5 C 16/2022-121

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] tč. [stát. instituce] o zaplacení 29 780 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 840 Kč ve lhůtě 24měsíců od okamžiku pracovního zařazení žalovaného ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou, a zároveň po splnění vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilému: [celé jméno žalovaného], [datum narození] a úhradě nákladů výkonu trestu odnětí svobody.

II. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 940 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 29 780 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, zaplacení pohledávky ve výši 5 133,75 Kč a úroku ve výši 59,89 % p. a. z částky 24 176,02 Kč od 24. 7. 2021 do 16. 8. 2021 ve výši 929,76 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 24 176,02 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 7. 2021 dosáhne částky 65 188 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 25. 1. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 29 780 Kč se specifikovaným příslušenstvím, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 29 780 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, úhrady pohledávky ve výši 5 133,75 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 24. 7. 2021 do 16. 8. 2021 v roční nominální úrokové sazbě 59,89 % p. a. z částky 24 176,02 Kč, dále od 91. dne prodlení, tj. od 17. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8, 25 % p. a. z částky 24 176,02 Kč, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne za dobu od 24. 7. 2021 částky 65 188 Kč.

2. Částka 29 780 Kč představuje dle tvrzení žalobkyně aktuální dlužnou novou jistinu úvěru, odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 24 176,02 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 573,39 Kč s příslušenstvím. Dále se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, a smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 27 749,41 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, počínaje dnem 24. 7. 2021 do zaplacení, tj. úhrady částky 5 133,75 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 24. 7. 2021 do zaplacení v roční nominální úrokové sazbě 59,89 % p. a., od 91. dne prodlení, tj. od 17. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8, 25 % p. a., maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne za dobu od 24. 7. 2021 částky 65 188 Kč.

3. Žalobkyně tvrdila, že dne 5. 1. 2021 byla mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným klientem uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl vyplacen žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr 25 000 Kč dne 5. 1. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře v 36měsíčních splátkách ve výši 1 720 Kč, splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce, počínaje 02/2021. Splátkový kalendář tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru, součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroků za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 211 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím e-mailové komunikace, oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na e-mailovou adresu ve smlouvě uvedenou.

4. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z dalších zdrojů (dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné, rovněž úvěrová historie žadatele byla ověřena v databázích SOLUS, NRKI. Žalovaný v době podání žádosti o úvěr nebyl evidována v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Věřitel zjišťoval řádně úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.

5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění byly žalovaným uhrazeny pouze tyto částky: 5. 3. 2021 částka 1 720 Kč, 31. 3. 2021 částka 1 720 Kč, 20. 4. 2021 8 603 Kč, 20. 4. 2021 1 720 Kč, 21. 4. 2021 - 100 Kč, 21. 4. 2021 – 8 503 Kč a 21. 4. 2021 100 Kč, tedy částka 5 160 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, tj. 2x 499 Kč za každou splátku a dle bodu 6.2 smlouvy pak právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč, tj. 2x20 0 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru, a to dle bodu 6.3 smlouvy k datu 22. 7. 2021, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů u splátky č. 4 splatné 18. 5. 2021. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 27 749,41 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat v případě prodlení žalovaného s hrazením nové jistiny úvěru úhradu úroku z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6 smluvních ujednání dále platí, že nezaplatí-li žalovaný po zesplatnění úvěru žalobkyni částku odpovídající nové jistině úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v posuzované věci od 24. 7. 2021 do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2 smlouvy platí, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru do doby skutečného vrácení jistiny úvěru, tedy i po zesplatnění úvěru, i poté nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru.

6. Po zesplatnění úvěru nebylo žalobkyni uhrazeno žalovaným ničeho, žalovaný dlužnou částku v žalobě specifikovanou neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.

7. Soud z provedeného dokazování učinil tato skutková zjištění:

8. Z návrhu na uzavření smlouvy/ smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s obchodními podmínkami věřitele, předsmluvním formulářem, dokumentem nazvaným„ Podpis na dálku“, hodnocením klienta, prohlášením klienta, oznámením o schválení úvěru a Přílohou č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] – pojištění schopnosti splácet, soud vzal za prokázané, že účastníci – žalobkyně coby poskytovatel úvěru zastoupená zprostředkovatelem [jméno] [příjmení] a žalovaný coby dlužník uzavřeli dne 5. 1. 2021 smlouvu o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., dále dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně se pro případ akceptace nabídky zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč na účet specifikovaný ve smlouvě - č. ú. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku 25 000 Kč a zaplatit žalobkyni celkem 54 324 Kč v 36měsíčních splátkách ve výši 1 720 Kč, splatných nejpozději 18. dne každého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 59,88 % p. a., byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů RPSN ve smlouvě uvedená činila 79,38 % Smlouva byla poskytovatelem podepsána 5. 1. 2021 v 13:26:36, shodného data i klientem jedinečným kódem [číslo] v 12:15:

32. Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru [číslo] obsahuje žádost klienta, aby smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, postupem dle bodu 1 části B) smlouvy ve znění dodatku. Kontraktační proces uzavření smlouvy a podmínky čerpání úvěru tak nahradily bod 1 části B smlouvy o úvěru. Žalovaný způsobem uvedeným potvrdil, že se seznámil s dokumenty poskytovatelem úvěru předloženými, potvrdil pravdivost a správnost jím poskytnutých údajů, jakož i způsob a závaznost doručování dokumentů na e-mailovou adresu klienta. Oznámení o schválení úvěru z 6. 1. 2021, včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo žalovanému zasíláno na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě, splátky měly být hrazeny v období od 18. 2. 2021 do 18. 1. 2024 vždy ve výši 1 720 Kč, v celkové výši splátky byla splátka jistiny, splátka úroku a úhrada za pojištění 211 Kč Smlouva prokazuje rovněž konkrétní tvrzení věřitele o sjednání smluvních pokut pro případ prodlení žalovaného, jakož i oprávnění žalobkyně prohlásit doposud neuhrazenou jistinu úvěru za splatnou, včetně příslušenství, pokud žalovaný neplní povinnosti vyplývající ze smlouvy.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] mělo být prokázáno, že z tohoto účtu byla dne 5. 1. 2021 na účet č. [bankovní účet] odepsána částka 25 000 Kč.

10. Z Karty klienta se jménem žalovaného, s uvedením čísla smlouvy [číslo] vyplývá, že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, uhradil od 18. 2. 2021 do 18. 4. 2021 toliko částku 5 160 Kč, 3x 1 720 Kč dne 5.3.2021, 31. 3. 2021 a 20. 4. 2021.

11. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI (č.l. 38) se jménem žalovaného soud zjistil, že u CBS scóre je uvedeno skóre 391, kategorie II – menší riziko, lepší segment klientů, bez příznaku. V registru SOLUS nebyl u jména žalovaného uveden žádný záznam.

12. Z částečných přehledů transakcí na účtu č. [bankovní účet] - ohledně výše pracovního příjmu žalovaného coby zaměstnance soud vzal za prokázané, že od [právnická osoba], s.r.o., byla na účet žalovaného zasílána mzda, čistá měsíční mzda žalovaného se pohybovala ve výši od 20 289 Kč do 33 576 Kč za 09/ 2020 2020. Soud tudíž neměl k dispozici informace o pravidelných měsíčních výdajích a platbách žalovaného, výpis z účtu žalovaného za uvedená období nebyl soudu předložen.

13. Z Hodnocení klienta – žalovaného – ze dne 5. 1. 2021 (č. l. 23) soud zjistil, že zde byl uveden příjem žalovaného, a to čistý měsíční příjem v průměrné výši 30 900 Kč ze zaměstnání, ostatní příjmy 0 Kč, životní minimum žalovaného ve výši 3 860 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 5 052 Kč, 1 dítě v domácnosti 2 770 Kč, ostatní výdaje 500 Kč, splátky [právnická osoba] 0 Kč, splátky jiné 1 000 Kč, celkové příjmy 30 900 Kč, celkové výdaje 13 182 Kč, rezerva 16 718 Kč, volné zdroje byly uvedeny ve výši 16 718 Kč. Z tohoto hodnocení klienta soud vzal rovněž za prokázané, že žalovaný je svobodný, má maturitu, žije u rodičů, že stvrdil svým podpisem, že poskytl úplné a pravdivé informace, které je připraven v případě potřeby vysvětlit či doplnit. Zprostředkovatel neuvedl, zda doporučuje či nikoliv poskytnutí úvěru.

14. Přípisy žalobkyně z 18. 6. 2021 a 19. 7. 2021 bylo prokázáno, že dne 18. 6. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení splátek č. 4 a č. 5, splatných 18. 5. a 18. 6. 2021, přípisem z 19. 7. 2021 vyzval žalobkyně žalovaného k úhradě splátek č. 4, č. 5 a č. 6 splatných 18. 5., 18. 6. a 18. 7. 2021 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

15. Přípisem z 22. 7. 2021 odeslaným žalovanému doporučeně věřitel prokazoval, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty, k náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka a k úhradě za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr, v celkové výši 29 780 Kč. Věřitel specifikoval dlužnou původní jistinu úvěru ve výši 24 176,02 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 573,39 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů souvisejících s prodlením dlužníka ve výši 400 Kč a pojištění ve výši 633 Kč. Konstatoval, že dlužník se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru u smlouvy [číslo] v prodlení delším 65 dnů, čímž došlo k okamžitému zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Věřitel zesplatnil pohledávku z předmětné smlouvy, konstatoval trvající prodlení žalovaného s úhradou splátek, opakované porušování smluvních podmínek a oprávnění vyplývající ze smlouvy k zesplatnění zbývající neuhrazené jistiny, nárok na zaplacení smluvní pokuty, dlužníka upozornil na možnost soudního vymáhání, neuhradí-li dlužnou částku do 10 dnů od data odeslání oznámení.

16. Předžalobní výzva ze dne 3. 1. 2022 byla žalovanému zaslána, jak vyplývá z potvrzeného podacího archu, téhož dne, žalovaný byl vyzván k úhradě závazků ze smlouvy [číslo] ve výši 29 780 Kč s příslušenstvím ve výzvě specifikovaným, do 15 dnů od data odeslání výzvy. Byl rovněž upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Výzva byla žalovanému doručována na korespondenční adresu ve smlouvě uvedenou, a to [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce]. Z úřední činnosti je však soudu známo, že v této době byl žalovaný již omezen na svobodě.

17. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy s žalobkyní a čerpání úvěru u žalobkyně v rámci videokonferenčního hovoru dne 19. 6. 2023. Potvrdil, že účet, na který byla žalobkyní zaslána částka 25 000 kč dne 5. 1. 2021, je jeho účtem. Sdělil zároveň, že čerpal vícero úvěrů u jiných subjektů, avšak jediný úvěr u žalobkyně na základě smlouvy o úvěru, nezná výši částky, která byla splacena. V současné době je ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou, není pracovně zařazen, ač o přidělení práce žádal.

18. Z listin předložených žalobcem soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

19. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 5. 1. 2021 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výňatek z účtu žalovaného s došlou mzdou žalovaného za 3 měsíce roku 2020, tedy informace o výši mzdy žalovaného pohybující se v rozmezí od 20 289 Kč do 33 576 Kč. Z formuláře s poskytnutými údaji ze strany klienta vyplynul jeho pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 30 900 Kč ze zaměstnání, uvedené výdaje ve výši 13 182 Kč měsíčně, výdaje za bydlení ve výši 5 052 Kč měsíčně, bydlení realizované u rodičů, splátky úvěru ve výši 1 000 Kč, vzdělání – maturita. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného z databáze NRKI žalobkyně zjistila, že CBS scóre je na škále od 316 do 415 ve výši 391, bez příznaku. Žalovanému byla žalobkyní vyplacena na jeho účet finanční hotovost ve výši 25 000 Kč, jak žalovaný potvrdil soudu, na jím sdělený účet, jehož je majitelem a disponentem. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s celkovými náklady, obchodním úrokem – pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 59,88 % p. a., v celkové výši 54 324 Kč v 36měsíčních splátkách ve výši 1 720 Kč, výše roční procentní sazby nákladů na úvěr činila 79,38 %. Žalobkyně v důsledku opakovaného prodlení žalovaného úvěr zesplatnila, neboť žalovaný přes opakované výzvy k úhradě neuhradil žalobkyni splátky č. 4, 5 a 6, žalovaný uhradil toliko částku 5 160 Kč. Úvěr byl žalobkyní zesplatněn k 22. 7. 2021 v důsledku prodlení žalovaného přesahující 65 dnů, věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 29 780 Kč, kterou měl žalovaný uhradit do 10 dnů od data odeslání. Tato částka odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 24 176,02 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 573,39 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, nákladům věřiteli vzniklým v důsledku prodlení ve výši 400 Kč a úhradě pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 633 Kč. Před žalobní výzvou právního zástupce věřitele byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužných částek, byl rovněž upozorněn na možnost vymáhání soudní cestou.

20. Na zjištěné skutečnosti soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

26. Podle § 84 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. (2) Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. V posuzované věci bylo po podřazení zjištěného skutkového stavu pod uvedená zákonná ustanovení prokázáno, že žalobkyně měla vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Přitom soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Zásadní závěry k této problematice zmínil rovněž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

33. Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

34. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Odborná péče poskytovatele úvěru přitom zahrnuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní veškeré povinnosti stanovené zákonem, jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu spotřebitele.

35. Pokud by soud nezkoumal (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru řádně prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

36. Taktéž vzal soud při rozhodování i další, nyní již četnou judikaturu Ústavního soudu, a to např. sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost, jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015–39.

37. Ústavní soud považoval výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, za konvenující interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C –449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné, čímž má být zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

38. Jestliže zákonodárce v § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spojil neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnutého v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá tohoto zákona s námitkou vznesenou spotřebitelem v 3-leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, pak soud s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18 (http:curia.europa.eu) toto ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se závěry Ústavního soudu ve věcech např. sp. zn. Pl. ÚS 12/08 a Pl. ÚS 1/10 pro rozpor s právem Evropské unie, konkrétně čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, neaplikoval. Soud proto z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, přičemž z porušení této povinnosti vyvodil důsledky a sankce splňující požadavky čl.

23. Námitku, že mu tento postup nepřísluší, by soud nemohl shledat relevantní.

39. Rovněž tak např. podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. Smyslem povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti, nedostatečných zkušeností, jakož i z osobních morálně volních vlastností a životních a sociálních poměrů žadatele – spotřebitele, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jeho osobní a rodinnou situaci, narušit jejich sociální vztahy.

40. Byť tedy zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel a jakkoliv toto ustanovení ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli úplné a pravdivé údaje, tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Úvěr přitom má být poskytnut pouze v případě, že věřitel nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky při zohlednění jeho pravidelných výdajů a porovnání výdajové a příjmové stránky spotřebitele.

41. V nyní posuzované věci bylo žalobkyní tvrzeno a prokazováno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a to řádně a dostatečně. Z předložených listin nicméně tato skutečnost nevyplývá. Z formuláře vyplněného na základě poskytnutých údajů i s přihlédnutím k výši zapůjčené částky – 25 000 Kč a částky, k jejíž úhradě se žalovaný zavázal – 54 324 Kč je zřejmé, že výdaje žalovaného posoudil věřitel způsobem zcela formálním vzhledem k neúplným výpisům z účtu žalovaného za 3měsíční období, které byly soudu předloženy, v nichž byl uveden pouze příjem z pracovního poměru žalovaného, nebyly tudíž zohledněny jeho celkové měsíční výdaje. Nadto žalobkyně byla informována, že se nejedná o jedinou smlouvu o úvěru, která měla být žalovaným uzavřena. Úvěrující rovněž nezkoumal řádně ani výši nákladů na bydlení žalovaného údajně u rodičů či jiné běžné výdaje žalovaného na např. dopravu, ošacení, stravu, výdaje hrazené mobilnímu operátorovi, skutečné výdaje na nezletilé dítě..., vycházel toliko z životního minima klienta ve výši 3 860 Kč, výše ostatních výdajů 500 Kč a výdajů na dítě ve výši 2 770 Kč. Přitom zprostředkovatel úvěru výslovně uzavření úvěrové smlouvy s klientem nedoporučil. Již tyto údaje byly dle soudu způsobilé vyvolat pochybnosti žalobkyně o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, nebyla-li žalobkyně vedena při poskytnutí úvěru jinými úmysly, které zmiňuje ve své judikatuře Ústavní soud.

42. Žalobkyně ani po předložení částečných výpisů z účtu žalovaného neshledala nezbytným, aby informace ze strany žalovaného byly dotvrzeny pomocí dalších údajů, a přesto byla připraven úvěr ve výši 25 000 Kč žalovanému poskytnout. Neověření uváděných výdajů či kalkulace pouze s výší životního minima, předložené částečné výpisy z účtu, to vše ve svém souhrnu implikuje účelovost jednání ze strany žalobkyně, a to snahu uvést v hodnocení pouze ty údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by byla patrná snaha o zjištění a skutečné posouzení reálné životní situace klienta. Postupem věřitele v posuzované věci tak není dostatečně a ani řádně splněna povinnost prověřit úvěruschopnost klienta ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše volných zdrojů by se při řádném zkoumání s náležitými podklady, a to zejména s výpisem z účtu za delší časové období zahrnující skutečné výdaje žalovaného, a několika dalšími úvěry, které žalovaný u jednání soudu připustil, nepochybně snížila.

43. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že byla-li předmětná smlouva o úvěru uzavřená pomocí prostředků komunikace na dálku, jak tvrdila a dokládala žalobkyně, je tato smlouva smlouvou absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Pokud žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobkyni jako ochuzené vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

44. Byť by soud neměl za prokázané poskytnutí finančních prostředků z předloženého otisku dat, žalovaný převzetí finančních prostředků potvrdil a soud tudíž mohl vycházet ze shodných tvrzení účastníků, a má tak za prokázané, že žalobkyně splnila základní povinnost ze smlouvy vyplývající, a to poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil žalobkyni toliko částku 5 160 Kč, přičemž tuto výši žalovaný nerozporoval.

45. Plnění poskytnuté z neplatné smlouvy je nutno mezi účastníky vypořádat. Jelikož žalovaný převzal bezhotovostně převodem na účet od žalobkyně částku 25 000 Kč a uhradil pouze částku 5 160 Kč, mohl soud uložit žalovanému výrokem I. toliko povinnost doplatit žalobkyni rozdíl ve výši 19 840 Kč, neboť v této výši se žalovaný obohatil, když přijal plnění, aniž by k tomu existoval právní důvod. Žalobkyně tak má s ohledem na závěry o neplatnosti smlouvy nárok na úhradu částky ve výši stanovené výrokem I., jelikož má podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na vrácení toho, co plnila.

46. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplacení dlužné částku ve splátkách. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tvrdil a své možnosti prokazoval, doložil.

47. Žalovaný tvrdil, že je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody bez pracovního zařazení. Tyto skutečnosti soud ověřil z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2022, č. j. 50 T 5/2022-1213, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2023, č.j. 3 To 113/2022-1298. Odvoláním napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2022, č.j. 50 T 5/2022-1213, byl [celé jméno žalovaného] uznán vinným přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i), písm. j) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 23 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, bylo mu rovněž uloženo ochranné léčení proti toxikomanické v ústavní formě. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci byl odvoláním napadený rozsudek z podnětu státního zástupce a obžalovaného částečně zrušen v částech specifikovaných a žalovaný byl odsouzen k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 26 let, pro výkon trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

48. Vězeňská služba České republiky, [stát. instituce], k dotazu soudu sdělila 27. 6. 2023, že odsouzený [celé jméno žalovaného] nebyl a není od svého nástupu do výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen, byť dne 26. 5. 2023 zažádal o práci, avšak z bezpečnostních důvodů jeho pracovní zařazení nebylo doporučeno.

49. Za této situace soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť by stanovené splátky nebyly po dobu výkonu trestu odnětí svobody, který byl žalovanému uložen v trvání 26 let, přiměřené jeho možnostem, není-li žalovaný pracovně zařazen a nemá-li žádný příjem. Za situace, kdy žalovaný tvrdil a následně prokázal, že jeho možnosti mu neumožňují splácet jistinu úvěru v konkrétní výši splátek, a nebylo ani zjištěno, že v možnostech žalovaného je splatit žalobkyni dlužnou částku jednorázovou úhradou, rozhodl soud o lhůtě splatnosti ve výroku I. uvedené tak, aby v případě naplnění podmínek výroku, bylo umožněno žalobkyni vést exekuci či podat návrh na výkon rozhodnutí. Jinými slovy soud k vrácení dlužné částky ve výši 19 840 Kč určil žalovanému lhůtu přiměřenou jeho současným možnostem.

50. Výrokem II. soud ve zbývající části uplatněného nároku žalobu vzhledem k právním závěrům výše uvedeným zamítl.

51. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalovaného); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku.

52. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud s ohledem na výsledek řízení rozhodl výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníku náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení