5 C 177/2017-340

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 552 000 Kč, a to částku 102 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku a zbývající částku 450 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 50 000 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci následujícího po úhradě 1. splátky, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 90 884 Kč, k rukám jejího zástupce, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 27 600 Kč na účet Okresního soudu ve Svitavách [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 11 190 Kč na účet Okresního soudu ve Svitavách [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 7. 2017 domáhala zaplacení nemajetkové újmy na zdraví ve výši dle dodatečně zpracovaného znaleckého posudku, a to za ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně uvedla, že žalovaný ve funkci pedagogického pracovníka – hlavního vedoucího dětského tábora - v obci [obec] dne 29. 7. 2012 kolem 19.00 hod. v okamžiku, kdy seděla skupinka nezletilých dětí v bezprostřední blízkosti ohniště, nedbal zvýšené opatrnosti a při roztápění mokrého dřeva v ohništi podporoval hoření tím, že do ohniště několikrát z plechového kanystru přilil akcelerant hoření – vysoce hořlavou látku. Po opakovaném přilití hořlavé látky do ohně došlo k prudkému a nekontrolovatelnému vzplanutí ohně a následnému popálení čtyř nezletilých dětí včetně žalobkyně. Žalobkyně utrpěla mnohačetné popáleniny II. b stupně obličeje, trupu, horních a dolních končetin – celkem v rozsahu 8 % tělesného povrchu. V případě popálenin v obličejové části se u žalobkyně z lékařského hlediska jedná o vážnou poruchu zdraví – funkčního a estetického charakteru poškození obličeje (tzv. zohyzdění). V důsledku zranění byla žalobkyně hospitalizována ve zdravotnickém zařízení od 30. 7. 2012 do 15. 8. 2012, následně se léčila ambulantně, intenzivní bolesti měla po dobu nejméně dvou týdnů, kdy byla rovněž odkázána na pomoc jiné osoby. Dle trestního příkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 8. 1. 2013, č.j. 2 T 4/2013- 120, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2013, byl žalovaný za skutek ze dne 29. 7. 2012 uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s odkladem na zkušební dobu 1 roku. Dále byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni bolestné ve výši 20 760 Kč. Žalobkyně utrpěla trvalou újmu na zdraví, zejména v obličejové části. Toto poranění bude žalobkyni trvale a zásadně omezovat v jejím dalším životě, jak v osobním, tak i v budoucím profesním. Žalobkyně se např. nemůže delší dobu pohybovat na slunci, nemůže se koupat na veřejných koupalištích, musí neustále používat speciální krémy na poškozenou tkáň, v zimních měsících je pohyb žalobkyně venku omezen zejména při teplotách pod bodem mrazu. Způsobené zranění má velmi citelný vliv na celkovou psychiku žalobkyně, která se po úrazu obtížně začleňuje do kolektivu dětí, spí pouze s otevřenými dveřmi, neúčastní se letních táborů. S ohledem na věk žalobkyně se její zdravotní stav vyvíjí a mění. Činem žalovaného tak došlo k zásahu do somatické a psychické integrity žalobkyně a ke zhoršení jejího sociálního fungování, byla rovněž nucena vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Dle názoru žalobkyně je částka ve výši 120 Kč za bod dle vyhl. č. 440/2001 Sb. s ohledem na její věk, kdy se jedná o mladou ženu, která má celý život před sebou, nespravedlivá. Jako přiměřená by měla být stanovena částka minimálně ve výši 500 000 Kč.

2. Žalovaný uvedl, že v minulosti vedli účastníci řízení o náhradu škody u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 58/2015, a tento spor byl zakončen komplexní dohodou o narovnání, na základě které žalovaný zaplatil žalobkyni částku 130 000 Kč. Rovněž uhradil žalobkyni částku 20 670 Kč z titulu bolestného a byl potrestán v rámci trestního řízení. Měl tedy za to, že nároky žalobkyně vůči němu jsou zcela vypořádány. Žalovaný sporoval, že by žalobkyni vznikla jí tvrzená újma v podobě narušeného sociálního fungování a ztížení zařazení do dětského kolektivu, neboť žalobkyně se účastní běžného školního života i mimoškolních aktivit. Dle žalovaného má žalobkyně vizuálně na obličeji jizvu srovnatelnou s jizvou z nějakého úrazu v dětství, což mají v dospělosti mnozí lidé, aniž by to shledávali jako nějaký dehonestující faktor. Ve vyjádření ze dne 17. 10. 2019 dále žalovaný uvedl, že se jedná o postižené místo na obličeji srovnatelné s běžnou malou zahlazenou jizvou, která provází životem řadu lidí, kdy vycházel z facebookových stránek dorosteneckého oddílu Sboru dobrovolných hasičů [obec], na kterých není viditelný jakýkoliv nedostatek ve vzhledu žalobkyně. Dle přesvědčení žalovaného nelze u žalobkyně nemateriální újmu na zdraví vůbec shledat, neboť vede po všech stránkách nijak neomezovaný a běžný život odpovídající jejímu věku. Žalovaný chtěl po úrazu žalobkyni v nemocnici navštívit, ale matka žalobkyně mu sdělila, že si to rozhodně nepřeje. Žalovaný v přípise ze dne 19. 3. 2021 nabídl v rámci smírného řešení věci žalobkyni částku 100 000 Kč, při jednání dne 24. 3. 2021 pak nabídl maximální částku 300 000 Kč s tím, že částku 100 000 Kč by byl schopen zaplatit do jednoho měsíce a zbývající část ve splátkách po 50 000 Kč. Žalovaný na základě posudku zpracovaného [titul] [celé jméno znalce] považoval za přiměřenou výši náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně částku 276 000 Kč. V závěrečném návrhu rovněž uvedl, že mu nebyla doručena žádná předžalobní výzva k plnění, a proto i z tohoto důvodu by žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Žalobkyně nabídku na smírné řešení věci nepřijala s tím, že celková částka na budoucí plastickou operaci by neměla přesáhnout 100 000 Kč, nicméně přesnou výši nákladů není schopna odhadnout. Částka nabízená žalovaným pro ni nebyla dostačující.

4. Mezi účastníky nabylo sporu o tom, že žalovaný, jakožto hlavní vedoucí dětského tábora, dne 29. 7. 2012 kolem 21 hod. v obci [obec] v době, kdy seděla skupinka nezletilých dětí v bezprostřední blízkosti ohniště, při roztápění mokrého dřeva podporoval jeho hoření tím, že do ohniště několikrát z plechového kanystru přilil vysoce hořlavou látku, kdy po několikátém přilití této látky do ohně došlo k prudkému zahoření a popálení žalobkyně. Žalovaný však sporoval rozsah nemajetkové újmy žalobkyně, tedy ztížení jejího společenského uplatnění a výši odškodnění této újmy.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z obsahu trestního spisu sp. zn. 1 ZN 1651/2012 soud zjistil, že dne 12. 12. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného pro spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]), kterého se měl dopustit tím, že dne 29. 7. 2012 kolem 21:00 hod. v obci [obec] ve funkci pedagogického pracovníka – hlavního vedoucího dětského tábora, vykonávajícího dohled nad nezletilými, s vědomím, že zvyšuje riziko vzniku možné újmy na zdraví nezletilých dětí, sedících v bezprostřední blízkosti ohniště, nedbal zvýšené opatrnosti a při roztápění mokrého dřeva v ohništi, podporoval jeho hoření tím, že do ohniště několikrát z plechového kanystru přilíval alcelerant hoření, a to vysoce hořlavou látku obsahující etylalkohol, toluen, xylen a ketony, přičemž po několikátém přilité této látky do ohně došlo k prudkému zahoření a následnému popálení čtyř v bezprostřední blízkosti ohniště sedících dětí, žalobkyně (a poškození kombinézy zn. Adidas), chlapce, který utrpěl popáleniny II. a IV. prstu pravé horní končetiny a popáleninu o velikosti 10 x 4 cm v oblasti pravého předloktí (rovněž došlo k poškození šusťákové bundy), další dívky, která utrpěla popáleninu II. stupně o velikosti 3 x 4 cm na čele a dalšího chlapce, který utrpěl drobné popáleniny prstů horní končetiny. Žalovaný způsobil jinému těžkou újmu na zdraví proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, a to z nedbalosti, neboť věděl, že by mohl přiléváním hořlavé látky do ohně ohrozit zdraví nezletilých dětí, ale spoléhal na to, že se nic nestane. Z odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání dále vyplývá, že žalovaný lil do ohně podpalovač přímo z plechového kanystru o obsahu 3-4 litry. Po nalití asi čtvrt litru podpalovače se oheň nerozhořel, zkusil oheň zapálit podpalovačem, kdy se oheň trochu rozhořel, avšak zhasínal. Rozhodl se proto ještě několikrát od ohniště nalít podpalovač a po tomto najednou došlo k prudkému zahoření a plamen vyšlehl směrem k dětem, které seděly na lavičce vedle ohniště. Uviděl, jak na dvou dívkách začalo hořet oblečení a ihned se je snažil uhasit. Z protokolu o výslechu obviněného (žalovaného) dále vyplývá, že jako vedoucí mládeže Okresního sdružení hasičů [obec], [anonymizováno] a [anonymizováno] pracoval 3 roky, s mládeží pracoval již 36 let, 17 roků vykonával činnost vedoucího dětského tábora. Plechový kanystr s podpalovačem kupoval v drogérii sám, poté co nalil do ohně asi čtvrt listu a oheň stále zhasínal, přiléval lihový podpalovač z kanystru po kapkách asi třicetkrát. Dívky byly oblečeny do souprav ze syntetických tkanin. Vyjádřil lítost nad tím, že k události došlo. Z odborného vyjádření Policie ČR, odboru kriminalistiky, odvětví chemie, ze dne 17. 8. 2012 soud zjistil, že látky zjištěné v podpalovači se řadí mezi vysoce hořlavé a hořlavé a styk této hořlavé kapaliny s ohněm podpoří jeho prudké zahoření. Z [anonymizováno 7 slov] soud zjistil, že žalovanému bylo dne 24. 3. 2002 vydáno osvědčení o úspěšném absolvování Školení hlavních vedoucích táborů. Z vyjádření [anonymizováno 6 slov] soud zjistil, že osvědčení bylo vydáno na základě víkendového školení a přezkoušení pomocí testu. Součástí školení je také právní minimum. Na školeních výslovně před přiléváním neznámé hořlaviny do ohně varují.

7. Z trestního příkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 8. 1. 2013, č. j. 2 T 4/2013-120, má soud za prokázané, že skutek se stal tak jak je popsáno v tomto trestním příkaze a žalobkyně v důsledku toho utrpěla popsané popáleniny představující v případě popáleniny v obličejové části z lékařského hlediska vážnou poruchu zdraví charakteru zohyzdění.

8. Žalovaný při svém účastnickém výslechu dne 24. 2. 2020 uvedl, že z dostupných zdrojů má poznatky o životě žalobkyně. Na podzim orku 2012 soutěžila v hasičském sportu za [část obce], potom byla členkou sboru někde ve vesnici za [anonymizováno] a zhruba před 3 lety přestoupila do [obec]. Ve věku 13-14 let provozovala florbal, sportovala i jinak, pohybovala se mezi dětmi. Osobně žalobkyni nikde nepotkává. Po úrazu se snažil o komunikaci s matkou žalobkyně, ale ta mu odmítala cokoliv sdělovat. Žalobkyně mu někdy v roce 2012 řekla, že ví, že za nic nemůže. Dětské tábory pořádali od orku 1996 pro děti ze sociálně slabších rodin, za účast požadovali pouze minimální částku. Děti měly mít na tábor také nehořlavé oblečení k táborovému ohni, tedy oblečení z přírodních materiálů, žádné vysoce hořlavé umělé látky. Žalobkyni ten večer posílal se převléci, vrátila se však s pláčem, že nemá do čeho. Při svém účastnickém výslechu dne 12. 4. 2021 žalovaný uvedl, že od 12 let pracuje jako dobrovolný hasič, od 16 let jako instruktor a od 18 let jako vedoucí mládeže. V roce 2002 získal osvědčení od dorostové unie, aby mohl pracovat jako hlavní vedoucí na dětském táboře, toto osvědčení platí neomezeně bez nutnosti dalších přezkoušení. Tábor, na kterém se stala tato nešťastná událost, byl pro děti, co chodí do hasičského kroužku, tj. do hasičského kroužku v [obec] a [obec], jsou pořádány pro děti zhruba od 7 let. V té době rovněž vedl hasičský kroužek, kde se scházeli 1 x týdně a učili se základní věci ohledně chování v přírodě a rozdělávání ohně. Jako vedoucí hasičského kroužku působil asi do roku 2018, 7 let byl vedoucím okresní mládeže. V rámci této činnosti byl 2x ročně přezkoušen Okresním výborem hasičů [obec] a [anonymizováno]. Na školení, která probíhala v zimně na 2 dny a na podzim 1 den, se probírala práce s mládeží, zdravověda, hasičské soutěže, apod. Situace na táboře byla chaotická, neboť tam byl ještě tábor fotbalistů, kteří odjeli až v neděli předtím, než jsem měl rozdělávat oheň. Celý den předtím pršelo a dřevo bylo mokré, proto chtěl rozdělat oheň v době večeře, kdy tam nikdo nebyl. Pracoval rovněž jako kuchař. Na táboře není veřejné osvětlení, proto se zejména u toalet používají louče, které musí vydržet hořet celou noc. K zapálení těchto loučí se používá právě lihový podpalovač, který použil rovněž na podporu hoření ohně. Do loučí se lije přibližně 1 litr tohoto podpalovače na noc. Nikdy dříve tento podpalovač do ohně nelil, ale tehdy spěchal, a by oheň začal hořet a nenapadlo ho, že by mohlo dojít k takovému prudkému zahoření. Žalobkyni tehdy řekl, aby se šla převléknout, neboť měla na sobě syntetickou šusťákovku, ale tato se vrátila s tím, že nemá do čeho, že se balila sama. Všichni na táboře pracovali jako dobrovolníci, brali si na to dovolenou, aby měly děti zážitek a děti platily pouze minimální částku, zhruba 1 800 Kč za týden. Jako vedoucí tábora měl povinnost připojištění, ale nic takového nesjednal, neboť děti i on měli pojištění od [anonymizována tři slova]. Děti platily za kroužek pouze 100 Kč za rok, což v podstatě pokrývalo pouze pojištění. Pojištění bylo u [anonymizováno], a jestli žalobkyně u této pojišťovny něco uplatňovala, neví, podklady k tomu měla. Pracuje jako soustružník, za rok si vydělá přibližně částku 150 000 Kč.

9. Soud provedl výslech žalobkyně, za přiměřeného použití ust. § 100 odst. 3 o. s. ř., tedy bez přítomnosti dalších osob v jednací síni, neboť žalobkyni bylo v té době 19 let, tedy byla stále blízká věku mladistvých. Zejména však soud k tomuto procesnímu kroku přistoupil z důvodu citlivosti celé záležitosti pro žalobkyni, která se do té doby soudnímu jednání vyhýbala, neboť se pro ni stále jedná o stresovou záležitost, není jí příjemné mluvit před cizími lidmi, natož pak před žalovaným, který jí újmu na zdraví způsobil. Žalobkyně se rovněž písemně vyjádřila, že jinak by se svým výslechem nesouhlasila, přitom soud považoval účastnický výslech žalobkyně za stěžejní pro zjištění skutečného psychického stavu žalobkyně a rovněž pro osobní shlédnutí rozsahu jejího popálení. Zástupce žalovaného s touto formou výslechu souhlasil. Žalobkyně byla tedy vyslechnuta pouze soudkyní, bez účasti dalších osob v jednací síni, poté byl zástupcům a žalovanému přečten její výslech a nikdo z přítomných neměl na žalobkyni doplňující dotazy. Žádné procesní právo žalovaného tedy touto formou výslechu zkráceno nebylo.

10. Žalobkyně při své účastnické výpovědi uvedla, že od 6 let chodila do kroužku [anonymizována tři slova] [obec], její hlavní vedoucí byla [jméno] [příjmení], která byla rovněž na táboře. S kroužkem podnikali výlety a závody, ale tohle byl první tábor, který organizovaly sbory dobrovolných hasičů společně. Žalovaného viděla na táboře poprvé. Není pravda, že by ji žalovaný posílal se převléct, ale je pravda, že měla na sobě šusťákovou soupravu. Pouze matně si pamatuje, jak ji jeden kamarád shodil na zem a žalovaný pak na ni hodil deku. Žalovaný byl po úrazu dost nepříjemný, když plakala a chtěla mámu. Do hasičského kroužku chodila ráda, byla to její srdeční záležitost, ale po této nešťastné události tam chodit přestala. Před úrazem i potom chodila hrát na klavír, na florbal chodila jen v rámci tělocviku ve škole. Na podzim 2012 jela ještě na jedny hasičské závody, neboť to byla její srdeční záležitost. Na těchto závodech se však děti s ohněm nesetkávají, pouze stříkají vodu do terče. Poslední 3 roky chodí na v [obec] [obec] na požární sport, což znamená, že zapojují hadice a stříkají na terč, s ohněm se vůbec nesetkávají. [příjmení] [příjmení] zná pouze ze závodů, jinak s ním nepřichází vůbec do styku. Z ohně má stále respekt, má strach, když se okolo něho pohybují její mladší bratři, kteří mají teď 10 let. Občas opékají špekáčky, ale většinou stojí dál, nerada sedí blízko ohně a cítí jeho teplo. Stále spí pouze s otevřenými dveřmi, aby měla někoho nablízku. Na žádném letním táboře od té doby nebyla, má to spojené s nepříjemným zážitkem. Nechodí k žádnému psychiatrovi či psycholožce. Má strach mluvit před více lidmi, je jí to velmi nepříjemné, je to pro ni stresová situace i z toho důvodu, že jí potom obličej zčervená a necítí se komfortně. Musí používat ochranné krémy proti slunci, nerada chodí na koupaliště a obecně nevyhledává situace, ve kterých se necítí dobře. Studuje 4. ročník na [ulice] potravinářské škole v [obec], po maturitě chce jít na jeden rok na angličtinu. Ve škole má jednu dobrou kamarádku, přítele žádného nemá. Vztahy se spolužáky na střední škole jsou lepší než na základní. V současné době sny o úrazu nemá, nějaké sny o ohni ano. Na dovolenou jezdí nejraději na hory.

11. Po odkrytí respirátoru bylo patrné, že štěp, který má žalobkyně na tváři, je podstatně světlejší, resp. bílý, zatímco zbytek tváře i z důvodu tepla v jednací síni byl zbarvený do červena. Jizvy po popáleninách na rukách jsou vystouplé, ale barevně stejné jako ostatní kůže na rukách.

12. Z výslechu svědka [příjmení], vedoucího oddílu [anonymizována dvě slova] [územní celek], dorosteneckého oddílu mladých hasičů (čl. 116), soud zjistil, že žalobkyni zná asi 3 roky, po které cvičí u nich ve sboru za ženy. Svědek působí ve sboru jako rozhodčí, úplně v centru kolektivu se nepohybuje. Dále působí jako starosta sboru, tj. má na starosti jeho vedení. Sbor má asi 100 členů. Tréninky žen má na starosti pan [příjmení]. V rámci sboru je o kolektivní činnost, tzv. hasičský sport, a to štafety a požární útok. U štafet jde v podstatě o překážkový běh, u požárního útoku o sestavení hadice a zacílení na terč. Žalobkyně se obvykle účastní i závodů, na které jezdíme zhruba 7 krát ročně. V kolektivu se projevuje normálně, je přirozená, nestraní se. V týmu je 8-9 žen, baví se i s chlapci, je kamarádská. Žalobkyni vídá pouze na soutěžích a na valné hromadě a v případě, když připravují soutěž na domácí půdě. Jinak je s žalobkyní v pravidelném kontaktu její trenér.

13. Z lékařského posudku [titul] [jméno] [příjmení], vedoucího lékaře dětského oddělení [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 22. 11. 2012 soud zjistil, že pacientka utrpěla popáleniny především II. b stupně v lokaci obličeje, pravého ucha, obou horních končetin necirkulárně a trupu v celkovém rozsahu 8 % povrchu těla. V rámci tohoto rozsahu utrpěla menší popáleninu II. stupně v dolní části levé tváře v rozsahu 6 x 4 cm. Plochy byly léčeny za hospitalizace zprvu konzervativně od 30. 7. 2012 do 15. 8. 2012, dále ambulantně od 15. 8. 2012 do 12. 9. 2012 Pacientka byla rehospitalizována od 12. 9. 2012 do 26. 9. 2012, kdy proběhla léčba operační, a to autotransplantace kožním štěpem plochy na levé tváři 6 x 4 cm a následné převazy. Úraz byl dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. ohodnocen celkem 173 body, při ceně jednoho bodu 120 Kč. Ve smyslu ztížení společenského uplatnění se v dané době nebylo možno vyjádřit, o následcích se bude možno vyjádřit nejdříve za 2 roky.

14. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 4. 2017 z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (čl. 47-52) soud zjistil, že žalobkyně byla dne 3. 4. 2017 psychiatricky vyšetřena [titul] [jméno] [příjmení]. Z tohoto vyšetření vyplynulo, že otec žalobkyně spáchal sebevraždu ve 33 letech, kdy žalobkyni bylo 7 let. Neměl žádné psychické problémy, bylo to bráno jako zkratová reakce, smrt otce zvládala dobře. Žalobkyně bydlela s matkou a polorodými bratry dvojčaty a matčiným přítelem, který je v rodině od 8 let věku žalobkyně. Žalobkyně nikdy vážněji nestonala, je alergická na prach, roztoče a pyly. V té době chodila do 9. třídy základní školy, prospěchově jedničkářka, chtěla studovat střední pedagogickou školu. Mezi zájmy uvedla hlavně sport, florbal, lezení na stěnu a hasičský sport. Když se začala vracet do kolektivu po úrazu, měla výbuchy vzteku, jak vypadá. Problém jí začal dělat oheň, nemohli na zahradě dělat oheň, opékat špekáčky. i doma v krbu, kde je zavřená vložka, se bojí o bratry, aby nešli blízko. Nezvykla si na to, že se jizva mění podle počasí. Stačí trochu teplo a jizvy červenají. Vadí jí to mezi lidmi, raději se schová do helmy a jde lyžovat. Vadí jí nemocnice. Ve škole se jí vysmívali, že je jako spálená cibule, že si to má udělat i na druhé straně obličeje. Nekouří, alkohol nepije. Kluka nemá, neměla žádnou známost. Když potká kluka, tak se hrne na stranu, aby jizvu nebylo vidět. Byla navržena podpůrná psychoterapie s tím, že má fobii z ohně a četné poruchy přizpůsobení vzhledem k zjizvené tváři s potížemi v sociálních vztazích. Ve škole, kroužcích a kolektivu však dokáže fungovat. Znalkyně žalobkyni vyšetřila a zjistila, že žalobkyně hraje aktivně florbal a na piano, kdy koncerty nezvládá pro nervozitu. Baví ji ještě lezení. Ve škole problémy nemá. Vyhýbá se kolektivu, především jedná-li se o opačné pohlaví, má stavy ostychu v cizím prostředí, někdy z toho plynou záchvaty vzteku, že vypadá špatně, více se uzavřela do sebe. Spolužáci si z ní dělají srandu, že je spálená cibule. Má jednu kamarádku. Má obavu z ohně, především o své bratry, okřikuje je, i když jedí horkou polévku. Přestala jezdit na tábory a chodit do hasičského kroužku. Lyžuje jenom v kukle, kdy jizva není vidět. Pobyty u moře vzhledem k slunci má nedoporučené. Na koupaliště nechodí, do plavek se pro jizvy neobléká, proto také s rodinou tráví volno pouze na horách. Její sourozenci měli na začátku potíže s fyzickým kontaktem s její osobou. V současné době má obavy z nového prostředí na střední škole. Více se soustředí na školu než dříve. Znalkyně vypočetla výši ztížení společenského uplatnění na částku 544 044 Kč s tím, že nebyl uplatněn žádný modifikační koeficient ani facilitátor, vzhledem k věku poškozené je na uvážení soudu využít modifikační koeficient a navýšit celkovou částku až o 35 %. Znalkyně hodnotila stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) na škále 0- 100 % pro jednotlivé položky v devíti oblastech společenského zapojení. Znalkyně shledala omezení poškozené v oblasti D240 Zvládání obtíží a jiných psychických nároků ve stupni 2 (37 %) s poznámkou, že subjektivní obtíže a emoční porucha při stresu [jméno] narušuje její výkon, dále v oblasti D 730 Jednání s cizími lidmi ve stupni 2 (37 %) s poznámkou pro poruchu přizpůsobení – pro [jméno] je to stresový faktor, pro jizvy v obličeji se necítí dobře, v oblasti D 740 Formální společenské vztahy ve stupni 2 (37 %) s poznámkou pro poruchu přizpůsobení – pro [jméno] je to stresový faktor, pro jizvy v obličeji se necítí dobře, v oblasti D 750 Neformální společenské vztahy ve stupni 2 (37 %) s poznámkou stresorem je opačné pohlaví, kolektiv, pro jizvu v obličeji se necítí dobře, v oblasti D 770 Intimní vztahy ve stupni 2 (37 %) s poznámkou pro subjektivní obtíže ve vztahu k druhému pohlaví, v oblasti D 910 Život v komunitě ve stupni 2 (37 %) s poznámkou pro poruchu přizpůsobení – pro [jméno] je kolektiv stresovým faktorem, pro jizvy v obličeji se necítí dobře, a v oblasti D 920 Rekreace a volný čas ve stupni 2 (37 %) s poznámkou omezena např. pobytem na slunci, fobie z ohně. Stupeň 2 – středně těžká obtíž – má rozsah 25- 49 % a znamená, že problém je přítomen méně než 50 % času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný), a který se děje občas během posledních třiceti dní. Výsledné omezení poškozené ve všech oblastech společenského uplatnění, byť nebylo v záhlaví posudku výslovně uvedeno, činí 5,13 %. Uvedené vyplývá z celkové vypočtené výše ztížení společenského uplatnění, kdy výchozí rámcová částka představuje 400 násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozené. Jako datum ustálení zdravotního stavu je ve znaleckém posudku určeno datum 9. 11. 2016, znalkyně tedy vycházela z výchozí částky pro náhradu za ztížení společenského uplatnění poškozené ve výši 10 586 800 Kč. Znalkyně sama neuplatnila žádný modifikační koeficient, vzhledem k věku poškozené by však bylo možno navýšit celkovou částku až o 35 %, a to s ohledem na skutečnost, že věk poškozeného, v němž trvalé následky nastanou, je významnou okolností.

15. Znalkyně při svém výslechu dne 13. 1. 2020 uvedla, že postupovala v souladu s novou právní úpravou, tedy podle Metodiky vypracované Nejvyšším soudem k určení výše bolestného a posouzení trvalých následků. Popáleninové trauma je těžké popálení s dlouhodobým léčením a posudek bylo možno vyhotovit až po stabilizování stavu. Trvalé následky žalobkyně spočívají jednak v jizvách v popálených lokalitách a jednak v diagnostikované poruše přizpůsobení, která vznikla v souvislosti s touto událostí a která do značné míry ovlivňuje sociální chování, intimní vztahy a obecně prožívání. Proto nemajetkovou újmu určila v těch kategoriích, které se výše uvedených okruhů týkají, a to zvládání obtíží a jiných psychických nároků, jednání s cizími lidmi, formální a neformální společenské vztahy, intimní život a život v komunitě, a rekreace a volný čas, kdy je třeba zohlednit nutnost pečovat o jizvy a chránit místa jizev před vlivy počasí. Výpočet je proveden metodou váženého průměru a vychází se z rámcové částky, která je určena v závislosti na výši průměrné mzdy. Přesný způsob výpočtu provádí program. Měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, sama provedla její vyšetření a doporučila i psychiatrické vyšetření u [titul] [příjmení], jejíž záznam z vyšetření měla k dispozici. Žalobkyni od vyšetření neviděla a žádné informace o ní nemá.

16. Z fotografií předložených žalovaným soud zjistil, že se jedná o fotografie dorosteneckého oddílu Sboru dobrovolných hasičů [obec] z jejich facebookové stránky z léta 2018 a září 2019, na kterých je zachycena rovněž žalobkyně. Na těchto fotografiích není patrné poškození obličeje žalobkyně, což je dáno zejména tím, že jedná se o skupinové fotografie focené z větší vzdálenosti a některé značně nekvalitní.

17. Z fotografií předložených žalobkyní soud zjistil, že se jedná o fotografie zachycující podobu následků zranění žalobkyně v roce 2016 a v roce 2019. Na fotografiích jsou detailně zachyceny jizvy po popálení obličeje žalobkyně, tedy levé tváře, břicha a rukou. Na fotografiích z roku 2019 je patrné rovněž místo na hýždi žalobkyně, ze kterého byl odebrán kožní štěp na autotransplantaci levé tváře. Zatímco jizvy na rukou žalobkyně se zdají lépe zahojené a méně vystouplé, jizva na obličeji zřetelně vystupuje z tváře a i přes snahu o zakrytí make-upem má jinou barvu než okolní kůže. Předložené fotografie vyvracejí tvrzení žalovaného, že by se na obličeji žalobkyně jednalo o„ běžnou malou zahlazenou jizvu“.

18. Ze zprávy o ambulantním psychiatrickém vyšetření žalobkyně ze dne 16. 10. 2017 provedeného [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že vyšetření nebylo indikováno ze zdravotních důvodů, ale jako podklad pro vypracování znaleckého posudku pro stanovení nemateriální újmy. Žalobkyně sdělila, že v současné době jezdí na kontroly jedenkrát za půl roku, předtím to bylo každý týden. Okolí štěpu kůže na tváři při rozrušení zčervená, zatímco štěp nikoliv, a pak je to hodně vidět. Jizvy jsou citlivější a svědí ji, musí je v zimě i v létě mazat. Nikdy se neléčila na psychiatrii. Nyní studuje 1. ročník střední průmyslové školy potravinářství a služeb, obor analýza potravin – výživový poradce, školu si vybrala sama. Na internátě bydlí sama. Hry na klavír zanechala kvůli škole, chvilku lezla na stěnu. Po úraze nemohla chodit ven na sluníčko, nyní se už může v létě koupat, dříve to nešlo, přitom se koupe ráda. Na táboře byla s hasiči a matka poté nechtěla, aby mezi hasiče chodila. Vadí jí, že se jí lidé na její úraz ptají. Na základce jí říkali„ spálená palačinka“. Její obličej se jí nelíbí. Když se vrátila z nemocnice, tak byla jen doma a nikam nechodila. Před popálením jezdila na Mořské koníky, poté už kvůli sluníčku jet nemohla. Od té doby nebyla u moře, nebaví ji se vystavovat v plavkách, má jizvy i na břiše a na zadku, odkud jí brali kůži na obličej. Nechodí ani na koupaliště nebo do plaveckého bazénu, šaty nenosí. Mívala sny, kdy se jí všechno míchalo dohromady, naposledy minulý rok, nyní takové sny nemívá. Pokaždé když vidí oheň, tak si na to vzpomene, s ohněm venku má problém, nemůže sedět tak blízko, aby cítila teplo ohně, udržuje si vzdálenost. Pokud je někdo blízko ohně, tak úplně trne. Sirek se nebojí, malí oheň jí nevadí, má strach z velkého ohně. Není jí dobře, když cítí nemocnici, stejně tak když někdo trpí a nedá se mu pomoci. Měla strach o bratry, i když doma vařili horkou polévku. Není úplně optimistický člověk. Dříve si říkala, že s takovou jizvou nestojí za to žít a říká si, jaké by to bylo bez jizev. Na tělocvik se převléká na záchodě, před nikým cizím by se nepřevlékala. Lékařka objektivně zhodnotila, že je zřejmé, že žalobkyni na vzhledu záleží a popáleninu na obličeji se snaží schovat. Na svůj věk je neadekvátně vážná. Trpí fobií z velkého ohně, která ji však neomezuje v každodenním životě. Vyhýbá se všem situacím, kde by bylo vidět jizvy – koupání v plavkách, krátké oblečení, převlékání se před druhými. Osobnost posuzované se vyvíjí pod vlivem zohyzdění atypicky oproti stejně starým vrstevníkům. Posuzovaná se s tímto traumatem dlouhodobě vyrovnává tak, že se snaží jeho následky chovávat a nemluvit o něm. V důsledku je vážná a pesimistická, má tendenci prostředí kolem sebe kontrolovat a zabezpečovat. Svým vnímáním světa se odlišuje od svých vrstevníků. Lékařka dospěla k závěru, že posuzovaná netrpí duševní poruchou ani jí v minulosti netrpěla. Trpí fobickými příznaky (strach z ohně, vyhýbavé a zabezpečovací chování) a v minulosti trpěla i poruchami spánku. Pod vlivem zohyzdění se její osobnost vyvíjí atypicky oproti jejím vrstevníkům. Tento atypický vývoj osobnosti může v budoucnu vyústit až v některý typ poruchy osobnosti (např. obsedantní, vyhýbavý) nebo může být rizikovým faktorem vzniku úzkostné poruchy v budoucnosti. Prognóza vývoje posuzované je nejistá a bude záležet na budoucích životních okolnostech. Z psychiatrického hlediska může mít posuzovaná v budoucnu problémy např. s navazováním partnerských vztahů nebo s vysokou potřebou zabezpečení každodenní reality.

19. Ze zprávy o ambulantním psychiatrickém vyšetření žalobkyně ze dne 4. 1. 2021 provedeného [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že vyšetření nebylo indikováno ze zdravotních důvodů, ale jako podklad pro soudní jednání. Žalobkyně sdělila, že na poslední popáleninové kontrole byla asi před rokem, momentálně nemá na kontroly jezdit, prý se s tím již nedá nic dělat. Štěp kůže na tváři reaguje na změny teplot, na nervozitu. S jizvou po popálenině je její nervozita vidět více i na venek, což jí vadí např. když má něco prezentovat před třídou, s rouškou je to lepší, ale zase kůže v důsledku tepla pne a svědí. Jizvy jsou citlivější a svědí ji, musí kůži mazat v zimě proti mrazu a v létě proti spálení od slunce. Z dětství nemá žádné traumatické vzpomínky. Nyní studuje 4. ročník střední průmyslové školy potravinářství a služeb, obor analýza potravin – výživový poradce, bydlí na internátě s kamarádkou. Kluci se jí líbí, ale nikdy kluka neměla, svoji tvář nerada ukazuje. Kluka by sama neoslovila a žádná kluk ji ještě neoslovil. Na klavír již nehraje kvůli škole, chvilku se věnovala lezení, nyní se věnuje škole. Neumí sama poznat svoji povahu, vlastně neví, jaká je. Mezi tři přání uvedla dodělat školu a udělat maturitu, jít na vysokou školu, a poznat se a mít děti, rodinu, dům. Od posledního vyšetření v roce 2017 se pro ni asi nic nezměnilo, je to pořád stejné. Na základní škole to bylo těžké, kluci se jí posmívali, i v prváku na střední škole. Není jí příjemné mluvit před více lidmi, rozhodí ji nové situace, které nezná. Kůže zviditelňuje její nervozitu, což jí na sebevědomí nepřidá. Nejvíce nepříjemné jsou jizvy v létě. Necítí se dobře v nemocnici nebo v situacích, kdy by někdo mohl být ohrožen nebo zraněn. Někdy mívá sny o ohni, o úrazu ne. Mívá problém, když je větší otevřený oheň na zahradě, svíčku ale zapálí. Když na hradě šermíři točili s hořlavými obručemi, kterými proskakovali, tak musela odejít, nemohla se na to dívat. Strach z ohně jí v běžném životě v ničem nebrání. Nechce vidět pána, který jí úraz způsobil, on její úraz zlehčuje, asi se na něj zlobí, nevzal zodpovědnost za to, co udělal. Kluk co se jí líbil na základní škole, jí říkal„ spálená slanina“ a doteď je ve skupinovém chatu takto pojmenovaná. Od té doby vztahy s muži raději nevyhledává. Navazování vztahu se hodně bojí, nechce, aby jí někdo ubližoval. Se spolužáky ze základní školy se nestýká. Má jednu dobrou kamarádku. Lékařka zhodnotila, že žalobkyně trpí fobií z otevřeného ohně, která ji však neomezuje v každodenním životě. Trvá vyhýbané chování týkající se velkého ohně ve venkovním prostoru v situacích, kdy hrozí nebezpečí popálení jejího nebo jiných lidí. Je bez poruchy spánku a chuti k jídlu. Sebevražedné rozvahy tendence aktuálně neguje, připouští intermitentní úvahy o nežití. Osobnost žalobkyně je introvertní, aktuálně s nejasnou představou o sobě samé a svých preferencích. Vývoj její osobnosti, zejména vztahování se k druhým a navazování kamarádských a partnerských vztahů, je významně ovlivněn zohyzděním v důsledku popálení ze dne 29. 7. 2012 a s tím spojeným chováním jejích spolužáků zejména na základní škole. S tímto traumatem se dlouhodobě vyrovnává tak, že se snaží jeho následky schovávat a nemluvit o něm, nenavazuje adekvátní mezilidské vztahy odpovídající jejímu věku. V současné době žalobkyně netrpí duševní poruchou, ani jí netrpěla v minulosti. Trpí fobickými příznaky (strach z ohně, vyhýbavé a zabezpečovací chování) a v minulosti trpěla i poruchami spánku, které však nevedou k zásadnímu omezení jejího každodenního života. Tyto příznaky byly a jsou přiměřenou reakcí na danou traumatickou událost, nejedná se o duševní poruchu. Od roku 2017 nedošlo k významné změně v jejím duševním stavu. Zohyzdění v důsledku popálení ze dne 29. 7. 2012 vývoj její osobnosti, jejích představ o sobě samé a jejího sebevědomí. Není schopna navazovat adekvátní vztahy s vrstevníky, má pouze jednu kamarádku, nikdy neměla partnerský vztah s mužem. Navazování vztahů s muži se vyhýbá v důsledku traumatizace spolužákem ze základní školy. Vývoj osobnosti žalobkyně může v budoucnu vyústit až v některý typ poruchy osobnosti (např. obsedantní, vyhýbavý nebo hraniční) nebo být rizikovým faktorem rozvoje úzkostné poruchy v budoucnosti. Prognóza vývoje posuzované je nejistá a bude záležet na budoucích životních okolnostech. Výše popsané důsledku traumatizace zohyzděním po popálení ze dne 29. 7. 2012 snižují kvalitu života posuzované. Lékařka doporučila, aby žalobkyně vyhledala psychoterapeutickou péči.

20. Ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že v současné době se jedná o již zralé hypertrofické jizvy, dominantně v obličeji levé tváře v rozsahu do 1 % povrchu těla a dále na obou předloktích a přední straně břicha v rozsahu do 2 % povrchu těla. Jizvy jsou již neměnné, doživotní. Pacientka prodělala kompletní biostimulační léčbu hypertrofických jizev.

21. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví, ze dne 25. 11. 2021 soud zjistil, že znalec žalobkyni osobně shlédl dne 20. 10. 2021, v obličeji konstatoval jizvu na levé tváři v rozsahu 12 x 8 cm, v dolní části na bradě jizvu keloidní v rozsahu 5 x 2 cm, jizvu levé poloviny nosu v celém rozsahu nosního křídla v rozsahu 5 x 1-3 cm a jizvu dolní části ušního boltce vlevo v rozsahu 3 x 2 cm. Na krku má jizvu na levé straně v rozsahu 5 x 5 cm, hypertrofickou. V nadbřišku ve střední číře mírně vlevo se nachází keloidní jizva v rozsahu 2 x 1 cm, nad pupkem ve střední čáře keloidní jizva v rozsahu 2,5 x 1,5 cm, pod pupkem plošná jizva v rozsahu 9 x 2 cm, v levém mesogastriu plošná jizva v rozsahu 4 x 2 cm. Na levé hýždi má plošnou jizvu v rozsahu 8 x 6 cm po odběru kožního štěpu. Na pravé horní končetině na volární straně předloktí má v celém rozsahu plošnou jizvu v rozsahu 17 x 3-5 cm, částečně keloidní v rozsahu 5 x 5 cm. Na levé horní končetině má plošnou jizvu volární strany distální části předloktí a zápěstí v rozsahu 8 x 1-3 cm, na palci dorsoradiálně na základním článku a MCP kloubu plošnou jizvu v rozsahu 4 x 1,5 cm. Znalec kvalifikoval poškození zdraví žalobkyně dle vyhl. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a dospěl k celkovému počtu 2 300 bodů. Položku 016 – Vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací (ověřené příslušným psychiatrickým pracovištěm) - ohodnotil na 1 500 bodů, položku 0201 – Poškození obličeje – deformující jizvy středně těžkého stupně - ohodnotil na 400 bodů, a položky 171, 172 a 173 – Rozsáhlé plošné jizvy; hypertrofické jizvy a keloidní jizvy (jizvy krku, břicha, hýždě vlevo, předloktí vpravo, předloktí, zápěstí a ruky vlevo) – ohodnotil souhrnně na 400 bodů. Při hodnotě bodu 120 Kč tak dospěl k ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně ve výši 276 000 Kč. Znalec neshledal důvody ke výšení hodnocení ZSÚ dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. 440/2001 Sb. Dle hodnocení znalce poškození trpí fobickými příznaky, zohyzdění v důsledku popálení ze dne 29. 7. 2012 ovlivňuje vývoj její osobnosti, jejích představ o sobě samé a jejího sebevědomí. Není schopna navazovat adekvátní vztahy s vrstevníky, nikdy neměla partnerský vztah s mužem. Vývoj osobnosti může u poškozené v budoucnu vyústit až v některý typ poruchy osobnosti (např. obsedantní, vyhýbavý nebo hraniční) nebo být rizikovým faktorem rozvoje úzkostné poruchy v budoucnosti. Prognóza vývoje posuzované je nejistá. Estetickým následkem jsou mnohočetné jizvy u mladé ženy. Následky úrazu ze dne 29. 7. 2012 významně snižují kvalitu života poškozené. Vzhledem k věku poškozené v době úrazu u položky 016 hodnoceno na horní hranici bodového rozmezí této položky.

22. Z výslechu znalce [příjmení] [celé jméno znalce] při jednání dne 23. 2. 2022 soud zjistil, že má specializaci na úrazovou chirurgii a odškodňování nemajetkové újmy a shledal se tedy i s podobnými případy. Keloidní jizvy mají tendenci se rozšiřovat do plochy, zatímco hypertrofické jizvy vystupují nad povrch kůže. Jizvy žalobkyně poměřoval a jejich rozsah uvedený v posudku odpovídá současnému poškození. Současný stav považuje za konečný a nepředpokládá, že by se stav poškození ještě dále zhoršoval. Jizvy nemají dramatický rozsah, neboť se jedná o poškození do 10 % tělesného povrchu, nicméně je zřejmé, že jizva v obličeji má značný vliv nejen estetický, ale i na psychiku mladé ženy. Z medicínského hlediska se dá potvrdit, že jizvy jsou při nižších teplotách citlivější a rovněž při vysokých teplotách v létě. Zčervenání jizvy v obličeji však při vyšetření nepozoroval. I za normálních okolností je však jizva v obličeji jinak barevná než ostatní kůže. Znalec neshledal důvod pro zvýšení hodnocení ZSÚ podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. 440/2001 Sb., neboť skutečnost, že žalobkyně utrpěla úraz jako dítě, zohlednil při hodnocení položky 16 a tuto stanovil horní hranici rozmezí, tedy na 1 500 bodů. Toto hodnocení odpovídá stavu žalobkyně mezi úrazem a současným stavem, není v tom žádná predikce vývoje do budoucna. Pokud by se jednalo o dospělého člověka, tak by u této položky stanovil spíše střední hranici, např. 750 bodů. Ještě závažnější následky by byly hodnoceny, pokud by žalobkyně byla např. psychiatricky léčená, měla trvalou medikaci nebo byla hospitalizována na psychiatrickém oddělení. V obličeji je jedná o jizvy z estetického hlediska středně těžkého stupně, těžký stupeň by představovaly např. různé diformity v obličeji, deformované ucho nebo rozsáhlejší poškození. V daném případě se hodnotí nejen vzhled jizev, ale i jejich rozsah a zde se jednalo přibližně o plochy obličeje, čemuž odpovídá jeho hodnocení. Jedná se o viditelnou část obličeje, která se nedá zakrýt vlasy a toto poškození má zásadní význam. K fotografiím předloženým žalovaným uvedl, že nelze posuzovat fotografie focené z 5 m dálky, apod. U ostatních jizev mimo obličej stanovil 400 bodů pro všechny ostatní položky, neboť nevidí zásadní rozdíl mezi hodnocením hypertrofických jizev a keloidních jizev. Z hlediska hodnocení duševního zdraví žalobkyně se plně ztotožňuje s tím, co uvedla [titul] [příjmení] ve svém vyšetření, při vyšetření kladl žalobkyni konkrétní dotazy, které zjištěné skutečnosti potvrzovaly. Rozhodující je skutečnost, že se jedná o mladou dívku, která musela zažívat těžké období zejména v pubertě. U psychiky lidí těžko předvídat, co bude do budoucna, ale vzhledem k časovému odstupu od škodní události by již nemuselo dojít k nějakému zhoršení. Zda bude mít toto poškození nějaký vliv na budoucí partnerský život žalobkyně nelze posoudit, momentálně však není u žalobkyně porucha osobnosti. Jizvy rostou v podstatě až do doby, kdy žalobkyně dosáhne dospělé velikosti. V nedávné době zpracovával posudek dle metodiky na podobný případ, úraz se stal před 4 lety, dívce bylo 14 let, měla možná méně významné jizvy, ale srovnatelné psychické následky, a částka byla podobná. Hodnocení podle metodiky je hodně subjektivní. Vyhl. č. 440/2001 Sb. budoucnost žádným způsobem nepostihovala, což byl jeden z důvodu, proč byla vytvořena metodika založená na jiných principech. Filozofie metodiky je postavena nahodnocení ztráty lepší budoucnosti, tedy o co člověk přijde do budoucna, zatímco vyhl. č. 440/2001 Sb. byla více mechanická a osobně raději pracuje s touto vyhláškou, protože je hmatatelnější. Co dělá žalobkyně ve volném čase, neví.

23. Z opětovného výslechu znalkyně [příjmení] [příjmení] dne 23. 2. 2022 soud zjistil, že v daném případě stanovila stupeň obtíže 2, neboť stupeň 1 neodpovídal poškození žalobkyně, která se nacházela v citlivém věku, a stupeň 3 by znamenal již přibližně 70% obtíže, což by bylo příliš vysoké. [příjmení] o jizvy a jejich změna např. vlivem teploty nebyla nijak hodnocena. Ke znaleckému posudku [titul] [celé jméno znalce] znalkyně uvedla, že by se neměly směšovat hypertrofické a keloidní jizvy, ale zároveň by u těchto položek neměla být stanovena maximální částka s ohledem na rozsah poškození, který činil 8 % těla žalobkyně. Rovněž u položky č. 16 by za normálních okolností neměl být počet bodů na maximální hranici, ale pokud to takto pan doktor stanovil s ohledem na věk poškozené, tak je to možné. Její hodnocení podle metodiky naopak neumožňuje zohlednit věk poškozené a toto je pouze doporučeno soudu. Z pohledu znalkyně je částka 120 Kč za bod dle vyhl. č. 440/2001 Sb. nespravedlivá, zvláště pokud se jednalo o dítě, které prožívá následky po celý zbytek života. Hodnocení podle vyhl. č. 440/2001 Sb. je tabulkové a jeho šíře neodpovídá možnostem zpracování dle metodiky, kde jsou hodnoceny jednotlivé typy obtíží. U stejného typu poškození tak může být u každého případu hodnocení jiné podle konkrétního jedince, což při hodnocení podle staré vyhlášky nebylo možné.

24. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav věci.

25. Žalovaný působil v době poškození zdraví žalobkyně ve funkci hlavního vedoucího dětského tábora v [obec], který pořádal Sbor dobrovolných hasičů [obec] a [obec] pro děti z hasičského kroužku. Žalovaný vykonával funkci hlavního vedoucího tábora na základě osvědčení z roku 2002, tuto činnost vykonával asi 17 let, s mládeží pracoval 36 let a jako vedoucí mládeže Okresního sdružení hasičů [obec], [anonymizováno] a [anonymizováno] působil v té době 3 roky. Od 12 let pracoval jako dobrovolný hasič, od 16 let jako instruktor a od 18 let jako vedoucí mládeže. V té době vedl rovněž hasičský kroužek, a to asi do roku 2018. Osvědčení, že může vykonávat funkci hlavního vedoucího tábora, platí neomezeně bez nutnosti dalších přezkoušení. Jako vedoucí okresní mládeže Okresního sdružení hasičů [obec], [anonymizováno] a [anonymizováno] byl vždy 2x ročně přezkoušen Okresním výborem hasičů [obec] a [anonymizováno]. Dne 29. 7. 2012 ve večerních hodinách rozdělával táborový oheň, který ovšem nechtěl hořet, neboť dřevo bylo mokré. Rozhodl se proto, že do ohně přilije lihový podpalovač, který sám kupoval v drogerii, a který se na táboře používal k zapálení loučí, aby hořely celou noc. Podpalovač lil do ohně přímo z kanystru o objemu 3-4 litry, takto ho nalil do ohně přibližně čtvrt litru. Oheň po zapálení zapalovačem sice chytil, ale zhasínal, takže do ohně po kapkách ještě asi třicetkrát přiléval podpalovač. Najednou došlo k prudkému zahoření, kdy z ohně vyšlehl plamen směrem k nezletilým dětem, které tou dobou již seděly u ohně. V důsledku toho došlo k popálení 4 dětí, největší popáleniny utrpěla žalobkyně, které bylo v té době 10 let, a to popáleniny především II. b stupně v lokaci obličeje, pravého ucha, obou horních končetin a trupu v celkovém rozsahu 8 % povrchu těla. Jak vyplývá z obsahu trestního spisu, nejen žalobkyně, ale i jiné děti měly na sobě šusťákové oblečení. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Žalobkyni nahradil bolestné ve výši 20 760 Kč a věcnou škodu včetně částečné náhrady nákladů řízení ve věci 4 C 58/2015 ve výši 130 000 Kč. Žalobkyně byla hospitalizována od 30. 7. 2012 do 15. 8. 2012 a znovu od 12. 9. 2012 do 26. 9. 2012, kdy proběhla léčba operační, a to autotransplantace kožním štěpem plochy na levé tváři 6 x 4 cm. Důsledkem popálení žalobkyně je jizva na levé tváři v rozsahu 12 x 8 cm, v dolní části na bradě jizva v rozsahu 5 x 2 cm, jizva levé poloviny nosu v celém rozsahu nosního křídla v rozsahu 5 x 1-3 cm a jizva dolní části ušního boltce vlevo v rozsahu 3 x 2 cm. Na krku má jizvu na levé straně v rozsahu 5 x 5 cm. V nadbřišku se nachází jizva v rozsahu 2 x 1 cm, nad pupkem ve střední čáře jizva v rozsahu 2,5 x 1,5 cm, pod pupkem plošná jizva v rozsahu 9 x 2 cm, v levé části břicha plošná jizva v rozsahu 4 x 2 cm. Na levé hýždi má plošnou jizvu v rozsahu 8 x 6 cm po odběru kožního štěpu. Na pravé horní končetině na předloktí má v celém rozsahu plošnou jizvu v rozsahu 17 x 3-5 cm. Na levé horní končetině má plošnou jizvu na předloktí a zápěstí v rozsahu 8 x 1-3 cm, na palci na základním článku a kloubu má plošnou jizvu v rozsahu 4 x 1,5 cm. Jizva na obličeji představuje obličeje, společně s ostatními jizvami se jedná o rozsah do 10 % tělesného povrchu. Jizvy žalobkyně se zvětšují do doby tělesného růstu, v současné době se jedná o konečný stav. Na první pohled je patrné, že štěp na tváři žalobkyně je jinak barevný než ostatní kůže, která při nervozitě či vlivem změny teplot červená, a zvýrazňuje tak transplantovanou část obličeje. Kromě estetického poškození, z medicínského hlediska zohyzdění tváře žalobkyně, mají jizvy vliv zejména na psychickou stránku žalobkyně a možnost jejího fungování v běžném životě. Žalobkyně nemá psychickou poruchu, trpí však fobií z otevřeného ohně, drží se dál od ohně, aby necítila jeho teplo, má strach o ostatní, zejména své mladší bratry, pokud se pohybují okolo otevřeného ohně. V noci spí s otevřenými dveřmi, sny o úrazu již nemívá. Nelíbí se jí její tvář, místa, na kterých má jizvy se snaží schovávat. Nejezdí k moři, přestože jako dítě jezdila, nechodí se koupat, nerada se odhaluje, ve škole se převléká na záchodě, aby se nemusela odhalovat před ostatními. Nejraději jezdí na hory, kde je zahalená nejlépe včetně kukly na obličeji. Nerada se prezentuje před větší skupinou lidí, necítí se komfortně kvůli jizvě na obličeji. Jizvy je rovněž třeba v létě i v zimě mazat krémy. Na základní škole se jí děti posmívaly, že je„ spálená slanina“, je tak rovněž pojmenovaná ve skupinovém chatu. Posmíval se jí rovněž chlapec, který se jí líbil, a od té doby je k opačnému pohlaví odtažitá, nikdy neměla vztah s mužem, bojí se muže oslovit. Má jednu dobrou kamarádku. Dříve hrála na klavír, kvůli škole však přestala. Rovněž ji bavil floorball a lezení, tyto koníčky v současné době nedělá, ovšem nikoliv z důvodu poranění. Hasičský sport je její srdeční záležitostí, proto i po úrazu dále pokračovala v tomto kroužku. V rámci hasičského sportu se však nesetkává s ohněm, účastní se štafetového běhu a střílení vodou na terč. Jiné koníčky nemá, v současné době bydlí v [obec] a navštěvuje roční pomaturitní studium angličtiny.

26. Z hlediska právního posouzení věci se soud nejprve zabýval tím, zda by bylo možné na daný případ aplikovat na základě ust. § 3079 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o. z.“), nový občanský zákoník.

27. Podle přechodného ust. § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 2 nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

28. Z odst. 1 citovaného přechodného ustanovení vyplývá obecné právní pravidlo, kdy pro aplikaci starého či nového občanského zákoníku je rozhodující okamžik, kdy došlo ke škodní události. V daném případě došlo ke škodní události dne 29. 7. 2012 a zásadně by se tedy měl aplikovat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Odstavec 2. citovaného přechodného ustanovení zavádí zpětnou účinnost v případech, kdy soud ke dni 1. 1. 2014 dosud o náhradě škody nerozhodl a jsou-li pro aplikaci nového občanského zákoníku mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele s odkazem na ust. § 2 odst. 3 o. z., tedy kdy by setrvání na dosavadní úpravě znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Mělo by se jednat o případy, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné a směřuje zejména na aplikaci ust. § 2971 o. z., tedy k odčinění nemateriální újmy tzv. druhotné oběti. Nejedná se automaticky o opuštění systému určení výše náhrady za bolest či ztížení společenského uplatnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb. v dosud neskončených věcech. Ani skutečnost, že bylo poškozenému ublíženo na zdraví trestným činem, nemusí být sama o sobě důvodem pro aplikaci nové právní úpravy, pokud k ublížení na zdraví došlo před 1. lednem 2014.

29. Soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou naplněny mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v tom, že by aplikace staré právní úpravy představovala rozpor s dobrými mravy a rovněž se nejedná o případ, kdy by škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ublížit jinému nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky. Žalovaný byl sice odsouzen za těžké ublížení na zdraví žalobkyni, ovšem způsobené z nedbalosti a nikoliv úmyslně. Soud rovněž nespatřuje rozpor s dobrými mravy v aplikaci ust. § 444 odst. 1 obč. zák. ve spojení s vyhláškou č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, neboť i předchozí právní úprava byla založena na tom, aby se poškozenému dostalo přiměřeného zadostiučinění a bylo možné navýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 cit. vyhlášky. Podle názoru soudu by se tak poškozenému mělo dostat v zásadě stejného odškodnění bez ohledu na aplikaci starého nebo nového občanského zákoníku, neboť v obou případech je soud vázán principem, aby přiznaná výše náhrady újmy na zdraví byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi přiznanou výší odškodnění a způsobenou újmou existoval vztah přiměřenosti. Přitom je třeba zdůraznit, že u újmy na zdraví se nehovoří o funkci reparační, neboť již způsobené poškození zdraví nelze nikdy zcela napravit, ale o funkci kompenzační, která má alespoň zmírnit či kompenzovat způsobenou újmu.

30. Podle ust. § 444 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Za účelem stanovení výše odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění byla přijata vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen„ vyhl. č. 440/2001 Sb.“).

31. Podle ust. § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

32. Podle ust. § 5 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. při určování bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění se hodnotí závažnost škody na zdraví, její předpokládaný vývoj a průběh léčení.

33. Podle ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 2 a 4 této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.

34. Podle ust. § 7 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Hodnota 1 bodu činí 120 Kč. Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

35. Podle znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] ze dne 25. 11. 2021, jehož úkolem bylo stanovit ztížení společenského uplatnění žalobkyně podle § 444 obč. zák. a vyhlášky č. 440/2001 Sb. bylo stanoveno bodové ohodnocení za poškození zdraví žalobkyně ve výši 2 300 bodů. Znalec stanovil maximální bodové ohodnocení u pokožky týkající se poškození duševního zdraví žalobkyně s ohledem na skutečnost, že poškozená utrpěla úraz jako dítě (z bodového rozmezí 500 – 1500 bodů stanovil 1 500 bodů), poškození obličeje hodnotil jako středně těžkého stupně 400 body a zbývající jizvy hodnotil souhrnně maximální částkou 400 bodů, přitom se jednalo o položky 171, 172 a 173, každá s rozmezím 100-400 bodů. Při svém výslechu znalec odborné závěry posudku rovněž náležitě vysvětlil. Znalec dodržel uložené zadání, tj. zodpověděl otázky k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech a netrpí rozpory. Jeho závěry jsou logicky odůvodněné, jsou podloženy obsahem nálezu a bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat. Jeho závěry nejsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Soud proto považuje předložený znalecký posudek za dostatečný podklad pro své rozhodnutí a ztotožnil se i s bodovým ohodnocením ve výši 2 300 bodů. Znalec rovněž při svém výslechu vysvětlil, proč neshledal důvody pro další zvýšení bodového ohodnocení podle ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb., a sice, že nízký věk žalobkyně zohlednil již při stanovení základního bodového ohodnocení. Při hodnotě 1 bodu ve výši 120 Kč dle ust. § 7 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. tak dospěl znalec k celkové částce 276 000 Kč.

36. Soud při úvaze o tom, zda znalcem stanovená výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobkyně je přiměřená způsobené újmě, a zda je na místě aplikace ust. § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb., podle kterého může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění přiměřeně zvýšit, vycházel z následujících důvodů.

37. Ustanovení § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou, umožňující soudu posoudit s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu, jaké zvýšení náhrady za újmu na zdraví je v konkrétním případě přiměřené. Jedná se o ustanovení, ze kterého dle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 1796/16, vyplývá ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, a proto soud není vázán žalobou co do požadované částky. Nejvyšší soud dále ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, uvedl, že možnost přiměřeného zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění soudem podle ust. § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. není podmíněna tím, zda lékař ve svém posudku dospěl k závěru, že poškození zdraví postiženého vedlo ke zvlášť těžkým následkům ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. c) této vyhlášky, a to z toho důvodu, že bodové ohodnocení stanovené lékařem se týká jen odborného lékařského hodnocení následků újmy na zdraví, nezabývá se však zjišťováním a hodnocením širšího okruhu skutkových okolností. Obvykle se při úvaze o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb. přihlíží k porovnání úrovně společenských, kulturních, sportovních či jiných aktivit poškozeného v době před vznikem újmy s jeho možnostmi v době po zranění, a to i s ohledem na jejich předpokládaný vývoj, jak ostatně vyplývá z ust. § 3 odst. 1 vyhl. č. 440/2001 Sb. U poškozeného, který utrpěl velmi závažný úraz v dětském věku, tedy v době, kdy se jeho osobnost ještě ani nestačila začít formovat, lze vycházet z toho, že následkem úrazu byla minimalizována předpokládaná budoucí kvalita jeho života. Nejvyšší soud tedy v tomto směru dovodil, že právě rozsah ztráty životních příležitostí po celý zbytek života je tak závažným následkem, s nímž je třeba spojovat výraznější zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. U poškozených nezletilých dětí, které utrpěly úraz v útlém věku, lze totiž těžko posuzovat, jaké byly jeho aktivity v době před poškozením, tedy v době, kdy se jeho osobnost ještě nemohla naplno rozvinout. Proto se zohledňuje nejen fakticita, ale též potencionalita ztracených možností budoucího uplatnění (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2871/2019 – poškozený utrpěl zranění ve věku 10 let).

38. Jeden ze základních důvodů pro mimořádné zvýšení odškodnění zde spatřuje soud ve věku poškozené, která utrpěla úraz ve věku 10 let, při pobytu na svém prvním letním táboře, a to i při vědomí, že věk poškozené zohlednil rovněž znalec při stanovení bodů u položky č.

16. Žalobkyně do té doby vedla zcela běžný život srovnatelný se svými vrstevníky, chodila do hasičského kroužku, hrála na klavír, účastnila se letního pobytu u moře ([anonymizována dvě slova]). Těžko lze s ohledem na věk žalobkyně v době úrazu hodnotit její jednání v mezilidských vztazích, tedy jednání s cizími lidmi a s osobami opačného pohlaví, případně uplatnění ve společnosti, neboť se jednalo o dítě, které se pohybuje zejména v rodinném kruhu, chodí na základní školu a ve volném čase se věnuje běžným koníčkům. Žalobkyně se nevěnovala žádnému koníčku či aktivitě na profesionální úrovni s vidinou budoucího uplatnění jako profesionální sportovkyně, klavírní virtuoska apod. Je pravda, že žalobkyni v dětství zemřel otec, který spáchal sebevraždu, když bylo žalobkyni 6 let. Z psychiatrického vyšetření žalobkyně však vyplývá, že tato událost neměla na psychické zdraví žalobkyně negativní vliv, nikdy se na psychiatrii neléčila, na otce vzpomíná v dobrém, ale moc si toho nepamatuje, neboť byla dítě.

39. Po úrazu žalobkyně se její život podstatně změnil. Popálení žalobkyně s sebou nese důsledky estetické a důsledky ovlivňující její psychiku. Pokud jde o vizuální stránku, žalobkyně utrpěla popáleniny na 8 % těla, jednalo se o popáleniny na levé horní končetině, zejména předloktí a zápěstí, na předloktí pravé horní končetiny, na břiše a zejména na levé tváři obličeje. Rozsah popálení a potažmo jizev je dobře patrný na fotografiích předložených žalobkyní a byl rovněž ověřen soudem při osobním shlédnutí při jednání dne 12. 4. 2021. V důsledku špatně se hojícího popálení na obličeji, které bylo rovněž nejzávažnější, byl žalobkyni z levé hýždě odebrán kožní štěp o velikosti 6 x 4 cm a transplantován na obličej. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] vyplývá, že jizva na levé tváři žalobkyně je v současné době 12 x 8 cm, jizva po odebraném kožním štěpu na levé hýždi 8 x 6 cm. V důsledku růstu žalobkyně se totiž zvětšily i jizvy. Jedná o přibližně o plochy obličeje. Soud tedy zejména odmítá tvrzení žalovaného, že„ žalobkyně má vizuálně na obličeji jizvu srovnatelnou s jizvou z nějakého úrazu v dětství, což mají v dospělosti mnozí lidé“, neboť takovéto tvrzení naprosto zlehčuje poškození zdraví žalobkyně a neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci. S jizvami po popálení je spojné i omezené trávení volného času žalobkyně. Jizvy jsou citlivé při nižších teplotách v zimě a rovněž při vysokých teplotách v létě, je třeba je neustále ošetřovat speciálními krémy. Štěp na tváři je viditelný, neboť se barevně chová jinak než ostatní části obličeje. Štěp je světlý, zatímco pokud je horko nebo je žalobkyně nervózní, rozrušená, tak ostatní části obličeje červenají. Z psychiatrického vyšetření žalobkyně vyplývá, že je zřejmé, že jí na vzhledu záleží, chodí upravená a popálená místa se snaží schovávat. Vyhýbá se všem situacím, kde by byly vidět jizvy, tj. nejezdí už k moři, nechodí na koupaliště ani do bazénu, nepřevléká se před ostatními ani ve škole, chodí se převlékat na záchod, nenosí krátké oblečení. V důsledku toho nejraději tráví čas na horách, v zimě, kdy se nemusí vysvlékat a naopak je co nejvíce zahalená, včetně helmy a kukly. Na klavír již nehraje, ale nikoliv v důsledku úrazu, přestala hrát kvůli škole. Nechodí do hasičského kroužku, kde by se setkávala s ohněm, ale praktikuje hasičský sport, ve kterém se střílí vodou na terč a běhají štafety. Jiné sportovní aktivitě se nevěnuje, věnuje se spíše škole.

40. Pokud jde o psychickou stránku, tak soud vycházel zejména z psychiatrického vyšetření [anonymizována dvě slova] ze dne 16. 10. 2017 a 4. 1. 2021. Z těchto vyšetření vyplynulo, že stav žalobkyně se příliš nezlepšil, nic se výrazně nezměnilo. Její obličej se jí nelíbí, ale snaží se vyrovnat s tím, co se stalo. Dříve mívala sny o ohni, oheň v ní vyvolával vzpomínky na úraz. S otevřeným ohněm má stále problém, nemůže sedět blízko ohně, aby cítila jeho teplo. Má strach o ostatní, kteří se pohybují okolo ohně, zejména o své dva mladší bratry. Velký oheň není schopna zapálit, má strach z velkého ohně, ale svíčku zapálí, sirek se nebojí. Vadilo jí rovněž, když doma vařili horkou polévku, měla strach o bratry. Trpí tedy fobií z velkého ohně, což vede k zabezpečovacímu chování týkajícího se rizika popálení ostatních lidí. Jakmile jen cítí nemocnici, tak jí není dobře. Na základní škole se jí spolužáci posmívali, že je„ spálená palačinka, slanina“, a to i chlapec, který se jí líbil. Od té doby je ke druhému pohlaví odtažitá, nikdy neměla vztah s mužem. Nikdy by muže sama neoslovila. I v prváku na střední škole se jí spolužáci posmívali. Není jí příjemné mluvit před více lidmi, protože pak kůže na obličeji zviditelní její nervozitu a to jí na sebevědomí nepřidá. Na svůj věk je neadekvátně vážná, netrpí však žádnou duševní poruchou. Osobnost žalobkyně se vyvíjí pod vlivem zohyzdění v důsledku popálení atypicky oproti stejně starým vrstevníkům. Vývoj její osobnosti je ovlivněn zejména v oblasti navazování kamarádských a partnerských vztahů. Vývoj její osobnosti může vyústit až v některý typ poruchy osobnosti, např. obsedantní, vyhýbavý nebo hraniční nebo být rizikovým faktorem rozvoje úzkostné poruchy. Prognóza vývoje je nejistá, bude záležet na budoucích životních okolnostech. Důsledky traumatizace zohyzděním po popálení snižují kvalitu života žalobkyně a lékařka doporučila vyhledat psychoterapeutickou péči. Z pohledu soudu je pak zřejmé, že dojde-li k takovému zahoření poškozené, jehož výsledkem je nikoliv nepatrné popálení, dochází i k silnému psychickému otřesu, který se neomezuje pouze na samotný okamžik popálení, ale může se projevit i následně, a bylo prokázáno, že u žalobkyně se psychické důsledky této události projevily ve vývoji její osobnosti oproti jejím vrstevníkům (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 6 Tdo 867/2020, ve kterém se jednalo o vznícení masážního lehátka).

41. Z uvedeného je zřejmé, že popálení žalobkyně má vliv na její uplatnění v životě a ve společnosti, neboť ovlivňuje její sebevědomí a její psychiku. Přestože žalobkyně netrpěla ani netrpí duševní poruchou, nedochází pravidelně k psychologovi či psychiatrovi ani nebere žádné léky, kvalita jejího života je snížena zejména v oblasti mezilidských vztahů, kdy větší kolektiv je pro ni stresovým faktorem a stresuje ji rovněž kontakt s opačným pohlavím. Trpí fobií z velkého ohně, což vede k zabezpečovacímu chování. Vzhledem k tomu, že prognóza vývoje osobnosti žalobkyně je nejistá, měla by dle vyjádření psycholožky uvažovat o psychoterapeutické péči. Lze souhlasit s žalovaným v tom smyslu, že děti na základní škole jsou svým způsobem„ kruté“, neboť říkají otevřeně, co si myslí, a tím že se žalobkyni posmívaly a nazývaly ji„ spálená slanina“ nebo„ spálená palačinka“ zasadily ránu do jejího sebevědomí a do následného chování žalobkyně, která se uzavřela více do sebe. Tím, že se takto posmíval žalobkyni i chlapec, který se jí líbil, pak vzniklo i odtažité chování a nejistota vůči navazování vztahů s opačným pohlavím a žalobkyně tak má fakticky jen jednu dobrou kamarádku. Soud se však neztotožňuje s názorem žalovaného, že v současné době již žalobkyně není žádným způsobem omezená v trávení svého volného času a v mezilidských vztazích. Není pravdou, že by žalobkyně i nadále chodila do hasičského kroužku a setkávala se s ohněm, naopak, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dělá hasičský sport, ve kterém se střílí vodou na terč a běhá se štafeta, s ohněm se zde však žalobkyně nesetkává. Jedná se v podstatě o jediný kroužek, který žalobkyně má. V řízení bylo rovněž prokázáno, že chování žalobkyně v mezilidských vztazích se nezlepšilo a je stále stejné. Přestože se jí tedy spolužáci ve škole již neposmívají, toto činili opět v prvním ročníku, po přechodu na střední školu, nelze vyloučit, že se žalobkyně s takovýmto chováním či reakcí ostatních setká i v budoucnu, a to pravděpodobně v okamžiku kdy opět změní kolektiv, půjde např. na vysokou školu či jinou školu, přestože od dospělých lidí by již bylo možno očekávat rozumnější chování a větší ohleduplnost a pochopení. Soud se domnívá, že zásadní zlom v životě žalobkyně může představovat okamžik, kdy žalobkyně naváže známost s mužem, případně založí rodinu, po které dle svého vyjádření u psycholožky touží. Tímto způsobem by mohlo dojít k pozitivní změně ve vývoji osobnosti žalobkyně, která by získala ztracené sebevědomí a mohla žít život srovnatelný s jejími vrstevníky. V případě dalších negativních reakcí okolí a zkušeností však naopak může dojít k negativnímu vývoji osobnosti žalobkyně, což odpovídá závěru psychiatričky, že bude záležet na budoucích životních okolnostech. Dle názoru soudu se tedy v současné době nedá říci, že by již žalobkyně byla z nejhoršího venku a vedla běžný život, jak se snažil tvrdit žalovaný.

42. Ve vztahu k opačnému pohlaví hraje roli skutečnost, že se jedná o mladou ženu, která má popálený obličej a to snižuje její sebevědomí při navazování vztahů. Pohlaví poškozené je tedy dalším důvodem, pro který je třeba uvažovat o zvýšení ztížení společenského uplatnění. Je možné, že u mužského pohlaví, by popálení obličeje nehrálo takovou roli, ale vzhledem k rozsahu popálení zasahující obličeje je i v tomto soud opatrný, neboť pravděpodobně i pro mladého muže by takovéto jizvy mohly být překážkou pro navazování vztahů s opačným pohlavím.

43. Pokud jde o hodnocení ztížení společenského uplatnění v mezilidských jednáních a vztazích, pak soud vycházel rovněž ze znaleckého posudku [titul] [příjmení] ze dne 6. 4. 2017, která stanovila výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění dle nového občanského zákoníku, respektive podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která byla zpracována na základě zkušeností odborné veřejnosti a za přispění soudců Nejvyššího soudu, a kterou rovněž vzalo na vědomí občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu dne 12. 3. 2014 pod sp. zn. 14/ 2014, publikovanou pod R 63/2014. Hodnocení ztížení společenského uplatnění podle této metodiky umožňuje lépe zohlednit újmu poškozeného v jednotlivých oblastech života, na rozdíl od vyhlášky č. 440/2001 Sb., která byla postavena čistě na bodovém ohodnocení poškození zdraví. Znalecký posudek [titul] [příjmení] předložený žalobkyní rovněž splňuje podmínky ust. § 127a o. s. ř. a lze s ním tedy nakládat stejně jako se znaleckým posudkem vyžádaným soudem. Znalkyně ohodnotila stupeň závažnosti zdravotního postižení žalobkyně zejména v oblasti mezilidských jednání a vztahů a životě v komunitě, při rekreaci a trávení volného času stupněm 2, konkrétně 37 %. Tento stupeň obtíže je definovaný jako středně těžká obtíž znamenající takový problém, který je přítomen méně než 50 % času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života, a který se děje občas za posledních 30 dní. Vypočtená výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění pak odpovídá celkovému procentu 5,13 % a činí 544 044 Kč. Odborné závěry znalkyně mají oporu v podkladových materiálech a netrpí rozpory. Při zpracování posudku bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat. Své závěry znalkyně obhájila při výslechu dne 13. 1. 2020 a rovněž dne 23. 2. 2022. Soud proto považuje i tento znalecký posudek za podpůrný podklad pro své rozhodnutí. Znalkyně sama neuplatnila žádný modifikační koeficient, vzhledem k věku poškozené by však bylo možno navýšit celkovou částku až o 35 %, a to s ohledem na skutečnost, že věk poškozeného, v němž trvalé následky nastanou, je významnou okolností. Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je na místě základní částku stanovenou znalcem zvýšit přibližně o 10 % utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35-44 let, o 20 % ve věku 25-34 let a o 30- 35 % ve věku 0-24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10 % ve věku 55-69 let a o 20 % od 70 let výše. Blíže srov. Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví ze dne 12. 3. 2014, publikovaná pod sp. zn. 14/ 2014 a uveřejněná pod R 63/2014. Doporučené zvýšení celkové částky je tedy zcela v souladu s touto Metodikou.

44. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03, mimo jiné uvedl, že při úvaze o mimořádném zvýšení odškodnění dle ust. § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. mělo být v daném případě přihlédnuto k závažnosti způsobené škody na zdraví, k možnosti vyléčení či eliminaci způsobené škody a k míře zavinění (nedbalosti) operatéra. Přestože v daném případě se jednalo skutkově o jinou situaci, má soud za to, že i v tomto případě je třeba přihlédnout k tomu, jakým způsobem k újmě na zdraví žalobkyně došlo, tedy k míře nedbalosti škůdce a nakolik došlo z jeho strany k odchýlení se od řádného postupu při rozdělávání ohně. Toto hledisko je dalším důvodem při úvaze soudu o zvýšení odškodnění. Přestože je zřejmé, že žalovaný nechtěl způsobit újmu žalobkyni ani ostatním dětem, počínal si při rozdělávání ohně natolik nedbale až neprofesionálně, že soud hodnotí takový postup jako neospravedlnitelný za situace, kdy se žalovaný hlásil k odbornému výkonu jako dobrovolný hasič. [obec], na kterém došlo k popálení žalobkyně, pořádal Sbor dobrovolných hasičů [obec] a [obec] pro děti z hasičského kroužku. Žalovaný zde vykonával funkci hlavního vedoucího tábora na základě osvědčení z roku 2002 a tuto činnost vykonával asi 17 let. S mládeží pracoval 36 let a jako vedoucí mládeže Okresního sdružení hasičů [obec], [anonymizováno] a [anonymizováno] působil v té době 3 roky. Od 12 let pracoval jako dobrovolný hasič, od 16 let jako instruktor a od 18 let jako vedoucí mládeže. V té době vedl rovněž hasičský kroužek, a to asi do roku 2018. Přesto, že měl žalovaný mnohaleté zkušenosti nejen jako hlavní vedoucí dětských táborů, ale zejména jako dobrovolný hasič, který vedl hasičské kroužky pro děti, počínal si při rozdělávání ohně naprosto nepochopitelně, kdy nalil asi čtvrt litru podpalovače do ohně přímo z kanystru o objemu 3-4 litry, a poté za účelem udržení ohně ještě podpalovač do ohně po kapkách asi třicetkrát přiléval, až došlo k prudkému zahoření, kdy z ohně vyšlehl plamen směrem k nezletilým dětem. Žalovaný tak porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení nebo funkce, neboť věděl, že by mohl přiléváním hořlavé látky do ohně ohrozit zdraví nezletilých dětí, ale spoléhal na to, že se nic nestane. Pokud rodiče poslali své děti ve věku okolo 10 let na tábor pořádaný Sborem dobrovolných hasičů a svěřili je tedy odborníkům ohledně nakládání s ohněm, pak oprávněně měli legitimní očekávání, že zejména při nakládání s ohněm jsou jejich děti v nejlepších rukou, a nikoliv, že naopak na touto organizací pořádaném táboře dojde k popálení dětí nadto ze strany hlavního vedoucího, který má nebo alespoň by mít měl, mnohaleté zkušenosti při nakládání s ohněm a s vedením mládeže. Tvrzení žalovaného, že posílal žalobkyni se převléci z šusťákové soupravy do bavlněného oblečení, zůstalo pouze v rovině tvrzení, aniž jej žalobce důkazně podpořil. Tuto skutečnost žalovaný nikdy netvrdil v průběhu trestního řízení, uvedl ji nově až v tomto civilním řízení. Proti tomu žalobkyně uvedla, že ji žalovaný neposílal se převléci. Z trestního spisu nadto plyne, že i jiný popálený chlapec měl na sobě šusťákové oblečení. Spoluzavinění žalobkyně pak žalovaný v rámci koncentrace řízení výslovně netvrdil ani nenavrhoval prokazovat. Stěží by však soud na základě zjištěného skutkového stavu mohl dospět k závěru, že podíl žalobkyně, resp. její matky, která jí nesbalila na tábor vhodné oblečení, na popálení žalobkyně, mohl představovat 50 %, jak uvedl žalovaný před vyhlášením rozsudku. Odpovědnost žalovaného za vznik škodné události nemůže být snížena ani tím, že na táboře pracovali všichni jako dobrovolníci, brali si na to dovolenou a děti platily jen minimální částku, byť se jedná o činnost záslužnou.

45. S ohledem na výše uvedené okolnosti tohoto konkrétního případu, tedy zejména věk žalobkyně v době úrazu, pohlaví žalobkyně a způsob, jakým k újmě na zdraví žalobkyně došlo, dospěl soud k závěru, že jsou naplněny důvody pro přiměřené zvýšení výše odškodnění stanoveného podle vyhl. č. 440/2001 Sb., a to na základě ust. § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. Soud má za to, že hodnota bodu 120 Kč neodpovídá výši odškodnění, kterého by se mělo žalobkyni za ztížení jejího společenského uplatnění dostat. Již v době aplikace vyhl. č. 440/2001 Sb. docházelo ze strany soudů k mnohonásobnému navyšování částky stanovené na základě této vyhlášky znalci, neboť hodnota bodu byla dlouhodobě podhodnocená. I z toho důvodu Metodika Nejvyššího soudu nově odvozuje hodnotu jednoho bodu od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářský za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok, přitom již v roce 2013 činila tímto způsobem vypočtená hodnota jednoho bodu částku 251,28 Kč. Krátce po úrazu žalobkyně tedy došlo k zásadnímu přehodnocení celkového výpočtu částky odškodnění za ztížení společenského uplatnění, a to nejen ve vztahu k metodice samotné, ale i co do výše bodu. Na zjevnou a dlouhodobou disproporci mezi základními sazbami odškodnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. a skutečným rozsahem újmy poškozených poukázal rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15, ve kterém mimo jiné uvedl, že přestože byly soudy v projednávané věci vázány vyhláškou č. 440/2001 Sb., při stanovení konkrétní výše odškodnění jim nic nebránilo zohlednit i navazující, zásadním způsobem odlišný vývoj, který reflektoval neudržitelnost dosavadní právní úpravy jak co do celkové koncepce, tak i co do hodnoty jednoho bodu. Široká oprávnění obecných soudů při rozhodování o odškodnění bolestí a ztížení společenského uplatnění podle předchozí právní úpravy byla potvrzena i v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 50/05, který vycházel z možnosti obeckých soudů vyhlášku č. 440/2001 Sb. jako protiústavní vůbec neaplikovat a o výši odškodnění rozhodnout výhradně podle okolností konkrétní věci. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3940/2016, uvedl, že úvahu o mimořádném zvýšení ztížení společenského uplatnění lze podpořit též porovnáním s procentním vyjádřením ztráty životních příležitostí ve smyslu Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, což by mohlo přispět ke spravedlivému a přiměřenému odškodnění, pokud je tato úvaha podložena posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Výše odškodnění přitom musí respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy a zohledňován je i věk poškozeného v době vzniku škody. Podstatná je přitom přiměřenost celkové částky odškodnění ve vztahu ke způsobené újmě, nikoliv samotný výpočet této částky. Vzhledem k tomu, že náhrada za ztížení společenského uplatnění představuje jednorázové odškodnění za nepříznivé následky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho osobních a společenských potřeb a plnění jeho společenských úkolů, nelze a priori vylučovat vliv poškození na určité oblasti lidského života, pokud se úraz stal v útlém věku a je zřejmé, že s následky poškození zdraví se žalobkyně bude vyrovnávat celý život, tedy od dětství, přes školní věk a dospívání, hledání partnera a založení rodiny, výběr zaměstnání, provozování sportu a svých zálib a jiných možností, které se jí v životě naskytnou. Soud zdůrazňuje, že se jedná o jednorázové odškodnění, které má kompenzovat celoživotní ztížení společenského uplatnění žalobkyně, tedy od jejích 10 let až do stáří, aniž by právní úprava jakýmkoliv způsobem umožňovala valorizaci této částky v čase. Skutečnost, že poškozený utrpí újmu na zdraví v útlém věku je tak kompenzována právě navýšením základní částky již v okamžiku rozhodování o její výši. Svůj předběžný názor na přiměřenou výši odškodnění sdělil soud účastníkům řízení naposledy při jednání dne 23. 2. 2022, nejednalo se však o názor překvapivý pro žalovaného, který by vyžadoval poučení podle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť obdobný názor i s odkazy na příslušnou judikaturu sdělil soud účastníkům již při jednání dne 6. 1. 2021.

46. Soud se tedy pokusil nalézt obdobné případy, tak aby byl respektován požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy. Přitom je třeba uvést, že každý případ je jedinečný a i při stejném poškození zdraví mohou u poškozených nastat diametrálně odlišné následky. Ve věci rozhodované Nejvyšším soudem pod sp. zn. 6 Tdo 867/2020 šlo skutkově o situaci, kdy při provádění masáže klienty a tzv. baňkování manipuloval masér se zapáleným lihovým kahanem v blízkosti masážního lehátka, přičemž došlo ke vznícení tohoto lehátka, na kterém ležela poškozená, a tato utrpěla popáleniny II. stupně na hrudníku, břiše a pravé horní končetině, zajímající 10 % celkové plochy těla, hodnocené jako lehké zranění, bohužel se však u ní rozvinula tzv. posttraumatická stresová porucha projevující se po dobu 7 měsíců. Poškozené byla přiznána částka 1 208 836 Kč za ztížení společenského uplatnění a částka 105 868 Kč na bolestném. Přestože tedy popálení poškozené bylo v daném případě méně závažné než u žalobkyně, vyvinula se u ní závažnější psychická porucha, která vedla k výši odškodnění přesahující 1 milion Kč. Ve věci rozhodované Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 15 To 2/2020 šlo skutkově o případ, kdy odpalovač ohňostroje odpálil„ voní minu“, která však byla vymetena nikoliv na hladinu vodní nádrže, ale mezi přihlížející osoby a došlo mimo jiné k popálení nezletilé ve věku 7 let, která utrpěla popáleniny II. a III. stupně v oblasti krku na 2 % tělního povrchu spojené se zohyzděním a perforaci ušního bubínku. Poškozené byla za těžkou újmu na zdraví přiznána částka 709 179 Kč (Dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1172/2020). Ve věci rozhodované Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 222/2015 utrpěla žalobkyně v důsledku dopravní nehody zranění vyžadující opakované operace v obličeji a ústní dutině, tracheotomii, zhmoždění stěny hrudníku, traumatický pneumotorax a kontuzi plic, ztížení společenského uplatnění mimo psychické následky bylo ohodnoceno lékařem na částku 38 700 Kč, přičemž soud shledal důvody pro zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. na šestinásobek z důvodu trvalých následků v podobě jizev, které mají z kosmetického a estetického hlediska vliv i vzhledem k věku žalobkyně (28 let) na její snížené sebevědomí, jedná se o místo nervově postižené a bolestivé, a přiznal v této části částku 232 200 Kč. Psychické následky byly ze strany lékaře ohodnoceny na 1 000 bodů, tedy 120 000 Kč a tuto částku soud zvýšil na trojnásobek, tedy 360 000 Kč s ohledem na věk žalobkyně a skutečnost, že pečuje o dvě nezletilé děti, její psychické problémy přetrvávají a projevují se zvýšenou úzkostí, nesoustředěností, nervozitou a změnami v sexuální oblasti. Nejednalo se tedy diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchu či jinou duševní poruchu. Celkově se dostalo žalobkyni odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 592 200 Kč, a tuto částku Nejvyšší soud uznal za odpovídající. Ve věci rozhodované Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. 35 C 320/2019 byla ženě ve věku 35 let způsobena újma na zdraví tím, že do ní škůdce pustil elektrickým paralyzérem elektrický proud, čímž jí způsobil drobné popáleniny, ale poškozená v důsledku této události trpěla posttraumatickou stresovou poruchou. Poškozené byla přiznána částka za ztížení společenského uplatnění ve výši 933 980 Kč. V případě prokázané posttraumatické stresové poruchy se tedy opět jednalo o částku okolo 1 milionu Kč. (Na okraj soud poznamenává, že Nejvyšší soud rovněž řešil ve věci 7 Tdo 507/2005 případ popálení dětí na dětském táboře, v rozhodnutí však nebyla uvedena výše náhrady škody či újmy.)

47. Z citovaných rozhodnutí je posuzované věci skutkově nejbližší rozhodnutí Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 15 To 2/2020, kde došlo k popálení 7leté dívky v oblasti krku a perforaci ušního bubínku, tedy rovněž k zohyzdění, a to v důsledku neodborného provádění odpalování ohňostrojů. Úraz se stal v roce 2014. Poškozené byla přiznána částka přesahující 700 000 Kč. V případě, kdy by u žalobkyně byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha či jiná duševní porucha, tak by bylo s ohledem na citovaná rozhodnutí na místě uvažovat o částce přesahující 1 milion Kč. Po posouzení všech okolností konkrétního případu a rovněž s ohledem na judikaturu soudů v obdobných případech dospěl soud k závěru, že žalobkyni náleží odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 552 000 Kč, které považuje za přiměřené způsobené újmě, a tuto částku rovněž žalobkyni ve výroku I. rozsudku přiznal. Jedná se o dvojnásobek částky stanovené ve znaleckém posudku [titul] [celé jméno znalce], zvýšené dle ust. § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 sb., a zároveň o částku podobnou základnímu ohodnocení odškodnění ztížení společenského uplatnění dle posudku [titul] [příjmení]. Soud přitom zdůrazňuje, že pokud by postupoval striktně podle nové právní úpravy, pak by bylo na místě základní výši odškodnění dle posudku [titul] [příjmení] zvýšit s ohledem na věk žalobkyně o dalších 30 %, tedy na částku okolo 700 000 Kč. Žalobkyně rovněž nepožadovala po žalovaném žádné úroky z prodlení. Soudem přisouzená částka tak přestavuje spíše částku minimální při úvaze o tom, jaké výše by odškodnění žalobkyně mohlo dosáhnout.

48. Soud rovněž neshledal žádné důvody pro případné snížení této částky s ohledem na případné majetkové poměry či věk žalovaného. Jako obiter dictum soud uvádí, že snížení náhrady nemajetkové umožňuje např. ust. § 2953 o. z., aplikace tohoto ustanovení je však vyloučena dle odstavce 2. v případech, kdy škůdce způsobí škodu jako ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče, což byl dle názoru soudu žel i tento případ. Kromě toho se jedná o ustanovení, které lze použít pouze výjimečně v případě důvodů zvláštního zřetele hodných. Je možné přihlédnout k tomu, aby přisouzená částka nebyla pro odpovědný subjekt naprosto likvidační, zároveň je ale třeba rovněž přihlédnout k postoji škůdce k otázce jeho odpovědnosti v průběhu řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017). Soud vzal na vědomí, že žalovaný zaplatil žalobkyni náhradu věcné škodu a částečně náhradu nákladů řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 58/2015 ve výši 130 000 Kč a rovněž částku 20 670 Kč za bolestné, které je mimo jiné dle názoru soudu rovněž značně podhodnocené. V tomto řízení o odškodnění ztížení společenského uplatnění, které je vedeno od července 2017, žalovaný po celou dobu popíral následky způsobené újmy žalobkyni, v březnu 2021 poprvé nabídl žalobkyni částku 100 000 Kč a při jednání soudu dne 24. 3. 2021 částku 300 000 Kč. Fakticky však k výplatě žádné částky odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobkyně od úrazu v červenci 2012 ze strany žalovaného nedošlo. Žalovaný pracuje jako OSVČ v oboru soustružník, uvedl, že si vydělá za rok přibližně částku 150 000 Kč, skutečný příjem žádným způsobem nedoložil. Přestože se pro žalovaného může jednat o vysokou částku, má soud za to, že minimálně od okamžiku zahájení řízení v roce 2017, fakticky však od okamžiku škodné události v roce 2012, si byl žalovaný vědom toho, že je odpovědný za újmu vzniklou žalobkyni. Bylo tedy na žalovaném, aby se na platbu případné budoucí náhrady, určitým způsobem připravil.

49. Soud se snažil vyjít žalovanému maximálně vstříc, pokud jde o úhradu částky 552 000 Kč žalobkyni, a proto stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. plnění ve splátkách, které jsou pro žalovaného přijatelné. Důvodem je snaha o dobrovolnou úhradu dlužné částky ze strany žalovaného bez nutnosti nuceného výkonu rozhodnutí. Zároveň se nejedná o příliš dlouhé časové období, které by mohlo žalobkyni způsobit nějakou újmu na jejích právech. Soud zároveň vyslovil ztrátu výhody splátek, což v podstatě znamená, že nezaplatí-li žalovaný některou splátku řádně a včas, vystavuje se nebezpečí, že po něm může být nedoplatek vymáhán najednou. Svého práva může žalobkyně využít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (§ 1931 o. z.).

50. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a náleží jí tak vůči žalovanému plná náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Podle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalovaný uvedl, že žádná předžalobní výzva k plnění mu nikdy doručena nebyla. Žalobkyně dodatečně doložila soudu předžalobní výzvu k plnění datovanou dne 15. 5. 2017, na níž je ručně napsáno„ odesláno 15. 5. 2017“, žádný doklad o odeslání však nebyl doložen (např. podací lístek). Žalovaný namítal, že se jedná o antidatovanou a účelově právním zástupce žalobkyně vyhotovenou listinu. Soud je toho názoru, že by si právní zástupce žalobkyně nedovolil předkládat soudu dodatečně vyhotovenou listinu, a že by si tedy dal práci s tím, aby narychlo zhotovil předžalobní výzvu a simuloval její odeslání žalovanému. Zároveň však z pouhého razítka„ odesláno“ s ručně dopsaným datem 15. 5.2017 nelze mít za spolehlivě prokázané, že byla předžalobní výzva tohoto dne skutečně žalovanému zaslána a na jakou adresu. Důkazní břemeno zde leží na žalobkyni a není povinností soudu zástupce žalobkyně, který má právnické vzdělání, upozorňovat na to, že předžalobní výzva včetně dokladu o odeslání nebyla dosud do spisu založena. Ustanovení § 142a odst. 2 o. s. ř. nicméně umožňuje, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, výjimečně náhradu nákladů řízení žalobci zcela nebo zčásti přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal. Je totiž třeba zdůraznit, co bylo smyslem zakotvení ust. § 142a o. s. ř. do právního řádu. Zavedení„ povinné“ předžalobní výzvy reagovalo především na problém náhrady nákladů řízení v tzv. bagatelních věcech, zahajovaných často formulářovou žalobou, které představovaly do jisté míry šikanózní návrhy. Žalovaný, aniž by věděl, že má nějaký dluh, byl bez předchozí výzvy zažalován, čímž došlo k navýšení pohledávky o náklady řízení za poskytnuté právní služby, a rovněž tím docházelo ke zbytečným soudním sporům. Zavedení předžalobní výzvy jako podmínky pro právo na náhradu nákladů řízení úspěšného účastníka tak směřovalo zejména k ochraně většinou spotřebitelů před šikanózními návrhy ze strany věřitelů a umělým navyšováním jejich pohledávek o soudní náklady řízení. Zároveň však směřovalo k tomu, aby žalovaný měl příležitost dlužnou částku dobrovolně uhradit a soudní řízení tak nemuselo být vedeno. Nejvyšší soud proto v usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, uvedl, že nelze posuzovat izolovaně jen to, zda žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, ale je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména k povaze a výši uplatněné pohledávky, k postoji dlužníka k uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudní řízení a doručení žaloby. Jelikož pro rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí, nebude absence výzvy podle ust. § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten existující dluh ve lhůtě odpovídající ust. § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat„ pochybení“ žalobce, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Obdobně se vyjádřil rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 2178/15, ve kterém zdůraznil, že je třeba zohlednit skutečný účel ust. § 142a o. s. ř. a jeho nezohlednění je projevem přepjatého formalismu.

51. V daném případě, i pokud by předžalobní výzva skutečně nebyla žalovanému zaslána, to ničeho nemění na podstatných okolnostech věci, které vedou k závěru, že s ohledem na skutečný význam ust. § 142a o. s. ř. je na místě aplikovat jeho odst. 2. a žalobkyni přiznat právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Žaloba byla podána dne 29. 7. 2017 a reakce žalovaného byla taková, že u žalobkyně nelze nemateriální újmu na zdraví shledat a žaloba by měla být zamítnuta. Nikdy v průběhu řízení, které trvalo až do dubna 2022, žalovaný nárok žalobkyně ani částečně neuznal, v rámci smírného řešení věci poprvé nabídl žalobkyni částečnou úhradu dne 19. 3. 2021. Vzhledem k reakci žalovaného na zahájení soudního řízení a jeho postoji k uplatněné pohledávce v průběhu celého řízení je zřejmé, že předžalobní výzva k plnění zaslaná ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby, by fakticky nemohla mít vliv na zaplacení žalované částky ze strany žalovaného nebo jiný způsob vyřešení sporu mezi účastníky. S ohledem na smysl předžalobní výzvy k plnění, kterým má být zabránění podávání šikanózních návrhů, zbytečného vedení soudního řízení a navyšování jeho nákladů, tak není v daném případě nedoložení zaslání předžalobní výzvy žalovanému důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni.

52. Žalobkyni tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v plné výši vůči žalovanému. Dosud judikatura zastávala názor, že v případě nároku na odškodnění nemajetkové újmy v penězích za ztížení společenského uplatnění je základem pro určení výše odměny advokáta částka, která byla soudem přiznána, neboť se jedná ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. o situaci, kdy rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku a rovněž na úvaze soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3788/2018). Nejvyšší soud však v usnesení ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 uvedl, že v zájmu sjednocení judikatury ve věci určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) dospěl k závěru o správnosti té linie soudních rozhodnutí, podle které ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život podle § 2959 o. z. je přiléhavé aplikovat ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, jež na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy, dopadá. Důvodem je skutečnost, že v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, neboť určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií. Tytéž důvody vedly Nejvyšší soud k tomu, že postup podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT se uplatní i při výpočtu odměny advokáta v řízení o nárocích na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle ust. § 2958 o. z., což je ustanovení zahrnující i odškodnění ztížení společenského uplatnění. V dané věci se přitom žalobkyně rovněž domáhala odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 bylo schváleno na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 9. února 2022 k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:„ Ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).“ Jelikož v posuzované věci se jedná rovněž o odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobkyně, a přestože měl soud původně v úmyslu stanovit tarifní hodnotu pro účely výpočtu odměny advokáta dle přisouzené částky, dospěl k závěru, že i na tento případ dopadá citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, a proto je třeba při určení tarifní hodnoty vyjít z ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, tedy z tarifní hodnoty 50 000 Kč.

53. Sazba za jeden úkon právní služby tak činí dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT částku 3 100 Kč. Žalobkyně vyúčtovala náklady soudního řízení v závěrečném návrhu dne 31. 3. 2022 a následně cestovné a náhradu za promeškaný čas v přípise ze dne 25. 4. 2022 Náklady řízení žalobkyně sestávaly z mimosmluvní odměny advokáta za 14 úkonů právní služby celkem ve výši 43 400 Kč, konkrétně za přípravu a převzetí věci, žalobu ze dne 24. 7. 2017, písemná podání ze dne 3. 10. 2018 a 9. 3. 2020, odvolání ze dne 22. 11. 2018 včetně jeho odůvodnění, účast na jednání u Okresního soudu ve Svitavách dne 10. 1. 2018, 8. 10. 2018, 18. 9. 2019, 13. 1. 2020, 24. 2. 2020, 6. 1. 2021, 24. 3. 2021, 12. 4. 2021 a 23. 2. 2022, paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT ve výši 4 200 Kč (14 x 300 Kč), cestovného na 9 jednání u Okresního soudu ve Svitavách v celkové výši 7 884 Kč, a to [značka automobilu] z [obec] do [obec] a zpět vždy celkem 152 km dle přiloženého technického průkazu a vyhlášky č. 463/2017 Sb., 333/2018 Sb., 358/2019 Sb. a 589/ 2020 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve výši 1 865 Kč za 2 cesty na soudní jednání v roce 2018, 975 Kč za jednu cestu v roce 2019, 1 958 Kč za 2 cesty v roce 2020, 2 894 Kč za tři cesty v roce 2021 a 192 Kč za jednu cestu v roce 2022 vlakem, a náhrady za promeškaný čas dle ust. § 14 odst.1 a 3 AT na cesty k jednání soudu celkem za 54 započatých půlhodin ve výši 5 400 Kč (na 9 jednání vždy celkem 3 hodiny tam a zpět). Zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Celkem se jednalo o náklady na právní zastoupení ve výši 60 884 Kč. Soud nepřiznal zástupci žalobkyně mimosmluvní odměnu za předžalobní výzvu k plnění, neboť nebylo prokázáno, že tato výzva byla skutečně žalovanému zaslána. Náklady řízení žalobkyně dále představují částku 20 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila dle přiložené faktury za zpracování znaleckého posudku [titul] [příjmení] a částku 10 000 Kč, kterou zaplatila jako zálohu na znalecký posudek [titul] [celé jméno znalce]. Celkové náklady řízení žalobkyně tak představují částku 90 884 Kč a tuto soud uložil k úhradě žalovanému ve výroku II. rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. na 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o poměrně vysokou částku.

54. Žalobkyně byla v řízení ze zákona osvobozena od placení soudního poplatku dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a proto v souladu s ust. § 2 odst. 3 cit. zákona, a s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, přechází tato povinnost na žalovaného. Dle položky 3 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek za návrh na zahájení řízení s návrhem na náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce vyšší než 200 000 Kč 1 % z této částky. V případě náhrady nemajetkové újmy, jejíž výše bude určena až na základě znaleckého posudku nebo závisí-li výše plnění na úvaze soudu, se soudní poplatek vyměří z přiznané částky. V daném případě se tedy mělo jednat o částku 5 520 Kč, soud však mylně vyměřil soudní poplatek ve výši 5 % z přiznané částky, tedy ve výši 27 600 Kč, který uložil zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozhodnutí ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.). Ve vztahu k tomuto výroku bude tedy ze strany soudu v rámci autoremedury vydáno nové rozhodnutí dle ust. § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

55. Podle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Mezi tyto náklady státu náleží svědečné a znalečné. Žalobkyně složila dne 29. 6. 2021 zálohu na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč, tato záloha byla spotřebována na znalecký posudek [titul] [celé jméno znalce]. Soud přiznává státu jenom náklady, které nebyly kryty zálohami na důkaz ve smyslu ust. § 141 odst. 1 o. s. ř. Tzv. spotřebovaná záloha se nevrací, tato záloha zaplacená účastníkem se zahrnuje do jím placených nákladů, na jehož náhradu má právo podle § 142 o. s. ř., tedy podle úspěchu proti tomu, kdo neuspěl. Státu se přiznávají pouze tzv. nezálohované náklady. Náklady řízení státu představují v tomto případě odměnu za podaný znalecký posudek [titul] [celé jméno znalce] ve výši 8 400 Kč a náhradu za účast znalce u jednání dne 23. 2. 2022 ve výši 8 139 Kč, celkem částku 16 539, jež byla znalci přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2022, č.j. 5 C 177/2017-309. Znalkyni [příjmení] [příjmení] soud přiznal náhradu za účast u jednání dne 13. 1. 2020 ve výši 2 560 Kč, tato jí byla přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2020, č.j. 5 C 177/2017-235, a za účast u jednání dne 23. 2. 2022 ve výši 2 091 Kč, tato jí byla přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2022, č.j. 5 C 177/2017-311 Náklady řízení státu tedy činily celkem 21 190 Kč, z toho částka 10 000 Kč byla pokryta zálohou žalobkyně, proto zbývá k doplacení částka 11 190 Kč, a tuto soud podle výsledku řízení uložil k úhradě žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV.).