5 C 161/2022 - 90

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 470 125,15 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 408.217,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 408.217,38 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16.065,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 61.907,77 Kč, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 460.275,15 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 52.057,77 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 48.307,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8.006,03 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41.981,49 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta v [Anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem, doručeným soudu dne 8. 4. 2022, doplněným podáním ze dne 13. 9. 2024, doručeným soudu téhož dne, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 470.125,15 Kč, s úrokem 9,9 % ročně z částky 460.275,15 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 460.275,15 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 48.307,43 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24.071,90 Kč. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 27. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě poskytl žalovanému účelový úvěr, a to dne 28. 2. 2020 bezhotovostním převodem finančních prostředků na účty uvedené ve smlouvě v celkové výši 500.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku formou 96 pravidelných měsíčních splátek ve výši 7.613 Kč, splatných vždy k 20. kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, a proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil, o čemž žalovaného informoval dopisem Výzva k okamžitému splacení dluhu, zaslaným žalovanému dne 14. 7. 2021, v němž mu stanovil lhůtu k úhradě dluhu do 1. 9. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, proto byl k úhradě dlužné částky vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou k plnění zaslanou mu dne 12. 10. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Žalovaný ani žalobce se nevyjádřili k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 2. 2020, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, žalovaným vlastnoručně podepsané, soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut účelový spotřebitelský úvěr s pevnou, předem stanovenou dobou splatnosti a předem stanovenou výší jednotlivých splátek v celkové výši 500.000 Kč, s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 9,9 % ročně, se způsobem čerpání převodem účelové části úvěru ve výši 198.000 Kč, určené ke splacení konsolidovaného dluhu, na k tomu určený ve smlouvě uvedený účet, a převodem zbývající neúčelové části na běžný účet žalovaného, vedený u žalobce. Úvěr byl splatný formou 96 pravidelných měsíčních splátek, první ve výši 3.162,50 Kč, druhá až předposlední ve výši 7.613 Kč, poslední ve výši 7.607,53, splatných vždy 20. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje 20. 3. 2020.

5. Z výpisu z úvěrového účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne 28. 2. 2020 byly z tohoto účtu provedeny platby ve výši 474,62 Kč a 195.945 Kč z důvodu jejich převodu na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako účet určený k úhradě konsolidovaného dluhu, a platba ve výši 303.580,38 Kč z důvodu jejího převodu na účet, uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako běžný účet žalovaného určený k výplatě neúčelové části poskytovaného úvěru.

6. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 14. 7. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných splátek po splatnosti v celkové výši 36.379,50 Kč nejpozději do 1. 9. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, žalobce k tomuto datu celý úvěr zesplatňuje.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 10. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu do 19. 10. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, bude po něm dluh vymáhán soudní cestou. Z dokladu o odeslání na jméno žalovaného pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal dne 12. 10. 2021.

8. Ze sdělení žalobce ze dne 13. 9. 2024, soudu doručeného téhož dne, a z historického výpisu soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši 91.782,62 Kč.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil dokumenty užité k ověření úvěruschopnosti žalovaného a jeho finanční situace – jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru žalobce soudu ve svém podání ze dne 13. 9. 2024 sdělil, že před uzavřením smlouvy o úvěru shora posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, a dále z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Z databází (úvěrových registrů) žalobce zjistil, že žalovaný má mimo žalobce jeden dluh vyplývající ze smlouvy o kreditní kartě splátkové ze dne 17. 1. 2018. Žalovaný byl v prodlení s jedinou splátkou, a to v bagatelní výši a před téměř 2 lety. Toto prodlení se již dále neopakovalo a žalovaný nadále řádně splácel. Žalobce tak vyhodnotil, že takto nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. Z interní databáze žalobce za celou [právnická osoba]., nezjistil žalobce o žalovaném žádné negativní informace. Žalobce následně prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku, a existenci exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční ani exekuční řízení a že žalovaný není veden v živnostenském rejstříku. Dále žalobce ověřil, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, vedené u [právnická osoba], a že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Co se příjmů žalovaného týče, v Potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 25. 2. 2020 zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba]. uvedl průměrnou výši čistého měsíčního příjmu žalovaného z pracovního poměru na dobu neurčitou za posledních 7 měsíců ve výši 22.181 Kč. Žalobce ověřil existenci zaměstnavatele a jeho možný úpadek, žádné podezřelé skutečnosti nezjistil. Příjem žalovaného byl ověřen z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného, vedeného u žalobce, za poslední 3 měsíce. Ohledně výdajů žalovaného žalobce údaje sdělené žalovaným konfrontoval s instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. V případě výdajů na bydlení žalovaný sdělil, že bydlí u rodičů, přičemž uvedl vyšší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, pro účely posouzení úvěruschopnosti tak žalobce vycházel z vyšší částky, vyplývající ze sdělení žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a bezdětný, bez vyživovacích povinností. V prohlášení o jeho zdravotním stavu žalovaný uvedl, že mu není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobce vycházel z výdajů žalovaného v celkové výši 9.400 Kč, přičemž tato částka se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 990 Kč (výdaje na spoření nebyly zohledňovány), výdajů na bydlení ve výši 4.500 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3.410 Kč, výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 500 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobce ve výši 0 Kč. Žalobce následně porovnal částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou jeho výdajů a zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 23 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána. Žalobce tedy při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyhodnocoval nejen informace poskytnuté mu žalovaným, ale tyto následně konfrontoval jak s výstupy z celé řady registrů/databází, tak s údaji zanesenými ve skóringovém modelu, a byl tak schopen posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. Žalobce tak získal pro účely prověření úvěruschopnosti žalovaného informace nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, a protože neměl důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, žalovanému jej poskytl.

10. Z listiny žádost o poskytnutí optimální půjčky ze dne 27. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že účelem poptávaného úvěru je konsolidace dluhu žalovaného u žalobce z optimální půjčky ve výši 198.000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bytové poměry bydlení u rodičů, od roku 2019 je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] [právnická osoba]., jeho měsíční příjem činí 22.181 Kč. Nemá žádné vyživované dítě, jeho měsíční výdaje (domácnosti) sestávají z výdajů spojených s bydlením ve výši 4.500 Kč, ostatních výdajů ve výši 990 Kč, spoření ve výši 1.000 Kč. Jako závazky jiných poskytovatelů úvěrů je zde uvedena celková výše limitů kreditních karet 10.000 Kč.

11. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 25. 2. 2020, vystaveného na jméno žalovaného zaměstnavatelem [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO], soud zjistil, že žalovaný byl u tohoto zaměstnavatele zaměstnán od 19. 7. 2019 jako [Anonymizováno], na dobu neurčitou, jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 7 měsíců činil 22.181 Kč, jeho hrubý roční příjem bez pojistného za poslední zdaňovací období činil 204.328 Kč, z jeho příjmu nebyly prováděny žádné srážky, není ve zkušební době a není s ním vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru.

12. Z odpovědi z externích registrů CBCB ze dne 26. 2. 2020 (detaily o klientovi z BRKI/NRKI a ze Solus) na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl jediný existující obchod mimo [Anonymizováno], a to jako dlužník kreditní kartu splátkovou s poskytnutým limitem 10.000 Kč, dle smlouvy ze dne 17. 1. 2018, s 1 neuhrazenou splátkou v historii ve výši 1.305 Kč ke dni 30. 9. 2018.

13. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí Optimální půjčky, vyhotoveného žalobcem na jméno žalovaného, nedatovaného, soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném a jeho majetkových poměrech totožné s údaji uvedenými v žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne 27. 2. 2020 shora, navíc je zde uvedeno financování poskytnuté žalovanému jako dlužníkovi u [Anonymizováno] k datu zpracování návrhu jako [Anonymizováno] s úvěrovým limitem 200.000 Kč a výší nesplacené jistiny 195.945 Kč, a kreditní karta osobní s úvěrovým limitem 10.000 Kč a výší nesplacené jistiny 10.000 Kč. Dále je zde v bodě označeném jako hodnocení rizika uvedena odpověď ne mimo jiné u důvodů zamítnutí žádosti popsaných jako negativní výsledek ověření dat, negativní záznam na dealera, insolvenční řízení, žadatel v defaultu v [Anonymizováno], účty žadatelů po splatnosti v [Anonymizováno], účty žadatelů v exekuci, negativní záznam v RRS, negativní záznam v BRKI, negativní záznam v NRKI, negativní záznam v SOLUSu, nedostatečné skóre (rating).

14. Z periodických výpisů z běžného účtu ([Anonymizováno]) vedeného na jméno žalovaného u žalobce ze dne 20. 12. 2019 (za období 22. 11. – 20. 12. 2019), ze dne 21. 1. 2020 (za období 21. 12. 2019 – 21. 1. 2020) a ze dne 21. 2. 2020 (za období 22. 1. – 21. 2. 2020) soud zjistil, že za období 22. 11. – 20. 12. 2019 činily na účtu počáteční zůstatek 4.468,15 Kč, konečný zůstatek 32.098,12 Kč, obraty na účtu připsáno 72.941,40 Kč, odepsáno 45.311,43 Kč, dne 27. 11. 2019 byla provedena odchozí platba ve výši 990 Kč pod VS [var. symbol] dle trvalého příkazu, za období 21. 12. 2019 – 21. 1. 2020 činily na účtu počáteční zůstatek 32.098,12 Kč, konečný zůstatek 11.456,70 Kč, obraty na účtu připsáno 26.267 Kč, odepsáno 46.908,42 Kč, dne 25. 12. 2019 byla provedena odchozí platba ve výši 990 Kč pod VS [var. symbol] dle trvalého příkazu, za období 22. 1. – 21. 2. 2020 činily na účtu počáteční zůstatek 11.456,70 Kč, konečný zůstatek 1.084,36 Kč, obraty na účtu připsáno 14.456 Kč, odepsáno 24.918,34 Kč, dne 25. 1. 2020 byla provedena odchozí platba ve výši 990 Kč pod VS [var. symbol] dle trvalého příkazu.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

16. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z.).

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

24. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([právnická osoba]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

25. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

27. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, NRKI, BRKI, SOLUS, v interních databázích – např. neexistence zápisu v insolvenčním rejstříku nevypovídá nic o solventnosti žalovaného) nebo nicotná (lustrum v živnostenském rejstříku, v databázi neplatných dokladů - ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr, v evidenci adres obecních/městských úřadů, prohlášení o zdravotním stavu žalovaného - skutečnost, že žalovanému není k určitému datu přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení, neznamená, že se tento stav nemůže ze dne na den změnit). V otázce příjmů žalovaného žalobce vycházel ze skoupých údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru shora, resp. v potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 25. 2. 2020 shora (přičemž např. zde uvedený údaj o výši průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného za posledních 7 měsíců v částce 22.181 Kč je ve značném nepoměru k jeho tamtéž uvedenému hrubému ročnímu příjmu bez pojistného za poslední zdaňovací období ve výši 204.328 Kč – z tohoto údaje vypočtený průměrný měsíční příjem žalovaného činil pouze 17.027 Kč, a to hrubého, a rozdíl v takto doložených měsíčních příjmech žalovaného tedy činil minimálně 5.000 Kč, což dle názoru soudu výpovědní hodnotu údaje o čistém měsíčním příjmu 22.181 Kč velmi snižuje), aniž by naopak jakkoli reflektoval skutečnosti vyplývající z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného. Soud pak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně na základě často až rozporných údajů, uvedených jednak žalovaným v žádosti o úvěr shora (výdaje spojené s bydlením ve výši 4.500 Kč, ostatní výdaje ve výši 990 Kč, bez jakéhokoliv bližšího upřesnění – tyto výdaje nebyly v žádné listině shora ani v žádném z podání žalobce nijak doloženy, ani blíže konkretizovány a specifikovány, a jsou tak naprosto nepřezkoumatelné, byť se přitom například údaj o platbě ve výši 990 Kč objevuje ve všech třech předložených měsíčních výpisech z běžného účtu žalovaného shora jako platba dle trvalého příkazu, přesto nebyl žalobcem nijak komentován), údajů zjištěných žalobcem z úvěrových registrů (zřejmě výdaje žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 500 Kč), opět bez bližší specifikace a konkretizace např. co do celkové výše těchto závazků, délky jejich trvání apod., a dále ze statistických informací (výdaje na bydlení, životní minimum ve výši 3.410 Kč) - částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dle příslušných právních předpisů, aniž by byla právním předchůdcem žalobce zjišťována skutečná výše těchto výdajů, jsou dle názoru soudu údaje s velmi nízkou výpovědní hodnotou ve vztahu k jednotlivým konkrétně posuzovaným případům, na čemž nic nemění ani skutečnost, že při poměřování příjmů a výdajů žalovaného vycházel v případě nákladů na bydlení z vyšší částky, kterou byla oproti částce normativní dle údajů ČSÚ částka uvedená žalovaným, neboť tento přístup nijak neeliminuje možnost, že reálné náklady na bydlení žalovaného byly ve skutečnosti ještě vyšší než obě žalobcem uváděné částky. Dále žalobce soudu nesdělil ani nedoložil výdaje žalovaného na závazky u žalobce, resp. výši splátek stávajících závazků žalovaného vůči žalobci, když ve svém doplnění žaloby ze dne 13. 9. 2024 uvedl výdaje žalovaného na závazky u žalobce ve výši 0 Kč (žalobce při výpočtu částky, která po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému na nepravidelné výdaje, již zjevně operoval s částkou splátky nově poskytovaného úvěru, která konzumovala splátku dosavadního refinancovaného úvěru, přesto dle názoru soudu vzhledem k povaze a kvalitě dalších žalobcem uvažovaných položek výdajů žalovaného, vstupujících do skóringového modelu, bylo při posuzování úvěruschopnosti žádoucí primárně vycházet ze splátky dosavadního úvěru. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval výdaje žalovaného, nejsou jím zmíněny žádné doklady (ani nabízející se výpisy z běžného účtu žalovaného shora) předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Soud rovněž považuje za podstatný a o kvalitě posuzovacího procesu žalobce vypovídající fakt, že údaje o výdajích žalovaného (resp. jejich zdroje) jsou v rozporu jednak co do jejich výše (měsíční výdaje žalovaného dle údajů v žádosti o úvěr a návrhu na rozhodnutí o poskytnutí shora ve výši 9.400 Kč, resp. po zahrnutí uvažované splátky poptávaného úvěru ve výši 17.013 Kč, oproti výdajům žalovaného odpovídajícím debetním obratům na předložených výpisech z běžného účtu shora v částkách ve výši 45.311,43 Kč, 46.908,42 Kč a 24.918,34 Kč - ve všech případech překračující nejen žalobcem zjištěné výdaje žalovaného shora, ale i jeho žalobcem zjištěné příjmy – tato skutečnost, ač musela být žalobci z jeho interních zdrojů dobře známa, nebyla žalobcem nijak reflektována), a též co do tvrzení jejich existence (v žádosti o poskytnutí úvěru nejsou výdaje žalovaného na závazky u žalobce vůbec uvedeny, aniž by byl tento rozpor s údaji zjištěnými na základě žalobcem provedeného šetření žalobcem nějak – například v návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru - reflektován). Tyto údaje jsou tak v důsledku výše uvedených nesouladů očividně nedostatečné a nepřezkoumatelné, navíc dle názoru soudu s ohledem na jejich neúplnost, resp. nekonkrétnost skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné a postrádající dostatečnou výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, přesahující žalovaným v žádosti o úvěr shora uvedené částky 4.500 Kč (výdaje spojené s bydlením) a 990 Kč (ostatní výdaje), resp. žalobcem ze statistických údajů vygenerovanou částku 3.410 Kč (životní minimum). Soudu se tak závěr žalobce, uvedený v doplnění žalobního návrhu, že porovnáním částky celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou jeho výdajů žalobce zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy o úvěru zcela zjevně dána, jeví jako účelový a nevalidní. Stejně tak se soudu vzhledem k nesrovnalostem blíže popsaným shora jeví jako nepatřičné žalobcovo tvrzení o vyhodnocení (resp. posouzení) informací, poskytnutých mu žalovaným, v konfrontaci s informacemi, zjištěnými z výstupů z registrů a databází, a s údaji skóringového modelu, jako shodnými. Ve vztahu k vyhodnocování schopnosti splácet poskytovaný úvěr na základě matematických modelů přitom soud považuje za nezbytné zdůraznit, že sebedokonalejší matematický model je v kvalitě svých výstupů závislý na kvalitě vstupních dat. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci známá skutečnost, že žalovaný již v době žádosti o nový úvěr čerpá i jiné, dosud nesplacené úvěry, rovněž již sama o sobě nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce v tomto případě nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

28. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 500.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 91.782,62 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 408.217,38 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 408.217,38 Kč za dobu od 20. 10. 2021 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal až dnem 20. 10. 2021, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené v předžalobní upomínce ze dne 12. 10. 2021 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 12. 10. 2021, dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne 15. 10. 2021, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 19. 10. 2021, splatnost proto nastala dne 19. 10. 2021 a v prodlení je žalovaný od 20. 10. 2021. Výše úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,5 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Proto byl žalobci přiznán úrok z prodlení ve výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno shora. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

29. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod. 6 a. t., vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 470.125,15 Kč dle § 8 odst. 1 a. t., sestávající z částky 10.220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., částku 31.560 Kč. K tomu náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31.560 Kč ve výši 6.627,60 Kč, náklady žalobce za právní zastoupení advokátem činí celkem částku 38.187,60 Kč. Na úhradu soudního poplatku vynaložil žalobce částku ve výši 18.806 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem náklady řízení žalobce činí částku 56.993,60 Kč. Protože žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, měl úspěch pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti ve výši 73,66 %; náhrada nákladů řízení žalobce pak činí částku 41.981,49 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř., § 160 odst. 1 o. s. ř.).

30. Lhůtu k plnění soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.),

Poučení