5 C 209/2019-177

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [osobní údaje žalobkyně], IČO: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 93.226 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 93 226 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně od 1. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 35 910 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 20. 8. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 93 226 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2019 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi ní jako mandatářem a žalovanou jako mandantem byla dne 16. 8. 2018 uzavřena Mandátní smlouva o zastoupení a zprostředkování, na jejímž základě žalobkyně pro žalovanou vykonávala obchodní činnost, jejím úkolem bylo podněcovat a rozvíjet obchodní činnost a provádět prodej žalovanou stanovených výrobků v České republice a na Slovensku. Dle článku 5 smlouvy byla stanovena fixní měsíční odměna žalobkyně v částce 35 000 Kč Smlouva byla ukončena k výpovědi žalobkyně ke dni 31. 3. 2019. V souladu s článkem 5 smlouvy tak žalobkyně vystavila žalované faktury za poskytnuté služby, a to: -) fakturu [číslo] [rok] ze dne 1. 2. 2019 za období od 8. 1. 2019 do 31. 1. 2019 na částku 23 226 Kč se splatností ke dni 30. 4. 2019 -) fakturu [číslo] [rok] ze dne 1. 3. 2019 za období února 2019 na částku 35 000 Kč se splatností ke dni 30. 4. 2019 -) fakturu [číslo] [rok] ze dne 1. 4. 2019 za období března 2019 na částku 35 000 Kč se splatností ke dni 30. 4. 2019 Žalobkyně dále uvedla, že fixní odměna za předchozí období, tedy do 7. 1. 2019 včetně byla ze strany žalované řádně uhrazena. Doplnila, že žalovaná dala výpověď žalobkyni dne 7. 1. 2019. Žalobkyně však tuto výpověď neakceptovala, považuje ji za nedůvodnou, neopodstatněnou a založenou na nepravdivých důvodech. Věc se snažila věc řešit smírně, dne 14. 5. 2019 zaslala žalobkyni před žalobní výzvu k úhradě nárokované částky, což však žalovaná k datu podání žaloby neučinila.

2. Dne 23. 10. 2019 byl Okresním soudem Brno-venkov vydán platební rozkaz (č. l. 33), který byl žalované téhož dne doručen, proti platebnímu rozkazu podala žalovaná včasný blanketní odpor, který odůvodnila podáním ze dne 26. 11. 2019. Potvrdila uzavření mandátní smlouvy dne 16. 8. 2018, upozornila na znění mandátní smlouvy, konkrétně na čl. 1, dle něhož mandatář má působit na základně zmocnění mandanta jeho jménem … a na mandantův účet uzavírat nebo mandantovi umožnit uzavírat obchody za podmínek ve smlouvě stanovených a závazek mandanta mandatáři za tuto činnost zaplatit podle podmínek ve smlouvě stanovených. Dále pak na čl. 3, dle kterého bylo povinností žalobkyně vyvíjet s odbornou péčí činnost, která je předmětem smlouvy, a dbát jí známých zájmů mandanta (žalované) a řídit se jeho pokyny. Žalovaná uvedla, že na základě smlouvy o nájmu movitých věcí žalovaná pronajala žalobkyni vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], tento nájem byl sjednán na dobu neurčitou, resp. po dobu trvání smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 16. 8. 2018. Dle čl. 5 nájemní smlouvy bylo možno předmět nájmu používat jen pro účely vymezené v mandátní smlouvě ze dne 16. 8. 2018. V návaznosti na bod 3.3 mandátní smlouvy měl být předmět smlouvy nájemní (automobil) používán pouze k činnostem vymezeným v čl. 1 a 2 mandátní smlouvy, tedy zejména k výkonu obchodní činnost ve prospěch žalovaného. Dle cestových výkazů, které byly žalované předávány žalobkyní jako součást faktur, jsou jízdy provozované žalobkyní považovány za činnost, které jsou v souladu s mandátní smlouvou ze dne 16. 8. 2018. Žalovaná tvrdí, že během spolupráce s žalobkyní zjistila, že mimo jízdy uvedené v cestovních výkazech předložila žalobkyně záznamy o tankování pohonných hmot v nepracovních dnech, tj. dnech, které nejsou uvedeny ve výkazech, a uvedla výčet dat a míst devíti tankování během víkendů od 2. 9. 2018 do 25. 11. 2018 ve městech [obec], [příjmení] [příjmení] (SR), [obec] a [obec]. Dále v nepracovní dny žalobkyně provedla mytí automobilu – 4 případy od 4. 10. 2018 do 18. 11. 2018 v [obec]. Žalovaná dovozuje, že žalobkyně používala pronajaté vozidlo k jinému než k dohodnutému účelu, k čemuž předložila následující tvrzení: a) v neděli 9. 9. 2018 čerpala žalobkyně 21,1 l PHM, v pondělí nebyla vykázána žádná pracovní jízda, přesto však v úterý 11. 9. 2018 čerpala žalobkyně v [obec a číslo] l PHM b) dle pracovního výkazu byla pracovní cesta ukončena dne 14. 9. 2018 (pátek) v [obec], dne 16. 9. 2018 čerpala žalobkyně 23,27l PHM v obci [příjmení] [příjmení] (SR), což je dle zjištění žalované z internetových map 206 km od místa ukončení pracovní cesty. Stejného dne pak žalobkyně čerpala 27,39 l PHM v [obec]. Pracovní cesta započala až 17. 9. 2018 v [obec]. c) dne 1. 10. 2018 nebyla vyúčtována žádná pracovní cesta, přesto bylo v neděli 30. 9. 2018 čerpáno 24,96 l PHM a následně v úterý 2. 10. 2018 proběhlo další čerpání 16,25 l PHM v [obec]. d) dne 14. 10. 2018 (neděle) bylo čerpáno 37,12 l v [obec], v pondělí 15. 10. 2018 nebyla vykázána žádná pracovní cesta, přesto byly opět čerpány PHM ve výši 22,06 l dne 16. 10. 2018 v [anonymizováno].

3. Na základě shora uvedených skutečností odstoupila žalovaná dne 7. 1. 2019 od mandátní smlouvy ze dne 16. 8. 2019 z důvodu neoprávněného užívání pronajatého vozidla žalobkyní i pro soukromé účely, čímž porušila čl. 3 mandátní smlouvy, tedy že bude vozidlo používat pouze k činnostem vymezeným v mandátní smlouvě, z čehož žalovaná dovozuje závažné porušení mandátní smlouvy. Žalobkyně si odstoupení od smlouvy téhož dne osobně převzala a zároveň odevzdala i pronajaté vozidlo. Dne 21. 1. 2019 zaslala žalobkyně žalované výpověď mandátní smlouvy, z níž plyne, že ukončuje mandátní smlouvu dle čl. 3 smlouvy s výpovědní lhůtou 2 měsíce, která plynula v období 1. 2. 2019 – 31. 3. 2019. Zároveň zaslala vyjádření k ukončení mandátní smlouvy ze strany žalované. K přípisu žalobkyně zaslala žalovaná své vyjádření žalobkyni dne 24. 1. 2019, v němž uvedla, že platně a účinně doručila žalobkyni odstoupení od mandátní smlouvy z důvodu podstatného porušení povinností dle č. l. 1 a 2 mandátní smlouvy, tedy dle § 2002 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Žalobkyně užívala vozidlo v rozporu s uzavřenými smlouvami – mandátní a nájemní, kterou jsou vzájemně provázány. Mimo to nebyla žalovaná dlouhodobě spokojena s obchodními službami a zastoupením žalobkyní, nechtěla však ukončit smluvní vztah před Vánoci, učinila tak proto na začátku roku 2019. Zdůraznila, že žalobkyně za vyfakturované částky neposkytla žádné služby obchodního zastoupení. Na před žalobní výzvu žalovaná reagovala písemnou odpovědí ze dne 4. 6. 2019 shrnujíce, že smluvní vztah účastníků řízení byl ukončen odstoupením od smlouvy dne 7. 1. 2019, pozdější výpověď nemá právní účinky, neboť práva a povinnosti ze smlouvy již zanikly, shodně je nedůvodné vyúčtování služeb za období 8. 1. 2019 do 31. 3. 2019. S ohledem na shora uvedené navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

4. Na vyjádření žalované reagovala žalobkyně replikou z 19. 2. 2020, v níž uvedla, že každé pondělí v sídle žalované probíhaly porady, jichž se všichni zaměstnanci, včetně obchodních zástupců, účastnili. Tankovala-li žalobkyně během víkendu, nebylo toto žádným smluvním ujednáním zakázáno. Naopak praxe tak byla nastavena od počátku a se souhlasem žalované. Bylo pravidlem u žalované, že se vedla formální kniha jízd a neoficiálně se vyúčtovávaly soukromé jízdy v částce cca 5 Kč/km a žalobkyně tak žalované hradila přibližně 1 000 Kč měsíčně v hotovosti. K tomu navrhla výslech účetního žalované, pana [jméno] [příjmení], dále [jméno] [příjmení], bývalé obchodní zástupkyně žalované a [jméno] [příjmení], bývalé výkonné ředitelky žalované.

5. Z provedeného dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru relevantnímu pro právní posouzení věci:

6. Účastníci řízení nesporovali následující skutečnosti a tyto byly prokázány i provedenými důkazy: -) mezi účastníky řízení byla dne 16. 8. 2018 uzavřena„ Mandátní smlouva o zastoupení a zprostředkování.“ Z obsahu smlouvy se podává (v částech relevantních pro právní posouzení věci), závazek žalobkyně na základě zmocnění žalované působit jménem žalované či jménem osob, které žalovaná na území ČR a SR zastupuje, a na účet žalované uzavírat nebo žalované umožnit uzavírat obchody za stanovených podmínek, a zároveň závazek žalované za tuto činnost zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu. Činnost měla žalobkyně vyvíjet s odbornou péčí, dbát známých zájmů žalované a řídit se jejími pokyny a pravidly obchodní politiky. Byla sjednána možnost výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně s výpovědní lhůtou 2 měsíců, v jejímž průběhu se žalobkyně zavázala dokončit rozjednané případy. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni náklady na cestovné pro umožnění rozvíjení činnosti žalobkyně po předem odsouhlasené písemné dohodě mezi účastníky smlouvy. Žalovaná měla možnost smlouvu vypovědět bez uvedení důvodu taktéž s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Byla sjednána fixní odměna 35 000 Kč měsíčně a poté pohyblivá složka podle proplaceného obratu, a to na základě žalobkyní vystavené faktury. -) téhož dne byla uzavřena smlouva o nájmu movitých věcí, dle které byl žalobkyni poskytnut dopravní prostředek a mobilní telefon, žádná z těchto věcí nebyla ve smlouvě blíže specifikována, jejich určení bylo součástí samostatných předávacích protokolů stejného data. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou, po dobu trvání Smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené dne 16. 8. 2018. Cena nájmu byla sjednána na částku 5 000 Kč měsíčně s tím, že platba bude provedena na základě faktury vystavené žalovanou. Bylo sjednáno, že nájemné v sobě zahrnuje (mimo jiné) neomezený počet najetých kilometrů v ČR a SR, pravidelný servis, amortizaci vozidla a další. Dle článku V. bodu 6. nájemní smlouvy bylo předmět nájmu možné používat jen pro účely vymezené v mandátní smlouvě ze dne 16. 8. 2018. -) dne 7. 1. 2019 odstoupila žalovaná od mandátní smlouvy, žalobkyně listinu téhož dne převzala, předala automobil (viz předávací protokol č. l. 52). Z obsahu dokumentu se podává, že žalovaná odstupuje od Mandátní smlouvy ze dne 16. 8. 2018 pro závažné porušení smlouvy, a to okamžitě podle § 2001 a násl. OZ. Jako důvod žalovaná uvedla, že vozidlo je možné dle bodu 3.3 mandátní smlouvy používat pouze k činnostem dle čl. 1 a 2 smlouvy, tedy k výkonu obchodní činnosti ve prospěch žalované. Žalovaná uvedla, že v konkrétní vyjmenované mimopracovní dny (9. 9. 2018 – 25. 11. 2018) žalobkyně čerpala pohonné hmoty a u žalované nárokovala proplacení účtenek za tankování, ačkoli toto tankování, resp. použití vozidla bylo soukromého charakteru ve dnech v odstoupení uvedených. -) na odstoupení od smlouvy reagovala žalobkyně přípisem ze dne 18. 1. 2019. Má za to, že odstoupení„ nebylo po právní stránce v pořádku“, neboť mandátní smlouva se odvolává na obchodní zákoník, odstoupení od smlouvy na zákoník občanský. Uvádí, že možnost odstoupení od smlouvy není ve smlouvě zakotvena a zákonné důvody pro odstoupení nejsou dány. Vyjádřila nesouhlas s tím, že by vozidlo používala pro nepracovní činnosti. Při výkonu své práce se setkávala s klienty dle svých, ale zejména jejich časových možností, tedy i o víkendu, tankování je pak běžná činnost spojená s údržbou vozidla, tedy činnost pracovního charakteru. Ve smlouvě o nájmu movité věci není výčet činností, ke kterým ne/lze vozidlo použít, podle smlouvy by tak vozidlo mohla používat výhradně pro osobní potřebu a smlouvu by neporušila. Má proto za to, že odstoupení od mandátní smlouvy nebylo platné, právní vztah pokračuje. Jelikož však bylo žalobkyni na základě smyšlených důvodů odebráno vozidlo, byla jí tím znemožněna další práce pro žalovanou. Je proto nucena podat výpověď smlouvy. -) výpověď mandátní smlouvy byla žalobkyní datována 18. 1. 2019. Žalobkyně dovozuje dvouměsíční výpovědní lhůtu, ukončení smluvního vztahu k 31. 3. 2019. Žalobkyně uvádí, že by chtěla ve výpovědní lhůtě dokončit rozjednané obchodní případy a plnit tak úkoly dle mandátní smlouvy. Jelikož jí však byl neoprávněně odebráno vozidlo, byla jí tato činnost žalovanou znemožněna. Pokud má žalovaná zájem o další aktivní spolupráci, žádá žalobkyně o znovupřidělení automobilu, aby mohla činnost nadále vykonávat. Sděluje, že bude dále zasílat faktury do ukončení smluvního vztahu, tj. do konce měsíce března 2019. -) žalobkyně vystavila žalované za zprostředkování na základě mandátní smlouvy faktury [číslo] [rok] za období 8. 1 – 31. 1. 2019, na částku 23 226 Kč, [číslo] 2019 za období února 2019, na částku 35 000 Kč a [číslo] [rok] za období března [rok], na částka 35 000 Kč, se splatností 30. 4. 2019 -) žalobkyně vyzvala 14. 5. 2019 žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky se skutkovými tvrzeními shodnými jako v žalobě, výzvu zaslala doporučeně dne 15. 5. 2019. Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná přípisem ze dne 4. 6. 2019, z něhož se podává, že žalovaná má smlouvu za ukončenou odstoupením od smlouvy ze své strany dne 7. 1. 2019. S prací žalobkyně nebyla žalovaná delší dobu spokojena, k ukončení spolupráce přistoupila až po Vánocích, odkázala na znění odstoupení od smlouvy. Pozdější výpověď smlouvy ze strany žalobkyně nepovažuje žalovaná za relevantní, vyúčtování služeb (faktury) pak za neopodstatněné, neboť žalobkyně neposkytla žalované žádné služby.

7. U jednání dne 2. 3. 2020, kdy jednání ve věci samé nebylo zahajováno, jednatel žalované k otázkám relevantním pro právní posouzení žaloby uvedl, že určitá nespokojenost s pracovním výkonem žalobkyně z jeho strany byla, nejvíc mu však vadily nesrovnalosti ve výkazech cest, na které jej upozornil účetní žalované. Jelikož nesrovnalostí bylo více, věc předali právní zástupkyni. Žalobkyně měla odstoupení od smlouvy převzít bez problémů, předala vozidlo i telefon. Žalovaná vznesla kompenzační námitku spočívající v náhradě škody ve výši za proplacené pohonné hmoty na soukromé účely v případě, že soud shledá odstoupení od smlouvy ze strany žalované neplatným.

8. S ohledem na protiepidemická opatření a omluvy účastníků řízení a jejich zástupců se další jednání ve věci konalo dne 8. 3. 2021, kdy bylo zahájeno řízení ve věci samé. Svědek [jméno] [příjmení], hlavní účetní žalované, vypověděl, že žalobkyně dojížděla každý týden na pondělní schůzky. Žalobkyně byla jediným obchodním zástupcem, který měl na vozidlo nájemní smlouvu, ostatní byli zaměstnanci, měli přidělená vozidla. Žalobkyně mu předávala lístky od tankování PHM, později měla CCS kartu. K pokynu majitele žalované několikrát žalobkyně převzala od klientů hotovost a tu svědkovi řádně předala. Majitel žalované výslovně zaměstnancům zakázal používat auto pro soukromé účely, kladl jim to opakovaně na srdce. Od majitele žalované dostal pokyn vyhledat jízdy žalobkyně a konfrontovat je s knihou jízd a dalšími doklady, kdy byly zjištěny nesrovnalosti, při opakovaných jízdách byla nádrž rychle prázdná, žalobkyně tankovala v [obec], i když dle výkazu měla být na Slovensku. Pracoval na tom s kolegyní koncem roku 2018 (v protokolu je uvedeno„ 2019“, jedná se však o zjevný omyl svědka, pozn. soudu). Svědek si nebyl vědom toho, že by s autem přiděleným žalobkyni jezdil i někdo jiný. Doklady od čerpání PHM nemohly být zaměněny, protože obchodní zástupci měli rozdělené území ČR dálnicí D1 a žalobkyně měla na starosti Slovensko. K přímému dotazu soudu svědek uvedl, že si nepamatuje, že by od žalované přebíral částky související s vyúčtováním cest, náhradu soukromých jízd. Přebíral od ní částky v eurech za vystavené faktury za dodané zboží.

9. K výpovědi svědka žalobkyně uvedla, že za soukromé jízdy se předávala hotovost bez dokladu každý měsíc do rukou svědka, nejdříve za průměrnou spotřebu, následně i za amortizaci. Jako důvod výpovědi žalobkyně vnímá nedobré hospodářské výsledky žalované a skutečnost, že se znelíbila majiteli, který měl zaměstnance psychicky deptat. Vyloučila, že by přebírala hotovost od zákazníků, pouze urgovala zpožděné platby.

10. U jednání dne 21. 4. 2021 byla žalobkyně soudem poučena, že nárok na úplatu vzniká pouze v případě řádně vykonané činnosti, na což reagovala tvrzením, že žalobkyně pro žalovanou pracovala i po obdržení odstoupení od smlouvy ze strany žalované. Jednatel žalobkyně toto popřel s tím, že bez jeho pokynů by žalobkyně nevěděla, co má konkrétně dělat. Tvrdil, že žalobkyně žádnou činnost nevykonávala.

11. Žalobkyně taktéž namítala, že odstoupení od smlouvy nebylo dáno bez zbytečného odkladu a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 460/2019, 21 Cdo 2869/2007 a 33 Cdo 1508/2008. Žalovaná uvedla, že se o prohřešcích žalobkyně dozvídal jednatel žalobkyně postupně, o nesrovnalostech jej informoval účetní. Pověřil proto účetního prověřením všech skutečností pro pozdější předání věci tehdejší právní zástupkyni žalované, aby žalobkyni žalovaná neobvinila bez řádného a podloženého důvodu. Žalovaná nemá dostatečný zaměstnanecký aparát pro samostatné zpracování takového dokumentu, věc předal advokátní kanceláři, která odstoupení od smlouvy zpracovávala. Zároveň žalovaná nepovažovala za vhodné z lidského hlediska ukončit smlouvu v době předvánoční.

12. Svědkyně [jméno] [příjmení] u jednání dne 21. 4. 2021 vypověděla, že u žalované působila v letech 2017 – 2018 jako asistentka jednatele, pracovní poměr byl ukončen dohodou z důvodu vhodnější pracovní příležitosti. Měla k dispozici služební auto, používala ho však výlučně pro služební účely. Neexistovala žádná dohoda o používání auta pro soukromé účely, nemá žádné informace o tom, že by takto bylo možné vozidlo užívat. Nikdy neviděla, že by některý ze zaměstnanců či žalobkyně předával účetnímu finanční hotovost.

13. Jednatel žalované [jméno] [příjmení] slyšen jako účastník řízení uvedl, že uspořádání právních vztahů mezi účastníky, tedy nikoli zaměstnanecký poměr, ale uzavření mandátní smlouvy, navrhla žalobkyně. Na nesrovnalosti ve vyúčtováních jízd, kdy žalobkyně tankovala o víkendu, kousek popojela a opět tankovala, kdy kniha jízd nekorespondovala s protokolem o návštěvách obchodních partnerů apod., byl upozorněn účetním. Svědek požádal účetního, aby věci prověřil, což nějakou dobu trvalo, jelikož nemají tolik zaměstnanců, a poté věc předali právničce. Ta údaje a doklady také zkontrolovala, poté byly vybrány soukromé jízdy, což jednatel žalované zakázal, bylo sepsáno odstoupení od smlouvy. To byl důvod propuštění. S žalobkyní to nechtěl řešit ústně, chtěl mít vše prověřené, aby nemohla věci zakamuflovat. Popřel konflikt se žalobkyní, teprve po odstoupení od smlouvy psala hanlivé maily na pana [příjmení], i na něj, nereagoval na to. Jednatel zakázal použití vozidel pro soukromé účely, nikdo takto vozidlo nepoužíval.

14. Svědek [jméno] [příjmení] u jednání dne 21. 4. 2021 uvedl, že je bývalým zaměstnancem žalované na pozici obchodního zástupce, pracovní poměr byl rozvázán dohodou po cca 10 – 11 letech. Měl k dispozici služební auto, nevzpomíná si, že by zaměstnanci mohli používat auta pro soukromé účely. On to nedělal a není si vědom, že by se tak choval někdo jiný. Žádnou smlouvu neviděl, ani z řečí neslyšel, že by to někdo ze zaměstnanců měl od jednatele žalované dovoleno. Hotovost od některých obchodních partnerů přebíral, odevzdával ji na pokladně v pondělí, kdy byly na firmě pravidelné porady. Vedl a účetním dokládal dokumenty od čerpání PHM a ubytování. Knihy jízd a doklady jiných osob nikdy neviděl. Měl od majitele seznam firem, které objížděl, každý týden se připravoval plán. Mohl by proto vykonávat činnost i bez konkrétního pokynu majitele, ale musel v sídle žalované být přítomen na pravidelné poradě, kde dostával aktuální soupis firem a zboží.

15. Na konci jednání byla žalobkyně poučena o předběžném právním názoru soudu, že je žaloba nedůvodná. Právní zástupkyně žalobkyně trvala na důkazu účastnickým výslechem žalobkyně k prokázání činností vykonávaných po 7. 1. 2019 a na výslechu [jméno] [příjmení]. Dále se účastníkům dostalo poučení podle § 118b o. s. ř.

16. U jednání dne 10. 11. 2021 byla slyšena svědkyně [jméno] [příjmení], která vypověděla, že je bývalou obchodní zástupkyní žalované. Pracovní poměr skončil dohodou, nevyhovovala jí pracovní náplň. Vztahy s jednatelem společnosti měla vždy korektní, s žalobkyní byly kolegyně, které spolu řešily pracovní věci. Měla k dispozici služební automobil, používala ho pouze pro pracovní účely, neměla domluveno, že by ho mohla používat soukromě. Cesty účtovala do tabulky, účetním dokládala lístky od tankování a ubytování. Neví o tom, že by někdo z kolegů předával někomu peníze v hotovosti., nepamatuje si, že by inkasovala hotovost od zákazníka, že by si na žalobkyni stěžoval jednatel žalované, že by některý z kolegů hradil soukromé jízdy služebním vozidlem.

17. Z účastnické výpovědi žalobkyně se podává, že cesty jí byly vždy na základě dodaných dokladů proplaceny. Kdyby tam byly nesrovnalosti, předpokládá, že by k proplacení nedošlo. Pokud jednatel žalované tvrdí, že žalobkyně používala vozidlo pro soukromé účely, byly to pouze přesuny mezi trvalým a přechodným bydlištěm žalobkyně, údržba, mytí auta a podobně. Do doby výpovědi žalobkyně nevěděla o nespokojenosti se svým pracovním výkonem. Má za to, že důvodem pro ukončení smlouvy byl pokles prodejů firmy, důvod uvedený ve výpovědi má za zástupný, neboť jí osobně nebylo nic vytknuto. Pokud je tedy uváděno ve výpovědi i září 2018, tak se to nedá řešit v lednu 2019, tedy po 4 měsících; nemůže taktéž potvrdit, že doklady o tankování jsou ty, které předkládala. Jednatel žalované si ji předvolal, předal jí výpověď, byla v šoku, nečekala to. Odevzdala auto a telefon, tím to skončilo. Po odstoupení od smlouvy byla v kontaktu se zákazníky, chtěla dokončit rozjednané věci. O jaké konkrétní zákazníky se jednalo, si již žalobkyně nepamatovala, měla vše uložené v soukromém počítači, jednalo se o několik telefonů a e-mailů. Neví, zda doklady dohledá, protože e-maily promazává. Byla připravena kdykoli začít znovu pracovat, odebráním auta jí to bylo znemožněno. Pracovala pro žalovanou jako OSVČ, nedostávala žádné pokyny. Každý týden navštívila 10-15 zákazníků, tudíž si myslí, že po odstoupení od smlouvy jednala s 10 – 20 společnostmi. Některým oznamovala, že skončila v práci, jiné přesměrovávala na paní [příjmení], která řešila objednávky, jiným zasílala podklady, ceníky atd. S novými zákazníky nejednala, pouze dokončovala rozjednané obchodní případy.

18. Po své výpovědi byla žalobkyně poučena podle § 118b odst. 1 a 3 o. s. ř., že nedoložila ničeho ke svým tvrzeným aktivitám pro žalovanou po odstoupení od smlouvy stranou žalovanou, ačkoli k doložení důkazů pro prokázání tvrzení byla vyzývána již na minulém jednání. Žalobkyně žádala o poskytnutí lhůty k doložení dokladů, kdy však byla upozorněna soudem, že není možno nahrazovat břemeno tvrzení břemenem důkazním, tedy že není možné z předložených důkazů dovozovat tvrzení, je nezbytné nejdříve přednést tvrzení a následně označit a doložit důkazy. Provádění dalších navržených důkazů pak bylo soudem zamítnuto pro nadbytečnost.

19. Byly-li v řízení provedeny další důkazy, jako cestovní příkazy, účtenky, daňové doklady, vyúčtování cest, čestné prohlášení [jméno] [příjmení], ohledně [jméno] [příjmení] (jednatele žalované) ve vztahu podnikatel zaměstnanec, předžalobní výzva adresovaná paní [jméno] [příjmení], neučinil z nich soud pro následující právní posouzení relevantní skutková zjištění.

20. Podle § 2430 OZ platí, že příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

21. Podle § 2438 OZ platí, že příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je- li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání (odst. 1). Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět (odst. 2).

22. Podle § 2001 OZ platí, že od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

23. Podle § 2002 odst. 1 OZ platí, že poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

24. Stěžejní otázkou pro posouzení nároku uplatněného žalobou byla ne/platnost odstoupení od mandátní smlouvy ze dne 16. 8. 2018 žalovanou dne 7. 1. 2019, tedy zejména to, zda bylo od smlouvy žalovanou odstoupeno pro podstatné porušení smlouvy a zda žalovaná uplatnila své právo na odstoupení od smlouvy včas (bez zbytečného odkladu), následně (v případě závěru o neplatnosti odstoupení od smlouvy), zda je oprávněný nárok žalobkyně.

25. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu, jeho aplikaci na citované právní normy a při zohlednění účastníky uzavřené smlouvy mandátní smlouvy soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

26. Ani jeden z účastníků řízení netvrdil, že listina nazvaná„ Odstoupení od smlouvy“ datovaná 7. 1. 2019 svým charakterem naplňuje hypotézu ustanovení o odvolání příkazu dle § 2443 OZ a ani soud k takovému závěru nedospěl.

27. Dle shora citovaného § 2002 OZ platí, že je dáno právo strany smlouvy na odstoupení od smlouvy, je-li smlouva porušena podstatným způsobem. Ve větě druhé pak zákon definuje podstatné porušení smlouvy jako takové jednání, o kterém strana smlouvu porušující ví, že kdyby o takovém jednání druhá strana kontraktu věděla před jeho uzavřením, smlouva by uzavřena nebyla. Jinými slovy, takové porušení nemůže být marginální, neboť se jedná o zrušení závazku okamžité. Právo na odstoupení od smlouvy z důvodu porušení povinnosti vznikne, není-li ujednáno jinak, jakmile je povinnost porušena (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011).

28. Porušení smlouvy, které je důvodem zrušení závazku odstoupením, v žádném případě nemůže být bagatelní. Musí jít o natolik podstatné porušení smluvních povinností, že by druhá strana smlouvu vůbec neuzavřela, kdyby takové porušení smluvních povinností předpokládala (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 926/2012). Pokud došlo k podstatnému porušení povinnosti a strana, vůči níž byla povinnost porušena, od smlouvy bez zbytečného odkladu odstoupila, není relevantní, zda skutečný důvod pro odstoupení od smlouvy byl odlišný (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 616/2005).

29. Žalovaná odstoupila od smlouvy listinou, v níž uvedla, že bylo zjištěno, že užívala vozidlo určené dle mandátní a nájemní smlouvy pouze pro služební účely, pro účely soukromé. Tedy že dne 2. 9. 2018 čerpala pohonné hmoty v [obec], shodně žalobkyně jednala i v dalších 8 případech v rozmezí od září 2018 až 25. 11. 2018. Toto jednání považovala žalovaná za podstatné porušení mandátní smlouvy a od smlouvy odstoupila. Dle mandátní smlouvy, konkrétně článku 3.3, je uvedeno, že žalobkyně k výkonu práce používá osobní automobil a mobilní telefon poskytnutý žalovanou. Tučným písmem je pak zdůrazněno, že náklady žalované na cestovné jí budou přiznávány na základě jejích faktur, a to po předem odsouhlaseném a písemně daném úkonu (pravděpodobně myšleno„ úkolu“, pozn. soudu). Propláceny pak budou účty za pohonné hmoty a předem odsouhlasené (napsáno tučně) náklady. Dle smlouvy o nájmu movitých věcí pak byl žalobkyni poskytnut žalovanou osobní automobil a žalobkyně se zavázala za jeho užívání hradit měsíční nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Smlouva byla sjednána„ na dobu neurčitou, po dobu trvání Smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené dne 16. 8. 2018“ Dle článku V. odst. 6 pak bylo ujednáno, že předmět nájmu je možno používat jen pro účely vymezené v mandátní smlouvě ze dne 16. 8. 2019. Z uvedeného vyplývá, že primárním smluvním ujednáním účastníků byla mandátní smlouva, na jejímž základě měla žalobkyně pro žalovanou pracovat jako obchodní zástupkyně a dle shodných tvrzení obou stran (i svědků) pro oblast Slovenské republiky. S ohledem na logickou nezbytnost překonávat velké vzdálenosti v souvislosti s plnění základního závazku, bylo jak mandátní smlouvou zakotveno poskytnutí automobilu a služebního telefonu, tak byla i uzavřena smlouva nájemní pro používání automobilu. Vzájemné provázání vykonávání obchodní činnosti ve prospěch žalované a užívání automobilu bylo výslovně oběma smlouvami na několika místech uvedeno (čl. 3 mandátní smlouvy:„ Mandatář k výkonu práce používá od [právnická osoba] s. r. o. osobní automobil…“, čl. II odst. 1 a čl. V. odst. 6 nájemní smlouvy:„ Předmět nájmu je možné používat jen pro účely vymezené v mandátní smlouvě…“). Porušení smlouvy v tomto bodě lze proto považovat za podstatné porušení, neboť používání služebního vozidla bylo esenciální pro výkon činnosti žalobkyně.

30. Tvrdila-li žalobkyně, že bylo běžnou praxí u žalované, že její zaměstnanci užívali automobily pro soukromé účely, pak v hotovosti předávaly určitou úplatu účetnímu žalované a není tedy dáno podstatné porušení uzavřené smlouvy, zůstala žalobkyně s touto skutkovou verzí osamocena. I svědci, jejichž výslech žalobkyně navrhla ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), uvedli, že byla taková praxe majitelem žalované výslovně zakázána, nic o těchto skutečnostech nevěděli, případně vyloženě popřeli, že by takové postupy byly u žalované běžné/probíhaly.

31. Pojem "bez zbytečného odkladu" je pojmem vágním a neurčitým a jeho konkrétní obsah je nezbytné vykládat vždy s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu (nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05).

32. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení], která byla souladná s výpovědí jednatele žalované a nebyla žádným jiným důkazem vyvrácena, bylo prokázáno, že první nesrovnalosti ve vyúčtování jízd a cestovného vykazovaného žalobkyní byly zjištěny před koncem roku 2018. Jednatel žalované dal proto pokyn, aby došlo k podrobné kontrole všech vyúčtování cest žalobkyně účetními žalované. Podezření, které žalovaná dříve pojala, se vnitřní kontrolou potvrdilo a dle výpovědi jednatele žalované byla věc předána k řešení právní zástupkyni žalované. Soud považuje za pochopitelné, lidsky akceptovatelné a věrohodné vysvětlení jednatele žalované, že odstoupení od smlouvy nebylo žalobkyni předáno před Vánoci, ale při první poradě, která po novém roce proběhla. Uvedla-li žalobkyně, že vánoční svátky trvají pouze 3 dny, nereflektovala běžnou praxi většiny zaměstnavatelů, kdy ve dnech těsně před 24. 12. až po začátek nového roku bývá buď nařízena dovolená, nebo si ji zaměstnanci v průběhu celého tohoto období vybírají. Žádný z účastníků řízení nezpochybnil, že odstoupení od smlouvy bylo žalobkyni předáno při první příležitosti po novém roce. Z tohoto důvodu proto soud považuje žalobu za nedůvodnou, neboť žalobkyně neměla právní titul k nároku na sjednanou odměnu za obchodní činnost.

33. Namítala-li žalobkyně, že skutečným důvodem pro ukončení spolupráce byly špatné hospodářské výsledky žalované, není tato námitka ve smyslu shora citované judikatury relevantní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 616/2005).

34. Odkazovala-li žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu (33 Cdo 460/2019, 21 Cdo 2869/2007 a 33 Cdo 1508/2008), poznamenává soud, že první z uvedených rozhodnutí dle webových stránek Nejvyššího soudu www.nsoud.cz neexistuje. Další dvě rozhodnutí se kazuisticky vyjadřují k předloženým případům, jejich obecné závěry však nevylučují resultát přijatý soudem v projednávané věci. Soud posoudil konkrétní okolnosti případu, poměry žalované, a má za to, že při jejich zohlednění lze odstoupení od smlouvy dané žalovanou dne 7. 1. 2019 za uplatněné bez zbytečného odkladu.

35. I kdyby bylo odstoupení od smlouvy ze dne 16. 8. 2018 hodnoceno jako neplatné, žaloba by byla taktéž jako nedůvodná zamítnuta. Žalobkyně až v průběhu řízení k výzvě a poučení soudu dne 21. 3. 2021 přednesla skutkovou verzi o tom, že pro žalovanou vykonávala v období od 7. 1. 2019 do 31. 3. 2019 činnost, za kterou jí náleží odměna. K prokázání tohoto svého tvrzení však nepředložila kromě své vlastní účastnické výpovědi žádný důkaz, byť k tomu byla soudem opakovaně vyzývána (byla upozorňována na neunesení břemene důkazního). Soud tomuto tvrzení proto neuvěřil i v kontextu vyjádření jednatele žalované, že si není vědom, že by kdokoli ze zákazníků, se kterými byla žalobkyně v kontaktu, zmínil jakoukoli formu spolupráce s žalobkyní po 7. 1. 2019. Ze smlouvy mezi účastníky (jak byla shora citována) vyplývá, že žalobkyně má na základě zmocnění žalované působit v [obec] a Slovenské republice tak, aby mohly být žalovanou uzavírány obchody a za tuto činnost má být žalobkyni mandantem (žalovanou) vyplácena odměna. Žalobkyně však neprokázala, že by jakoukoli činnost řádně vyvíjela, a i kdyby vyvíjela, sama žalobkyně uvedla, že k takovému jednání neměla zmocnění (pokyn) žalované, jednala bez vědomí žalované. Jelikož nebyla prokázána činnost žalobkyně, není dle čl. 1 odst. 2 mandátní smlouvy ze dne 16. 8. 2018 dán nárok žalobkyně na žádanou paušální odměnu. Ke shodnému závěru dochází i judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3992/2011), jehož obecné závěry jsou aplikovatelné i na projednávanou věc, ačkoli citované rozhodnutí bylo přijato ve vazbě na předchozí právní úpravu. Nelze taktéž pominout přípis žalobkyně, kterým reagovala žalobkyně na odstoupení od smlouvy dne 18. 1. 2019 (č. l. 13) a výpověď mandátní smlouvy ze strany žalobkyně (č. l. 14). Zde žalobkyně mimo jiné uvádí, že jelikož jí bylo ze smyšlených důvodů odebráno vozidlo, byla jí znemožněna práce pro žalovanou, a proto podává výpověď smlouvy, kterou k přípisu žalobkyně připojila. Žalobkyně tak v řízení prezentovanou skutkovou verzí popírá své vlastní vyjádření, které bylo vypracováno v přímé návaznosti na odstoupení od smlouvy a předcházelo (resp. bylo v počátku) období, za které žalobkyně nárokuje odměnu za vykonanou činnost, neboť dle jejího sdělení jí bylo znemožněno vykonávat tuto činnost již okamžikem odebrání vozidla. Žalobkyně další aktivní činnost pro žalovanou podmínila znovupřidělením vozidla, k čemuž nedošlo.

36. Ze shora uvedených důvodů má soud proto za prokázané, že od smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené účastníky dne 16. 8. 2018 bylo žalovanou odstoupeno řádně pro podstatné porušení smlouvy, a bylo dáno bez zbytečného odkladu po zjištění podstatného porušení smlouvy. Shodně pak nebyl shledán důvodným ani nárok žalobkyně na odměnu (za předpokladu neplatnosti odstoupení od smlouvy), jelikož nebylo prokázáno, by pro žalovanou vykonávala jakoukoli činnost po odstoupení smlouvy dne 7. 1. 2019. Proto soud dle výroku I. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

37. Výrokem II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za právní zastoupení. Náklady právního zastoupení spočívaly v 7 úkonech právní služby v právním zástupcem žalované žádané výši á 4 830 Kč ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění. Úkony právní služby spočívaly v převzetí a přípravě právního zastoupení, odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 4. 6. 2019 (č. l. 56), odporu proti platebnímu rozkazu a jeho odůvodnění ze dne 26. 11. 2019 a účasti právního zástupce žalované u ústních jednání soudu dne 2. 3. 2020, 8. 3. 2021, 21. 4. 2021 a 10. 11. 2021 Náklady právního zastoupení byly dále navýšeny o 7 režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Celkem náklady řízení úspěšné žalované dosáhly výše 35 910 Kč, k jejíž úhradě soud zavázal spíše neúspěšnou žalobkyni.

38. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za převzetí a přípravu zastoupení druhým právním zástupcem žalované a dále úkony nahlížení do spisu dne 30. 9. 2020 a 29. 9. 2021, neboť tyto úkony nepovažoval za účelně vynaložené dle § 142 odst. 1 o. s. ř. I přesto, že žalovaná v průběhu řízení změnila právního zástupce, nemůže toto rozhodnutí žalované jít k tíži žalobkyně. Co se týče nahlížení do spisu učiněné právním zástupcem žalované, nepovažoval soud tyto úkony za účelné, neboť soud všechna podání jednotlivých stran důsledně zasílal druhému účastníku řízení, důkazy byly transparentně prováděny u ústního jednání a každý z účastníků se s nimi mohl seznámit, mohl se k nim vyjádřit. V neposlední řadě, nahlížení do spisu ve fázích řízení, jak byly provedeny právním zástupcem žalované, nelze považovat za analogické prostudování spisu při skončení vyšetřování dle § 11 odst. 3 ve spojení s odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, a to zejména při zohlednění argumentace Ústavního soudu v nálezu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18.

Poučení