5 C 216/2020-34

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] trvale bytem [adresa žalovaného] o zaplacení částky 11.043,53 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se v části o zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.000 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2.800 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části o zaplacení 16.836,23 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% jdoucími z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 7 800 Kč, částku smluvní pokuty ve výši 3 243,53 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 864,62 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny ve výši 8 786,93 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny jdoucího od data [datum] do data [datum] ve výši 72,66 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky jistiny od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla dne [datum] z titulu smlouvy o postoupení pohledávek, jíž téhož dne sjednala se [právnická osoba] (dále jen„ postupitel“), o čemž byl žalovaný podáním ze dne [datum] informován. Postupitel pak na základě„ Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva č. [anonymizováno]“) žalovanému, pod variabilním symbolem tvořeným mj. též jeho rodným číslem, na dřív označený bankovní účet vyplatil částku 7 800 Kč. Výši poskytnutého úvěru, způsob jeho vyplacení i délku doby splácení zvolil sám žalovaný na webovém portálu postupitele. Zde také žalovaný v návaznosti na jím zadané údaje vyplnil formulář, v němž vyplnil své kontaktní údaje, údaje o svém zaměstnání, zaměstnavateli a příjmu. Po vyplnění všech výše uvedených údajů žalovaný na webovém portálu postupitele elektronicky potvrdil text smlouvy, jejíž obsah byl na základě zadaných údajů automaticky vygenerován. Následně také žalovaný obdobným způsobem vyjádřil souhlas s texty dokumentů označených jako„ Ujednání“ a„ Čestné prohlášení Klienta“. Poté byla žalovanému postupitelem zaslána SMS s unikátním kódem„ tmue“, který žalovaný zadal do předepsaného textového pole na webovém portálu postupitele, kde mu byl jednak vytvořen profil a současně též došlo k vytvoření žádosti o poskytnutí úvěru, jíž postupitel schválil. Částku poskytnutého úvěru se žalovaný, po navýšení o úročení a poplatek za poskytnutí, v celkové výši 8 518,38 Kč, zavázal splatit k [datum], nicméně do uvedeného data splatil toliko 5 000 Kč. Splacenou částku postupitel započetl v souladu s čl. V. odst. 7 smlouvy č. [anonymizováno]. V důsledku neuhrazení celého sjednaného plnění tak postupiteli vůči žalovanému, k datu následujícímu po datu splatnosti, vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neuhrazeného smluvního úroku, a dále též, v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy č. [anonymizováno], smluvní pokuty odpovídající 0,1% denně z částky odpovídající součtu neuhrazené jistiny, smluvního úročení a poplatku za poskytnutí úvěru, jejíž výše, po započtení částečných úhrad, k datu podání žaloby činila 3 243,53 Kč. Po datu postoupení pak již žalovaný splatil toliko 0,60 Kč, a to navzdory skutečnosti, že byl žalobkyní k placení opakovaně upomínán, naposledy formou tzv. předžalobní výzvy datované k [datum].

2. V rámci dvou následně zaslaných podání vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, nejprve podáním ze dne [datum] co do částky 1 000 Kč (777,92 Kč na zákonném úroku z prodlení z jistiny za období od [datum] do [datum] a 222,08 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení) a následně podáním ze dne [datum], opět co do částky 1 000 Kč (90,57 Kč na zákonném úroku z prodlení z jistiny za období od [datum] do [datum], 72, 66 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za období od [datum] do [datum], 642,54 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a 194, 23 Kč na kapitalizovaném úroku). Po uskutečnění druhého z provedených zpětvzetí tak nárok žalobkyně zahrnoval nároky na úhradu jistiny ve výši 7 800 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 592,7 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 243,53 Kč (celkem 19 636,23 Kč) a příslušenství sestávajícího ze zákonného úroku z prodlení z částky jistiny jdoucího od data [datum] a náhrady nákladů řízení. V rámci druhého z uvedených podání také žalobkyně sdělila, že jí byly postoupeny celkem dvě pohledávky žalovaného, z nichž jedna je evidována pod variabilním symbolem [číslo] druhá, projednávaná v tomto řízení, pod variabilním symbolem [číslo]. Z obou nařízených jednání ve věci samé se žalobkyně omluvila.

3. Žalovaný k věci nejprve podáním ze dne 9. 9. 2020 potvrdil, že žalobkyně vlastní pohledávky, které dřív měl u nejrůznějších subjektů, mj. i u postupitele, přičemž si se žalobkyní sjednal, že pohledávku postupitele bude počínaje zářím 2020 splácet formou splátek alespoň po 1 000 Kč. V následně zaslaném podání, datovaném k 3. 11. 2020, žalovaný sdělil, že nárokovanou pohledávku splatil formou poštovních poukázek. Z prvého jednání ve věci samé se žalovaný s poukazem na pracovní pobyt v zahraničí omluvil, ke druhému jednání ve věci samé se žalovaný bez omluvy nedostavil 4. V rozsahu zpětvzetí žaloby, tj. co do částky 2 000 Kč, soud s odkazem na § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení výrokem I. zastavil.

5. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

6. Textem písemného vyhotovení smlouvy č. [anonymizováno], datovaným ke [datum], bylo prokázáno, že se postupitel zavázal žalovanému, formou bezhotovostního převodu na bankovní účet č. [bankovní účet], do data [datum] vyplatit částku 7 800 Kč. Poskytnuté plnění se žalovaný zavázal splatit do data [datum], a to navýšené o úročení a poplatek za poskytnutí, v celkové výši 8 518,38 Kč. V textu smlouvy č. [anonymizováno] (viz čl. II odst. 4) se dále postupitel zavázal neposkytnout žalovanému předjednané plnění pro případ, kdyby se po ověření majetkových poměrů žalovaného ukázalo, že tento nebude schopen předepsané plnění splácet. Údaje rozhodné pro posouzení jeho majetkových poměrů se žalovaný, ve smyslu čl. 3 Preambule a čl. III .1.7 smlouvy č. [anonymizováno], zavázal poskytnout v textu dřív vyplněného (žalobkyní však nepředloženého) dokumentu označeného jako„ Čestné prohlášení Klienta“. Další informace se žalovaný postupiteli, ve smyslu čl. III .1.4 a čl. III .1.6 smlouvy č. [anonymizováno], zavázal poskytnout též stran osoby svého zaměstnavatele a zaměstnání. Informace, týkající se zejména parametrů poskytnutého plnění, resp. způsobu a výše jeho splácení, jsou uvedeny též v souběžně doloženém dokumentu označeném jako„ FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“. V samém závěru smlouvy č. [anonymizováno] i uvedeného formuláře je také, spolu s uvedením čísla občanského průkazu žalovaného, uveden iniciační kód„ tmue“, jímž si postupitel a žalovaný, ve smyslu čl. III. odst. 2 smlouvy č. [anonymizováno], ujednali nahradit vlastnoruční podpis žalovaného pod smlouvou č. [anonymizováno].

7. Částka jistiny - 7 800 Kč - byla žalovanému, dle výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet], na jím označený bankovní účet vyplacena dne [datum].

8. Dokumentem označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, podepsaným zástupci postupitele a žalobkyně k datu [datum], resp. [datum], vzal soud za prokázané, že se postupitel, ve smyslu čl. II. odst. 1 zde uvedeného dokumentu, zavázal žalobkyni k [datum] převést pohledávky uvedené v souběžně doložené (avšak anonymizované) příloze [číslo] označené jako„ Seznam postoupených pohledávek“. Následně, v návaznosti na akt převodu, zástupce postupitele dopisem ze dne [datum], doloženým spolu s výpisem z poštovního podacího archu ze dne [datum], o aktu převodu pohledávky vyrozuměl žalovaného a vyzval jej, aby mu převedenou pohledávku pod variabilním symbolem [číslo] uhradil.

9. Z dokumentu, označeného jako„ Výzva před podáním žaloby“, datovaného k [datum] a doloženého spolu s poštovním podacím archem ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě nárokovaného plnění s tím, že platbu na nárokovanou pohledávku měl tento případně označit variabilním symbolem [číslo].

10. Dvě poštovní poukázky typu„ A“, předložené žalovaným, prokazují, že žalovaný pod variabilním symbolem [číslo] poukázal žalobkyni dne [datum] částku 1 000 Kč a dne [datum] částku 14 820 Kč.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu sjednání Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 12. 12. 2017 (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

26. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou postupitel a žalovaný, jako závazek, ujednali prostřednictvím smlouvy č. [anonymizováno]. Rozhodný byl v tomto směru především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu smlouvy č. [anonymizováno], a nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. S tím, že žalovaný se poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok a poplatek za poskytnutí, zavázal ke sjednanému datu uhradit. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený smlouvou č. [anonymizováno] právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr pak postupitel, jako poskytovatel nebankovních půjček/úvěrů, sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný naopak předmětný úvěr sjednal mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

27. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v rámci kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze smlouvy č. [anonymizováno], ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejného pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

28. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. S tím, že ve smyslu svojí povahou závazného eurokonformního výkladu představeného Soudním dvorem Evropské Unie jsou soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Citovaná ustanovení již ostatně byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu, a to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

29. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že ze žalobkyní předložených důkazů nelze vůbec seznat, v jakém rozsahu a na základě jakých údajů postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného posoudil. Případně, zda postupitel při posuzování majetkových poměrů žalovaného pracoval nejen s údaji bez dalšího sdělenými samotným žalovaným, ale též s informacemi objektivního charakteru, řádně doloženými nezávislými subjekty (např. zaměstnavatelem žalovaného) či s údaji obsaženými ve veřejně přístupných rejstřících a registrech (ke standardům posuzování tzv. úvěruschopnosti viz již výše uváděný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Toliko v mezích žalobního tvrzení totiž zůstalo sdělení, že postupitel při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného postupoval na základě údajů uvedených samotným žalovaným v příloze ke smlouvě č. [anonymizováno], označené jako„ Čestné prohlášení klienta“. V rovině pouhého tvrzení zůstaly také informace o údajném sdělení údajů o zaměstnání a zaměstnavateli žalovaného. Tento závěr také, byť nepřímo, potvrzuje shora parafrázovaný závazek žalovaného ze smlouvy č. [anonymizováno], dle kterého se tento zavázal úvěr poskytnout až na základě řádně vyplněného„ Čestného prohlášení Klienta“ a navazujícího posouzení majetkových poměrů žalovaného.„ Čestné prohlášení Klienta“ a ani jakékoli jiné důkazní prostředky, jimiž by bylo prokázáno, že postupitel majetkové poměry žalovaného řádným způsobem vyhodnotil, však v soudu předložených listinách absentují.

30. Vzhledem k naprosté absenci důkazů týkajících se posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného tak soud nemohl vzít za prokázané, že by postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumal. Žalobkyni totiž v návaznosti na uplatněný nárok vznikla procesní povinnost nejen dotvrdit (tzv. břemeno tvrzení), ale též doložit (tzv. břemeno důkazní), že její právní předchůdce, postupitel, splnil veškeré hmotněprávní povinnosti, jimiž je vymezeno postavení úvěrujícího ve smyslu § 2395 o. z., a to s přihlédnutím ke specifikům spotřebitelského charakteru sjednaného závazku. Tedy, především že postupitel řádně posoudil tzv. úvěruschopnost žalovaného a následně vyplatil sjednané plnění ve prospěch žalovaného, jakožto úvěrovaného. Splnění uvedených procesních povinností vyplývá z projednací zásady, jíž je civilní řízení sporné obecně ovládáno (viz zejména § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 odst. 2 o. s. ř.). Přičemž právě zásada projednací v občanskoprávním soudním řízení vymezuje břemena důkazní i tvrzení jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která, pod sankcí neúspěchu ve věci, stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou (shodně viz např. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 385/15 ze dne 8. 12. 2015). Z projednací zásady také dále plyne i tradičně traktovaný závěr, že„ co není v řízení dokázáno, jako by nebylo“.

31. Závěr o neunesení důkazního břemena, stran řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného ze strany postupitele, pak soud vyslovil bez ohledu na skutečnost, že žalobkyni nebyla, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., adresována výzva, aby svá žalobní tvrzení, týkající posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného ze strany postupitele, blíže doložila. V tomto směru soud uvážil, že příslušná výzva, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., představuje v mezích občanskoprávního sporného řízení prostředek aplikovatelný toliko v rámci samotného jednání (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 212/06 ze dne 3. 10. 2006, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 43/2006 USn.) a současně též za přítomnosti účastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo1069/2003 ze dne 27. 7. 2005), který uplatněný nárok nedostatečně doložil. Tak, jak to odpovídá primárně ústnímu charakteru soudního řízení. V projednávané věci se ale žalobkyně z jednání dvakráte omluvila a vyslovila souhlas tím, aby byla věc projednána v její nepřítomnosti (tedy za využití již předložených důkazních prostředků), v důsledku čehož soud vůbec neměl zákonný podklad pro to, aby bylo možné v projednávané věci procesní poučení, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., aplikovat.

32. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by postupitel před sjednáním závazku ze smlouvy č. [anonymizováno] řádně (a ověřitelným způsobem) přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Za daného stavu věci proto soud, při vázanosti projednací zásadou, musel vycházet ze závěru, že postupitel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú., nepostupoval s náležitou pečlivostí, a závazek ze smlouvy č. [anonymizováno] proto soud po právní stránce vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Intenzita porušení zákona pak, ve smyslu výkladu předestřeného shora, dosahuje zjevného porušení veřejného pořádku ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak je třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze smlouvy č. [anonymizováno], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tedy pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu je tudíž na místě právně kvalifikovat jako závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Právě a pouze pohledávku z tohoto závazku také žalobkyně, ve smyslu § 1879 o. z., včetně jeho příslušenství ve smyslu § 1880 odst. 1 o. z., mohla z titulu postoupení pohledávky nabýt. S ohledem na uvedené právní závěry proto soud žalobkyní nárokované plnění uznal jako důvodně nárokované toliko v rozsahu částky jistiny, se zohledněním již provedených splátek ve výši 5 000 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení dlužníka, ve smyslu § 2993 o. z., tak soud uplatněný a dodatečně postoupený nárok (po částečném zpětvzetí žaloby v celkové výši 19 636,23 Kč) výrokem II. tohoto rozsudku uznal jako oprávněný co do částky 2 800 Kč a ve smyslu § 1970 o. z. též jejího příslušenství - zákonného úroku z prodlení jdoucího z této částky od data označeného žalobkyní, tj. od [datum], do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil jako zákonnou - třídenní, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku, tedy co do částky zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč jdoucího od [datum] do zaplacení a částky 16 836,23 Kč, zahrnující částku již splacené jistiny, částku neuhrazeného smluvního úroku ve výši 8 592,7 Kč a částku smluvní pokuty ve výši 3 243,53 Kč, soud uplatněný nárok výrokem III. tohoto rozsudku zamítl.

33. Jako nedůvodnou soud vyhodnotil procesní obranu žalovaného, který tvrdil, že po datu podání žaloby veškeré nárokované plnění splatil formou převodu provedeného dvěma shora označenými poštovními poukázkami opatřenými variabilním symbolem [číslo]. Toto tvrzení totiž bylo vyvráceno žalobkyní, která vysvětlila, že v rámci své podnikatelské činnosti nabyla více pohledávek žalovaného, přičemž projednávané pohledávce byl přiřazen variabilní symbol [číslo] nikoli [číslo] což bylo prokázáno jak textem oznámení o postoupení pohledávky, tak i textem tzv. předžalobní výzvy, kde je variabilní symbol [číslo] také uveden.

34. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně byla s uplatněným nárokem úspěšná toliko co do částky 4 800 Kč, neboť jí právo na zaplacení částky 2 800 Kč s příslušenstvím bylo přiznáno a co do částky 2 000 Kč sice vzala uplatněný nárok zpět, avšak z důvodů nastanuvších na straně žalovaného, konkrétně z důvodu částečného plnění. Ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 16 836,23 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč jdoucího od [datum] do zaplacení, byla žalobkyně procesně neúspěšná, a z hlediska rozvržení procesního úspěchu tak v rozsahu naposled uvedené částky i příslušenství uspěl žalovaný. V řízení tak, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., v převažující míře uspěl žalovaný, který však v rámci své procesní obrany neprovedl žádný relevantní úkon (ostatně jeho procesní obrana týkající se splacení nárokovaného plnění nebyla úspěšná), a proto soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Poučení