5 C 236/2023 - 110

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 347.063,72 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 185.617,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 185.617,81 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 161.445,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 22.932,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15.740,87 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 347.063,72 Kč od 26. 1. 2023 do 18. 5. 2023 ve výši 11,75 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 161.445,91 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úroku 9,4 % ročně z částky 341.493,72 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 31. 5. 2023, doplněnou podáním ze dne 22. 5. 2024, soudu doručeným dne 23. 5. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 347.063,72 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22.932,30 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 15.740,87 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 347.063,72 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 9,4 % ročně z částky 341.493,72 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení.

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno] a žalovaným došlo dne 16. 10. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru (Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [Anonymizováno]), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet dne 16. 10. 2018 úvěr ve výši 500.000 Kč, s úročením poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou ve výši 9,40 % p. a. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou 120 pravidelných anuitních měsíčních splátek ve výši 6.442,53 Kč, počínaje dnem 8. 11. 2018. Kromě splátek shora se žalovaný zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 574 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek, právní předchůdce žalobce tedy poskytnutý úvěr zesplatnil ke dni 12. 4. 2022. O tomto byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 12. 4. 2022. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023 s účinností ke dni 23. 1. 2023 postoupena žalobci. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 314.382,19 Kč, ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaný svůj dluh žalobci neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem nesouhlasil, proto soud ve věci nařídil jednání na [datum]. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ([Anonymizováno]) ze dne 16. 10. 2018 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba]. jako banka a žalovaný jako klient. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 500.000 Kč jako neúčelový úvěr se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 9,40 % p. a., přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 771.756,08 Kč, a to ve 120ti měsíčních splátkách, od první po předposlední ve výši po 7.016,53 Kč (včetně úhrady pojištění ve výši 574 Kč), poslední ve výši 3.800,01 Kč, splatných vždy k 8. dni v měsíci, počínaje první splátkou dne 8. 11. 2018.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba]. uvedeného ve smlouvě o úvěru shora soud zjistil, že na tento účet byla dne 16. 10. 2018 připsána platba ve výši 500.000 Kč, označená jako čerpání úvěru č. [hodnota].

8. Z platební historie ke smlouvě č. [hodnota] na jméno žalovaného ze dne 14. 5. 2024 a z přehledu jednotlivých splátek obsaženého v doplnění žaloby ze dne 22. 5. 2024 shora soud zjistil, že žalovaný na předmětnou půjčku uhradil celkem částku ve výši 314.382,19 Kč.

9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 28. 4. 2022.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023 – seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31. 1. 2023, adresovaného žalovanému, a z podacího lístku ze dne 7. 2. 2023 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 5. 2023, adresované žalovanému, a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení.

12. V odpovědi na výzvu soudu, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobce ve svém podání ze dne 22. 5. 2024 soudu sdělil, že právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o předmětný úvěr ze dne 12. 10. 2018, kde žalovaný žádal o úvěr ve výši 400.000 Kč, a z informací zjištěných dotazem v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky, a další. Žalovaný doložil potvrzení o výši přijmu ze dne 24. 9. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že byl od 15. 1. 2018 zaměstnán na dobu neurčitou jako obchodní zástupce ve společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 29.630 Kč, že výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 8 měsíců činila 320.000 Kč, že výše čistého přijmu žalovaného za posledních 8 měsíců činila 237.040 Kč, že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaný v žádosti o úvěr zároveň uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 55.000 Kč, má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů právní předchůdce žalobce zjistil, že vůči němu měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4.250 Kč, a z externích zdrojů zjistil, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného právní předchůdce žalobce žádosti žalovaného vyhověl a schválil žalovanému úvěr ve výši 500.000 Kč. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr.

13. Z listiny Žádost o úvěr ze dne 12. 10. 2018 soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný je [Anonymizováno], svobodný, počet vyživovaných osob 0, druh bydlení vlastní dům/byt, pracovní poměr na dobu neurčitou od 15. 1. 2018, zaměstnán jako prodavač/prodejce ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], [adresa], není ve výpovědní ani zkušební lhůtě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 29.630 Kč, počet zdrojů příjmu 1, srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 55.000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, předložený doklad o hlavním příjmu není v žádosti uveden.

14. Z listiny Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 14. 5. 2024 od [právnická osoba]., soud zjistil stejné informace, jako z vyjádření žalobce ze dne 22. 5. 2024 shora, a dále že banka hodnotila úvěruschopnost žalovaného individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti, při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Při výpočtu maximální měsíční splátky byly od příjmů (29.630 Kč) odečteny interní splátky (4.250 Kč), externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky (0 Kč) a životní náklady (6.098,69 Kč). Dále je zde uvedeno, že deklarovaný i zjištěný čistý měsíční příjem žalovaného činí 29.630 Kč, toto bylo ověřeno z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, počet zdrojů příjmu 1, rodinný stav žalovaného svobodný, druh bydlení vlastní dům/byt, podíl žalovaného na nákladech na bydlení činí 53,87 %, žalovaný nemá žádnou vyživovanou osobu. Čistý měsíční příjem domácnosti 55.000 Kč, dosavadní interní splátky 4.250 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, požadovaná výše úvěru 400.000 Kč, schválená výše úvěru 500.000 Kč, výsledná měsíční splátka 6.442,53 Kč. Dále je v příloze uvedeno, že žalovaný měl závazky ze smlouvy č. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) v celkové výši 50.000 Kč, s výší splátky 2.500 Kč, a ze smlouvy č. [hodnota] ([Anonymizováno]) v celkové výši 35.000 Kč, s výší splátky 1.750 Kč.

15. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 25. 9. 2018, vystaveného na jméno žalovaného zaměstnavatelem [právnická osoba], IČO [IČO], soud zjistil, že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 29.630 Kč, příjem je vyplácen na účet u banky a v hotovosti, že výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 8 měsíců činila 320.000 Kč, že výše čistého přijmu žalovaného za posledních 8 měsíců činila 237.040 Kč, že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru.

16. Z výpisů z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]., za období 1/2018 až 10/2018 soud zjistil, že za období 1/2018 činil počáteční zůstatek 0 Kč, konečný zůstatek 200,16 Kč, obrat kredit 200,19 Kč, obrat debet -0,03 Kč. Za období 2/2018 činil počáteční zůstatek 200,16 Kč, konečný zůstatek 23.906,31 Kč, obrat kredit 56.006,53 Kč, obrat debet -32.300,38 Kč, dne 1. 2. 2018 debetní obrat -6.000 Kč s popisem transakce nájem [adresa], dne 28. 2. 2018 debetní obrat -6.000 Kč hrazený na stejný účet jako platba za nájem [adresa] shora, dne 6. 2. 2018 kreditní obrat 15.000 Kč od [právnická osoba] s popisem výplata díl únor 2018, dne 28. 2. 2018 kreditní obrat 30.000 Kč od [právnická osoba] s popisem výplata [Anonymizováno] 2018. Za období 3/2018 činil počáteční zůstatek 23.906,31 Kč, konečný zůstatek 223,02 Kč, obrat kredit 2,41 Kč, obrat debet -23.685,70 Kč, dne 1. 3. 2018 debetní obrat -12.000 Kč s popisem transakce nájem [adresa]. Za období 4/2018 činil počáteční zůstatek 223,02 Kč, konečný zůstatek 203,48 Kč, obrat kredit 13.000,54 Kč, obrat debet -13.020,08 Kč, dne 6.4. 2018 debetní obrat -12.000 Kč s popisem transakce nájem [adresa]. Za období 5/2018 činil počáteční zůstatek 203,48 Kč, konečný zůstatek 29.823,26 Kč, obrat kredit 56.008,44 Kč, obrat debet -26.388,66 Kč, dne 7. 5. 2018 debetní obrat -12.000 Kč s popisem transakce nájem [adresa], dne 7. 5. 2018 kreditní obrat 26.000 Kč od [právnická osoba] s popisem výplata díl duben 2018, dne 29. 5. 2018 kreditní obrat 30.000 Kč od [právnická osoba] s popisem výplata květen 2018. Za období 6/2018 činil počáteční zůstatek 29.823,26 Kč, konečný zůstatek 30.309,77 Kč, obrat kredit 30.009,90 Kč, obrat debet -29.523,39 Kč, dne 1. 6. 2018 debetní obrat -12.000 Kč s popisem transakce nájem [adresa], dne 27. 6. 2018 kreditní obrat 30.000 Kč od [právnická osoba] s popisem výplata červen 2018. Za období 7/2018 činil počáteční zůstatek 30.309,77 Kč, konečný zůstatek 293,28 Kč, obrat kredit 24,22 Kč, obrat debet -30.040,71 Kč, dne 2. 7. 2018 debetní obrat -12.000 Kč s popisem transakce nájem [adresa]. Za období 8/2018 činil počáteční zůstatek 293,28 Kč, konečný zůstatek 229,38 Kč, obrat kredit 12.500,02 Kč, obrat debet -12.563,92 Kč, dne 1. 8. 2018 debetní obrat -12.000 Kč s popisem transakce nájem [adresa], dne 1. 8. 2018 kreditní obrat 12.500 Kč od [právnická osoba] s popisem výplata díl červenec 2018. Za období 9/2018 činil počáteční zůstatek 229,38 Kč, konečný zůstatek -1.336,03 Kč, obrat kredit 15.000 Kč, obrat debet -16.565,41 Kč, dne 5. 9. 2018 debetní obrat -12.000 Kč s popisem transakce nájem [adresa], dne 5. 9. 2018 kreditní obrat 15.000 Kč od [právnická osoba] s popisem výplata díl 08/2018. Za období 10/2018 činil počáteční zůstatek -1.336,03 Kč, konečný zůstatek -13.979,25 Kč, obrat kredit 559.260 Kč, obrat debet -571.903,22 Kč, dne 1. 10. 2018 debetní obrat -12.000 Kč s popisem transakce nájem [adresa], dne 3. 10. 2018 kreditní obrat 29.630 Kč od [právnická osoba] s popisem výplata 9/2018. Dne 16. 10. 2018 kreditní obrat 500.000 Kč s popisem transakce čerpání úvěru č. [hodnota]. Dále dne 16. 10. 2018 debetní obrat -200.000 Kč s popisem transakce klientský výběr, dne 16. 10. 2018 debetní obrat -50.000 Kč s popisem výběr bankomat, dne 23. 10. 2018 debetní obrat -230.000 Kč s popisem transakce klientský výběr, dne 22. 10. 2018 debetní obrat -30.000 Kč s popisem výběr bankomat, dne 29. 10. 2018 kreditní obrat 29.630 Kč od [právnická osoba] s popisem výplata říjen 2018.

17. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti mající vliv na posouzení žalobního návrhu.

18. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

22. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

23. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

24. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

31. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

32. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([právnická osoba] je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

33. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

34. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

35. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť buďto vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je nicotná (lustrace v databázi Ministerstva vnitra České republiky – ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr), nebo velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují, navíc výsledky tohoto šetření nebyly soudu ani sděleny, ani doloženy), anebo částečná a neúplná (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v žádosti o úvěr a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora), a z tohoto důvodu v souhrnu naprosto nedostatečná. Rovněž dle názoru soudu i ty skutečnosti, které vyplývají z žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem předložených dokumentů, nebyly řádně zohledněny. Co se příjmů žalovaného týče, soud z žádosti o úvěr, potvrzení o výši příjmu a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora zjistil, že tyto měly plynout jednak z pracovního poměru žalovaného, a jako takové byly doloženy potvrzením o výši příjmu a výpisy z běžného účtu žalovaného shora. Dále byl ve výše zmíněných listinách uveden příjem ve výši 55.000 Kč, označený jako celkový čistý měsíční příjem domácnosti. Tento další příjem nebyl v žádné listině shora ani v žádném z podání žalobce nijak doložen, ani blíže konkretizován, specifikován, nebylo např. vůbec uvedeno, kdo měl tuto domácnost tvořit (žalovaný byl svobodný, bez vyživovací povinnosti), a je tak naprosto nepřezkoumatelný, dle názoru soudu zjevně účelově tvrzený. Ohledně výdajů žalovaného nebyly v žádosti o úvěr uvedeny jako jeho měsíční výdaje žádné údaje. Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a jeho přílohách shora jsou jako výdaje žalovaného uvedeny pouze dosavadní interní splátky ve výši 4.250 Kč měsíčně a životní náklady ve výši 6.098,69 Kč, ostatní výdaje jsou zde uvedeny ve výši 0 Kč (přičemž už tato skutečnost se soudu sama o sobě jeví jako dostatečně vypovídající o přístupu právního předchůdce žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalovaného). Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora jsou jako další zdroj tohoto posuzování uvedeny částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dle příslušných právních předpisů, aniž by byla právním předchůdcem žalobce zjišťována skutečná výše těchto výdajů, resp. reflektována konkrétní výše nákladů žalovaného na bydlení, jak přitom jednoznačně vyplývá z předložených výpisů z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného samotným právním předchůdcem žalobce, jemuž tedy musely být tyto údaje známy (za měsíce únor až říjen 2018 měsíčně 12.000 Kč za nájem v [Anonymizováno]). Žalobcem ani jeho právním předchůdcem též nebyl nijak doložen ani zdůvodněn údaj o výši podílu žalovaného (53,87 %) na nákladech na bydlení, uvedený ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora. Rovněž další skutečnosti, vyplývající z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného shora, zejména výše debetních obratů (tedy výdajů žalovaného) na tomto účtu, po celé doložené období před poskytnutím úvěru převyšující tvrzené výdaje žalovaného, uvedené ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a jeho přílohách shora (aniž by navíc byly v údajích na výpisech z účtu zahrnuty výdaje na dosavadní interní splátky, uvedené ve vyjádření shora), rozkolísanost a nepravidelnost výše kreditních obratů (tedy příjmů žalovaného) a v období před poskytnutím úvěru sestupná výše zůstatku na tomto účtu, nebyly žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak reflektovány. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval výdaje žalovaného (kromě údaje o splátkách stávajících interních úvěrů žalovaného, dle vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora s měsíční výší 4.250 Kč, nekorelující však přitom s údaji o interních splátkách úvěru [Anonymizováno] ve výši 2.500 Kč měsíčně, resp. [Anonymizováno] ve výši 1.750 Kč, uvedenými v příloze tohoto vyjádření), nejsou jím zmíněny žádné doklady (kromě výpisů z běžného účtu shora) předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného (dle listin shora) jsou dle názoru soudu očividně neúplné, navíc i si protiřečící, a z tohoto důvodu faktický stav nepopisující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či přesněji si vůbec nelze představit), že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, resp. (při pominutí výše citovaných splátek stávajících úvěrů) měl výdaje (označené jako ostatní měsíční výdaje) v uváděné výši 0 Kč měsíčně (přičemž tento údaj je navíc ve zjevném rozporu se skutečnostmi, vyplývajícími z údajů o pohybech na běžném účtu žalovaného shora). Dále rovněž skutečnost, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr u právního předchůdce žalobce stále čerpal dřívější dosud nesplacené úvěry, jak vyplývá z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a jeho příloh shora, dle názoru soudu rozhodně nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného nově poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. V této situaci učiněný závěr, že je žalovaný schopný splácet tento úvěr na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky, se soudu jeví jako naprosto neodůvodněný a účelový. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

36. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 500.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 314.382,19 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 185.617,81 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 185.617,81 Kč za dobu od 19. 5. 2023 do zaplacení ve výši sazby 11,75 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě až dnem 19. 5. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 5. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 3. 5. 2023, dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne 9. 5. 2023, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 18. 5. 2023, splatnost proto nastala dne 18. 5. 2023 a žalovaný je tak v prodlení od 19. 5. 2023. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 11,75 % a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

37. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení