5 C 169/2025 - 61

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 13 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 11.1.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 13 500 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený spotřebitelský úvěr. Tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní společností [právnická osoba]. (dále předchůdkyně) a žalovaným, jehož totožnost byla ověřena autorizací platby 1 Kč přes platební kartu a kopií OP, byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách předchůdkyně [Anonymizováno] / dříve [Anonymizováno] uzavřena dne 18.9.2023 smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě předchůdkyně žalovanému poskytla částku 27 000 Kč a žalovaný se jí ji zavázal vrátit do 18.9.2025. Před uzavřením předmětné smlouvy přitom předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když požadovala doložení příjmů žalovaného, příp. mohl žalovaný využít služeb Instator či kontomatik. Žalovaný však uhradil toliko 13 500 Kč, přípisem ze dne 10.1.2024 tak předchůdkyně úvěr zesplatnila a následně postoupila tuto svou pohledávku za žalovaným na společnost DeVries Group, a.s., jež ji poté postoupila na žalobkyni, která se tak po žalovaném domáhá zaplacení 13 500 Kč s úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Podle čestného prohlášení disponuje žalobkyně listinou označenou jako čestné prohlášení, v němž je uvedeno, že žalovaný ke dni 18.9.2023 prohlašuje, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání je 29 300 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 4 000 Kč na domácnost a 2 000 Kč na splátky jiných úvěrů. Tato listina přitom není opatřena žádným podpisem.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], všeobecných podmínek, standardních informací o spotřebitelském úvěru a vysvětlení k posouzení smlouvy soud zjistil, že dne 18.9.2023 předchůdkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný označený jménem, příjmením, RČ, adresou trvalého pobytu, číslem OP, mobilním telefonem a emailovou adresou [e-mail] v pozici úvěrovaného, za její nedílnou součást jsou přitom označeny všeobecné podmínky, standardní informace a vysvětlení. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdkyně zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 135 000 Kč a žalovaný se jí naopak zavázal poskytnutý úvěr vrátit jednorázově či formou minimálních měsíčních plateb ve výši 10 % jistiny a celého dosud přirostlého úroku, vždy však minimálně ve výši 500 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 1,25 % denně při RPSN 4678,99 %. Pro případ prodlení žalovaného s plněním je zde poté upraveno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a právo na zeplatnění pro případ prodlení trvajícího 60 dnů. Totožnost žalovaného přitom předchůdkyně byla povinna ověřit přes platbu ve výši 1 Kč přes platební kartu žalovaného a kopií OP. Na místě pro podpisy stran na smlouvě je poté u žalovaného toliko tiskacím písmem jeho jméno a příjmení s IP:37.48.0.5, přičemž k platnosti a účinnosti dané smlouvy mělo dojít podpisem oběma stranami, k čemuž dochází oznámením předchůdkyně o schválení žádosti žalovaného o úvěr a zasláním této informace na mail žalovaného. Ostatní listiny nebyly opatřeny žádným podpisem.

7. Z výpisů z ARAD co do korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR plyne, že v září r. 2023 dosahovala průměrná úroková sazba bank u revolvingových úvěrů 15,51 % ročně a RPSN u úvěru bank na spotřebu dosahovala 10,01 %.

8. Dle potvrzení o provedených platbách a zprávy banky žalobkyně bankovním převodem označeným variabilním symbolem shodným s číslem smlouvy shora zaslala na bankovní účet žalovaného dne 18.9.2023 částku 13 500 Kč a dne 10.10.20123 částku 13 500 Kč.

9. Z emailové zprávy z čl. 44 plyne, že dne 10.1.2024 vyhotovila předchůdkyně email, za jehož příjemce je označen [e-mail], v němž je obsaženo oznámení o zesplatnění. K tomuto dni dosahovala dlužná jistina 13 500 Kč a dlužný úrok 12 890,81 Kč.

10. Podle smluv o postoupení, seznamů postoupených pohledávek k předmětné smlouvě a oznámení o postoupení s příslušným podacím lístkem spolu dne 23.3.2025 předchůdkyně a společnost DeVries Group, a.s. uzavřely smlouvu, jíž předchůdkyně postoupila na danou společnost mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy. Tato společnost ji pak dne 23.7.2023 postoupila na žalobkyni. Dané postoupení přitom bylo žalovanému oznámeno přípisem odeslaným dne 2.6.2025.

11. Dle předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku zaslala žalobkyně dne 2.6.2025 žalovanému v této věci předžalobní upomínku.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Žalobkyně disponuje listinou označenou jako čestné prohlášení, v němž je uvedeno, že žalovaný ke dni 18.9.2023 prohlašuje, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání je 29 300 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 4 000 Kč na domácnost a 2 000 Kč na splátky jiných úvěrů. Tato listina přitom není opatřena žádným podpisem.

14. Dne 18.9.2023 předchůdkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], v níž jsou jako strany označeni předchůdkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný označený jménem, příjmením, RČ, adresou trvalého pobytu, číslem OP, mobilním telefonem a emailovou adresou [e-mail] v pozici úvěrovaného, za její nedílnou součást jsou přitom označeny všeobecné podmínky, standardní informace a vysvětlení. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdkyně zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 135 000 Kč a žalovaný se jí naopak zavázal poskytnutý úvěr vrátit jednorázově či formou minimálních měsíčních plateb ve výši 10 % jistiny a celého dosud přirostlého úroku, vždy však minimálně ve výši 500 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 1,25 % denně při RPSN 4678,99 %. Pro případ prodlení žalovaného s plněním je zde poté upraveno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a právo na zeplatnění pro případ prodlení trvajícího 60 dnů. Totožnost žalovaného přitom předchůdkyně byla povinna ověřit přes platbu ve výši 1 Kč přes platební kartu žalovaného a kopií OP. Na místě pro podpisy stran na smlouvě je poté u žalovaného toliko tiskacím písmem jeho jméno a příjmení s IP:37.48.0.5, přičemž k platnosti a účinnosti dané smlouvy mělo dojít podpisem oběma stranami, k čemuž dochází oznámením předchůdkyně o schválení žádosti žalovaného o úvěr a zasláním této informace na mail žalovaného. Ostatní listiny nebyly opatřeny žádným podpisem.

15. V září r. 2023 dosahovala průměrná úroková sazba bank u revolvingových úvěrů 15,51 % ročně a RPSN u úvěru bank na spotřebu dosahovala 10,01 %.

16. Žalobkyně zaslala ve prospěch bankovního účtu žalovaného dne 18.9.2023 částku 13 500 Kč a dne 10.10.20123 částku 13 500 Kč, přičemž byly tyto platby označeny VS shodným s číslem smlouvy shora.

17. Dne 10.1.2024 vyhotovila předchůdkyně email, za jehož příjemce je označen [e-mail], v němž je obsaženo oznámení o zesplatnění. K tomuto dni dosahovala dlužná jistina 13 500 Kč a dlužný úrok 12 890,81 Kč.

18. Dne 23.3.2025 předchůdkyně a společnost DeVries Group, a.s. uzavřely smlouvu, jíž předchůdkyně postoupila na danou společnost mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy. Tato společnost ji pak dne 23.7.2023 postoupila na žalobkyni. Dané postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem odeslaným dne 2.6.2025.

19. Dne 2.6.2025 zaslala žalobkyně žalovanému v této věci předžalobní upomínku.

20. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

21. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

22. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

23. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

25. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

29. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

30. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

31. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

32. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

34. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

35. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi předchůdkyní a žalovaným uzavřena v písemné formě dne 18.9.2023 prostředky komunikace na dálku, na jejích webových stránkách. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Totožnost žalovaného v pozici dlužníka přitom nebyla dle názoru soudu v tomto případě řádně ověřena, resp. uvedené nebylo řádně prokázáno, když žalobkyně sice tvrdila, že byla totožnost žalovaného ověřena fotokopií OP a platbou provedenou přes jeho platební kartu, k uvedenému však soudu nepředložila žádné důkazy. Nadto pak podle názoru soudu nebylo ani řádně tvrzeno a prokázáno, že by byla daná smlouva ze strany žalovaného odsouhlasena, podepsána, tj. že by projevil svou vůli danou smlouvu s předchůdkyní daného dne, danou formou, za daných podmínek a s daným obsahem uzavřít. Dle názoru zdejšího soudu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaný právně jednal. Koenčně bylo k platnosti a účinnosti dané smlouvy dle smluvních ujednání obsažených v předložené smlouvě vyžadováno, aby byla smlouva podepsána oběma stranami s tím, že k uvedenému dochází oznámením předchůdkyně o schválení žádosti žalovaného o úvěr a zasláním této informace na mail žalovaného, k tomu však žalobkyně soudu nepředložila žádné tvrzení ani důkazy. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaný nemá povinnost žalobkyni, na níž byla tato pohledávka předchůdkyně za žalovaným z titulu předmětné smlouvy postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimována, z titulu dané smlouvy cokoli hradit.

36. I kdyby pak byla daná smlouva mezi stranami žalobkyní tvrzeným způsobem uzavřena, má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou, a to jednak pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy žalobkyně, jednak s ohledem na ujednání o výši úroku a RPSN, které jsou dle názoru soudu nepřiměřené, v rozporu s dobrými mravy.

37. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti vycházela z doložení příjmů žalovaného, příp. z informací z kontomatik či Instator. Z uvedených tvrzení však nelze podle soudu ani dovodit, že žalobkyně měla k dispozici základní údaje poskytnuté žalovaným co do jeho osobních a majetkových poměrů (výdaje, závazky, počet vyživovacích povinností apod.), resp. toto nebylo v řízení nikterak tvrzeno, ani prokázáno, když bylo soudu předloženo toliko čestné prohlášení, které však nebylo nikým podepsáno. Nadto pak žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že předchůdkyně tyto poskytnuté informace podrobila ověření, a řádně netvrdila ani konečné vyhodnocení tohoto ověření. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

38. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu EU, vnitrostátní úpravu je tak nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu příslušné směrnice EU, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, tedy aby byla poskytnuta nezbytná ochrana v nerovném postavení ve vztahu spotřebitel – podnikatel/profesionál (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 20.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představují § 1813n. o.z., která jsou recepcí šesti směrnic EU, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 o.z.., oproti příloze směrnice § 1814 o.z. však mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 o.z. , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou přitom nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 o.z. nepřihlíží.

39. Dle nálezu ÚS ze dne 4.6.2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, spotřebitelské nebankovní úvěry jsou poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky), přičemž se ÚS plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17), kdy musí vznik závazkových vztahů vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srovnej nález ÚS ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem - v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srovnej nález ÚS ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10). Mezi uvedené ústavní zásady přitom patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny), která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud tedy jedna strana (např. podnikatel - profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení je pouze formální, takže je nutné k dosažení skutečné rovnováhy vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany.

40. Soud v tomto případě vycházel z toho, že se jednalo o smlouvu s úrokem ve výši 1,25 % denně, tedy s úrokem dle názoru soudu nepřiměřeným a odporujícím dobrým mravům, když se jedná o úrokovou sazbu, která podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejího sjednání - dle ARAD se jednalo o 15,51 % ročně (srovnej rozhodnutí NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle soudu se přitom jedná o smluvní ujednání neoddělitelné od celku pro provázanost jednotlivých ujednání (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). S ohledem na uvedené tedy soud dále zvažoval, zda by daná smlouva o úvěru obstála jako celek pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (nález ÚS ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález ÚS ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru co do ujednání ohledně úplaty. V této souvislosti ovšem dospěl k závěru, že je namístě danou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou jako celek, když se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, přičemž pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy podle soudu hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše v rámci posuzování úvěruschopnosti, když koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura ÚS (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy ÚS přistoupil k ochraně spotřebitele v této perspektivě opakovaně, a to dokonce až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů, kdy uzavřel, že se soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. K obdobnému závěru by poté soud dospěl při hodnocení výše RPSN.

41. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě nicotné, resp. absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 27 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), přičemž jí vydal toliko 13 500 Kč, je tak povinen žalobkyni vydat zbývající část bezdůvodného obohacení ve výši 13 500 Kč.

42. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 13 500 Kč (a to bez úroku z prodlení vzhledem k absenci posouzení úvěruschopnosti žalovaného, viz výše) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). lhůtu k plnněí poté osud stanovil dle § 1260 o.s..ř v základní pariční lhůtě v délce tří dnů, když má za to, že se jedná o uspořádání spravedlivé, kdy přihlédl k výši dlužné částky, době, v níž žalovaný mohl s danou částkou disponovat, resp. k délce doby, v níž byl povinen danou částku vydat.

43. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu, když měla neúspěch pouze v nepatrné části. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 1 200 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 315 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 2 615 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k úhradě byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení