5 C 222/2018- 392

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. Milanem Janouškem sídlem Politických vězňů 44, 280 02 Kolín II proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. Michalem Pokorným sídlem Lublaňská 2, 120 00 Praha 2 o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje bytová jednotka [číslo] vymezená v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. č. st. [rok], zapsaná u [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí].

II. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje bytová jednotka [číslo] vymezená v budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], zapsaná u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí] [obec], a piano Feurich 122, bílý lesk, chrom.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku ve výši 85 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 402 632,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Milana Janouška, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů řízení v částce 13 817,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vypořádání společného jmění manželů s tím, že manželství účastníků uzavřené dne 11. 7. 2014 bylo pravomocně rozvedeno ke dni 29. 5. 2018. Za trvání manželství účastníci pořídili bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], zapsanou u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí] [obec] (dále též„ byt č. 1“), a bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. č. st. [rok], zapsanou u [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí] (dále též„ byt č. 2“). Dále účastníci za trvání manželství nabyli do společného jmění manželů piano Feurich 122. Navrhla proto rozhodnout o přikázání věcí náležejících do společného jmění manželů do výlučného vlastnictví toho kterého účastníka a rozhodnout o případném vypořádacím podílu.

2. Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobkyně o době trvání manželství mezi účastníky. Ačkoliv pak bylo pravdou, že obě bytové jednotky byly pořízeny za trvání manželství, peněžní prostředky na byt č. 1 byly použity ze zápůjčky ve výši 2 600 000 Kč od pana [příjmení], která byla ještě před uzavřením manželství dne 27. 5. 2014 poskytnuta žalovanému. Byt č. 1 je tak výlučným vlastnictvím žalovaného, který byl původně i v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník a následně na nátlak žalobkyni daroval spoluvlastnický podíl k této nemovitosti. Byt č. 2 byl taktéž pořizován za trvání manželství, nicméně opět z výlučných prostředků žalovaného. Ačkoliv byla koupě bytu č. 2 realizována z důvodu pobytu žalovaného v zahraničí přes žalobkyni, ta nikdy své vlastní peněžní prostředky neměla a ani se nijak nepodílela na získávání peněžních prostředků do společného jmění manželů. Žalovaný koupi bytu č. 2 financoval taktéž ze zápůjčky od pana [příjmení]. K dispozici měl i vlastní peněžní prostředky, které získal ještě před uzavřením manželství. Peníze získal prodejem bytu v [anonymizováno], který ač byl napsán na žalobkyni, byl koupen z jeho výlučných prostředků, které utržil za prodej svého podílu ve společnosti [právnická osoba] Takto utržené peněžní prostředky ponechal na Ukrajině odpovědným osobám, které mu je následně postupně zasílaly na bankovní účet dle potřeby. Žalovaný byl dále nucen z důvodu vysokých nároků žalobkyně na drahé dovolené, návštěvy restaurací apod. vzít si za trvání manželství půjčku ve výši 1 200 000 Kč od pana [příjmení]. Z těchto finančních prostředků hradil nákladný život manželů, jejich běžné denní potřeby a rekonstrukce uvedených bytových jednotek. Žalobkyně přitom věděla, že běžné náklady na život účastníků jsou hrazeny z půjčených peněžních prostředků, neboť žalovaný postupem času neměl dostatek peněžních prostředků z podnikání, jelikož se mu nemohl kvůli důvodům na straně žalobkyně zplna věnovat. Z výlučných peněžních prostředků dále financoval rekonstrukci bytu č. 1, za kterou zaplatil 190 351 Kč, a dále movité věci tvořící vybavení bytu č. 1 ve výši 201 318 Kč a movité věci tvořící vybavení bytu č. 2 ve výši 98 677 Kč. Navrhl proto vypořádat věci patřící do společného jmění manželů, návrh na vypořádání bytových jednotek zamítnout a zohlednit vnosy z výlučných prostředků žalovaného do společného jmění manželů.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti a použití rozhodného práva za situace, kdy oba účastníci řízení jsou státními příslušníky Ukrajiny, když tato skutečnost zakládá cizí prvek. Na základě čl. 29 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001, uveřejněné pod č. 54 Sbírky mezinárodních smluv, se majetkové právní vztahy účastníků tohoto řízení řídí českým právem, neboť oba bývalí manželé měli poslední společné bydliště na území České republiky. Podle čl. 29 odst. 4 uvedené smlouvy je dána pravomoc českých soudů, přičemž místní příslušnost zdejšího soudu je dle vnitrostátních předpisů určena ustanovením § 88 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Účastníci učinili nesporným, že jejich manželství trvalo od 11. 7. 2014 do 29. 5. 2018. V průběhu řízení dále účastníci učinili nesporným, že hodnota piana Feurich 122 patřícího do společného jmění manželů je 30 000 Kč a navrhli, aby bylo přikázáno do výlučného vlastnictví žalovaného.

5. Soud dále provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, znaleckým posudkem, svědeckou výpovědí a účastnickými výslechy, z nichž zjistil následující skutečnosti:

6. V katastru nemovitostí jsou k bytu č. 1 účastníci řízení zapsáni jako podíloví spoluvlastníci, a to každý z nich podílem ve výši ideální poloviny. Nabývacím titulem žalovaného je kupní smlouva ze dne 9. 4. 2015 s právními účinky zápisu ke dni 13 4. 2015, nabývacím titulem spoluvlastnického podílu ve prospěch žalobkyně je darovací smlouva ze dne 14. 10. 2015 s právními účinky zápisu ke dni 14. 10. 2015 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Stranou kupní smlouvy ze dne 9. 4. 2015 na straně kupujícího byl pouze žalovaný. Předmětem kupní smlouvy byl uvedený byt č. 1, přičemž kupní cenu ve výši 1 160 000 Kč se žalovaný zavázal složit do 30 dnů od podpisu smlouvy na účet úschovy u advokáta. Smluvená částka byla na uvedený účet složena žalovaným dne 10. 4. 2015 (prokázáno kupní smlouvou ze dne 9. 4. 2015 a příkazem k bezhotovostní úhradě). K bytu č. 2 je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník žalobkyně, a to na základě kupní smlouvy ze dne 13. 3. 2017 s právními účinky zápisu ke dni 11. 5. 2017 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí).

7. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 5. 2014 mezi [jméno] [příjmení] v postavení zapůjčitele a žalovaným v postavení vydlužitele měla být žalovanému bezúročně přenechána částka 2 600 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Celá částka byla určena na financování nákupu nemovitostí v [obec]. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do 31. 12. 2017, přičemž splatnost závazku byla následně ujednáním stran prodloužena do 30. 4. 2022 (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 27. 5. 2014 a uznáním dluhu ze dne 21. 11. 2017).

8. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 10. 2016 mezi [příjmení] [příjmení] v postavení zapůjčitele a žalovaným v postavení vydlužitele měla být žalovanému bezúročně přenechána částka ve výši 1 200 000 Kč, kdy uvedená částka byla žalovanému předána po částech, a to dne 6. 10. 2014 ve výši 300 000 Kč, dne 3. 7. 2015 ve výši 250 000 Kč, dne 4. 3. 2016 ve výši 250 000 Kč, dne 13. 9. 2016 ve výši 200 000 Kč a dne 26. 10. 2016 ve výši 200 000 Kč. Doklady o převzetí jednotlivých částek tvoří nedílnou součást smlouvy. Tato celková částka byla poskytnuta na úhradu toho, co žalovaný společně s žalobkyní použil k vyřešení rodinných, bytových a životních potřeb, na jejichž úhradu měl nedostatek finančních prostředků (prokázáno smlouvou ze dne 26. 10. 2016 včetně potvrzení o převzetí zápůjčky ze dne 6. 10. 2014, ze dne 3. 7. 2015, ze dne 4. 3. 2016, ze dne 13. 9. 2016 a ze dne 26. 10. 2016).

9. Žalovaný převedl smlouvou z roku 2013 svá práva k obchodnímu podílu ve společnosti [právnická osoba] za celkovou částku ve výši 109 350 USD, přičemž každý z kupujících se zavázal sjednanou částku zaplatit v hotovosti. Žalovaný měl dne 24. 12. 2013 obdržet částku ve výši 14 350 USD, dne 2. 9. 2013 částku ve výši 30 000 USD, dne 28. 10. 2013 částku ve výši 25 000 USD, dne 21. 11. 2013 částku ve výši 25 000 USD a dne 20. 12. 2013 částku ve výši 15 000 USD (prokázáno smlouvou o společných činech ze dne 2. 9. 2013). Čestným prohlášením [příjmení] [jméno] [příjmení] prohlásil, že dne 26. 11. 2013 prodal byt [číslo] na adrese [adresa], Ukrajina, kdy v kupní smlouvě jako druhá strana byla uvedena žalobkyně, nicméně všechna jednání o prodeji bytu včetně složení kupní ceny byla činěna žalovaným (prokázáno čestným prohlášením ze dne 15. 2. 2019).

10. Účtenkami vystavenými dne 6. 2. 2017 a 15. 2. 2017 společností [právnická osoba] byl doložen nákup stavebního materiálu či věcí tvořících běžné vybavení bytu za částku 17 408 Kč, částku 15 641 Kč a částku 65 628 Kč (prokázáno účtenkami ze dne 6. 2. 2017 a 15. 2. 2017). Stejnou společností byly za věci sloužící k vybavení bytu v období dubna a května 2015 fakturovány částky 12 080 Kč, 9 564 Kč, 20 470 Kč a 159 204 Kč (prokázáno účtenkami [číslo]). Za stavební úpravy bytu č. 1 provedené v dubnu 2015 byla žalovanému vyfakturována částka ve výši 190 351 Kč (prokázáno konečnou fakturací k SOD). Z faktury vystavené [právnická osoba] [anonymizováno] včetně účtenky pak bylo zjištěno, že této společnosti byla uhrazena částka 20 420 Kč (prokázáno fakturou a účtenkou [číslo] ze dne 19. 6. 2014).

11. Dne 21. 2. 2017 žalobkyně ve směnárně v [obec] vyměnila hotovost ve výši 50 000 USD, za níž byla vyplacena česká měna ve výši 1 272 500 Kč (prokázáno nákupním odpočtem [číslo]). V únoru 2017 byly mimo jiných transakcí dne 28. 2. 2017 na účet žalobkyně i na účet žalovaného připsány částky 400 000 Kč složené v hotovosti na pokladnu (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně z února 2017 a výpisem z účtu žalovaného z února 2017). V listopadu 2014 byla z účtu žalobkyně uhrazena částka ve výši 63 549 Kč, u níž byl popis, že se jedná o nákup letenek na Taiwan (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně z listopadu a prosince 2014). Žalovaný doložil všechny transakce na jeho účtu vedeném u PrivatBank za rok 2014, ze kterého vyplývá, že na účet mu přicházely i platby ve výši desetitisíců ukrajinských hřiven (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za rok 2014).

12. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne 26. 9. 2021 znalkyně [celé jméno znalkyně] soud zjistil hodnotu nemovitostí, které byly předmětem vypořádání. Znalkyně se místním šetřením seznámila s oceňovanými nemovitostmi včetně jejich stavu. Pro ocenění nemovitostí pak zvolila porovnávací metodu, když vycházela z ceny uskutečněných prodejů nemovitostí srovnatelných s oceňovanými nemovitostmi (srovnatelných zejména lokalitou, velikostí, dostupností, využitím, apod.). Za pomoci koeficientů poté korigovala rozdíly mezi porovnávanými a oceňovanými nemovitostmi tak, aby byly zohledněny právě tyto rozdíly. Na základě porovnávací metody stanovila obvyklou cenu bytu č. 1 ve výši 2 900 000 Kč a obvyklou cenu bytu č. 2 ve výši 3 000 000 Kč.

13. Žalobkyně v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že s žalovaným v době manželství žili z peněz obou. Když s žalovaným jezdili na dovolenou na Ukrajinu, vozili si s sebou své peníze z Ukrajiny. Většinou každý z nich vezl přibližně 10 000 USD. Když tu měli zhruba 50 000 nebo 60 000 USD, koupili byt č.

1. V té době jí končilo vízum a žalovaný ohledně koupě bytu vše zařizoval sám. Po jejím návratu na ni polovinu bytu převedl, neboť se na koupi bytu složili oba. Byt č. 2 pak kupovali za její peníze, které měla z prodeje bytu v [anonymizováno]. Jednalo se přibližně o 80 000 USD. Též měla k dispozici peníze od rodičů a prarodičů. Byt č. 2 měl být pronajímán přes booking.com, kdy měsíční příjem z bytu činil asi 30 000 Kč. Dále pracovala ve škole s příjmem 10 000 Kč a přivydělávala si on-line výukou jazyků. Žalovaný investoval peníze do podnikání. Po ekonomické stránce se tak na manželství podíleli oba. Nevěděla o tom, že by si žalovaný půjčoval peníze od pana [příjmení] a pana [příjmení]. Sama nic nepodepisovala a nesouhlasila by s takovou půjčkou. V bytě č. 1 se dělala rekonstrukce, na niž náklady činily maximálně 1 000 000 Kč, v bytě č. 2 ve výši maximálně 200 000 Kč. I na rekonstrukcích se oba podíleli společně.

14. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že v době, kdy žil ještě na Ukrajině, se odstěhoval do [anonymizováno], kde v roce 2013 koupil byt. Peníze na koupi získal prodejem podílu ve společnosti [právnická osoba] Z důvodu, že se v té době rozváděl s první manželkou, byl byt u notáře napsán na žalobkyni, aby nebyl předmětem vypořádání majetku. Podmínky koupě a zaplacení kupní ceny ale zařizoval sám, žalobkyně byla uvedena pouze ve smlouvě. Peníze na koupi bytu měl v hotovosti, platil asi 110 000 USD. Poté se se žalobkyní přestěhovali do České republiky, kde nejprve žili v pronajatém bytě. Byt v [anonymizováno] prodal v listopadu 2016, formálně jej prodávala žalobkyně jako zapsaný vlastník. Peníze nechával u rodičů žalobkyně, jednalo se o 80 000 USD. Byt č. 1 koupil v dubnu 2015 za částku 1 300 000 Kč, kterou platil převodem. Peníze na koupi si půjčoval od dobrého známého, pana [příjmení], jednalo se o částku 2 600 000 Kč. V tu dobu ještě neměl žádný byt vyhlédnutý, a když jej koupil levněji, zbytek peněz použil i na koupi dalšího bytu. Po koupi na něj žalobkyně naléhala, aby na ni půlku bytu převedl. Učinil tak darovací smlouvou v říjnu 2015, aby tu měla nemovitost, neboť by jí to pomohlo k povolení dlouhodobého pobytu. Byt č. 2 kupoval za částku 1 300 000 Kč, kterou platil v hotovosti. Kupní smlouvu podepisovala pouze žalobkyně, neboť to bylo výhodnější kvůli booking.com. Veškeré náklady, které v manželství s manželkou měli, hradil výlučně on, jelikož žalobkyně nikdy své vlastní prostředky neměla. Peníze neměli ani rodiče žalobkyně. Pokud žalobkyně předložila doklad o směně peněz, jednalo se o jeho peníze a vyměňovala je ve směnárně v [obec] žalobkyně, neboť on neměl, kde zaparkovat, a čekal na ni v autě. Životní náklady hradil z peněz získaných podnikáním společnosti [právnická osoba] a peněz, které mu z Ukrajiny posílali odpovědné osoby, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Za čtyři roky utratili 4 800 000 Kč za koupi bytů a jejich rekonstrukci, náklady na cesty na Ukrajinu, dovolené, návštěvy restaurací, kupování oblečení apod. Žalobkyni zasílal peníze na účet pro účely podnikání, migrační politiky apod. Žalovaná žádné příjmy neměla, sama se nestarala ani o byt č. 2 pronajímaný přes booking.com. Zařizoval veškeré povinnosti, a proto časem pozastavil podnikání společnosti [právnická osoba] Jde-li o půjčku od pana [příjmení], postupně mu byla půjčena částka vyšší než 1 000 000 Kč. Byl mu doporučen jako solidní pán. Po posledním předání peněz smlouvu uzavřeli v písemné smlouvě.

15. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalovaného zná od roku 2014, žalobkyni zná přes žalovaného jako jeho bývalou manželku. Žalovanému půjčil částku přesahující 2 000 000 Kč, asi 2 600 000 Kč. Nevzpomínal si, kdy k zápůjčce došlo. Datum je uvedeno na písemném vyhotovení smlouvy, kterou se žalovaným uzavíral a kterou oba podepsali. Písemné vyhotovení smlouvy nenechávali nijak ověřit. Peníze předával žalovanému v hotovosti, nikdo další tomu nebyl přítomen. Žádnou další záruku kromě písemné smlouvy neměl, žalovanému zcela věřil. Ukrajinci mají jinou mentalitu. Peníze žalovanému půjčoval na nákup nemovitostí v [obec]. Sám k dispozici takovou částku neměl, ale věděl, že žalovaný potřebuje půjčit a nikdo mu nebyl ochoten půjčit. Žalovanému by tak zbylo obrátit se na nějaké lichváře, a proto peníze pro žalovaného sehnal od svých známých. Celkovou částku sehnal od třech lidí, ale nevzpomněl si konkrétně, jakou částku od koho měl. Písemně z vlastní iniciativy stvrdil, že si od nich peníze půjčil, nicméně po vrácení těch částek všechny listiny zničili a v současné době nemá písemné potvrzení o tom, že si od třetích osob půjčil. Vše mezi ním a ostatními fungovalo na vzájemné důvěře, pohybuje se v prostředí, kde dokáží odhadnout člověka. Nevzpomněl si, jaký termín splatnosti si s žalovaným sjednali, ale žalovaný se rozváděl, přistoupily k tomu i další problémy, a proto žalovanému prodloužil splatnost zápůjčky. Smlouvu o zápůjčce a písemné potvrzení o posledním prodloužení splatnosti má uschovány u advokáta. Více k tomu nepotřebuje, neboť ačkoliv mu žalovaný dosud nic nevrátil, nijak se žalovaný kontaktu s ním nevyhýbal a nemá jej za křivého člověka.

16. Z výpisu z obchodního rejstříku ke [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a faktury č. 2016 včetně dodacího listu a příjmového dokladu nebyly zjištěny podstatné skutečnosti, neboť obchodní podíl nakonec nebyl vypořádán a účastníci učinili nesporným, že piano Feurich 122 je předmětem společného jmění manželů. Z potvrzení o registraci místa pobytu ze dne 13. 6. 2018 soud nezjistil podstatné skutečnosti, neboť tento provedený důkaz nijak nesouvisí s předmětem řízení. Výpisy z účtu žalovaného z června 2015 a z dubna 2016 soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, když ani nebylo tvrzeno, jaké skutečnosti jimi mají být prokázány.

17. Po postupu dle § 132 o.s.ř. soud dospěl na základě zjištěných skutečností ke skutkovému závěru, že byt č. 1 i byt č. 2 byly účastníky pořízeny za trvání jejich manželství, což jednak vyplývá z výpisů z katastru nemovitostí, kupní smlouvy ze dne 9. 4. 2015 a o čemž ani nebylo mezi účastníky sporu. Shora uvedeným znaleckým posudkem [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] byla zjištěna obvyklá cena bytu č. 1 (2 900 000 Kč) a bytu č. 2 (3 000 000 Kč), přičemž s ohledem na znalkyní učiněné závěry a s ohledem na stanoviska účastníků řízení soud zjistil obvyklou cenu předmětných nemovitostí, o níž nemá pochybností, a proto se soud spokojil s písemným posudkem znalce, aniž by přistoupil k jeho výslechu (srovnej § 127 odst. 1 o.s.ř.) či shledal nutnost provedení dalších důkazů ohledně ceny vypořádávaných nemovitostí.

18. Soud pak neuvěřil, že kupní cena obou nemovitostí pořízených za trvaní manželství byla zaplacena z prostředků zapůjčených svědkem [příjmení] žalovanému ještě před uzavřením manželství účastníků řízení. Smlouva o zápůjčce byla datována dnem 27. 5. 2014, kdy na pravost smlouvy i data odkazoval svědek i žalovaný. Nelze ale přehlédnout, že svědek a žalovaný se dle výpovědí znají právě od roku 2014. Soud proto neuvěřil tomu, že se svědek [příjmení], který znal žalovaného pouze po krátkou dobu a který sám neměl k dispozici peněžní prostředky ve výši 2 600 000 Kč, neváhal zadlužit u třetích osob co do 2 600 000 Kč jen proto, aby pomohl žalovanému, kterého minimálně v té době nemohl dobře znát. Nelze pominout, že údajný závazek mezi svědkem [příjmení] a žalovaným nebyl ani nijak zajištěn a svědek měl neznámému člověku poskytnout 2 600 000 Kč bez záruky toho, že se mu alespoň část peněz vrátí. Taktéž soud neuvěřil tomu, že na obdobné bázi naprosté důvěry proběhly i půjčky mezi svědkem [příjmení] a třetími osobami, u kterých se neváhal kvůli téměř neznámému člověku zadlužit. Soud pak ani nepřehlédl výpověď žalovaného, že v té době ještě neměl žádnou konkrétní nemovitost ke koupi vyhlédnutou a svědek [příjmení] mu tak půjčoval takto vysokou částku fakticky„ bezúčelně“ a„ naslepo“, když tu zatím nebyla žádná konkrétní nemovitost a její případná kupní cena nemohla být známa. Nevěrohodnou je svědecká výpověď i v tom směru, že svědek [příjmení] jednající v naprosté důvěře ve všechny známé a netrvající ani na stvrzování závazků písemnou formou, má mít zcela náhodou dvě konkrétní listiny (smlouvu o zápůjčce a uznání dluhu s prodloužením splatnosti) jako jediné uloženy dokonce v advokátní úschově. K tomu jen soud doplňuje, že ačkoliv byly dne 27. 4. 2022 listiny zaslány z datové schránky advokáta, již k nim nebylo zasláno potvrzení advokáta o tom, že tyto jsou uloženy u něj v úschově, ačkoliv soud při jednání dne 8. 4. 2022 opakovaně svědkovi zdůrazňoval, že trvá i na tomto potvrzení. Soud tak hodnotil výpovědi svědka [příjmení] i žalovaného jako nevěrohodné a na ně navazující listiny jako nepravé, a proto neshledal, že k zápůjčce mezi nimi skutečně došlo. I pokud by pak soud připustil, že k takové zápůjčce opravdu došlo, žalovaný nijak dále neprokazoval, že na koupi bytů č. 1 a 2 byly použity právě tyto údajně poskytnuté peněžní prostředky.

19. Jako nevěrohodnou soud posoudil i výpověď žalovaného a pravost listiny ohledně zápůjčky mezi žalovaným a panem [příjmení]. Dle výpovědi žalovaného si byli vzájemně doporučeni jako solidní lidé. Z této skutečnosti lze usuzovat, že se žalovaný s panem [příjmení] před poskytnutím peněžních prostředků neznal. Proto stejně jako v případě zápůjčky od svědka [příjmení] nelze uvěřit tomu, že pan [příjmení] postupně od roku 2014 žalovanému jako neznámému člověku bez jakéhokoliv písemného stvrzení či záruky, že o peníze nepřijde, půjčoval peněžní prostředky. Je přitom třeba podotknout, že mezi první a poslední zápůjčkou uplynuly přibližně dva roky, přičemž žalovaný za tuto dobu panu [příjmení] ničeho nevrátil a až po dvou letech od první předané částky a po zapůjčení celkové částky 1 200 000 Kč strany závazek stvrdily v písemné formě. Proto je soud přesvědčen o tom, že mezi žalovaným a panem [příjmení] taktéž nedošlo k žádné zápůjčce, a smlouva včetně protokolů o předání peněz taktéž neodpovídají realitě a jsou nepravé. I pokud by pak soud připustil, že taková smlouva byla uzavřena, pak ze smlouvy, z dalších provedených důkazů a předně ani z žalobních tvrzení není patrno, jakým konkrétním způsobem byla tato částka užita jako vnos z výlučného majetku žalovaného do společného jmění manželů.

20. Jde-li o další tvrzené vnosy z výlučného majetku žalovaného do společného jmění manželů, z žalovaným předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že za trvání manželství byla za rekonstrukci bytu č. 1 fakturována (nikoliv však zaplacena) částka 190 351 Kč. Byť u dalších fakturovaných částek, tj. 17 408 Kč, 15 641 Kč, 65 628 Kč, 12 080 Kč, 9 564 Kč, 20 470 Kč, 159 204 Kč a 20 420 Kč, bylo prokázáno, že tyto byly uhrazeny, a to za trvání manželství za materiál či věci obvykle využívané jako vybavení domácností, nebylo v řízení nijak prokázáno, že tyto byly hrazeny žalovaným, a to z jeho výlučného majetku. K tomu nutno dodat, že pokud jde o tvrzení žalovaného, že veškeré náklady v průběhu manželství byly hrazeny z jeho výlučného majetku, toto se s ohledem na provedené dokazování jeví nepravděpodobným. Soud nevzal za své skutečnosti zjištěné v čestném prohlášení, že byt v [anonymizováno] byl koupen z výlučného majetku žalovaného a byl tak vlastnictvím výlučně žalovaného. K tomu je nutné dodat, že žalovaný pak neprokázal obdržení prostředků z jeho následného prodeje v roce 2016, přičemž ani nelze zcela věřit tomu, že ačkoliv se jednalo o jeho peníze, částku ve výši 80 000 USD ponechal u rodičů žalobkyně. Z výpisu z účtu žalovaného pak bylo zjištěno, že za rok 2014 mu na účet byly opakovaně zaslány částky v desetitisících ukrajinských hřiven, nicméně původ těchto peněz a jejich následné užití už nijak prokázáno nebylo, a nebylo tedy zjištěno, že se jedná o jeho peněžní prostředky získané prodejem obchodního podílu. Je naopak třeba poukázat právě i na nelogičnost výpovědi žalovaného a jeho tvrzení. Pokud za peněžní prostředky získané prodejem obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] koupil byt v [anonymizováno] za kupní cenu (110 000 USD) odpovídající přibližně částce získané za prodej obchodního podílu (109 350 USD), a následně tento byt prodal a peníze z prodeje ponechal u rodičů žalobkyně, nebylo možné, aby mu již od roku 2014, jak tvrdil, odpovědné osoby zasílaly peníze získané za prodej obchodního podílu, neboť ty minimálně ještě v roce 2014 musely být„ uloženy ve vlastnictví bytu“ v [anonymizováno], který měl být prodán až v roce 2016. Naopak žalobkyně prokázala, že minimálně jednou za trvání manželství ji na účet byla uložena částka 400 000 Kč, a to za krátkou dobu poté, co směnila částku ve výši 50 000 USD za českou měnu. Pokud by se jednalo o peníze náležející výlučně žalovanému, není jasné, z jakého důvodu tyto byly uloženy i na účet žalobkyně. Vzhledem k výši této částky nelze věřit ani tomu, že je poskytl žalobkyni za účelem hrazení nákladů spojených s pobytem cizince na území České republiky. Soud má tedy za to, že i žalobkyně disponovala vlastními prostředky a na životě manželů se podílela i po finanční stránce. S ohledem na shora uvedené proto soud považuje za nutné opětovně zdůraznit, že výpověď žalovaného považuje za nelogickou a krajně nevěrohodnou, zatímco výpověď žalobkyně se i s ohledem na jí předložené dílčí listinné důkazy jevila jako věrohodnější.

21. Shrnuto, soud na základě provedeného dokazování zjistil, že za trvání manželství účastníci nabyli do vlastnictví dvě bytové jednotky. Nebylo pak prokázáno, že tyto byly nabyty z peněžních prostředků od svědka [příjmení]. Dále nebylo zjištěno, že žalovaným dostatečně specifikované náklady hrazené za trvání manželství byly hrazeny z prostředků, které mu byly poskytnuty panem [příjmení], či z prostředků, které nabyl před uzavřením manželství či za trvání manželství dispozicemi se svým výlučným majetkem.

22. Soud zamítl návrhy žalovaného na doplnění dokazování zástavní smlouvou k bytu č. 2, výpisem z katastru nemovitostí a uložením povinnosti žalobkyni předložit originál nákupního odpočtu [číslo] neboť tyto důkazy by byly prováděny nadbytečně z důvodu, že i pokud by jimi byla snížena věrohodnost žalobkyně (za tím účelem byly navrženy k provedení), nebyly by tím dotčeny již učiněné skutkové závěry soudu o rozhodujících skutečnostech a nebyla by tím dotčena ani ta skutečnost, že žalovaný neunesl v řízení břemeno tvrzení a břemeno důkazní, ačkoliv byl soudem při jednání dne 3. 2. 2021 ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučen.

23. Na tomto místě soud dodává, že účastníci předmětem vypořádání společného jmění manželů učinili i obchodní podíl žalovaného ve [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a (byť ne zcela určitě) další movité věci uvedené v žalobě. Při jednání dne 16. 1. 2019 se účastníci dohodli na tom, že z movitých věcí budou předmětem vypořádání pouze obchodní podíl žalovaného ve [právnická osoba] [anonymizováno], piano Feurich 122, případné vnosy z výlučných prostředků žalovaného do společného jmění manželů a případná pasiva. Účastníci později v průběhu řízení uvedli, že netrvají ani na vypořádání obchodního podílu žalovaného ve [právnická osoba] [anonymizováno], resp. na základě soudem nastíněného právního posouzení na vypořádání částky získané za převod tohoto podílu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2190/2010). Soud doplňuje, že byly-li k vypořádání jedním či oběma účastníky navrženy majetkové hodnoty, o kterých následně v průběhu řízení prohlásili, že na jejich vypořádání netrvají, soud (i s ohledem na nemožnost vrácení případné poměrné části zaplaceného soudního poplatku, neboť tak účastníky nebylo učiněno před prvním jednáním ve věci) v této části řízení ve smyslu § 96 o.s.ř. nezastavoval a tyto věci pouze v meritorním rozhodnutí nezohlednil a nevypořádal je (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1027/2018).

24. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

25. Podle § 710 písm. b) o.z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

26. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

27. Podle § 742 odst. 1 o.z. Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

28. Soud v souladu s podanou žalobou věc projednal a rozhodl o vypořádání shora uvedených věcí, když v řízení nebylo zjištěno, že ohledně těchto věcí účastníci řízení jako bývalí manželé uzavřeli dohodu (srovnej § 740 o.z.). Návrh na vypořádání společného jmění manželů byl podán do tří let od zániku společného jmění manželů, a proto se ohledně tímto rozsudkem vypořádaných věcí neuplatní ani nevyvratitelná právní domněnka o jejich vypořádání (srovnej § 741 o.z.), a soudu v projednání a rozhodnutí věci nebránila ani tato skutečnost.

29. Za shora uvedeného skutkového stavu se soud nejprve zabýval tím, zda jsou obě bytové jednotky ve společném jmění manželů. Ačkoliv dle zápisu v katastru nemovitostí bytové jednotky nejsou ve společném jmění manželů, tato skutečnost nebrání tomu, aby si soud otázku vlastnictví k zapsaným nemovitostem posoudil sám a případně učinil zjištění, že zápis neodpovídá skutečnosti. Rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl zapsán vklad vlastnického práva k nemovitosti, totiž není rozhodnutím o vlastnickém právu, kterým by byl soud vázán. Nevylučuje tedy možnost soudu posoudit si otázku vlastnictví sám a případně se odchýlit od stavu zapsaného v katastru nemovitostí. O údajích vyplývajících z výpisu z katastru nemovitostí platí presumpce jejich správnosti, není-li právně relevantním způsobem prokázán opak (srovnej § 980 odst. 2 o.z.). Stav zápisů v katastru však nemusí odpovídat právnímu stavu; proto zjistí-li se takový nesoulad, má přednost právní stav věci (právní realita) před stavem zápisů v katastru. Ten, kdo se dovolává právní reality vůči stavu zápisů v katastru, musí tvrzený věcněprávní stav k nemovitosti prokázat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 739/2010). V tomto řízení byla správnost zápisu v katastru nemovitostí namítána de facto oběma účastníky, když žalobkyně obě nemovitosti učinila předmětem vypořádání společného jmění manželů, zatímco žalovaný setrvával na tom, že jsou v jeho výlučném vlastnictví. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že obě nemovitosti byly nabyty za trvání manželství, učinil soud podle ustanovení § 709 odst. 1 o.z. právní závěr, že obě nemovitosti nabyté za trvání manželství jsou ve společném jmění manželů, když žalovaným dále nebyla v řízení prokázána žádná z výjimek předpokládaných citovaným ustanovením o tom, že se součástí společného jmění manželů nestaly. Skutečnost, že součástí společného jmění manželů je i piano Feurich 122, učinili nespornou.

30. S ohledem na soudem učiněné skutkové závěry pak ani nebylo prokázáno, že žalovaný učinil vnosy ze svého výlučného majetku do společného jmění manželů. Jde-li o tvrzenou zápůjčku ve výši 1 200 000 Kč, jak soud konstatoval shora, nebylo prokázáno, že k tvrzenému uzavření smlouvy včetně předání peněz skutečně došlo, popř. že takto žalovaným získané peněžní prostředky byly vynaloženy do majetku ve společném jmění manželů. Pokud by soud nicméně i připustil možnost, že k uzavření smlouvy mezi žalovaným a panem [příjmení] skutečně došlo, vzhledem k výši zápůjčky se nemohlo jednat o obstarávání každodenních či běžných potřeb rodiny, a proto by nemohl být takový závazek podle ustanovení § 710 písm. b) o.z. součástí společného jmění manželů. Jde-li o další tvrzené vnosy žalovaného, tj. částky 190 351 Kč (rekonstrukce bytu), 201 318 Kč a 98 677 Kč za věci tvořící vybavení bytů, nebylo prokázáno, že tyto náklady byly hrazeny z výlučných prostředků žalovaného. Soud proto v meritorním rozhodnutí vypořádal pouze obě bytové jednotky a piano Feurich 122, přičemž neprokázanými vnosy či pasivy se již dále nezabýval a v meritorním rozhodnutí je nijak nevypořádal.

31. Za shora uvedeného proto každému z bývalých manželů přikázal do výlučného vlastnictví jednu bytovou jednotku, kdy přihlédl k tomu, že byt č. 1 v současné době užívá žalovaný a byt č. 2 užívá žalobkyně. Jelikož je hodnota bytu č. 2, který byl přikázán do vlastnictví žalobkyně, vyšší o 100 000 Kč než hodnota bytu č. 1, uložil soud žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl spočívající v rozdílu cen bytových jednotek (100 000 Kč), který byl ponížen o polovinu hodnoty Piana Feurich 122 (15 000 Kč), které bylo přikázáno do výlučného vlastnictví žalovaného. O lhůtě k plnění vypořádacího podílu soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když pariční lhůtu prodloužil na 30 dnů. Žalobkyně tak bude mít dostatečný časový prostor, aby své povinnosti zaplacení vypořádacího podílu dostála.

32. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Řízení o vypořádání společného jmění manželů a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou zvláštním druhem řízení, tzv. iudicium duplex, ve kterém se rozdíly mezi postavením žalobce a žalovaného stírají, neboť oba účastníci mohou vystupovat na jedné či druhé straně v závislosti na tom, který z účastníků podá žalobu dříve. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení tak nelze zvýhodnit účastníka jen proto, že podal žalobu dříve a soud věc projednal a vyřešil majetkové vztahy bývalých manželů či spoluvlastníků. I tak je nicméně základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání společného jmění manželů zásada úspěchu ve věci. Toto základní pravidlo lze v konkrétním případě korigovat buď nepřiznáním náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, jsou-li pro takový závěr dány důvody hodné zvláštního zřetele, nebo přiznání náhrady nákladů řízení neúspěšnému žalovanému, jestliže svých chováním nezavdal příčinu k podání žaloby o vypořádání společného jmění manželů. Ani okolnost, že soud není vázán návrhem na vypořádání a že tedy může věci, jež procesní strany učinily součástí řízení, vypořádat i jinak, má samozřejmě pro úvahy soudu o náhradě nákladů řízení význam. Ten se však neprojevuje ve vyloučení možnosti aplikace § 142 o.s.ř., ale ve způsobu, jakým stanovit úspěch ve věci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11, nález Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 186/20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3183/2014). V projednávané věci soud do míry úspěchu či neúspěchu ve věci nezohlednil věci, které nakonec nebyly účastníky shodně učiněny předmětem vypořádání či ohledně nichž nepanovalo sporu o jejich hodnotě a o tom, že náleží do společného jmění manželů. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ovšem bylo nutné zohlednit neúspěch žalovaného, kdy soud vypořádal obě nemovitosti, o kterých žalovaný tvrdil, že jsou v jeho výlučném vlastnictví, a naopak kdy soud nevypořádal žalovaným tvrzené vnosy a pasiva. Žalobkyni proto náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně.

33. Při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby soud vycházel z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání (srovnej § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a.t.“). Výše odměny je tak dána polovinou ze součtu hodnoty vypořádaných nemovitých a movitých věcí (2 900 000 Kč + 3 000 000 Kč + 30 000 Kč) a součtu hodnoty tvrzených vnosů-pasiv (1 200 000 Kč + 190 351 Kč + 201 318 Kč + 98 677 Kč). Výše odměny za jeden úkon právní služby tak z tarifní hodnoty 3 810 173 Kč (7 620 346 Kč: 2) činí 23 580 Kč. Konkrétně má pak žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 27 000 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem třináct úkonů právní služby: písemné podání žaloby ze dne 8. 6. 2018 a písemné podání ve věci ze dne 22. 2. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d a.t.), účast na jednání před soudem dne 24. 9. 2018, 7. 11. 2018, 16. 1. 2019, 31. 7. 2019, 2. 12. 2019, 27. 1. 2020, 3. 2. 2021, 14. 4. 2021, 8. 12. 2021, 8. 4. 2022 a 27. 4. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za třináct úkonů právní služby činí 13 x 23 580 Kč (§ 8 odst. 6 ve spojení s § 7 bod 6. a.t.), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 13 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.), -) 65 192,40 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 402 632,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

34. Výrok V. tohoto rozsudku je odůvodněn tím, že žalovaný, který byl ve věci plně neúspěšný, je povinen ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. hradit taktéž náhradu nákladů řízení vzniklých státu spočívajících v přiznaném znalečném znalkyni [celé jméno znalkyně]. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit státu ve výroku V. uvedenou částku, kdy tato představuje znalečné, které bylo jmenované znalkyni přiznáno a proplaceno.

Poučení