5 C 18/2024 - 103

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Václavem Šimkem sídlem Jáchymova 63/3, 110 00 Praha proti žalované: omezená [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená opatrovníkem obec [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátkou Mgr. Alenou Stehlíkovou sídlem R. Těsnohlídka 420/5, 286 01 Čáslav o zaplacení 269 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 69 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od 1. 1. 2023 do 18. 1. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 200 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 27 491,34 Kč k rukám zástupce žalobce advokáta Mgr. Václava Šimka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci řízení uzavřeli dne 26. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce žalované poskytl částku 200 000 Kč, a to v hotovosti před uzavřením smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná zavázala žalobci vrátit do 31. 12. 2022. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky si smluvní strany ujednaly k tíži žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celé výše zápůjčky za každý den prodlení s vrácením dlužné částky. Ke dni podání žaloby byla žalovaná s vrácením zápůjčky v prodlení 347 dnů, což činí na smluvní pokutě částku 69 400 Kč. Žalovaná žalobci i přes zaslanou předžalobní výzvu ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná důvodnost podané žaloby popřela s poukazem na to, že u zdejšího soudu byl měsíc před uzavřením shora uvedené smlouvy podán podnět k zahájení řízení o omezení svéprávnosti žalované, která byla později skutečně ve svéprávnosti omezena, když znalec [tituly před jménem] [jméno FO] závěry svého znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne 16. 12. 2022 formuloval tak, že žalovaná trpí duševní poruchou (demencí lehkého stupně) nikoliv přechodné povahy. Žalovaná tak byla omezena ve svéprávnosti rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2023, č.j. [spisová značka], přičemž následným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 12. 2023, č.j. [spisová značka], byla žalovaná omezena v nakládání s financemi přes 500 Kč (dle předchozího rozsudku tato hranice činila 20 000 Kč). Žalovaná tedy vzhledem ke všem okolnostem již v době uzavření smlouvy nebyla schopna právně jednat a porozumět všem následkům svého jednání. Žalovaná navíc byla v době uzavírání smlouvy pod vlivem svého druha [jméno FO], kdy se jmenovaný spojil s žalobcem, se kterým právně jednal a žalovaná smlouvu pouze podepsala. Zápůjčka tak byla ve skutečnosti poskytnuta panu [jméno FO], nikoliv žalované, přičemž tato činila pouze 100 000 Kč, nikoliv 200 000 Kč.

3. Soud provedl dokazování účastníky označenými listinami a účastnickým výslechem, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy uzavřené dne 26. 7. 2022 mezi účastníky se podává, že žalobce se touto smlouvou zavázal přenechat žalované bezúročně peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala v hotovosti či bezhotovostním převodem na účet žalobce do 31. 12. 2022 poskytnutou částku vrátit. V článcích 2.1 a 2.2 smlouvy je uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 200 000 Kč před uzavřením smlouvy v hotovosti, což žalovaná stvrzuje svým podpisem smlouvy. V článku 3.2 smlouvy se žalovaná pro případ prodlení zavázala zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celé výše zápůjčky za každý den prodlení, kdy bude žalovaná v prodlení s vrácením celé zápůjčky či její části žalobci. Podpis žalované na smlouvě je úředně ověřen (prokázáno smlouvou ze dne 26. 7. 2022). Z příjmového pokladního dokladu na 200 000 Kč se podává, že osoba [Jméno žalované], [adresa], přijala od žalobce uvedenou částku s tím, že účelem platby je „zápůjčka“. Pokladní doklad obsahuje podpisy, které jsou z laického pohledu totožné s podpisy uvedenými ve smlouvě o zápůjčce (prokázáno pokladním dokladem).

5. Žalobce před podáním žaloby vyzval dopisem žalovanou k zaplacení dlužné částky včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a kapitalizované smluvní pokuty ke dni sepisu výzvy s upozorněním, že nezaplatí-li dluh ve lhůtě sedmi dnů, bude se žalobce svého nároku domáhat soudní cestou. Žalovaná si obálku podanou dne 14. 11. 2023 nepřevzala a tato se vrátila žalobci jako nedoručená (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 14. 11. 2023 včetně dodejky).

6. Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 25. 7. 2022, č.j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne 2. 8. 2022, č.j. [spisová značka], svěřil zvláštnímu opatrovníkovi obci [adresa] správu majetku žalované s odůvodněním, že u Okresního soudu v Kutné Hoře je vedeno řízení o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka žalované, přičemž soud popsal důvody majetkové újmy hrozící žalované (prokázáno citovanými usneseními).

7. Proti výše uvedenému usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře podala žalovaná odvolání, ve kterém popsala její soužití s druhem [jméno FO] včetně toho, že po celý život sama téměř nepracovala, neboť se starala o postižené dcery, přičemž o finanční stránku jejich soužití, příjmy domácnosti a úřední záležitosti se staral právě její druh. Ačkoliv připustila, že je starší a nemocná, nesouhlasila, aby bylo zasahováno do rozhodování o jejím majetku a soužití s jejím druhem (prokázáno odvoláním žalované ze dne 16. 8. 2022). Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2022, č.j. [spisová značka], k odvolání žalované změnil shora uvedené usnesení soudu prvního stupně tak, že žalované v době do skončení řízení o svéprávnosti a opatrovnictví jmenoval opatrovníkem pro správu jmění obec [adresa], která byla oprávněna a povinna žalovanou zastupovat v právních jednáních týkajících se nakládání s jejím jměním a ke správě jejího jmění. Odvolací soud přitom skutkově i právně rozvedl důvody pro osvědčení skutečností, že žalovaná je aktuálně v takovém stavu, který budí oprávněné pochybnosti o její způsobilosti k právnímu jednání, a proto bylo třeba zvážit, zda do skončení řízení o její svéprávnosti žalované nehrozí závažná újma (prokázáno citovaným usnesením Krajského soudu v Praze).

8. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 5. 5. 2023, č.j. [spisová značka], byla opatrovníkem žalované jmenována obec [adresa], která byla oprávněna a povinna zastupovat žalovanou, činit za ní právní jednání a spravovat její majetek v rozsahu ve výroku I. citovaného rozsudku uvedeném, mj. k jednání týkajícího se nakládání se jměním v hodnotě vyšší 20 000 Kč a týkajícího se vzniku, změny nebo zániku jakýchkoliv smluv. V odůvodnění rozsudku je mj. uvedeno, že ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z odvětví zdravotnictví, oboru psychiatrie, č. [hodnota] ze dne 16. 12. 2022 bylo na základě studia spisu a vlastního znaleckého zkoumání znalce zjištěno, že posuzovaná (žalovaná) trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a to demencí lehkého stupně. Porucha snižuje její rozpoznávací a zejména ovládací schopnosti a snižuje tak dlouhodobě schopnost žalované právně jednat. Porucha dále omezuje schopnost žalované se racionálně rozhodovat, projevit trvalé přání a samostatně právně jednat i v běžných záležitostech. Není tak schopna porozumět důsledkům uzavření smlouvy (prokázáno citovaným rozsudkem). Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. 12. 2023, č.j. [spisová značka], byl změněn shora uvedený rozsudek tak, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti na pět let od právní moci rozsudku v právních jednáních uvedených ve výroku I. rozsudku, mj. co do nakládání s prostředky ve výši převyšující 500 Kč, přičemž opatrovníkem žalované byla jmenována obec [adresa]. Zdejší soud i v tomto případě své rozhodnutí opřel mj. o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] (prokázáno citovaným rozsudkem). 9. [tituly před jménem] [jméno FO], starostka obce [adresa] jako opatrovníka žalované, v rámci účastnického výslechu popsala sled událostí, které vedly starostku k pochybnostem o způsobilosti žalované k právnímu jednání. [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci své výpovědi popsala, jakým dojmem na ni žalovaná působila a co vedlo k pochybnostem o zdraví žalované. Dle starostky žalovaná již nejdéle počátkem roku 2022 přestala zvládat péči o své dvě dcery. Sama žalovaná pak měla působit dojmem, že je „mimo“. Šetřením „sociálky“ mělo být zjištěno, že žalovaná přestává zvládat i péči o sebe samu, neboť v domě měla velký nepořádek a navíc chodila neupravená a zapáchala. Vše vyvrcholilo v létě 2022, kdy jí volalo několik lidí, že pan [jméno FO], druh žalované, má v obci prodávat nemovitost. To bylo navíc v době, kdy byly již obě dcery žalované umístěny do psychiatrických nemocnic, čímž žalovaná s jejím druhem přišli o veškeré příjmy domácnosti, neboť pracovaly pouze dcery žalované. Starostka našla inzerát k prodeji nemovitosti žalované, ve kterém i stálo, že nastěhování je možné ihned. Výpisem z katastru nemovitostí taktéž zjistila, že nemovitost žalované je zatížena zástavním právem, a proto tehdy kontaktovala státní zastupitelství a u soudu zažádala o správu majetku žalované, aby ta nepřišla o střechu nad hlavou. To, že měl žalobce žalované poskytnout zápůjčku se starostka dozvěděla od kriminalistů, kteří chtěli žalovanou vyslechnout. Ačkoliv tak měla i s ohledem na zjištěné zástavní právo na nemovitosti žalované tušení o finančních problémech žalované, o samotné zápůjčce od žalobce se dozvěděla až v souvislosti s výslechem žalované kriminalisty. Dříve tedy nic o zápůjčce nevěděla a samotnému jednání a uzavírání smlouvy nebyla přítomna. Žalovaná kriminalistům i tvrdila, že žádnou smlouvu o zápůjčce nemá k dispozici a tuto přinesla na [právnická osoba] [adresa] až letos na jaře, kdy ji měla najít při úklidu. Také je možné, že smlouva byla u paní [jméno FO], kde později pan [jméno FO] bydlel. S žalovanou jako opatrovník především řešila situaci týkající se její finanční budoucnosti a celé majetkové situace, neboť žalovaná je zadlužena u vícero věřitelů. Nicméně se jí jednou žalovaná zpětně svěřila, že peníze ze smlouvy si převzal pan [jméno FO] k zaplacení dluhů, přičemž si převzal 100 000 Kč, nikoliv 200 000 Kč. Tehdy se právě žalované ptala, z jakého důvodu z těch 200 000 Kč neuhradili své dřívější dluhy, přičemž žalovaná jí odpověděla, že pan [jméno FO] obdržel pouze 100 000 Kč. Od jiných osob již žádné další informace neměla. Jen paní [jméno FO] jí jednou sdělila, že pan [jméno FO] prostřednictvím jejího účtu něco platil. S žalovanou se již blíže ani o způsobu uzavírání smlouvy nebavila. Kriminalistům jen žalovaná říkala, že [jméno FO] jí řekl, že má smlouvu podepsat.

10. Po postupu dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že dne 26. 7. 2022 byla žalobcem a žalovanou podepsána listina nazvaná „smlouva o zápůjčce“, na jejímž základě měla žalovaná převzít částku 200 000 Kč. Zároveň žalovaná podepsala pokladní doklad, ve kterém převzetí 200 000 Kč od žalobce potvrdila. Již od června 2022 přitom u zdejšího soudu probíhalo řízení o omezení svéprávnosti žalované, přičemž den před uzavřením shora uvedené smlouvy, tj. dne 25. 7. 2022, bylo zdejším soudem nepravomocně rozhodnuto, že se správa majetku žalované svěřuje obci [adresa]. Ačkoliv žalovaná podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém naformulovala důvody, pro které s rozhodnutím nesouhlasí, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně fakticky potvrdil (pouze jinak naformuloval výrok napadaného rozhodnutí a rozvedl důvody pro vydání takového rozhodnutí). Ke dni 16. 12. 2022 byl [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z odvětví zdravotnictví, oboru psychiatrie, zpracován znalecký posudek na žalovanou (znalecké závěry viz v odstavci 8. odůvodnění tohoto rozsudku), který se stal i jedním z podkladů pro pozdější rozhodnutí zdejšího soudu, který nejprve dne 5. 5. 2023 žalovanou omezil ve svéprávnosti v rozsahu v rozsudku uvedeném, přičemž již rozsudkem ze dne 21. 12. 2023 byla žalovaná na návrh opatrovníka omezena ve svéprávnosti ve větším rozsahu.

11. Další skutečnosti týkající se přímo uzavírání smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 7. 2022 mezi žalobcem a žalovanou se nad rámec provedené smlouvy a pokladního dokladu z dalšího dokazování nepodávají. Ačkoliv soud považoval výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] za věrohodnou, ohledně skutečností týkajících se stěžejního předmětu řízení (tj. uzavření smlouvy a předání peněz), vyslýchaná potvrdila, že jim přítomna nebyla. [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně samotného uzavírání smlouvy vypověděla pouze to, co měla, jak sama připustila, z doslechu od žalované.

12. Soud zamítl návrh žalované na doplnění dokazování výslechem svědkyně Pokorné, neboť takový důkaz označila až po koncentraci řízení.

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se nejprve zabýval v projednávané věci námitkou, že žalovaná jednala v duševní poruše mající za následek neplatnost mezi účastníky uzavřené smlouvy o zápůjčce. Duševní poruchou je nejenom duševní porucha, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost a jakákoli jiná těžká duševní odchylka, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností. Má-li být učiněn právní závěr, že právní úkon (dle současné terminologie právní jednání) je podle § 38 odst. 2 (dle § 581 nyní účinného o.z.) občanského zákoníku neplatný, musí být bez pochybností prokázáno (učiněno jistým v procesním smyslu), že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu úkonu neschopnou. Neplatnost právního úkonu vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu v době, kdy tento učinil, nedokázal posoudit následky svého jednání či své jednání ovládnout. V řízení je tedy zapotřebí zjistit existenci duševní poruchy a zda tato měla vliv na schopnost jednající osoby posoudit následky svého jednání a ovládnout svou vůli. Zjišťování těchto právně významných skutečností si (z povahy věci) vyžaduje znalecké posouzení. Znalecký posudek by tedy měl být (z hlediska odborného posouzení zdravotního stavu osoby, jež v předmětném období měla učinit právní úkon v duševní poruše) odborným podkladem ve formě důkazu, který ve spojitosti s dalšími důkazy by měl soud vést k utvoření jeho závěru o tom, zda posuzovaná osoba v daný okamžik při uzavírání smlouvy jednala v duševní poruše či nikoli (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 850/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 844/2015).

18. Ačkoliv lze s ohledem na provedené dokazování žalobci přisvědčit v tom směru, že v době právního jednání mezi účastníky dne 26. 7. 2022 nebyla žalovaná soudem pravomocně omezena ve svéprávnosti (soud první rozsudek, jímž omezil svéprávnost žalované, vyhlásil až dne 5. 5. 2023), je třeba na druhou stranu s ohledem na shora uvedené připomenout, že neplatnost právního jednání učiněného v duševní poruše ve smyslu § 581 o.z. nepostihuje pouze ta právní jednání, která učinila osoba již pravomocně omezena ve svéprávnosti v rozsahu daného právního jednání, ale postihuje všechna právní jednání učiněná v daný okamžik v duševní poruše mající za následek nezpůsobilost jednající osoby k takovému právnímu jednání. Je tak zcela irelevantní, zda osoba jednající v duševní poruše v době takového právního jednání byla omezena ve způsobilosti právně jednat, či zda v budoucnu k jejímu případnému omezení vůbec došlo. Soud si je pak vědom shora uvedených judikaturních závěrů, dle kterých si zjišťování významných skutečností vedoucích k právnímu posouzení, zda osoba jednala v duševní poruše, zásadně vyžádá znaleckého zkoumání. K tomu je ovšem nutno dodat, že závěry znalce nemůžou vést samy o sobě k závěru o (ne)způsobilosti posuzované osoby právně jednat, neboť se jedná o právní hodnocení příslušející výlučně soudu. Soud proto ze znaleckého zkoumání zjištěné skutečnosti „pouze“ podrobuje hodnocení s dalšími v řízení provedenými důkazy (srovnej § 132 o.s.ř.) a na základě zjištěného skutkového stavu činí právní závěry o (ne)platnosti právního jednání.

19. V nyní projednávané věci soud vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu dospěl k závěru, že v řízení by dalšího dokazování stran zdravotního stavu žalované v době uzavření smlouvy (výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] či zpracováním dodatku znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne 16. 12. 2022 o případné způsobilosti žalované právně jednat k okamžiku uzavření smlouvy o zápůjčce) pouze zbytečně prodlužovalo řízení a navyšovalo jeho náklady, neboť soud zjistil takové skutečnosti, které v této věci odůvodňují postup soudu, kterým nedoplnil dokazování výše uvedenými důkazy. Na tomto místě je vhodné doplnit, že nezbytná potřeba znaleckého zkoumání stran zdravotního stavu jednající osoby se vztahuje především k takovému právnímu jednání, kdy jednající osoba nebyla omezena ve svéprávnosti ani následně a duševní porucha mající za následek neplatnost právního jednání je pouze přechodné povahy, což ovšem není tento případ. K právnímu jednání mezi žalobcem a žalovanou v projednávané věci totiž došlo dne 26. 7. 2022. V té době přitom bylo u zdejšího soudu již přibližně měsíc vedeno řízení o omezení svéprávnosti žalované, přičemž starostka opatrovníka žalované při výslechu zcela logicky popsala všechny skutečnosti, které nasvědčovaly tomu, že žalovaná již minimálně v první polovině roku 2022 nebyla zdravotně (po psychické stránce) v pořádku, a vedly k podnětu na zahájení soudního řízení ve věci omezení svéprávnosti žalované. Již den před právním jednáním mezi účastníky přitom zdejší soud rozhodl o „svěření správy majetku žalované“ obci [adresa] jako zvláštnímu opatrovníkovi. Pro soud pak při rozhodování nemělo většího významu, že žalovaná podala (resp. podepsala) proti takovému rozhodnutí odvolání, neboť toto nikterak neprokazuje schopnost žalované chápat právní jednání a následky s ním spojené. Odvolací soud přitom prvostupňové rozhodnutí „věcně potvrdil“ s hodnocením, že v době rozhodování tu skutečně byly skutečnosti nasvědčující tomu, že žalovaná trpí duševní poruchou vylučující schopnost právního jednání v jejích záležitostech. Rozhodnutí zdejšího soudu ve věci samé, kterými byla žalovaná omezena ve svéprávnosti (ze dne 5. 5. 2023 a 21. 12. 2023), jsou pak opřena o znalecké závěry [tituly před jménem] [jméno FO], dle kterého žalovaná trpí demencí lehkého stupně, tj. duševní poruchou nikoliv přechodné povahy, v jejímž důsledku nebyla žalovaná schopna chápat své právní jednání a následky s ním spojené. Ačkoliv byl znalecký posudek zpracován ke dni 16. 12. 2022, tj. přibližně necelých pět měsíců po uzavření smlouvy mezi účastníky, je soud vzhledem ke všem okolnostem projednávané věci přesvědčen a má za to, že žalovaná již v době uzavření smlouvy o zápůjčce trpěla duševní poruchou. Vyplývá to právě ze všech okolností, které vedly k podnětu na omezení svéprávnosti žalované a svěření správy jejího majetku jiné osobě ještě před samotným rozhodnutím o její svéprávnosti. Nadto soud nemohl přehlédnout, že žalovaná právě trpí duševní poruchou nikoliv přechodné povahy, přičemž soudu je známo, že progres duševní poruchy v případě demence není natolik rychlý a proměnlivý, aby žalovaná byla případně způsobilá na konci července 2022 právně jednat, zatímco v době jejího shlédnutí znalcem (s odstupem přibližně tří až čtyř měsíců) by takového jednání již schopna nebyla v důsledku toho, že nebyla schopna projevit přání, ovládat své rozpoznávací a ovládací schopnosti a porozumět právnímu jednání a následkům s ním spojeným. I vzhledem k míře, v jaké byla žalovaná na svéprávnosti omezena (co do nakládání s částkami do určité výše), je soud v rámci dosud provedeného dokazování ohledně stavu žalované jednoznačně přesvědčen o tom, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy o zápůjčce dne 26. 7. 2022 stižena duševní poruchou, která vylučovala její schopnost uzavřít takovou smlouvu, a proto dokazování ohledně těchto skutečností již dále neprováděl.

20. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne 26. 7. 2022 mezi účastníky, je podle ustanovení § 581 o.z. neplatná, přičemž soud by k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované (srovnej § 588 o.z.). Sama neplatnost smlouvy ovšem nemá vliv na případný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, pokud se na základě takové smlouvy nějakého plnění (obdržení peněžních prostředků) žalované dostalo (srovnej § 2991 o.z.).

21. Z článků 2.1 a 2.2 smlouvy o zápůjčce vyplývá, že žalovaná měla převzít od žalobce částku 200 000 Kč před uzavřením smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Jak potom vyplývá ze znění shora citovaného ustanovení § 2390 o.z. i ustálené judikatury, smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv toliko konsensuální) povahu. Vznik smlouvy o zápůjčce tak není vázán pouze na dohodu stran, ale i na skutečné odevzdání předmětu zápůjčky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019). Výše uvedené prohlášení, poměrně běžně se vyskytující v obdobných smlouvách, tak nemusí být samo o sobě při námitkách vydlužitele nezpochybnitelným důkazem o tom, že smlouva byla skutečně uzavřena (došlo k předání předmětu zápůjčky). Tím spíše pak takové prohlášení v článcích 2.1 a 2.2 předmětné smlouvy pro soud nemohlo být samo o sobě v nyní projednávané věci stěžejním důkazem o tom, že žalobce poskytl žalované v hotovosti částku 200 000 Kč. Při absenci jakéhokoliv dalšího důkazu by soud při vznesených námitkách žalované nadále trval na tom, aby žalobce prokazoval předání částky 200 000 Kč žalované. Vedle shora uvedené smlouvy ovšem předání takové částky žalované prokazuje i žalobcem předložený pokladní doklad podepsaný žalovanou, ve kterém je předání částky 200 000 Kč žalovanou taktéž potvrzeno.

22. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností přitom leží na tom účastníku řízení, který z existence takových skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V závislosti na hypotéze právní normy má každá ze stran sporného řízení zcela samostatnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost a tedy z toho vyplývající odlišné a zcela samostatné břemeno tvrzení a břemeno důkazní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2341/2009). Za stávající důkazní situace soud dospěl k tomu, že by nebylo na místě, aby případně nadále po žalobci požadoval prokázání předání hotovosti žalované. Ostatně žalobce soudu předložil důkazy prokazující jím tvrzenou skutečnost, že žalované předal peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Při žalovanou vznesených námitkách tak bylo případně na žalované, aby svými důkazními návrhy vyvrátila „věrohodnost“ žalobcem předložených důkazů o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované; tj. aby tak soud přesvědčila o její verzi, že „předmětem zápůjčky“ byla částka toliko 100 000 Kč, přičemž tuto obdržel druh žalované, nikoliv sama žalovaná. Jak soud uvedl shora, kromě toho, že starostka obce [adresa] vypovídala o skutečnostech, které měla z doslechu od žalované, žalovaná strana v této věci nijak nevyvrátila skutkový stav prokazující žalobcem. Soud proto v projednávané věci dospěl k závěru, že žalovaná dne 26. 7. 2022 od žalobce obdržela peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč.

23. Jak soud tedy uvedl shora, smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky je neplatná, a to s účinky ex tunc. Žalobce proto nemůže po právu požadovat zaplacení ujednané smluvní pokuty a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobci jím poskytnuté peněžní prostředky (200 000 Kč). Soud přiznal žalobci i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, neboť pro určení počátku prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele k vydání bezdůvodného obohacení a poskytnutí lhůty k plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4835/2010). Za běžných okolností by počátek prodlení určovalo marné uplynutí lhůty poskytnuté první výzvou, o které by žalobce doložil, že tato byla dlužníku řádně odeslána. V nyní projednávané věci s ohledem na omezení svéprávnosti žalované ovšem soud počátek prodlení žalované určil až dnem marného uplynutí lhůty stanovené elektronickým platebním rozkazem vydaným v této věci, přičemž za datum doručení žalované s ohledem na její zdravotní stav a schopnost uvědomovat si následky právního jednání (od kterého soud počítal lhůtu k plnění) soud považoval den podání odporu, tj. první den, o kterém není pochyb, že se s lhůtou k plnění seznámil opatrovník žalované, který je oprávněně (a povinen) za žalovanou v této věci jednat. Prvním dnem, kdy se tak žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením dlužné částky je den 19. 1. 2024, od kterého soud žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení, a to včetně jeho výše vážící se k tomuto dni. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbylém rozsahu pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z žalované částky jako takové, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch zahrnul i příslušenství zkapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). V posuzované věci byla žalobci přiznána částka 200 000 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 18 508,21 Kč, a tudíž měl žalobce úspěch ohledně celkové částky 218 508,21 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 69 400 Kč s běžícím příslušenstvím zkapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 31 793,14 Kč (31 479,45 Kč + 313,69 Kč). Žalobce měl tedy neúspěch ohledně celkové částky 101 193,14 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce tedy činí 36,6 % (68,3 % úspěch – 31,7 % neúspěch). Konkrétně má pak žalobce nárok na náhradu částky: - 10 776 Kč (zaplacený soudní poplatek), - Advokát žalobce učinil v řízení celkem sedm úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), jednoduchá výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 15. 4. 2024 a ze dne 19. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání soudu ve dnech 21. 6. 2024 a 3. 9. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Mimosmluvní odměna za šest úkonů právní služby činí 6 x 9 100 Kč a mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny (jednoduchá výzva k plnění) činí 1 x 4 550 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 7 x 100 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), - 2 086,94 Kč - náhrada za dvě jízdy osobním automobilem tov. zn. Citroën, reg. zn. [SPZ], při cestě [adresa] a zpět (jednání před soudem dne 21. 6. 2024 a 3. 9. 2024) o celkové vzdálenosti 284 Km, při ceně 38,20 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,60 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., - 1 000 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený na cestě do místa úkonu podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu. Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 36,6 % z částky 75 112,94 Kč, tj. 27 491,34 Kč, a to k rukám jeho zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud žalobci nepřiznal odměnu za úkon právní služby včetně paušální náhrady hotových výdajů spočívající ve vyjádření žalobce ze dne 7. 8. 2024, neboť v rámci tohoto vyjádření již žalobce pouze opakoval skutečnosti a argumenty, jež byly obsahem jeho dřívějších podání ve věci, a proto toto podání nemůže být zahrnuto mezi účelně vynaložené náklady žalobce.

Poučení