5 C 217/2023 - 113

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] o 78.537,98 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 66.075,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66.075,07 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení, částku 3.654 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.654 Kč od 20. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 8.808,91 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 74.115,98 Kč od 17. 2. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 74.115,98 Kč od 17. 2. 2023 do 16. 3. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.040,91 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 9.118,15 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 933,82 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15.275,29 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta v [Anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem, doručeným soudu dne 4. 5. 2023, doplněným podáním ze dne 13. 9. 2024, doručeným soudu téhož dne, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 74.883,98 Kč, s úrokem 14,9 % ročně z částky 74.115,98 Kč od 17. 2. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 74.115,98 Kč od 17. 2. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.118,15 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 933,82 Kč (nárok č. 1), a částky 3.654 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.654 Kč od 20. 8. 2022 do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 16. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě poskytl žalovanému neúčelový úvěr, a to dne 16. 9. 2021 bezhotovostním převodem finančních prostředků v celkové výši 80.000 Kč na běžný účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.944 Kč, splatných vždy k 20. kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, splatnost úvěru nastala ke dni 1. 2. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, proto byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou s výzvou k plnění zaslanou mu dne 9. 3. 2023.

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 16. 2. 2021 smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě vedl žalovanému běžný účet č. [č. účtu]. Dne 22. 3. 2021 uzavřel se žalovaným smlouvu o povoleném debetu, kterou se zavázal poskytnout žalovanému možnost přečerpání peněžních prostředků na tomto účtu do záporného zůstatku ve výši 3.000 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, žalobce proto odstoupil od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, toto odstoupení zaslal žalovanému dne 31. 7. 2022. Běžný účet žalovaného byl zrušen ke dni 19. 8. 2022 a konečný zůstatek na účtu -3.654 Kč byl ke dni 18. 8. 2022 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalovanému byla dne 9. 3. 2023 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 16. 03. 2023.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto souhlasil. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

6. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] ze dne 16. 9. 2021, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, žalovaným vlastnoručně podepsané, soud zjistil, že na jejím základě žalobce poskytl žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr s pevnou, předem stanovenou dobou splatnosti a předem stanovenou výší jednotlivých splátek v celkové výši 80.000 Kč, s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 14,9 % ročně, se způsobem čerpání převodem na běžný účet žalovaného, vedený u žalobce. Doba trvání úvěru činila 60 měsíců, splatnost úvěru byla dne 20. 8. 2026, úvěr byl splatný formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.944 Kč, splatných vždy 20. dne v každém kalendářním měsíci.

7. Z výpisu z úvěrového účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne 16. 9. 2021 byla z tohoto účtu provedena platba ve výši 80.000 Kč z důvodu jejího převodu na účet, uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako běžný účet žalovaného určený k výplatě poskytovaného úvěru.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení jeho dluhu z titulu smlouvy o úvěru shora do 16. 3. 2023 s tím, že pokud tak neučiní, bude po něm dluh vymáhán soudní cestou. Z dokladu o odeslání na jméno žalovaného pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal dne 9. 3. 2023.

9. Ze sdělení žalobce ze dne 13. 9. 2024, soudu doručeného téhož dne, a z historického výpisu soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr žalobci uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši 13.924,93 Kč.

10. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil dokumenty užité k ověření úvěruschopnosti žalovaného a jeho finanční situace – jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru žalobce soudu ve svém podání ze dne 13. 9. 2024 sdělil, že před uzavřením smlouvy o úvěru shora posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, a dále z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Z databází (úvěrových registrů) žalobce zjistil, že žalovaný má mimo žalobce jeden dluh vyplývající ze smlouvy o osobním úvěru ze dne 25. 6. 2021. Žalovaný byl prodlení s jedinou splátkou, a to v bagatelní výši. Toto prodlení se již dále neopakovalo. Žalobce tak vyhodnotil, že takto nezjistil o žalovaném žádné zvlášť negativní informace. Z interní databáze žalobce za celou [právnická osoba]., nezjistil žalobce o žalovaném žádné negativní informace. Žalobce následně prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku, a existenci exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční ani exekuční řízení a že žalovaný není veden v živnostenském rejstříku. Dále žalobce ověřil, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, vedené u Ministerstva vnitra České republiky, a že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Co se příjmů žalovaného týče, v čestném prohlášení o příjmu ze dne 15. 9. 2021 žalovaný prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti činí 23.500 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného, vedeného u žalobce, za posledních 6 měsíců. Ohledně výdajů žalovaného žalobce údaje sdělené žalovaným konfrontoval s instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. V případě výdajů na bydlení žalovaný sdělil, že bydlí v nájmu, přičemž uvedl nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, pro účely posouzení úvěruschopnosti tak žalobce vycházel z vyšší částky, vyplývající z údajů Českého statistického úřadu. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a bezdětný, bez vyživovacích povinností. V prohlášení o jeho zdravotním stavu žalovaný uvedl, že mu není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobce vycházel z výdajů žalovaného v celkové výši 15.641 Kč, přičemž tato částka se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 500 Kč, výdajů na bydlení ve výši 5.156 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3.860 Kč, výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 3.698 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobce ve výši 2.427 Kč. Žalobce následně porovnal částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou jeho výdajů a zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 25 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána. Žalobce tedy při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyhodnocoval nejen informace poskytnuté mu žalovaným, ale tyto následně konfrontoval jak s výstupy z celé řady registrů/databází, tak s údaji zanesenými ve skóringovém modelu, a byl tak schopen posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. Žalobce tak získal pro účely prověření úvěruschopnosti žalovaného informace nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, a protože neměl důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, žalovanému jej poskytl.

11. Z listiny žádost o poskytnutí osobního úvěru ze dne 15. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho kontaktní adresa je [adresa], jeho adresa trvalého pobytu je [jméno FO]. Je svobodný, bytové poměry nájemník, trvalý pobyt od roku 2017, od roku 2020 je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba]., jeho měsíční příjem činí 23.532 Kč. Nemá žádné vyživované dítě, jeho měsíční výdaje (domácnosti) sestávají z výdajů spojených s bydlením ve výši 4.200 Kč, ostatních výdajů ve výši 500 Kč, spoření ve výši 500 Kč. Závazky jiných poskytovatelů úvěru zde nejsou žádné uvedeny.

12. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 19. 5. 2022, vystaveného na jméno žalovaného zaměstnavatelem [právnická osoba]. [adresa], soud zjistil, že žalovaný byl u tohoto zaměstnavatele zaměstnán od 14. 9. 2020 jako výrobní dělník, na dobu neurčitou, jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 21.491 Kč, jeho hrubý roční příjem bez pojistného za poslední zdaňovací období činil 285.427 Kč, z jeho příjmu nebyly prováděny žádné srážky, není ve zkušební době a není s ním vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru.

13. Z čestného prohlášení žalovaného o výši příjmu ze dne 15. 9. 2021 soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba]. [adresa], od 14. 9. 2020, jako obsluha lisu, na dobu neurčitou, jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 23.500 Kč, není ve zkušební ani výpovědní lhůtě.

14. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, vyhotoveného žalobcem na jméno žalovaného, nedatovaného, soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném a jeho majetkových poměrech totožné s údaji uvedenými v žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 15. 9. 2021 shora. Dále je zde v bodě označeném jako hodnocení rizika uvedena odpověď ne mimo jiné u důvodů zamítnutí žádosti popsaných jako negativní výsledek ověření dat, negativní záznam na dealera, insolvenční řízení, žadatel v defaultu v [Anonymizováno], účty žadatelů po splatnosti v [Anonymizováno], účty žadatelů v exekuci, negativní záznam v RRS, negativní záznam v BRKI, negativní záznam v NRKI, negativní záznam v SOLUSu, nedostatečné skóre (rating).

15. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 16. 2. 2021 a ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 22. 3. 2021, uzavřených mezi žalobcem a žalovaným, soud zjistil, že žalovanému byl žalobcem poskytnut k jeho běžnému účtu, vedenému na jeho jméno u žalobce, úvěr – možnost přečerpání (povolený debet) ve výši 3.000 Kč, na dobu neurčitou, s dobou čerpání 360 dnů, se zápůjční úrokovou sazbou 19,99 % ročně. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit úvěru (debetu).

16. Z odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 31. 7. 2022 soud zjistil, že žalobce z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu odstoupil od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu v [právnická osoba] uzavřené se žalovaným, a vyzval ho k úhradě dluhů z nepovoleného debetu.

17. Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 19. 8. 2022, vystaveného na jméno žalovaného, soud zjistil, že běžný účet žalovaného vedený u žalobce byl ke dni 19. 8. 2022 zrušen a debetní zůstatek na tomto účtu ve výši 3.654 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu.

18. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení jeho dluhu z titulu smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu shora do 16. 3. 2023 s tím, že pokud tak neučiní, bude po něm dluh vymáhán soudní cestou. Z dokladu o odeslání na jméno žalovaného pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal dne 9. 3. 2023.

19. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smluv o úvěru, uzavřených podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

20. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z.).

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

22. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

23. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

24. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([právnická osoba]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání předmětných smluv o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že při uzavírání smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] ze dne 16. 9. 2021 (nárok č. 1) řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, NRKI, BRKI, SOLUS, v interních databázích – např. neexistence zápisu v insolvenčním rejstříku nevypovídá nic o solventnosti žalovaného) nebo nicotná (lustrum v živnostenském rejstříku, databázi neplatných dokladů - ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr, evidenci adres obecních/městských úřadů, prohlášení o jeho zdravotním stavu - skutečnost, že žalovanému není k určitému datu přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení, neznamená, že se tento stav nemůže ze dne na den změnit), jednak ze skoupých údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru shora, resp. v čestném prohlášení o výši příjmu ze dne 15. 9. 2021 (přičemž např. zde uvedený údaj, že žalovaný není ve zkušební ani výpovědní lhůtě, potažmo i ostatní zde uvedené údaje, nemohly být v době žádosti žalovaného o úvěr při posuzování jeho úvěruschopnosti verifikovány údaji uvedenými v žalobcem předloženém potvrzení o výši pracovního příjmu, vystaveného na jméno žalovaného jeho zaměstnavatelem [právnická osoba]. [adresa], neboť toto bylo vystaveno až dne 19. 5. 2022, tedy několik měsíců po poskytnutí úvěru), a dále z údajů získaných z omezených zdrojů (účet, resp. účty žalovaného vedené u žalobce), vyhodnocených na základě matematických modelů (sebedokonalejší matematický model je v kvalitě svých výstupů závislý na kvalitě vstupních dat). Soud pak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr shora (výdaje spojené s bydlením ve výši 4.200 Kč, ostatní výdaje ve výši 500 Kč, bez jakéhokoliv bližšího upřesnění – tyto výdaje nebyly v žádné listině shora ani v žádném z podání žalobce nijak doloženy, ani blíže konkretizovány a specifikovány, a jsou tak naprosto nepřezkoumatelné), údajů vygenerovaných žalobcem z interních zdrojů (výdaje žalovaného na závazky u žalobce ve výši 2.427 Kč) a údajů zjištěných žalobcem z úvěrových registrů (zřejmě výdaje žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 3.698 Kč), obojí opět bez bližší specifikace a konkretizace např. co do celkové výše těchto závazků, délky jejich trvání apod., a dále ze statistických informací (výdaje na bydlení ve výši 5.156 Kč, životní minimum ve výši 3.860 Kč) - částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dle příslušných právních předpisů, aniž by byla právním předchůdcem žalobce zjišťována skutečná výše těchto výdajů, jsou dle názoru soudu údaje s velmi nízkou výpovědní hodnotou ve vztahu k jednotlivým konkrétně posuzovaným případům, na čemž nic nemění ani skutečnost (a žalobcův argument dokládající pečlivost a obezřetnost jeho přístupu při ověřování úvěruschopnosti), že při poměřování příjmů a výdajů žalovaného vycházel v případě nákladů na bydlení z vyšší částky, kterou byla oproti částce uvedené žalovaným částka normativní dle údajů ČSÚ, neboť tento přístup nijak neeliminuje možnost, že reálné náklady na bydlení žalovaného byly ve skutečnosti ještě vyšší než obě žalobcem uváděné částky. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval výdaje žalovaného (kromě údaje o splátkách stávajících interních a externích úvěrů žalovaného), nejsou jím zmíněny žádné doklady (ani nabízející se výpisy z běžného účtu žalovaného shora) předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Soud rovněž považuje za podstatný a o kvalitě posuzovacího procesu žalobce vypovídající fakt, že údaje o výdajích žalovaného (resp. jejich zdroje) jsou v rozporu jednak co do jejich výše (výdaje na bydlení ve výši 4.200 Kč dle žalovaného, resp. ve výši 5.156 Kč dle údajů ČSÚ), a též co do tvrzení jejich existence (v žádosti o poskytnutí úvěru nejsou výdaje žalovaného na závazky u žalobce a u jiných poskytovatelů úvěru vůbec uvedeny, aniž by bal tento rozpor s údaji zjištěnými na základě žalobcem provedeného šetření žalobcem nějak – například v návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru - reflektován). Tyto údaje jsou tak v důsledku výše uvedených nesouladů očividně nedostatečné, a tedy nepřezkoumatelné, navíc dle názoru soudu s ohledem na jejich neúplnost, resp. nekonkrétnost skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné a postrádající dostatečnou výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, přesahující žalovaným v žádosti o úvěr shora uvedené částky 4.200 Kč (výdaje spojené s bydlením) a 500 Kč (ostatní výdaje), resp. žalobcem ze statistických údajů vygenerované částky ve výši 5.156 (náklady na bydlení) a 3.860 Kč (životní minimum). Soudu se tak závěr žalobce, uvedený v doplnění žalobního návrhu, že porovnáním částky celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou jeho výdajů žalobce zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy o úvěru zcela zjevně dána, jeví jako účelový a nevalidní. Stejně tak se soudu vzhledem k nesrovnalostem blíže popsaným shora jeví jako nepatřičné žalobcovo tvrzení o vyhodnocení (resp. posouzení) informací, poskytnutých mu žalovaným, v konfrontaci s informacemi, zjištěnými z výstupů z registrů a databází a s údaji skóringového modelu, jako shodnými. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci známá skutečnost, že žalovaný již v době žádosti o nový úvěr čerpá i jiné, dosud nesplacené úvěry (přičemž u externího úvěru zjištěné jedno prodlení se splátkou nebylo žalobcem navíc nijak konkretizováno, např. délkou prodlení, výší splátky - kromě vágního označení splátky za bagatelní co do výše; žalobce soudu pouze sdělil svůj hodnotící soud, že se nejedná o zvlášť negativní informaci), rovněž již sama o sobě nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce v tomto případě nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o úvěru č. [tel. číslo] ze dne 16. 9. 2021 za sjednanou absolutně neplatně. V případě smlouvy o povoleném debetu ze dne 22. 3. 2021 (nárok č. 2) soud s ohledem k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem při uzavírání této smlouvy dospěl k závěru, že vzhledem k výše popsaným zjištěním, povaze poskytovaného úvěru a především k bagatelní výši takto poskytnutého úvěru nedošlo ze strany žalobce k pochybení ve vztahu k ověření schopnosti žalovaného takto poskytnutý úvěr splácet a uvedenou smlouvu o úvěru – povoleném debetu tak považuje za platně sjednanou.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku č. 1 na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 80.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 13.924,93 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 66.075,07 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 66.075,07 Kč za dobu od 17. 3. 2023 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal až dnem 17. 3. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené v předžalobní upomínce ze dne 9. 3. 2023 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 3. 2023, dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne 14. 3. 2023, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 16. 3. 2023, splatnost proto nastala dne 16. 3. 2023 a v prodlení je žalovaný od 17. 3. 2023. Výše úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Proto byl žalobci přiznán úrok z prodlení ve výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno shora. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu v případě uplatňovaného nároku č. 1 ve zbylém rozsahu zamítl.

33. V případě uplatňovaného nároku č. 2 má soud za prokázané, že žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, resp. smlouvy o bankovních službách ze dne 16. 2. 2021 a smlouvy o povoleném debetu ze dne 22. 3. 2021 úvěr, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného debetu ve výši 3.000 Kč. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy neplnil, když tento úvěrový limit překročil a takto vzniklý nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal. Z tohoto důvodu žalobce odstoupil od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, toto odstoupení zaslal žalovanému dne 31. 7. 2022. Běžný účet žalovaného byl poté zrušen ke dni 19. 8. 2022 a konečný zůstatek na účtu -3.654 Kč byl ke dni 18. 8. 2022 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalovanému byla dne 9. 3. 2023 zaslána předžalobní upomínka dle § 142a o. s. ř. s výzvou k plnění ve lhůtě do 16. 03. 2023. Žalovaný v řízení neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení, ani neoznačil žádné důkazy. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je v případě uplatňovaného nároku č. 2 důvodná, proto jí v rozsahu uvedeném ve výroku rozsudku shora vyhověl. Kromě dlužné částky ve výši 3.654 Kč je důvodný i požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.654 Kč od 20. 8. 2022 do zaplacení. Úrok z prodlení shora je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je současně z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky výši 7 % a žalobce tak měl nárok na úrok z prodlení v požadované sazbě 15 %.

34. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly jednak náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod. 5 a. t., vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 78.537,98 Kč dle § 8 odst. 1 a. t., sestávající z částky 4.260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., částku celkem 13.680 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13.680 Kč ve výši 2.872,80 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 16.552,80 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 3.142 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 19.694,80 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 77,56 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 15.275,29 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

35. Lhůtu k plnění soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.),

Poučení