5 C 148/2025 - 100

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená obecnou zmocněnkyní [Jméno zmočněnkyně] bytem [Adresa zmočněnkyně] o 92.129,61 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, částky [částka], úroku ve výši 64,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], domáhal vůči žalované zaplacení částky ve výši [částka] včetně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a dále částky [částka], včetně úroku ve výši 64,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši [částka], vyplacený žalované na účet uvedený ve smlouvě dne [datum], přičemž žalovaná se zavázala žalobci uhradit poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 64,85 % p. a., a to v 36 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že žalovaná splátky řádně a včas nesplácela, byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni [datum], přičemž před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Žalovaná zaplatila žalobci před zesplatněním celkem částku ve výši [částka], ke dni zesplatnění činila dlužná nová jistina (dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirůstající ke dni zesplatnění k jistině) celkem [částka]. Žalovaná uhradila žalobci na tuto novou jistinu do dne podání žaloby celkem částku ve výši [částka]. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, zaslanou jí právním zástupcem žalobce.

3. Žalovaná ve svém vyjádření z [datum], soudu doručeném [datum], uvedla, že nárok uplatněný v žalobě uznává a současně požádala, vzhledem ke své ekonomické situaci, o umožnění splátkového kalendáře se splátkami ve výši [částka] měsíčně.

4. Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím ve věci dle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání postupem dle § 115a o. s. ř. Soud proto ve věci nařídil jednání na [datum].

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

6. Z předsmluvního formuláře ze dne [datum], z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] k tomuto návrhu / smlouvě ze dne [datum], ze základní informace o klientovi ze dne [datum], z důkazu o odeslání [částka] ze dne [datum], ze zaslané SMS (informace o vyplacení) ze dne [datum], z důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) ze dne [datum], z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru shora ze dne [datum] a ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru shora ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet, spolu s úrokem ve výši 64,84 % ročně, a to v 36 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], tedy celkem se zavázala uhradit částku ve výši [částka].

7. Ze smlouvy o úvěru shora, z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] a z karty klienta ke smlouvě o úvěru shora bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] převedl částku ve výši [částka] na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru shora, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo uzavřené smlouvy o úvěru.

8. Z žalobního návrhu a z karty klienta shora soud zjistil, že žalovaná zaplatila na předmětnou smlouvu žalobci celkem částku ve výši [částka].

9. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce žalovanou vyzval k okamžité úhradě dlužných splátek.

10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce prohlásil dlužné dosud neuhrazené částky za splatné ke dni [datum] a že žalobce žalovanou vyzval k okamžité úhradě dluhu.

11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího archu pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne [datum] žalované odeslal.

12. Z vyjádření žalobce, uvedeného v žalobě, soud zjistil, že žalobce posuzoval schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení.

13. V obsáhlé odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalované a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalované, a aby označil a soudu doložil veškeré důkazy, kterými úvěruschopnost žalované ověřil, žalobce soudu sdělil, že posuzoval schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí [částka], celkové měsíční náklady žalované činí [částka] a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí [částka]. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích NRKI a SOLUS. Na základě takto zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a že zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník, jednající se žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalobce soudu předložil formulář hodnocení klienta, kopii občanského průkazu žalované (z níž bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalované), výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) s provedeným skóringem žalované, výpis z registru SOLUS (z nějž bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti) a výpis z bankovního účtu (dokládající, že žalovaná je majitelkou účtu, na který měl být úvěr vyplacen). V hodnocení klienta shora žalobce provedl analýzu bonity žalované. K výdajové stránce uvedl, že k jejímu určení zcela postačuje údaj o výši životního minima ve výši [částka] (jako částky k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, kromě splátek úvěrů a nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají). Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. V případě nákladů na bydlení žalobce vycházel z údajů, sdělených mu žalovanou, která uvedla, že její náklady na bydlení činí [částka] (nájemné + inkaso). Žalobce přitom vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě (§ 6 o. z.). Dále uvedl, že „oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovanou a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovanou není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaná uvedla, že její měsíční náklady na bydlení činí částku [částka], je třeba z takové částky vycházet. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalované souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaná uvedla částku ve výši [částka].“ Žalovaná dále neuvedla žádnou osobu, k níž by měla vyživovací povinnost, v době uzavření úvěrové smlouvy se žalobcem měla uzavřenu další souběžnou úvěrovou smlouvu, jejíž měsíční splátka činila [částka]. K ostatním výdajům žalované nemá žalobce žádné doklady.

14. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru shora ze dne [datum] bylo zjištěno, že pravidelným čistým měsíčním příjmem žalované je příjem ze zaměstnání a z invalidního důchodu ve výši [částka], její ostatní příjmy (výživné, soc. dávky apod.) činí [částka], její příjmy celkem tedy činí [částka]. Výdaje žalované jsou tvořeny jejími osobními výdaji (životní minimum) ve výši [částka], splátkami u žalobce ve výši [částka] a výdaji na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši [částka], tedy celkem výdaje ve výši [částka]. Jiné výdaje, včetně ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby apod.) a splátek (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) mimo žalobce, nejsou v hodnocení uvedeny, resp. činí [částka], rezerva činí [částka] (vzhledem matematickému výpočtu níže se jedná o zřejmou chybu, správně má být [částka], tato skutečnost je navíc soudu známa z úřední činnosti), volné zdroje (příjmy mínus výdaje) činí [částka]. Žalovaná je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od [datum] u [právnická osoba], [adresa], výpovědní lhůta neběží. Žalovaná je vdaná, ve společné domácnosti s manželem nežije, forma bydlení: vlastní.

15. Ze dvou potvrzení o platbě na účet [právnická osoba]. vedený na jméno [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že na tento účet byly připsány platby z protiúčtu [Anonymizováno]. dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka].

16. Z výplatního listu na jméno žalované od plátce [adresa] bylo zjištěno, že čistá mzda žalované činila za období 4.2021 částku ve výši [částka].

17. Z potvrzení o platbě na účet [právnická osoba]. vedený na jméno žalované ze dne [datum] soud zjistil, že na tento účet byla připsána platba z protiúčtu ČSSZ dne [datum] ve výši [částka] s popisem důchod invalidní 1. stupně od [datum] do [datum] pro [jméno FO].

18. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalované ze dne [datum] soud zjistil, že na jméno žalované zde byla uvedena hodnota CBS skóre ve výši 245. Platí, že čím vyšší je skóre, tím je platební morálka v registru NRKI/BRKI lepší, resp. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení. Hodnotě CBS skóre žalované při vývoji interní Score Card odpovídá zařazení do nejnižší kategorie I. 166–315 (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).

19. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne [datum] soud zjistil, že zde na jméno žalované není uveden žádný záznam.

20. Z kopií občanského a řidičského průkazu žalované soud zjistil, že tyto byly v době žádosti o úvěr platné a osobní údaje žalované v nich uvedené souhlasí s údaji uvedenými ve smlouvě o úvěru.

21. Z ostatních soudem provedených důkazů nebyly zjištěny žádné jiné rozhodné skutečnosti, jež by měly vliv na rozhodnutí ve věci.

22. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobcovy nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

24. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

25. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (§ 2048 o. z.).

26. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věta první o. z.).

27. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

28. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

30. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

33. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

34. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

35. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

36. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

37. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

38. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

39. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, které tuto skutečnost vůbec neosvědčují (platnost občanského a řidičského průkazu předložených žalovanou), nebo jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS). Dále soud dospěl k závěru, že v případě posouzení výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalované žalobce ve svém vyjádření ke způsobu jím provedeného ověření úvěruschopnosti žalované uvádí závěry, které z údajů v této listině obsažených nevyplývají, nebo jsou s nimi i v rozporu (žalovaná v rámci přiděleného CBS skóre získala nejhorší možné hodnocení, byla označena za rizikovou, s predikcí výrazného limitování co do výše vyplácené částky nebo přímo zamítnutí požadovaného úvěru). Tato skutečnost nebyla žalobcem nijak reflektována, ani v hodnocení klienta, ani v doplnění žaloby ze dne [datum]. Tvrzení žalobce, vyplývající i z údajů uvedených v hodnocení klienta, že žalovaná neměla v době uzavření úvěrové smlouvy s jinou společností odlišnou od žalobce uzavřenu žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, není výpisem z NRKI nijak potvrzeno, ani vyvráceno, i když lustrace v registru NRKI zjištění těchto informací umožňuje. Stejně tak nebylo žalobcem nijak zdůvodněno proč, resp. na základě jakých skutečností žalovaná získala tak nízké skóre CBS. Tento údaj tak má z pohledu soudu sníženou vypovídací hodnotu a je nepřezkoumatelný, byť, jak je již uvedeno výše, i jako takový je sám o sobě v rozporu s provedeným vyhodnocením úvěruschopnosti žalované, a toto tak činí z pohledu soudu nedůvěryhodným, resp. pro forma a účelově tvrzeným. Dále se validita výsledků vyhodnocení schopnosti žalované splácet úvěr soudu jeví jako velmi sporná z důvodu, že vychází mimo jiné z tvrzení žalované o výši jejích příjmů, sice doloženého a ověřeného předloženou výplatní páskou a výpisy z bankovních účtů, aniž by však ze strany žalobce byla komentována značná rozkolísanost výše těchto příjmů, resp. byl odůvodněn nesoulad mezi výší pravidelného čistého měsíčního příjmu žalované, uvedeného v hodnocení klienta – [částka], resp. celkového příjmu (po připočtení ostatních příjmů) ve výši [částka], s výší tohoto příjmu vyplývajícího z předložených dokladů shora, tedy částek ve výši [částka] ([částka] + [částka] v období [Anonymizováno]), [částka] (v období [Anonymizováno]) a [částka] (v období [Anonymizováno]), a dále též skutečnost, že část těchto příjmů nebyla vyplácena na účet žalované. Zejména se však dle názoru soudu jedná o naprosto nedostatečné prověření výše výdajů žalované. V otázce výdajové se tak soudu kromě výše zmíněného (chybějící reflexe vyhodnocení úvěrové smlouvy žalované dle výstupu z NRKI), jeví jako zásadní absence údajů o výdajích žalované, resp. jejich doložení a ověření. V hodnocení klienta uvedený a žalobcem posuzovaný údaj o výdajích žalované ve výši [částka] (životní minimum) je dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporný až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť je naprosto nepřezkoumatelný. S argumentací žalobce, že tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele, se soud neztotožňuje. Touto logikou by vlastně v procesu posuzování a ověřování schopnosti žadatele splácet poptávaný úvěr k žádnému ověřování nemuselo docházet, neboť by vždy stačil prostý matematický úkon odpočtu životního minima od zjištěných příjmů žadatele, a zákonodárce by tento postup jako dostačující jistě postuloval v příslušném právním předpisu. Že tomu tak není svědčí dle soudu o tom, že tento postup nelze uznat obecně za postačující. V případě nákladů na bydlení žalobce vycházel pouze z údajů, sdělených mu žalovanou, která uvedla, že její náklady na bydlení (nájemné + inkaso) činí [částka]. Že je tento údaj nepřezkoumatelný je zřejmě jasné i žalobci, který ve svém vyjádření sice sám uvádí, že je třeba případně zkoumat, zda částka uvedená žalovanou není nepřiměřeně nízká poměrům, žádné své zkoumání v této otázce však následně nedokládá ani netvrdí. Ze skutečnosti, že žalobce nemá k dispozici žádný doklad o nákladech žalované souvisejících s bydlením, ve spojení s faktem, že žalovaná jako své výdaje na bydlení uvedla částku [částka], dle názoru soudu nevyplývá žalobcem tvrzený závěr, že je třeba z takové částky vycházet, nýbrž závěr, že si měl žalobce v procesu zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalované nějaký takový doklad (např. o výši nájemného, resp. o jiných nákladech žalované souvisejících s bydlením), obstarat (např. vyžádat od žalované). Žalobcova argumentace, že vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, se soudu jeví podobně alibistická a účelová jako u částky životního minima výše (a domyšleno ad absurdum by nebylo potřeba dokládat, ověřovat a posuzovat vůbec nic – pomineme-li poctivý omyl – protože všichni přece jednají poctivě). Navíc zákon o spotřebitelském úvěru vzhledem k dikci ustanovení § 86 z této premisy zjevně nevychází, když povinnost zkoumat a posoudit žadatelovu úvěruschopnost poskytovateli úvěru explicitně ukládá. Dále žalobcovo tvrzení, že oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou, se soudu jeví rovněž jako účelové, neboť jednak toto lze, resp. tak právní předpisy činí (normativní náklady na bydlení), přičemž dle názoru soudu sice výpovědní hodnota takto stanovených nákladů by byla obdobná jako u částky životního minima shora, a tedy v tomto případě se soud s tímto žalobcovým tvrzením ztotožňuje, avšak tento rozporný přístup žalobce k validitě podkladů pro posuzování úvěruschopnosti svědčí spíš než o účelnosti o účelovosti jeho přístupu k procesu posuzování schopnosti žadatele o úvěr tento splácet. V případě výdajů na bydlení shora je tak dle názoru soudu patrný pro forma přístup žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalované. Tento údaj je naprosto nepřezkoumatelný, neboť je uveden bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z hodnocení klienta nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajů žalované. Navíc se soudu i přes svou nepřezkoumatelnost výše těchto výdajů (i těch neuvedených, resp. uvedených ve výši [částka]) jeví jako očividně podhodnocená a nereálná, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci – vlastní bydlení a náklady s tím spojené) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu, nejen v oblastech demonstrativně uvedených shora, žádné další, resp. vyšší ostatní výdaje, než v hodnocení klienta uvedené a kvantifikované (strava, ošacení, doprava, záliby). Dále rovněž skutečnost, že žalovaná v době žádosti o předmětný úvěr u žalobce stále čerpala dřívější dosud nesplacený úvěr, jak vyplývá z hodnocení klienta, s poměrně vysokou měsíční splátkou, dle názoru soudu rozhodně nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného nově poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Shrnuto, dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v otázce výdajů žalované dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

40. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku [částka] a že žalovaná na poskytnutou částku uhradila [částka]. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou a žalobci vzhledem k výši vzájemně poskytnutých plnění shora právo na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení nevzniklo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a žalované žádné náklady nevznikly, resp. jejich náhradu nežádala.