5 C 196/2025 - 103

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený opatrovnicí [Jméno opatrovnice], nar. [Datum narození opatrovnice] bytem [Adresa opatrovnice] o 46 829,21 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 829,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 46 829,21 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, a to vše ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 829,21 Kč od 13. 5. 2025 do 3. 9. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 000 Kč od 13. 5. 2025 do 3. 9. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 13. 5. 2025 do 3. 9. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 9 829,21 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 468 Kč na bankovní účet soudu č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne 23. 6. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 46 829,21 Kč s příslušenstvím. Po žalovaném se domáhala zaplacení tří peněžitých nároků vyplývajících ze smluv o spotřebitelském úvěru. Konkrétně požadovala zaplacení částky 9 829,21 Kč, částky 22 000 Kč a částky 15 000 Kč. Ve vztahu ke všem částkám se pak žalovaná domáhala také úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně od 13. 5. 2025 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že [právnická osoba]., IČ: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž pohledávky z nich vzniklé byly následně postoupeny na žalobkyni na základě postupní smlouvy uzavřené dne 19. 2. 2025 s účinností od 1. 3. 2025. Na základě první smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 8. 2024 byl žalovanému poskytnut nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr měl být splácen v 12 měsíčních splátkách po 938 Kč, počínaje 20. 9. 2024. Žalovaný však neuhradil žádnou splátku, pouze dne 12. 2. 2025 provedl platbu 170,79 Kč. V důsledku prodlení byl úvěr ke dni 1. 1. 2025 zesplatněn. Na základě druhé smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 14. 8. 2024 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Úvěr měl být splácen v 50 měsíčních splátkách po 720 Kč, počínaje 20. 9. 2024, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Třetí smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 8. 2024 byla sjednána na částku 15 000 Kč. Úvěr měl být splácen v 36 měsíčních splátkách po 566 Kč, počínaje 20. 9. 2024, avšak žalovaný ani v tomto případě neuhradil ničeho. Žalobkyně neuplatnila smluvní úroky ani poplatky, požadovala pouze jistiny a zákonné úroky z prodlení, jak bylo uvedeno výše. Uvedla, že žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužných částek, naposledy předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2025, na kterou žalovaný nereagoval.

2. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byla omezena svéprávnost žalovaného, a to v rozsahu, že kromě práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, není pro duševní poruchu schopen právních jednání v žádných záležitostech. Žalovanému byla rozsudkem ustanovena opatrovnice, a to jeho matka [Jméno opatrovnice].

3. Poté, co byla žalobkyně soudem seznámena s tím, že žalovaný byl v době uzavření smluv omezen na svéprávnosti, uvedla, že uplatněný nárok by měl být posouzen jako bezdůvodné obohacení ve výši žalovaných jistin, neboť žalovaný čerpal finanční prostředky, které nevrátil. Zdůraznila, že žalobní návrh byl koncipován tak, že z čerpaných prostředků byly odečteny veškeré úhrady žalovaného, započítané na jistinu. Dále uvedla, že její právní předchůdkyně neměla o omezení svéprávnosti žalovaného v době uzavření jednotlivých smluv žádné informace. Smlouvy byly uzavřeny v internetovém bankovnictví, přičemž je zjevné, že žalovaný měl k dispozici mobilní zařízení. Dále uvedla, že opatrovnice žalovaného dle jejího názoru neplní řádně své povinnosti, neboť žalovaný poskytnuté prostředky prohrál v hazardních hrách. Žalobkyně souhlasila s tím, aby případně bylo žalovanému umožněno uhradit dluh ve splátkách, přičemž za minimální možnou výši plátky označila 1 500 Kč.

4. Opatrovnice žalovaného k žalobě uvedla, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, ale je schopen ovládat telefon i počítač, přičemž k obojímu má přístup. [jméno FO] však schopen domyslet následky svého jednání. Smlouvy uzavřel a peníze použil na nákup barev. Měl by však být chráněn proti veškerým nárokům žalobkyně tím, že je omezen ve svéprávnosti. Dále namítla, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť pokud by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala řádně a s odbornou péčí, musela by zjistit, že žalovaný trpí duševní poruchou, která mu znemožňuje právně jednat, a že nebude schopen úvěr splácet. K poskytnutí úvěru tedy vůbec nemělo dojít. K tomu odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021 a na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 929/2021 – 152. Za okamžik vzniku prodlení považuje nejdříve den 29. 8. 2025, kdy byla vyrozuměna o existenci dluhu a vyzvána ke sjednání splátkového kalendáře. Navrhla, aby bylo žalovanému umožněno splácet případný dluh ve splátkách ve výši 1 500 Kč. Opatrovnice pak závěrem uvedla, že nesouhlasí s tím, že by řádně neplnila své povinnosti, a že zároveň učiní další kroky ve vztahu k tomu, aby žalovaný nemohl s finančními prostředky nakládat.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13. 8. 2024 prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o úvěru, na základě které se žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 938 Kč spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně. Smlouva byla uzavřena za využití telefonního čísla žalovaného. Téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet vedený také u právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč poskytla /viz smlouva o úvěru ze dne 13. 8. 2024 na č. l. 17 - 19 spisu, výpis z úvěrového účtu na č. l. 20 spisu, sdělení [právnická osoba]. na č. l. 76 spisu, výpis z účtu žalovaného za říjen 2025 na č. l. 79 spisu výpis z účtu žalovaného za srpen 2024 na č. l. 81-91 spisu, výpisy z internetového bankovnictví v systému CEPR, detaily zadané operace v systému CEPR/. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou první splátky úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně jej dne 30. 11. 2024 a 1. 1. 2025 vyzvala k úhradě dlužných částek /viz výzvy k úhradě na č. l. 21 a 22 spisu/. Na uvedený úvěr žalovaný uhradil dne 12. 2. 2025 částku ve výši 170,79 Kč /viz transakční historie v systému CEPR, podklady pro soudní jednání systému CEPR/. Dále dne 14. 8. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným obdobným způsobem druhou smlouvu o úvěru, na základě které se žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 720 Kč spolu s úrokem ve výši 24,99 % ročně. Také tato smlouva byla uzavřena za využití telefonního čísla žalovaného. Téhož dne pak žalobkyně žalovanému poskytla uvedenou částku na jeho bankovní účet /viz smlouva o úvěru ze dne 14. 8. 2024 na č. l. 27-29 spisu, výpis z úvěrového účtu na č. l. 30 spisu, výpis z účtu žalovaného za srpen 2024 na č. l. 81-91 spisu, výpisy z internetového bankovnictví v systému CEPR, detaily zadané operace v systému CEPR/. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou první splátky úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně jej dne 30. 11. 2024 a 1. 1. 2025 vyzvala k úhradě dlužných částek /viz výzvy k úhradě na č. l. 31 a 32 spisu/. Na uvedený úvěr žalovaný neuhradil ničeho/viz transakční historie v systému CEPR, podklady pro soudní jednání systému CEPR/. Konečně dne 16. 8. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným obdobným způsobem třetí smlouvu o úvěru, na základě které se žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 566 Kč spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně. Také tato smlouva byla uzavřena za využití telefonního čísla žalovaného. Téhož dne pak žalobkyně žalovanému poskytla uvedenou částku na jeho bankovní účet /viz smlouva o úvěru ze dne 16. 8. 2024 na č. l. 36-38 spisu, výpis z úvěrového účtu na č. l. 39 spisu, výpis z účtu žalovaného za srpen 2024 na č. l. 81-91 spisu, výpisy z internetového bankovnictví v systému CEPR, detaily zadané operace v systému CEPR/. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou první splátky úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně jej dne 30. 11. 2024 a 1. 1. 2025 vyzvala k úhradě dlužných částek /viz výzvy k úhradě na č. l. 40 a 41 spisu/. Na uvedený úvěr žalovaný neuhradil ničeho/viz transakční historie v systému CEPR, podklady pro soudní jednání systému CEPR/. V době uzavření výše uvedených smluv právní předchůdkyně žalobkyně disponovala výpisem z bankovního účtu vedeného na osobu žalovaného u [právnická osoba]. Na tento účet byla žalovanému dne 11. 7. 2024 připsána částka ve výši 17 410 Kč označená jako invalidní důchod 3. stupně /viz výpis z běžného účtu červenec 2024 na č. l. 45 - 47 spisu/. Finanční prostředky z poskytnutých úvěrů byly obratem využity na platby hazardních her /viz výpis z účtu žalovaného za srpen 2024 na č. l. 81 - 91 spisu/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně k 1. 3. 2025 postoupila sporné pohledávky evidované za žalovaným na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 48 - 52 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 53 - 54 spisu/. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla omezena svéprávnost žalovaného, a to v rozsahu, že kromě práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, není pro duševní poruchu schopen právních jednání v žádných záležitostech. Svéprávnost žalovaného byla omezena na dobu nejdéle tří let. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 3. 2023. Žalovanému byla rozsudkem ustanovena opatrovnice, a to [Jméno opatrovnice] /viz rozsudek OS Mělník ze dne [datum], č. j. [spisová značka] na č. l. 57 spisu, listina o jmenování opatrovníka na č. l. 67 spisu/. Přímo žalovanému byla dne 13. 3. 2025 zaslána oznámení o postoupení pohledávek z výše uvedených úvěrových smluv a dne 7. 5. 2025 také předžalobní výzvy k úhradě dlužných částek/viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 spisu s podacím archem na č. l. 24 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 33 spisu s podacím archem na č. l. 34 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 42 spisu s podacím archem na č. l. 44 spisu, předžalobní výzva k úhradě na č. l. 25 spisu s podacím archem na č. l. 26 spisu, předžalobní výzva k úhradě na č. l. 35 spisu, předžalobní výzva k úhradě na č. l. 43/. Dopisem ze dne 28. 8. 2025 žalobkyně vyzvala opatrovnici žalovaného k úhradě dlužné částky a k jednání o vyřešení situace s nabídkou sjednání splátkového kalendáře /viz dopis ze dne 28. 8. 2025 na č. l. 71 spisu/. K majetkovým poměrům žalovaného soud dále zjistil, že žalovaný má invalidní důchod ve výši 17 749 Kč, má pravidelné měsíční splátky ve výši 3 633 K, na domácnost přispívá 4 000 Kč měsíčně, přičemž má v blízké době plánované výdaje na opravu zubů v řádu několika desítek tisíc Kč /viz přehled výdajů na č. l. 95 spisu, e-mailové komunikace opatrovnice s [tituly před jménem] [jméno FO] na č. l. 96-97 spisu, výpis z běžného účtu červenec 2024 na č. l. 45-47 spisu/.

6. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně v období od 13. 8. 2024 do 16. 8. 2024 uzavřela s žalovaným tři sporné smlouvy o úvěru, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet vedený na žalovaného celkem 47 000 Kč. Na první úvěr ve výši 10 000 Kč bylo následně dne 12. 2. 2025 uhrazeno 170,79 Kč. Z bankovního účtu, na který byla částka 47 000 Kč poskytnuta, byly finanční prostředky využity na úhradu hazardních her. Žalovaný byl od 11. 3. 2023 omezen ve svéprávnosti v rozsahu, že kromě práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, není pro duševní poruchu schopen právních jednání v žádných záležitostech.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

12. Podle § 65 odst. 1 o. z. jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, k čemuž uvádí následující.

19. Soud předně podotýká, že pohledávky za žalovaným byly řádně postoupeny na žalobkyni, jak vyplynulo z provedeného dokazování, a žalobkyně tedy byla aktivně legitimována k podání žaloby. Právní předchůdkyně žalobkyně měla v úmyslu uzavřít se žalovaným v období od 13. 8. 2024 do 16. 8. 2024 tři smlouvy o úvěru, jak byly uvedeny výše. Právní jednání, která měla vést k uzavření sporných smluv, však soud s ohledem na prokázané omezení žalovaného ve svéprávnosti, které trvá již od 11. 3. 2023, a s ohledem na rozsah tohoto omezení, posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle § 581 věty prvé o. z. V řízení bylo nicméně prokázáno, že částky ve výši 10 000 Kč, 22 000 Kč a 15 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet poskytla. V tomto rozsahu tak tak žalovaný získal na úkor žalobkyně (právní předchůdkyně) majetkový prospěch bez právního důvodu a je povinen jej ve smyslu § 2991 o. z. po zohlednění uhrazené částky 170,79 Kč jakožto bezdůvodné obohacení vrátit. V posuzovaném případě je přitom s ohledem na omezení svéprávnosti žalovaného rozhodný okamžik, kdy se o existenci dluhu v podobě bezdůvodného obohacení prokazatelně dozvěděla opatrovnice žalovaného. Z provedeného dokazování vyplynulo, že všechny listiny včetně předžalobní výzvy byly doručovány přímo žalovanému. Doručení těchto listin tedy nemělo žádné právní účinky a nebylo možné je považovat za rozhodný okamžik pro počátek běhu prodlení. Prvním okamžikem, kdy byla s existencí bezdůvodného obohacení seznámena opatrovnice žalovaného, tak bylo doručení žaloby. K tomu došlo dne 29. 8. 2025. S ohledem na požadovanou částku lze za přiměřenou lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení považovat lhůtě 3 pracovních dnů. Bezdůvodné obohacení tedy bylo nutné vydat do 3. 9. 2025. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení vydáno nebylo, ocitl se následujícího dne se splněním této povinnosti žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné částky bezdůvodného obohacení od 4. 9. 2025 do zaplacení, a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku I. tohoto rozsudku, bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem možnosti žalovaného. Soud přihlédl jednak k výši žalobou uplatněné pohledávky, a jednak k výši žalovaným doložených měsíčních příjmů a výdajů. Soud má za to, že stanovená výše splátek je v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně, kterých se nijak negativně nedotkne, přičemž ke splacení pohledávky dojde v přiměřené době, bude-li žalovaný splátky hradit řádně a včas. Žalobkyně ostatně sama s uvedenou výší splátky souhlasila. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaný nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (žalobkyně pak bude mít právo na vyrovnání celé pohledávky najednou).

21. S ohledem na výše uvedené závěry týkající se stanovení okamžiku, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Tento rozsah vymezený ve výroku II. tohoto rozsudku je vymezen zákonným úrokem z prodlení předcházejícím okamžik, kdy se žalovaný v prodlení ocitl, a dále pak výší zákonného úroku z prodlení pro období od 4. 9. 2025 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení až dne 4. 9. 2025, odvíjí se od této skutečnosti také výše zákonného úroku z prodlení v návaznosti na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. tohoto rozsudku).

22. Soud se dále zabýval opatrovnicí vznesenými námitkami týkajícími se dobrých mravů při uplatňování nároku ze strany žalobkyně. Obecně platí, že bezdůvodné obohacení na straně osoby s omezenou svéprávností není zcela vyloučeno. Nabude-li taková osoba, byť ne plně svéprávná, majetkový prospěch bez právem aprobovaného důvodu, jeví se jen těžko udržitelným názor o tom, že si jej může ponechat, odůvodněný nedostatkem její svéprávnosti. Zároveň je ale třeba se zabývat konkrétními okolnostmi daného případě a posoudit, zda není výkon práva směřující k vydání bezdůvodného obohacení odporujícím dobrým mravům (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, č. j. 28 Cdo 527/2020). Za situace, kdy budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě, je možné považovat případy, kdy např. poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu, či tehdy jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21).

23. Soud v této věci zvážil všechny prokázané rozhodné okolnosti případu. Vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně neposkytovala žalovanému jako spotřebiteli úvěr ze zištných důvodů, když jí nebylo známo, že žalovaný není osobou způsobilou uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Naopak, právní předchůdkyně žalobkyně neměla možnost se jakkoliv seznámit se skutečností, že žalovaný je omezen na svéprávnosti. Nutno přitom zdůraznit, že z procesu sjednávání úvěru nemohla ani pojmout podezření, že by tomu tak bylo. Žalovaný komunikoval sám, přičemž disponoval výpisem z účtu jiné bankovní instituce, který nevykazoval žádné podezřelé okolnosti. Disponoval vlastním bankovním účtem, telefonním číslem a byl schopen řádně a cílevědomě ovládat internetové bankovnictví. Právní předchůdkyně žalobkyně se tedy nemohla domnívat, že by žalovaný mohl být na svéprávnosti jakkoliv omezen, neboť pro takový závěr neměla žádné indicie. Soud se zabýval rovněž otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo k úmyslnému opomenutí zákonné povinnosti posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost. Ani takovou skutečnost však neshledal. Jak bylo uvedeno výše, právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného vedeného u konkurenčního bankovního ústavu. Z něj zjistila pravidelný příjem žalovaného v podobě invalidního důchodu. Z daného výpisu bylo rovněž zřejmé, že není na místě požadovat ověření příjmu žalovaného např. pracovní smlouvy, když dle výpisu mu byl poskytován invalidní důchod pro 3. stupeň invalidity. Na základě výpisu z účtu si pak právní předchůdkyně žalobkyně mohla učinit také základní názor o výdajích žalovaného. Ty bylo možno považovat za standardní bez zjevných excesů, které by měly u právní předchůdkyně žalobkyně vzbudit jakékoliv podezření a vést k případnému důkladnějšímu posuzování výdajů žalovaného. Nutno přitom opět zdůraznit, že právní předchůdkyni žalobkyně nemohlo být známo, že žalovaný je v dispozici s daným bankovním účtem omezen, pročež bankovní výpis nereflektuje jeho přístup k nakládání s penězi a v konečném důsledku tedy ani výdaje, které by byl sám o své vůli schopen realizovat. Soud dále přihlédl k tomu, že celá situace byla zapříčiněna tím, že žalovaný měl evidentně přístup k výpisům ze svého účtu, k platební kartě a fakticky i přístup k účtu vedenému u [právnická osoba]., stejně jako k mobilnímu telefonu obsahujícímu bankovní rozhraní či virtuální platební karty, čímž mu bylo umožněno zřídit si další bankovní účet u právní předchůdkyně žalobkyně včetně přístupu do internetové bankovnictví, kdy žalovanému bylo bez omezení umožněno v rozhraní tohoto bankovnictví činit libovolné kroky, aniž by byl jakkoliv kontrolován ze strany opatrovnice. V tomto ohledu byl soud nucen zohlednit, že se do značné míry jednalo o opomenutí opatrovnice, která žalovanému v přístupu k těmto nástrojům nezabránila, přestože byl v nakládání s finančními prostředky, tím spíše pak např. s platební kartou, značně omezen (s výjimkou běžných záležitostí každodenního života).

24. S ohledem na výše uvedené soud neshledal, že by na straně žalovaného nedošlo či nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Stejně tak pak neshledal, že by nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení byl uplatněn v rozporu s dobrými mravy. Naopak dospěl k závěru, že s ohledem na specifika posuzovaného případu, kdy žalovaný, ač byl omezen ve svéprávnosti, měl zachován přístup ke zcela stěžejním dokumentům, by bylo nemravné, pokud by žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení přiznán nebyl. S ohledem na uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni uplatněný nárok přiznal.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř., dle kterého mj. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Moderační oprávnění neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, a s okolnostmi uplatnění nároku (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3665/2015). Důvody zvláštního zřetele hodné shledává soud v tomto případě především v omezení svéprávnosti žalovaného a skutečnosti, že po takřka celou dobu trvání pohledávky z bezdůvodného obohacení byla komunikace vedena právě a pouze přímo se žalovaným. Prvním okamžikem, kdy byla se situací seznámena opatrovnice žalovaného, bylo až doručení žaloby. V návaznosti na to se pak opatrovnice snažila situaci řešit a komunikovala jak se soudem, tak s žalobkyní. Opatrovnice se zcela logicky snažila dosáhnout především toho, aby žalovanému bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách, a to ve výši splátek, které budou reálně v možnostech žalovaného. S ohledem na obecnou informovanost o institutu omezení svéprávnosti, skutečnost, že opatrovnice je právním laikem, a povahu sporu, který je nutné z hlediska dobrých mravů považovat do určité míry za hraniční, a to zejména pohledem právního laika, není na místě požadovat po žalovaném ani úhradu úkonů, které byly v řízení učiněny až poté, co bylo se situací seznámena opatrovnice žalovaného. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a náhradu nákladů žalobkyni nepřiznal, přestože byla v řízení úspěšnější.

26. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 2 342 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 1 874 Kč, zbývá jí tedy doplatit 468 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).

Poučení