5 C 202/2021 - 215

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 543 840 Kč a 2 690 960 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se co do částky 349 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 349 840 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 543 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 543 840 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 341 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 341 120 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 374 264 Kč k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Dne 11. 11. 2021 byla soudu doručena žaloba ze stejného data, jež byla zapsána pod sp. zn. 5 C 202/2021 a jíž se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o zápůjčkách v ústní podobě, podle nichž žalobce zapůjčil žalovanému dne 19. 11. 2018 částku 80 000 Kč, dne 26. 11. 2018 částku 70 000 Kč, dne 29. 11. 2018 částku 44 000 Kč a dne 30. 11. 2018 částku 349 840 Kč. První tři zápůjčky byly předány v hotovosti, jak bylo stvrzeno na prohlášení ze dne 29. 11. 2018, a poslední zápůjčka byla zaslána na účet žalovaného č. [č. účtu], a to dvěma vklady ve výši 150 000 Kč a 200 000 Kč, z nichž byl odečten poplatek ve výši 160 Kč (2x 80 Kč). Zápůjčky byly bezúročné a měly být vráceny do dne 14. 12. 2018. Žalovaný do této doby, i přes snahy žalobce, nic neuhradil a zanechal bez odezvy výzvu před podáním žaloby.

2. Žalobou ze dne 12. 12. 2021, jež byla soudu doručena následujícího dne a zapsána pod sp. zn. 5 C 218/2021, se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku, jak je uvedeno ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku, s tím, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o zápůjčkách v ústní podobě, podle nichž žalobce zapůjčil žalovanému dne 14. 12. 2018 částku 79 920 Kč, dne 18. 12. 2018 částku 159 920 Kč, dne 17. 1. 2019 částku 249 920 Kč, dne 18. 1. 2019 částku 149 920 Kč, dne 27. 2. 2019 částku 199 920 Kč a 231 920 Kč, a to vklady na účet žalovaného č. [č. účtu], dne 19. 3. 2019 částku 149 920 Kč, dne 29. 3. 2019 částku 199 920 Kč, dne 23. 4. 2019 částku 449 920 Kč a dne 16. 5. 2019 částku 200 000 Kč, 69 920 Kč a 199 920 Kč, a to vklady na účet žalovaného č. [č. účtu]. Zápůjčky byly bezúročné a termín pro jejich vrácení nebyl sjednán, proto žalobce dopisem ze dne 26. 10. 2021, jenž byl žalovanému doručen následujícího dne, smlouvy o zápůjčkách vypověděl a zároveň žalovaného upozornil na možnost podání žaloby. Splatnost zápůjček nastala ke dni 9. 12. 2021, přesto nic uhrazeno nebylo.

3. Usnesením č. j. 5 C 218/2021-62 ze dne 26. 4. 2022, jež bylo vyhlášeno u jednání dne 26. 4. 2022, byly věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 202/2021 a 5 C 218/2021 spojeny ke společnému řízení tak, že budou nadále vedeny pod sp. zn. 5 C 202/2021.

4. Žalovaný se žalobami nesouhlasil a uvedl, že nemůže potvrdit, že by někdy od žalobce převzal hotovost, neboť vždy když přebírá hotovost, vystaví potvrzení o jejich převzetí, a že potvrzení ze dne 29. 11. 2018 nevyhotovil, ale dal mu je k podpisu žalobce mezi jinými dokumenty. Vklady žalobce na jeho účty byly účastí žalobce na hospodářském výsledku zakázek prováděných jím pro [Anonymizováno], celkem se jednalo o 6 zakázek, na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o tichém společenství z listopadu 2018, jejímž obsahem bylo to, že mu žalobce poskytne jednak peněžní prostředky na zajištění dodávek materiálu a prací, když v té době jich neměl dostatek, jednak odbornou pomoc, protože na všechno neměl odborné schopnosti, a že se o hospodářský výsledek budou dělit v poměru 50:

50. Předpokládaný zisk ze zakázek měl být přibližně 3 mil. Kč. Po obdržení úhrad od [Anonymizováno], je vybral a žalobci vždy v hotovosti, aniž by mu vystavil nebo si nechal vystavit doklad, vyplatil jeho podíl. Na základě toho vybral dne 21. 12. 2018 částku 1 037 000 Kč, z níž mu vyplatil 200 000 Kč, dne 21. 3. 2019 částku 2 412 241 Kč, z níž mu vyplatil 300 000 Kč, dne 12. 4. 2019 částku 2 178 000 Kč, z níž mu vyplatil 250 000 Kč a dne 4. 7. 2019, 1. 8. 2019 a 6. 9. 2019 provedl další výběry, z nichž mu dohromady vyplatil 350 000 Kč. Tím vším se vyrovnali vklady žalobce. Žalovaný odmítl verzi žalobce, že by mezi nimi byly uzavřeny smlouvy o zápůjčkách v ústní podobě, a sice z důvodu, že žalobce ho nikdy nekontaktoval ve věci vrácení zápůjček až do doby zaslání písemných výzev k plnění před podáním žaloby, že nelze uvěřit tomu, že by mu žalobce postupně zasílal na jeho účty vysoké vklady bez jakéhokoli zajištění a písemného potvrzení, že mezi nimi žádné přátelské vztahy nebyly, že se seznámili při pracovní činnosti a jejich kontakt byl omezený a že jejich vztah nebyl prověřen dlouhodobou spoluprací.

5. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující:

6. Na potvrzení ze dne 29. 11. 2018 žalovaný prohlásil, že převzal od žalobce dne 19. 11. 2018 částku 80 000 Kč, dne 26. 11. 2018 částku 70 000 Kč a dne 28. 11. 2018 částku 44 000 Kč, vzal na vědomí, že dne 30. 11. 2018 bude na účet č. [č. účtu] vložená částka 350 000 Kč a zavázal se souhrnnou částku 544 000 Kč vrátit žalobci do dne 14. 12. 2018. Žalovaný tvrdil, že nemůže potvrdit, že by někdy od žalobce obdržel hotovost, že vždy když přebírá peníze v hotovosti, vystaví doklad o jejich převzetí, a že potvrzení nevyhotovil, patrně mu je žalobce předložil k podpisu mezi jinými dokumenty. U jednání dne 10. 6. 2022 žalovaný potvrdil, že účet je jeho, což ostatně bylo zjištěno i z bankovních výpisů jím doložených, a při svém účastnickém výslechu, jenž byl proveden tamtéž, verifikoval autenticitu svého podpisu a razítka fyzické podnikají osoby na potvrzení. Obsah potvrzení byl zčásti objektivizován vkladovými lístky od [právnická osoba]., ze dne 30. 11. 2018, podle nichž žalobce provedl na účet č. [č. účtu] dva vklady ve výši 200 000 Kč a 150 000 Kč, z nichž byl odečten poplatek ve výši 160 Kč (2x 80 Kč). Obě transakce byly označeny totožným variabilním symbolem ([Anonymizováno]) a konstantním symbolem ([Anonymizováno]). Jelikož potvrzení, jako soukromá listina, bylo použito proti žalovanému, jenž je (zjevně) podepsal, byla založena vyvratitelná právní domněnka, že pravost a správnost (pravdivost) potvrzení byla uznána (§ 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)). U jednání dne 10. 6. 2022 byl žalovaný s ohledem na jeho obranu poučen, že je povinen nabídnout důkazy k prokázání toho, že obsah potvrzení neodpovídá skutečnosti. Jde-li o předání, resp. nepředání, peněz v hotovosti, nebylo v tomto směru žalovaným nic tvrzeno, natož doloženo. Pouhé konstatování žalovaného, že vždy oproti předání hotovosti vystaví doklad, nebylo způsobilé přenést důkazní břemeno na žalobce stran správnosti obsahu potvrzení, neboť vztah mezi účastníky vykazoval nestandardní znaky, např. měli mezi mít sebou uzavřené ústní dohody, na základě nichž si měli předávat vysoké částky, aniž by to měli písemně ošetřené, i když jejich spolupráce neměla být prověřena dlouhodobou spoluprací a žalovaný měl mít krátce po skončené exekuci, jak bylo mj. potvrzeno účastnickými výslechy.

7. Podle vkladových lístků od [právnická osoba]., žalobce provedl na účet č. [č. účtu] následující vklady: 14. 12. 2018 ve výši 80 000 Kč, 18. 12. 2018 ve výši 160 000 Kč, 17. 1. 2019 ve výši 250 000 Kč, 18. 1. 2019 ve výši 150 000 Kč, 27. 2. 2019 ve výši 232 000 Kč a 200 000 Kč. Z každého vkladu byl poté stržen poplatek ve výši 80 Kč. Žádné transakce nebyly opatřeny slovní komentářem, avšak všechny byly označeny stejným variabilním symbolem ([Anonymizováno]).

8. Podle vkladových lístků od [právnická osoba]., žalobce provedl na účet č. [č. účtu] následující vklady: 19. 3. 2019 ve výši 150 000 Kč, 29. 3. 2019 ve výši 200 000 Kč, 23. 4. 2019 ve výši 450 000 Kč a 16. 5. 2019 ve výši 200 000 Kč (09:11 hod.), 200 000 Kč (10:13 hod.) a 70 000 Kč (11:00 hod.). S výjimkou vkladu ze dne 16. 5. 2019 (10:13 hod.) byl z ostatních vkladů odečten poplatek ve výši 80 Kč. Na rozdíl od ostatních transakcí, jež nebyly opatřeny ani slovním komentářem, ani variabilním či jiným symbolem, byla na vkladovém lístku ze dne 23. 4. 2019 rubrika „původ prostředků“, kde bylo uvedeno „půjčka“. Smysl a účel této kolonky je třeba hledat v zákoně č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, zejm. § 7 odst. 1, § 9 odst. 1 písm. a) bod 1., § 54 odst. 7, přičemž není vyloučeno, aby si bankovní instituce nastavily další podmínky. V rámci kontroly klienta by měla finanční instituce zjišťovat údaje o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu, zdroji peněžních prostředků atd. U jednání dne 10. 6. 2022 žalovaný potvrdil, že účet je jeho, což ostatně bylo zjištěno i z bankovních výpisů jím doložených.

9. Výzvou k vrácení zápůjčky a předžalobní výzvou ze dne 26. 10. 2021 se zástupce žalobce obrátil na žalovaného ve věci vrácení zápůjček podle potvrzení ze dne 29. 11. 2018 ve výši 543 840 Kč s příslušenstvím a stanovil mu k tomu lhůtu v délce 10 dnů od doručení dopisu s upozorněním, že jinak bude věc řešena soudní cestou. Téhož dne byla zásilka předána k přepravě na adresu žalovaného [adresa], a byla dodána dne 27. 10. 2021, jak se podávalo z podací stvrzenky a informace o sledování zásilky [Anonymizováno].

10. Výpovědí smlouvy o zápůjčce a předžalobní výzvou ze dne 26. 10. 2021 se zástupce žalobce obrátil na žalovaného ve věci vrácení tam konkretizovaných zápůjček podle vkladových lístků od [právnická osoba]., a [právnická osoba]., ve výši 2 690 960 Kč s tím, že smlouvy o zápůjčkách vypovídá a požaduje, aby jejich úhrada byla provedena nejpozději v poslední den zákonné šestitýdenní výpovědní doby, jež počíná běžet dnem následujícím po doručení dopisu, a s upozorněním, že jinak bude věc řešena soudní cestou. Téhož dne byla zásilka předána k přepravě na adresu žalovaného [adresa], a byla dodána dne 27. 10. 2021, jak se podávalo z podací stvrzenky a informace o sledování zásilky [Anonymizováno].

11. Výzvou Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Jablonci nad Nisou, k předložení listin a dalších věcí nezbytných pro správu daní č. j. [adresa] ze dne 28. 3. 2022 (dále jen „výzva FÚ“), jež měla vazbu na probíhající daňové řízení u žalovaného jakožto daňového subjektu za zdaňovací období r. 2018 a 2019, byl žalobce vyzván, aby předložil listiny týkající se spolupráce s žalovaným, z nichž bude patrný důvod jeho vkladů na účty žalovaného, a sice: a) na účet č. [č. účtu]: 199 920 Kč a 149 920 Kč dne 30. 11. 2018, 39 920 Kč dne 7. 12. 2018, 79 920 Kč dne 14. 12. 2018, 159 920 Kč dne 18. 12. 2018, 60 000 Kč dne 9. 1. 2019, 249 920 Kč dne 17. 1. 2019, 149 920 Kč dne 18. 1. 2019, 75 000 Kč dne 5. 2. 2019, 231 920 Kč a 199 920 Kč dne 27. 2. 2019 a 27 920 Kč dne 6. 3. 2019, b) na účet č. [č. účtu]: 199 920 Kč dne 14. 3. 2019, 149 920 Kč dne 29. 3 2019, 199 920 Kč dne 2. 4. 2019, 59 920 Kč dne 4. 4. 2019, 49 920 Kč dne 5. 4. 2019, 449 920 Kč dne 23. 4. 2019 a 199 920 Kč, 200 000 Kč a 69 920 Kč dne 16. 5. 2019.

12. Sdělením ze dne 31. 3. 2022 žalobce odpověděl, že všechny vklady byly zápůjčkami. Pokud jde o zápůjčky na účet č. [č. účtu] dne 7. 12. 2018 ve výši 39 920 Kč, dne 9. 1. 2019 ve výši 60 000 Kč, dne 5. 2. 2019 ve výši 75 000 Kč a dne 6. 3. 2019 ve výši 27 920 Kč a na účet č. [č. účtu] dne 14. 3. 2019 ve výši 199 920 Kč, dne 2. 4. 2019 ve výši 199 920 Kč, dne 4. 4. 2019 ve výši 59 920 Kč a dne 5. 4. 2019 ve výši 49 920 Kč, tyto již byly vráceny, proto nejsou vymáhány. Vyjádřil se rovněž k neuhrazeným zápůjčkám. To, že žalovanému byly na účty vloženy peněžní prostředky, jež byly podle vyjádření žalobce vráceny, bylo zjištěno z bankovních výpisů doložených žalovaným k účtu č. [č. účtu] za prosinec 2018 (variabilní symbol: [var. symbol]), leden 2019 (vklad bez identifikace), únor 2019 (vklad bez identifikace) a březen 2019 (variabilní symbol: [var. symbol], konstantní symbol: [konst. symbol]) a k účtu č. [č. účtu] za duben 2019 (vklady bez identifikace). Ačkoli žalovaný nedoložil výpis z účtu u [Anonymizováno], za březen 2019 pro částku 199 920 Kč, netřeba pochybovat, že ji též obdržel. Pakliže by nebyly tyto vklady žalobci vráceny, nebylo by žádného rozumného důvodu, aby je neučinil součástí žalob, když v době jejich podání stále běžela promlčecí lhůta, tudíž se nemohl vystavit riziku úspěšně vznesené námitky promlčení.

13. Ze zprávy Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Jablonci nad Nisou, o daňové kontrole podle § 88 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, č. j. [adresa] (nedatována), jež se týkala daňové kontroly u žalovaného jakožto daňového subjektu za zdaňovací období r. 2018 a 2019, bylo zjištěno, že při ústním jednání dne 14. 6. 2022 – viz protokol o ústním jednání č. j. [adresa] – žalovaný sdělil, že vklady na jeho účty, jak je rozvedeno ve výzvě FÚ, byly zápůjčkami na nákup materiálu.

14. Vyjádření žalovaného za řízení nebyla konzistentní. U jednání dne 10. 6. 2022 uvedl, že nebyl v situaci, kdy by si musel od žalobce půjčovat jakékoli peněžní prostředky, kdežto ve vyjádření ze dne 5. 12. 2022 (bod 1. písm. b) a bod 2. písm. g)) uvedl, že kdyby mu žalobce vklady neposkytl, nemohl by zakázku pro [Anonymizováno], realizovat. O skutečnosti, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků, svědčí jednak jeho účastnická výpověď, při níž uvedl, že z vkladů žalobce byl hrazen materiál, autodoprava, zapůjčení zařízení atd., což bylo např. zjištěno z faktur – daňových dokladů od [Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2019 a č. [Anonymizováno] ze dne 20. 2. 2019, faktury č. [hodnota] od [jméno FO], faktur č. [hodnota] ze dne 21. 2. 2019 a č. [hodnota] ze dne 5. 3. 2019 od společnosti [právnická osoba]. a potvrzení přijetí objednávky č. [Anonymizováno] ze dne 23. 5. 2019, zálohové faktury č. [Anonymizováno] ze dne 23. 5. 2019, faktury – daňového dokladu č. [Anonymizováno] ze dne 3. 5. 2019 a č. [Anonymizováno] ze dne 24. 5. 2019, to vše od společnosti [Anonymizováno], jednak jeho vyjádření při ústním jednání dne 14. 6. 2022 před Finančním úřadem pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Jablonci nad Nisou (viz výzva FÚ), jednak z toho, že žalobce poskytl žalovanému se vším všudy částku 3 397 560 Kč.

15. Svědek [jméno FO] vypověděl, že oba účastníky zná, protože byl vedoucí pobočky půjčovny stavebních strojů [Anonymizováno] a půjčoval jim stroj na akci [adresa], že jednou za ním přijel žalovaný a chtěl si půjčit bagr na stavbu [adresa] na jakési demoliční práce, že zakázka byla pro něho zajímavá, jelikož jej chtěl na půl roku a možná i déle, že potom přijel na stavbu, kde byl seznámen se žalobcem, jenž ji dozoroval, když tomu žalovaný nerozuměl, jak to pochopil, že celé to pak komunikoval s oběma, že sem tam jezdil na stavbu, když potřebovali něco opravit, např. prasknuté hadice, že ze začátku objednávky prováděl žalovaný, ale potom už jednal i s žalobcem, a že všechny smlouvy byly napsané na žalovaného, jenž vystavené faktury vždy hradil ve lhůtě splatnosti. K dotazu zástupce žalovaného vypověděl, že si vzpomněl, že žalovaný dával žalobci balík peněz, avšak stál opodál, proto neví kolik to bylo a za co, a že se to stalo minimálně jedenkrát. 16. [Jméno zainteresované osoby 1/0] [Anonymizováno]. vypověděl, že žalobce zná jako dozor na stavbě v [adresa], jenž všechno řídil, že jeho syn (žalovaný) tam byl jako stavbyvedoucí, že prostě dělali to, co řekl žalobce, že účastníci byli společníci, že viděl, že žalovaný předával žalobci nějaké peníze, přičemž se jednalo o podíl a mělo se patrně jednat o podíl za práci, že žalovaný dal žalobci na obědě snad někdy v březnu či dubnu 600 000 Kč, tři balíky po 200 000 Kč a bylo to ve dvoustovkách, ne dvoutisícovkách, že peníze nepřepočítával, přepočítal je žalobce a on u toho byl, že když mluvil o podílu, řekl mu žalovaný, že ta práce není zadarmo, ale neví, na čem se účastníci domluvili. Na dotaz soudu vypověděl, že neměl žádné ponětí, že žalobce zasílal žalovanému peníze formou vkladů.

17. Ze svědeckých výpovědí se nepodařilo zjistit nic o tom, za jakým účelem žalobce činil vklady na účty žalovaného, tedy zda se mělo jednat o účast žalobce na hospodářském výsledku zakázek prováděných žalovaným pro [Anonymizováno] podle smlouvy o tichém společenství, o zápůjčky nebo o něco jiného. Přestože svědek [Jméno zainteresované osoby 1/0] [Anonymizováno]. vypověděl, že účastníci byli společníci a že žalobce dostal od žalovaného podíl za práci, nevěděl o tom žádné podrobnosti, dokonce ani nic nevěděl o tom, že žalobce prováděl na účty žalovaného opakované vklady. Jeho svědecká výpověď nebyla podporována žádnými dalšími v řízení provedenými důkazy. Svědecká výpověď [jméno FO] stran předávání peněz žalobci žalovaným byla naprosto obecná, proto měla mizivou informační hodnotu. U svědecké výpovědi [Jméno zainteresované osoby 1/0] [Anonymizováno]. nelze přehlédnout její rozpor s tvrzeními žalovaného, jenž uvedl do vyjádření ze dne 5. 12. 2022, že poté, co dostal od [Anonymizováno], zaplaceno, vybral dne 21. 12. 2018 částku 1 037 000 Kč, jak se podávalo z bankovního výpisu k účtu č. [č. účtu] za prosinec 2018, z toho předal žalobci částku 200 000 Kč (nedoloženo), dne 21. 3. 2019 částku 2 412 000 Kč, jak se podávalo z bankovního výpisu k účtu č. [č. účtu] za březen 2019, z toho předal žalobci částku 300 000 Kč (nedoloženo), a dne 12. 4. 2019 částku 2 178 000 Kč, jak se podávalo z bankovního výpisu k účtu č. [č. účtu] za duben 2019, z toho předal žalobci částku 250 000 Kč (nedoloženo), a že dne 4. 7. 2019, 1. 8. 2019 a 6. 9. 2019 provedl další výběry v souhrnné výši 8 700 000 Kč, jak dokládal potvrzeními o výběrech ze dne 4. 7. 2019 na částku 5 300 000 Kč, ze dne 1. 8. 2019 na částku 1 800 000 Kč a ze dne 6. 9. 2019 na částku 1 600 000 Kč, z toho předal žalobci částku 350 000 Kč (nedoloženo). Soud nezpochybňuje, že svědek mohl být přímo účasten situaci (situacím), kdy žalovaný žalobci předal jakýsi finanční obnos, ale podle tvrzení žalovaného nebyla žalobci nikdy předána naráz částka 600 000 Kč. Nelze vyloučit, že se toto svědectví týkalo těch vkladů, jež už byly vráceny, kdy celkově se jednalo o částku 712 520 Kč. Žalovaný tvrdil, že žalobci předal částku v úhrnné výši 1 100 000 Kč. V rozsahu částky 387 480 Kč neunesl břemeno důkazní, tj. ohledně rozdílu mezi jím tvrzenou předanou částkou a uhrazenou částkou podle tvrzení žalobce.

18. Obrana žalovaného, že mezi ním a žalobcem byla v listopadu 2018 uzavřena ústní smlouva o tichém společenství a že vklady žalobce na jeho účty byly účastí žalobce na hospodářském výsledku zakázek jím prováděných pro [Anonymizováno], nebyla doprovázena žádnými v řízení zjištěnými skutečnostmi. Jím předložené listiny byly v tomto ohledu prosté jakýchkoli relevantních informací. Provedeným dokazováním navíc došlo k jejímu vyvrácení a potvrzení verze žalobce, že jeho vklady na účty žalovaného byly zápůjčkami na základě ústních smluv. Tento skutkový závěr vyplývá z následujících zjištění. V době, kdy měla být mezi účastníky uzavřena smlouva o tichém společenství, žalovaný podepsal potvrzení ze dne 29. 11. 2018, podle něhož se zavázal vrátit žalobci částku 544 000 Kč, resp. 543 840 Kč, a to včetně dvou vkladů provedených na jeho účet č. [č. účtu]. Pakliže se žalovaný zavázal vrátit tuto částku do určitého data, pak se muselo jednat toliko o dočasné a bezplatné přenechání peněz ze strany žalobce. Správnost obsahu na potvrzení se žalovanému nepodařilo věrohodným způsobem zpochybnit. Mezi žalobcem prováděnými vklady na účty žalovaného byla kontinuita (časová návaznost) a žalovaný je používal na úhradu materiálu, autodopravu, zapůjčení zařízení atd. Nebýt jich, žalovaný by nemohl zakázky pro [Anonymizováno], uskutečnit. Na vkladovém lístku od [právnická osoba]., ze dne 23. 4. 2019 byla u nadlimitního vkladu v rubrice „původ prostředků“ uvedena půjčka. Ačkoli podle názvu kolonky by se mohlo zdát, že se zjišťovalo, odkud pocházely prostředky žalobce, podle názoru soudu se naopak jednalo o účel a povahu transakce, neboť stěží si lze představit situaci, že by si žalobce od někoho půjčil peněžní prostředky, aby je následně předal žalovanému, když mu bez tohoto vkladu dočasně (souhrnně) přenechal částku 2 947 640 Kč, tj. 3 397 560 Kč mínus 449 920 Kč. Žalovaný prohlásil před Finančním úřadem pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Jablonci nad Nisou, při ústním jednání dne 14. 6. 2022, že vklady žalobce na jeho účty, jak je rozvedeno ve výzvě FÚ, byly zápůjčkami na nákup materiálu. K tomuto prohlášení došlo až poté, co byly podány žaloby. Ve vyjádření ze dne 5. 12. 2022 žalovaný uvedl, že při zahájení spolupráce byl předpokládaný zisk ze zakázek pro [Anonymizováno], ve výši 3 000 000 Kč, přičemž žalobci celkově vyplatil na jeho podíl částku 1 100 000 Kč, čímž se zcela vyrovnali. To však nekoresponduje s dalším tvrzením žalovaného, že se účastníci měli dělit v poměru 50:

50. Na základě skutkových zjištění nelze uvěřit, že by žalobce, jenž se pohyboval ve stejné branži jako žalovaný – byl jednatelem a společníkem ve společnosti [právnická osoba]. s předmětem podnikání mj. provádění staveb, jejich změn a odstraňování, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 26. 4. 2022, a jenž žalovanému poskytl prostředky v souhrnné výši 3 397 560 Kč, sám žalovanému navrhl uzavření smlouvy o tichém společenství a neustále ho „dotoval“, ačkoli by si musel být vědom toho, že daný investiční projekt by nebyl pro něho rentabilní a navíc by přišel o víc jak polovinu svého (celkového) vkladu. Při účastnickém výslechu žalovaný uvedl, že žalobce vyplácel ze svého zdaněného zisku. Je však otázkou, jakým způsobem měl být zisk daněn, když poté, co mu byly peníze od [Anonymizováno], připsány na účet, je obratem vybral a začal s nimi disponovat. Žalovaný tvrdil, že obsahem smlouvy o tichém společenství byla rovněž odborná pomoc žalobce spočívající v jeho zkušenostech a pomoci v technických záležitostech, jak se mělo podávat např. z emailové komunikace ze dne 10. 4. 2019, 17. 4. 2019, 22. 4. 2019, 9. 5. 2019 a 23. 5. 2019. Toto tvrzení lze odmítnout již z toho důvodu, že je pochopitelné, že žalobce dával žalovanému rady a poskytoval mu odbornou pomoc, když na stavbách pro [Anonymizováno], vykonával funkci stavebního dozoru, jak bylo zjištěno z účastnických výpovědí a výpovědí svědků.

19. Žalobce se sice žalobou ze dne 12. 12. 2021 dožadoval vrácení vkladu ve výši 199 920 Kč jako Zápůjčky č. 8, jejž uskutečnil na účet žalovaného č. [č. účtu] dne 29. 3. 2019 (pátek), avšak v přehledu vkladů k tomuto účtu na výzvě FÚ nebyl uveden. Vklad se stejnou nominální hodnotou byl připsán na účet žalovaného až dne 2. 4. 2019 (úterý). Soud zastává názor, že vklad žalobce se zobrazil na účtu žalovaného až následující měsíc patrně z důvodu, že byl proveden v poslední všední den v týdnu. Jestliže žalobce sdělil finančnímu úřadu, že zápůjčka ze dne 2. 4. 2019 byla uhrazena, to ostatně zopakoval ve vyjádření ze dne 28. 4. 2022, pak se muselo zcela určitě jednat o Zápůjčku č. 8.

20. Z tvrzení účastníků a z důkazů jako např. účastnických výpovědí, výpisu z obchodního rejstříku ze dne 26. 4. 2022, faktury – daňový doklad č. [Anonymizováno] ze dne 7. 10. 2019, faktury – daňový doklad č. [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2020, faktury – daňový doklad č. [Anonymizováno] ze dne 24. 11. 2020, faktury – daňový doklad č. [Anonymizováno] ze dne 2. 6. 2021, faktury – daňový doklad č. [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 2021 a faktury – daňový doklad č. [Anonymizováno] ze dne 16. 9. 2021 bylo zjištěno, že mezi účastníky minimálně od 2. poloviny r. 2019 fungovala obchodní spolupráce na úrovni jejich společností, a sice [právnická osoba]. (žalobce) a [právnická osoba] (žalovaný). Odnikud nevyplynulo, že by společnost žalovaného existovala v době, kdy žalobce prováděl vlády na účty žalovaného. Při svém účastnickém výslechu žalovaný tvrdil, že společnost založil až po ukončení zakázek pro [Anonymizováno], přičemž faktury a daňové doklady při realizování zakázek pro dotyčný subjekt byly vystavovány na žalovaného jako fyzickou podnikající osobu. Nic z řečeného však na posouzení věci nemělo žádný vliv. Záleželo zcela na rozhodnutí žalobce, zda bude se žalovaným udržovat spolupráci, přestože mu dluží peníze. Nadto soud uvádí, že pro rozhodnutí věci bylo bez významu, jaká událost se měla stát impulzem pro žalobce, aby začal po žalovaném požadovat vrácení dočasně zapůjčených peněz formou vkladů na jeho účty, a kdy se tak stalo. O odlišnou situaci by se např. jednalo tehdy, pokud by žalobce prominul žalovanému jeho dluh. K ničemu takovému v daném případě nedošlo. Určitá míra lehkomyslnosti a nerozvážnosti žalobce, když žalovanému zapůjčil peněžní prostředky cca ve výši 3 mil. Kč, i když věděl, že byl krátce po skončené exekuci, aniž by to upravil písemnou smlouvou či smlouvami, nemohla na posouzení věci nic změnit.

21. Žalovaný ve svých vyjádřeních vágně argumentoval, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o tichém společenství, že vklady žalobce byly jeho účastí na hospodářském výsledku zakázek jím prováděných a že po jejich ukončení se měli vyrovnat. U jednání dne 10. 6. 2022 byl žalovaný poučen, že je povinen navrhnout důkazy ke svým tvrzením. Vzhledem k tomu, že si žalovaný před tímto procesním postupem řádně nesplnil povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti stran své skutkové verze, bylo poučení pro jeho osobu neúplné, tedy nesprávné. Soud proto musel toto pochybení napravit, k čemuž došlo u jednání dne 29. 11. 2022, kde byl žalovaný podrobně poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, co má tvrdit a k jakým tvrzením má doložit důkazy. Soud doplňuje, že tvrzení účastníka o rozhodných skutečnostech nelze nahrazovat účastnickým výslechem [srov. nález Pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/03 ze dne 11. 1. 2005].

22. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné potřebné informace pro posouzení věci. Úryvky a torza žalovaným předložených listin prováděny nebyly, když jejich kompletní verze nebyly soudu předloženy ani před, ani u posledního jednání. Soud není povinen jednání odročovat jen z důvodu, že se zástupce účastníka na jednání řádně nepřipravil. Další účastníky navržené důkazy provedeny nebyly buď pro jejich nadbytečnost nebo protože by nemohly přispět ke zjištění skutkového stavu.

23. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav:

24. Na potvrzení ze dne 29. 11. 2018 žalovaný prohlásil, že převzal od žalobce dne 19. 11. 2018 částku 80 000 Kč, dne 26. 11. 2018 částku 70 000 Kč a dne 28. 11. 2018 částku 44 000 Kč, vzal na vědomí, že dne 30. 11. 2018 bude na jeho účet č. [č. účtu] vložená částka 350 000 Kč a zavázal se souhrnnou částku 544 000 Kč vrátit žalobci do dne 14. 12. 2018. „Příslib“ žalobce byl splněn dne 30. 11. 2018, kdy byly provedeny dva vklady na pobočce [právnická osoba]., ve výši 200 000 Kč a 150 000 Kč, z nichž byl odečten poplatek ve výši 160 Kč (2x 80 Kč), na účet č. [č. účtu]. Do stanovené doby ani později nebyly částky ani zčásti žalobci vráceny. Bez odpovědi zůstala výzva k vrácení zápůjčky a předžalobní výzva ze dne 26. 10. 2021, jež byla žalovanému dodána na adresu [adresa], dne 27. 10. 2021. Žalobce provedl na účet žalovaného č. [č. účtu] na pobočce [právnická osoba]., vklady dne 14. 12. 2018 ve výši 80 000 Kč, dne 18. 12. 2018 ve výši 160 000 Kč, dne 17. 1. 2019 ve výši 250 000 Kč, dne 18. 1. 2019 ve výši 150 000 Kč, dne 27. 2. 2019 ve výši 232 000 Kč a 200 000 Kč, přičemž z každého vkladu byl poté stržen poplatek ve výši 80 Kč, a na účet žalovaného č. [č. účtu] na pobočce [právnická osoba]., vklady dne 19. 3. 2019 ve výši 150 000 Kč, dne 29. 3. 2019 ve výši 200 000 Kč, dne 23. 4. 2019 ve výši 450 000 Kč a dne 16. 5. 2019 ve výši 200 000 Kč (09:11 hod.), 200 000 Kč (10:13 hod.) a 70 000 Kč (11:00 hod.), přičemž s výjimkou vkladu ze dne 16. 5. 2019 (10:13 hod.) byl z ostatních vkladů odečten poplatek ve výši 80 Kč. Jednalo se o dočasné a bezúročné vklady po ústní dohodě se žalovaným, u nichž žalobce očekával jejich vrácení, avšak nebylo ujednáno, dokdy by se tak mělo stát. Vklad ze dne 29. 3. 2019 ve výši 199 920 Kč byl připsán na účet žalovaného až dne 2. 4. 2019 a byl již uhrazen. Výpovědí smlouvy o zápůjčce a předžalobní výzvou ze dne 26. 10. 2021 se žalobce obrátil na žalovaného ve věci vrácení zápůjček s tím, že smlouvy o zápůjčkách vypovídá a požaduje, aby jejich úhrada byla provedena nejpozději v poslední den zákonné šestitýdenní výpovědní doby, jež počíná běžet dnem následujícím po doručení dopisu, a s upozorněním, že jinak bude věc řešena soudní cestou. K dodání zásilky došlo dne 27. 10. 2021 na adresu žalovaného [adresa]. Do stanovené doby ani později nebyly částky ani zčásti žalobci vráceny.

25. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

26. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

27. Podle § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle odst. 2, nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

28. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Soud dospěl po právním posouzení skutkového stavu k následujícímu závěru. Mezi účastníky řízení vznikly závazkové právní vztahy na základě platně uzavřených ústních smluv o zápůjčkách, v nichž vystupoval žalobce v pozici zapůjčitele a žalovaný v pozici vydlužitele. Poněvadž zápůjčka je takzvaným reálným kontraktem, došlo mezi účastníky k uzavření smluv o zápůjčkách až okamžikem faktického poskytnutí věcí (peněz) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2939/2020 ze dne 29. 3. 2021]. Při určení data, kdy byly smlouvy o zápůjčkách, na základě nichž byly žalovanému poskytnuty zápůjčky na jeho účty, uzavřeny, vycházel soud z časového určení, jak bylo uvedeno na výzvě FÚ, pokud bylo odlišné od toho, kdy byly provedeny vklady žalobcem na pobočkách bankovních subjektů. Zápůjčky ze dne 19. 11. 2018 (80 000 Kč), dne 26. 11. 2018 (70 000 Kč), dne 28. 11. 2018 (40 000 Kč) a dne 30. 11. 2018 (349 840 Kč) byly bezúročné a byla u nich (dodatečně) stanovena doba, dokdy mají být vráceny, tj. do 14. 12. 2018 (§ 1958 odst. 1 o. z.). Protože žalovaný na ně neposkytl ani částečné plnění, vznikl mu dluh ve výši 543 840 Kč a tím, že se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, byl žalobci z této částky přiznán úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od 15. 12. 2018 do zaplacení (výrok II.). Požadovaná a přiznaná výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády 351/2013 Sb. Zápůjčky ze dne 14. 12. 2018 (79 920 Kč), dne 18. 12. 2018 (159 920 Kč), dne 17. 1. 2019 (249 920 Kč), dne 18. 1. 2019 (149 920 Kč), dne 27. 2. 2019 (199 920 Kč), dne 27. 2. 2019 (231 920 Kč), dne 19. 3. 2019 (149 920 Kč), dne 2. 4. 2019 (199 920 Kč), dne 23. 4. 2019 (449 920 Kč), dne 16. 5. 2019 (200 000 Kč), dne 16. 5. 2019 (69 920 Kč) a dne 16. 5 2019 (199 920 Kč) byly bezúročné a nebyla u nich stanovena doba, dokdy mají být vráceny. Žalobce vypověděl smlouvy o zápůjčkách dopisem ze dne 26. 10. 2021, jenž se dostal do sféry vlivu žalovaného dne 27. 10. 2021. Výpovědní doba v délce 6 týdnů počala běžet dnem 28. 10. 2021 a skončila dne 8. 12. 2021 (§ 605 odst. 1, 2 o. z.). Ke dni 9. 12. 2021 nastala splatnost zápůjček, avšak žalovaný na ně neposkytl ani částečné plnění, proto mu vznikl dluh ve výši 2 341 120 Kč. Tím, že se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, byl žalobci z této částky přiznán úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 10. 12. 2021 do zaplacení (výrok III.). Požadovaná a přiznaná výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády 351/2013 Sb.

30. Co do částky 349 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 10. 12. 2021 do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok I.), protože součet všech 12 zápůjček v žalobě, jež byla původně vedena pod sp. zn. 5 C 218/2021, byl ve výši 2 341 120 Kč, nikoli ve výši 2 690 960 Kč.

31. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

32. Jelikož předmětem řízení byla částka 3 234 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 543 840 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení a ve výši 8,50 % ročně z částky 2 690 960 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, soud vyčíslil běžící příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 10. 3. 2023, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]. Předmětem řízení byla tedy celková částka 3 727 873 Kč (3 234 800 Kč (jistina) + 207 315 Kč a 285 758 Kč (úroky z prodlení)). Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 3 340 883 Kč, tj. 2 884 960 Kč (jistina) + 455 923 Kč (úroky z prodlení) [89,62 %] a žalovaný byl úspěšný co do částky 386 990 Kč, tj. 349 840 Kč (jistina) + 37 150 Kč (úrok z prodlení) [10,38 %]. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze v rozsahu 79,24 %.

33. Kdyby býval byl žalobce zcela úspěšný, býval by měl právo na náhradu nákladů řízení ve výši 472 317 Kč, sestávající ze soudního poplatku za žaloby ve výši 134 548 Kč (5 C 218/2021) a 27 192 Kč (5 C 202/2021), odměny zástupce žalobce za 5 úkonů právní služby po 19 100 Kč (§ 8 odst. 1 – tarifní hodnota: 2 690 960 Kč do spojení věcí (5 C 218/2021), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) - za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 10. 2021, žaloby a vyjádření ze dne 28. 4. 2022 (reakce procesní poučení) a účast u jednání dne 26. 4. 2022 (10:10 – 10:33), náhrady hotových výdajů za stejný počet úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), odměny zástupce žalobce za 4 úkony právní služby po 10 500 Kč (§ 8 odst. 1 – tarifní hodnota: 543 840 Kč do spojení věcí (5 C 202/2021), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) - za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 10. 2021 a žaloby a účast u jednání dne 26. 4. 2022 (09:30 – 09:52), náhrady hotových výdajů za stejný počet úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), odměny zástupce žalobce za 5 úkonů právní služby po 21 260 Kč (§ 8 odst. 1 – tarifní hodnota: 3 234 800 Kč (5 C 218/2021 + 5 C 202/2021), § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – sepis vyjádření ze dne 8. 7. 2022 a 31. 1. 2023 a účast u jednání dne 10. 6. 2022 (12:30 – 13:51), dne 29. 11. 2022 (13:00 – 14:23) a dne 2. 3. 2023 (12:45 – 14:11), náhrady hotových výdajů za stejný počet úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), náhrady za 1. cestu dne 26. 4. 2022 z [adresa] [Anonymizováno] a zpět ve výši 1 474 Kč (196 km při průměrné spotřebě 7,6 l/100 km a 37,10 Kč za 1 litr benzinu 95 oktanů, náhrada za použití vozidla: 196 km x 4,70 Kč = 921 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 553 Kč - § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění účinném do 13. 5. 2022), náhrady za 2. cestu dne 10. 6. 2022 z [adresa] [Anonymizováno] a zpět ve výši 1 584 Kč (196 km při průměrné spotřebě 7,6 l/100 km a 44,50 Kč za 1 litr benzinu 95 oktanů, náhrada za použití vozidla: 196 km x 4,70 Kč = 921 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 663 Kč - § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění účinném do 19. 8. 2022), náhrady za 3. cestu dne 29. 11. 2022 z [adresa] [Anonymizováno] a zpět ve výši 1 584 Kč (stejné vstupní údaje jako u 2. cesty (vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2022)), náhrady za 4. cestu dne 2. 3. 2023 z [adresa] [Anonymizováno] a zpět ve výši 1 633 Kč (196 km při průměrné spotřebě 7,6 l/100 km a 41,20 Kč za 1 litr benzinu 95 oktanů, náhrada za použití vozidla: 196 km x 5,20 Kč = 1 019 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 614 Kč - § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2023), náhrady za promeškaný čas za cesty již specifikované: 1. – 4. cesta v rozsahu 6 půlhodin x 4 cest po 100 Kč, tj. 2 400 Kč (§ 14 odst. 1, 3 a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad (256 675 Kč) [§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.] ve výši 53 902 Kč.

34. Podle výsledku řízení byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 79,24 % z částky 472 317 Kč, což činí částku 374 264 Kč.

35. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

36. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.

Poučení