovaného] a 2) [celé jméno žalované] určení, že je vlastnicí id. a paní [celé jméno žalované] vlastnicí id. 1/4 nemovité věci – pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], okres [okres], dle geometrického plánu [číslo] 2016 vyhotovitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl přílohou žaloby. Důvodností podané žaloby se soud zabýval s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, citovanou v odůvodnění jeho rozhodnutí, řešící problematiku žalob dědiců na určení vlastnictví věci v majetku zůstavitele (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/98, a rozhodnutí ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1020/2005). Na základě zjištění, že žalobkyně dovozovala vlastnické právo k jí uvedenému pozemku na základě tvrzení, že se jedná o součást původního pozemku jejích právních předchůdců parc. [číslo] jenž byl bez právního důvodu zahrnut v důsledku technickohospodářského mapování provedeného v roce 1977 nesprávně do pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaných, dospěl soud k závěru, že v době tvrzeného protiprávního zásahu nebyl pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně, nýbrž jejich právních předchůdců, proto není adekvátním prostředkem ochrany jejích práv ve vztahu ke spornému pozemku žaloba na určení jejího vlastnictví, ale žaloba na určení dědiců, že jeho vlastníky byli ke dni své smrti jejich právní předchůdci s tím, že teprve rozhodnutí o této žalobě by mohlo být východiskem pro žalobu na určení vlastnictví.

31. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2019, č. j. 13 Co 131/2018-62, (ve spise č. l. 60-62) byl rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. potvrzen, ve výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení byl změněn. Závěry soudu prvého stupně byly označeny za správné. Pokud žalobkyně tvrdila, že v rámci technickohospodářského mapování v 70. letech byla jejím právním předchůdcům odňata bez právního důvodu část jejich pozemku parc. [číslo] tato část byla zahrnuta do pozemku žalovaných parc. [číslo] v rozsahu vymezeném geometrickým plánem [anonymizováno] [příjmení] jako parc. [číslo] pak adekvátním prostředkem ochrany jejího práva je ochrana práva dědice na určení, že tento pozemek byl ke dni smrti právních předchůdců v jejich vlastnictví, přičemž krajský soud shledal, že tento závěr má oporu v citované judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (str. 5 bod 12 rozsudku). Pouze rozhodnutí vydané v tomto řízení může být podkladem pro dodatečné projednání tohoto majetku v dědickém řízení, když jiný postup by byl obcházením řízení o dědictví, v němž se uplatňuje princip úřední ingerence při nabývání dědictví.

32. Krajský soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že„ smrt zůstavitele je událostí zakládající vznik subjektivních dědických práv a tedy i okruhu osob, které jsou povolány za dědice a všichni dědicové jsou až do vypořádání dědictví považováni za vlastníky majetku zůstavitele. V řízení týkajícím se majetku zůstavitele mají proto postavení nerozlučných společníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/1999). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 618/2011„ Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (§159a odst. 1 o. s. ř.), z toho vyplývá, že účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musí být všichni známí dědicové; pokud účastníky nejsou, nemá žalobce na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení“. Obdobně judikoval Nejvyšší soud i v rozhodnutí ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012. Jelikož žalobkyně s ohledem na citovanou judikaturu vyzvala svou sestru, aby se k žalobě připojila, a tato jí neudělila souhlas se svým přistoupením do řízení na straně žalobkyně, nezbylo žalobkyni než ji označit za žalovanou 1).

33. S ohledem na závěry citované ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 29 C 76/2017, od nichž se tento soud nemá důvodu odchýlit, soud v posuzované věci naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení shledal, a pro stručnost a přiléhavost odkazuje na již zmíněná rozhodnutí, a to rozsudek podepsaného soudu z 27. 2. 2018, č. j. 29 C 76/2017-41, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2019, č. j. 13 Co 131/2018-62.

34. Zápisy právních vztahů do evidence nemovitostí probíhaly technickohospodářským mapováním ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb., a to na základě místního šetření. Podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, místní národní výbor spolupracoval s orgány geodézie při zakládání a udržování evidence nemovitostí v souladu se skutečným stavem, zejména vyhlašoval v obcích příslušná opatření orgánů geodézie, konání místního šetření, k němuž vyslal své zástupce a zajistil účast vlastníků a uživatelů. Evidence nemovitostí měla dle § 6 citovaného zákona evidovat především údaje o nemovitostech nutné pro plánování a řízení hospodářství, zejména zemědělské výroby, pro výkaznictví a statistiku o zemědělském půdním fondu, byla rovněž podkladem pro sepisování smluv a jiných listin o nemovitostech. Nesměřovala ke skutečnému obnovení evidence vlastnických práv k nemovitostem, čemuž právní úprava evidence nemovitostí odpovídala. Evidence nemovitostí doznala změn s účinností od 1. 1. 1993, kdy byl přijat zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, a zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických vztahů k nemovitostem. Správní orgány se tedy zabývaly toliko tím, zda průběh hranice zaznamenaný v katastru nemovitostí odpovídá závazným podkladům založeným ve Sbírce listin katastru nemovitostí.

35. Výsledek místního šetření provedeného v rámci THM nepochybně je součástí Sbírky listin katastru nemovitostí, přičemž se jedná o dokument, který závazně určil průběh hranice pozemků, jichž se týká předmět tohoto řízení. Nutno však zdůraznit to, co již uváděly správní orgány, tedy že se jednalo vesměs o technické úkony a úkony evidenčního rázu, bez vlivu na skutečné právní vztahy. Obnova katastrálního operátu neměla vliv na hmotně právní vztahy k nemovitostem a nemohla měnit vlastnictví k nim. Správní úřad nicméně nebyl oprávněn přezkoumávat průběh hranice mezi pozemky a určovat vlastnické vztahy, neboť by tím překročil svou evidenční úlohu. Je tomu tak proto, že katastrální úřad v řízení o opravě chyby v katastru činí právní úvahy vycházející z obsahu jím posuzovaných listin, neřeší sporné právní otázky, neboť toto posouzení přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení. Katastrální úřad byl oprávněn a povinen opravit pouze takové údaje katastru, které by byly chybné v důsledku zřejmého omylu, což znamená, že by musel existovat rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin. Není však oprávněn fakticky nalézat právo, tedy posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah či přecházejí na jiné osoby.

36. Předně je nutno s ohledem na procesní obranu žalovaných zmínit, že ač žalovaní 5) a 6) namítali vydržení dle § 1089 a případně mimořádné vydržení dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., soud se mimořádným vydržením v této věci nezabýval, a to s ohledem na postup nastíněný jednak v bodě 11 rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 2. 2017, jednak v rozhodnutí krajského soudu coby soudu odvolacího v této věci, a to zejména s přihlédnutím k žalobnímu petitu, jímž se žalobkyně domáhá určení, že právní předchůdci žalobkyně byli ke dni svého úmrtí vlastníky nemovitosti – tj. v roce 1990 a 1991. Ustanovení § § 135a občanského zákoníku ve znění účinném před novelou č. 509/1991 Sb.) 1669 ve spojení s § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nelze tedy v tomto řízení aplikovat. Mimořádné vydržení, které akcentuje ochranu právní jistoty, tj. poskytuje ochranu faktickému stavu, který je sporný či pochybný, lze uplatnit u nemovitých věcí od 1. 1. 2019. Přitom vylučuje případy, kdy ten, kdo popírá vlastnické právo, prokáže osobě, která se mimořádného vydržení dovolává, nepoctivý úmysl.

37. Vzhledem k tomu, že právní skutečnosti, s nimiž v této věci právní předpisy spojují nabytí vlastnického práva právních předchůdců žalobkyň, měly nastat před 1. 1. 2014, je třeba aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

38. Podle § 129 odst. 1 občanského zákoníku, držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

39. Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

40. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitou věc, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

41. K posuzování právní otázky, zda je držitel v dobré víře, či nikoli, zaujal Nejvyšší soud právní názor již v rozsudku ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – [webová adresa]), podle kterého tuto otázku„ je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka.“ K posuzování dobré víry oprávněného držitele lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, podle kterého„ při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří.“ 42. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu připouští vydržení vlastnického práva k části sousedního pozemku v situaci, ve které se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5962/2017). Rozhodnými pro posouzení objektivní dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku. Okolnosti se ale v tomto případě nebudou vztahovat k tomu, zdali sousední pozemek byl předmětem nabývacího titulu, nýbrž k tomu, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu.

43. Roli při posouzení dobré víry hraje především otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016), otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 496/2004, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2005, č. 3, str. 101), existence listin, které byly v době chopení se držby k dispozici (zejména katastrální mapa, geometrický plán), okolnost, zda nabývaný pozemek je oddělován z původního pozemku, poměr výměry nabytého pozemku k pozemku, resp. pozemkům skutečně drženým (judikatura toleruje podle okolností případu i překročení ve výši až do 50 % výměry nabytého pozemku, výjimečně i více (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2941/2000)), jakož i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě části jeho pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2451/2011).

44. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 30 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by měl za to, že držitel užívá jeho pozemek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2520/2011).

45. Podle ustálené praxe dovolacího soudu s ohledem na absenci právní úpravy vydržení v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném před novelou č. 131/1982 Sb. (tj. do 31. 3. 1983) nebylo možné vlastnické právo vydržet. Po 1. 4. 1983 bylo sice vydržení v právní úpravě obsaženo (srov. § 135a občanského zákoníku ve znění účinném před novelou č. 509/1991 Sb.), ale pozemek nebyl až do 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. K vydržení vlastnického práva k pozemku fyzickými osobami mohlo dojít až od 1. 1. 1992 (srov. § 134 občanského zákoníku). Z textu zákona přitom vyplývá, že vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. 1. 1992 splní podmínky stanovené § 134 občanského zákoníku, přičemž do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v nepřetržité držbě před 1. 1. 1992 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 1999 sp. zn. 22 Cdo 1193/98 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 1999, č. 6, str. 331)).

46. V projednávané věci je nutno zohlednit, že žalovaný 5) [celé jméno žalovaného], se coby dědic svého otce, pana [jméno] [příjmení], který zemřel dne 5. 12. 1974, mohl chopit držby sporné části pozemku po pravomocném ukončení dědického řízení a dosažení věku 18 let, když i jako nezletilý nabyl po svém dědečkovi nemovité věci (srov. nabývací tituly). Při hodnocení toho, zda byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, soud zohlednil i průběh roku 1974, v němž v dubnu proběhlo místní šetření, což nepochybně byla událost, která byla v obci diskutovaná a s ohledem na rozsah nemovitého majetku rodiny, lze předpokládat, že i velmi důležitá. Jelikož v době, kdy probíhalo zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu, žil otec žalovaného, pan [celé jméno žalovaného], lze si stěží představit, že by žalovanému nebyl znám rozsah pozemku parc. [číslo] o výměře 70 m. Nebylo by ale zcela vyloučeno, že by se v důsledku omluvitelného omylu vyvolaného tím, že mu byl předán pozemek v hranicích, v nichž jej užívali jeho právní předchůdci, tj. dědeček a otec, mohl chopit jeho držby jako oprávněný držitel. Judikatura Nejvyššího soudu přitom toleruje překročení ve výši do 50 % výměry nabytého pozemku a v posuzované věci by judikaturou přípustný rozdíl nebyl překročen. Nicméně pokud žil dědeček žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], pan [jméno] [celé jméno žalovaného], který uzavřel v roce 1911 spolu se svou manželkou [jméno] [celé jméno žalované] kupní smlouvu s právními předchůdci žalobkyně, lze důvodně předpokládat, že otec žalovaného 5) v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem býti nemohl. Jelikož pan [jméno] [příjmení] zemřel [datum] a paní [jméno] [příjmení] [datum], nemohlo by ani teoreticky dojít v tomto řízení k započtení vydržecí doby před 1. 1. 1992 tak, jak umožňovala právní úprava.

47. Na základě výše uvedených okolností soud v posuzované věci žalobě vyhověl a určil výrokem I., že právní předchůdci žalobkyně byli oba ke dni své smrti vlastníky části pozemku parc. [číslo] v obci a katastrálním území Řícmanice, nyní odpovídající pozemku parc. [číslo] dle geometrického plánu vyhotovitele, pana [příjmení] [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

48. Jelikož se procesně úspěšná žalobkyně svého práva na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným 1), 2), 3) a 4) výslovně vzdala, rozhodl soud ve výroku II. o tom, že ve vztahu mezi žalobkyní a těmito žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

49. Výrokem III. soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči procesně neúspěšným žalovaným 5) a 6) ve výši 30 400 Kč.

50. Náhrada nákladů řízení žalobkyně se skládá z odměny jejího právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, každý á 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, vyjádření k replice žalovaných 5) a 6) ze dne 25. 6. 2019 (č. l. 70), za účast u jednání soudu dne 10. 7. 2019 a 23. 6. 2021 a vyjádření k výzvě soudu ze dne 7. 11. 2019 (č. l. 87); dále z paušální náhrady hotových výdajů 6 × 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 000 Kč (č. l. 47). Celkem tedy byla žalobkyni na náhradě nákladů přiznána částka 30 400 Kč. Ta to částka nebyla navýšena dle § 137 odst. 3 o. s. ř., jelikož právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

51. Výrokem IV. soud přiznal ustanovené zástupkyni žalované 1) odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové částce 12 342 Kč z tarifní hodnoty předmětu řízení ve smyslu § 7, § 9 odst. 4 advokátního tarifu, neboť zástupkyně žalované 1) učinila ve věci 3 úkony právní služby, každý á 3 100 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření ve věci samé ze dne 22. 4. 2021 (č. l. 159) a účast u jednání dne 23. 6. 2021 kratší 2 hodin). Dále ustanovené zástupkyni náleží 3 náhrady hotových výdajů ke každému z úkonů právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Odměna byla zvýšena o příslušnou částku DPH, neboť ustanovená zástupkyně žalované 1) je jejím plátcem.

52. O výroku V. ohledně nákladů státu spočívajících v odměně ustanovené advokátky rozhodl soud v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. Odměna ustanoveného advokáta vzniká jako náklad řízení v souvislosti se zajištěním práva účastníka na spravedlivý proces, a to prostřednictvím zastoupení účastníka práva znalou osobou. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., lze státu jím zaplacenou odměnu ustanovenému advokátu přiznat jen v rámci náhrady nákladů řízení mezi účastníky, a to jen tehdy, pokud byla účastníku zastoupenému ustanoveným advokátem náhrada nákladů řízení přisouzena vůči neúspěšné protistraně. Jinak řečeno, podmínkou, aby soud státu přiznal náhradu nákladů ve výši odměny zaplacené ustanovenému advokátu, je, aby účastník zastoupený ustanoveným advokátem ve sporu zcela nebo v převážné míře uspěl. S ohledem na výsledek sporu v posuzované věci nemá stát právo na náhradu nákladů vynaložených na odměně ustanovené advokátky a tyto náklady nese stát ze svého v plné výši.

53. Lhůta k plnění byla žalovaným 5) a 6) stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení