5 C 186/2024 - 60

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 29.574,64 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku 21,39 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku 18,34 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem 21,39 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (nárok č. 1), a částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem 18,34 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši [částka], jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 21,39 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka], a to zároveň s poskytnutou jistinou a sjednaným pojistným v 78 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Žalovaný celkově zaplatil částku [částka]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši [částka], jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 18,34 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka], a to zároveň s poskytnutou jistinou a sjednaným pojistným v 45 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Žalovaný celkově zaplatil částku [částka]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

6. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datované dnem [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši [částka], tvořeným úrokem ve výši [částka], částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka] (komfortní poskytnutí a splácení [částka], flexibilní splácení [částka]), a sjednaným pojistným ve výši [částka], tedy celkovou dlužnou částku ve výši [částka], a to v 78 týdenních splátkách, po předposlední splátku ve výši [částka], poslední splátka ve výši [částka]. Částka úvěru ve výši [částka] byla žalovanému vyplacena v hotovosti před podpisem smlouvy.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, žalobního návrhu a tabulky umoření ze dne [datum] bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] (a byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy dne [datum]) a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku [částka] (žalobci žalovaný neuhradil ničeho).

8. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datované dnem [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši [částka], tvořeným úrokem ve výši [částka], částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka] (komfortní poskytnutí a splácení [částka], flexibilní splácení [částka]), a sjednaným pojistným ve výši [částka], tedy celkovou dlužnou částku ve výši [částka], a to v 45 týdenních splátkách, po předposlední splátku ve výši [částka], poslední splátka ve výši [částka]. Částka úvěru ve výši [částka] byla žalovanému vyplacena v hotovosti před podpisem smlouvy.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, žalobního návrhu a tabulky umoření ze dne [datum] bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] (a byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy dne [datum]) a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku [částka] (žalobci žalovaný neuhradil ničeho).

10. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [Jméno žalobce]. je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum] a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba] z uvedených smluv o spotřebitelském úvěru byly postoupeny žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ho upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

13. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěruschopnosti žalovaného a jeho finanční situace – jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smluv o úvěru shora, žalobce soudu sdělil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne [datum] a ze dne [datum], a byly ověřeny z pracovní smlouvy, z potvrzení o příjmu a z výpisů z bankovního účtu. Právní předchůdce žalobce ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v obou zákaznických kartách uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako picař ve společnosti [jméno FO], jeho měsíční příjem činí [částka] a další čisté příjmy domácnosti činí [částka], nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadovaných zápůjček dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tyto zápůjčky je dostatečná.

14. Ze zákaznické karty na jméno žalovaného ze dne [datum] soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako picař u zaměstnavatele [jméno FO], přičemž jeho pravidelný čistý měsíční příjem měl tvořit částku [částka], ostatní příjmy žadatele částku [částka] a další čisté příjmy domácnosti činily [částka]. Běžné měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny jako externí splátky dle žadatele ve výši [částka], interní splátky [Anonymizováno] ve výši [částka] a odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši [právnická osoba] Kč. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva, potvrzení o příjmu a 2 výpisy z bankovního účtu (vše blíže nespecifikované). Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, je svobodný, počet vyživovaných osob činí 0, je majitelem automobilu a druh bydlení – žije s rodiči. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru jsou uvedeny neočekávané výdaje.

15. Ze zákaznické karty na jméno žalovaného ze dne [datum] soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako picař u zaměstnavatele [jméno FO], přičemž jeho pravidelný čistý měsíční příjem měl tvořit částku [částka], ostatní příjmy žadatele částku [částka] a další čisté příjmy domácnosti činily [částka]. Běžné měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny jako externí splátky dle žadatele ve výši [částka], interní splátky [Anonymizováno] ve výši [částka] a odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši [právnická osoba] Kč. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny potvrzení o příjmu a 2 výpisy z bankovního účtu (vše blíže nespecifikované). Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, je svobodný, počet vyživovaných osob činí 0, je majitelem automobilu a druh bydlení – žije s rodiči. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru jsou uvedeny neočekávané výdaje.

16. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smluv o zápůjčce, uzavřených podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

24. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

30. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

31. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

32. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

33. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

34. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil (kromě zákaznických karet shora) ani neoznačil (kromě pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výpisů z bankovního účtu) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. S ohledem k příjmům žalovaného soud ze zákaznických karet zjistil, že tyto měly plynout jednak z pracovního poměru žalovaného (což mělo být údajně doloženo pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu a výpisy z bankovního účtu shora, aniž by však tyto byly soudu předloženy, resp. bližší údaje z těchto listin zjištěné alespoň tvrzeny) jednak z dalších čistých příjmů domácnosti ve výši [částka], nijak přesněji (počet a charakter členů této domácnosti, zdroj příjmů apod.) nepopsaných, nekonkretizovaných, nespecifikovaných a nedoložených, a tudíž zcela nepřezkoumatelných. Ve spojení s nepřezkoumatelností těchto údajů se tak jejich uvedení a zohlednění při posuzování úvěruschopnosti žalovaného soudu jeví jako jednoznačně účelové, resp. pro forma uváděné. Ohledně výdajů žalovaného byly uvedeny jako jeho běžné měsíční výdaje v zákaznické kartě ze dne [datum] interní splátka v rámci [Anonymizováno] ve výši [částka], a v obou zákaznických kartách odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši [právnická osoba] Kč, a to rovněž bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu obdobně jako u příjmů shora jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznických karet nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně (pokud vůbec), a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného, popsané pouze obecně jako odhadované měsíční výdaje, jsou dle názoru soudu očividně neúplné a účelově podhodnocené, z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či spíše si představit vůbec nejde), že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – např. výdaje spojené s vlastnictvím automobilu, strava, ošacení apod.) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, resp. měla výdaje v pouze uváděné výši [právnická osoba] Kč. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

35. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku č. 1 na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka]. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši sazby 8,5 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem [datum], což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne [datum], tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem [datum] se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne [datum] (§ 607 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od [datum]. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 8,5 % ročně, a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

36. V případě uplatňovaného nároku č. 2 má soud za prokázané, že na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka]. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši sazby 8,5 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem [datum], což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne [datum], tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem [datum] se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne [datum] (§ 607 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od [datum]. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 8,5 % ročně, a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

37. Protože soud shledal předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru za neplatné, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení, jak je blíže popsáno shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný a žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení