5 C 229/2024 - 314

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Kykalem sídlem Kaštanová 411/3, 251 01 Říčany proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o ochranu osobnosti a zaplacení 25 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zdržet se tvrzení, že žalobce dne 22. 1. 2023 fyzicky napadl žalovanou a nechal ji za asistence Policie České republiky a zdravotnické záchranné služby odvézt do nemocnice v [adresa] a poté na jeho žádost převézt do Psychiatrické nemocnice v [adresa]; že žalobce žalovanou ve dnech 22. 1. 2023 a 13. 5. 2023 fyzicky napadl, v důsledku čehož byla žalovaná od ledna 2023 do srpna 2023 v pracovní neschopnosti; a že žalobce nechal dceru [jméno FO] zavřít do [právnická osoba].

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat žalobci, [tituly před jménem] [jméno FO] na e-mailovou adresu [e-mail], [tituly před jménem] [jméno FO] na e-mailovou adresu [e-mail], [tituly před jménem] [jméno FO] na e-mailovou adresu [e-mail], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], na e-mailovou adresu [e-mail], [tituly před jménem] [jméno FO] na e-mailovou adresu [e-mail], [tituly před jménem] [jméno FO] na e-mailovou adresu [e-mail], a [jméno FO] na e-mailovou adresu [e-mail] omluvu v tomto znění: „Omlouvám se [Jméno žalobce], narozenému [Datum narození žalobce] ze dne 14. 2. 2023 nepravdivě uvedla, že mne dne 22. 1. 2023 fyzicky napadl a nechal mě za asistence PČR a RZS odvézt do nemocnice v [adresa] a poté jsem byla na jeho žádost odvezena do Psychiatrické nemocnice v [adresa], přičemž tato nepravdivá tvrzení tímto odvolávám.“

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat žalobci a [tituly před jménem] [jméno FO] na e-mailovou adresu [e-mail] omluvu v tomto znění: „Omlouvám se [Jméno žalobce], narozenému [Datum narození žalobce] ze dne 30. 9. 2023 nepravdivě uvedla, že mne dvakrát fyzicky napadl (dne 22. 1. 2023 a dne 13. 5. 2023), a proto jsem měla od ledna 2023 do srpna 2023 neschopenku, a že naše dcera [jméno FO] byla zavřena svým otcem [Jméno žalobce] do ‚pasťáku‘ nebo do ‚vězení‘, resp. do [právnická osoba]., přičemž tato nepravdivá tvrzení odvolávám“.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 25 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 14 773,80 Kč k rukám zástupce žalobce advokáta Mgr. Lukáše Kykala, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované uložení povinnosti zdržet se tvrzení uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, omluv specifikovaných ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku a (po částečném zpětvzetí žaloby, o němž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 12. 2024, č.j. 5 C 229/2024-242) zaplacení nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná o žalobci šířila a nadále šíří nepravdivé informace, že žalobce žalovanou ve dnech 22. 1. 2023 a 13. 5. 2023 fyzicky napadl, v důsledku čehož byla žalovaná v období od ledna do srpna 2023 v dočasné pracovní neschopnosti. Dále žalovaná o žalovaném šíří informaci, že po fyzickém napadení ze dne 22. 1. 2023 nechal žalovanou za asistence PČR a RZS odvézt do nemocnice v [adresa] a následně i do Psychiatrické nemocnice v [adresa]. Konečně pak žalovaná o žalobci šíří informaci, že jejich společnou nezletilou dceru [jméno FO] nechal umístit do [právnická osoba], které je srovnatelné s „pasťákem“ či vězením. V rámci žalobních tvrzení žalobce poukazoval na e-mailové zprávy ze dne 14. 2. 2023 a ze dne 30. 9. 2023 adresované ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku uvedeným osobám i na další e-mailové zprávy či písemná podání žalované státním orgánům, v nichž žalovaná informace shora uvedené opakovaně uvádí. Jedná se přitom o nepravdivé výroky, jejichž cílem je zasáhnout osobnost žalobce. Nepravdivá tvrzení žalované negativně ovlivňují pověst žalobce na veřejnosti, jeho vážnost, čest i soukromí. S ohledem na okruh adresátů pak tyto výroky mají negativní dopad do jeho pověsti a postavení v zaměstnání a mají dopad do jeho rodinných vztahů, když žalobce je i v současné době výlučně pečujícím rodičem o nezletilé dcery účastníků. Dopad nepravdivých výroků o žalobci u jeho zaměstnavatele se může dotknout nezletilých dcer účastníků v tom směru, že dcery účastníků jsou v jeho výlučné péči, přičemž obživa rodiny je závislá na žalobcových příjmech.

2. Žalovaná připustila, že ačkoliv v e-mailech uváděla skutečnosti, které žalobce považuje za zásahy do jeho osobnosti, těmito e-maily sledovala pouze pomoc pro žalobce a nezletilé dcery účastníků. Proto e-maily adresovala i osobám z žalobcova okolí, se kterými se znala a tykala si s nimi a které mohly být nápomocny v řešení jejich rodinné situace. Rozhodně tak neměla v úmyslu e-mailovými zprávami, které byly svou povahou žádostmi o pomoc, žalobce nějakým způsobem poškodit. Přitom všechny informace o žalobci a jeho vztahu k žalované a jejich nezletilým dcerám uváděné v e-mailech jsou pravdivé. Dne 22. 1. 2023 byla žalobcem skutečně v jejich společném bydlišti v [adresa] napadena, ačkoliv fyzickému napadení ze strany žalobce nebyl nikdo další přítomen. Jediná svědkyně [jméno FO], sousedka, ke které žalovaná po napadení žalobcem běžela, může potvrdit, že k ní běžela pro pomoc a celá věc (příjezd složek IZS a eskalace situace v domácnosti účastníků) byla žalobcem dopředu připravena. Poté, co byla po tomto napadení převezena do Psychiatrické nemocnice v [adresa], žalobce kontaktoval [tituly před jménem] [jméno FO] a sdělením nepravdivých údajů docílil toho, že žalované byl prodloužen pobyt ve zdravotnickém zařízení a provedeny četné psychotesty. K napadení dne 13. 5. 2023 při předávání nezletilých dcer, které s žalobcem nikam nechtěly, taktéž došlo, což svými výpověďmi mohly potvrdit matka žalované a nezletilá dcera [jméno FO]. Předložené listinné důkazy taktéž dokládají vznik zranění v souvislosti s napadeními ze strany žalobce, a to včetně pracovní neschopnosti žalované v důsledku těchto zranění. Pravdou je i to, že žalobce nechal nezletilou dceru [jméno FO] proti její vůli umístit do [právnická osoba], kam jsou umisťovány děti s vážnými výchovnými problémy. Žalobu tak považovala za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud v celém rozsahu zamítl.

3. Soud v řízení provedl důkazy, které účastníci navrhli k prokázání svých tvrzení, ze kterých zjistil následující skutečnosti:

4. Žalobce je od roku 2004 zaměstnancem společnosti [právnická osoba] a minimálně ke dni 24. 5. 2024 jím stále byl (prokázáno potvrzením ze dne 24. 5. 2024). [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a [tituly před jménem] [jméno FO] jsou jednateli a společníky společnosti [právnická osoba] Do 31. 12. 2023 byl jednatelem a společníkem uvedené společnosti i [tituly před jménem] [jméno FO] (prokázáno výpisy z obchodního rejstříku). Na internetových stránkách společnosti [právnická osoba] jsou zveřejněny kontakty na čtyři současné výše jmenované jednatele a společníky, přičemž uveřejněné e-mailové adresy se shodují s e-mailovými adresami těchto osob dle výroku II. tohoto rozsudku (prokázáno scanem z internetových stránek společnosti).

5. Žalobci byl [tituly před jménem] [jméno FO] dne 23. 2. 2023 přeposlán e-mail původně zaslaný z adresy [e-mail], který byl žalovanou dne 14. 2. 2023 zaslán na e-mailové adresy uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. Z textu e-mailové zprávy se podává, že žalovaná o žalobci mj. uvedla, že: „…Situace se vyhrotila 22.1.2023, kdy mne fyzicky napadl a nechal za asistence PČR a RZS odvést do nemocnice v [adresa] a poté jsem byla na jeho žádost odvezena do psychiatrické nemocnice v [adresa]. Tam jsem díky jeho pomluvám a lžím zůstala 15 dní…“ (prokázáno e-mailem ze dne 23. 2. 2023). Žalobci byla dále dne 1. 10. 2023 [jméno FO] přeposlána e-mailová zpráva původně zaslaná taktéž z adresy [e-mail], která byla žalovanou zaslána dne 30. 9. 2023 na e-mailovou adresu uvedenou ve výroku III. tohoto rozsudku, ve které žalovaná o žalobci mj. uvedla, že „od ledna do srpna jsem měla neschopenku, protože mne [jméno FO] dvakrát fyzicky napadl“, a že „chci Vás informovat o [jméno FO] která byla po 7 měsících se mnou v [adresa], zavřená svým tátou [jméno FO] po necelých dvou dnech, co jsem děti předala v [adresa], do [adresa], do pasťáku…Jak asi musí být [jméno FO], když ji vlastní otec zavře do vězení…“ (prokázáno e-mailem ze dne 1. 10. 2023). 6. [právnická osoba], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a na e-mailové adresy [e-mail], [e-mail], [e-mail], [e-mail], [e-mail], [e-mail], [e-mail], [e-mail] a [e-mail] byly z e-mailové adresy [e-mail] zasílány zprávy, ve kterých se žalovaná zmiňovala o fyzickém napadení její osoby ze strany žalobce, případně o dočasné pracovní neschopnosti s těmito napadeními spojenou (prokázáno e-mailovými zprávami ze dne 23. 2. 2023, dne 14. 5. 2023, dne 26. 11. 2023 a dne 30. 11. 2023). V e-mailových zprávách odeslaných z e-mailové adresy [e-mail] [tituly před jménem] [jméno FO] na e-mailovou adresu [e-mail] žalovaná opakovaně uváděla, že žalobce nechal nezletilou dceru [jméno FO] zavřít do SVP [právnická osoba]“ (prokázáno e-maily ze dne 24. 1. 2024). V podáních ze dne 24. 2. 2023 a 24. 5. 2023 adresovaných Okresnímu soudu [adresa] žalovaná mj. uvedla, že byla ze strany žalobce fyzicky napadena dne 22. 1. 2023, resp. v druhém podání dne 13. 5. 2023 (prokázáno podáními ze dne 24. 2. 2023 a 24. 5. 2023).

7. Žalobce prostřednictvím svého zástupce dne 28. 5. 2024 (e-mailem) a dne 21. 6. 2024 (písemně prostřednictvím veřejné datové sítě zprávou do datové schránky) upozornil na zásahy do osobnostních práv žalobce, které jsou předmětem tohoto řízení, a vyzval žalovanou, aby se žalobci za uvedené nepravdivé výroky omluvila a tuto omluvu adresovala i ve výzvě uvedeným osobám na jejich e-mailové adresy, a zároveň zaplatila částku 50 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. Žalované byla poskytnuta ke splnění povinností lhůta sedmi dnů s upozorněním, že v opačném případě se žalobce svých nároků bude domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou včetně doručenky datové zprávy).

8. Usnesením [právnická osoba] [adresa] ze dne 14. 8. 2023, sp. zn. [sp. zn.], bylo zastaveno řízení o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 22. 1. 2023 okolo 14:50 hodin na adrese [adresa], v obci [adresa], měl napadnout žalovanou tak, že ji udeřil uzavřenou dlaní pravé ruky do levého prsu a způsobil ji zranění ve formě hematomu, které si vyžádalo lékařské ošetření a vystavení pracovní neschopnosti od 22. 1. 2023 do 7. 2. 2023 a dále ji měl vyhrožovat se slovy, že ji dostane do blázince, neboť spáchání skutků nebylo žalobci prokázáno (prokázáno citovaným usnesením [právnická osoba] [adresa]). Dále bylo usnesením [adresa], Komise k projednávání přestupků, ze dne 19. 4. 2024, č.j. [č. j.], zastaveno řízení o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 13. 5. 2023 v době mezi 11:00 až 12:00 v [adresa] měl na společné příjezdové komunikaci k domům č.p. [hodnota] a č.p. [hodnota] odtáhnout úchopem zezadu za obě ramena žalovanou z prostoru svého vozidla, následkem čehož utrpěla zranění pravého ramene, které si vyžádalo lékařské ošetření, neboť spáchání skutku nebylo žalobci prokázáno (prokázáno citovaným usnesením [právnická osoba] [adresa]).

9. Z úředního záznamu PČR ze dne 22. 1. 2023 se podává, že žalobce téhož dne volal na linku 155 s tím, že jeho přítelkyně se zbláznila a má zakrvácené nohy a vyběhla pouze v ponožkách k sousedce. Žalobce i žalovaná se na místě po příjezdu hlídky PČR vzájemně obviňovali z fyzického napadání. Žalobce vyhrocoval situaci a na všechny okolo křičel, zatímco žalovaná působila roztržitě a zmateně. Žalovaná se podrobila dechové zkoušce, které se zprvu pokoušela vyhnout, nicméně tato nakonec proběhla s pozitivní hodnotou 1,61 ‰. Žalovaná odmítala sdělit, jaké množství alkoholu požila. Bylo rozhodnuto o převozu žalované do zdravotnického zařízení, nicméně žalovaná záchranářce utekla a pokoušela se vyskočit z okna, čemuž bylo zabráněno. RZS na místě rozhodla, že bude třeba žalovanou hospitalizovat v psychiatrické léčebně, přičemž z důvodu nadměrné hladiny alkoholu v krvi byla zprvu odvezena do nemocnice v [adresa] k vyšetření a vystřízlivění (prokázáno úředním záznamem ze dne 22. 1. 2023). 10. [právnická osoba] [adresa] navrhl dne 5. 9. 2023 vydání předběžného opatření s umístěním nezletilé [jméno FO], narozené [datum], do [právnická osoba]., přičemž usnesením Okresního soudu [adresa] ze dne 5. 9. 2023, č.j. [spisová značka], uvedený soud nařídil podle § 452 ve spojení s § 459 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, předběžné opatření, kterým jmenovanou nezletilou umístil na dobu do 2. 11. 2023 do péče [právnická osoba]. (prokázáno návrhem na nařízení předběžného opatření a usnesením Okresního soudu [adresa]).

11. V lékařských zprávách [právnická osoba] ze dne 3. 8. 2023 a dne 15. 11. 2024 se konstatuje, že žalovaná byla udeřena do levého prsu pěstí bývalým partnerem dne 22. 1. 2023. Nebyly zjištěny patologické změny ve smyslu nádoru, přičemž lokální stav odpovídal úderu do levého prsu (prokázáno lékařskými zprávami ze dne 3. 8. 2023 a 15. 11. 2024).

12. Žalované byla dne 7. 2. 2023 vystavena [tituly před jménem] [jméno FO] dočasná pracovní neschopnost od 8. 2. 2023, přičemž následně bylo čtyřikrát rozhodnuto o jejím trvání. V rozhodnutí není uvedeno, co je příčinou dočasné pracovní neschopnosti (prokázáno rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti). [právnická osoba] bylo žalované oznámeno, že od 22. 1. 2023 do 7. 2. 2023 byla žalovaná v dočasné pracovní neschopnosti za současné hospitalizace v Psychiatrické nemocnici v [adresa]. Následně byla předána do péče praktického lékaře, který dne 8. 2. 2023 rozhodl o dočasné pracovní neschopnosti žalované, která trvala do 20. 8. 2023, a to z důvodu diagnózy F604. Ve zprávě se dále konstatuje, že žalovaná byla dne 13. 5. 2023 napadena otcem svých dětí, přičemž na podzim 2023 byla ještě došetřována pro bolestivost pravého ramena a v únoru 2024 absolvovala fyzioterapii (prokázáno sdělením ze dne 7. 11. 2024).

13. Ze zvukové nahrávky telefonického rozhovoru mezi žalovanou a [tituly před jménem] [jméno FO] je patrné, že jmenovanému bylo nepříjemné celou záležitost týkající se rodinné situace účastníků řízení řešit, přičemž z jeho strany byla znatelná snaha pro něj „otravný“ hovor bez urážky ukončit. Bylo patrné, že se necítí být ve věci nějak zainteresován. Ze zvukové nahrávky, která měla být dle žalobkyně pořízena dne 13. 5. 2023, se podává, že žalovaná se s žalobcem bavila ohledně jejich nezletilých dětí. Z nahrávky se podává, že zřejmě žalobce zvýšil na žalovanou hlas, přičemž následně řekl: „Vypadni z toho auto mýho“. V pozadí je přitom slyšet zvukový ruch, který je zřejmě způsoben kamením, po kterém je šlapáno. Nato se žalovaná klidným hlasem řečnicky otázala: „Tohle nemyslíte vážně“.

14. Dále soud jako svědka vyslechl matku žalované, [jméno FO], která působila po dobu svého výslechu zmateně, přičemž z její výpovědi byla patrná naučená linie, kterou soudu reprodukovala. Svědkyně tak spontánně vypovídala o určitých okolnostech do poměrných detailů, zatímco ohledně některých jiných okolností, na které byla dotazována, nedokázala/nechtěla odpovědět. Ačkoliv svědkyně uvedla, že nebyla žádným z účastníků kontaktována, věděla, co bude předmětem jejího výslechu. Nelogicky působilo i popisování jejího vztahu s žalobcem, který vykreslila jako kladný, ač se v rámci spontánní výpovědi „zapomínala“ a obviňovala jej z toho, že jí, její dceři i vnučkám dělá neustálé potíže a zatěžuje je soudními řízeními. Taktéž opakovaně uváděla, že ačkoliv si žalovaná nestěžuje a na zranění jejího ramene přišla později, v jiné části své výpovědi uváděla, že žalovaná si hned stěžovala na bolest ramene. Taktéž měl žalobce při incidentu dne 13. 5. 2023 na žalovanou něco sprostě řvát, ačkoliv kromě zvýšení hlasu žalobce se z žalovanou předložené zvukové nahrávky nic takového nepodává. Svědkyně vypovídala nelogicky i k samotnému fyzickému napadení. Dle svědkyně si žalobce stoupl za žalovanou, která byla otevřenými dveřmi nakloněna do auta, chytil ji rukama za obě ramena a vytrhl jí ven z auta takovou silou, až žalovaná dupla svědkyni, která za ní stála, na nohu. Pokud stál za žalovanou žalobce, jakože za ní musel nutně stát, aby jí dokázal tímto způsobem silou vytrhnout z auta, nemohla za žalovanou stát přímo svědkyně, neboť mezi ní a žalovanou musel být nutně ještě žalobce. Z výpovědi svědkyně, v podstatných bodech nelogické a nevěrohodné, tak soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.

15. Z žalobcova e-mailu ze dne 1. 12. 2023 a fotografie předložené žalovanou, ze které nevyplývá, kdy byla pořízena a jaká osoba se na ní nachází, soud taktéž nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

16. Za shora učiněných zjištění soud po postupu dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), učinil závěry o skutkovém stavu, že žalovaná v e-mailových zprávách ze dne 14. 2. 2023 a 30. 9. 2023 adresovaných osobám působícím na vedoucích pozicích ve společnosti [právnická osoba], popř. příbuzným žalobce, mj. sdělila, že byla ze strany žalobce ve dnech 22. 1. 2023 a 13. 5. 2023 fyzicky napadena, v důsledku těchto napadení byla v období od ledna do srpna 2023 v dočasné pracovní neschopnosti, po fyzickém napadení v lednu 2023 jí žalobce nechal převézt do Psychiatrické nemocnice v [adresa] a dále nechal žalobce do SVP [adresa] zavřít jejich společnou dceru [jméno FO]. Tyto informace o žalobci přitom neuváděla pouze v e-mailových zprávách ze dne 14. 2. 2023 a 30. 9. 2023, nicméně na tyto jednotlivé skutečnosti odkazovala i v dalších e-mailových zprávách a písemných podáních adresovaných především Okresnímu soudu [adresa] a úředním osobám [právnická osoba] [adresa]. Ačkoliv se v lékařských zprávách [právnická osoba] uvádí, že zranění levého prsu žalované bylo způsobeno fyzickým napadením jejího bývalého partnera, jedná se o údaj, který sám o sobě neprokazuje fyzické napadení žalované ze strany žalobce, neboť se jedná obecně o informace, které ošetřujícímu lékaři sděluje pacient a které se na počátku lékařských zpráv uvádí jako pacientem sdělená příčina zdravotního problému. Ačkoliv lékařské zprávy nevylučují mechanismus vzniku poranění žalované tak, jak jej uvedla, nikterak samy o sobě nedokládají skutečnost, že žalovaná byla dne 22. 1. 2023 fyzicky napadena ze strany žalobce a tento jí uvedené zranění způsobil. Stejně tak samo sdělení ČSSZ, ve kterém je popisováno zranění pravého ramene žalované spojené se subjektivní bolestivostí a následnými fyzioterapiemi, nedokládá, že zranění mělo vzniknout při fyzickém napadení žalované ze strany žalobce dne 13. 5. 2023. Jak je uvedeno již shora, fyzické napadení ze dne 13. 5. 2023 nebylo prokázáno ani svědeckou výpovědí [jméno FO], jejíž výpověď soud považoval za nepřesvědčivou a nevěrohodnou. Byť se z žalovanou předložené audionahrávky podává, že setkání dne 13. 5. 2023 zřejmě neproběhlo v klidném duchu a žalobce v průběhu tohoto setkání na žalovanou zvyšoval i hlas, samo o sobě to nesvědčí o fyzickém napadení žalované z jeho strany. Naopak z audionahrávky nevyplývá, že žalovaná by měla utrpět intenzivní bolest (nedošlo k bolestivému výkřiku apod.), v jejímž důsledku by dalších několik měsíců měla pociťovat bolestivost pravého ramene, jeho sníženou hybnost a podstupovat fyzioterapie. Nadto soud připomíná, že fyzické napadení žalované, ke kterému mělo dojít ve dnech 22. 1. 2023 a 13. 5. 2023, nebylo žalobci prokázáno ani v řízeních o přestupku před [právnická osoba] [adresa] a [právnická osoba] [adresa], v nichž byly tyto incidenty podrobněji projednávány. Z provedeného dokazování (konkrétně z úředního záznamu PČR) dále vyplývá, že dne 22. 1. 2023 nenechal žalovanou do výše uvedených zdravotnických zařízení odvézt žalobce, nýbrž o hospitalizaci žalované v psychiatrické léčebně rozhodla na místě zasahující RZS, která toto rozhodnutí učinila po pokusu žalované o sebevraždu. Taktéž do nemocnice v [adresa] byla žalovaná převezena po rozhodnutí RZS, a to z důvodu akutní intoxikace žalované alkoholem. Stejně tak soud nemohl uzavřít, že dočasná pracovní neschopnost žalované měla souvislost s žalobcem. Ze sdělení ČSSZ vyplývá, že dočasná pracovní neschopnost žalované v období od 22. 1. 2023 do 7. 2. 2023 trvala z důvodu její hospitalizace v Psychiatrické nemocnici v [adresa]. Ačkoliv se ze samotného rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalované nepodávalo, co bylo příčinou jejího trvání od 8. 2. 2023 a následného prodlužování, ze sdělení ČSSZ vyplývá, že dočasná pracovní neschopnost žalované od 8. 2. 2023 do 20. 8. 2023 trvala po celou dobu z důvodu diagnózy [hodnota]. Soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo, že poranění a jiné následky vnějších příčin mají zcela jiná řadová označení a pod řadou [hodnota] jsou diagnostikovány poruchy osobnosti a chování u dospělých. Dočasná pracovní neschopnost žalované tak netrvala z důvodu jí tvrzených poranění levého prsu a pravého ramene, nýbrž tato měla příčinu v poruše osobnosti žalované. I pokud by tedy soud na tomto místě připustil, že žalobce žalovanou opakovaně fyzicky napadl (v řízení to nicméně prokázáno nebylo), rozhodně tyto incidenty neměly vliv na schopnost žalované pracovat, neboť příčina této neschopnosti byla jiná. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobce nenechal „zavřít“ nezletilou dceru [jméno FO] do SVP [právnická osoba]., neboť nezletilá byla do uvedeného zařízení umístěna na základě předběžného opatření nařízeného Okresním soudem [adresa] na návrh [právnická osoba] [adresa].

17. Soud zamítl návrhy účastníků na doplnění dokazování korespondencí mezi žalovanou a jejími dcerami, fotografií dcery účastníků, e-mailovými zprávami mezi účastníky týkajícími se péče o nezletilé dcery účastníků, lékařskými zprávami týkajícími se duševního zdraví žalované, znaleckými posudky zpracovanými za účelem opatrovnického řízení ve věci nezletilých dětí účastníků a zprávami OSPOD [adresa] ohledně asistovaných styků žalované s nezletilými dcerami, neboť tyto nikterak nesouvisí s předmětem nyní projednávané věci, přičemž některé z nich byly označeny po koncentraci řízení. Soud dále zamítl návrhy žalované na výslech svědkyně [jméno FO], která měla vypovídat ke skutečnostem, ze kterých nebylo možno prokázat fyzické napadení žalované, a svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která měla vypovídat ke skutečnostem týkajících se výlučně „držení“ žalované ve zdravotnickém zařízení. Soud konečně zamítl i návrh na výslech [jméno FO], nezletilé dcery účastníků, což soud ani OSPOD [adresa] (vyzván ke sdělení stanoviska k výslechu nezletilé) nepovažovaly vzhledem k osobnosti nezletilé a povaze projednávané věci za vhodné.

18. Podle článku 10 odst. 1 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

19. Podle § 81 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

20. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

21. Podle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

22. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

23. Fyzická osoba má podle ustanovení § 81 odst. 1 a 2 o.z. právo na ochranu své osobnosti včetně všech jejích přirozených práv. Ochrany požívají především život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Požadavek zajištění účinné občanskoprávní ochrany vyžaduje, aby neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby, který má za následek vznik nemajetkové újmy, spočívající v porušení či již v pouhém ohrožení osobnosti dotčené fyzické osoby, byl pro původce neoprávněného zásahu spojen s nepříznivými následky ve formě zvláštních občanskoprávních sankcí. Ty mohou ve smyslu ustanovení § 82 odst. 1 o.z. podle okolností konkrétního případu spočívat v nové povinnosti původce neoprávněného zásahu buď upustit od tohoto zásahu, či odstranit následky neoprávněného zásahu. Nebyla-li by ochrana poskytnutá přirozeným právům člověku podle ustanovení § 82 odst. 1 o.z. dostačující, nemajetková újma může být odčiněna i přiměřeným zadostiučiněním poskytnutým v penězích.

24. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna právě podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající právě buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde existovat příčinná souvislost mezi zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2203/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2017).

25. Na soudu pak mj. leží, aby na základě konkrétních okolností daného případu zvážil, zda sporné výroky původce neoprávněného zásahu dosahují takové intenzity, že zasahují do práva na ochranu osobnosti žalobce. Při zkoumání této otázky je třeba v prvé řadě odlišit, zda se jedná o skutkové tvrzení, nebo hodnotící soud, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, tedy objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, a pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě pak platí, že pravdivá informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud na druhou stranu vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2951/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2900/2008). Pokud je konstantní judikaturou zastáván názor, že pravdivá informace v zásadě nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, tak nepravdivá informace a contrario při naplnění shora uvedených předpokladů odpovědnosti takový zásah představovat bude. Nepravdivá skutková tvrzení (na rozdíl od nikoliv nepřiměřených hodnotících úsudků) proto nemohou v právním státě požívat ochrany na úkor osobnostních práv jednotlivce, kterého se dotýkají. Právě proto v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu je domněnkou dovolené kritiky (presumpcí ústavní konformity) chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která musí naopak důkazně prokazovat kritik sám. Prokazování tvrzených faktů kritikem samotným platí jako evropský standard (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18).

26. Jde-li o eventuální přiznání peněžitého zadostiučinění, první nezbytnou podmínkou je, že se přiznání žádné formy morálního zadostiučinění nejeví s ohledem na okolnosti případu postačujícím. Další nezbytnou podmínkou je pak zjištění, že neoprávněným zásahem došlo v příčinné souvislosti ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo její vážnosti ve značné míře. Jde tedy o takovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby, kterou tato osoba pociťuje vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku jako závažnou. Relutární zadostiučinění přitom plní především satisfakční funkci, ačkoliv úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i ve vztahu k postižené osobě (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení cti nebo vážnosti postižené fyzické osoby ve společnosti půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za níž k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se v místě a postavení postižené fyzické osoby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3322/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 25 Cdo 503/2023). Při úvaze o přiměřenosti požadovaného zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti tak soud vychází z celkové povahy i z jednotlivých okolností konkrétního případu. Je třeba zejména přihlédnout k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu a k vlivu vzniklé nemajetkové újmy na postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2919/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 36/2015). Konečně je třeba doplnit, že tzv. preventivně-satisfakční funkci náhrady nemajetkové újmy lze akceptovat v tom smyslu, že uložení povinnosti peněžitého plnění jako následek porušení příkazu či zákazu obsaženého v právní normě v sobě zahrnuje jak preventivní prvek (má odrazovat samotného porušitele i další subjekty od protiprávního jednání), tak i sankční prvek (porušitele právní normy stíhá negativní následek touto normou předpokládaný). V soukromoprávních vztazích je však primární funkcí náhrady újmy funkce kompenzační, popřípadě satisfakční, zatímco funkce preventivně-sankční je pouze odvozená a zprostředkovaná. Nelze ji tedy chápat v tom smyslu, že by účelem uložení peněžité náhrady bylo exemplární potrestání původce zásahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 25 Cdo 503/2023).

27. Nad rámec shora uvedeného pak soud k povaze občanskoprávního řízení (sporného) doplňuje, že procesní právo je zcela logicky (nejen z hlediska procesní ekonomie) vystavěno na tom, že nejprve je třeba splnit povinnost tvrzení, tedy tvrdit (z vlastní iniciativy, nejpozději u jednání na výzvu soudu) všechny rozhodné skutečnosti, z nichž žalobce či žalovaný pro sebe dovozuje příznivější výsledek sporu z hlediska hmotného práva (srovnej § 79, § 101, § 118a o.s.ř.). Teprve poté, co obě strany tato konkrétní skutková tvrzení o okolnostech sporu vymezí, má smysl zkoumat, která z těchto tvrzení jsou nesporná, obecně známá apod., a která nikoliv, takže k nim má některá ze stran i břemeno důkazní. Břemeno důkazní je pak třeba plnit buď z vlastní iniciativy, nebo opět na výzvu soudu (srovnej § 79, § 101, § 118a a § 120 o.s.ř.). Rozsah důkazní povinnosti je tak ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemena tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí ve věci samé, nemohla být pro nečinnost účastníků prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. Pokud účastník i přes toto poučení soudu neuvede všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti, neunesl břemeno tvrzení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 115/2012).

28. V nyní projednávané věci se žalobce prostřednictvím žaloby vymezil proti nepravdivým tvrzením žalované, že 1) žalovanou ve dnech 22. 1. 2023 a 13. 5. 2023 fyzicky napadl, 2) po napadení dne 22. 1. 2023 nechal žalovanou odvézt do nemocnice v [adresa] a následně do Psychiatrické nemocnice v [adresa], 3) v důsledku fyzických napadení shora uvedených způsobil dočasnou pracovní neschopnost žalované v období od ledna 2023 do srpna 2023 a 4) nechal nezletilou dceru [jméno FO] zavřít do [právnická osoba]. Všechny výroky žalované mají povahu skutkových tvrzení, tedy opírají se o objektivní realitu a jejich pravdivost je dokazováním ověřitelná. Jak je uvedeno shora, šíření nepravdivých informací nemůže požívat právní ochrany na úkor osobnostních práv jednotlivce. Zabýval-li se soud povahou výroků žalované, ve všech případech shledal, že žalovanou pronesené výroky - pakliže jsou nepravdivé - jsou objektivně způsobilé vyvolat újmu v morální integritě žalobce a dosahují takové intenzity, že nelze zpochybnit jejich difamující povahu. Proto bylo v řízení na místě, aby žalovaná, která na pravdivosti jí uváděných informací setrvávala, pravdivost těchto tvrzení prokázala.

29. Jde-li o tvrzení žalované ad 1), ačkoliv se žalovaná omezila pouze na strohá konstatování, že žalobce žalovanou fyzicky napadl, soud vzhledem k povaze tohoto případného skutku (který by při pravdivosti byl pro žalovanou silně stresující záležitostí a nebylo by na místě po žalované požadovat v rámci skutkových tvrzení detailní vylíčení těchto událostí) v řízení na doplnění dalších tvrzených skutečností netrval a ohledně pravdivosti těchto tvrzení prováděl dokazování. Na tomto místě lze dodat, že rozhodnutí o zastavení přestupkových řízení správními orgány ve věci žalobce ohledně fyzických napadení žalované nemohly vzhledem k jejich výsledku představovat pro soud rozhodnutí, kterými by byl soud při rozhodování v této věci vázán (srovnej § 135 o.s.ř.). Neprokázání spáchání přestupku žalobcem v přestupkovém řízení nebránilo tomu, aby žalovaná spáchání skutků (a tím pravdivost těchto jejích tvrzení) pro účely rozhodování v této věci prokázala. Na tomto místě lze nicméně pro stručnost odkázat na shora uvedená soudem učiněná skutková zjištění, kterými pravdivost tvrzení žalované ad 1) nebyla prokázána. Ačkoliv tak skutečnost, že k fyzickým napadením žalované žalobcem skutečně došlo, nebyla v řízení vyvrácena, a vzhledem k zřejmě „prudší“ povaze žalobce (viz úřední záznam, zvuková nahrávka) toto jednání žalobce soud nevylučuje, žalovaná, kterou tížilo v řízení břemeno důkazní ohledně pravdivosti těchto tvrzení, toto břemeno neunesla.

30. Jde-li o další tvrzení žalované (ad 2/ až ad 4/), za situace, kdy žalovaná k některým těmto tvrzením navzdory poučení soudu nedotvrdila další rozhodné skutečnosti a netvrdila okolnosti prokazující taková jednání žalobce, bylo vůbec otázkou, zda k dokazování pravdivosti těchto tvrzení přistoupit, neboť žalovanou učiněná tvrzení byla natolik kusá, že bylo lze uvažovat o neunesení břemene tvrzení, které žalovanou tížilo. Nicméně, ačkoliv břemeno tvrzení a břemeno důkazní v této věci tížilo žalovanou, soud provedl důkazy mj. navržené i žalobcem předloženými listinami a zjistil, že tato tvrzení žalované se nezakládají na pravdě. Pokud jde o tvrzení ad 2), tak žalobce žalovanou nenechal odvézt do [právnická osoba] a následně do Psychiatrické nemocnice v [adresa], neboť žalovaná byla do těchto zdravotnických zařízení odvezena na základě rozhodnutí zdravotnické záchranné služby pro její akutní intoxikaci alkoholem ([právnická osoba]) a pro její sebevražedný pokus (Psychiatrická nemocnice v [adresa]). Nebylo pak na místě zabývat se (opět nedostatečným) tvrzením žalované v té části, že na základě žalobcovy intervence jí byl pobyt na psychiatrii prodloužen, neboť proti tomuto výroku se žalobce v rámci žaloby nevymezil. Pravdivost výroků ad 3) a ad 4) byla taktéž popřena předloženými důkazy. Ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná byla v období od ledna 2023 do srpna 2023 v dočasné pracovní neschopnosti, po celou dobu tato trvala nikoliv z důvodů případných zranění způsobených žalobcem při fyzických napadeních žalované, nýbrž z důvodu psychiatrické odchylky žalované od standardů chování (porucha osobnosti a chování). Taktéž není pravdou, že žalobce nechal nezletilou dceru účastníků umístit do střediska výchovné péče, neboť nezletilá byla do zařízení umístěna na základě předběžného opatření Okresního soudu [adresa], který toto nařídil na návrh OSPOD [adresa].

31. Soud tedy při rozhodování vycházel ze závěrů, že všechna tvrzení žalované ad 1) až ad 4) jsou nepravdivá (ať již pro jejich neprokázání či přímo vyvrácení). Je potom zcela irelevantní, jaký cíl žalovaná těmito výroky sledovala. Všechny tyto výroky totiž zcela nepochybně zasahují do osobnosti žalobce, neboť těmito výroky je zasahováno do jeho cti a morální integrity. O to více je zásah do jeho osobnosti intenzivnější i v tom směru, že nepravdivé výroky šířené žalovanou vinily žalobce i mj. z užití fyzického násilí. Výrok o zavření nezletilé dcery do [právnická osoba]., je nutno v kontextu projednávané věci taktéž považovat za protiprávní vzhledem k tomu, že se tak mělo dle žalované stát proti vůli a k újmě nezletilé, za kterou nese odpovědnost žalobce. Domáhal-li se tedy žalobce nároků plynoucích mu z ustanovení § 82 odst. 1 o.z. jako zcela odpovídající a přiměřená forma zadostiučinění se jeví požadavek žalobce, aby se žalovaná omluvila žalobci za nepravdivé informace uvedené o žalobci v e-mailových zprávách ze dne 14. 2. 2023 a ze dne 30. 9. 2023, kdy tato omluva se dostane do sféry těch osob, se kterými je žalobce v bližším (pracovním či rodinném) kontaktu a kterým byly tyto zprávy s nepravdivými informacemi o žalobci zaslány, čímž dojde k odstranění následku neoprávněného zásahu do osobnosti žalobce (výroky II. a III. tohoto rozsudku). Vzhledem k tomu, že žalovaná o žalobci šířila shora uvedené nepravdivé informace i nad rámec uvedených e-mailů a k tomuto jednání ze strany žalované tak docházelo opakovaně, soud uložil žalované i povinnost upustit od těchto již opakovaných neoprávněných zásahů tak, aby k nim nedocházelo i v budoucnosti (výrok I. tohoto rozsudku). Pro splnění povinnosti dle výroků II. a III. tohoto rozsudku soud žalovanou zavázal lhůtou předpokládanou ustanovením § 160 odst. 1 věta první před středníkem o.s.ř., neboť neshledal důvody pro její prodloužení.

32. Domáhal-li se žalobce zaplacení nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč, soud považoval žalobu v této části za nedůvodnou. Žalobce ani nespecifikoval povahu a rozsah vzniklé nemajetkové újmy, která by svědčila o nedostatečném morálním zadostiučinění, a potřebě nahradit vzniklou nemajetkovou újmu penězi. Žalobce pouze odkazoval na skutečnost, že nepravdivé výroky jej poškozují v rámci pracovního kolektivu a rodiny, a vyjádřil pouze ničím nepodloženou obavu z toho, že šíření nepravdivých informací žalovanou a pokračování v tomto jednání zhorší postavení žalobce v zaměstnání, případně povede až ke ztrátě jeho obživy. Zde je nutno odkázat na funkci relutární náhrady nemajetkové újmy za zásah do ochrany osobnosti, která má plnit především funkci kompenzační, případně satisfakční, nemá mít ovšem povahu exemplárního potrestání. Relutární zadostiučinění tak má kompenzovat skutečně vzniklou újmu, kterou lze jen stěží kompenzovat jiným způsobem, a proto z logiky věci nelze přihlížet k následkům, které dosud nenastaly a s nejvyšší pravděpodobností zřejmě ani nenastanou. Žalobce za nejzávažnější zásahy do své osobnosti totiž považuje e-mailové zprávy ze dne 14. 2. 2023 a 30. 9. 2023, za které požadoval i konkrétní omluvu o jejich nepravdivosti. Z některých reakcí (přeposlání e-mailů žalobci) lze usuzovat na to, že i vzhledem k adresátům e-mailových zpráv zasílaných žalovanou (rodina a kolegové z práce/přátelé, tj. bližší okolí žalobce), tyto nepředstavovaly dopad do osobnosti žalobce ve značné míře, neboť adresáti těchto zpráv vědomi si napjatých vztahů mezi účastníky tato „nařčení“ berou s velkou rezervou. Ostatně i z provedené zvukové nahrávky se podává, že pro [tituly před jménem] [jméno FO] (nadřízený žalobce) je jeho kontaktování ze strany žalované spíše obtěžováním než zdrojem informací, na jejichž základě by mělo dojít, byť jen k morálnímu odsouzení, žalobce. Z provedeného dokazování se dále podává, že dalšími adresáty jsou převážně orgány veřejné moci, resp. úřední osoby. Vzhledem k úzkému okruhu adresátů (navíc profesionálů) ani v tomto případě nelze z povahy věci dovodit, že sdělováním nepravd o žalobci by mu i vzhledem k těmto adresátům měla vzniknout nemajetková újma ve značné míře. Nadto je třeba doplnit, že nepravdivé informace o žalobci šířené žalovanou v e-mailových zprávách či písemných podáních nebyly primárním předmětem těchto zpráv či podání, které se týkají péče o nezletilé děti účastníků, nýbrž byly „utopené“ v obsahu těchto zpráv jako jedno z dalších sdělení žalované. Ač tedy soud dospěl k závěru, že jednání žalované jsou zásahy do osobnosti žalobce, tato nedosahovala takové intenzity a nepoškozovala žalobce v takové míře, aby soud shledal, že morální zadostiučinění se v konkrétní věci jeví jako nedostatečné. Proto soud žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení požadované částky, zamítl (výrok IV. tohoto rozsudku).

33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud rozhodoval dle míry úspěchu a neúspěchu ve věci, neboť každá z procesních stran měla částečný úspěch ve věci oproti neúspěchu druhé strany. Ve sporech o ochranu osobnosti se rozhoduje o nákladech řízení podle rozsahu úspěchu ve věci samé a sama okolnost, že žaloba byla důvodná co do základu, avšak nikoli co do všech uplatněných nároků, není důvodem pro přiznání plné náhrady nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení totiž nemusí navzdory rozhodnutí o důvodnosti základu žaloby nastupovat automaticky, je-li to odůvodněno okolnostmi konkrétního případu s tím, že tyto okolnosti směřující k toliko částečnému přiznání náhrady nákladů jsou účastníkům řízení odpovídajícím způsobem vysvětleny (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 3454/21).

34. Žalobce byl v řízení úspěšný co do 1) povinnosti zdržet se dalších zásahů žalované do jeho osobnosti a 2) povinnosti žalované poskytnout žalobci nepeněžité zadostiučinění (e-mailové omluvy). Neúspěšný byl naopak žalobce co do 3) požadavku na zaplacení nemajetkové újmy. Soud na tomto místě připomíná, že neúspěch ohledně náhrady nemajetkové újmy se nevztahuje pouze k požadavku na zaplacení 25 000 Kč (zamítnutí žaloby), nýbrž ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. i k požadavku na zaplacení 25 000 Kč, ohledně kterých vzal žalobce žalobu zpět, neboť tak neučinil vzhledem k uspokojení tohoto nároku žalovanou a zavinil zastavení řízení v této části. Neúspěch žalobce se tak vztahuje k celému požadavku na zaplacení nemajetkové újmy. Žalobce potom nenabídl soudu ničeho, z čeho by bylo možno alespoň částečně uvažovat o důvodnosti nároku na zaplacení nemajetkové újmy, když vycházel především z ničím nepodložených domněnek a případně v budoucnu vzniklé újmy. Žalobce byl ohledně tohoto nároku již na počátku řízení srozuměn s názorem soudu na jeho důvodnost. Za situace, kdy uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích de facto nepředstavoval ani náhradu za skutečnou újmu způsobenou žalobci za zásah do jeho osobnosti, nicméně měl žalovanou toliko potrestat za její jednání, soud uzavřel, že neúspěch žalobce v této části řízení je nutno přičítat v nákladové otázce k jeho tíži. Žalobce tak měl úspěch ohledně 2/3 předmětu řízení, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 33,3 % (66,6 % úspěch - 33,3 % neúspěch). Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: - 4 000 Kč (zaplacený soudní poplatek), - Advokát žalobce učinil v řízení celkem devět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), výzva k plnění ze dne 21. 6. 2024, žaloba, doplnění žaloby ze dne 21. 11. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny dne 1. 11. 2024 (2x), 10. 12. 2024 (2x) a 28. 1. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Mimosmluvní odměna za osm úkonů právní služby do 31. 12. 2024 činí 8 x 3 100 Kč (§ 8 odst. 3 ve spojení s 9 odst. 4 písm. a/ a s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty 25 000 Kč činí 1 x 2 100 Kč (§ 9a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do 31. 12. 2024 činí 8 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.), o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta od 1. 1. 2025 činí 1 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.), - 1 471,91 Kč - náhrada za tři jízdy v roce 2024 osobním automobilem tov. zn. Subaru, reg. zn. [SPZ], při cestě Říčany - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 1. 11. 2024 a 10. 12. 2024) o celkové vzdálenosti 176 Km, při ceně 38,20 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,60 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., - 738,27 Kč - náhrada za jízdu v roce 2025 osobním automobilem tov. zn. Subaru, reg. zn. [SPZ], při cestě Říčany - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 28. 1. 2025 o celkové vzdálenosti 88 Km, při ceně 35,80 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,80 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., - 800 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený na cestě do místa úkonu do 31. 12. 2024 podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t., - 600 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený na cestě do místa úkonu od 1. 1. 2025 podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t., - 7 005,64 Kč - náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 33,3 % z částky 44 365,82 Kč, tj. celkem 14 773,80 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení