5 C 215/2022-168

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D. sídlem Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. Janem Špitzem sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, 286 01 Čáslav o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, pozemku parc. [číslo] zahrada, pozemku parc. [číslo] zahrada, a pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného a evidenčního, všem zapsaným u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí].

II. Pozemek parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, pozemek parc. [číslo] zahrada, pozemek parc. [číslo] zahrada, a pozemek parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného a evidenčního, všechny zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí], se přikazují do výlučného vlastnictví žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku ve výši 3 745 520 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, v rozsahu 50 %, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů státu, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, v rozsahu 50 %, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, pozemku parc. [číslo] zahrada, pozemku parc. [číslo] zahrada, a pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného a evidenčního, všem zapsaným u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí] (dále též jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnila tím, že každá z účastnic řízení je vlastníkem ideálního podílu k předmětným nemovitostem o velikosti . Žalobkyni a žalované, které jsou sestrami, byly předmětné nemovitosti darovány v roce 2014 za současného zřízení věcných břemen užívání ve prospěch rodičů účastnic. Žalobkyně předmětné nemovitosti obývala do roku 2020, kdy je opustila z důvodu krajně neutěšených rodinných poměrů, neboť její soužití s žalovanou a matkou nebylo harmonické, když z jejich strany pociťovala naschvály. Učinila tak právě v reakci na rodinné poměry, avšak opuštěním předmětných nemovitostí nikdy nedeklarovala, že o svůj majetek nestojí. Žalobkyni tak v tomto řízení nemůže jít k tíži, že byla z předmětných nemovitosti žalovanou a matkou„ vyštípána“, neboť takové jednání jmenovaných je v rozporu s dobrými mravy. Pokud v původním řízení žalobkyně nepožadovala přikázání předmětných nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, bylo to tím, že tehdy sice považovala zrušení podílového spoluvlastnictví za rozumný krok, avšak zároveň neměla dostatek prostředků na vyplacení vypořádacího podílu žalované. Jelikož není žalobkyni umožněno užívat její spoluvlastnický podíl a zároveň jí není žalovanou ani vyplácena částka za užívání jejího podílu, nelze v této věci podanou žalobu považovat za nekonzistentnost v postojích žalobkyně, neboť ta za této situace nechce nadále setrvat ve spoluvlastnictví, když ze svého majetku nemá žádného užitku. Finanční situace žalované, která není schopna hradit žalobkyni náhradu za užívání jejího podílu a včas ani splátky hypotečního úvěru, není taková, aby mohla případně vyplatit žalobkyni její vypořádací podíl. Naopak žalobkyně má možnost se svým manželem získat hypoteční úvěr na vyplacení podílu žalované. Žalovaná přitom žije bez partnera, přičemž žalobkyně má rodinu, a proto bude účelnější přikázat nemovitosti do jejího vlastnictví, když je i s manželem připravena do nemovitostí dále investovat. Věcné břemeno matky není překážkou, neboť soužití s ní by bylo možné, popř. by došlo k vyplacení matky z práva věcného břemene. Proto soudu navrhla, aby předmětné nemovitosti přikázal do jejího výlučného vlastnictví.

2. Žalovaná považovala podanou žalobu za zbytečnou, neboť stále probíhala jednání o mimosoudní dohodě účastnic, která započala již před zahájením původního řízení vedeného u zdejšího soudu. Dokonce žalovaná přistoupila na to, že žalobkyni vyplatí její podíl v částce 1 700 000 Kč, ačkoliv tato převyšovala jeho hodnotu dle pro tyto účely zpracovaného znaleckého posudku. Následně odmítla tuto dohodu uzavřít s tím, že si chce svůj spoluvlastnický podíl ponechat. Následně opět žalobkyně žalovanou vyzvala k uzavření dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž žalované nebyla ponechána lhůta, aby se mohla k návrhu řádně vyjádřit. Žalobkyně tak zcela zbytečně zapříčinila tento soudní spor a minimálně z tohoto důvodu by měla nést náklady soudního řízení. Jde-li o samotný předmět sporu, tak je třeba poukázat na nekonzistentnost postojů žalobkyně, která je vedena především vidinou majetkového zisku. Žalobkyně se pak o údržbu předmětných nemovitostí a hypoteční splátky nestará, o vše se za pomoci matky stará žalovaná. Majetkové poměry pak samotné žalobkyni nedovolují, aby mohla vyplatit žalované vypořádací podíl. Naopak žalovaná má na svém účtu dostatek peněžních prostředků k tomu, aby mohla takřka okamžitě žalobkyni její podíl vyplatit. Je pak třeba zohlednit i to, že předmětné nemovitosti užívá matka účastnic, jejíž vztahy s žalobkyní nejsou zcela ideální, zatímco její vztahy s žalovanou jsou bezproblémové. Žalovaná tak navrhla, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví.

3. Soud provedl důkazy listinami, které účastnice předložily k prokázání svých tvrzení, a znaleckým posudkem, z nichž zjistil následující skutečnosti, a po postupu dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), i níže uvedený skutkový stav:

4. Žalobkyně a žalovaná jsou v katastru nemovitostí zapsány na [list vlastnictví] jako spoluvlastníci pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] (o výměře 108 m2), pozemku parc. [číslo] ostatní plocha (o výměře 367 m2), pozemku parc. [číslo] zahrada (o výměře 2 078 m2), pozemku parc. [číslo] zahrada (o výměře 135 m2), a pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného a evidenčního (o výměře 91 m2), všech v obci [obec], [katastrální uzemí], a to každá z nich k podílu o velikosti (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí). Dále byla zjištěna vzájemná poloha výše uvedených nemovitostí, kdy tyto na sebe navzájem navazují (prokázáno katastrální mapou).

5. Nabývacím titulem ke spoluvlastnickému podílu každé z účastnic k předmětným nemovitostem byla smlouva, kterou matka účastnic jako výlučný vlastník mj. předmětných nemovitostí bezplatně převedla spoluvlastnický podíl o velikosti na každou z účastnic, přičemž jmenované tyto podíly přijaly. Zároveň byla ve prospěch matky účastnic bezplatně zřízena osobní služebnost užívacího práva k pozemku parc. č. st. [číslo] včetně budovy [adresa] a požívacího práva k pozemkům ostatním (prokázáno darovací smlouvou a smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 10. 11. 2014). Služebnost doživotního bydlení a užívání předmětných nemovitostí pak byla bezplatně zřízena i ve prospěch otce účastnic (prokázáno smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 8. 11. 2018).

6. Na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala poskytnout [jméno] [příjmení] (manželu žalobkyně) úvěr ve výši 3 949 000 Kč, jehož účelem je řešení bytové potřeby ke koupi rod. domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo], v [katastrální uzemí] a úhradě závazku [číslo] u [právnická osoba] souvisejícího s řešením bytové potřeby (prokázáno smlouvou ze dne 6. 5. 2022).

7. Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození], prohlásila, že na základě žádosti žalované či její matky, jim poskytne částku do výše 600 000 Kč za účelem vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo], v [katastrální uzemí], a to za podmínek blíže dohodnutých ve smlouvě (prokázáno čestným prohlášením ze dne 10. 9. 2022 bez úředně ověřeného podpisu). Ke dni 19. 9. 2022 se na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], ve prospěch žalované nacházel disponibilní zůstatek ve výši 2 004 368,60 Kč s tím, že tato částka nebyla ani částečně blokována (prokázáno výpisem z účtu včetně informace o účtu).

8. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 16. 12. 2022 Znalecké kanceláře nemovitostí [právnická osoba], a výslechu znalkyně [celé jméno znalkyně] byla na základě porovnávací metody s uskutečněnými prodeji obdobných nemovitostí zjištěna obvyklá cena předmětných nemovitostí. Ve vztahu k hodnotě porovnávaných nemovitostí byla zohledněna i rozdílnost nemovitostí v závislosti na datu prodeje, občanské vybavenosti obce, celkovém stavu a velikosti objektů a pozemků. Tyto rozdíly se promítly do použitých koeficientů pro redukci ceny. Obvyklá cena předmětných nemovitostí bez zohlednění věcných břemen činí 6 600 000 Kč. Hodnota věcných břemen váznoucích na předmětných nemovitostech byla stanovena dle příslušných právních předpisů, a to na základě výše užitků spojených s užíváním stavby [adresa]. Výše užitků ze zahrady se rovná výši vstupních nákladů, a proto se tyto do celkové hodnoty věcného břemene prakticky nepromítají. Počet osob, v jejichž prospěch jsou nemovitosti zatíženy, není rozhodný. Hodnota samotného věcného břemena v tomto případě činí 2 854 480 Kč O obvyklé ceně nemovitostí při existenci věcného břemene se de facto nedá mluvit, neboť nemovitosti zatížené takovou právní vadou jsou prakticky neobchodovatelné. Výslednou hodnotu předmětných nemovitostí znalkyně určila na základě vlastního úsudku, kdy dle běžné praxe jsou nemovitosti s takovou právní vadou ohodnoceny ve výši 50 % z obvyklé ceny počítané bez těchto právních vad, a proto tato hodnota činí 3 300 000 Kč. Dělení rodinného domu [adresa] by pak odporovalo všem ve znaleckém posudku konkretizovaným požadavkům, kdy dispozice obsahuje pouze jednu kuchyň a jedno schodiště, celá stavba funguje jako jeden celek. Dělením každého z ostatních pozemků na dvě poloviny by z důvodů přístupu, zavedení inženýrských sítí a nutnosti zřízení věcných břemen nebylo možno docílit toho, aby tyto nově vzniklé pozemky měly stejnou či obdobnou hodnotu.

9. E-mailovou komunikací z října a prosince 2021, sdělením zástupce žalované ze dne 26. 4. 2022, odpovědí zástupce žalobkyně ze dne 29. 4. 2022 a odpovědí zástupce žalované ze dne 20. 5. 2022 soud kromě toho, že mezi účastnicemi probíhala mimosoudní jednání, nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci právně významné skutečnosti.

10. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechy účastnic, obou rodičů účastnic a manžela žalobkyně, neboť výslechem jmenovaných osob ke skutečnostem, které měly být jejich výpovědí prokázány, by soud kromě skutečností, které mu jsou již známy, nezjistil žádné další skutečnosti mající vliv pro posouzení věci, a proto by dokazování těmito výslechy bylo prováděno nadbytečně. Soud dále zamítl návrhy na doplnění dokazování výpisem z katastru nemovitostí k nemovitosti v [obec] včetně nájemní smlouvy, neboť tyto samy o sobě nemohly prokázat, že žalobkyně a její manžel nevlastní jinou nemovitost způsobilou k bydlení (navržení těchto důkazů žalobkyní ani nedávalo smysl, neboť břemena tvrzení a důkazní ohledně vlastnictví žalobkyně a jejího manžele k jiné nemovitosti by zde případně zatěžovaly žalovanou). Konečně soud zamítl i návrh žalobkyně na vyžádání zpráv od bankovní instituce ohledně stavu účtu žalované včetně pohybu prostředků na tomto účtu, a to z důvodů, které budou rozvedeny dále v odůvodnění.

11. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

12. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

14. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

15. Ve smyslu shora citovaných ustanovení §§ 1140 a 1143 o.z. za situace, kdy účastnice řízení neměly nadále zájem setrvat v podílovém spoluvlastnictví a zároveň nedospěly k dohodě, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl na návrh soud. Nutno dodat, že v řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny okolnosti, které by případné rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví za současné situace vylučovaly.

16. Jde-li o otázku vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví, i současná úprava dle o.z. stanoví nejen možné způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity. Soud rozhodující o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak není vázán návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 o.s.ř.), a proto byl v projednávané věci povinen nejprve zkoumat, zda je rozdělení společných věcí možné, neboť soud je povinen hledat cestu, aby - pokud je to možné - byly věci ve spoluvlastnictví účastníků reálně rozděleny, byť i takové řešení nevyhoví všem účastníkům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015). Reálným rozdělením nemovité věci se pak rozumí reálné rozdělení zpravidla v součinnosti se znalcem a při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu. Reálným rozdělením tak v zásadě není, jestliže se více samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky, byť pro případ pozemků se stejným využitím tato možnost za souhlasu spoluvlastníků s takovým dělením vyloučena není (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2631/2005).

17. Vztáhneme-li výše uvedené závěry na projednávanou věc, tak dělení samotné stavby [adresa] není za zjištěného skutkového stavu možné, neboť vzhledem k dispozici nemovitosti nelze žádným způsobem docílit jejího rozdělení a vzniku dvou samostatně využitelných věcí způsobilých k dosavadnímu účelu. Samotný pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pak právě vzhledem k jeho zastavěnosti rodinným domem výrazně převyšuje hodnotu ostatních vypořádávaných nemovitostí, přičemž s nimi i tvoří jeden funkční celek, kdy tyto ostatní pozemky plní funkci zahrady k rodinnému domu, a proto ani nelze případně uvažovat o rozdělení jednotlivých nemovitostí mezi spoluvlastníky bez jejich reálného dělení. Reálným dělením by pak ani u těchto ostatních nemovitostí nebylo možno docílit toho, aby měly alespoň obdobnou hodnotu; vzhledem k jejich výměrám by šlo o pozemky malé rozlohy bez možnosti efektivního využití a jejich hodnota by se stala zcela zanedbatelnou. Je nutno opětovně zdůraznit, že tyto tvoří jeden funkční celek. Soud proto uzavřel, že reálné dělení předmětných nemovitostí v projednávané věci není možné, neboť za jeho užití nelze zachovat účel předmětných nemovitostí včetně jejich hodnoty.

18. Za shora uvedeného se soud zabýval tím, zda jsou při nemožnosti dělení společných věcí ve smyslu ustanovení § 1147 o.z. splněny podmínky pro to, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví některého ze současných spoluvlastníků. Ačkoliv z ustanovení § 1147 o. z. vyplývá jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví, je nutné také zkoumat jeho solventnost. Tímto způsobem se totiž každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Neprokáže-li pak účastník, který má o společnou věc zájem, že má finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, je naplněn předpoklad pro prodej věci a rozdělení výtěžků podle podílů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015). Solventnost účastníka má být přitom prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Proto je účastník žádající přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví povinen s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat, případně je povinen relevantně prokázat, že je schopen si tyto finanční prostředky opatřit (např. formou úvěru).

19. Kladl-li tedy soud důraz na solventnost účastnic, nejednalo se o další skutečnost, která mohla být účastnicím při rozhodování ku prospěchu, ale přímo o podmínku pro přikázání společných věcí do výlučného vlastnictví dosavadního spoluvlastníka. Žalovaná tuto podmínku splňuje, neboť prokázala, že se na jejím bankovním účtu nachází disponibilní zůstatek ve výši převyšující hodnotu vypořádacího podílu. Zde je nutno k námitkám žalobkyně uvést, že soud není povinen zkoumat původ peněžních prostředků, kterými spoluvlastník mající zájem o společnou věc disponuje. Soud se tak proto nezabýval tím, zda jsou tyto prostředky příjmem žalované z pracovní činnosti, dědictvím, či jí tyto byly poskytnuty na základě závazkového vztahu. Pokud by byl soud povinen vždy přezkoumávat původ prostředků prokazujících solventnost spoluvlastníka, paradoxně by to vedlo až k znevýhodnění těch spoluvlastníků, kteří si tyto majetkové hodnoty opatřili již v předstihu a tyto jsou mnohdy i přímo jejich vlastnictvím. Soud tím nepopírá, že by při pochybnostech nepřistoupil ke zjišťování účelovosti„ uměle vytvořených“ důkazů majících prokazovat solventnost spoluvlastníka, nicméně by k tomu přistoupil až v momentu, kdy by tyto konkrétní skutečnosti o takové účelovosti byly protistranou alespoň rámcově tvrzeny. Tyto ovšem nelze vyvozovat z pouhé domněnky žalobkyně, že žalovaná vzhledem k její studijní a pracovní minulosti dosud nemohla být schopna si vlastní prací tyto prostředky opatřit, a je třeba proto zjistit, kdo, kdy a za jakých okolností jí tyto prostředky poskytl. Jde-li pak o solventnost žalobkyně, je třeba přisvědčit žalované, že úvěr se bankovní instituce zavázala poskytnout pouze manželu žalobkyně, nikoliv jí samotné. Tuto skutečnost soud nicméně posoudil tak, že i sama žalobkyně prokázala solventnost k zaplacení vypořádacího podílu, neboť úvěrové prostředky by při vědomí obou manželů byly v jejich společném jmění a vázány pouze na zaplacení vypořádacího podílu pro konkrétní nemovitosti. Žalobkyně by tak právě mohla jejich prostřednictvím zaplatit vypořádací podíl náležející žalované.

20. Při prokázání solventnosti obou účastnic tak soud zjištěné okolnosti k možnosti zaplacení vypořádacího podílu posuzoval„ pouze“ jako jedno z kritérií při rozhodování, které z účastnic předmětné nemovitosti přikázat. Jde-li o jednotlivá kritéria, kterými se soud při rozhodování v projednávané věci řídil, tak výše spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech a okolnosti (bezplatného) nabytí spoluvlastnického podílu svědčí oběma účastnicím zcela stejně. Soud potom blíže nezjišťoval, jaké jsou vztahy mezi účastnicemi a jejich otcem, v jehož prospěch bylo též zřízeno věcné břemeno užívání nemovitostí. Práva z věcného břemene užívání předmětných nemovitostí v současné době realizuje pouze matka účastnic, jejíž vztahy s žalovanou jsou (i dle tvrzení žalobkyně) lepší než právě vztahy s žalobkyní. Sama žalobkyně uvedla, že v době sdílení společné domácnosti nepociťovala naschvály pouze ze strany sestry, ale toxické bylo i její soužití s matkou. Ačkoliv mají být dle tvrzení žalobkyně vztahy otce k účastnicím opačné než v případě matky, ten v současné době předmětné nemovitosti neužívá a byť mu toto právo k nemovitostem svědčí, nebylo tvrzeno, že jej v budoucnu hodlá realizovat a jedná se pouze o hypotetickou možnost. Vzal-li soud v úvahu, že by se i tato možnost stala skutečností, účastnice by se opět dostaly maximálně do stejné výchozí pozice. Nicméně je vhodné dodat, že zatímco u otce účastnic není právě jeho budoucí situace jistá, u matky účastnic lze vzhledem k současnému stavu předpokládat, že předmětné nemovitosti bude využívat k bydlení i nadále, a proto i z tohoto důvodu soud shledal, že v zájmu eliminace případných sporů mezi vlastníkem a oprávněným z věcného břemene bude lepší variantou přikázat nemovitosti žalované. Je pak nutností zohlednit skutečnost, že sama žalovaná je tím z podílových spoluvlastníků, který v současné době předmětné nemovitosti užívá, přičemž v současné době ani nemá jinou možnost bydlení. Ačkoliv je možné, že žalobkyně odchodem z předmětných nemovitostí sledovala ukončení problémového soužití se sestrou a matkou, předmětné nemovitosti opustila zcela dobrovolně, neboť ji k tomu žalovaná nemohla při velikosti jejího podílu po právu donutit, a proto je i tato skutečnost svědčící pro žalovanou - současné užívání nemovitostí žalovanou - pro soud při jeho rozhodování relevantní. Vrátil-li se soud k okolnostem o možnosti zaplacení vypořádacího podílu druhému ze spoluvlastníků, i zde uzavřel, že bude vhodnější předmětné nemovitosti přikázat žalované, neboť již nyní disponuje prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, čímž bude i schopna vypořádací podíl žalobkyni zaplatit dříve než by tomu bylo v opačném případě (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1604/2005).

21. Za shora uvedeného proto soud předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované. Jde-li o výši vypořádacího podílu, soud tuto stanovil dle obvyklé ceny nemovitostí v daném místě a čase (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3924/2007). Obvyklá cena předmětných nemovitostí byla znaleckým posudkem pro případ nezatížení právní vadou stanovena v částce 6 600 000 Kč. Soud pak při zohlednění existence věcného břemene váznoucího na předmětných nemovitostech nevycházel ze znaleckým posudkem uvedené ceny 3 300 000 Kč, neboť odůvodnění této částky s pouhým odkazem na úsudek znalkyně a znaleckou praxi, kdy bývá hodnota nemovitosti zatížené právní vadou stanovena ve výši poloviny její hodnoty bez této vady, bylo pro soud nedostačující. Byť je otázka, zda právní závada snižuje obvyklou cenu nemovitostí a do jaké míry, věcí znaleckého posouzení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2656/2021), nevycházel soud z ceny 3 300 000 Kč stanovené jen na základě blíže neodůvodněného úsudku znalce a za situace, kdy byla oceněna samotná právní závada váznoucí na předmětných nemovitostech, tak soud v této věci jako přiléhavější považoval vycházet z obvyklé ceny nemovitostí bez zatížení (6 600 000 Kč) ponížené právě o hodnotu samotného věcného břemene na nich váznoucího (2 854 480 Kč), tj. 3 745 520 Kč. Zohlednění existence právní závady pak v tomto typu řízení představuje okolnost, která může ovlivnit výslednou cenu společné věci, v důsledku čehož pak vypořádací podíl odpovídá skutečné majetkové hodnotě, o kterou ten ze spoluvlastníků, kterému nebyla společná věc přikázána do jeho vlastnictví, přichází. Měl-li tedy soud zjištěnu hodnotu předmětných nemovitostí i právní závady na nich váznoucí, postupoval při stanovení výše vypořádacího podílu dle výše uvedeného způsobu, neboť znaleckým posudkem uvedený závěr o ceně 3 300 000 Kč by při absenci relevantních důvodů pro další snížení ceny 3 745 520 Kč pouze zkracoval žalobkyni jako spoluvlastníka, kterému má být vypořádací podíl vyplacen. Soud tedy vycházel z obvyklé ceny předmětných nemovitostí ve výši 3 745 520 Kč, kdy žalobkyni vzhledem k jejímu spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech náleží vypořádací podíl ve výši jedné poloviny, tj. 1 872 760 Kč. Ve výroku III. tohoto rozsudku je v důsledku početní chyby uvedena nesprávná výše vypořádacího podílu, která je napravena samostatným usnesením. Lhůtu pro jeho zaplacení soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. žalované vzhledem k její výši stanovil delší než je obecná lhůta stanovená pro splnění takové povinnosti zákonem.

22. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žádná z účastnic řízení neměla ve věci úspěch oproti neúspěchu druhé strany řízení. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou zvláštním druhem řízení (tzv. iudicium duplex), v němž všichni účastníci řízení (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19). Tento druh řízení je tak charakteristický tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám, ledaže by pro jiné rozhodnutí byly dány zvláštní důvody. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Soud v projednávané věci neshledal zvláštní důvody pro jiné rozhodnutí o nákladech řízení. Skutečnosti, že mezi účastnicemi již bylo u zdejšího soudu vedeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, v němž nebylo meritorně rozhodnuto, a že žalobkyně podala nový návrh, jímž navrhovala jiný způsob vypořádání než v řízení původním, nelze (jak žalovaná namítala) přičítat žalobkyni k tíži, neboť šlo pouze o uplatňování jejích práv. Stejně je zcela bezpředmětnou námitka, že mezi účastnicemi stále probíhala mimosoudní jednání, a to již jen z toho důvodu, že strany k dohodě nedospěly ani po téměř devíti měsících od zahájení soudního řízení. Nebyly shledány důvody a způsob uplatňování práv shora uvedenými nekonstruktivními jednáními některého z účastníků, aby mohlo jiné rozhodnutí o nákladech řízení v této konkrétní věci obstát.

23. O povinnosti účastnic řízení zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku, která bude určena samostatným usnesením (výroky V. a VI. tohoto rozsudku), soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť stát má toto právo s ohledem na výsledek řízení vůči oběma účastnicím rovným dílem. Jelikož o základu nároku již soud mohl s ohledem na výsledek řízení rozhodnout, nýbrž o celkové odměně znalce nebylo ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí dosud pravomocně rozhodnuto a znalečné dosud nebylo vyplaceno, bude výše nákladů řízení státu v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o.s.ř. určena samostatným usnesením.

Poučení