5 C 176/2023 - 256

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], z. s., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] [Anonymizováno] o zaplacení 848 633,52 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 336 119,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 336 119,32 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 512 514,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 512 514,20 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 20,80 % jeho nákladů řízení ve výši 34 243,62 Kč, a to do tří od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 8. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni 848 633,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 7. 6. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že se jedná o jednu čtvrtinu příjmu z pronájmu nemovitosti, z níž polovina patří do společného jmění manželů, a to nemovitosti na adrese [adresa], [Jméno advokáta B]. Žádá 20 000 Kč měsíčně se zákonným úrokem z prodlení, a to za období od května roku 2020 do května roku 2023. Žalovaný přes opakované výzvy žalobkyni ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že namítá promlčení celého žalovaného nároku. Bez ohledu na namítané promlčení nároku žalované by bylo dále nutné na žalobu pohlížet jako na předčasnou. Dále namítal nedostatek pasivní legitimace žalovaného, když v období od 28. 8. 2017 do 16. 12. 2022 pobírala požitky z dané nemovitosti [adresa], nikoli žalovaný. Žalovaný také uváděl, že žalobkyně vůbec nezohlednila, že žalovaný měl také výdaje, které by měly být od případného příjmu odečteny, mělo by být odečteno i pojištění nemovitostí a daň z příjmu, kterou žalovaný nebo jeho sestra zaplatili při zdaňování těchto příjmů. Uvedl také, že žalobkyně v žalované částce zahrnuje již úrok z prodlení, který kapitalizovala a následně výslednou částku opět úročila zákonným úrokem z prodlení, což je nepřípustné. Navrhl celou žalobu zamítnout.

3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, když po jejich zhodnocení dospívá k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Předžalobní upomínka: Dopisem ze dne 10. 5. 2023 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného o úhradu celkem částky 720 000 Kč. Předchozí výzva byla zaslána 20. 4. 2023.

5. Vyčíslení žalované částky 848 633,52 Kč s příslušenstvím: Žalobkyně upřesnila, že žalovaná částka 848 633,52 Kč s příslušenstvím představuje 1/4 nájemného v budova čp. [Anonymizováno] v [adresa] za měsíce květen 2020 až květen 2023, když 1/4 nájmu činí 20 000 Kč měsíčně s příslušenstvím. Úrok z prodlení v zákonné výši přitom za jednotlivé měsíce vyčíslila a připočetla k žalované částce. Za měsíce květen 2020 až prosinec 2020 tak žádá částku 198 438,99 Kč, za měsíce leden 2021 až prosinec 2021 částku 278 500,42 Kč, za leden až prosinec roku 2022 částku 268 529,72 Kč a za leden až květen roku 2023 částku 103 164,39 Kč. Následně žádá z celkové částky úrok z prodlení od 7. 6. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že vycházela z předpokladu, že celá nemovitost na parcele č. [hodnota] s domem čp. [Anonymizováno] k podnikání je pronajatá, a to všechna patra (přízemí + 3 patra). Při stanovení částky vycházela z toho, že žalovaný sám sdělil, že výnos činí 80 000 Kč měsíčně, což prohlásil u Krajského soudu v [adresa]. tedy činní 20 000 Kč měsíčně.

6. Vlastnické právo k nemovitosti [adresa], [Jméno advokáta B]: Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] C [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne 9. 6. 2022 bylo rozhodnuto v bodě I., že mimo jiné spoluvlastnický podíl o velikosti jedné ideální poloviny na pozemcích parcela č. [hodnota], 2156, jehož součástí je stavba rodinného domu čp. [Anonymizováno], vše v k. ú. [Jméno advokáta B] [Anonymizováno] na LV [Anonymizováno] pro k. ú. [Jméno advokáta B], tvoří součást dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] Co [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne 30. 11. 2022 bylo rozhodnuto o tom, že rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově se v odstavci I. potvrzuje. Na základě uvedených rozsudků soud tedy dospívá k závěru, že uvedená nemovitost budova čp. [Anonymizováno], [Jméno advokáta B] 2, tvoří v podílu spoluvlastnickém o velikosti jedné ideální poloviny společné jmění manželů, po rozvodu manželství dosud nevypořádané. Tyto skutečnosti vyplývají i z výpisu z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] pro obec [Jméno advokáta B], k. ú. [Jméno advokáta B], když pro parcelní č. [hodnota] vyplývá, že jeho součástí je budova s čp. [Anonymizováno], stojícím na pozemku č. [hodnota], jeho jedna polovina je v SJM [Jméno žalovaného] a [Jméno žalobkyně], další jedna polovina je ve vlastnictví [Jméno žalovaného]. Žalovaný uvedl, že v období od 28. 8. 2017 do 16. 12. 2022 byla stoprocentním vlastníkem nemovitosti paní [adresa], která pobírala rovněž požitky z dané nemovitosti. Tato skutečnost mezi účastníky nebyla spornou. Žalovaný však tvrdil, že jestliže byla vlastníkem předmětné nemovitosti od 28. 8. 2017 do 16. 12. 2022 paní [adresa], nemá žalobkyně právo vůči žalovanému na požitky z této nemovitosti za období od 28. 8. 2017 do 16. 12. 2022. S tímto názorem se soud nemůže ztotožnit. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] shora uvedeného a potvrzeného Krajským soudem v [adresa] byla tato smlouva mezi žalovaným a jeho sestrou [adresa] ze dne 28. 8. 2017 určena jako neplatná a soud ve výroku rozsudku rozhodl o tom, že uvedená nemovitost náleží do společného jmění manželů. Žalovaný si měl tedy své nároky vypořádat se svou sestrou paní [adresa], pokud pobírala požitky i za období, kdy nebyla řádným vlastníkem nemovitostí, o nichž bylo následně rozhodnuto, že patří do SJM. Smlouvu o převodu nemovitostí na paní [adresa] uzavíral žalovaný bez souhlasu žalobkyně, smlouva je neplatná, nelze tedy přičítat k tíži žalobkyně, že případné požitky za nemovitosti pobírala paní [adresa], s níž se měl následně po rozsudku soudu pan [jméno FO] vypořádat.

7. Nájemní smlouvy k nemovitosti [adresa]/[Anonymizováno], [Jméno advokáta B] 2: Žalobkyně předložila smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 29. 12. 2014, na základě níž pronajímatel [Jméno žalovaného] pronajal nájemci [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. část budovy čp. [Anonymizováno], [Jméno advokáta B] 2, a to veškeré prostory nacházející se v přízemí budovy s výjimkou prostoru, v němž je umístěn PC server a telefonní ústředna, a to za měsíční nájemné 22 000 Kč od 1. 1. 2015 na dobu neurčitou. Dodatkem ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 28. 2. 2017 bylo nájemné sníženo do 28. 2. 2018 o 1 500 Kč, tedy na částku 20 500 Kč. Poté mělo být nájemné navráceno opět do výše 22 000 Kč měsíčně. Z dohody o poskytnutí jednorázové slevy na nájemné za měsíce leden a únor 2015 bylo zjištěno, že nájemné za tyto dva měsíce činilo 20 550 Kč měsíčně. Z emailové komunikace ze dne 11. 3. 2015 vyplývá, že za březen roku 2015 bylo dohodnuto nájemné ve výši 15 467 Kč a od měsíce dubna roku 2015 částka 22 000 Kč měsíčně. Z emailové komunikace ze dne 24. 5. 2018 vyplývá, že u tohoto subjektu bylo změněno nájemné za období od 05/2018 do 05/2019 na částku 16 000 Kč měsíčně a z emailové komunikace ze dne 17. 6. 2022 bylo zvýšeno na 22 000 Kč měsíčně od 07/2020. Bylo dohodnuto prominutí nájmu za 04/2020, nájem za 05/2020 a 06/2020 byl uhrazen. Z dalšího emailu ze dne 7. 12. 2021 vyplývá, že od 1. 1. 2021 bylo sníženo nájemné o 2 500 Kč měsíčně, tj. na 13 500 Kč měsíčně. Od května 2021 bylo sníženo nájemné na 16 000 Kč měsíčně do 31. 12. 2021. od 1. 1. 2022 bylo sníženo na 22 000 Kč měsíčně. Žalobkyně předložila soudu seznam firem sídlících na adrese [adresa] [Jméno advokáta B]. Jednalo se o historii sídel firem na této adrese, a to od 10. 5. 2004 do 31. 5. 2023, z nichž některé firmy se z adresy odstěhovaly. K otázce, které firmy na adrese skutečně za žalované období sídlily, předložila žalobkyně fotografii, že ve třetím patře sídlí společnost [právnická osoba], v druhém patře [právnická osoba], [právnická osoba] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V prvním patře potom [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]. V přízemí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. Žalobkyně uvedla, že finanční skupina, jež měla pronajatá dvě patra, ukončila nájem ke konci června roku 2023. Poté byla tato část nemovitosti nabízena jako studentské ubytování pro 6 osob na jedno patro.

8. Svědek [jméno FO] tvrdil, že měl pronajatou nemovitost účastníku od února 2006 do června 2023, když užíval třetí patro za 15 000 Kč měsíčně nájemného, služby platil k tomu. V červnu dostal výpověď od pana [jméno FO], nedokázal vysvětlit, proč poslední platba byla připsána v květnu roku 2022. Svědek [jméno FO] potvrdilo, že měl uzavřenou nájemní smlouvu zhruba tři roky k nemovitosti účastníků, a to do roku 2023. Nájemné bylo různé, od 20 000 do 60 000 Kč měsíčně s počátkem v roce 2019. Nájemné bylo zvyšováno dále o služby a poplatky. Kauce 61 500 Kč se jim vrátila na účet. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že v nemovitosti byla v nájmu 3 – 4 roky, zřejmě od dubna 2018 nebo 2019 a platila 10 000 až 15 000 Kč měsíčně za dvě místnosti včetně energií. [jméno FO] předložil smlouvu o pronájmu nebytových prostor, kde bylo sjednáno nájemné 12 000 Kč měsíčně s tím, že polovina půjde na účet č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pana [jméno FO] a druhá půlka půjde na účet č. [č. účtu] manželů Petříkových. Současně byla uzavřena dohoda o užívání dvou parkovacích míst s tím, že jedno parkovací místo je zahrnuto v nájemném a za druhé parkovací místo se platí 10 000 Kč ročně. Smlouva byla uzavřena 1. 2. 2006.

9. Smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání uzavřené mezi [Jméno žalovaného] a společností Jedna radost s. r. o. ze dne 1. 4. 2018, na základě níž bylo sjednáno měsíční nájemné 12 000 Kč za kancelář č. [hodnota] a 3 na dobu od 1. 4. 2018 na neurčitou dobu. K výši nájemného předložil žalovaný tabulku nájemného a rozpis nájemních smluv. [právnická osoba] uzavřelo smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání s [Jméno žalovaného], a to dne 29. 4. 2019 na dobu od 1. 5. 2019 na dobu neurčitou při měsíčním nájmu 5 000 Kč. Dodatkem č. [hodnota] byl rozšířen předmět nájmu tak, že za kancelář 3 se platilo dále 5 000 Kč a za novou kancelář č. [hodnota] se platilo 6 500 Kč, celkem 11 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 11. 2019. Dodatkem č. [hodnota] byla pronajata i kancelář č. [hodnota] za 5 000 Kč, celkově se tak zvýšil nájem na 16 500 Kč měsíčně od 1. 4. 2020. Dopisem ze dne 18. 12. 2023 společnost [právnická osoba]. uvedla, že k ukončení nájmu došlo 30. 6. 2022, když předložili dohodu o ukončení k tomuto datu.

10. Žalobkyně k prokázání výše nájemného uvedla, že požádala firmy, které měly v minulosti nemovitost pronajatou, stejně makléřku [jméno FO] z realitní kanceláře [právnická osoba]. Žádosti žalobkyně však nebyly vyslyšeny a nebylo na ně reagováno. Oslovila přitom AK Smekal, [právnická osoba], [právnická osoba]. Fair Financial Services, [právnická osoba], [jméno FO] o poskytnutí nájemní smlouvy Andy – Auta, zároveň předložila nabídku studentského bydlení realitní kanceláře [právnická osoba], první a druhé patro nemovitosti a nabídku komerčních prostor realitní kanceláře [právnická osoba] v třetím patře nemovitosti. Žalobkyně soudu předložila výzvy jednotlivým společnostem, které měly mít v nájmu část nemovitosti [adresa], [Jméno advokáta B].

11. Výše nájemného za období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2023: Účastníci řízení se neshodli na tom, jakým nájemcům byly nemovitosti pronajímány, žalovaný k opakovaným výzvám soudu nedoložil soudu nájemní smlouvy uzavřené za žalované období s nájemci, neboť to byl žalovaný, kdo uzavíral výhradně smlouvy s nájemci, a to i v období, kdy měla nemovitosti vlastnit [adresa], která ve svém výslechu před soudem uvedla, že vše kolem nemovitostí zařizoval pan [jméno FO]. Bylo tedy na žalovaném, aby tyto listiny soudu doložil, což k opakované výzvě soudu i protistrany neučinil. V rámci řízení [spisová značka] je vedeno řízení o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, když v rámci tohoto řízení byl zpracován i znalecký posudek [č. účtu] ze dne 30. 1. 2024, kdy znalec oceňoval obvyklou cenu nemovitostí, a to mimo jiné i domu čp. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa]. Pro stanovení obvyklé ceny těchto nemovitostí znalec provedl i výpočet výnosové hodnoty této nemovitosti, když dospěl k závěru, že roční příjem z nájemného činí 1 120 536 Kč, náklady na pojištění 12 826 Kč a náklady na opravu a údržbu 212 702 Kč. Účastníci se nakonec shodli na tom, že za žalované období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2023 činila jedna čtvrtina přijatého nájemného 621 875 Kč. Žalobkyně sice ve svém závěrečném návrhu uváděla shodu ohledně částky 613 625 Kč, tato částka však z provedeného dokazování nevyplývá, když shoda mezi účastníky vyplývala z jejich vzájemné komunikace emailové, a to částka 621 875 Kč, odpovídající jedné čtvrtině nájmu za období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2023.

12. Námitka promlčení: Žalovaný vznesl námitku promlčení s tím, že celý uplatněný nárok je promlčený. Učinil nesporným, že jedna ideální polovina nemovitosti patří do SJM, avšak namítl, že přírůstky a výnosy z majetku, které byly v SJM v okamžiku jeho zániku, vzniklé v období od zániku SJM do jeho vypořádání, již součást SJM netvoří, protože po zániku SJM nelze nadále jeho masu rozšiřovat. Právní režim těchto přírůstků a výnosů se řídí § 853 občanského zákoníku, přiměřeně ustanoveními o občanském zákoníku ([spisová značka], [spisová značka]). Přírůstky a výnosy lze tedy vypořádat v rámci řízení o vypořádání SJM a při užívání tohoto majetku jednotlivými účastníky či bránění plodů a užitků nevzniká mezi nimi závazkový vztah z bezdůvodného obohacení ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Takové přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o SJM pouze za podmínky, byl-li nárok na jejich vypořádání uplatněn ve lhůtě tří let od zániku SJM ([spisová značka], [spisová značka]). Žalovaný tak namítal, že žalobkyně žádá touto žalobou v podstatě vypořádat další položku tvořící SJM či společný majetek, stran posouzení promlčecí lhůty má žalovaný za nesporné, že k rozvodu manželství a zániku SJM došlo 28. 11. 2017. Lhůta pro uplatnění žaloby na vypořádání další položky tvořící SJM uplynula 28. 11. 2020. Ani kdyby žalobkyně prokázala, že takový nárok existoval, není možné jej žalobkyni s ohledem na promlčení přiznat ([spisová značka]).

13. Žalobkyně k otázce promlčení uvedla, že jedna ideální polovina nemovitosti tvoří součást dosud nevypořádaného SJM. Na příjmy z nemovitosti je nutné nahlížet jako na výnos z majetku v rámci SJM, z nichž náleží žalobkyni. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR [spisová značka], podle něhož pravidlo tří let podle § 150 odst. 4 občanského zákoníku se z povahy věci v důsledku spočívajícím v zániku práva nemůže uplatnit tam, kde se jedná o součásti vztahující se k majetku v SJM, jenž soudní praxe per analogiam podrobuje režimu vypořádání SJM, jestliže ke vzniku těchto výnosů a přírůstků dochází až po zániku SJM. Tyto přírůstky a výnosy neexistují ke dni zániku SJM, tudíž k nim účastníci nemohou ihned po zániku SJM uplatnit nároky na jejich vypořádání. Účastník řízení není omezen ve svém právu na vypořádání těchto nároků plynoucí z § 150 odst. 4 o. z. Jestliže tyto nároky nevznikly za trvání SJM, a nelze na ně proto vztáhnout tříletou lhůtu běžící od zániku SJM, nemohou bez dalšího podléhat zániku po uplynutí tří let od zániku SJM. Tyto nároky mohou být uplatněny následně i mimo režim řízení o vypořádání SJM (pokud v řízení o vypořádání SJM uplatněny nebyly) a jde pak pouze o otázku právního režimu takových nároků. Nároky nepodléhají prekluzi, neboť ve smyslu § 583 o. z. platí, že k zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených. O tento případ však v dané věci nejde. Bylo by tak možno uvažovat toliko o případném promlčení takových nároků. Žalobkyně uplatňovala nároky z příjmu nájmů za tři roky zpět v době běhu subjektivní promlčecí lhůty.

14. Soud dospěl k závěru, že výnosy z nemovitosti, která je součástí nevypořádaného společného jmění manželů, lze po uplynutí tří let od zániku manželství uplatnit mimo vypořádání SJM, tedy v dalším řízení ([spisová značka]). Období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2023 je obdobím po zániku společného jmění manželů, žalobkyně tedy měla možnost uplatňovat vydání těchto požitků z nemovitostí samostatnou žalobou. I na tyto částky se však vztahuje tříletá promlčecí doba, jestliže žalobkyně podala žalobu 9. 6. 2023, mohla žádat jen tři roky zpětně, tedy za období od 9. 6. 2020. Jestliže žádala již od 1. 5. 2020, pak za období od 1. 5. 2020 do 8. 6. 2020 se jedná o období promlčené, za těchto 39 dní tedy musela být žaloba zamítnuta v důsledku promlčení nároku.

15. Pasivní legitimace žalovaného: Žalovaný namítl nedostatek své pasivní legitimace. Uvedl, že v období od 28. 8. 2017 do 16. 12. 2022 byla stoprocentním vlastníkem nemovitosti v katastru nemovitostí uvedeném paní [adresa], a to na základě darovací smlouvy mezi žalovaným a [adresa]. V tomto období byla jediným příjemcem příjmu z nájmu dotčených nemovitostí právě [adresa]. Pro období od 17. 12. 2022 do současnosti pak žalovaný odkazuje na namítané promlčení. K otázce pasivní legitimace žalovaného žalobkyně uvedla, že darovací smlouva mezi žalovaným a jeho sestrou [adresa] byla od počátku neplatná, když odkazuje na rozsudky I. a II. stupně ve věci žaloby na určení. Žalobkyně namítala, že nelze uvěřit tomu, že [adresa] spravovala nemovitost osobně a že byla jediným a faktickým příjemcem příjmů z nájmu, když sama smlouvy neuzavírala a na její účet nájmy připsány nebyly. Na dohodách byl uvedený jako pronajímatel žalovaný. Svědkyně [adresa] byla před Okresním soudem v Českém Krumlově vyslechnuta, potvrdila, že o pronájem nemovitostí, vybírání nájemného a vše, co se týkalo nemovitostí v [adresa], se staral bratr, tedy žalovaný [Jméno žalovaného]. Nemovitost převedl bratr na její osobu z toho důvodu, že jí dlužil peníze, které se však nevztahovaly k nemovitosti na Výstavišti v [adresa]. Soud z uvedeného tedy dospěl k závěru, že žalovaný je ve věci pasivně legitimovaný. Po určitou dobu od 28. 8. 2017 do 16. 12. 2022 vlastnila nemovitosti paní [adresa], tato smlouva však byla shledána za neplatnou a bylo soudem rozhodnuto o tom, že nemovitost v [adresa], U Výstaviště, patří do společného jmění manželů. Žalovaný je tak ve věci pasivně legitimovaný.

16. Příjmy [jméno FO] a daň z příjmu: Pokud jde o příjmy paní [jméno FO] z předmětné nemovitosti, žalovaný předložil příjmový pokladní doklad ze dne 30. 6. 2020 je na částku 180 000 Kč, ze dne 31. 12. 2020 na částku 198 500 Kč, ze dne 30. 6. 2021 na částku 230 000 Kč, ze dne 31. 12. 2021 na částku 224 500 Kč, ze dne 30. 6. 2022 na částku 190 000 Kč, ze dne 31. 12. 2022 na částku 164 335 Kč. Současně žalovaný předložil daňové přiznání paní [jméno FO] za rok 2020, 2021 a za rok 2022, z nichž vyplývá, že z těchto příjmů paní [jméno FO] platila daň. Žalovaný uvedl, že příjmy paní [adresa] snižovala o 30 % na náklady, ze zbylých 70 % uhradila daň z příjmu ve výši 15 %. Za rok 2020 uhradila daň z příjmu z nájmu ve výši 39 735 Kč, za rok 2021 47 700 Kč a za rok 2022 částku 37 215 Kč. Uvedl, že o polovinu těchto částek se automaticky musí ponížit žalovaná částka, pokud by bylo odhlédnuto od námitky nedostatku pasivní legitimace. Soud v řízení odečetl od nájemného skutečné výdaje i pojištění. Nelze však odečítat již zaplacenou daň z příjmu, kterou bude muset žalobkyně zaplatit sama. Nelze přičítat k tíži žalobkyně, že jí žalovaný nevyplácel poměrnou část zisku z pronájmu nemovitostí, jejíž byla spoluvlastníkem, a to z jedné čtvrtiny, když polovina nemovitostí v SJM.

17. Skutkový závěr soudu: Žalobkyně a žalovaný mají v nevypořádaném zaniklém společném jmění manželů jednu polovinu nemovitosti [adresa], [Jméno advokáta B]. Žalobkyně žádá za období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2023 jednu čtvrtinu nájemného z uvedené nemovitosti. V řízení bylo prokázáno, že do žalované částky započetla i úroky z prodlení, které kapitalizovala a vyčíslila, což není přípustné za situace, kdy žalovaná následně žádala z celkové žalované částky i nový úrok z prodlení. V řízení bylo prokázáno nesporným tvrzením účastníků, že za období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2023 činily příjmy z nájmu 621 875 Kč odpovídající jedné čtvrtině příjmů z této nemovitosti. Soud tedy již neprováděl další dokazování k zjištění skutečného příjmu odpovídající jedné čtvrtině nemovitosti za žalované období za situace, kdy žalobce nepředložil soudu konkrétní smlouvy a účastníci se na této částce následně shodli. [adresa] 875 Kč je tedy nájemné za 37 měsíců, když jedné čtvrtině za nemovitost za měsíc odpovídá částka 16 807,432 Kč, částce za den odpovídá částka 542,17 Kč. Jestliže promlčeno bylo období od 1. 5. 2020 do 8. 6. 2020, když žaloba byla podána 9. 6. 2020, pak promlčeno je 39 dní, čemuž odpovídá příjem ve výši 21 144,63 Kč. Jestliže tuto částku soud odečetl od částky 621 875 Kč, vzniká za období od 9. 6. 2020 do 31. 5. 2023 částka za jednu čtvrtinu nájemného 600 730,37. Od uvedené částky je potřeba odečíst výdaje odpovídají jedné čtvrtině výdajů za uvedenou nemovitost a za uvedené období. Za rok 2020 činily výdaje 229 400 Kč, jedné čtvrtině odpovídá částka 57 350 Kč. V roce 2020 je žalováno za osm měsíců od 1. 5. 2020, čemuž odpovídá částka 38 233 Kč. Soud však musel zamítnout žalobu za 39 dní za období od 1. 5. 2020 do 8. 6. 2020, čemuž odpovídají výdaje 154,1653 Kč za den, tedy 6 012,45 Kč. Za rok 2021 činily celkové výdaje 268 500 Kč, jedné čtvrtině odpovídá částka 67 125 Kč. Za rok 2022 činily výdaje 219 600 Kč, jedné čtvrtině odpovídá částka 54 900 Kč. Za rok 2023 žalovaný s ohledem na přestavbu nemovitosti vyčíslil náklady ve výši 983 000 Kč, jedné čtvrtině odpovídá 245 750 Kč. Za rok 2023 bylo žalováno jen 5 měsíců, čemuž odpovídá částka výdajů 102 396 Kč. Celkové výdaje započtené na období od 9. 6. 2020 do 31. 5. 2023 je tedy částka 256 641,55 Kč, kterou je potřeba odečíst od příjmu. Od příjmu je také potřeba odečíst pojištění, když účastníci se shodli na pojištění ve výši 33 000 Kč za žalované období, když jedné čtvrtině odpovídá částka 8 250 Kč. Protože je žalováno za 37 měsíců, měsíční částce pojistného odpovídá 222,972 Kč, denní částka činí 7,1926 Kč, za 39 dní částka 280,50 Kč. Jestliže odečteme od celkové částky pojistného odpovídající jedné čtvrtině ve výši 8 250 Kč za žalované období, a to částku 280,50 Kč, odpovídá pojištění za období od 9. 6. 2020 do 31. 5. 2023 částka 7 969,50 Kč. Daň z příjmu, kterou zaplatila paní [adresa] z uvedené částky, nelze přičítat k tíži žalobkyně, neboť to bude sama žalobkyně, která bude muset zaplatit z této částky daň z příjmu. Nelze počítat k tíži žalobkyně, že jí odpovídající částky výtěžku z nemovitosti nebyly předávány. Jestliže jsme tedy od příjmu 600 730,37 Kč odečetli částku výdajů 256 641,55 Kč a částku pojištění 7 969,50 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 336 119,32 Kč s příslušenstvím. Jestliže žalobkyně žádala postupně úrok z prodlení za jednotlivá období, který žalobkyně kapitalizovala, a následně celou žalovanou částku opět úročila zákonným úrokem z prodlení, pak soud podotýká, že není možné úročit jednu částku opakovaně úroky z prodlení. Proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jen jeden úrok z prodlení, když ve výroku I. tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 10. 5. 2023, kdy se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu po nesplnění povinnosti na základě zaslané předžalobní upomínky. V původní žalobě žádal sice zákonný úrok z prodlení v zákonné výši od 7. 6. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení za předchozí období však byl zahrnut v celkové částce 848 633,52 Kč. Proto, pokud soud vyhověl žalobě co do částky 336 119,32 Kč, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne prodlení od 10. 5. 2023 do zaplacení. Z celkové žalované částky 848 633,52 Kč s příslušenstvím soud tedy zamítl žalobu co do částky 512 514,20 Kč s příslušenstvím.

18. Právní posouzení věci: Po právní stránce soud vyhází z § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., upravující bezdůvodné obohacení. Dle § 2991 odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu plnit měl. V tomto případě žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil, když protiprávně získal majetkový prospěch z pronájmu nemovitosti, kterou mají v nevypořádaném společném jmění manželů z celkové z jedné poloviny. Žalobkyni tak náleží jedna čtvrtina výtěžku ze společné nemovitost, a to nájemného po odečtení výdajů, pojištění.

19. Dle § 742 odst. 1, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ust. § 741, použijí pro vypořádání tato pravidla: a) Podíl obou manželů na vypořádání jmění jsou stejná. V daném případě zaniklé společné jmění manželů není dosud vypořádáno, o jeho vypořádání probíhá u zdejšího soudu řízení. Soud tak vychází z § 742 odst. 1a), když vychází z toho, že podíly obou manželů na vypořádání jmění jsou stejné. Že nemovitost patří do zaniklého společného jmění manželů, bylo vyřešeno soudně v rozhodnutí Okresního soudu v [adresa], potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v [adresa] Co [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne 30. 11. 2022.

20. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 4. 12. 2017. Užitky přirostlé k nemovitosti za dobu následující po právní moci rozsudku o rozvodu manželství je možné řešit mezi účastníky samostatnou žalobou. Soud zde odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka]. Dle právní věty tohoto rozhodnutí, přírůstky a výnosy vzniklé po zániku společného jmění manželů lze vypořádat v řízení o vypořádání společného jmění manželů, byl-li nárok na jejich vypořádání uplatněn. Pokud nárok na vypořádání těchto přírůstků a výnosů v řízení o vypořádání společného jmění manželů uplatněn není, právo na jejich vypořádání nezaniká, mohou být uplatněny v samostatném řízení. Takové nároky nepodléhají prekluzi.

21. Ohledně promlčení soud vychází z § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí době, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plní-li však dlužník po uplynutí promlčecí doby, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Dle § 610 odst. 1, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. V tomto případě žalovaný uplatnil námitku promlčení, soud tedy musí přihlédnout k promlčení části uplatňovaného nároku. V tomto smyslu soud vychází z § 629 odst. 1 o. z., dle něhož promlčecí lhůta trvá tři roky. V tomto případě soud neshledal, že by platila nějaká zvláštní promlčecí lhůta stanovená zákonem, vychází tedy z obecné promlčecí lhůty při posuzování nároku, když žaloba byla uplatněna u soudu 8. 6. 2023, za předchozí období 1. 5. 2020 do 8. 6. 2023 je tedy nárok promlčen.

22. Soudní poplatky: Žalobkyně byla ke své žádosti soudem osvobozena od placení soudních poplatků ze 4/5, a to usnesením [spisová značka] ze dne 1. 8. 2023. Žalobkyně tak zaplatila soudní poplatek ve výši 8 486,40 Kč. Doplatek soudního poplatku podle neúspěchu ve věci u žalovaného by činil z celkové částky stoprocentního poplatku 42 432 Kč částku 16 803,072 Kč, odpovídající neúspěchu ve věci ve výši 39,60 %. Podle § 2 odst. 3, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V tomto případě má žalovaný právo vůči žalobkyni na náhradu části nákladů řízení, soud proto žalovanému nedoměřil soudní poplatek.

23. Náklady řízení: Žalobkyně i žalovaný byly v řízení úspěšní pouze částečně. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná ve výši 39,60 %, žalovaný ve výši 60,40 %. Žalovaný má tedy vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci, tedy ve výši 20,80 % nákladů řízení. Advokát účtoval 10,5 úkonu právní služby, kterou ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží advokátu za jeden úkon právní služby z žalované částky 848 633,52 Kč s příslušenstvím odměna ve výši 11 700 Kč za jeden úkon. Za příprava + převzetí zastoupení, sepis vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 27. 11. 2023, účast při jednání dne 13. 2. 2024, doplnění tvrzení dne 4. 3. 2024, účast při jednání dne 4. 4. 2024, účast u jednání 16. 5. 2024, účast při jednání dne 12. 9. 2024, doplnění tvrzení 7. 10. 2024, účast při jednání 5. 11. 2024, účast při jednání 13. 12. 2024 a přítomnost při jednání 28. 1. 2025 náleží advokátu celkem za 11 úkonů právní služby po 11 700 Kč 128 700 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu režijní paušál, za deset úkonů právní služby náleží advokátu režijní paušál ve smyslu vyhlášky 177/1996 Sb., ve smyslu § 13 odst. 4, před novelizací, tedy po 300 Kč, za deset úkonů celkem 3 000 Kč. Za přítomnost při jednání dne 28. 1. 2025 náleží advokátu režijní paušál podle novely 258/2024 k vyhlášce č. 177/1996 Sb. ve výši 450 Kč za jeden úkon. Advokát účtoval cestovné k jednáním, a to 13. 2. 2024, 4. 4. 2024, 16. 5. 2024, 12. 9. 2024, 7. 10. 2024, 5. 11. 2024 a 13. 12. 2024, za sedm jízd z [adresa] do [adresa] a zpět, celkem 60 km za jednu jízdu, když dle předloženého velkého technického průkazu vozidla 8C3 6161, tovární značka Volkswagen činí průměrná spotřeba 6,6 litrů na 100 km motorové nafty. Podle vyhlášky 398/2023 Sb. platné pro rok 2024 činila průměrná cena pohonných hmot motorové nafty 38,70 Kč za jeden litr. Advokátu tak na palivu náleží za jeden kilometr 2,5542 Kč. Základní sazba náhrady silničních motorových vozidel platila pro rok 2024 ve výši 5,60 Kč, za jeden kilometr tak náleží 8,1542 Kč. Při ujetých 60 km tak za jednu jízdu v roce 2024 náleží 489,25 Kč. Za sedm jízd v roce 2024 náleží advokátu 3 424,75 Kč. Za jednu jízdu v roce 2025 je třeba vycházet z vyhlášky č. 475/2024, pro rok 2025 činila dle § 1b 5,80 Kč za jeden kilometr. Průměrná cena motorové nafty podle § 4c činí 34,70 Kč. Za jeden kilometr tak náleží náhrada za palivo 2,2902 Kč. Spolu se základní sazbou náhrady 5,80 Kč náleží advokátu 8,0902 Kč za jeden kilometr. Za 60 ujetých kilometrů k jednomu jednání náleží advokátu 485,41 Kč. Z celkové částky (128 700 + 3 000 + 450 + 3 424,75 + 485,41) 136 060,16 Kč náleží advokátu 21 % DPH, celkem tedy částka 164 632,80 Kč. Z této částky náleží advokátu poměrná část nákladů řízení ve výši 20,80 %, tedy částka 34 243,62 Kč. Tuto částku soud žalobci jako účelně vynaložené náklady přiznal.

24. Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení