5 C 176/2021 - 523

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Koubovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě): a) [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČ: [IČO], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [adresa] (dále jen „převodce“) a b) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0], r.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], bytem [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa] (dále jen „nabyvatel“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), tuto: Smlouvu o převodu pozemků:

1. Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ: [IČO], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [adresa], spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] půda, v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] půda, v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] půda, v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] půda, v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] půda, v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] půda, v k.ú. [adresa], obec [adresa] to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – [Anonymizováno] na LV č. [adresa] pro obec a k.ú. [adresa]. 2. 1. [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 0/0], r.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě.

2. Žalobkyně má na základě pravomocných rozhodnutí: a) Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] b) Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j.: [Anonymizováno] [adresa]/[Anonymizováno] ze dne [datum] nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě vedené u Katastrálního úřadu [adresa] – město pro obec hlavní město [adresa], k.ú. [adresa], právní předchůdkyni žalobkyně [jméno FO] a [jméno FO].

3. Žalovaná coby převodce k uspokojení nároku žalobkyně coby nabyvatele dle článku 2. této smlouvy na náhradu za pozemky v restituci nevydané bezúplatně převádí touto smlouvou do vlastnictví žalobkyně tyto pozemky: - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] [Anonymizováno], v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] [Anonymizováno], v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] [Anonymizováno], v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] [Anonymizováno], v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] [Anonymizováno], v k.ú. [adresa], obec [adresa] - pozemek parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] [Anonymizováno], v k.ú. [adresa], obec [adresa] to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – venkov na LV č. [adresa] pro obec a k.ú. [adresa]. převodce: ___________________ nabyvatel: _________________________ ČR – Státní pozemkový úřad [Jméno zainteresované osoby 0/0]

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 135 338 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 1. 2021, která byla zdejšímu soudu doručena na základě usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], zapsaných na LV č. [adresa] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – [Anonymizováno] pro obec a katastrální území [adresa].

2. Vymezení nároku žalobkyně Žalobkyně tvrdila, že je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o půdě“). Jako oprávněné osobě jí dle ust. § 4 zákona o půdě náleží náhrada dle ust. § 11 a § 11a tohoto zákona, neboť je držitelkou restitučního nároku, a to za v minulosti nevydané pozemky, kdy rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č. j. PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum], bylo rozhodnuto, že mj. paní [jméno FO] a paní [jméno FO], nejsou vlastníky každá id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemků dle PK části parc. č. [hodnota], role, o výměře 11 938 m2 a dle PK parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role, o výměře 568 m2, všechny v k. ú. [adresa] (dále jen „rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]“) a rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že mj. paní [jméno FO] a paní [jméno FO] nejsou vlastníky každá id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemku dle parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role, o výměře 8 168 m2 v k. ú. [adresa] (dále jen „rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]“). Výše uvedené restituční nároky byly původními oprávněnými osobami převedeny na žalobkyni.

3. Žalovaná ocenila restituční nárok žalobkyně, kterou nyní vede v příslušné evidenci jako oprávněnou osobu, v souhrnné výši 27 565,34 Kč. Tato výše podle žalobkyně není správná, zejména proto, že žalovaná při stanovení výše restitučního nároku nepřihlédla k povaze nevydaných pozemků ke dni jejich převodu na čs. stát, kdy se jednalo o pozemky stavební, když tyto byly dle územně plánovací dokumentace platné v době odnětí určeny k zástavbě. Mělo by dojít k přecenění restitučního nároku, což se však ke dni podání žaloby nestalo. Žalobkyně byla přesvědčena, že skutečná výše jejího restitučního nároku několikanásobně převyšuje hodnotu evidovanou žalovanou. Za účelem prokázání nesprávnosti postupu žalované při ocenění restitučního nároku žalobkyně byl vypracován znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum]. Podle posudku činila hodnota nevydaných pozemků (dle PK části parc. č. [hodnota], dle PK parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a dle PK parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ke dni 26. 9. 1951, resp. 21. 10. 1963) částku ve výši 5 168 500 Kč, přičemž restituční nárok žalobkyně tak činí částku ve výši 1 722 833,33 Kč, což je 62x více, než jak byl restituční nárok žalobkyně oceněn žalovanou.

4. Svévole a liknavost žalované při vypořádání restitučního nároku žalobkyně Svévoli žalované spatřuje žalobkyně zejména v pochybení žalované při ocenění restitučního nároku, kdy žalovaná jakožto státní orgán disponovala značným aparátem a prostředky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku, přesto se nikterak na vyhledání podkladů nepodílela a přenesla svou zákonnou povinnost a břemeno spravedlivého vypořádání na žalobkyni, která tak byla nucena před podáním žaloby vstoupit ve spolupráci s příslušnými úřady a soudními znalci za účelem vyhledání relevantních podkladů prokazujících nesprávnost postupu žalované při vyčíslení restitučního nároku. V tomto kontextu žalobkyně odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3767/2009.

5. V rámci vyhledávání rozhodných podkladů žalobkyně získala schválený a potvrzený návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území [Anonymizováno]-[Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno] ([adresa] – XV.), jímž byly žalobkyni nevydané pozemky dle PK části parc. č. [hodnota], dle PK parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a dle PK parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] zahrnuty v ploše určené pro činžovní domy v blocích uzavřených a otevřených. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 28 Cdo 100/2020) je pro určení charakteru odňatých pozemků zpravidla rozhodujícím kritériem začlenění pozemku do funkční plochy v územně plánovací dokumentaci ke dni přechodu vlastnického práva na stát. V této souvislosti žalobkyně dále zdůrazňovala požadavek Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu, aby při určování povahy odňatých pozemků byl používán flexibilnější přístup, a to se zřetelem na účel restitučních předpisů, konkrétně odkazovala na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1974/2010 a sp. zn. 28 Cdo 1227/2015 či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1895/14.

6. Dlouhodobé prodlení žalované s uspokojením restitučního nároku žalobkyně Restituční nárok byl uplatněn již v průběhu roku 1992, avšak do dnešního dne není vypořádán. Toto dlouhodobé prodlení pak dle žalobkyně samo o sobě svědčí o liknavém přístupu žalované, když dle výslovného sdělení žalované průměrná délka od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby činí 120,14 měsíců, tedy 10,01 let. V případě žalobkyně uplynulo od uplatnění nároku do dne podání žaloby téměř 30 let. Žalovaná je plně zodpovědná za svou nečinnost a prodlení, její notorická argumentace ohledně případných absencí a povinnosti oprávněných osob v počtu účastí v tzv. veřejných nabídkách, je podle žalobkyně z dnešního časového pohledu a judikatury zcela lichá. Soudy různých stupňů se již dostatečně vyjádřily k otázce, kdy tyto veřejné nabídky nesplňují své zákonné vlastnosti kvantity a kvality, včetně toho, že žalovaná upřednostňovala tzv. úplatné veřejné nabídky a prezentovala je jako nabídky pro oprávněné osoby.

7. Žalobkyně dále poukazovala na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek. Přestože žalobkyně i její právní předchůdkyně pravidelně sledovaly nabídky pozemků vyhlašované žalovanou, nebyly do těchto nabídek v naprosté většině případů zařazovány takové pozemky, jež by odpovídaly vlastnostem nevydaných pozemků tak, aby byl uspokojen zákonný nárok žalobkyně. Žalobkyni ani jejím předchůdkyním nikdy nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemkům nevydaným. Ač je dle žalobkyně veřejná nabídka žalované zcela nedostatečná a rovněž s ohledem na špatné ocenění restitučního nároku se ani nemohla kvalifikovaně této nabídky účastnit, žalobkyně i její předchůdkyně se nabídky účastnily, aby se domohly alespoň nějaké náhrady, nicméně ani po učinění této snahy nebyly v nabídkách úspěšné. V této souvislosti žalobkyně namítala porušení ústavních principů rovnosti a právního státu, výslovně odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1862/16, ve kterém soud konstatoval, že „Je totiž obecně známou skutečností, že v současné situaci stát nemá náhradní pozemky v potřebném množství a odpovídající kvalitě (včetně jejich umístění), aby mohl plně saturovat množství dosud neuspokojených restitučních nároků fyzických osob.“ Současně žalobkyně odkazovala i na konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, který opakovaně (např. v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 155/2016) uzavřel, že za situace, kdy žalovaný setrvale sporuje výši restitučního nároku oprávněných osob, vychází z jeho nesprávného ocenění a ignoruje relevantní judikaturu v oceňování nároků oprávněných osob, reálně ztěžuje, ba znemožňuje oprávněným osobám účastnit se veřejných nabídek a uspokojit touto cestou své nároky. Žalovaná, nejenže nepřevádí oprávněným osobám náhradní pozemky ve vlastnictví státu, ale při hospodaření s pozemky, které by bylo vhodné k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, si nepočíná s péčí řádného hospodáře. Zcela běžně uspokojovala nároky postupníků, kteří nabyli restitučních nároků vzniklých na celém území České republiky, netransparentním převodem pozemků na území hlavního města Prahy.

8. Žalobkyně se domáhá vypořádání restitučního nároku soudní cestou s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky i Ústavního soudu, mimo jiné odkázala na judikaturou dovozené právo oprávněné osoby domáhat se vydání i pozemků, které nejsou žalovanou zařazeny do veřejné nabídky. Zmínila také nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05, který detailně popsal technickou stránku žalobního návrhu o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu konkrétních pozemků, jakož i postup obecných soudů při projednávání takové žaloby, nebo nález Ústavního soudu I. ÚS 3169/07. Liknavý a svévolný přístup žalované ve vztahu k žalobkyni, jak jej popisuje, opakovaně konstatovala i judikatura (srov. např. rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/05, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4265/2007, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016 a další).

9. V replice ze dne 8. 9. 2021 k vyjádření žalované žalobkyně sdělila, že aktuálně mezi účastníky panuje spor toliko o ocenění části pozemku PK 1051 co do výměry 3 433 m2. Zdůraznila, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se přitom ve svém znaleckém posudku č. 206/2021 ocenění sporné části pozemku nezabýval, a to s ohledem na objednávku žalované, která sporuje stavební charakter sporné části pozemku s tvrzením, že tato část byla dle platné a účinné územně plánovací dokumentace v době odnětí určena pro výstavbu komunikace, dle názoru žalované ji tak nelze ocenit jako stavební. Žalobkyně s touto argumentací žalované zásadně nesouhlasila, uvedla, že podle tehdy běžné praxe byla i území určená pro výstavbu komunikace plochami určenými také k zastavění. V této souvislostí výslovně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2021, č. j. 22 Co 287/2021-792, jakož i na aktuální závěry Nejvyššího soudu České republiky přijeté v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1969/2020, popř. 28 Cdo 999/2021. Dále žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení ohledně charakteru a ocenění nevydaných pozemků odkazem na četná rozhodnutí NS ČR, mimo jiné podotýkala, že Nejvyšší soud při posuzování stavebního charakteru nevydaných pozemků aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, kdy opakovaně upozorňoval, že byly-li odnímané pozemky vedeny formálně jako pozemky zemědělské, je na místě oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, pokud pozemky byly určeny k zastavění, přičemž při posuzovaní stavebního charakteru není rozhodující pouze exitující územně plánovací dokumentace, nýbrž např. i skutečnost, že odňaté pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby či skutečnost, že došlo k bezprostřední realizaci výstavby. K otázce liknavosti a svévole žalované žalobkyně doplnila četnou judikaturu dovolacího soudu. Vůči své osobě spatřovala liknavost a svévoli žalované především v nesprávně provedeném ocenění restitučního nároku, kdy teprve až na základě aktivního jednání žalobkyně došlo ze strany žalované k částečnému uznání pochybení a přecenění restitučního nároku, a to až po podání žaloby, dále v dlouhodobém téměř 30letém prodlení žalované s vypořádání restitučního nároku a v nedostatečné kvalitě i kvantitě veřejných nabídek. Svá tvrzení žalobkyně doplnila o četnou judikaturu dovolacího, ústavního i nižších soudů vztahující se k předmětné problematice. K aktivní snaze žalobkyně o saturaci jejího restitučního nároku odkázala žalobkyně na judikaturu dovolacího soudu v obdobných věcech. Poukázala na totožné závěry, dle nichž nelze po oprávněných osobách v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované spravedlivě žádat účast ve veřejných nabídkách, a to i po přecenění restitučního nároku. Postupem žalované, která stále sporuje správnou výši restitučního nároku žalobkyně, je žalobkyni fakticky znemožněno zcela uspokojit svůj restituční nárok formou veřejných nabídek.

10. K převoditelnosti jednotlivých náhradních pozemků se žalobkyně vyjádřila v duplice ze dne 15. 9. 2021 (č. l. 287). Zde opět odkázala na četnou judikaturu dovolacího i ústavního soudu. K jednotlivým pozemkům pak shrnula námitky žalované a k těmto se podrobně vyjádřila, kdy podle žalobkyně jsou všechny pozemky, jejichž vydání se domáhá, vhodné pro převod za účelem uspokojení jejího restitučního nároku. K pozemkům parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] uvedla, že tyto nejsou dotčeny zákonnou překážkou převoditelnosti, jsou součástí zemědělského půdního fondu a lze je zemědělsky obhospodařovat. Nájemní či pachtovní vztah u těchto pozemků nezakládá překážku převoditelnosti. U pozemky parc. č. [hodnota] pak překážku převoditelnosti nezakládá ani plánovaná realizace veřejné zeleně, nadto je stromořadí již realizováno na sousedním pozemku parc. č. [hodnota]. Žalobkyně se neztotožnila ani s tvrzením žalované o funkčním propojení pozemku s polní cestou. U pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] uvedla obdobnou argumentaci, podle žalobkyně nájemní či pachtovní vztah nezakládá překážku převoditelnosti (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3808/2020). U pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] pak namítala, že subjektivní názory starosty obce ohledně nepřevoditelnosti tohoto pozemku nepředstavují zákonnou či judikatorně dovozenou překážku, důrazně se ohradila také proti nepodloženému tvrzení o tzv. spekulacích s pozemkem. K pozemku parc.č. [hodnota] v k. ú. [adresa] žalobkyně uvedla, že v Územním plánu obce [adresa] nejsou vymezeny veřejně prospěšné stavby, které by zasahovaly na tento pozemek, nadto dle platné právní úpravy technická infrastruktura nepředstavuje překážku převoditelnosti.

11. V duplice ze dne 20. 10. 2021 k vyjádření žalované ze dne 14. 10. 2021 (č. l. 302) žalobkyně doplnila svá tvrzení o odkazy na další judikaturu dovolacího soudu týkající se způsobu ocenění nevydaných pozemků, resp. kdy lze odňaté pozemky ocenit jako pozemky stavební. Žalobkyně dodala, že otázka ocenění (mezi účastníky sporné) části pozemku PK 1051 o výměře 3 433 m2 není pro dané řízení podstatná, neboť je nesporné, že restituční nárok žalobkyně je dostatečný pro vydání označených náhradních pozemků (v celkové výši 435 633,50 Kč). V tomto směru žalobkyně odkázala na rozhodnutí NS ČR (srov. např. sp. zn. 28 Cdo 392/2019 a 28 Cdo 999/2021). Dále žalobkyně ve vztahu k nedostatečnosti veřejné nabídky poukázala např. na přehled veřejných nabídek od 1. 1. 2019 v okrese Havlíčkův Brod. Důrazně se ohradila proti tvrzení žalované o zjevném zneužití práva z její strany, kdy žalobkyně byla nucena domáhat se svého restitučního nároku soudní cestou právě kvůli jednání žalované, které je liknavé a svévolné.

12. Ve vyjádření ze dne 14. 12. 2022 (č. l. 329) žalobkyně soud informovala o vydání rozhodnutí v paralelně probíhajícím soudním řízení u Okresního soudu Brno – venkov, ve kterém byl dne 19. 9. 2022 vyhlášen rozsudek č. j. 5 C 41/2021 – 411, kterým bylo žalobě částečně vyhověno a byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků o celkové hodnotě 109 758,01 Kč. K aktuální výši svého restitučního nároku žalobkyně sdělila, že jí náleží restituční nárok ve výši id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nevydaných pozemků odpovídající částce v celkové výši 1 722 833,33 Kč, dle ocenění nevydaných pozemků znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Za lichou a nedůvodnou označila žalobkyně námitku žalované o zániku převedeného nároku po paní [jméno FO]. Dle mínění žalobkyně bylo postupováno v souladu s § 13 odst. 8 zákona o půdě, kdy nejprve došlo k bezúplatnému převodu restitučního nároku mezi sestrami a následně byl z důvodu zhoršeného zdravotního stavu maminky žalobkyně převeden celý restituční nárok na žalobkyni. V tomto kontextu žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1778/21, dále také na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 5. 2022, č. j. 27 C 126/2019-426, či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 812/2013. Nad rámec svých předchozích podání žalobkyně k aktivní snaze o saturaci svého restitučního nároku uvedla, že její právní předchůdkyně podaly v roce 2002 proti rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] žalobu dle části páté o. s. ř., kterou se domáhaly změny rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a vydání odňatých pozemků, žaloba byla vedena Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka]. Pod sp. zn. [spisová značka] byla Obvodním soudem pro Prahu 4 vedena žaloba právních předchůdkyň žalobkyně proti rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterou se domáhaly zrušení tohoto rozhodnutí a vydání odňatých pozemků. S ohledem na změnu rozhodovací praxe Ústavního soudu v průběhu probíhajících soudních řízení stran podmínek pro případné navrácení odňatých pozemků byly žaloby pravomocně zamítnuty. Ze všech předložených důkazů tak bylo podle názoru žalobkyně prokázáno, že se žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, aktivně snažily o saturaci jejího restitučního nároku.

13. Podáním ze dne 28. 4. 2023 žalobkyně založila do spisu zdejšího soudu rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z paralelně vedeného soudního řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemků v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] s tím, že žalobkyně poukázala na některé body odůvodnění tohoto rozsudku k restitučnímu nároku převedeném po paní [jméno FO], k ocenění původně odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [adresa], k liknavosti a svévoli žalované. Žalobkyně měla v souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování a s odkazem na § 13 občanského zákoníku za to, že judikatorní závěry Okresního soudu v Břeclavi lze plně aplikovat i v projednávané věci.

14. Závěrem žalobkyně navrhovala, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, kdy měla za to, že byly prokázány a naplněny judikatorně dovozené podmínky pro to, aby se mohla domáhat vydání náhradních pozemků soudní cestou s tím, že postup žalované byl svévolný a liknavý a žalobkyně současně dostatečně projevila aktivní snahu o vypořádání svého restitučního nároku. Podle žalobkyně jí náleží restituční nárok ve výši 1 722 833,33 Kč, když při jeho vyčíslení je nutno vycházet ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Vzhledem k tomu, že restituční nárok dosud nebyl v žádném rozsahu čerpán, tak je tento zcela dostatečný pro vydání všech označených náhradních pozemků, které byly oceněny ve výši 435 633,50 Kč a jsou vhodné pro převod.

15. Vyjádření žalované Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 8. 2021 nárok žalobkyně o nahrazení projevu vůle uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu požadovaných pozemků neuznala, kdy navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu, a to z důvodu nesplnění základní podmínky pro podání předmětné žaloby, a to svévolné, liknavé a diskriminační chování žalované. Žalobkyně žádostí ze dne 16. 12. 2020 požádala žalovanou o přecenění restitučních nároků. Žalovaná nerozporovala, že žalobkyni náleží právo na náhradu restitučních nároků po [jméno FO] ve výši [Anonymizováno]/[Anonymizováno] za nevydané pozemky PK [Anonymizováno] o výměře 11 938 m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 568 m2 a [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 8 168 m2, vše v k. ú. [adresa]. Nesouhlasila však s výší restitučního nároku žalobkyně, jak byla oceněna znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. K novému ocenění nevydaných pozemků nechala vypracovat nový znalecký posudek znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který znaleckým posudkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] nevydané pozemky [Anonymizováno] [Anonymizováno] k výměře 8 505 m2, [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k výměře 568 m2 a [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k výměře 8 168 m2, vše v k. ú. [adresa] ocenil jako pozemky stavební dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. v celkové hodnotě 4 310 250 Kč. Část nevydaného pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] o výměře 3 433 m2 byla oceněna dle BPEJ na částku 13 732 Kč, ohledně níž nadále panuje spor, kdy žalovaná trvá na ocenění této části pozemku dle BPEJ, nikoli jako pozemku stavebního. Podle žalované hodnota celkem nevydaných pozemků z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] činí částku 4 323 982 Kč, z toho [Anonymizováno]/[Anonymizováno] připadající na žalobkyni činí částku 720 663,66 Kč. Žalobkyni bylo poskytnuto plnění v částce 1 131,25 Kč, zůstatek restitučního nároku žalobkyně činí částku 719 532,41 Kč.

16. Ohledně převedeného nároku po [jméno FO] žalovaná namítala, že tento žalobkyni v důsledku tzv. „první restituční tečky“ zanikl, neboť převedené nároky od [jméno FO] již nejsou podle žalované nároky postoupené dle § 13 odst. 1 písm. b) zákona o půdě od původní oprávněné osoby ani od osoby příbuzné v řadě přímé, a proto právo na náhradu k této části žalobkyni zaniklo.

17. Žalovaná se vyjádřila také k účasti žalobkyně ve veřejných nabídkách, kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno FO] se zúčastnila dvou kol veřejných nabídek pozemků žádostmi ze dne 8. 7. 2003 a 30. 10. 2003, ve kterých byla z velké části úspěšná, od konce roku 2003 však byla nečinná. Žalobkyně se zúčastnila veřejné nabídky pozemků krátce před podáním žaloby, žádosti podala 29. 6. 2020 a 7. 10. 2020, v těchto byla úspěšná, třetí žádost podala 12. 4. 2021. Žalobkyně či její právní předchůdkyně tak zůstaly pod dobu 17 let nečinné. S ohledem na pasivitu žalobkyně až do doby podání žaloby, případně žádosti z prosince 2020, nelze uvažovat o liknavosti, či svévoli žalované při vypořádání restitučních nároků žalobkyně, když ta po dobu 17 let nerozporovala výši svých nároků. Za nepravdivé žalovaná označila tvrzení žalobkyně, že restituenti byli nuceni nakupovat pozemky za tržní cenu, ve skutečnosti byla používána cena vyhlášková, nikoli tržní, což je podstatný rozdíl. Podle žalované je naprosto zbytečné a bezvýznamné hodnotit uspokojování restitučních nároků z hlediska místa jejich vzniku ve vztahu k lokalitě náhradních pozemků, kdy ostatně sama žalobkyně žádá „na pražský restituční titul“ mimopražské pozemky. Zdůraznila, že nároky na náhradní pozemky vznikly žalobkyni nejprve pravomocnými rozhodnutími vydanými ve správním řízení, nikoliv již ke dni uplatnění restitučního nároku v roce 1992, a dále, že žalovaná se stala organizační složkou státu až zákonem č. 503/2012 Sb., který je účinný od 14. 1. 2013. Pokud žalobkyně poukazovala na judikaturu, dle níž bylo třeba postup žalované hodnotit jako liknavý a svévolný, tato judikatura je již překonaná tím, že veškeré restituce v oblasti zemědělských pozemků podle zákona o půdě byly prakticky dokončeny. Má za to, že nabízí dostatečné množství pozemků, které jsou schopny uspokojit restituční nároky, pokud by byla projevena dostatečná součinnost osob oprávněných. V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 35/17, který se zabýval otázkou existence dostatečného množství pozemků ve vlastnictví státu, jež mohou být použity na náhradní pozemky (srov. bod 65 strana 22 nálezu). Zákonodárce dostatečnou nabídku zemědělských pozemků posílil i novelou zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu.

18. Žalovaná dále považovala za nutné vyjádřit se obecně k problematice uspokojování restitučních nároků oprávněných osob náhradními pozemky dle zákona č. 229/1991 Sb., vysvětlila, jak byla nastavena dispoziční oprávnění Státního pozemkového úřadu, resp. Pozemkového fondu ČR v jednotlivých obdobích.

19. Taktéž poukázala na postup žalobkyně, která, aniž vyčkala vyřízení její žádosti o přecenění restitučních nároků, podala žalobu. Má tak za to, že žalobkyně využívá institut této žaloby jako výhodnější způsob vypořádání svých restitučních nároků, a snaží se tak docílit převodu pozemků za nominální hodnotu, neboť převodem za tuto cenu dochází k nižšímu čerpání restitučních nároků, než k jakému by vedla účast žalobkyně ve veřejných nabídkách.

20. K otázce možné převoditelnosti náhradních pozemků žalovaná soudu předložila listinné důkazy získané lustrací požadovaných pozemků, na základě obsahu těchto listin se pak konkrétně vyjádřila k jednotlivým požadovaným pozemkům. K ocenění náhradních pozemků nechala vypracovat znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO].

21. V replice ze dne 14. 10. 2021 k vyjádření žalobkyně se žalovaná vyjádřila k charakteru a ocenění nevydaných pozemků, jakož i k otázce nedostatečnosti veřejných nabídek pozemků, kdy měla za to, že rozsah majetku státu a výběr náhradních pozemků v nabídkách k uspokojení restitučních nároků je dostatečný. Dále upozornila, že pokud oprávněné osoby volí k uspokojení jejich restitučních nároků soudní cestu, dochází tím k obcházení zákona. Opakovaně se vyjádřila také k otázce upřednostňování úplatných převodů, jakož i k aktivní snaze žalobkyně o saturaci jejího restitučního nároku, kdy podle žalované žalobkyně začala aktivitu vyvíjet až po dlouhé době 17 let a 18 let, a to zcela účelově před podáním žaloby. Ohledně délky nevypořádaného restitučního nároku odkázala na judikaturu dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 238 Cdo 1807/2013) nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2032/20 (bod 16). K převoditelnosti náhradních pozemků obecně odkazovala na judikaturu dovolacího soudu ohledně vhodných a nevhodných pozemků k převodu. Dále učinila nespornou výši ocenění náhradních pozemků dle znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. I nadále žalovaná setrvávala na svém procesním stanovisku, že žaloba byla podána nedůvodně.

22. V podání ze dne 20. 3. 2023 žalovaná zdejšímu soudu sdělila, že v paralelně probíhajícím soudním řízení u Okresního soudu v Břeclavi byl dne [datum] vyhlášen rozsudek, kterým soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků v celkové hodnotě 1 583 860,90 Kč, současně připomněla, že nepravomocným rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov byly žalobkyni vydány pozemky v celkové hodnotě 109 758,01 Kč. Žalobkyni tak byly vydány náhradní pozemky nepravomocnými rozhodnutími soudu celkem ve výši 1 693 618,91 Kč. Podle žalované restituční nárok žalobkyně činí částku 720 663,67 Kč, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalobkyně o částku 972 955,24 Kč. Žalovaná měla za to, že by soud měl vyčkat rozhodnutí odvolacích soudů o odvoláních proti rozhodnutím Okresního soudu v Břeclavi a Okresního soudu Brno – venkov, neboť zde stojí dvě rozdílná rozhodnutí týkající se totožných restitučních nároků a téže oprávněné osoby, kdy v jednom řízení bylo rozhodnuto, že žalobkyni nárok po paní [jméno FO] nenáleží, druhý okresní soud pak tutéž věc hodnotil opačně a tento nárok žalobkyni přiznal.

23. V závěrečném návrhu (č. l. 502) žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně zcela neuznává, a navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Měla za to, že nebylo prokázáno, že by se žalovaná k žalobkyni chovala liknavě, svévolně či diskriminačně, trvala také na tom, že žalobkyni zanikl nárok po [jméno FO], získaný přes dvě převodní smlouvy. Dále poukázala na princip adekvátnosti při poskytování náhradních pozemků a na možný vznik bezdůvodného obohacení žalobkyně. V této souvislosti označila za správný názor Městského soudu v Praze, jenž soud vyslovil v rozsudku ze dne 14. 4. 2022, č. j. 36 Co 278/2021-613.

24. Skutkový stav byl zjištěn z provedených listinných důkazů.

25. Mezi účastníky není sporu, že žalobkyni vznikl nárok jako osobě oprávněné podle § 4 zákona o půdě na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu za pozemky nevydané - rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto mimo jiné o tom, že dědici oprávněné osoby, kterými jsou [jméno FO] a [jméno FO], nejsou vlastníky každá id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemků dle PK části parc. č. [hodnota], role, o výměře 11 938 m2, dle PK parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], o výměře 568 m2, všechny v k. ú. [adresa] (č. l. 17), z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že v zákonné lhůtě uplatnily nárok na vydání nemovitostí [jméno FO] a [jméno FO], původní oprávněná osoba pan [jméno FO] dne [datum] zemřel bez zanechání závěti, veškeré dědictví po něm nabyly poz. dcery [jméno FO] a [jméno FO] rovným dílem, vyvlastňovalo se pro účely výstavby hotelu a komunikačních a terénních úprav, včetně parkoviště a sadových a parkových úprav okolí hotelu. - rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto mimo jiné o tom, že [jméno FO] a [jméno FO] nejsou vlastníky každá id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemků dle PK parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role, o výměře 8 168 m2 v k. ú. [adresa] (č. l. 24), z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že [jméno FO] a [jméno FO] jsou zákonnými dědičkami zemřelého p. [jméno FO], který původně uplatnil nárok na vydání nemovitostí. Vyvlastňovalo se pro účely výstavby sídliště Pankrác I.

26. V průběhu řízení účastníci také učinili nespornou výši ocenění pozemků, které byly předmětem tohoto řízení. Byť se žalobkyně s některými závěry znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zásadně neztotožnila, v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení učinila jejich ocenění znaleckým posudkem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nesporným. Z tohoto znaleckého posudku (č. l. 181 – 204) bylo zjištěno následující ocenění pozemků v katastrálním území a obci [adresa]: parc. č. [hodnota] byla určena cena ve výši 17 953,70 Kč parc. č. [hodnota] byla určena cena ve výši 14 776,45 Kč parc. č. [hodnota] byla určena cena ve výši 13 541,35 Kč parc. č. [hodnota] byla určena cena ve výši 11 957,20 Kč parc. č. [hodnota] byla určena cena ve výši 268 080 Kč parc. č. [hodnota] byla určena cena ve výši 109 324,80 Kč. Celková cena těchto pozemků tak činila částku 435 633,50 Kč.

27. Ke dni vydání tohoto soudního rozhodnutí byla mezi účastníky nesporná výše restitučního nároku žalobkyně v částce 720 663,67 Kč.

28. Sporné mezi účastníky zůstaly následující skutečnosti, jaká je skutečná hodnota restitučního nároku žalobkyně, zejména zůstalo sporné ocenění části nevydaného pozemku PK 1051 o výměře 3 433 m2, zda má být tato část oceněna jako pozemek stavební či nikoliv, dále zda žalobkyni náleží a byl na ni platně převeden restituční nárok po [jméno FO], zda se žalovaná dopustila při uspokojování nároku žalobkyně liknavosti a svévole a zda žalobkyně vyvíjela judikaturou požadovanou aktivitu, a také zda u pozemků, které byly předmětem řízení, existují zákonné překážky bránící jejich vydání.

29. K výši restitučního nároku žalobkyně Žalovaná v době podání žaloby evidovala restituční nárok žalobkyně ve výši 13 782,67 Kč, jak vyplývá z přehledu nároků oprávněné osoby (č. l. 34). Dopisem ze dne 16. 12. 2020 (č. l. 147) žalobkyně požádala žalovanou o přecenění jejího restitučního nároku, k žádosti přiložila znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně o přecenění restitučního nároku žádala opakovaně, jak vyplývá z dopisů žalované (č. l. 251, 252). Žalovaná na žádost reagovala přípisem ze dne 23. 2. 2021 (č. l. 149), kdy žalobkyni sdělila, že u pozemku p. č. [hodnota] lze ocenit jako stavební část o výměře 8 505 m2 a u pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] lze ocenit celou výměru 568 m2, obdobně v případě pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo prokázáno, že pozemek byl v celé výměře určen pro stavbu a rovněž jej lze ocenit jako pozemek stavební. Žalobkyni bylo sděleno, že na pozemky byl objednán znalecký posudek. Žalobkyně reagovala na sdělení žalované dopisem ze dne 22. 3. 2021, v němž opětovně žádala o provedení nového ocenění nevydaných pozemků se zohledněním jejich skutečného charakteru ke dni přechodu na stát, a to v celé jejich výměře, kdy měla za to, že i část pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] o výměře 3 433 m2 by měla být oceněna jako pozemek stavební s odkazem na příslušnou oceňovací vyhlášku. Žalovaná tuto opětovnou žádost o ocenění části předmětného pozemku sdělením ze dne 1. 4. 2021 odmítla a trvala na stanovisku k posuzování pozemků dle regulačních a zastavovacích plánů, zpracovaných dle stavebních předpisů platných do roku 1949, z jejichž koncepce je jednoznačné, že pozemky pro ulice a komunikace, náměstí apod. byly pozemky nezastavitelné. Dopisem ze dne 1. 6. 2021 informovala žalovaná právního zástupce žalobkyně o tom, že došlo k přecenění nevydaných pozemků znaleckým posudkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] takto: z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], přeceněná výměra 8 168 m2, oceněno ve výši 2 042 000 Kč, z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [hodnota], přeceněná část o výměře 8 505 m2 ve výši 2 126 250 Kč, zbývající část o výměře 3 433 m2 oceněno dle BPEJ ve výši 13 732 Kč, celkové ocenění 2 139 982 Kč, p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], přeceněná část o výměře 568 m2, oceněno ve výši 142 000 Kč. Z přehledu nároku vybraných oprávněných osob (č. l. 144) byla zjištěna výše restitučního nároku žalobkyně po plnění v částce 719 532,42 Kč.

30. Za účelem ocenění restitučních nároků za nevydané pozemky p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] vypracován Znalecký posudek č. [hodnota] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], v rámci něhož znalkyně stanovila cenu oceňovaných nemovitostí ve výši 5 168 500 Kč, z toho cena 2 984 500 Kč připadala na část pozemku p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], cena 142 000 Kč na pozemek p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a cena 2 042 000 Kč na pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], všechny v k. ú. [adresa]. Z obsahu znaleckého posudku vyplývá, že znalkyně provedla ocenění pozemků podle vyhlášky Ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky ze dne 13. 10. 1988 č. 182/1988 Sb. ve znění doplňující vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 316/1990 Sb. ze dne 27. 6. 1990, ve stavu k datu přechodu vlastnického práva na stát ke dni 26. 9. 1951 (p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), na základě dílčího výměru Ministerstva stavebního průmyslu č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], ze dne [datum], jehož nedílnou součástí byl geometrický plán ze dne 20. 7. 1951 úř. Aut. Civ. Geometra Ing. [jméno FO] a ke dni 21. 10. 1963 (p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) na základě Rozhodnutí odboru výstavby ONV v Praze 4, č. j. výst. [adresa]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum] za účelem výstavby sídliště [Anonymizováno] I. Oceňované pozemky znalkyně popsala jako rovinaté pozemky nepravidelného půdorysného tvaru, evidované jako zastavěná plocha a nádvoří, ostatní plocha, zeleň a ostatní plocha – komunikace, nacházející se v ulicích [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v [Anonymizováno], které jsou zastavěné budovami pro bydlení, resp. jejich částmi, částí budovy hotelu [Anonymizováno], parkovacími plochami, parkovištěm u Lidlu a komunikacemi, části tvoří zelené ostrůvky mezi objekty pro bydlení. Veškeré oceňované pozemky se dle Přehledného regulačního a zastavovacího plánu hlavního města Prahy z roku 1930 nachází v zóně „činžovní domy v blocích uzavřených a otevřených“ a byly oceněny jako stavební dle § 14 odst.

1. Mezi podklady pro vypracování posudku, z nichž znalkyně vycházela, byla uvedena nejen rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ale taktéž snímky z pozemkové mapy, mapový list, listy vlastnictví, Dílčí výměr Ministerstva stavebního průmyslu, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno], Stanovení rozsahu znárodnění – začlenění nemovitostí do [Anonymizováno], n. p. [Anonymizováno] [Anonymizováno] n.p. v [Anonymizováno] ze dne [datum], Rozhodnutí odboru výstavby ONV v Praze 4 ze dne [datum] a Přehledný regulační a zastavovací plán hlavního města Prahy z roku 1930. Znalkyně neuvedla důvody pro aplikaci srážek dle přílohy č. 7, posudek opatřila doložkou dle §127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

31. Za účelem zjištění ceny nevydaných pozemků dle PK p. č. [hodnota], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 17 241 m2 v obci [adresa] a k. ú. [adresa] objednala žalovaná u znalce [tituly před jménem] [jméno FO] oponentní znalecký posudek, který znalec vypracoval dne [datum] pod č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Z tohoto posudku byla zjištěna cena oceňovaných pozemků v celkové výši 4 310 250 Kč, z toho částkou 2 126 250 Kč byla oceněna část pozemku p. č. [hodnota], částkou 142 000 Kč pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a částkou 2 042 000 Kč pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Znalec provedl ocenění nemovitostí podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., při ocenění vycházel ze stavu pozemků ke dni přechodu na stát, celková plocha o výměře 17 241 m2 byla oceněna jako pozemek stavební beze srážek, přičemž znalec stanovil cenu 250 Kč za 1 m2. Oceňované pozemky znalec určil jako pozemky stavební na základě Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území [Anonymizováno]-[Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno] z roku 1932 a vydaného územního rozhodnutí pro sídliště [Anonymizováno] I z roku 1962. Znalecký posudek č. 206/2021 je opatřen znaleckou doložkou dle § 127a o. s. ř.

32. Ze Smlouvy o bezúplatném převodu – darování – restitučního nároku osob blízkých uzavřené mezi [jméno FO] jako převodkyní a [jméno FO] jako nabyvatelkou dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno FO] bezúplatně převedla – darovala své sestře [jméno FO] celý svůj restituční nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to s ohledem na svůj věk a zdravotní stav.

33. Ze Smlouvy o bezúplatném převodu – darování – restitučního nároku osob blízkých uzavřené mezi [jméno FO] jako převodkyní a žalobkyní jako nabyvatelkou dne [datum] bylo zjištěno, že matka žalobkyně bezúplatně převedla – darovala žalobkyni, která je její dcerou, celý svůj restituční nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to z opatrnosti s ohledem na svůj věk a zdravotní stav tak, aby snaha převodkyně o domožení se nového ocenění restitučního nároku a současně jeho vypořádání nebyla zmařena.

34. Z předloženého rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno FO] a [jméno FO] se žalobami podle části páté o. s. ř. domáhaly změny rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a určení, že jsou rovnodílnými ideálními spoluvlastnicemi odňatých pozemků. Obě žaloby byly zamítnuty.

35. K otázce vhodnosti převodu požadovaných pozemků Označení pozemků, jejichž vydání se žalobkyně v tomto řízení domáhá, ověřil soud v katastru nemovitostí, pozemky jsou zapsané na LV č. [adresa] vedeném pro obec a katastrální území [adresa] Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – [Anonymizováno], vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika, příslušný s nimi hospodařit je Státní pozemkový úřad.

36. Z předloženého sdělení obce [adresa] ze dne [datum] (č. l. 151) bylo zjištěno, že ačkoliv vybrané pozemky nejsou vyloučeny z převodu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, obec s jejich převedením zásadně nesouhlasila, neboť převod pozemků by mohl mít zásadní dopad na podobu a fungování obce. Pozemek p. č. [hodnota] je v těsné blízkosti javorové aleje a je dle ÚP určen k výsadbě zeleně, je funkčně propojen s obecním pozemkem polní cestou. Pozemek p. č. [hodnota] je dle ÚP označen regulativem VS3 a VD4, je tedy velmi lukrativní pro využití, jeho převod by znamenal značné komplikace pro obec zejména ohledně „spekulantů“. U pozemku p. č. [hodnota] obec uvedla, že jeho část je vyloučena z převodu podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, jak vyplývá z předložené tabulky, vyplněné obcí (č. l. 174 p. v.).

37. Ze sdělení Státního pozemkového úřadu ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] (č. l. 152, 176 a 173) vyplývá, že vybrané pozemky, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, nejsou vyloučeny z převodu podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. a nebylo na ně uplatněno právo podle zákona č. 229/1991 Sb. nebo podle zákona č. 428/2012 Sb.

38. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] bylo k pozemkům p. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] zjištěno, že pozemky leží mimo zastavěné území obce, dle územního plánu obce v plochách ozn. ZO – [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pozemek p. č. [hodnota] a část pozemku p. č. [hodnota] leží v zastavitelném území obce, dle územního plánu obce v plochách ozn. VD – plochy výroby drobné a v plochách ozn. VS – plochy výroby a skladování. V jižní části zasahuje do pozemků plocha ozn. P2 – plocha pro veřejná prostranství, parky a do pozemku p. č. [hodnota] plocha ozn. DT3 – veřejná dopravní a technická infrastruktura. Uvedené skutečnosti vyplývají také z příloh ke znaleckému posudku, jakož i z částí územního plánu obce [adresa] předložených účastníky.

39. Z pachtovní smlouvy č. [spisová značka] ze dne [datum] uzavřené mezi Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem jako propachtovatelem a [právnická osoba]. jako pachtýřem soud zjistil, že mimo jiné pozemky p. č. [hodnota], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byly přenechány do užívání pachtýři za účelem provozování zemědělské výroby. V čl. VII smlouvy je ujednáno, že pachtýř bere na vědomí a je srozuměn s tím, že pozemky, které jsou předmětem pachtu dle této smlouvy, mohou být propachtovatelem převedeny na třetí osoby v souladu s jeho dispozičním oprávněním. V případě změny vlastnictví platí ustanovení § 2221 a § 2222 NOZ.

40. Z pachtovní smlouvy č. [spisová značka] ze dne [datum] uzavřené mezi Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem jako propachtovatelem a panem [jméno FO] jako pachtýřem soud zjistil, že také pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] jsou předmětem pachtu, kdy byly touto smlouvou přenechány do užívání pachtýři za účelem provozování drobné zemědělské činnosti. V čl. VII smlouvy je ujednáno, že pachtýř bere na vědomí a je srozuměn s tím, že pozemky, které jsou předmětem pachtu dle této smlouvy, mohou být propachtovatelem převedeny na třetí osoby v souladu s jeho dispozičním oprávněním. V případě změny vlastnictví platí ustanovení § 2221 a § 2222 NOZ.

41. Z nájemní smlouvy č. [spisová značka] uzavřené mezi [právnická osoba] jako pronajímatelem a panem [jméno FO] jako nájemcem dne 31. 5. 2011 ve znění jejích Dodatků č. [hodnota] a č. [hodnota] bylo zjištěno, že pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] jsou předmětem nájmu, neboť byly přenechány do užívání nájemci za účelem provozování zemědělské činnosti. V čl. VII smlouvy je nájemce srozuměn s tím a vzal na vědomí, že nemovitosti, které jsou předmětem nájmu dle této smlouvy, mohou být pronajímatelem převedeny na třetí osoby v souladu s jeho dispozičním oprávněním.

42. Z ortofotomapy pozemků p. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (č. l. 292) vyplývá, že se jedná o zemědělské pozemky, pozemek p. č. [hodnota] je krajní, sousedící s pozemkem p. č. [hodnota], na kterém je patrná stromová alej, na pozemku p. č. [hodnota] stromy vysázeny nejsou, po delší straně pozemek p. č. [hodnota] bezprostředně nesousedí s polní cestou. Z ortofotomapy pozemků p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] soud zjistil, že se jedná o zemědělské pozemky nepravidelného tvaru.

43. Dále měl soud k dispozici nepravomocné rozsudky Okresního soudu Brno – venkov ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Z těchto soud zjistil, že oba okresní soudy shodně dospěly k závěru, že postup žalované při vypořádání restitučního nároku žalobkyně byl liknavý a svévolný a žalobkyně tak byla oprávněna uplatnit svůj restituční nárok žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku. Žalobkyni byly těmito rozhodnutími doposud nepravomocně vydány pozemky ve výši 109 758 Kč, resp. 1 583 860,90 Kč.

44. Neuváděl-li soud další skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování, pak z toho důvodu, že skutečnosti zde zjištěné a uvedené zcela postačovaly pro níže uvedené závěry tohoto soudu.

45. Ze zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu podstatném pro rozhodnutí v této věci: a) pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, jsou ve vlastnictví státu; b) oprávněné osoby, právní předchůdci žalobkyně, uplatnily v roce 1992 restituční nárok na vydání pozemků v k. ú. [adresa] podle zákona o půdě; rozhodnutí o určení, že právní nástupkyně původních oprávněných osob, [jméno FO] a [jméno FO], nejsou vlastníky předmětných pozemků v k. ú. [adresa], za které jim přísluší náhradní pozemky, byla vydána [datum]; c) právní předchůdkyně žalobkyně se marně domáhaly zrušení rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] žalobami podle části páté o. s. ř., když jejich žaloby byly zamítnuty; d) právní předchůdkyně žalobkyně, její matka [jméno FO] i žalobkyně se účastnily veřejných nabídek, matka žalobkyně dvou veřejných nabídek, žalobkyně tří veřejných nabídek; e) žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k přecenění restitučního nároku, k částečnému přecenění restitučního nároku žalobkyně došlo až v průběhu tohoto soudního řízení; f) žalobkyně je oprávněnou osobou s restitučním nárokem na převod náhradních pozemků podle § 11a zákona o půdě, a to v nesporném rozsahu 4/24 původního restitučního nároku, uplatněného původními oprávněnými osobami, když nabyla restituční nárok od své matky [jméno FO]; g) nesporná výše restitučního nároku žalobkyně ke dni vydání tohoto rozhodnutí činí 720 663,67 Kč a nebyla ani z části saturována; h) nepravomocnými rozsudky Okresního soudu Brno – venkov a Okresního soudu v Břeclavi byly žalobkyni vydány náhradní pozemky v celkové hodnotě 1 693 618,90 Kč; ch) převodu pozemků, specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku, nebrání zákonné překážky; i) celková cena pozemků převedených na žalobkyni v posuzované věci, stanovená znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], činí 435 633,50 Kč.

46. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně, když vyšel z níže citovaných zákonných ustanovení.

47. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Dle odst. 2 zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.

48. Dle odst. 4 citovaného ustanovení zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

49. Dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

50. Dle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

51. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

52. Dle odst. 9 uvedeného ustanovení požádá-li o nabídnutý pozemek více oprávněných osob, vyzve je pozemkový úřad, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odstavce 13. Podle výše nabídek stanoví pozemkový úřad pořadí, podle kterého bude postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy. [adresa] pro přijetí návrhu činí 14 dnů a po jejím marném uplynutí má právo na uzavření smlouvy oprávněná osoba na dalším místě v pořadí.

53. Dle § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

54. Dle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

55. Dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků zde uvedených.

56. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Státní pozemkový úřad bezúplatně převede zemědělské pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit, na základě písemné žádosti obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí, do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomu nebrání práva třetích osob, a to jde-li o pozemky: a) v zastavěném území, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, b) v zastavitelné ploše, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, d) zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi ve vlastnictví obce, e) v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše určené územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci veřejné zeleně nebo k realizaci veřejně prospěšných opatření anebo již k těmto účelům využité, f) nacházejí-li se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona na území třetích zón národních parků a jsou-li v zastavěném území nebo zastavitelné ploše; písemnou žádost týkající se bezúplatného převodu těchto typů pozemků lze podat nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

57. Dle odst. 2 citovaného ustanovení zákona Státní pozemkový úřad na základě písemné žádosti obce do jejího vlastnictví bezúplatně převede: a) silniční pozemky pod místními komunikacemi nebo pod účelovými komunikacemi, s nimiž je příslušný hospodařit, pokud tato obec uvedené komunikace vlastní, b) silniční pomocné pozemky a pozemky tvořící silniční ochranné pásmo související se silničními pozemky podle písmene a), s nimiž je příslušný hospodařit.

58. Dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

59. Dle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

60. S odkazem na § 13 občanského zákoníku, obsahující princip legitimního očekávání účastníka občanskoprávního řízení, který může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem v podstatných rysech shoduje, soud konstatuje, že v rámci tohoto řízení neshledal žádné skutečnosti, které by jej vedly k odlišnému hodnocení zjištěného skutkového stavu od judikatorních rozhodnutí, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu předkládaných stranou žalující k jednotlivým podmínkám úspěšnosti podané žaloby.

61. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které si vybrala, a to jako náhradu za pozemky nevydané v restituci podle zákona o půdě. Podle judikatury Nejvyššího soudu je nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě právem, které je vymahatelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1847/2001 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. 28 Cdo 4180/2007). Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015) je uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), považováno za výjimečné, uplatnitelné v situaci, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup [právnická osoba] ČR (resp. žalované) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační a kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.

62. S ohledem na výše uvedené se soud zabýval postupem žalované vůči žalobkyni a dospěl k závěru, že postup žalované v projednávané věci lze označit za liknavý a svévolný, což odůvodňuje níže.

63. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že původně oprávněná osoba uplatnila svůj zákonný nárok na vydání odňatých pozemků v roce 1992, správní rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků právním předchůdkyním žalobkyně byla vydána v roce 2002. Žalovaná původně ocenila nevydané pozemky jako nestavební a nárok žalobkyně, resp. jejích právních předchůdkyň evidovala v této nízké výši až do přehodnocení svého stanoviska, k opakované žádosti žalobkyně, až po zahájení tohoto řízení v roce 2021. Tento postup žalované soud shledává za liknavý a svévolný. Žalovaná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 999/2021) tímto svým postupem bez zjevného důvodu a při nerespektování dlouhodobé ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016 sp. zn. 28 Cdo 155/2016), tedy bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároků zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, následkem čehož se ocitla v několikaletém prodlení. Trvání na nesprávně nízkém ocenění restitučních nároků je jedním z možných projevů liknavosti žalované. V důsledku tohoto postupu žalované není možné po žalobkyni spravedlivě žádat další účast ve veřejných nabídkách. Žalobě o vydání konkrétních pozemků tak bylo možno jako důvodné vyhovět, když absenci komunikace oprávněných osob po dobu, kdy nesporovaly výši restitučního nároku, nelze přičítat k tíži žalobkyně, neboť to byla žalovaná, která od počátku měla povinnost určit správnou výši restitučního nároku a neučinila tak v odpovídajícím rozsahu dosud. Soud se tedy neztotožnil s námitkou žalované, že žalobkyně nepostupovala aktivně a nehlásila se do veřejných nabídek, když žalobkyně i její právní předchůdkyně se několika veřejných nabídek pozemků účastnili, přesto jejich nárok zůstal z převážné části nevypořádán. Nadto soud doplňuje, že účast žalobkyně ve veřejných nabídkových řízeních není nezbytnou podmínkou pro vyhovění předmětné žaloby (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2597/2015).

64. Za situace, kdy žalovaná minimálně od roku 2002, kdy bylo ve správním řízení rozhodnuto o nároku žalobkyně, resp. jejích právních předchůdkyň, až do roku 2021 evidovala nárok žalobkyně v nesprávně nízké výši, čímž žalobkyni fakticky vylučovala z účasti ve veřejných nabídkách, lze postup žalované vůči žalobkyni označit za svévolný. Soud má tak za to, že žalobkyně se svého nároku nemůže domoci jiným způsobem než touto žalobou, a proto shledal nárok žalobkyně důvodným.

65. Pokud jde o námitku žalované ohledně možného vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně v situaci, kdy žalobkyni v jiných paralelně probíhajících řízeních před okresními soudy již byly vydány náhradní pozemky o celkové hodnotě 1 693 618,90 Kč, soud k této uvádí, že předmětná soudní rozhodnutí nejsou pro zdejší soud závazná, neboť dosud nenabyla právní moci, nyní jsou v těchto věcech vedena odvolací řízení, jejichž výsledek nelze předjímat. Není tak zcela jisté, zda restituční nárok žalobkyně bude v těchto řízeních vůbec uspokojen a už vůbec nelze předjímat výši, v jaké dojde k jeho uspokojení. Soud je podle ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. vázán stavem, jaký je v době vyhlášení rozsudku. Proto v projednávané věci soud vycházel zejména z aktuální nesporné výše zůstatku restitučního nároku žalobkyně, která v době vydání tohoto rozhodnutí činí 720 663,67 Kč. Předmětem řízení jsou pozemky v hodnotě 435 633,50 Kč. Je proto zřejmé, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí k přečerpání restitučního nároku u žalobkyně v žádném případě nedochází.

66. Pokud jde o výši restitučního nároku žalobkyně, zde soud s přihlédnutím ke konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, považuje za správnou tu výši, jak byla stanovena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud se v tomto ohledu neztotožnil s námitkou žalované, že výměra 3 433 m2 pozemku PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] by neměla být oceněna jako pozemek stavební s tím, že jej sama žalovaná označila jako pozemek pro „komunikaci“, přitom není zcela zřejmé, proč žalovaná označila jako plochu pro komunikaci právě tuto výměru. V této souvislosti se soud přiklání k argumentaci žalobkyně, se kterou zásadně souhlasí, že v daném případě se jedná o pozemek (PK [Anonymizováno]), který byl určen jako souvislý celek k zástavbě a následně byl zastaven (parkoviště hotelu [Anonymizováno] a sídliště). Komunikace v daném případě věcně souvisejí s určením daného místa, se zástavbou, jedná se o přístupovou komunikaci k jednotlivým blokům sídliště, tedy slouží „vyššímu účelu (cíli)“, a z tohoto důvodu je nutno jej hodnotit vcelku jako pozemek stavební.

67. Pokud jde o další mezi účastníky spornou otázku, týkající se zániku restitučního nároku po [jméno FO] z důvodu tzv. první restituční tečky, i zde se soud s námitkou žalované neztotožnil. Soud má za to, že také restituční nárok žalobkyně v rozsahu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] převedený po [jméno FO] je oprávněný, a to z níže uvedených důvodů. V řízení bylo prokázáno, že původní oprávněnou osobou, která v roce 1992 uplatnila svůj restituční nárok, byl pan [jméno FO], který zemřel dne [datum] bez zanechání závěti a veškeré dědictví po něm nabyly rovným dílem pozůstalé dcery [jméno FO] (matka žalobkyně) a [jméno FO] (teta žalobkyně). Z toho je zřejmé, že původní oprávněnou osobou byl děd žalobkyně, tedy příbuzný v řadě přímé. Zamýšleným účelem tzv. restituční tečky bylo omezení tzv. spekulantů s pozemky, což však na projednávaný případ nedopadá. V dané věci žalobkyně získala svůj restituční nárok po [jméno FO] tak, že tato svůj podíl v rozsahu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nejprve převedla na svou sestru [jméno FO] v souladu s ust. § 13 odst. 8 zákona o půdě a tato až následně celý svůj díl, odpovídající rozsahu [Anonymizováno]/[Anonymizováno], převedla na žalobkyni. V daném případě tak soud přistoupil k výkladu, že žalobkyně je v širším slova smyslu oprávněnou osobou, resp. dědičkou oprávněné osoby, a to v celé šíři nároku po [jméno FO]. Hodnota restitučního nároku žalobkyně tak činí 8/24 z celkové hodnoty nevydaných pozemků, určené znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 5 168 500 Kč, tj. 1 722 833 Kč.

68. Vzhledem k výše uvedenému se soud dále zabýval vhodností převodu náhradních pozemků, které žalobkyně označila.

69. Podle judikatury dovolacího soudu týkající se vhodnosti převodu náhradního pozemku za účelem uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě, je pro uvedený účel vhodným pozemkem pozemek potencionálně zařaditelný do veřejné nabídky ve smyslu § 11a odst. 2 zákona o půdě, přičemž kritériem je to, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 téhož předpisu a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1890/2019). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání, popřípadě pro nevydání každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

70. Pro úspěch žaloby o nahrazení projevu vůle směřující k vydání náhradního pozemku je zásadní vyřešení otázky, zda jde o pozemek ve vlastnictví státu s příslušností hospodaření pozemkového úřadu (§ 11b zákona o půdě), kterou soud řeší jako otázku předběžnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022 sp. zn. 28 Cdo 3752/2021, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1838/2020).

71. Na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že všechny žalobkyní označené náhradní pozemky, jejichž vydání se v tomto řízení domáhá, jsou vhodné pro převod a současně u nich není dána žádná ze zákonných překážek převoditelnosti, jak je odůvodněno níže.

72. Bylo prokázáno, že každý z převáděných pozemků je ve vlastnictví státu a právo hospodařit s ním přísluší Státnímu pozemkovému úřadu. Veškeré žalobkyní vybrané pozemky jsou nyní předmětem nájmu nebo pachtu za účelem jejich zemědělského využití. Z této skutečnosti soud dovodil, že pozemky lze zemědělsky obhospodařovat. Skutečnost, že k pozemkům jsou zřízena užívací práva třetích osob na základě práva nájmu či pachtu, není důvodem pro vyloučení pozemků z jejich převodu. V tomto směru soud upozorňuje na konstantní rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž pro hodnocení, zda je oprávněnou osobou požadovaný pozemek k uspokojení jejího restitučního nároku vhodný, není bez dalšího rozhodující, že jde o pozemek dočasně obhospodařovaný jinou osobou (kupř. na základě nájmu či pachtu), jež není okolností nikterak výjimečnou, kdy oprávněná osoba – v případě vydání takto dotčeného pozemku – vstoupí do práv a povinností namísto dosavadního pronajímatele, popř. propachtovatele; vzájemná práva a povinnosti oprávněné osoby a dosavadního nájemce budou v zásadě i nadále upravena již sjednanými smlouvami, přičemž vydáním požadovaného pozemku nebude nikterak dotčeno právo nájemce daný pozemek nadále užívat (k tomu blíže srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. 28 Cdo 270/2019 či usnesení nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3808/2020, jakož i § 2221 a násl. občanského zákoníku a § 25 odst. 1 zákona o půdě).

73. Ohledně pozemků p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] nebyly vyjma nájemní smlouvy a pachtovních smluv namítány jiné překážky bránící jejich převodu. Ohledně těchto pozemků soud tedy neshledal překážky, které by bránily jejich převodu do vlastnictví žalobkyně.

74. Ohledně pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] soud neshledal překážku jeho převoditelnosti. Namítaná skutečnost, že je tento pozemek územním plánem obce [adresa] určen k realizaci veřejné zeleně sama o sobě nepředstavuje žádnou ze zákonných výluk uvedených v § 6 zákona č. 503/2012 Sb. a v § 11 odst. 1 zákona o půdě ani jinou překážku jeho vydání (srov např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2067/2020). Předmětný pozemek se nenachází v zastavěném území obce, je označen jako plocha orná půda a sousedí s pozemky označenými rovněž jako orná půda. Z tohoto je zřejmé, že žalobkyni nevzniknou problémy s jeho obhospodařováním. Co se týče funkční spojitosti s polní cestou, tuto žalovaná v řízení neprokázala.

75. Ohledně pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] namítala nevhodnost jeho převodu do vlastnictví žalobkyně s uvedením, že pozemek je v územní plánu obce označen regulativem VS3 a VD4. Zákonné překážky bránící jeho převodu prokázány nebyly, když soud vycházel především ze sdělení příslušného úřadu územního plánování (č. l. 176), podle kterého pozemek není dotčen překážkou převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu. V této souvislosti je příhodný odkaz žalobkyně na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 887/2019.

76. Ohledně pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] byla namítána překážka převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, když tuto skutečnost uváděla sama obec. Sdělení obce je pak v přímém rozporu se sdělením příslušného úřadu územního plánování (na č. l. 176). Na základě výsledků provedeného dokazování soud považuje za správné sdělení příslušného úřadu územního plánování, když v řízení nebylo prokázáno, že by na předmětný pozemek zasahovaly veřejně prospěšné stavby. Soud se taktéž přiklání k námitce žalobkyně, že technická infrastruktura (ať již zřízená nebo plánovaná územně plánovací dokumentací) nepředstavuje překážku převoditelnosti (srov. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, ve znění účinném od 1. 11. 2019).

77. Za nepřiléhavý soud hodnotil odkaz žalované na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022 č. j. 36 Co 278/2021-613, když uvedené rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023 sp. zn. 28 Cdo 3599/2022, v němž dovolací soud mimo jiné odkázal na svoji dosavadní rozhodovací praxi, z níž vyplývá, že ekvivalence mezi hodnotou pozemků odňatých a hodnotou pozemků náhradních je zajišťována zejména na základě shodné metody ocenění. Podstatná je tedy cena statků odňatých a cena statků nabývaných jako náhradní pozemky. Nalézací soud se od judikatury Nejvyššího soudu v projednávané věci neodchýlil, když při rozhodování o vydání náhradních pozemků primárně vycházel z neuspokojené výše restitučního nároku žalobkyně, kterou porovnával se zjištěnou cenou náhradních pozemků, jak byla určena znaleckým posudkem.

78. Na základě všech uvedených skutečností soud posoudil žalobu ohledně uplatněného nároku za důvodnou a zcela jí vyhověl.

79. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady žalobkyně spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), kdy při určení tarifní hodnoty soud vycházel z ceny náhradních pozemků ve výši 435 633,50 Kč, té pak podle § 7 bodu 6 a. t. odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 10 060 Kč. Celkem soud žalobkyni přiznal odměnu za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, sepis písemného podání ze dne 8. 9. 2021, sepise písemného podání ze dne 15. 9. 2021, sepis písemného podání ze dne 20. 10. 2021, sepis odvolání ze dne 20. 12. 2021, sepis písemného podání ze dne 14. 12. 2022, účast na jednání soudu dne 21. 3. 2023, sepis písemného podání ze dne 28. 4. 2023, účast na jednání soudu dne 16. 5. 2023) po 10 060 Kč, tj. 100 600 Kč. K ní přísluší paušální částka náhrad hotových výdajů (§ 13 a. t.) 10 x 300 Kč, tj. 3 000 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 2 400 Kč za 24 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 a. t.), cestovné ve výši 2 x 2 924,80 Kč za cesty k jednání dne 21. 3. 2023 a dne 16. 5. 2023 z [adresa] a zpět osobním automobilem Škoda Scala, reg. zn. [SPZ], celkem ujeto 840 km, při průměrné spotřebě 4 l/100 km, a podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2023 sazbě základní náhrady 5,20 Kč/1 km jízdy a při ceně motorové nafty 44,10 Kč/l. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. mu tak přísluší náhrada DPH ve výši 23 488,45 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně po zaokrouhlení činí 135 338 Kč, které je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení