5 C 174/2022-297

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [název] [anonymizováno] [název státního zastupitelství], [IČO] sídlem [adresa státního zastupitelství] 2. [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa žalované] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že [název] je výlučnou vlastnicí stavby přemostění vodního toku Luhačovický potok v říčních kilometrech 11,970 až 12,150 jakožto součásti pozemku [parcelní číslo] o výměře 57 085 m2, vodní plocha, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm Valašské Klobouky, na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Luhačovice.

II. Určuje se, že [anonymizována tři slova] má právo hospodařit s majetkem státu, a sice se stavbou přemostění vodního toku Luhačovický potok v říčních kilometrech 11,970 až 12,150 jakožto součásti pozemku [parcelní číslo] o výměře 57 085 m2, vodní plocha, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm Valašské Klobouky, na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Luhačovice.

III. Žalovaná 1. je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 055,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný 2. je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 055,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaprvé určení, že žalovaná 1. je vlastnicí stavby přemostění vodního toku Luhačovický potok v říčních kilometrech 11,970 až 12,150 (dále jen„ stavba přemostění“) jakožto součásti pozemku [parcelní číslo] o výměře 57 085 m2, vodní plocha, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm Valašské Klobouky, na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. Luhačovice (dále jen„ předmětný pozemek“), in eventum že stavba přemostění coby samostatná věc je ve vlastnictví žalované 1. Zadruhé se žalobkyně domáhala určení, že žalovanému 2. přísluší právo hospodařit se stavbou přemostění jakožto součástí předmětného pozemku, in eventum že žalované 1. přísluší právo hospodařit se stavbou přemostění jakožto součástí předmětného pozemku. Žalobu odůvodnila tím, že v Luhačovicích provozuje známý lázeňský komplex, který je vyhledáván nejen pacienty, ale i širší veřejností. V samotném jádru lázeňského komplexu se nachází předmětný pozemek, jímž protéká řeka Šťávnice (též Luhačovický potok), který je ve výlučném vlastnictví žalované 1. a k němuž přísluší právo hospodařit s majetkem státu žalovanému 2. V říčních kilometrech 11,970 až 12,150 se nachází stavba přemostění, která se zcela nachází na předmětném pozemku. Stavba přemostění, která se sestává ze zaklenutí části vodního toku na povrchu s parkovou úpravou doplněnou na okrajích o asfaltové komunikace a která se nachází v samotném srdci lázeňského areálu, je velice špatném až havarijním stavu, který by mohl vést až k ohrožení života a zdraví pacientů a klientů lázní, návštěvníků lázeňského areálu, zaměstnanců žalobkyně, jakož i dopravní obslužnosti lázeňského komplexu, a proto je nezbytné přistoupit k rekonstrukci stavby přemostění. Mezi účastníky nastal spor o vlastnické právo ke stavbě přemostění, což ohrožuje provedení nutné rekonstrukce; je tak dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva. Předmětná stavba vznikla mezi léty 1935 –1936, kdy stavebníkem a vlastníkem byla Země moravskoslezská, přičemž následně přešel majetek na stát. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by v rámci privatizace státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice došlo k převodu vlastnického práva ke stavbě přemostění na ni, naopak vlastnicí stavby přemostění je nadále žalovaná 1., a to jako vlastnice stavby coby součásti předmětného pozemku, nebo jako vlastnice stavby coby samostatné věci v právním slova smyslu. Současně se žalobkyně domáhá určení práva hospodaření s majetkem státu ke stavbě přemostění ve prospěch žalovaného 2., případně žalované 1.

2. Žalovaná 1. ve svém vyjádření k žalobě zpochybnila existenci naléhavého právního zájmu, neboť žalobkyně se nenachází v takovém postavení, aby její práva byla ohrožována žalovanou 1. Stavba přemostění je neoddělitelnou součástí lázeňského areálu provozovaného žalobkyní, kdy je klíčová pro její vlastní činnost. Žalobkyně na stavbě přemostění vybudovala a udržuje komunikaci a parkovou úpravu a rovněž si nechala zpracovat projekt modernizace a revitalizace lázeňského náměstí. Žalobkyně nastolila paradoxní a nemravný stav, jímž se snaží žalovanou 1. přinutit, aby opravila stavbu přemostění, kterou chce ve prospěch své vlastní výdělečné činnosti využívat sama žalobkyně. Žalovaná 1. přenechala žalobkyni v rámci privatizace celý lázeňský areál, k němuž neuplatňuje žádná svá práva, rovněž žalobkyně se mylně domnívá, že by žalovaná 1. v termínu a dle požadavků a potřeb žalobkyně zajistila rekonstrukci stavby přemostění. Žalobkyně nabyla stavbu přemostění na základě privatizace, a to v souladu s vymezením privatizované jednotky dle formuláře č. 4 (D), 01 privatizačního projektu. Nadto žalobkyně přemostění užívá za účelem zásobování a prováděním údržby již od privatizace, aniž by kdy vznesla jakékoliv pochybnosti ohledně svého vlastnictví. O výhradnosti užívání svědčí i to, že příjezd k přemostění je omezen závorou a zákazovou dopravní značkou s výjimkou klientů lázní Luhačovice, jakož i vypracování projektu rekonstrukce stavby přemostění v roce 2018. Pokud by tedy žalobkyně nenabyla vlastnické právo ke stavbě přemostění v rámci privatizace, nabyla by je na základě vydržení. Co se případně týká práva hospodaření s majetkem státu, státní podnik Státní léčebné lázně Luhačovice nezanikl bez právního nástupce, nýbrž splynul s [anonymizováno] [obec], státní podnik, jemuž by právo hospodaření s majetkem státu případně svědčilo. Navrhla proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Žalovaný 2. ve svém vyjádření uvedl, že nemá ani neměl stavbu přemostění ve své správě. Má za to, že stavba přemostění je samostatnou nemovitou věcí nepodléhající evidenci v katastru nemovitostí, která není součástí předmětného pozemku. Stavba přemostění neslouží správě a údržbě vodního toku, nýbrž byla zbudována výlučně k zajištění dopravní obslužnosti a rekreačního využití lázeňského areálu. Stavba byla od samého počátku určena do udržování správě lázní Luhačovice. V posledních letech žalobkyně podepsala několik dokumentů, jimiž se implicitně hlásí k vlastnictví stavby přemostění a o jejím vlastnictví svědčí rovněž iniciativa směřující k modernizaci Lázeňského náměstí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že stavba přemostění se stala k 1. 1. 1951 samostatnou věcí v právním slova smyslu, a proto tato okolnost nemůže být sama o sobě důvodem k tomu, aby byl žalovaný 2. považován za jejího vlastníka. Vlastnické právo státu ke stavbě přemostění je přitom pouhou spekulací. Navrhl tak zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Zjištěný skutkový stav 4. V katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm Valašské Klobouky, je na LV [číslo] pro obec a k. ú. Luhačovice evidována žalobkyně mj. jako vlastnice pozemků [parcelní číslo] o výměře 7 992 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace, [parcelní číslo] o výměře 1 999 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace, a [parcelní číslo] o výměře 46 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace (viz výpis z KN na č. l. 11, výpisy z KN na č. l. 249), a na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. Luhačovice je žalovaná 1. evidována jako vlastnice pozemku [parcelní číslo] o výměře 57 085 m2, vodní plocha, a ve prospěch žalovaného 2. je u tohoto pozemku evidováno právo hospodařit s majetkem státu (viz výpis z KN na č. l. 29 a na č. l. 253 –256). Stavba přemostění není v katastru nemovitostí evidována (viz výpisy z KN na č. l. 11 a na č. l. 249 –256, ortofotomapa na č. l. 33 p.v.).

5. Předmětný pozemek prochází takřka celým územím města Luhačovice, kdy fakticky tvoří koryto řeky Šťávnice (Luhačovický potok). Řeka Šťávnice prochází rovněž skrze Lázeňské náměstí, kde je v říčních kilometrech 11,970 až 12,150 překlenuta stavbou přemostění (viz ortofotomapa č. l. 33 p.v.). Stavba přemostění se zcela nachází na předmětném pozemku (viz zakreslení na č. l. 34). V místě stavby přemostění je povrch tvořen (směrem po proudu řeky Šťávnice) zaprvé betonovou římsou se zábradlím, na které navazuje chodník a vozovka s asfaltovým povrchem, která zajišťuje příchod a příjezd k objektům Ředitelství lázní, Dům B. Smetany a Společenský dům směrem od Lázeňské cukrárny a dále ze silnice II/492 (viz fotografie na č. l. 32, 242–244, ortofotomapa na č. l. 33 p.v.). Nejpozději od června 2020 se zde nachází květináče zužující průjezd fakticky pouze pro jedno čtyřstopé vozidlo, současně jsou zde umístěny dopravní značky„ Přednost před protijedoucími vozidly“ na straně jedné a„ Přednost protijedoucích vozidel“ na straně druhé a dopravní značky omezující průjezd vozidlům s nejvyšší povolenou hmotností do 10 t s dodatkovou tabulí„ Jediné vozidlo 12 t“ (viz snímek ze Street View na č. l. 242). Nad stavbou přemostění se zadruhé nachází parková úprava s travnatým povrchem a alejí stromů, zatřetí písčitá plocha sloužící zejm. k pohybu chodců, začtvrté parkovou úpravou s travnatým povrchem, okrasnými záhony a alejí stromů, zapáté písčitou plochou mezi Společenským domem a Kolonádou, zašesté parkovou úpravou s travnatým povrchem, okrasnými záhony a alejí stromů, zasedmé komunikací s asfaltovým povrchem mezi Jurkovičovým domem a Společenským domem, zaosmé travnatou plochou s ozdobným květinovým džbánem, která je zakončena betonovou římsou a zábradlím (viz fotografie na č. l. 32, 245–248, ortofotomapa na č. l. 33 p.v.). Běžnému návštěvníku lázní při pohybu po Lázeňském náměstí není vůbec zřejmé, že se pohybuje rovněž nad korytem vodního toku překlenutého stavbou přemostění, neboť povrch nad stavbou přemostění zásadně splývá s okolním terénem a je rovněž řádně udržován (viz fotografie na č. l. 32, 242–248). Na stavbě přemostění se nenachází žádná místní komunikace (viz sdělení MÚ Luhačovice na č. l. 263).

6. Stavba přemostění byla vybudována ve dvou fázích. Starší část stavby přemostění byla realizována v období od 4. 11. do 9. 12. 1935 a od 23. 3. do 28. 4. 1936, a to Zemí moravskoslezskou, která současně zavázala uhradit 25 % skutečného nákladu, 20 % skutečného nákladu se zavázala uhradit původní akciová společnost Láz Luhačovice (nejedná se o právní předchůdkyni žalobkyně), a 55 % skutečného nákladů se zavázalo přispět Ministerstvo zemědělství (viz protokol na č. l. 61). Výměrem Zemského úřadu v Brně ze dne 11. 6. 1937, č. j. 14380 VI/16, byla stavba přemostění zkolaudována a bylo povoleno její užívání a v souladu s původní dohodou v 10. bodě výměru moravského místodržitelství ze dne 30. 1. 1912, č. 6968, str. 4, byla původní akciová společnost Láz Luhačovice stanovena povinnost udržování stavby přemostění dle pokynů orgánů pověřených dozorem nad stavbami zahrazovacími (viz výměr na č. l. 128 –129, výměr Zemského úřadu v Brně ze dne 6. 12. 1939, č. j. 23709 VI/16 na č. l. 130) S výhradním používáním povrchových ploch stavby přemostění původní akciovou společností Láz Luhačovice souhlasil rovněž tehdejší Zemský úřad v Brně (viz dopis na č. l. 271 –272). Akciová společnost naopak nebyla povinna činit jakékoliv práce, které nespadají do udržování, ani jakékoliv další investiční práce (viz dopis ze dne 21. 5. 1935 na č. l. 180). Starší část, která byla téměř přesně provedena dle schváleného projektu, kdy toliko základové zdivo pobřežních pilířů bylo provedeno z lomového kamene, přičemž jílová těsnící vrstva na rubu zdí byla zřízena pouze do výšky 1,5 m od paty základů, se nachází v mírném oblouku, kdy délka pravé pilířové zdi je dlouhá 109,63 m a délka levé pilířové zdi je 110,61 m, v podélné ose délka činí 110,12 m při světlé šířce zaklenutí 9 m a světlé výšce profilu 2,27 m (viz protokol na č. l. 61).

7. Mladší část stavby přemostění, která je napojena na starší část, byla realizována konci 40. let minulého století. Na konci roku 1948 bylo dohodnuto, že formálně roli stavebníka převezme město Luhačovice, zastoupené MNV, kdy úkony města měly sloužit výhradně k dosažení subvence ve prospěch Státních lázní Luhačovic. Naopak Státní lázně Luhačovice převzaly vlastní povinnosti stavebníka v plném rozsahu, zejm. provést přípravu projektů, uhradit všechny výlohy spojení s úředním řízením, provést všechny práce spojené se zadání stavby a realizací projektu až do provedení kolaudace a superkolaudace celého díla, převzít všechny finanční závazky z titulu stavebníka během stavby i po jejím dokončení, a to přímo bez prostřednictví města Luhačovic. Celé dílo v rozsahu schváleného projektu mělo zůstat ve vlastnictví Státních lázní Luhačovic a také v jejich údržbě (viz dopis MNV na č. l. 278 –279, zadávací list na č. l. 274 –277, dopis SLL na č. l. 273). Samotná mladší část stavby přemostění měla být dle zadávacího listu ze dne 25. 10. 1948 realizována nejpozději do konce dubna 1949 (viz zadávací list na č. l. 274 –277), přičemž z leteckého snímku z roku 1950 je patrno, že rozšíření stavby přemostění bylo v té době již dokončeno (viz letecký snímek na č. l. 265). Mezi lety 1950 1961 se na stavbě přemostění nenacházely dnešní asfaltové plochy (viz letecký snímek na č. l. 265 –266), které jsou patrné až na leteckém snímku z roku 1971 (viz letecký snímek na č. l. 267).

8. Stavba přemostění, jejíž celková délka nyní činí 180 m, je tedy tvořena ze dvou částí – starší části a mladší části, které jsou tvořeny pilíři a mostovkou z železobetonu. Starší část železobetonové konstrukce (část povodní) je vyztužena kruhovou hladkou výztuží průřezu 25 mm, vzdálenost výztuže cca 100 mm, pravděpodobně každá druhá výztuž je upravena ohybem a přechází k hornímu líci konstrukce – smyková výztuž. Mladší část železobetonové konstrukce (část návodní) je vyztužena výztuží ISTEG (2 zkrucované hladké profily) 2 × 12 mm (viz zpráva č. j. 412502991 na č. l. 44, souhrnná technická zpráva na č. l. 35).

9. Stavba přemostění je v současnosti ve velmi špatném až havarijním stavu, kdy ze spodní strany je patrno množství míst se zatékáním z nosné mostní konstrukce, degradace betonu především v místě dilatačních spár, lokálně jsou patrny poruchy v úrovni kolísání vodní hladiny, současně nevratně probíhá značná koroze nosné výztuže, která je viditelná na převážné ploše stropního podhledu, výztuž je významně oslabená, lokálně se téměř rozpadá, v celém rozsahu stropu stavby přemostění je přitom porušena požadovaná soudržnost výztuže s betonem, kdy je patrné nedostatečné krytí výztuže betonem a nízká, případně velmi nízká kvalita použitého betonu, který má nízkou pevnost a nesplňuje kvalitativní požadavky z hlediska působení venkovního a vlhkého chemicky agresivního prostředí, kdy u starší části je kvalita jen C12/15, u mladší části C20/25. Vozovka vykazuje mnoho trhlin, pod obrubník je zachycena vegetace, římsy jsou prorostlé mechem, zábradlí lokálně koroduje, beton mostní nosné konstrukce vykazuje velmi nízkou pevnost, betonový povrch mostu je celoplošně degradovaný, betonářská výztuž mostovky je postižena rozsáhlou hloubkovou korozí; degradace je v daném rozsahu nevratná. U obou částí přemostění je nezbytné provést bezodkladnou celkovou rekonstrukci nosné konstrukce mostu, a to i pod zelenými plochami, to je sanaci (zesílení), případně asanaci (náhradu) železobetonové mostní konstrukce. U starší části přemostění, v místě zelených stávajících ploch je stav mostovky havarijní s nutnou bezodkladnou výměnou stávající mostovky za novou (viz souhrnná technická zpráva na č. l. 35). Na provedených zkušebních vývrtech jsou patrné póry a dutiny, jakož i vodorovné praskliny, ze spodu stavby přemostění postupně odpadává beton a jsou obnaženy kovové výztuže, které postupně korodují (viz zpráva č. j. 412502991 na č. l. 44).

10. V roce 1948 došlo ke znárodnění majetku původní akciové společnosti Láz Luhačovice, přičemž byla posléze založena organizace Československé státní lázně, lázeňská organizace Luhačovice, která byla následně přetransformována na Státní léčebné lázně Luhačovice, státní podnik (viz Formulář č. 2 (B) 01 na č. l. 193 v akt. priv. projektu). Mezi stranami sporu přitom nebylo sporné, že do roku 1990 měly být předmětný pozemek a stavba přemostění ve vlastnictví státu, nebylo však najisto postaveno, že Státní léčebné lázně Luhačovice měly ke stavbě přemostění právo hospodaření.

11. Po sametové revoluci bylo rozhodnuto o privatizaci státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice a byl připraven privatizační projekt č. 4934, který byl aktualizován ke dni 31. 12. 1991 (viz listiny na č. l. 3 v akt. priv. projektu). Dle privatizačního projektu měla proběhnout zvlášť privatizace a) objektu Prádelny, b) objektu Divadelní restaurace, c) části Léčebných lázní Luhačovice vymezené ve formuláři č. 4 (D), 01 čl. 1, a to formou založení akciové společnosti Láz Luhačovice, d) objektu Léčené lázně Ostrožská Nová Ves, e) objektu Léčebné lázně Hodonín (viz privatizační projekt na č. l. 181 –188 v akt. priv. projektu). Z privatizace byl vyčleněn majetek části technických provozů, který měl být privatizován formou přímého prodeje předem určenému vlastníku, dále neměly být privatizovány akcie akciové společnosti Ba, lesní půdní fond převedený do správy Jihomoravských státních lesů, pozemky spadající do zemědělského půdního fondu a majetek podléhající naturálním restitucím (viz formulář č. 2 (B) 01 na č. l. 189 –217 v akt. priv. projektu). Privatizační projekt obsahoval seznam nemovitostí, které měly být předmětem privatizace; v tomto seznamu byly uvedeny pouze nemovité věci, které byly evidovány v tehdejší evidenci nemovitostí. Stavba přemostění, která není evidována v katastru nemovitostí, v seznamu privatizovaných nemovitostí nebyla uvedena, stejně jako nebyla uvedena ani v seznamech nemovitostí, které privatizaci nepodléhaly. V tomto seznamu nebyl uveden ani pozemek [parcelní číslo] v k. ú. Luhačovice, který v té době tvořil prostranství na Lázeňském náměstí, tj. mezi budovami Společenského domu a Ředitelství lázní na straně jedné a budovami Jurkovičův dům, Kolonáda, hala Vincentka na straně druhé s výjimkou pásu tvořícího vodní tok (viz listiny na č. l. 54 a Formulář č. 2 (B) 01 na č. l. 189 –217, vše v akt. priv. projektu), a který byl coby pozemek č. 839, louka, dle vloženého výpisu z listů vlastnictví v k. ú. Luhačovice, vložka č. 825 pro k. ú. Luhačovice ve vlastnictví původní akciové společnosti Láz Luhačovice. U tohoto pozemku byla na zmíněné vložce poznamenána národní správa na základě výměru zemského národního výboru ze dne 24. 7. 1945, následně bylo vloženo vlastnické právo pro Čs. stát – podnik Československé státní lázně a zřídla na základě § 11 odst. 5 zákona č. 125/48 Sb. ve spojení s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. 10. 1948, s účinností od 4. 4. 1955 byla poznamenána správa Čsl. státních lázní v Luhačovicích a nakonec na základě zřizovací listiny Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 12. 1956 bylo vloženo vlastnické právo pro Čs. stát – Československé státní lázně Luhačovice (viz vložka na č. l. 81 v akt. priv. projektu). Z formuláře č. 4 (D), 01, který byl podstatný pro privatizaci formou založení nové akciové společnosti (žalobkyně), vyplynulo, že v majetku nově založené akciové společnosti coby samostatně privatizované jednotky měly být lázeňské sanatorium Palace Sanatorium, lázeňský dům Morava I. a II., I. a II. dětská lázeňská léčebna, Lázeňská poliklinika včetně balneoterapeutických zařízení, Společenský dům, Dům B. Smetany, Jestřábí, Jurkovičův dům, ubytovny Plzeň a Vepřek. Technické zázemí měly tvořit objekty kotelny, rozvodů energie a tepla, venkovní údržby, podnikové byty (čl. 1). Základním předmětem činnosti privatizované jednotky bylo poskytování komplexní lázeňské i ambulantní péče, rehabilitačních a ozdravných pobytů, poskytování laboratorních, vyšetřovacích a konsiliárních služeb pro potřeby regionu, provozování stravovacích a ubytovacích služeb. Společnost měla rovněž zajistit péči o lázeňské a přírodní prostředí, péči o minerální prameny a jejich využití (čl. 2). Projekt předpokládal, že v následujících 3 letech bude nutno na privatizovaný majetek vynaložit cca 70 mil. Kčs, z nich 2 mil. Kčs na terénní úpravy lázeňského středu (viz formulář č. 4 (D), 01 na č. l. 68 či v akt. priv. projektu).

12. Ministr zdravotnictví rozhodnutím ze dne 29. 4. 1992, č. j. PSS/197/92, rozhodl ke dni 1. 5. 1992 o převedení části majetku státního podniku Státních léčebných lázní Luhačovice na Fond národního majetku na základě schváleného privatizačního projektu č. 4934, zpracovaného vedením státního podniku, který byl schválen Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci dne 23. 4. 1992, č. j. 50/ JR/398/92 (viz rozhodnutí MZ ve spise sp. zn. [spisová značka], schválení privatizačního projektu na č. l. 3 v akt. priv. projektu). Dne 30. 4. 1992 vyhotovil Fond národního majetku zakladatelskou listinu žalobkyně coby akciové společnosti (viz NZ ze dne 30. 4. 1992 ve spise sp. zn. [spisová značka]) a následně budoucí členové představenstva žalobkyně navrhli zápis žalobkyně do obchodního rejstříku (viz návrh na zápis ze dne 30. 4. 1992 ve spise sp. zn. [spisová značka]). Usnesením OS Brno ze dne 30. 4. 1992, sp. zn. B [číslo], byl povolen zápis žalobkyně do obchodního rejstříku (viz cit. usn. ve spise sp. zn. [spisová značka]), tedy žalobkyně coby akciová společnost vznikla dne 30. 4. 1992 a má právní subjektivitu až doposud (viz výpis z OR na č. l. 10). Dne 28. 6. 1993 obdržel Katastrální úřad ve Zlíně, pracoviště Valašské Klobouky, návrh na vklad do katastru nemovitostí ze dne 20. 4. 1993, kterým byl navržen vklad dle zápisu o převodu majetku mezi státním podnikem Státní léčebné lázně Luhačovice, Fondem národního majetku ČR a žalobkyní ze dne 29. 5. 1992, který byl vypracován na základě privatizačního projektu č. 4394, podle něhož se privatizoval státní podnik Státní léčebné lázně Luhačovice. Projekt byl schválen Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci dne 23. 4. 1992. Předmětem převodu přitom byly nemovitosti tvořící převáděný majetek dle seznamu, jenž je součástí předávacího protokolu a součást privatizačního projektu (viz návrh na vklad na č. l. 222). Do katastru nemovitostí bylo vloženo vlastnické právo žalobkyně i k pozemku [parcelní číslo] o výměře 13 954 m2, ostatní plocha (ostatní komunikace), zapsáno na LV [číslo] pro obec a k. ú. Luhačovice, a to na základě nabývacího titulu„ velká privatizace – smlouva o převodu 215/ 1992 podle schváleného privatizačního projektu“ (viz výpis z KN na č. l. 238).

13. V 90. letech vyřešil Katastrální úřad ve Zlíně, pracoviště Valašské Klobouky duplicitu zápisu vlastnického práva k části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. Luhačovice tím způsobem, že původní pozemek [parcelní číslo] o výměře 13 954 m2 rozdělil na pozemky [parcelní číslo] o výměře 8 001 m2, [parcelní číslo] o výměře 3 919 m2, [parcelní číslo] o výměře 1 992 m2 a [parcelní číslo] o výměře 42 m2, vše v k. ú. Luhačovice, s tím, že pozemek [parcelní číslo] bude nadále evidován na [list vlastnictví] ve vlastnictví město Luhačovice a pozemky p. č. 839/1, 839/6 a 839/8 naopak na LV [číslo] ve vlastnictví žalobkyně. O uvedeném zpravil katastrální úřad žalobkyni a město Luhačovice dopisem ze dne 31. 7. 2003 (viz oznámení vč. geometrického plánu a neměřičckého náčrtu na č. l. 230 –233). Dne 11. 11. 2005 si město Luhačovice a žalobkyně ujednaly směnnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně nabyla pozemek p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] oddělený na základě geometrického plánu č. 1603-148/2005 a město Luhačovice nabylo pozemek p. [číslo] vše v obci a k. ú. Luhačovice (viz směnná smlouva na č. l. 176 –179).

14. Od 30. 4. 1992, kdy vznikla žalobkyně, až do roku 2009 zajišťovala údržbu lázeňského areálu žalobkyně, která si najímala služby externích dodavatelů, a to včetně plochy Lázeňského náměstí, tedy včetně ploch nacházejících se nad předmětným pozemkem a stavbou přemostění. Údržba v těchto místech představovala údržbu písčitých ploch, údržbu stromů, zeleně a okrasných ploch, údržbu asfaltových komunikací, údržba samotné stavby přemostění (zejm. železobetonové konstrukce) prováděna nebyl (viz nerozporované tvrzení žalobkyně). Plocha Lázeňského náměstí představuje prostranství, na němž je běžný pohyb široké veřejnosti, tedy lázeňských pacientů, návštěvníků lázní a jiných osob, před budovou Společenského domu je umístěno pódium pro vystoupení, dále jsou zde řady laviček pro diváky, přičemž lavičky se nacházejí i na dalších místech prostranství (viz ortofotomapa na č. l. 32, fotografie na č. l. 242 –248). Z dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně po uvedené období nad rámec provádění údržby povrchových ploch i jinak vykonávala vlastnické právo k předmětnému pozemku či přímo ke stavbě přemostění, naopak svou dobrou víru zpochybňovala tím, že uváděla, že znala vlastnické poměry k jednotlivým pozemkům; žalovaná 1., kterou v tomto ohledu tížilo důkazní břemeno, žádný relevantní důkaz nenavrhla. Mezi stranami nebylo sporu o to, že rovněž ani žalovaná 1., ani žalovaný 2. neprováděli v tomto období údržbu stavby přemostění (viz shodné tvrzení stran).

15. V roce 2009 došlo ke změně údržby lázeňského areálu, neboť žalobkyně založila společnost Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s., která vznikla dne 6. 11. 2009. Úkolem této společnosti bylo zajištění správy a údržba lázeňského areálu, příprava, koordinace a realizace projektů zaměřených na zvelebení a obnovu lázeňského areálu včetně činností zaměřených na získání dotací a grantů a jiných finančních zdrojů financování těchto projektů (viz výpis z ROPS na č. l. 257). Aby mohla tato společnost plnit svůj úkol, ujednala si dne 27. 11. 2009 coby nájemkyně s žalobkyní coby pronajímatelkou smlouvu o nájmu, v níž žalobkyně coby deklarovaná vlastnice přenechala nájemkyni mj. veřejně přístupné pozemky – s parkovou zelení, porosty a vegetací, opěrnými zdmi, zpevněnými plochami, prostranstvími, chodníky a komunikacemi – uvedených v příloze č. 1 k této smlouvě na LV č. 10069 pro obec a k. ú. Luhačovice a drobné stavby (fontány, lávky a pavilonky) situované na uvedených pozemcích a zachycené v příloze č. 2, a to na dobu určitou do 31. 12. 2020 za nájemné ve výši 1 Kč ročně. Nájemkyně se zavázala užívat a provozovat lázeňský areál s péčí řádného hospodáře, přičemž byla povinna provádět správu, údržbu a úklid lázeňského areálu, zejm. úklid a údržbu pískových a zpevněných ploch, chodníků a náměstí, výsadbu, obnovu a údržbu vegetačních prvků a trávníků, úklid povodí řeky a potoka, úklid a údržbu okolí pramenů, likvidaci odpadů včetně odpadní biomasy, a to minimálně v rozsahu dle přílohy č. 5 za zachování plynulého provozu lázeňského areálu, tedy za zachování přístupu, průchodu, vjezdu a užívání lázeňského areálu lázeňským hostům a jiným návštěvníkům. Dle přílohy č. 1 byl předmětem pronájmu mj. pozemek [parcelní číslo] (lázeňské náměstí), [parcelní číslo] (lázeňské náměstí), [parcelní číslo] (lázeňské náměstí) a [parcelní číslo] (lázeňské náměstí) vše v k. ú. Luhačovice; stavba přemostění mezi pozemky uvedena nebyla, stejně jako předmětný pozemek, stavba přemostění nebyla uvedena ani mezi pronajatými drobnými stavbami. Pokud jde o údržbu Lázeňského náměstí (centrální prostor lázeňského areálu s fontánou, lázeňskou kolonádou, Jurkovičovým domem aj.), bylo stanoveno, že jde o precizně udržované plochy trvalkových a letničkových záhonů v mlatových plochách nebo parkovém trávníku. [ulice] zeleň je doplněna skupinami keřů, stromy ve stromořadí, solitérní stromy a keře a také volně rostlé živé ploty, trávník je výhradně parkový, plocha je zařazena do 1. intenzivní (nejvyšší) třídy údržby (viz smlouva o nájmu na č. l. 194). Dne 24. 5. 2011 došlo k ujednání dodatku č. 1, jímž došlo k prodloužení nájmu do 31. 12. 2024 a k rozšíření předmětu nájmu o pozemky uvedené v dodatku, mezi nimiž nebyl uveden předmětný pozemek ani stavba přemostění, současně žalobkyně vyjádřila souhlas s realizací projektu„ Revitalizace zeleně v lázeňském areálu Luhačovice“ nájemkyní s podmínkami na zajištění udržitelnosti tohoto projektu po dobu nejméně 10 let od ukončení realizace akce; zbylá smluvní ujednání zůstala nedotčena (dodatek na č. l 204–205). Původní smlouva ze dne 27. 11. 2009 mezi žalobkyní a společností Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s. byla nahrazena smlouvou o nájmu ze dne 8. 9. 2016, která měla obdobné parametry jako původní smlouva. Ani v této smlouvě nebyl uveden předmětný pozemek ani stavba přemostění. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2026 (viz smlouva o nájmu na č. l. 152 –164). Mezi stranami přitom není sporné, že od podpisu obou zmíněných smluv o nájmu až do dnešního dne byla fakticky prováděna rovněž údržba povrchových ploch nacházejících se nad předmětným pozemkem, resp. stavbou přemostění (viz nerozporované tvrzení žalobkyně).

16. V roce 2017 podala žalobkyně proti městu Luhačovice u zdejšího soudu žalobu (řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]) o zaplacení částky 14 466 140 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za užívání svých pozemků coby veřejných prostranství, jakož i náhrady z titulu vynaložených nákladů na údržbu těchto pozemků vč. rekonstrukce a revitalizace. Soudní řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby (viz známo soudu z úřední činnosti) v důsledku ujednání mimosoudní dohody (smlouva o narovnání a úpravě vzájemných vztahů ze dne 30. 5. 2018) žalobkyně a společnosti Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s., na straně jedné a města Luhačovice na straně druhé. Smlouva vycházela ze skutečnosti, že žalobkyně vlastní na území Luhačovic pozemky, na nichž se nachází podle § 34 obecního zřízení veřejné prostranství, které jsou na základě smlouvy o nájmu pronajaty společnosti Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s., přičemž žalobkyně se domáhala nároku na náhradu z titulu užívání svých pozemků na území města Luhačovice, dále nákladů vynaložených na údržbu těchto pozemků vč. případné rekonstrukce či revitalizace a nároku na zaplacení příslušenství k těmto náhradám, přičemž mezi stranami bylo sporné, zda a v jaké výši nároky existují či v minulosti existovaly, kdy bylo sporné, jaké plochy dotčených pozemků jsou veřejným prostranstvím a v jakém rozsahu dochází k omezení vlastnického práva ze strany veřejnosti. Strany se dohodly na tom, že nároky do konce roku 2017 si vypořádají jednorázovou úhradou ze strany města Luhačovice žalobkyni ve výši 5 213 453 Kč a že v následujících letech se město Luhačovice zavázalo hradit žalobkyni částku odpovídající hodnotě 50 % lázeňského a rekreačního poplatku dle účetní evidence města za kalendářní rok, který bezprostředně předchází roku poskytnutí finančního plnění. Náhrada za užívání pozemků činí 1 Kč v případě, kdy hodnota ročního finančního plnění nepřesáhne v daném období částku 3 mil. Kč, jinak představuje rozdíl mezi ročním finančním plněním a touto částkou. Město Luhačovice se zavázalo od 1. 1. 2018 investovat ročně dále částku 300 000 Kč do pořízení, úprav, oprav a údržby nebo obnovy svého mobiliáře na pozemcích žalobkyně či v jejich sousedství. Žalobkyně se zavázala mj. odebírat služby (práce a dodávky) týkající se údržby svých pozemků od Technických služeb Luhačovice, p. o. Žalobkyně se zavázala rovněž strpět po dobu trvání smlouvy užívání veřejných prostranství, která se nachází na dotčených pozemcích a toto užívání nijak neztěžovat a nepodmiňovat (viz smlouva o narovnání na č. l. 173 –175).

17. První náznak toho, že by se žalobkyně stavila do pozice vlastníka stavby přemostění, vyplývá až ze smlouvy o realizaci projektu ze dne 12. 7. 2011 mezi žalovaným 2. a společností Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s., za níž jednal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], který do 23. 5. 2011 vykonával funkci předsedy představenstva žalobkyně a od 23. 5. 2011 do 23. 5. 2016 funkci předsedy dozorčí rady žalobkyně. Touto smlouvou poskytl žalovaný 2. souhlas s realizací projektu„ Revitalizace zeleně v lázeňském areálu Luhačovice“ na předmětném pozemku dle přiloženého snímku mapy se zákresem umístění stromů, okrasných záhonů a jiné zeleně a souhlasil se vstupem na předmětný pozemek k provedení všech prací souvisejících s projektem včetně odstranění stávajících trvalých porostů a k provádění následné péče – údržby po dobu minimálně 10 let od ukončení projektu. Společnost Lázeňská kolonáda Luhačovice, o. p. s., přebrala odpovědnost za zdravotní stav veškeré zeleně a trvalých porostů nacházejících se na částech předmětného pozemku dotčených tohoto realizací projektu a nesla odpovědnost za veškeré škody, které vzniknou na zdraví a majetku třetích osob v příčinné souvislosti se zanedbáním povinností údržby trvalého porostu na předmětném pozemku. Realizace projektu bude časově i věcně koordinována s údržbou vodního díla – úpravou Luhačovického potoka tak, aby mohla být naplněna dohoda o spolupráci na vodním díle – upraveném vodním toku Luhačovický potok v Lázních Luhačovice (tato dohoda byla ujednána až posléze dne 29. 7. 2011). Údržba, případná rekonstrukce zaklenuté části vodního toku Luhačovický potok pod lázeňským náměstím na předmětném pozemku, kde má být taktéž realizován projekt Revitalizace zeleně v lázeňském areálu Luhačovice, je věcí vlastníka této zaklenuté části vodního toku, tj. žalobkyně, a není předmětem dohody o spolupráci na vodním díle (viz smlouva o realizaci projektu na č. l. 123). Následně dne 29. 7. 2011 byla ujednaná dohoda o spolupráci na vodním díle – upraveném vodním toku Luhačovický potok v Lázních Luhačovice mezi žalovaným 2. na straně jedné a žalobkyní a Lázeňskou kolonádou Luhačovice, o. p. s., na straně druhé. Tato dohoda měla stanovit podmínky pro vzájemnou spolupráci při zajištění údržby a opravy vodního díla – upraveného koryta vodního toku Luhačovický potok, včetně 3 manipulovatelných spádových stupňů v lokalitě lázní, kromě zaklenuté části toku na lázeňském náměstí. Z dohody vyplývá, že žalovaný 2. se zavázal zajistit údržbu a opravu koryta řeky Šťávnice od pevného kamenného stupně v řkm 11,990 před lázeňským domem Riviera, kromě zaklenuté části pod lázeňským náměstím řkm 12, 430–12 až po soutok Luhačovického potoka s Pozlovickým potokem řkm 12,783, a to v souvislosti s provedeným odtěžením sedimentů na Luhačovické přehradě. Žalovaný 2. se zavázal též uzavřít se společností Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s. smlouvu o realizaci projektu„ Revitalizace zeleně v lázeňském areálu Luhačovice“ na předmětném pozemku, kterou bude realizovat na své náklady společnost Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s., dle společně odsouhlaseného harmonogramu prací. Strany dohody prohlásily, že respektují faktický stav majetku – úpravy koryta vodního toku Luhačovický potok, včetně zaklenuté části toku, v lokalitě lázní s přihlédnutím k právnímu stavu, který je odvozen od výnosu č. 6968 C. a K. mor. místodržitelství ze dne 30. 1. 1912 a následujících právních dokumentů vztahujících se k tomuto vodnímu dílu (viz dohoda na č. l. 113 –114). Žalobkyně vystupovala následně coby žadatel o vydání příslušného povolení, resp. stavebník v řízení před Městským úřadem Luhačovice ve stavebním řízení vedeném pod sp. zn. 3250/2013/261/ na stavbu„ Modernizace a revitalizace Lázeňského náměstí s promenádou“ zahrnující objekty zpevněných ploch, jehož výsledkem bylo vydání stavebního povolení ze dne 2. 5. 2013, č. j. MULU 5244/2013, které nabylo právní moci dne 21. 5. 2013 (viz sdělení MÚ Luhačovice na č. l. 209).

18. Dále žalovaný 2. vydal dne 8. 8. 2016 v souladu s § 54 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), stanovisko, v němž souhlasil se záměrem, který mu byl předložen dne 26. 7. 2016 spolu se žádostí o vyjádření se k projektové dokumentaci, kdy investorem je společnost Láz kolonáda o. p. s., projektantem [právnická osoba] Záměrem byla modernizace 6 lávek, sanace přemostění Luhačovického potoka, zpevněných ploch a schodišť. V rámci sanace přemostění mělo být provedeno vyspravení kamenného odláždění dna koryta, oprava mostních podpěr, oprava obou líců mostovky, rekonstrukce mostních svršků u pojížděné části, řešení hydroizolace a odvodnění ploch, přičemž touto stavbou měl být dotčený i předmětný pozemek. Žalovaný 2. uvedl podmínky realizace stavby, mj. že nebude přebírat žádné objekty související se stavbou do své správy ani majetku (tj. nebude přebírána do majetku ČR, ke kterému má právo hospodaření žalovaný 2.). Z hlediska majetkoprávních vztahů žalovaný 2. upozornil, že realizací záměru dojde k dotčení předmětného pozemku, se kterým má právo hospodařit žalovaný 2., a proto pro vydání rozhodnutí příslušného správního úřadu nutné získat vlastnická nebo jiná práva k dotčeným pozemkům (viz stanovisko na č. l. 126 –127). Žalobkyně vystupovala následně coby žadatel o vydání příslušného povolení, resp. stavebník v řízení před Městským úřadem Luhačovice ve stavebním řízení vedeném pod sp. zn. 15488/2016-261/ na stavbu„ Modernizace a revitalizace Lázeňského náměstí s promenádou“ zahrnující mj. objekty zpevněných ploch, rekonstrukce lávek na lázeňském náměstí (mimo lávky č. 5) a sanaci přemostění řeky Šťávnice, jehož výsledkem bylo vydání stavebního povolení ze dne 8. 3. 2017, č. j. MULU 19094/2017, které nabylo právní moci dne 18. 3. 2017. Tato stavba byla realizována toliko zčásti stran objektů zpevněných ploch (nebyla tedy provedena sanace stavby přemostění), přičemž dne 13. 11. 2017 vydal Městský úřad Luhačovice kolaudační souhlas č. j. 15430/2017/261/Va (viz sdělení MÚ Luhačovice na č. l. 209).

19. Pokud jde o připravovanou, doposud nerealizovanou rekonstrukci stavbu přemostění, nechala žalobkyně v roce 2018 zpracovat u [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] . stavebně technický průzkum stavby přemostění, z níž vyplynulo, že rekonstrukce stavby přemostění musí proběhnout ve větším rozsahu, než bylo stavebním povolením povoleno, kdy část přemostění mezi Ředitelstvím lázní a Lázeňskou cukrárnou o délce 14,5 m musí být odstraněna a nahrazena zcela novou konstrukcí. Současně si žalobkyně nechala zpracovat dokumentaci„ Vyhodnocení zatížitelnosti mostu u ředitelství u společnosti [právnická osoba], z níž vyplynulo, že provoz na mostu musí být do doby rekonstrukce omezen. Současně s ohledem na rekonstrukci rozvodů tepla je třeba upravit rovněž komunikaci mezi Jurkovičovým domem a Společenským domem, a proto si žalobkyně nechala zpracovat novou dokumentaci. V květnu 2021 byla pro žalobkyni vypracována revidovaná verze (viz průvodní a souhrnná technická zpráva na č. l. 35). Dne 24. 8. 2018 vydal žalovaný 2. v souladu s § 54 odst. 4 vodního zákona stanovisko, v němž souhlasil se záměrem předloženým dne 16. 7. 2018 spolu se žádostí o vyjádření se k projektové dokumentaci, kdy investorem je žalobkyně, projektantem S – projekt plus, a. s . Žalovaný 2. uvedl, že se k původnímu stavebnímu povolení vyjádřil již dne 8. 8. 2016, přičemž na základě stavebně–technického průzkumu na žádost majitele mostu přes řeku Šťávnice byl zjištěn havarijní stav daného mostu, který je potřebné zrekonstruovat ve větším rozsahu, než bylo povoleno v původním stavebním povolení, navíc je požadavek na umístění rozvodu tepla do zeleného pásu, a ne do zpevněné plochy vozovky. Žalovaný 2. uvedl podmínky, mj. že nebude přebírat žádné objekty související se stavbou do své správy ani majetku (tj. nebude přebírána do majetku ČR, ke kterému má právo hospodaření žalovaný 2.). Z hlediska majetkoprávních vztahů žalovaný 2. upozornil, že realizací záměru dojde k dotčení předmětného pozemku ve vlastnictví České republiky a ve správě žalovaného 2., a proto pro vydání rozhodnutí příslušného správního úřadu nutné získat vlastnická nebo jiná práva k dotčeným pozemkům (viz stanovisko na č. l. 124 –125).

20. Následně v důsledku vysokých předpokládaných nákladů na rekonstrukci stavby přemostění počala žalobkyně pátrat po tom, kdo je vlastníkem stavby přemostění, přičemž se v této souvislosti opakovaně obrátila na žalovaného 2. se žádostí o informaci a podklady, kdo je vlastníkem stavby přemostění. Žalovaný v dopise ze dne 16. 8. 2018 sdělil, že nedisponuje požadovanou informací a neeviduje podklady, přičemž sám nemá stavbu přemostění ve správě ani v evidenci majetku (viz dopis na č. l. 74). Totéž sdělil žalovaný v dopise ze dne 17. 9. 2018, navíc uvedl, že v posledních letech v rámci údržby Luhačovického potoka bylo podepsáno několik dokumentů s žalobkyní, kde je uvedeno, že dohody respektují stávající faktický stav majetku – úpravy koryta vodního toku Luhačovický potok včetně zaklenuté části toku (např. dohoda ze dne 29. 7. 2011), přičemž při podepisování těchto dohod a smluv nikdy nevznikla pochybnost v tom, že by žalobkyně nebyla vlastnicí stavby přemostění (viz dopis na č. l. 116p). Dopisem ze dne 9. 4. 2020 sdělil žalovaný 2. žalobkyni, že obdržel reakci na návrh smlouvy o zřízení služebnosti č. 2445/ 2019 SML, který byl zpracován na základě žádosti za účelem majetkoprávního ošetření stavby přemostění. Návrh smlouvy vycházel z komunikace, která probíhá od 27. 8. 2018, přičemž způsob majetkoprávního řešení, a sice uzavření smlouvy o zřízení služebnosti s narovnáním za umístění stavby na pozemku v právu hospodařit žalovanému 2. 3 roky zpětně byl ze strany žalobkyně odsouhlasen e-mailem [anonymizováno] [příjmení] dne 11. 8. 2018 a v návaznosti na tento e-mail byla následně ze strany žalobkyně podána dne 14. 10. 2019 žádost o zpracování návrhu smlouvy o zřízení služebnosti, jejíž přílohou byl geometrický plán na zaměření rozsahu věcného břemene, a následně byl návrh smlouvy o zřízení služebnosti ze strany žalobkyně připomínkován e-mailem ze dne 13. 11. 2019, přičemž připomínky se netýkaly narovnání za umístění stavby v rozsahu nepromlčeného nároku. Na základě toho, že žalobkyně od srpna 2018 usilovala o smluvní majetkoprávní ošetření stavby přemostění, měl žalovaný 2. za to, že je vyřešeno vlastnictví stavby přemostění. Nadto uvedl, že neeviduje stavbu přemostění ve své majetkové evidenci, nesouhlasil s tím, že tato stavba není součástí předmětného pozemku (viz dopis na č. l. 75). Svůj postoj z dopisu ze dne 17. 9. 2018 žalovaný 2. rovněž zopakoval v dopise ze dne 29. 7. 2020 (viz dopis na č. l. 76) a v dopise ze dne 29. 7. 2021, v němž byl rovněž odmítnut názor, že stavba přemostění je součástí předmětného pozemku, nýbrž se jedná naopak o samostatnou stavbu nepodléhající evidenci v katastru nemovitostí (viz dopis na č. l. 78).

21. V dopise ze dne 18. 12. 2020 pak sdělil žalovaný 2. žalobkyni, že je nezbytné žádost ze dne 21. 10. 2020 (ohledně rekonstrukce stavby přemostění) doplnit o aktuální situaci stavby na předmětném pozemku v rozsahu stavebních objektů uváděných v žádosti žalobkyně včetně aktuálního záborového elaborátu s vyčíslením požadovaných dočasných a předpokládaných trvalých záborů pro stavbu. Po doplnění podkladů připraví návrh smlouvy, který zašle žalobkyni k připomínkám. Současně upozornila, že před uzavřením smluvního vztahu pro rekonstrukci či údržbu vodního díla by měla být dořešena otázka vlastnictví dotčené části stavby (viz dopis na č. l. 77). Mezi stranami přitom nebylo sporu o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným 2. nakonec nedošlo ke sjednání smlouvy o zřízení služebnosti, jejímž předmětem by mělo být umístění stavby přemostění na předmětném pozemku a o níž probíhala mezi stranami korespondence, ani jiné smlouvy řešící osud stavby přemostění na předmětném pozemku.

22. Žalobkyně se rovněž obrátila na žalovanou 1., která žalobkyni v dopise ze dne 8. 12. 2020 sdělila, že není vlastníkem předmětného pozemku ani stavby přemostění, a proto nemá kompetenci se k věci vyjadřovat. Právo hospodaření s předmětným pozemkem má žalovaný 2. a dle argumentace žalobkyně by měla případně právo hospodařit se stavbou [anonymizováno] [obec], státní podnik (viz dopis na č. l. 79). Žalovaná 1. rovněž zaslala žalobkyni korespondenci s [anonymizováno] [obec], státní podnik, ohledně údajně nepotřebného majetku vedeného na [list vlastnictví] v k. ú. Luhačovice a na [list vlastnictví] v k. ú. Pozlovice, která zůstala tomuto státnímu podniku poté, co splynul se státním podnikem Státní léčebné lázně Luhačovice (viz dopisy na č. l. 79).

23. V neposlední řadě se žalobkyně obrátila dopisem ze dne 21. 3. 2022 na Ministerstvo financí ve věci podnětu k vydání opatření podle § 20 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. V dopise žalobkyně podrobně rozepsala, proč má za to, že stavba přemostění je ve vlastnictví státu, dále uvedla, že stavba přemostění je v havarijním stavu s nutností provedení rekonstrukce, že právní nástupce po státním podniku Státní léčebné lázně Luhačovice je [anonymizováno] [obec], státní podnik, žalovaná 1. i žalovaný 2. sdělili, že jim právo hospodařit se stavbou přemostění nepřísluší, a proto jsou v souladu s § 9 odst. 2 a § 20 zákona č. 219/2000 Sb. dány důvody, aby Ministerstvo financí rozhodlo, kdo je oprávněn hospodařit jménem státu se stavbou přemostění (viz dopis na č. l. 81, potvrzení o odeslání datové zprávy na č. l. 83). Dopisem ze dne 19. 4. 2022 Ministerstvo financí potvrdilo skutečnosti týkající se realizace stavby přemostění s tím, že z historických souvislostí lze dovodit, že příslušnost hospodaření se stavbou přemostění bude náležet spíše stavebníkovi, resp. jeho nástupci, a nikoli žalovanému 2., čímž se lze domnívat, že právo hospodaření, resp. vlastnické právo náleží nástupci státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice, popř. těm, co pozemky či budovy v okolí v rámci privatizace nabývaly, tedy zejména žalobkyně. S ohledem na uvedené nelze aplikovat navrhované řešení v podobě vydání opatření dle § 20 zákona č. 219/2000 Sb. Současně Ministerstvo vnitra uvedlo, že v souladu s vymezením majetku podniku dle § 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a dle § 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, se lze domnívat, že v rámci privatizace došlo k převodu celého uceleného areálu, což odpovídá formuláři č. 4 (D), 01 privatizačního projektu č. 4934, konkrétně bodu 2 a bodu 17.

2. Ačkoliv bohužel nelze z privatizačního projektu přesně zjistit, kdo je vlastníkem, případně příslušný se stavbou přemostění hospodařit, neboť tento typ stavby se neeviduje v katastru nemovitostí. lze s nejvyšší pravděpodobností předpokládat, že vlastníkem je žalobkyně (viz dopis na č. l. 67). Ministerstvo financí svůj postoj nezměnilo i přes následnou odpověď žalobkyně s upozorněním na podání žaloby u příslušného soudu (viz dopis na č. l. 84, potvrzení o odeslání datové zprávy na č. l. 86, dopis na č. l. 87).

24. Z ostatních provedených důkazů neshledal soud žádnou rozhodnou skutečnost pro zjištění náležitého skutkového stavu.

25. Soud zamítl návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], neboť skutečnost, která měla být touto výpovědí prokázána, tedy přenechání údržby povrchových ploch rovněž na Lázeňském náměstí, měl soud za prokázanou shodným tvrzením stran; přenechání samotné stavby přemostění přitom bylo přitom vyvráceno zněním obou citovaných smluv o nájmu. Právní posouzení věci a. K otázce určení vlastnického práva (žalobní návrh I.)

26. Zaprvé se žalobkyně domáhala určení, že [země] je vlastnicí stavby přemostění jakožto součásti předmětného pozemku, eventuálně (pro případ, že by primárnímu petitu nebylo vyhověno) se domáhala určení, že [země] je vlastnicí stavby přemostění coby samostatné věci v právním slova smyslu.

27. Nejdříve se soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Podle judikatury Nejvyššího soudu má obecná určovací žaloba (podle § 80 o. s. ř.), preventivní charakter a její místo je jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013 (uveřejněný pod č. 22/ 2017 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)). Typicky se přitom určovací žaloba využívá u sporů ohledně vlastnického práva k věci. Z judikatury Nejvyššího soudu se dále podává, že na určení vlastnického práva k součásti věci není naléhavý právní zájem (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 537/2010, či ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2616/2010), neboť součást věci není samostatnou věcí v právním smyslu, a tudíž k ní nelze odděleně uplatňovat vlastnické právo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2716/2011). I Nejvyšší soud si však byl vědom toho, že někdy může být nezbytné vyjasnit vlastnictví určitého předmětu, který není věcí v právním slova smyslu, a proto od uvedeného striktního požadavku ustoupil za předpokladu, že se účastník domáhá určení, že má vlastnické právo k tomuto předmětu (součásti) coby součásti věci hlavní. Žalobní petit je přitom nezbytné naformulovat tak, že se účastník domáhá určení vlastnického práva k předmětu, který není věcí v právním slova smyslu, jakožto (coby) součásti věci hlavní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1671/2005, ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 5515/2007, nebo ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2716/2011). Uvedený ústupek od nemožnosti určení vlastnického práva k součásti je ovšem možný jen za předpokladu, že věc hlavní je věcí v právním slova smyslu, a proto není možné se domáhat určení vlastnického práva k součásti věci jakožto součásti jiné věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2221/2016).

28. V projednávané věci je spor ohledně toho, zdali je stavba přemostění samostatnou věcí v právním slova smyslu či toliko součástí předmětného pozemku, který se pod stavbou přemostění nachází, a kdo je jejím vlastníkem. Žalobkyně na základě historického vývoje argumentovala tím, že vlastnicí stavby přemostění je stát ([země]) a že stavba přemostění je součástí předmětného pozemku, pro jistotu však uplatnila i eventuální petit, že stavba přemostění coby samostatná věc v právním slova smyslu je ve vlastnictví státu (České republiky). Oba žalovaní vlastnické právo státu ke stavbě přemostění odmítly s tím, že vlastnicí je naopak žalobkyně, k čemuž uvedly svou argumentaci. Soud má za to, že se nejedná o spor uměle žalobkyní vyvolaný, aby se zbavila povinnosti nést náklady na rekonstrukci stavby přemostění, nýbrž je tu vskutku objektivní nejistota ohledně vlastnického práva ke stavbě přemostění, k němuž se nikdo z účastníků nehlásí. Tuto nejistotu lze přitom definitivně odstranit jen za pomoci obecné určovací žaloby. Žaloba přitom přiléhavě směřuje jak vůči žalované 1., která zastupuje stát, a je tedy v případě vlastnického práva státu pasivně věcně legitimována, jakož i vůči žalovanému 2., který disponuje procesní legitimací jednat ohledně vlastnického práva státu (srov. § 16 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů) a mohl by v řízení na straně žalované dokonce vystupovat samostatně. Soud tak uzavírá, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je jednoznačně dán.

29. Stavba přemostění byla vybudována ve dvou fázích. Starší část byla realizována na základě zákona markrabství Moravského č. 91/1912 moravské sbírky Zemí moravskoslezskou ve 30. letech minulého století (fakticky realizována v období od 4. 11. do 9. 12. 1935 a od 23. 3. do 28. 4. 1936 a zkolaudována dne 28. 5. 1937) a po dostavbě zůstala stavba přemostění ve vlastnictví Země moravskoslezské, naopak údržba stavby přemostění byla uložena původní akciové společnosti Láz Luhačovice; tato společnost má sice podobnou firmu jako žalobkyně, nejedná se však o právní předchůdkyni žalobkyně. Po dokončení byla stavba přemostění v souladu s tehdy uplatňovanou superficiální zásadou (srov. § 297 zákona č. 946/1811 Sb. zák. soud., obecný zákoník občanský, ve znění účinném do 31. 12. 1950) součástí předmětného pozemku, který se pod touto stavbou nachází. Nejspíše v roce 1949 (nepochybně však ještě před 1. 1. 1951) došlo nákladem Státních lázní Luhačovic k realizaci druhé části stavby přemostění, která tak získala celou svou délku 180 m. Ačkoliv v té době Státní lázně Luhačovice při jednání s městem Luhačovice deklarovaly, že po dokončení budou mít stavbu přemostění ve svém vlastnictví, nemohla tato deklarace nabýt právních účinků, neboť byla v rozporu s již citovanou superficiální zásadou, navíc má soud za to, že dostavením druhé části stavby přemostění došlo k pouhému rozšíření původní stavby, která si tak zachovala svou jednotu.

30. S účinností ke dni 1. 1. 1951 se v souladu s § 25 větou druhou ve spojení s § 562 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník (tzv. střední občanský zákoník), stala stavba přemostění věcí samostatnou v právním slova smyslu, neboť tato stavba naplňuje veškeré předpoklady pro to, aby o ní mohlo být uvažováno jako o samostatné věci v občanskoprávním slova smyslu; stavba přemostění je totiž výsledkem stavební činnosti člověka, má materiální povahu (vybudována především z železobetonu), lze ji vymezit vůči okolnímu pozemku (lze tedy odlišit, kde stavba přemostění začíná a kde končí), má samostatnou hospodářskou funkci či účel (má rozšířit veřejné prostranství na povrchu a přitom zachovat funkci předmětného pozemku jako vodního toku) a vyznačuje se kompaktností materiálu (použitý železobeton umožňuje stanovit, kde stavba přemostění začíná a kde končí), přičemž nelze odhlédnout ani od toho, že právní styk za účinnosti zákona č. 141/1950 Sb., jakož i za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), běžně umožňoval vlastnit most, případně zatrubnění vodního toku coby samostatnou věc v právním slova smyslu (podrobněji k vymezení stavby např. Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419–654 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 262 a násl.).

31. V souladu s § 39 zákona č. 280/1948 Sb., došlo uplynutím dne 31. 12. 1948 k zániku Země moravskoslezské, přičemž jmění a fondy této země tvořily od 1. 1. 1949 zůstatkovou podstatu. V důsledku vyhlášky Ministerstva vnitra č. 107/1953 Ú. l., o skončení likvidace zůstatkových podstat zemí České a Moravskoslezské, přešel zbylý majetek Moravskoslezské země na stát, tedy na stát přešlo i vlastnické právo ke stavbě přemostění. Pro úplnost lze uvést, že i kdyby stavba přemostění byla po svém dokončení ve vlastnictví původní akciové společnosti Láz Luhačovice, pak by v souladu se zákonem č. 125/1948 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku, došlo ke dni 1. 1. 1948 k přechodu vlastnického práva v důsledku znárodnění na stát.

32. Mezi účastníky řízení nebylo v zásadě sporu o to, že až do provedené privatizace státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice, zůstala stavba přemostění ve vlastnictví státu, přičemž obě strany připustily, že si stavba přemostění ponechala svou samostatnou právní existenci, tedy že se jednalo o věc samostatnou v právním slova smyslu. Strany se nicméně rozcházejí v tom, zdali následně žalobkyně nabyla vlastnické právo ke stavbě přemostění, jak namítají žalovaní, či nikoliv, jak naopak argumentuje žalobkyně. S ohledem na vymezený předmět řízení, resp. následně zjištěný skutkový stav mohlo k nabytí vlastnického práva žalobkyní ke stavbě přemostění dojít v zásadě jen dvojím způsobem, a sice zaprvé v důsledku privatizace státního majetku, zadruhé v důsledku vydržení vlastnického práva. Prokázání obou skutečností přitom leželo na žalovaných, kteří vlastnické právo státu popírali.

33. Samotná privatizace státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice proběhla na základě zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 12. 8. 1993 (zákon o tzv. velké privatizaci). Základním institutem procesu velké privatizace byly privatizační projekt a rozhodnutí o privatizaci. Privatizační projekt byl souhrnem ekonomických, technických, majetkových, časových a dalších údajů o podniku určeném k privatizaci, jakož i o plánované podobě jeho privatizace; za pracování odpovídal zakladatel privatizovaného podniku, přičemž samotný návrh zpracovával zpravidla samotný podnik. Podle judikatury Nejvyššího soudu u velkých privatizací, o nichž bylo rozhodnuto do 12. 8. 1993 (což je i projednávaný případ), platilo, že rozsah privatizovaného majetku byl determinován privatizačním projektem, tudíž nebylo možné převést jiný majetek než ten, který byl v privatizačním projektu vymezen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1818/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5070/2015, či ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3941/2016). Privatizační projekt ani rozhodnutí o privatizaci však nezpůsobily změnu v osobě vlastníka, nýbrž stanovovaly pouze rozsah a podmínky privatizace určitého podniku; právním důvodem nabytí privatizovaného majetku přitom byl v případě privatizace provedené založením nově zakládané obchodní společnosti (§ 14 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb.) vklad majetku do základního kapitálu (viz Brim, L. in Adamová, H. a kol. Pozemkové vlastnictví. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 763).

34. V případě státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice byl ke dni 31. 12. 1991 připraven aktualizovaný privatizační projekt č. 4934. Dle privatizačního projektu měla proběhnout zvlášť privatizace a) objektu Prádelny, b) objektu Divadelní restaurace, c) části Léčebných lázní Luhačovice vymezené ve formuláři č. 4 (D), 01 čl. 1, a to formou založení akciové společnosti Láz Luhačovice, d) objektu Léčené lázně Ostrožská Nová Ves, e) objektu Léčebné lázně Hodonín; pro posuzovaný případ je významná ta část privatizace, která měla vést k převodu některého majetku státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice na Fond národního majetku, který měl následně založit novou akciovou společnost, tedy situace sub c). O převodu majetku na Fond národního majetku bylo rozhodnuto rozhodnutím Ministra zdravotnictví ze dne 29. 4. 1992, č. j. PSS/197/92. Dne 30. 4. 1992 založil Fond národního majetku žalobkyni a téhož dne podal návrh na její zápis do obchodního rejstříku.

35. Pokud jde o rozsah majetku, který žalobkyně coby nově založená akciová společnost nabyla, je třeba vyjít ze zmíněného aktualizovaného privatizačního projektu č. 4934, podle jehož Formuláře č. 4 (D), 01, čl. 1 měly být předmětem převodu podniku do nově založené akciové společnosti Láz Luhačovice (žalobkyně) následující objekty: lázeňské sanatorium Palace Sanatorium, lázeňský dům Morava I. a II., I. a II. dětská lázeňská léčebna, Lázeňská poliklinika včetně balneoterapeutických zařízení, Společenský dům, Dům B. Smetany, Jestřábí, Jurkovičův dům, ubytovny Plzeň a Vepřek. Technické zázemí měly tvořit objekty kotelny, rozvodů energie a tepla, venkovní údržby, podnikové byty. Uvedené vymezení bylo nicméně jen přibližné (rámcové), neboť žalobkyni byly následně privatizací převedeny též jiné než zmíněné stavby (např. Vodoléčebný ústav, Slatinné Lázně, vila Růžová, vila Lipová, Kolonáda, Ředitelství lázní) a řada okolních pozemků. Stran nemovitých věcí nicméně nelze s odkazem na problematiku podniku coby věci hromadné dovozovat, že by žalobkyně nabyla veškeré nemovitosti v k. ú. Luhačovice, které měl ve správě státní podnik Státní léčebné lázně Luhačovice. Z privatizačního projektu totiž uvedené jednoznačně nevyplývá, naopak z obsahu privatizačního projektu lze dovodit, že do základního kapitálu žalobkyně byly vloženy jen takové nemovitosti v k. ú. Luhačovice, které byly vymezeny v soupisu nemovitostí privatizačního projektu, a to s výjimkou nemovitostí výslovně z privatizace vyňatých (pozemky podléhající restituci, lesní a zemědělské pozemky), jakož i nemovitostí, které měly být zprivatizovány samostatně (objekt Divadelní restaurace, objekt Prádelny). Závěr, že veškeré nemovitosti v majetku státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice v k. ú. Luhačovice neměly být převedeny do základního kapitálu žalobkyně, podporuje rovněž skutečnost, že [anonymizováno] [obec], státní podnik, dokonce doposud vlastní v k. ú. Luhačovice jeden pozemek.

36. Co se týče seznamu nemovitostí, které měly podléhat privatizaci, nebyl v něm uveden ani předmětný pozemek tvořící koryto vodního toku, ani pozemek [parcelní číslo] v k. ú. Luhačovice, který v té době tvořil převážnou část Lázeňského náměstí a současně z jedné strany (od Společenského domu) sousedil se stavbou přemostění (Z druhé strany od Kolonády existovala v té době duplicita vlastnického práva pro žalobkyni a město Luhačovice, která byla v pozdějších letech vyřešena ve prospěch města Luhačovice), ani stavba přemostění; tyto nemovitosti přitom nejsou uvedeny ani v seznamu nemovitostí, které privatizaci nepodléhaly. I kdyby soud připustil, že uvedený seznam měl dopadat jen na nemovitosti evidované v evidenci nemovitostí, jeví se jako zcela nelogické, aby žalobkyně měla nabyt do vlastnictví pouze stavbu přemostění, která nebyla v privatizačním projektu nijak zmíněna, aniž by v jejím bezprostředním okolí měla dle tohoto projektu nabýt jakoukoliv jinou nemovitost (zejm. pozemek). Skutečnost, že by předmětem privatizace měla být rovněž stavba přemostění nelze rozhodně dovodit ani z čl. 2 Formuláře č. 4 (D), 01, který se vymezení privatizované jednotky netýkal, toliko vymezoval, co má nově založená akciová společnost konat, tedy mj. zajišťovat péči o lázeňské a přírodní prostředí, péči o minerální prameny a jejich využití, jakož ani z čl. 17 Formuláře č. 4 (D), 01, uvádějícího nutnost vynaložit v následujících třech letech mj. na terénní úpravy lázeňského středu částku 2 mil. Kčs, neměl vymezit předmět privatizace.

37. Ostatně v řízení nebylo ani prokázáno, že by státní podnik Státní léčebné lázně Luhačovice měl ve svém majetku rovněž stavbu přemostění, kdy žalobkyní předložená dokumentace z roku 1948 o uvedeném závěru nesvědčí. Stejně tak nebylo zjištěno, že by žalobkyně měla po svém založení stavbu přemostění ve své evidenci, což by mohlo alespoň nepřímo naznačovat, že privatizace se týkala rovněž stavby přemostění. K uvedenému lze podotknout, že stát měl možnost veškeré rozhodné právní jednání týkající se privatizace ovlivnit, a proto i v případě možných pochybností o tom, zdali stavba přemostění na žalobkyni privatizací přešla, či nikoliv, by tuto otázku bylo nezbytné rozhodnout v neprospěch státu, který byl do té doby ostatně nepochybně vlastníkem stavby přemostění.

38. Na základě uvedeného tak lze uzavřít, že žalobkyně stavbu přemostění do svého výlučného vlastnictví v procesu privatizace státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice nenabyla.

39. Soud se dále zabýval otázkou možného nabytí vlastnického práva ke stavbě přemostění vydržením, kdy nejprve byla vzata do úvahy možnost vydržení vlastnického práva v období mezi 30. 4. 1992 a 31. 12. 2013, tj. za účinnosti obč. zák. Z právní úpravy vyplývá, že držitelem věci je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní (§ 129 odst. 1 obč. zák.). Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o věc movitou, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (§ 134 odst. 1 obč. zák.).

40. Držba věci předpokládá držební vůli (animus possidendi) a skutečné, faktické ovládání věci (corpus possessionis); oba tyto prvky musí být splněny současně. Držební vůle je vůle držet věc pro sebe a svým jménem, tedy nakládat s ní jako s vlastní, a corpus possessionis představuje nakládání s věcí. Podstata tohoto nakládání (corpus) není jen v jejím fyzickém ovládání. Corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev právní moci nad věcí, tedy„ za nakládání s věcí“. To je samozřejmě ten, kdo věc fyzicky ovládá a má ji pro sebe. Fyzické ovládání je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí, a to již proto, že některé věci (např. nemovitosti) ze své povahy fyzicky držet nelze. Záleží tedy na objektivním společenském posouzení, zda někdo – s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory – nakládá s věcí. To je zjevné zejména u pozemků; držitel na pozemek nemusí celá léta vstoupit, může jej nechat ladem, a přesto – pokud se jeho držby nechopí někdo jiný – zůstává držitelem nemovitosti (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2302/2000). Držba věci po zákonem stanovenou vydržecí dobu však sama o sobě nepostačuje, neboť se musí jednat o držbu oprávněnou neboli v dobré víře. Oprávněnou držbou se přitom rozumí psychický stav držitele, který se vzhledem ke všem okolnostem (objektivně) domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Při hodnocení dobré víry je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, či ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1734/2015).

41. Byť je určitá věc (zpravidla pozemek, ale může se jednat též o most) svou povahou veřejným prostranstvím, které se vyznačuje možností neomezeného okruhu osob jej využívat k obvyklému veřejnému užívání, neznamená to, že by tato věc neměla vlastníka. Jestliže přitom věc může mít svého vlastníka, logicky může mít i svého držitele, který dokonce může věc vydržet do svého vlastnictví, aniž by přitom věc přišla o charakter veřejného prostranství. Např. může jít o situaci, kdy právní předchůdce převede na svého nástupce řadu pozemků, jeden pozemek, který má shodou okolností povahu veřejného prostranství však nikoliv, přesto tento pozemek bude v katastru nemovitostí zapsán jako vlastnictví právního nástupce, který počne vykonávat držbu např. v podobě právního jednání ohledně charakteru pozemku, případně též bude vykonávat jeho údržbu (K této situaci ostatně mohlo dojít u žalobkyně ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. Luhačovice, k němuž bylo ve prospěch žalobkyně zapsáno vlastnické právo do katastru nemovitostí, aniž by přitom tento pozemek byl uveden mezi nemovitostmi v privatizačním projektu.). Ovšem u držby nemovitosti, která tvoří svou povahou veřejného prostranství, je nezbytné si dát pozor rovněž na skutečnost, že údržba ploch veřejného prostranství (veřejné zeleně) přísluší obci v rámci její samostatné působnosti bez ohledu na skutečnost, zda se veřejné prostranství nachází též na pozemcích, které příslušná obec nevlastní (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. 3 As 164/2014-28).

42. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně od svého založení, tj. od 30. 4. 1992, prováděla údržbu veřejných prostranství, a to i na Lázeňském náměstí včetně ploch, které se nacházejí nad stavbou přemostění. Soud má přitom za to, že z pouhé údržby veřejných ploch nelze objektivně na držbu věci usuzovat. První okolnost, kterou nelze charakterizovat jako„ obyčejnou údržbu veřejných ploch“, ale jakožto akt držební vůle, lze přitom spatřovat nejdříve v uzavřené smlouvě o realizaci projektu ze dne 12. 7. 2011 mezi společností Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s. (tedy nikoliv samotnou žalobkyní) a žalovaným 2., v níž bylo výslovně uvedeno, že žalobkyně je vlastnicí stavby přemostění; nelze nicméně přehlédnout, že tato smlouva se jeví poněkud vnitřně rozporná, neboť na jednu stranu se v ní dovozuje, že stavba přemostění je ve vlastnictví žalobkyně, na druhou stranu žalovaný 2. dává coby vlastník předmětného pozemku, na němž je stavba přemostění umístěna, souhlas s realizací projektu, který měl vést k revitalizaci povrchových ploch, tedy těch, které leží na stavbě přemostění. S touto smlouvou úzce přitom souvisela dohoda o spolupráci na vodním díle – upraveném vodním toku Luhačovický potok v Lázních Luhačovice ze dne 29. 7. 2011 uzavřená mezi společností Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s. a žalobkyní na straně jedné a žalovaným 2. na straně druhé, v níž není vlastnické právo žalobkyně výslovně uvedeno, ale z provázanosti žalobkyně a společnosti Láz kolonáda Luhačovice, o. p. s., z časové a obsahové provázanosti uvedených smluv, jakož i z formulace„ respektování faktického stavu majetku – úpravy koryta vodního toku Luhačovický potok, včetně zaklenuté části toku, lze deklaraci vlastnického práva žalobkyně dovodit; i tato dohoda je nicméně poněkud vnitřně rozporná, neboť odkazuje na výnos š. 6968 C. a K. mor. místodržitelství ze dne 30. 1. 1912 a následující právní dokumenty vztahující se k tomuto vodnímu dílu, z nich však vlastnické právo žalobkyně ke stavbě přemostění neplyne. Soud má přitom za to, že na základě uvedených smluv nelze rozhodně usuzovat o tom, že by žalobkyně vykonávala držbu stavby přemostění zpětně již od roku 1992, nýbrž z tohoto jednání lze usuzovat pouze k danému okamžiku, případně do budoucna. Žalobkyně přitom vehementně popírala, že by měla úmysl chovat se jako vlastnice předmětného pozemku či stavby přemostění, kdy zdůraznila, že jí byl znám katastrální zápis předmětného pozemku ve prospěch žalovaného 2. a kdy uvedla, že dřívější údržba a následná jednání, která žalobkyně vedla mj. s žalovaným 2. od roku 2011 byly pragmatickým postupem, který měl zajistit řádnou údržbu lázeňského areálu. Za akt držby věci nelze považovat ani dopravní značky, které jsou umístěny na okrajích vjezdu do lázeňského areálu, neboť ty mají zajišťovat především ochranu, klid a bezpečí návštěvníků, pacientů a klientů lázní, jakož i zlepšit životní prostředí, naopak nenavozují objektivně dojem, že veškeré pozemky a stavby za dopravní značkou musí být ve vlastnictví žalobkyně.

43. Z toho je patrno, že jestliže držbu věci (stavby přemostění) lze dovozovat nejdříve od 29. 7. 2011, je nepochybné, že do dne 31. 12. 2013 nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva pro neuplynutí zákonem předepsané desetileté vydržecí doby. Vzhledem k tomu nebylo třeba nikterak zvlášť zkoumat oprávněnost držby, která ostatně dle přesvědčení soudu nebyla dána; v privatizačním projektu totiž nebyl uveden ani předmětný pozemek nacházející se pod stavbou přemostění, ani stavba přemostění, ani pozemek [parcelní číslo] v k. ú. Luhačovice, který se stavbou přemostění přímo sousedil. Nadto žalobkyně byla nepochybně nejpozději v roce 2003 seznámena s tím, že část pozemku [parcelní číslo] v k. ú. Luhačovice jí nenáleží a měla možnost se také seznámit s katastrální mapou. Ostatně sama žalobkyně přiznala, že jí je dlouhodobě znám katastrální zápis, takže za této situace by jen stěží mohla být dovozena objektivní dobrá víra žalobkyně, že je vlastnicí stavby přemostění.

44. Co se týče situace po 1. 1. 2014, vlastnické právo k věci bylo možné vydržet jen za podmínek stanovených zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Jelikož v projektu privatizace nebyla stavba přemostění výslovně uvedena, nemohlo se v případě žalobkyně v žádném případě jednat o řádnou držbu, takže maximálně do úvahy přicházelo vydržení mimořádné, které předpokládalo držbu po dobu alespoň 20 let, přičemž v souladu s § 3066 o. z. bylo možné nemovitou věc mimořádně vydržet nejdříve dnem 1. 1. 2019. Dále je třeba upozornit na skutečnost, že občanský zákoník vrátil do právního řádu zásadu superficies solo cedit (srov. § 506 o. z.), tedy stavby obecně byly součástí pozemku, ledaže by se jednalo o některou ze zákona výslovně stanovených výjimek. Superficiální zásada se přitom pokud možno má uplatnit i k dosavadním stavbám za předpokladu, že nastal či v budoucnu shodný právní režim stavby a pozemku pod touto stavbou se převážně nacházející (srov. § 3054 a násl. o. z.); dle přesvědčení soudu u majetku státu by přitom uplatnění superficiální zásady nebránila skutečnost, že pozemek a stavba byla sice ve vlastnictví státu, avšak k pozemku a ke stavbě by existovalo odlišné právo hospodaření s majetkem státu. V případě uplatnění superficiální zásady se přitom stavba coby nově nastalá součást pozemku nemohla stát (popř. zůstat) způsobilým předmětem držby vlastnického práva, potažmo jeho vydržení.

45. Promítnuto do posuzované věci, stavba přemostění byla ke dni 1. 1. 2014 ve vlastnictví státu, a proto se k tomuto dni stala součástí předmětného pozemku, který byl rovněž ve vlastnictví státu, byť současnosti v majetku žalovaného 2, neboť na stavbu nelze aplikovat žádnou z výjimek pro uplatnění superficiální zásady. Stavba přemostění totiž nepochybně není stavbou dočasnou, nejedná se o liniovou stavbu, neboť se výlučně nachází na předmětném pozemku, nejedná se ani ve svém souhrnu o pozemní komunikaci a v neposlední řadě se nejedná ani o stavbu podzemní. Za dané situace nelze o stavbě přemostění uvažovat jako o způsobilém předmětu držby vlastnického práva.

46. Pro úplnost k mimořádnému vydržení lze dodat, že pokud je první akt, který by mohl být považován za projev držby, až z července 2011, pak je patrno, že k mimořádnému vydržení pro neuplynutí předepsané dvacetileté vydržecí doby zjevně dojít nemohlo. Nadto ještě před 1. 1. 2019 samotná žalobkyně zaslala žalovanému 2. dopis, z něhož je patrno, že si o svém vlastnickém právu ke stavbě přemostění nebyla rozhodně jistá, a i následně žalobkyně činila kroky k tomu, aby jednotlivé státní organizace, resp. státní podniky prohlásily ke stavbě přemostění své vlastnické právo.

47. K námitce, že stavba přemostění není zapsána v katastru nemovitostí, takže mohlo v minulosti dojít k opakovaným převodům, lze uvést, že se jedná o hypotetickou úvahu nijak neprokazující, že vlastnické právo kdykoliv v minulosti nabyla žalobkyně či jiný subjekt odlišný od České republiky.

48. Soud se neztotožňuje ani s námitkou, že stavba přemostění je součástí místní komunikace, neboť stavba přemostění byla primárně vybudována jako zvětšení centra lázní, a to rozšířením o veřejné prostranství sloužící procházkám, koncertům, doplněné o veřejnou zeleň, přičemž toliko na velmi malých úsecích se v současnosti nacházejí asfaltové plochy sloužící dopravní obslužnosti, které přitom byly vybudovány až mnohem později po dokončení stavby (nejspíše mezi léty 1961 1971).

49. Co se týče námitky nemravného postupu žalobkyně, je třeba zdůraznit, že žaloba o určení vlastnictví zásadně nemůže být posuzována jako výkonu práva v rozporu s dobrými mravy dle § 3 obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3488/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 1999 sp. zn. 22 Cdo 471/99, či ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4000/2008), což platí obdobně i pro problematiku zjevného zneužití práva podle § 8 o. z.

50. Byť by se možná z pohledu žalovaných jevilo jako racionálnější, aby vlastnickým právem ke stavbě přemostění disponovala žalobkyně, je třeba zdůraznit, že to byla právě [země], která měla privatizaci státního podniku Státní léčebné lázně Luhačovice ve své moci, takže mohla sama v příslušném privatizačním projektu stanovit, jak přesně vymezí majetek, který zprivatizuje a který si naopak ponechá, jako se tomu stalo kupř. u lesních pozemků. Jestliže k zanesení stavby přemostění do privatizačního projektu nedošlo (byť kupříkladu pochybením), nic to na výsledku tohoto řízení změnit nemůže. Ostatně nelze pominout ani dobové reálie výstavby stavby přemostění ve 30. letech minulého století, kdy realizovala jako stavebník Moravskoslezská země, přičemž žalobkyně, která se spolupodílela na nákladech výstavby, se nestala posléze vlastnicí tohoto přemostění, nýbrž jej měla toliko udržovat. Současný stav, který se tak jeví žalovaným jako nespravedlivý, je tedy jen pokračováním toho, co bylo v úmyslu dotčených stran již na počátku.

51. Lze tedy uzavřít, že jestliže stát byl ještě na počátku 90. let vlastníkem předmětného pozemku, jakož i stavby přemostění, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že se posléze stala vlastníkem stavby přemostění žalobkyně (privatizací, vydržením či jiným zákonem předvídaným způsobem), případně jiný třetí subjekt, došlo ke dni 1. 1. 2014 k tomu, že se stavba přemostění stala součástí předmětného pozemku a její vlastnicí je tak žalovaná 1. (výrok I.). b. K otázce určení práva hospodaření s majetkem státu (žalobní návrh II.)

52. Zadruhé žalobkyně (po upřesnění žalobou požadovaného nároku při jednání konaném dne 18. 1. 2023) se domáhala určení, že žalovanému 2. přísluší právo hospodaření s majetkem státu, ke stavbě přemostění jakožto součásti předmětného pozemku, eventuálně (pro případ, že by primárnímu petitu nebylo vyhověno) se domáhala určení, že žalované 1. přísluší právo hospodaření s majetkem státu ke stavbě přemostění coby samostatné věci v právním slova smyslu.

53. Jelikož i v tomto případě se jednalo o obecnou určovací žalobu dle § 80 o. s. ř, zabýval se soud nejdříve otázkou existence naléhavého právního zájmu. V obecných otázkách problematiky naléhavého právního zájmu lze odkázat na výše uvedený výklad u určení existence vlastnického práva, k čemuž je vhodné dodat, že judikatura Nejvyššího soudu v minulosti rovněž připustila, že je možné se domáhat určení nejen vlastnického práva, nýbrž i práva hospodaření s majetkem státu (mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 1996, sp. zn. II Odon 4/96 (uveřejněný pod č. 3/1997 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)). Byť uvedené závěry byly přijaty za odlišné právní úpravy obsažené v § 16 zákona o státním podniku ve znění před novelou č. 202/2002 Sb. (tj. účinné do 30. 6. 2002), a reagovaly na problematickou judikaturu odmítající přiznat státním podnikům legitimaci domáhat se určení vlastnického práva státu (v podrobnostech Coufalík, P. Procesní legitimace v civilním sporném řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 79 a násl.), má soud za to, že povaha práva hospodaření připouští, aby mohlo být určeno obecnou určovací žalobou dle § 80 o. s. ř., bude-li naplněn v daném konkrétním případě naléhavý právní zájem.

54. V posuzovaném případě se žalobkyně snažila s žalovanými jednat ohledně stavu stavby přemostění a potřeby provést její rekonstrukci, přičemž oba žalovaní s žalobkyní odmítali jednat s odůvodněním, že jim právo hospodaření s majetkem státu nepřísluší, dokonce dovozovali, že právo hospodaření může svědčit třetímu subjektu ([anonymizováno] [obec], státní podnik), a proto soud v poměrech projednávané věci shledal, že objektivně nastolený stav nejistoty – při doposud panujícím nezájmu státu věc sám vyřešit např. za pomoci opatření dle § 20 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů – je možno odstranit jen právě obecnou určovací žalobou. Věcnému projednání tohoto nároku nebrání ani vymezený okruh účastníků, neboť primární petit na určení práva hospodaření je směřován vůči žalovanému 2., který má být dle tvrzení žalobkyně jeho nositelem; obdobné platí pro petit eventuální, který je rovněž směřován vůči domnělému nositeli tohoto práva (žalované 1.). Soud proto shledal, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán.

55. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že právo hospodaření s majetkem státu spočívá v právu subjektu, jemuž právo hospodaření přísluší, vykonávat za stát, jakožto přímého vlastníka majetku, jeho vlastnická práva, za určitých, státem (vlastníkem) předem stanovených podmínek. I když pojem„ právo hospodaření“ není v právních předpisech definován, lze dovodit, že uvedené právo v sobě zahrnuje jak oprávnění věc držet, užívat ji, nakládat s ní, tak i řadu povinností směřujících k zachování, účelnému využívání a ochraně takové věci, včetně uplatňování a hájení tohoto práva (i primárního vlastnického práva státu) v řízení před soudy a jinými orgány. Právo hospodaření a jeho výkon oprávněnými subjekty je postaveno téměř na roveň vlastnickému právu, neboť vlastnickému subjektu, tj. státu, zůstalo v podstatě holé vlastnictví, naopak práva vlastníka vykonával subjekt, jemuž příslušelo právo hospodaření (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 28 Cdo 141/2005). Jestliže obsah práva hospodaření s majetkem státu je postaven naroveň právu vlastnickému, má zdejší soud za to, že je nezbytné na právo hospodaření s majetkem státu přiměřeně aplikovat úpravu věcných práv, resp. vlastnického práva.

56. Pro vlastnické právo platí, že se vztahuje k věcem v právním slova smyslu, jimiž se rozumí vše, co slouží potřebě lidí a je rozdílné od osoby (§ 489 o. z.), přičemž věcí hmotnou je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu (§ 496 odst. 1). Věcí hmotnou tedy nejsou součásti věci, jimiž jsou mj. stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech (§ 506 o. z.). Uvedené lze přitom přiměřeně aplikovat též na právo hospodaření s majetkem státu, neboť smysl a účel uvedených právních norem není v rozporu se smyslem a účelem práva hospodaření s majetkem státu.

57. V posuzovaném případě soud dovodil (viz výše), že stát byl ke dni 1. 1. 2014 vlastníkem jak předmětného pozemku, tak i stavby přemostění, přičemž soud neshledal žádnou výjimku z aplikace superficiální zásady (Za takovou výjimku by soud nepovažoval skutečnost, že by jednomu subjektu před tímto datem příslušelo právo hospodaření s majetkem státu ve vztahu k pozemku a druhému subjektu by naopak příslušelo právo hospodaření s majetkem státu ve vztahu ke stavbě na tomto pozemku ležícím.), tudíž stavba přemostění se k tomuto dni stala součástí předmětného pozemku. Jestliže přitom žalovanému 2. svědčí ve vztahu k předmětnému pozemku právo hospodařit s majetkem státu, má soud za to, že žalovanému 2. toto právo svědčí i ve vztahu ke všem součástem tohoto pozemku, tedy i ve vztahu ke stavbě přemostění.

58. S ohledem na uvedené soud pro důvodnost vyhověl stran uplatněného nároku na určení práva hospodaření navrženému primárnímu petitu (a proto ani samostatně nerozhodoval o petitu eventuálním (sekundárním)), tedy určil, že žalovaný 2. má právo hospodařit s majetkem státu, a sice se stavbou přemostění jakožto součásti předmětného pozemku (výrok II.).

59. Závěrem ke skutečnosti, že do výrokové části tohoto rozsudku byly pojaty poněkud odlišné formulace, než které byly obsaženy v žalobním návrhu, je vhodné připomenout, že soud je vázán žalobkyní vymezeným žalobním návrhem po obsahové stránce, a nikoliv po formální stránce, tedy může zvolit jiné než navržené znění, musí však vyčerpat svým návrhem celý předmět řízení a tento nepřesáhnout, což dle přesvědčení soudu v projednávaném případě bylo dodrženo; ostatně soud se na začátku jednání konaného dne 18. 1. 2023 dotázal žalobkyně, zdali bylo správně porozuměno předmětu řízení, kdy bylo žalobkyní v zásadě potvrzeno, že i ve vztahu k určení práva hospodaření s majetkem státu se žalobkyně domáhá obdobného jako v případě určení vlastnického práva Náklady řízení a lhůta k plnění 60. Žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva, které tvoří: zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., a to v plné výši za 5 úkonů právní pomoci spočívající v 1) převzetí a přípravě zastoupení, 2) žalobě, 3) replice ze dne 30. 11. 2022, 4) a 5) účasti u jednání dne 18. 1. 2023 v rozsahu déle jak 2 hodiny a v poloviční výši za 1 úkon právní pomoci spočívající v zaslání listiny a vyjádření se k ní ze dne 15. 12. 2022; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 100 000 Kč (činí podle § 7 bod 5 cit. vyhl. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) cit. vyhl.) částku 5 100 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalobce advokátem činí částku 28 050 Kč; šest paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 1 800 Kč; Cestovné zástupce žalobkyně k jednání konanému dne 18. 1. 2023 z [obec] do [obec] [obec] a zpět při celkem ujetém počtu 610 km osobním automobilem tov. zn. Volvo XC90, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 8,3 l /100 km motorové nafty (Jelikož pro stanovení průměrné spotřeby dle technického průkazu byla použita metodika EU 692/, stanovuje třetí údaj, tzv. kombinovanou spotřebu.), činí paušální náhrada při sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/2022 Sb., částku 3 172 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné ceně motorové nafty ve výši 44,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. částku 2 232,78 Kč, tedy celkem 5 404,78 Kč; náhrada za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč v souvislosti s cestou zástupce žalobce k jednání konanému dne 18. 1. 2023 z [obec] do [obec] [obec] a zpět (§ 14 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 1 200 Kč. Náhrada za 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze základu 36 454,78 Kč (mimo soudní poplatek) zaokrouhlená na celé koruny nahoru (§ 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů), tj. částka 7 656 Kč. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 54 110,78 Kč, kterou jsou žalovaní povinni zaplatit rovným dílem, tj. každý částku 27 055,39 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výroky III. a IV.)

61. Lhůtu ke splnění povinností uložených ve výrocích III. a IV. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení